11 C 199/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 272 000 Kč s příslušenstvím a 340 000 Kč s příslušenstvím a o omluvy

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 272 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 272 000 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 340 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 340 000 Kč od 27. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zajistit žalobci a) omluvu ve formě omluvy zveřejněné na webu žalované, kdy obsahem této omluvy bude text následujícího znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu jméno FO, nar. Datum narození žalobce A, v jehož důsledku proti němu bylo zahájeno a vedeno nezákonné trestní stíhání. Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu jméno FO ze nemajetkovou újmu a porušení jeho základních lidských práv a svobod, které mu byly způsobeny tímto nezákonným trestním stíháním.“ se zamítá.

IV. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zajistit žalobkyni b) omluvu ve formě omluvy zveřejněné na webu žalované, kdy obsahem této omluvy bude text následujícího znění: „Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá paní Jméno žalobce B, nar. Datum narození žalobce B, v jehož důsledku proti němu bylo zahájeno a vedeno nezákonné trestní stíhání. Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá paní Jméno žalobce B ze nemajetkovou újmu a porušení jeho základních lidských práv a svobod, které mu byly způsobeny tímto nezákonným trestním stíháním.“ se zamítá.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 675 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 675 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2025 domáhali na žalované zaplacení částek 272 000 Kč s příslušenstvím [žalobce a)] a 340 000 Kč s příslušenstvím [žalobkyně b)] a poskytnutí písemných omluv ve znění uvedených ve výroku II a IV tohoto rozsudku jako zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec Okresním soudem v Příbrami (dále jen „soud A“) pod sp. zn. sp. zn..

2. Žalobci uvedli, že usnesením Policie ČR ze dne 15. 9. 2021 bylo zahájeno trestní stíhání mj. žalobců pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Po přípravném řízení byla pro tento skutek se stejnou právní kvalifikací podána obžaloba. soud A vydal dne 31. 5. 2022 trestní příkaz, kterým byli žalobci uznáni vinnými dle obžaloby a byl jim nepravomocně uložen peněžitý trest. Proti tomuto trestnímu příkazu podali oba žalobci odpor. Dne 29. 8. 2022 pak vydal soud A odsuzující rozsudek, kterým žalobcům uložil tentýž trest. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, na základě kterého Krajský soud v Anonymizováno (dále jen „soud B“) usnesením ze dne 24. 1. 2023 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně. soud A následně rozhodl rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, kterým žalobce uznal znovu vinnými a uložil jim opětovně peněžitý trest. I proti tomuto rozsudku se žalobci odvolali a odvolací soud rozsudek soud A usnesením ze dne 10. 10. 2023 zrušil a věc opět vrátil soudu prvého stupně. Dne 26. 2. 2024 pak vydal soud A rozsudek, kterým byli žalobci zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku se odvolal státní zástupce. O tomto odvolání pak rozhodl soud B usnesením ze dne 17. 9. 2024 tak, že je zamítl.

3. V důsledku takto vedeného trestního stíhání vznikly žalobcům nemajetkové újmy, které žalobci obsáhle popsali a za které požadovali poskytnout jednak peněžité zadostiučinění ve shora uvedených výších, jednak zadostiučinění ve formě shora uvedených omluv.

4. Takto formulované nároky žalobci uplatnili u žalované dne 28. 3. 2025. Žalovaná jejich žádost vyřídila stanoviskem ze dne 26. 9. 2025 tak, že žalobcům nebylo přiznáno za vzniklou újmu žádné zadostiučinění z důvodu, že nárok žalobců měl v mezidobí podlehnout promlčení. S tímto závěrem však žalobci nemohou souhlasit a mají za to, že uplatnění bylo z jejich strany podáno včas a v mezích promlčecích lhůt ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Jak je patrné z obsahu spisu a z dalších podkladů, obhájci žalobců bylo usnesení soud B známo v celém rozsahu teprve až po jeho doručení, tj. dne 14. 10. 2024. Do té doby se s předmětným usnesením nemohl právní zástupce a ani žalobci v celém rozsahu seznámit. Navíc, sami žalobci nebyli veřejnému zasedání u soud B přítomni, a tudíž nemohli znát detaily vyhlašovaného rozhodnutí. V tomto směru žalobci poukázali na judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1123/2025), ze které je patrný závěr, že „počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu nemajetkové újmy (§ 32 odst. 3 téhož zákona), se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejich vzniku.“ Pokud se tedy žalobci prokazatelně o pravomocném skončení svého trestního stíhání dozvěděli doručením úplného znění usnesení soud B dne 14. 10. 2024, tj. dnem, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno jejich obhájci, pak lze shledávat podané uplatnění dne 28. 3. 2025 jako podání, které bylo podáno včas, a nedošlo tedy k promlčení nároku žalobců. Tento názor žalobců potvrzuje i nová judikatura Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 778/24), z níž plyne závěr, že jestliže trestní soud při vyhlašování neodůvodnil rozhodnutí, v jehož důsledku došlo k pravomocnému zproštění obžaloby, pak subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí trestního soudu.

5. Podanou žalobou se tak žalobci domáhali zaplacení shora uvedených částek se zákonným úrokem z prodlení od 27. 9. 2025 do zaplacení a poskytnutí shora uvedených omluv.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci uplatnili dne 28. 3. 2025 předmětné nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne 26. 9. 2025, kterým žalovaná požadavky žalobců na zadostiučinění zamítla, a to z důvodu promlčení těchto nároků. K žalobou uplatněným nárokům pak žalovaná předně vznesla námitku promlčení. K tomu uvedla, že trestní stíhání žalobců bylo pravomocně skončeno dne 17. 9. 2024, kdy bylo na veřejném zasedání – za přítomnosti právního zástupce žalobců – vyhlášeno usnesení soud B ze dne 17. 9. 2024, jímž bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku soud A ze dne 26. 2. 2024. Nároky na zadostiučinění za nemajetkové újmy způsobené žalobcům tímto stíháním byly u žalované uplatněny dne 28. 3. 2025, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a nároky tedy byly již v době uplatnění u žalované promlčené. Dané posouzení žalované je shodné s tím, jak na danou problematiku nahlíží i soudní judikatura, kdy žalovaná odkázala na řadu rozsudků zdejšího soudu ve spojení s rozsudky Městského soudu v Praze (dále jen „MS Praha“), kdy např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2021, č. j. 36 Co 162/2020-127, MS Praha uvedl: “Odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně o promlčení uplatněného nároku v této věci opřené i o přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Je nepochybné, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, bylo vyhlášeno dne 3.8.2018 a téhož dne nabylo právní moci. Vyhlášení rozhodnutí byl přítomen právní zástupce žalobce a dovozovat, že za této situace byl o rozhodnutí odvolacího soudu žalobce informován až doručením usnesení, by bylo nejen proti logice, ale i proti smyslu institutu právního zastoupení. Vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu tak bylo postaveno najisto, že žalobce je obžaloby zproštěn a že může uplatňovat nároky, které z této skutečnosti vyplývají“. Dále žalované ke vznesené námitce promlčení dodala, že žalobci byli s důvody, pro které byli obžaloby zproštěni, seznámeni již v souvislosti s vydáním rozsudku soud A ze dne 26. 2. 2024, jímž byli obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěni, když odvolací soud B svým usnesením ze dne 17. 9. 2024 “pouze“ zamítl odvolání státního zástupce. O pravomocném skončení svého trestního stíhání se pak žalobci prostřednictvím svého obhájce dozvěděli dne 17. 9. 2024, kdy došlo k vyhlášení výše specifikovaného usnesení krajského soudu a kdy zároveň došlo k pravomocnému ukončení trestního stíhání žalobců v daném trestním řízení. Dále pak žalovaná ve vyjádření uplatnila i věcnou argumentaci, dle které by žalobcům v případě, že by nedošlo k promlčení jejich nároků, mohlo náležet jen výrazně nižší než požadované peněžité zadostiučinění.

7. Žalobci v reakci na obranu žalované zopakovali svou argumentaci ve vztahu ke vznesené námitce promlčení obsaženou již v podané žalobě, včetně odkazů na shora uvedenou judikaturu NS a Ústavního soudu, a dodali, že s ohledem na podané odvolání státního zástupce nemohli již z rozsudku soud A spoléhat na všechny závěry a důvody, které soud vedly ke zproštění obžaloby proti jejich osobám, když kupříkladu státní zástupce ve svém odvolání navrhoval vrácení věci zpět soudu prvého stupně. Ostatně, žalobcům nemohl být výsledek odvolacího řízení dopředu znám, když dvakrát předtím došlo ze strany soud B k vrácení věci soudu prvého stupně, byť za situace, kdy žalobci byli nepravomocně shledáni vinnými. Žalobci však nemohli dopředu předpokládat, zda odvolací soud kupříkladu ve věci neshledá nějaké procesní pochybení soudu prvého stupně, byť byli žalobci přesvědčeni o své nevině. Dále pak žalobci doplňovali argumentaci k důvodnosti jimi požadovaných výší peněžitého zadostiučinění.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Při veřejném zasedání konaném u soud B dne 17. 9. 2024 bylo projednáno odvolání státního zástupce proti rozsudku soud A ze dne 26. 2. 2024, kterým byli žalobci a jméno FO zproštěni dle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin pojistného podvodu dle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, částečně dokonaný a částečně ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Veřejnému zasedání byli přítomni jméno FO, žalobce a) a obhájce všech třech obžalovaných, žalobkyně b) přítomna nebyla. Po projednání věci bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Po vyhlášení bylo usnesení předsedkyní odvolacího senátu podrobně ústně odůvodněno. Písemné vyhotovení usnesení soud B, ve kterém nebylo stran důvodů rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno ničeho více či jinak než při ústním odůvodnění po vyhlášení, bylo doručeno žalobkyni b) dne 13. 10. 2024 a obhájci žalobců dne 14. 10. 2024 [doručenka od žalobce a), kterému mělo být dle ve spisu obsaženého referátu písemné vyhotovení usnesení odesláno (stejně jako ostatním obžalovaným a obhájci) dne 10. 10. 2024, ve spisu založena není] (zjištěno ze spisu soud A sp. zn. sp. zn., konkrétně protokolu o neveřejném zasedání na č. l. 660, zvukového záznamu veřejného zasedání na č. l. 661, usnesení soud B na č. l. 663, referátu na č.l. 666 a doručenek za č. l. 665).

10. Žádostí ze dne 28. 3. 2025, došlou žalované téhož dne, uplatnili žalobci u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě mj. požadavky na zaplacení částek 270 000 Kč a 340 000 Kč a poskytnutí omluv (bez specifikace obsahu) jako zadostiučinění za nemajetkové újmy. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 26. 6. 2025, doručeným zástupci žalobců dne 27. 6. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě požadavky na poskytnutí peněžitého zadostiučinění odmítla z důvodu promlčení (zjištěno ze žádosti včetně dokladu o doručení žalované, potvrzení přijetí, stanoviska včetně doručenky).

11. Další důkazy soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) pro nadbytečnost neprováděl.

12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

13. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

14. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

16. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

18. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobců neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

19. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

21. Judikatura NS přijatá k výkladu počátku běhu promlčecích lhůt ve smyslu OdpŠk byla sjednocena (nejen) rozsudkem NS sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněným pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. též rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 962/2012, 30 Cdo 1316/2013, 30 Cdo 1687/2013 či 30 Cdo 1291/2017).

22. Soud dospěl k závěru, že není důvodu se od odkazovaných závěrů o počátku běhu promlčecí lhůty odchýlit, žalobci odkazovaná judikatura NS a Ústavního soudu na daný případ nedopadá. V rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1123/2025 NS sice zopakoval, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy, se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejich vzniku, tj. pravidlo upravené v cit. § 32 odst. 3 OdpŠk, skutkově se však případ řešený v tomto rozsudku (odpovědnost za škodu z titulu vadného sepisu notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, resp. exekuce vedené na podkladě takového notářského zápisu) zásadně odlišuje od nyní řešeného případu žalobců, a konkrétní závěry přijaté v tomto rozsudku NS jsou tak na případ žalobců nepřenositelné. Pro oblast odškodňování nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání byl judikaturou odkazovanou v předchozím bodu tohoto odůvodnění vztažen okamžik vědomosti o vzniklé újmě k okamžiku pravomocného zproštění obžaloby, neboť k tomuto okamžiku dochází k završení újmy vznikající poškozenému kontinuálně od zahájení trestního stíhání, tj. od vydání posléze za nezákonné označeného rozhodnutí. Uvedený obecně přijímaný závěr pak byl korigován nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 778/24, a to pro výjimečnou situaci, kdy nebylo rozhodnutí trestního soudu, v jehož důsledku dochází k pravomocnému zproštění obžaloby, při vyhlášení odůvodněno, kdy pak šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním může začít běžet nejdříve dnem doručení písemného vyhotovení takového rozhodnutí trestního soudu. O takový případ však ve věci žalobců nejde. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, usnesení soud B bylo po vyhlášení podrobně odůvodněno, a žalobci [žalobce a) osobně, žalobkyně b) prostřednictvím svého obhájce] tak ihned po vyhlášení tohoto usnesení věděli nejen, že jejich trestní stíhání pravomocně skončilo zproštěním obžaloby, ale znali i konkrétní a úplné důvody takového rozhodnutí. Pro aplikaci závěrů odkazovaného nálezu Ústavního soudu tedy není důvodu.

23. Soud tedy za rozhodný okamžik pro počátek běhu promlčecí lhůty považoval datum nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. den 17. 9. 2024, kdy pak konec šestiměsíční promlčecí lhůty připadl na den 17. 3. 2025. Byly-li nároky na poskytnutí zadostiučinění u žalované uplatněny až dne 28. 3. 2025, stalo se tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty, a nedošlo tedy ani k přerušení jejího běhu dle § 35 odst. 1 OdpŠk. U soudu byly nároky uplatněny až dne 29. 9. 2025, tj. rovněž po uplynutí promlčecí lhůty, a žalovaná tak vznesla námitku promlčení důvodně.

24. Veden uvedenými úvahami tedy soud, aniž by zkoumal, zda v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním vznikly žalobcům nemajetkové újmy a případně jaké, považoval podanou žalobu za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne 18. 2. 2026, účast na jednání soudu dne 18. 2. 2026), dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu per analogiam – při určení výše náhrady hotových výdajů soud nepostupoval dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť toto ustanovení podzákonného právního předpisu považuje po novele advokátního tarifu účinné od 1. 1. 2025 za neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz body 21. až 24. odůvodnění usnesení NS ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615). S ohledem na skutečnost, že žalobci v řízení uplatňovali typově stejné nároky, byť každý v jiné výši, která však nebyla předmětem posuzování, uložil soud každému z nich zaplatit žalované ½ takto vyčíslené náhrady nákladů řízení, tj. částku 675 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.