12 C 101/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 98 408 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 98 408 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalované zaplacení celkové částky 774 908 Kč coby náhradu újmy způsobené trestním stíháním. Žalobce uvedl, že na základě usnesení Okresního soudu ve [obec] (dále jen„ OS“) se dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl vzat do vazby z důvodu dle § 67 písm. c) trestního řádu, přičemž byl omezen na osobní svobodě dne [datum] v 6:30 hod. ráno. Následně byla vazba opakovaně prodloužena a usnesením OS ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl propuštěn z vazby na svobodu. Žalobce byl rozsudkem OS ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že se dopustil zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce dále stručně popsal průběh trestního řízení, které pravomocně skončilo dne [datum]. Žalobce rovněž uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], kdy požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 Kč za každý den vazby, tj. za 451 dní vazby celkem 676 500 Kč, dále žalobce požadoval ušlý zisk ve výši 5 000 Kč za každý měsíc strávený ve vazbě, a to za 14 měsíců a 24 dnů v celkové výši 74 000 Kč, a dále žalobce požadoval náhradu škody ve výši 24 408,80 Kč odpovídající nákladům za vazbu, které byl nucen zaplatit státu.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil své nároky dne [datum]. Žalovaná nárok na náhradu škody za vazu (tj. ušlý zisk a náklady vazby) neuznala s odkazem na ustanovení § 12 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), neboť dle jejího názoru si žalobce vazbu zavinil svým chováním. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení o nároku na odškodnění nemajetkové újmy za výkon vazby ve výši celkem 676 500 Kč vyloučeno k samostatnému řízení, které bylo následně vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne [datum] bylo dané řízení zastaveno.

4. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, během něhož žalobce postavil najisto, že se domáhá na zaplacení částky 24 408 Kč a 74 000 Kč, přičemž nepožaduje 80 haléřů, které byly v důsledku písařské chyby uvedeny v žalobě. Při jednání byl žalobce poučen a vyzván dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k nároku na náhradu škody ve výši 74 000 Kč odpovídající ušlému zisku s tím, že měl žalobce zejména uvést, kde byl zaměstnán, za jakou mzdu, případně jaký zisk mu měl ujít výkonem vazby a jak k žalované částce dospěl. Žalobce byl rovněž poučen o možných následcích nesplnění výzvy.

5. V podání doručeném soudu dne [datum] žalobce k výzvě soudu doplnil, že po dobu výkonu vazby nemohl vykonávat svou dosavadní práci u zaměstnavatele, u něhož pracoval před vzetím do vazby, a sice u společnosti [právnická osoba], [IČO], kam rovněž nastoupil do zaměstnání poté, co byl z vazby propuštěn na svobodu. Žalobce poukázal na § 30 OdpŠk, dle něhož se přiznává minimálně částka 170 Kč za každý započatý den výkonu vazby, což by představovalo částku 5 100 Kč měsíčně. Žalobce přitom požaduje náhradu ušlého zisku pouze ve výši 5 000 Kč měsíčně.

6. Dne [datum] se konalo další jednání, během něhož žalovaná uvedla, že odůvodnění pro vzetí žalobce do vazby se netýkalo trestného činu znásilnění, ohledně něhož byl žalobce zproštěn obžaloby, ale primárně toho, že žalobce neustále kontaktoval poškozenou, a to i přestože pro trestný čin pronásledování byl už předtím pravomocně odsouzen. Žalobce tvrdil, že byl držen ve vazbě primárně proto, že byl obviněn z trestného činu znásilnění. Po dobu, kdy byl ve vazbě, bylo zpracováno několik znaleckých posudků, opakovaně podával žádosti o propuštění z vazby na svobodu, přičemž z odůvodnění rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádostem o propuštění z vazby na svobodu, jednoznačně vyplývá, že důvod ponechání ve vazbě spočíval právě v tom, že žalobce byl podezřelý ze spáchání trestného činu znásilnění. Skutková zjištění:

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

8. Co se týče uplatnění nároku žalobce u žalované, má soud za prokázané, a to jak z nesporných tvrzení účastníků, tak ze žádosti žalobce ze dne [datum] s podacím razítkem žalované ze dne [datum] a ze stanoviska žalované ze dne [datum], že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum]. Žalovaná jeho žádosti nevyhověla.

9. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 Odpšk, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce zaplatil za vazbu částku 24 408,80 Kč.

11. Žalobce byl od [datum] v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou až do [datum]. Po propuštění z vazby byl opětovně sjednání pracovní poměr od [datum] na dobu neurčitou (srov. pracovní smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] coby zaměstnavatelem a zdejším žalobcem coby zaměstnancem dne [datum] a navazující dohody o změně délky pracovního poměru, pracovní smlouva uzavřená mezi žalobce a společností [právnická osoba] dne [datum] a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]).

12. Žalobce za období leden až srpen 2016 měl čistý příjem ve výši 129 404 Kč, přičemž v každém měsíci žalobcův čistý příjem činil vždy více než 13 tisíc Kč (srov. mzdové listy za období od ledna do prosince 2016).

13. Z trestního spisu OS sp.zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání zdejšího žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, ve formě pokračování v trestném činu a přečinu nebezpečné pronásledování dle § 354odst. 1 písm. a, c) trestního zákoníku. Usnesení doručeno žalobci dne [datum]. Usnesením OS ze dne [datum] byl žalobce vzat do vazby z důvodů dle § 67 písm. c) trestního řádu, neboť je důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, s tím, že obviněný, tedy zdejší žalobce byl zadržen dne [datum]; v odůvodnění usnesení je mimo jiné uvedeno, že žalobce byl trestním příkazem OS ze dne [datum] uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že zasílal ze svého telefonního čísla na telefon poškozené (ta samá osoba v posuzovaném v řízení) přes 3 tisíce vzkazů, ve kterých ji střídavě uráží, nadává, prosí o setkání atd., OS dále uzavřel, že z provedených důkazů je zřejmé, že zasílání obtěžujících zpráv, zejména výhružných a vulgárních, má gradující tendenci, dále je v odůvodnění uvedeno, že obviněný vypověděl, že se skutku, který je mu kladen za vinu, dopustil částečně, a sice, že psal poškozené zprávy, ale není pravda, že ji znásilnil. V odůvodnění dále OS uzavřel, že z dosud získaných poznatků přípravného řízení je dostatečně odůvodněn závěr, že skutky pro které bylo zahájeno trestní stíhání, se staly a jsou zde dostatečné důvody podezření, že skutek spáchal obviněný. K zasílání velkého počtu zprávy poškozené se obviněný doznal, její opakované znásilnění popřel, to se však podává jednak z výpovědi samotné poškozené, z fotografie, kterou pořídil obviněný a zaslal ji na mobilní telefon poškozené, na níž je zachycena polonahá, spoutána v jeho pokoji způsobem, který podrobně popsala ve svém výslechu, i ze zpráv, které jí zasílal, v nichž se omlouvá za své jednání. Je z nich zřejmé vědomí, že poškozené ubližuje, obviněný to nicméně v těchto zprávách vysvětluje tím, že je to z lásky k ní a že až se poškozená začne chovat podle jeho představ, tohoto ubližování zanechá. Dále OS připomenul, že byl žalobce již uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování kvůli tomu, že zasílal velké množství zpráv poškozené, které byly výhružné, vulgární a obtěžující a měly gradující tendenci. Ve zprávách poškozené vyhrožuje, že bude trpět, že zajede do lesa, že ji sváže ke stromu a podobně, a to, že je schopen tyto výhružky realizovat se podává z průběhu znásilnění tak, jak jej popsala poškozená a jak je dokumentováno zmíněnou fotografií. OS tedy dospěl k závěru, že v dané věci nelze přijmout slib obviněného k náhradě vazby, neboť ani předchozí odsouzení za totéž jednání nevedlo u něj k nápravě, jeho agresivita má stoupající tendenci a zejména z přiložených zpráv zasílaných poškozené je zřejmé, že představy obviněného o vztahu jsou zcela patologické, naprosto nerespektuje vůli poškozené se s ní nestýkat. Zejména velmi výrazně gradující agresivita obviněného, naprostá ignorace předchozího odsouzení a jeho patologické vnímání vztahu byly důvodem k postupu dle § 68 odst. 1 trestního řádu, a žalobce byl proto vzat do vazby. Usnesením OS ze dne [datum] byl žalobce propuštěn na svobodu z vazby; v odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že ve věci byl vypracován revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie, který na rozdíl od znaleckého posudku vypracovaného v rámci přípravného řízení u žalobce nebyla zjištěna sexuální deviace, znalec v revizním znaleckém posudku dospěl k závěru, že SMS zprávy, které žalobce posílal své partnerce, obsahující vulgarismy, urážky a hrozby, tak měly instrumentální charakter a měly za cíl získat ženu, která jej odmítala k dalšímu intimnímu vtahu, ale nešlo o snahu samoúčelně týrat objekt s cílem sexuálně se ukojit. Soud tedy znovu přezkoumal důvodnost trvání vazby a po seznámení se z výše uvedeným znaleckým posudkem dospěl k závěru, že na základě nynějších poznatků již není dán důvod vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu Příkaz k propuštění žalobce z vazby ze dne [datum]. Dne [datum] byla proti žalobci podána obžaloba. Rozsudkem ze dne [datum] OS rozhodl tak, že žalobce je vinen ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování podle § 254 odst. 1 písm. a), c), d) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců, a zároveň byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutek, v němž byl spatřován zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Dle doložky nabyl rozsudek právní moci dne [datum].

14. Soud pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu účastnickým výslechem žalobce, zprávou od zaměstnavatele, kterou si měl soud vyžádat, mzdovými listy a dalšími navrženými listinami z trestního spisu OS, a to pro nadbytečnost, neboť dle soudu byl dostatečně zjištěn skutkový stav na základě shora provedeného dokazování. <b>Právní úprava:</b> 15. Soud na danou věc aplikoval níže uvedená zákonná ustanovení.

16. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení.

18. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. <b>Právní posouzení věci:</b> 21. Žalobce se domáhal (i) náhrady škody z titulu ušlé mzdy za dobu, kdy byl ve vazbě, a (ii) náhrady škody odpovídající nákladům, které musel zaplatit za vazbu. Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody či nemajetkové újmy.

22. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 zákona) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda (či nemajetková újma); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

23. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

24. Jak uvedeno shora, stát stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

25. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl sice pravomocně zproštěn obžaloby pro trestný čin znásilnění, nicméně byl pravomocně odsouzen (jako již v minulosti) pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 254 odst. 1 písm. a), c), d) trestního zákoníku. Důvodem přitom mj. bylo to, že žalobce zasílal poškozené velké množství vulgárních a obtěžujících zpráv, k čemuž se dokonce sám doznal, přičemž již v minulosti byl za takové jednání pravomocně odsouzen v jiném trestním řízení. To bylo rovněž důvodem pro vzetí do vazby. OS v rozhodnutí o vzetí do vazby totiž uzavřel, že nelze přijmout slib obviněného (žalobce) k náhradě vazby, neboť ani předchozí odsouzení za totéž jednání nevedlo k nápravě, jeho agresivita má stoupající tendenci a zejména z přiložených zpráv zasílaných poškozené je zřejmé, že představy obviněného o vztahu jsou zcela patologické a naprosto nerespektuje vůli poškozené se s ní nestýkat (srov. bod 13 shora).

26. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce byl vzat do vazby z důvodu opakování skutku, pro který byl nakonec pravomocně odsouzen, a který naplnil skutkovou podstatu přečinu nebezpečného pronásledování podle § 254 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku.

27. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že v dané věci ve vztahu k vazbě žalobce, a ve vztahu k trestnímu stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 254 odst. 1 písm. a), c), d) tr. zákoníku nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen. Z toho plyne, že v dané věci absentuje odpovědnostní titul k tvrzené škodě ušlého zisku a nákladů za vazbu, neboť dle soudu nelze považovat vazbu za nezákonnou.

28. Jelikož nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, soud se pro nadbytečnost již dále nezabýval vznikem tvrzené škody, resp. její výši, a bez dalšího žalobu zamítl (srov. výrok I.).

29. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že žalovaná tvrdila, že si žalobce trestní stíhání sám svým počínáním zavinil. S tímto závěrem se však soud neztotožňuje.

30. Dle § 12 odst. 1 zákona totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 zákona pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

31. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání vůči němu, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne [datum]).

32. Soud tedy ve světle shora uvedeného posuzoval zavinění žalobce ve vztahu k zahájení a vedení trestního stíhání a dospěl k závěru, že námitka žalované, nemůže ve světle shora uvedených závěrů judikatury obstát. <b>K nákladům řízení:</b> 33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

34. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

35. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 100 Kč odpovídající paušální náhradě za 7 úkonů (písemné vyjádření k žalobě, účast na 3 jednání soudu a 3x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. <b>Ke lhůtě k plnění:</b> 36. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.