15 C 190/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobkyně: ČESKÝ ROZHLAS, IČO 45245053 sídlem Vinohradská 1409/12, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o určení obsahu předkupního práva

I. Žaloba, že se určuje, že předkupní právo vyznačené ve prospěch České republiky, které vykonává , Jméno žalovaného, , dle čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako RV 380/1992 ze dne , datum, ve vztahu k pozemkům parcelních čísel 488 a 490, jejichž součástí jsou stavby budova číslo popisné 1409, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , a stavba bez čísla popisného a evidenčního, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, obec hlavní město , adresa, , přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví číslo , hodnota, , zakládá vlastníkovi povinnost nabídnout věc ke koupi České republice, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě, za stejných podmínek, které nabízí třetí osobě, a současně se určuje, že ustanovení čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako PVZ 162/1993 ze dne , datum, znějící „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“ je neplatné., se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po soudu určení, že předkupní právo vyznačené ve prospěch České republiky, které vykonává , Jméno žalovaného, , dle čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako RV 380/1992 ze dne , datum, ve vztahu k pozemkům parcelních čísel 488 a 490, jejichž součástí jsou stavby budova číslo popisné 1409, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , a stavba bez čísla popisného a evidenčního, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, obec hlavní město , adresa, , přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví číslo , hodnota, , zakládá vlastníkovi povinnost nabídnout věc ke koupi České republice, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě, za stejných podmínek, které nabízí třetí osobě, a současně se určuje, že ustanovení čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako PVZ 162/1993 ze dne , datum, znějící „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“ je neplatné. Tento požadavek odůvodnila tak, že žalobce je právnická osoba – veřejnoprávní korporace založená § 1 odst. 1 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Podle zmíněného zákona, který žalobce založil, má žalobce podle § 1 odst. 2 zákona hospodařit svým vlastním majetkem a vlastními úkony nabývat práv a zavazovat se. Majetkovým základem žalobce se měl podle téhož ustanovení zákona stát majetek převedený na žalobce z Československého rozhlasu. Podle ust. § 1 odst. 3 zákona pak platí od samého počátku existence žalobce oboustranné pravidlo „Stát neodpovídá za závazky , právnická osoba, a , právnická osoba, neodpovídá za závazky státu.“, jehož cílem je úplné majetkové oddělení majetkových podstat žalobce , právnická osoba, a žalované České republiky. Důvodem tohoto pravidla je, mimo jiné, zajištění nezávislosti fungování žalobce, tedy nezávislosti na všech složkách a orgánech veřejné moci státu, kterým je žalovaná. Okolnosti vzniku žalobce jsou spjaty s událostmi konce roku 1990, kdy začínalo být zřejmé, že transformace Československého rozhlasu bude spočívat především ve vzniku dvou samostatných národních rozhlasů a zachování rozhlasu federálního. S tímto předpokladem byla takto pojata také konečná delimitace majetku z federálního na republikové rozhlasy podle § 4 zákona o rozdělení, jež byla v duchu § 1 zákona o rozdělení koncipována tak, aby existovaly záruky, že majetek, kterým disponoval původně Československý rozhlas, zůstane majetkem v rámci tohoto trustu a jeho dispozice byla omezena na převody v rámci tohoto veřejnoprávního trustu. Proto se do převodních delimitačních smluv vkládalo předkupní právo ve prospěch převodce – Československého rozhlasu a současně se ve prospěch žalobce zřizovalo předkupní právo na nemovitostech, které zůstaly majetkem Československého rozhlasu. Některé nemovitosti, které převedl Československý rozhlas na žalobce, byly zatíženy předkupním právem, které bylo popsáno jako právo odkoupit za cenu, která by byla určena jako cena obvyklá k době, kdy byl majetek na žalobce převeden. Jedná se o nemovitosti, které převedl na žalobce Československý rozhlas smlouvou ze dne , datum, , a současně k nim bylo zřízeno předkupní právo ve prospěch převodce. Z dnešního hlediska se jedná o pozemky parcelních čísel 488 a 490 v katastrálním území , adresa, obec hlavní město , adresa, . Součástí těchto parcel pak jsou stavby – budova číslo popisné 1409, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , a dále stavba bez čísla popisného a evidenčního, která stojí na pozemku parcelního čísla , hodnota, . Předkupní právo bylo sjednáno tak, že se uskuteční za cenu podle posudku, který ocení nemovitost ke dni, kdy došlo k převodu nemovitosti. Oproti původnímu předpokladu Federální shromáždění pak před zánikem federace přijalo zákon, kterým zrušilo Československý rozhlas, a to zákon č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře. Podle ust. § 2 odst. 1 pak přešla práva Československého rozhlasu na Českou republiku, a na základě takto formulovaného ustanovení: „Nemovité a movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozsahu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, majetková a jiná práva České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozhlasu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře na území České republiky přecházejí dnem uvedeným v § 1 na Českou republiku, pokud zákon České národní rady nestanoví jinak.“. Na přijetí tohoto federálního zákona reagovala mimo jiné i Česká národní rada, která přijala dne , datum, krátce před vznikem nového samostatného českého státu zákon č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Předkupní právo, které na některých nemovitostech ve vlastnictví , právnická osoba, , včetně těch shora jmenovaných, vzniklo v roce 1992, stále existuje. Nyní je zapsáno ve prospěch státu České republiky. K uvedeným nemovitostem bylo vedeno řízení u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. un. 26 C 107/2021. Soudy konstatovaly, že předkupní právo jako takové není v rozporu se zákonem. Soudy se ovšem v příslušném řízení nevyjádřily k otázce, která je nasnadě a plyne ze závěru předchozího řízení, tedy k otázce, jaký je konkrétní obsah tohoto předkupního práva, které před soudy obstálo. Žalobce dospěl k závěru, že obsah předkupního práva v té podobě, v jaké byl výslovně sjednán, je v rozporu se zákonem. Žalobce se domáhá určovací žalobou určení obsahu předkupního práva váznoucího na nemovitostech – pozemcích parcelních čísel 488 a 490, budova číslo popisné 1409, která je součástí a stojí na pozemku parcelního čísla , hodnota, , a stavby bez čísla popisného a evidenčního, která je součástí a stojí na pozemku parcelního čísla , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, obec hlavní město , adresa, . Právo jako takové existuje, žádná ze stran sporu je nezpochybňuje. Jeví se nicméně jako sporné, jestli obsah tohoto práva je určen nyní platným zákonem, který nepřipouští smluvní úpravu ceny, za kterou má být předkupní právo realizováno, nebo tehdejší smlouvou, která to výslovně stanoví. Žalobce spatřuje naléhavý právní zájem, že současné odstranění sporu o faktický obsah práva, je v zájmu obou stran, protože nastolí právní jistotu, která by jinak vedla k potenciálním nepředvídatelným následkům, jejichž důsledky významně přesahují podstatu sporu v současném okamžiku. Pokud by spor ohledně obsahu nebyl odstraněn a trval by v okamžiku realizace prodeje sporné věci, zasáhl by do právní jistoty všech tří aktérů transakce a zásadně by omezil i práva a legitimní očekávání třetí strany. V případě, že by žalobce chtěl věc prodat jinému subjektu, dále jen třetí subjekt, v kontextu výkladu práva, který zastává žalobce, tak by nabídl žalovanému možnost koupě za stejných podmínek, za jakých chce věc prodat třetímu subjektu. Žalovaný by ale mohl využít svého práva, tak jak jej vnímá on, a byl by ochoten uhradit pouze cenu dle dohody z roku 1992, která je fakticky nepatrná oproti ceně v nynějším čase a místě obvyklé. Takovou situaci by pak mohl žalobce vnímat jako nevyužití předkupního práva, kdežto žalovaná jako jeho odepření. V případě převodu na třetí subjekt, by se tento stal rukojmím v navazujícím řešení sporu, protože žalovaná by se mohla domáhat realizace práva ve vztahu k třetímu subjektu. Situace by byla i obdobná, pokud by žalovaná při prodeji svého práva nevyužila, protože nabývající třetí subjekt by věc nabyl s předkupním právem žalované (§ 2144 odst. 3 občanského zákoníku), jehož obsah by byl nadále nejasný. Obecně má tedy žalobce za to, že je v obecném zájmu, aby otázka nastolená touto žalobou byla odklizena nyní preventivně. Jedinou možností, jak incidenčně zjistit v reálném sporu neexistenci předkupního práva, je realizovat převod či směnu za cenu obvyklou a čelit případné žalobě ze strany oprávněného z předkupního práva. Problémem ale je, že takové riziko potenciálních důsledků předkupního práva odradí většinu potenciálních transakčních partnerů. V případě těch, které neodradí, se toto riziko promítne do kupní ceny. V případě zřízení zástavního práva pak potenciálního úvěrujícího povede k ocenění nemovitosti na zlomek ceny. Nevyjasněná otázka obsahu předkupního práva tedy vyvolává důsledky už jen sama o sobě a významně redukuje rozsah vlastnického práva žalobce, přičemž tyto důsledky nejsou řešitelné jiným nástrojem práva. Žalobce považuje naléhavý právní zájem na určení, zda zde je nebo není na příslušných nemovitostech předkupní právo, za zjevný a doložený. Současně svůj nárok opírá o zvláštní ustanovení zákona, konkrétně o ust. § 985 občanského zákoníku. V samotné smlouvě, která vznik předkupního práva založila, je uvedena tato klauzule: „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“ Uvedená vyhláška stanoví tabulkové ceny podle čtverečních metrů, které již tehdy byly nižší než byly tehdejší ceny obvyklé (tržní). Fakticky to znamená, že pokud je cena stanovena jako tabulková dle předpisů platných v roce 1992, je dohodnutá cena nepatrným zlomkem oproti současně ceně obvyklé. Čistě ekonomicky by realizace takového předkupního práva byla spíše darem státu než koupí. , jméno FO, by toto ujednání bylo platné, představovalo by takové předkupní právo překážku jakékoliv dispozice s majetkem. Převod na stát v podstatě bezúplatně by nedával žádný smysl. I pokud by stát ad hoc souhlasil s převodem třetí osobě za cenu obvyklou, tak v tom případě by potenciální nabyvatel byl i nadále omezen tímto předkupním právem a nemohl by volně svůj majetek zcizit, leda prakticky neúplatně převést na stát. Takový majetek si nikdo nekoupí. , jméno FO, majetek ani nelze využít jako předmět zástavního práva, protože potenciální zástavní věřitel by byl chráněn pouze v rozsahu hodnoty, za jakou by se předkupní právo dalo realizovat. Na takové ručení nikdo nikdy nepřistoupí. Současná koncepce předkupního práva, jak je upravena v občanském zákoníku (§§ 2140-2149), takový obsah předkupního práva vylučuje a počítá s tím že se toto právo realizuje za výhradně cenu, za jakou hodlá vlastník třetí osobě věc prodat. Příslušná ustanovení současného občanského zákoníku nepřipouští jinou smluvní úpravu obsahu předkupního práva než za cenu, která odpovídá ceně, za jakou se koupě má realizovat. Současný občanský zákoník neobsahuje žádná přechodná ustanovení, která by připouštěla existenci předchozích věcných práv, pokud se příčí současné právní úpravě. Dle názoru žalobce je shora citované smluvní ujednání ohledně ceny, za kterou se má realizovat předkupní právo, tedy v rozporu se zákonem a neuplatní se. Platí naopak, že obsah předkupního práva je takový, a pouze takový, jak jej předepisuje současný občanský zákoník dle §§ 2140-2149. Osoba oprávněná z tohoto práva tak může v případě zájmu o koupi třetí osobou realizovat toto právo za stejnou cenu, za jakou má tato třetí osoba zájem věc koupit. Majetek žalobce je tak fakticky vyloučen z jakékoliv dispozice, protože testovat tento právní závěr na skutečné transakci a případném navazujícím sporu nelze. Takový postup by vystavil případného smluvního partnera takovému riziku, že nelze vést rozumnou úvahu, že by na ně někdy přistoupil. Žalobce by také byl vystaven riziku, že o svůj zásadní majetek prostě přijde za zcela nepatrnou cenu, pokud by jej chtěl prodat nebo směnit za hodnotu obvyklou odpovídající tržním poměrům. Pokud by skutečně trvala účinnost cenové doložky v původní smlouvě, která založila předkupní právo, tak by byl fakticky vyprázdněn obsah vlastnického práva. To by bylo jednak v rozporu s původním cílem, pro který byly smlouvy původně uzavírány. Bylo by to v rozporu s podstatou vlastnického práva a v neposlední řadě by to bylo v rozporu s principem majetkové nezávislosti žalobce na státu, která je vyjádřena v zákoně o žalobci.

2. Žalovaná uvedla, že žalobce je veden jako vlastník pozemků p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p/č.e. a p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 1409, jiná stavba, vše v katastrálním území , adresa, , obec hlavní město , adresa, (dále též jen „předmětné nemovitosti“). K předmětným nemovitostem je na LV č. , hodnota, v části C zapsáno předkupní právo pro oprávněného - Českou republiku, jejíž právo vykonává , Jméno žalovaného, . Předmětné předkupní právo bylo sjednáno ve Smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené mezi Československým rozhlasem a , právnická osoba, dne , datum, . Zákonem č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře, byl Československý rozhlas zrušen uplynutím dne , datum, . Podle ustanovení § 2 odst. 1) citovaného zákona přešlo oprávnění z předkupního práva k k předmětným nemovitostem na Českou republiku. Jedná se o majetek státu, s nímž nehospodařila žádná organizační složka ve smyslu ustanovení § 10 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle § 11 odst. 2 ZMS je příslušný s předkupním právem České republiky hospodařit , Jméno žalovaného, . Předmětné předkupní právo je založeno článkem V. výše citované smlouvy následovně: „Smluvní strany se tímto dohodly, že předávající má předkupní právo k nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto převodu v souladu s ust. §§602 odst. 1 a 2 obč. zák. Smluvní strany sjednávají toto předkupní právo jako právo věcné ve smyslu ust. § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR č. 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy“. Oprávněným z předkupního práva je Česká republika, jejíž práva vykonává , Jméno žalovaného, . , právnická osoba, se již v minulosti neúspěšně u soudů domáhal určení neexistence zapsaného předkupního práva. Ve vztahu k předmětným nemovitostem bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 26 C 107/2021. Ve skutkově obdobné věci, kdy se žalobce domáhal určené neexistence předkupního práva k nemovitostem v k.ú. , adresa, , bylo řízení vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 29 C 155/2021. Platností sjednaného předkupního práva se tak již v minulosti zabývaly soudy vč. Nejvyššího soudu České republiky. Byť neposuzovaly přímo otázku sjednané výše ceny v případě využití předkupního práva, sjednané předkupní právo shledaly platným a žalobu na určení jeho neexistence nedůvodnou. Předmětné nemovitosti byly na žalobce převedeny (z vlastnictví státu – ČSFR) výše citovanou smlouvou bezúplatně, s odkazem na Smlouvu o rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy ze dne , datum, („Delimitační smlouva“). Předkupní právo je založeno článkem V. Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne , datum, , uzavřené mezi Československým rozhlasem jako předávajícím a , právnická osoba, jako nabyvatelem, následovně: „Smluvní strany se tímto dohodly, že předávající má předkupní právo k nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto převodu v souladu s ust. §§602 odst. 1 a 2 obč. zák. Smluvní strany sjednávají toto předkupní právo jako právo věcné ve smyslu ust. § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR č. 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy“. Žalovaná má za to, že toto ujednání o předkupním právu, vč. ujednání o výši ceny nemovitosti při zpětné koupi je zcela určité a srozumitelné; platně sjednané. Pokud by bylo předkupní právo realizováno, bude realizováno v souladu se sjednanou úpravou obsaženou v předmětné smlouvě. Není důvodné domáhat se změny sjednaného obsahu předkupního práva. Žalovaná má též za to, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem. Práva a povinnosti z předkupního práva budou aktivována teprve v případě uplatnění tohoto předkupního práva. K této situaci doposud nedošlo (a teoreticky ani dojít nemusí). Teprve za předpokladu, že bude předkupní právo uplatněno, může být otázka stanovení výše kupní ceny řešena jako otázka předběžná při rozhodování o příslušné žalobě na plnění.

3. Soud má prokázáno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, , LV 2093, katastrální území , adresa, , obec hl. m. , adresa, , že vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, a 490 spolu se stavbou bez číslo popisného a s č. p. 1409 stojícím na pozemku parc. č. , hodnota, a budova bez čísla popisného stojící na pozemku parc. č. , hodnota, . V oddíle C věcná práva zatěžující nemovitosti v části B včetně souvisejících údajů je uvedeno předkupní právo dle článku V. Smlouvy ve prospěch Československého rozhlasu, a to k parc. č. , hodnota, a 490. V listině nazvané List vlastnictví č. , hodnota, , evidenční list č. , hodnota, , obec Královské , adresa, 2 je uvedeno pod č. , hodnota, Český stát - Československý rozhlas a pod č. , hodnota, ČR Městská část , adresa, , k č. parc. 488 a 490. Pod č. , hodnota, je uveden , právnická osoba, , č. p. 1409 a 490 a 488 s předkupním právem k nemovitostem 1409 a 490, 488 Československý rozhlas.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi Československým rozhlasem a , právnická osoba, dne , datum, má soud prokázáno, že Československý rozhlas jako předávající , právnická osoba, jako nabyvateli převedl nemovitosti provozní budovu v obci hl. m. , adresa, , k. ú. , adresa, , č p. 1409 se stavební parc. č. , hodnota, a 488 bezplatně s tím, že v bodě článku IV. bylo dohodnuto, že smluvní strany se dohodly, že předávající má předkupní právo k nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto převodu v souladu s ustanovení (dále jen „ust.“) § 602 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Smluvní strany sjednávají toto předkupní právo jako věcné právo ve smyslu ust. § 603 o.z., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu určenou znaleckým posudkem dle vyhlášky , právnická osoba, č. 393/91 Sb. ve znění ke dni platnosti této smlouvy. Smlouva byla registrována Státním notářstvím pro , adresa, dne , datum, .

5. Soud má dále prokázáno z listiny ze dne , datum, , že Československý rozhlas uzavřel s , právnická osoba, jako přejímajícím smlouvu o rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy (delimitační smlouva), kdy právním základem delimitační smlouvy bylo ust. § 4 zákona č. 136/1991 Sb. , právnická osoba, odst. 2 zákona č. 484/1991 Sb. Touto delimitační smlouvou a v tam vymezeném rozsahu byl bezplatně převeden majetek ve vlastnictví ČSFR s právem hospodaření Československého rozhlasu do vlastnictví , právnická osoba, ke dni , datum, . V příloze č. , hodnota, Smlouvy je seznam nemovitostí, kde pod písmenem A je seznam celkem , hodnota, nemovitostí přecházejících do vlastnictví , právnická osoba, , kdy u prvních šesti nemovitostí se sjednává předkupní právo pro Československý rozhlas6. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, čj. 26 C 107/2021-65 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, čj. 30 Co 181/2022-99 má soud za prokázané, že soudu dospěly k závěru, že shora uvedené předkupní právo předkupní právo vyznačené ve prospěch České republiky, IČO , IČO, -001, které vykonává: , Jméno žalovaného, , , adresa, , , adresa, , IČO , IČO žalovaného, , dle článku V. Smlouvy označené ve sbírce listin jako RV 380/1992 ze dne , datum, a dle prohlášení o vzniku práva při zániku osoby dosud z práva oprávněné č. j. UZSVM/A/, č. účtu, -HMSO ze dne , datum, ve vztahu k pozemkům parc. č. , hodnota, a 490, jejichž součástí jsou stavby budova č. p. 1409, která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , a stavba bez čísla popisného a evidenčního, která je součástí pozemku parc. č. , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, , obec hl. m. , adresa, , přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví č. , hodnota, , existuje.

7. Žalobkyně se žalobou domáhá určení, že předkupní právo vyznačené ve prospěch České republiky, které vykonává , Jméno žalovaného, , dle čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako RV 380/1992 ze dne , datum, ve vztahu k pozemkům parcelních čísel 488 a 490, jejichž součástí jsou stavby budova číslo popisné 1409, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , a stavba bez čísla popisného a evidenčního, která je součástí pozemku parcelního čísla , hodnota, , to vše v katastrálním území , adresa, obec hlavní město , adresa, , přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví číslo , hodnota, , zakládá vlastníkovi povinnost nabídnout věc ke koupi České republice, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě, za stejných podmínek, které nabízí třetí osobě, a současně se určuje, že ustanovení čl. V. smlouvy označené ve sbírce listin jako PVZ 162/1993 ze dne , datum, znějící „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“ je neplatné.

8. Je nesporné mezi účastníky, a soud má za prokázaný skutkový stav tak, že žalobce je veden jako vlastník pozemků p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p/č.e. a p.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. 1409, jiná stavba, vše v katastrálním území , adresa, , obec hlavní město , adresa, (dále též jen „předmětné nemovitosti“). K předmětným nemovitostem je na LV č. , hodnota, v části C zapsáno předkupní právo pro oprávněného - Českou republiku, jejíž právo vykonává , Jméno žalovaného, . Předmětné předkupní právo bylo sjednáno ve Smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené mezi Československým rozhlasem a , právnická osoba, dne , datum, . Zákonem č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře, byl Československý rozhlas zrušen uplynutím dne , datum, . Podle ustanovení § 2 odst. 1) citovaného zákona přešlo oprávnění z předkupního práva k k předmětným nemovitostem na Českou republiku. Jedná se o majetek státu, s nímž nehospodařila žádná organizační složka ve smyslu ustanovení § 10 písm. b) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Podle § 11 odst. 2 ZMS je příslušný s předkupním právem České republiky hospodařit , Jméno žalovaného, . Předmětné předkupní právo je založeno článkem V. výše citované smlouvy následovně: „Smluvní strany se tímto dohodly, že předávající má předkupní právo k nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto převodu v souladu s ust. §§602 odst. 1 a 2 obč. zák. Smluvní strany sjednávají toto předkupní právo jako právo věcné ve smyslu ust. § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR č. 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy“. Oprávněným z předkupního práva je Česká republika, jejíž práva vykonává , Jméno žalovaného, . , právnická osoba, se již v minulosti neúspěšně u soudů domáhal určení neexistence zapsaného předkupního práva. Ve vztahu k předmětným nemovitostem bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. 26 C 107/2021. Sjednané předkupní právo bylo shledáno platným a žalobu na určení jeho neexistence nedůvodnou.

9. Předmětné nemovitosti byly na žalobce převedeny (z vlastnictví státu – ČSFR) výše citovanou smlouvou bezúplatně, s odkazem na Smlouvu o rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy ze dne , datum, („Delimitační smlouva“). Předkupní právo je založeno článkem V. Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne , datum, , uzavřené mezi Československým rozhlasem jako předávajícím a , právnická osoba, jako nabyvatelem, následovně: „Smluvní strany se tímto dohodly, že předávající má předkupní právo k nemovitostem, jež jsou předmětem tohoto převodu v souladu s ust. §§602 odst. 1 a 2 obč. zák. Smluvní strany sjednávají toto předkupní právo jako právo věcné ve smyslu ust. § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR č. 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy“.

10. Předmětem řízení bylo určení, zda je toto ujednání o předkupním právu, zejména ujednání o výši ceny nemovitosti při zpětné koupi je platné.

11. Žalobce vymezil důvody neplatnosti tak, že v samotné smlouvě, která vznik předkupního práva založila, je uvedena tato klauzule: „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“ Uvedená vyhláška stanoví tabulkové ceny podle čtverečních metrů, které již tehdy byly nižší než byly tehdejší ceny obvyklé (tržní). Fakticky to znamená, že pokud je cena stanovena jako tabulková dle předpisů platných v roce 1992, je dohodnutá cena nepatrným zlomkem oproti současně ceně obvyklé. Čistě ekonomicky by realizace takového předkupního práva byla spíše darem státu než koupí. , jméno FO, by toto ujednání bylo platné, představovalo by takové předkupní právo překážku jakékoliv dispozice s majetkem.

12. Dle ust. § 3028 odst. 2 a 3 NOZ Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Soud vzhledem ke shora uvedené úpravě nesouhlasí s tvrzením žalobce, že současný občanský zákoník neobsahuje žádná přechodná ustanovení, která by připouštěla neplatnost předchozích věcných práv, pokud se příčí současné právní úpravě. Z pohledu právní úpravy je ujednání klauzule: „Smluvní strany se dále dohodly, že cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle vyhl. MF ČSR 393/91 Sb., ve znění ke dni platnosti této smlouvy.“platné.

14. Zároveň, co do konkretizace platnosti soud uvádí, že ujednání je zcela určité a srozumitelné, dle názoru soudu z pohledu požadavků zákona platně sjednané. Neexistuje zde žádná nejasnost nebo neurčitost výkladu a to jak jazyková tak logická nebo strukturační. V případě realizace prodeje nemovitostí, buide předkupní právo realizováno v souladu se sjednanou úpravou obsaženou v předmětné smlouvě. Případná změna může být realizována pouze z vůle obou smluvních stran, nikoli jednostranným výkladem soudu. Již z důvodu platnosti uvedeného ujednání soud žalobu zamítl.

15. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 31 Cdo 1836/2005 či ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Negativní určovací žaloby slouží především tam, kde žalobci hrozí uplatnění povinnosti, jejíž existenci popírá. Právní postavení žalobce se tím stává 30 Co 181/2022 nejistým; praktické to bude např. v případě určení neexistence zástavního práva (srov. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 2185/2009) nebo při určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 29 Cdo 4469/2011).

16. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o.s.ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neodstraňuje; ty již probíhaly, resp. další z nich aktuálně probíhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 26 Cdo 3502/2020), jako je tomu i v případě žalobkyně.

17. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že na požadovaném určení nemá žalobce naléhavý právní zájem. Práva a povinnosti z předkupního práva budou aktivována až v situaci, kdy dojde k možnému převodu nemovitostí na třetí subjekt odlišný od žalobce a žalované. Teprve poté bude řešeno předkupní právo, které dle závěrů soudu existuje a bude řešena jeho faktická realizace. Teprve v situaci, kdy fakticky dojde k uplatnění předkupního práva, může vyvstat otázka stanovení výše kupní ceny a ta však bude řešena jako otázka předběžná při rozhodování o příslušné žalobě na plnění. Sám žalobce uvádí v žalobě, že se jedná o preventivní žalobu. Zároveň soud poukazuje na shora uvedený závěr, že uvedené ujednání je určté, srozumitelné bez pochybností jeho výkladu.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 osř. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, soud jí přiznal náhradu nákladů řízení za 3 úkony právní služby á , částka, a to vyjádření ve věci, příprava k jednání a účast na jednání.

19. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.