16 C 12/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 1 302 265 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do 1 282 265 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 282 265 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 79 372 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobce se žalobou ze dne 19. 3. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 1 907 991,41 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v řízení vedeném , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jako „posuzované řízení“). Dne 11. 9. 2024 uplatnil žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. předmětné dílčí nároky na odškodnění v posuzovaném řízení u žalované, ovšem ty nebyly v zákonné lhůtě uspokojeny. Předmětné řízení bylo zahájeno usnesením , Anonymizováno, ze dne 30. 10. 2015, č. j. , Anonymizováno, pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b). písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“) spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zák. Žalobce uplatnil tři samostatné nároky. Přípisem , Anonymizováno, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce upozorněn, že jeho jednání bude nadále právně kvalifikováno jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) tr. zák. Přípisem , Anonymizováno, ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce dle § 190 odst. 2 trestního řádu soudem upozorněn, že jeho jednání, v němž je obžalobou spatřováno spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) tr. zák, může být právně posouzeno taktéž jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zák ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zák, ve znění účinném do 30. 6. 2016, kdy za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody na 5 až 10 let. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, , byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, svým rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č.j. , Anonymizováno, rozhodl tak, že se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně žalobce zrušuje v celém rozsahu a sám rozhodl tak, že se žalobce podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje obžaloby státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, . Dovolání , Anonymizováno, podané v neprospěch žalobce bylo usnesením , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 2025, č.j. , Anonymizováno, , odmítnuto. Žalobce byl nezákonně trestně stíhán od 30. 10. 2015 do 21. 3. 2024, celkem tedy 8 let, 4 měsíce a 23 dní. Žalobce požaduje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 1 414 000 Kč, které odůvodňuje délkou stíhání, závažností obvinění, hrozbou vysokého trestu, psychickými a fyzickými dopady na sebe i rodinu (nespavost, stres, oslabení imunity, zdraví manželky), ztrátou společenské pověsti a profesními následky (opustil společnost, kterou budoval 17 let, poté přestal podnikat úplně), dále náhradu škody představující účelně vynaložené náklady obhajoby ve výši 346 101,41 Kč, zahrnující odměny advokátů, cestovní náklady, ubytování a další výdaje dle advokátního tarifu; a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým trestním stíháním ve výši 147 890 Kč, kdy žalobce za každý rok řízení požaduje částku 20 000 Kč (za první dva roky poníženou na polovinu).

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 7. 2025 uvedla, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 1. 9.2024 nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., v rámci které žalobce žádal zaplacení částky 1 907 991,41 Kč skládající se z nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 346 101,41 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 1 414 000 Kč a nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 147 890 Kč. Škoda a nemajetková újma měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeným u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, . Podání bylo doplněno podáními žalobce ze dnů 12. 9. 2024, 13. 9. 2024 a 9. 1. 2025. Stanoviskem ze dne 9. 6. 2025 a doplňujícím stanoviskem ze dne 9. 7. 2025 žalovaná částečně vyhověla nároku na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 306 594,91 Kč a částečně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 180 000 Kč a částečně vyhověla nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání co do částky 79 625 Kč. Přiznaná částka ve výši 563 994,91 Kč byla žalobci zaplacena dne 11. 6. 2025. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, žalovaná uvedla, že za daný trestný čin teoreticky hrozí trest odnětí svobody na 2 až 8 let (přípisem , Anonymizováno, ze dne 3.1.2019 byl žalobce podle § 190 odst. 2 tr. řádu upozorněn, že jeho jednání, v němž je obžalobou spatřováno spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, může být právně posouzeno taktéž jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2016, kdy za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody na 5 až 10 let, takto však nakonec jednání žalobce posuzováno nebylo). Předmětné trestní stíhání trvalo přibližně 9 let a 2 měsíce, náhrada za délku trestního stíhání však je žalobci přiznávána samostatně v rámci nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Dále přihlédla k zásahu do podnikatelské činnosti a ztráty prestiže, medializaci a zdravotním problémům žalobce (nespavost, migrény). Žalovaná dospěla k závěru, že případ nynějšího žalobce je obdobný kauze rozhodované , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, v níž byla jako postačující zadostučinění žalobkyni přiznána částka 180 000 Kč. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, uvedla žalovaná, že předmětné řízení, resp. trestní stíhání trvalo přibližně 9 let a 2 měsíce (počítáno ode dne 6. 11. 2015, kdy si žalobce převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne 29. 1. 2025, kdy bylo , Anonymizováno, odmítnuto dovolání podané státním zástupcem v neprospěch žalobce). Ve věci bylo rozhodováno dvakrát soudem prvního stupně, třikrát soudem druhého stupně a jednou , Anonymizováno, . Nelze rovněž přehlédnout specifikum trestních řízení, jímž je tzv. řízení přípravné. Došlo k dílčím průtahům v řízení, ovšem tyto neměly zásadnější vliv na celkovou délku řízení. Při určování výše přiměřeného zadostiučinění v penězích byla základní roční částka zadostiučinění s ohledem na složitost věci (trestní stíhání bylo vedeno proti celkem 18 obviněným, rozsah spisového materiálu přesahuje 15 000 listů, vypracování několika znaleckých posudků a zajištění vydání jednoho z obviněných z , Anonymizováno, ) snížena o 30 %. V souvislosti s počtem stupňů soudní soustavy, které daný případ řešily, byla základní částka zadostiučinění snížena o 5 %. Ve vztahu ke kritériu chování žalobce v daném řízení nebyla základní částka zadostiučinění zvýšena ani snížena. Konečně v rámci kritéria významu věci pro žalobce nebyla základní částka snížena ani zvýšena, neboť žalobci již bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, v jehož rámci byl zohledněn význam věci pro žalobce. Na tomto svém stanovisku žalovaná i nadále setrvala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

3. Usnesením , adresa, ze dne 29. 7. 2025, č. j. , Anonymizováno, , bylo řízení zastaveno co do částky 605 726,41 Kč, kdy žalobce vzal žalobu co do této částky zpět s odůvodněním, že po podání žaloby uhradila žalovaná žalobci dne 12. 6. 2025 částku 180 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, částku 79 625 Kč na náhradě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání a částku 304 369,91 Kč na náhradě nákladů trestního řízení, přičemž nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby vzal zpět v celém rozsahu, tj. včetně neuhrazené částky 41 731,50 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

5. Mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, : Usnesením , právnická osoba, , , Anonymizováno, ze dne 30.10.2015, č.j. , Anonymizováno, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Usnesení si žalobce převzal dne 6.11.2015. Dne 10.11.2015 podal žalobce proti usnesení stížnost, která byla spolu se stížnostmi dalších obviněných zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu usnesením , právnická osoba, ze dne 10.5.2016, č.j. , Anonymizováno, . Prostudování spisu na konci vyšetřování probíhalo ve dnech 20. – 21.11.2017, 23. – 24.11.2017, 27.11. – 1.12.2017 a 4. – 8.12.2017. Dne 29.12.2017 podal policejní orgán návrh na podání obžaloby č.j. , Anonymizováno, a dne 13.11.2018 podalo , Anonymizováno, obžalobu č.j. , Anonymizováno, . Dne 12.12.2018 bylo nařízeno hlavní líčení na dny 15.4. – 18.4.2019 a 10.6. – 14.6.2019. Přípisem , Anonymizováno, ze dne 3.1.2019 byl žalobce podle § 190 odst. 2 tr. řádu upozorněn, že jeho jednání, v němž je obžalobou spatřováno spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, může být právně posouzeno taktéž jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, kdy za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody na 5 až 10 let. Dne 22.1.2019 vydal , Anonymizováno, příkaz k zatčení spoluobžalovaného , jméno FO, a v následujících měsících probíhalo jednání o jeho vydání z , Anonymizováno, . Ve dnech 15.4.2019, 17.4.2019, 18.4.2019, 10.6.2019, 13.6.2019 a 14.6.2019 se konalo hlavní líčení, které bylo přerušeno do 16.9.2019 (usnesením , Anonymizováno, ze dne 15.4.2019, č.j. , Anonymizováno, , byla k samostatnému projednání a rozhodnutí vyloučena věc obžalovaných , jméno FO, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a to za účelem urychlení řízení). Dne 1.7.2019 podalo , Anonymizováno, doplnění návrhu na provedení dokazování. Následně se hlavní líčení konalo ve dnech 16.9.2019, 17.9.2019, 18.9.2019 a 5.11.2019, kdy bylo hlavní líčení odročeno na dny 23. – 27.3.2020. Dne 3.12.2019 soudní znalci , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, vypracovali znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie na spoluobviněného , Anonymizováno, . Dne 6.1.2020 soud požádal celkem 14 bank o sdělení údajů podléhajících bankovnímu tajemství. Dne 8.1.2020 podalo , Anonymizováno, návrh na doplnění dokazování výslechem soudních znalců , právnická osoba, a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Dne 16.3.2020 bylo vydáno opatření předsedy , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , jímž byli předsedové senátu požádáni, aby „zvážili, zda budou konána jednání, hlavní líčení, veřejná zasedání a další úkony vyžadující účast fyzických osob u soudu (dále jen „úkon“), které dosud byly nařízeny a které se mají uskutečnit do 31. 3. 2020, a aby úkony bez odkladu odvolali či odročili na termín nejdříve po 1. 5. 2020, ledaže provedení úkonu v době do 31. 3. 2020 vyžaduje zachování vazebních a jiných předepsaných lhůt nebo je odůvodňují jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele.“ Dne 16.3.2020 proto bylo zrušeno nařízené hlavní líčení a bylo nařízeno na dny 14.9. – 18.9.2020. Dne 18.5.2020 soud usnesením č.j. , Anonymizováno, zamítl žádost spoluobžalovaného , Anonymizováno, o zrušení zajištění peněžitých prostředků. Dne 6.8.2020 soud usnesením č.j. , Anonymizováno, nepřiznal spoluobžalovanému , Anonymizováno, nárok na bezplatnou obhajobu. Hlavní líčení se konalo ve dnech 14.9.2020 (kdy usnesením , Anonymizováno, ze dne 14.9.2020, č.j. , Anonymizováno, , byla k samostatnému projednání a rozhodnutí vyloučena věc obžalovaného , jméno FO, , a to za účelem urychlení řízení), 15.9.2020, 16.9.2020, 18.9.2020 a 5.10.2020, kdy byl vyhlášen rozsudek , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Na základě žádosti předsedy senátu ze dne 12.10.2020 prodloužil místopředseda soudu téhož dne lhůtu k vypracování rozhodnutí do dne 15.1.2021, a to s ohledem na rozsah a složitost věci. Na základě žádosti předsedy senátu ze dne 21.12.2020 prodloužil místopředseda soudu téhož dne lhůtu k vypracování rozhodnutí do dne 15.3.2021. Dne 16.3.2021 , Anonymizováno, usnesením č.j. , Anonymizováno, , přiznal obhájkyni ustanovené spoluobžalovanému , Anonymizováno, odměnu za úkony právní služby. Dne 18.3.2021 podal proti rozsudku státní zástupce odvolání, které odůvodnil dne 12.4.2021. Dne 18.3.2021 podal spoluobžalovaný , Anonymizováno, blanketní odvolání. Dne 22.3.2021 podali odvolání spoluobžalovaní , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 24.3.2021 podal odvolání spoluobžalovaný , Anonymizováno, . Dne 9.4.2021 podal spoluobžalovaný , Anonymizováno, odůvodnění odvolání. Dne 7.5.2021 podal spoluobžalovaný , Anonymizováno, odůvodnění odvolání. Dne 10.5.2021 podal spoluobžalovaný , Anonymizováno, odůvodnění odvolání. Dne 10.5.2021 soud pod č.j. , Anonymizováno, , ustanovil obhájce spoluobžalovanému , Anonymizováno, . Dne 31.5.2021 podal spoluobžalovaný , Anonymizováno, blanketní odvolání, které bylo odůvodněno dne 31.5.2021. Téhož dne podal odůvodnění odvolání spoluobžalovaný , jméno FO, . Přípisem , Anonymizováno, ze dne 30.6.2021, č.j. , Anonymizováno, , byl obhájce spoluobžalovaného , Anonymizováno, vyzván k odstranění vad podaného odvolání. Dne 7.7.2021 spoluobžalovaný , Anonymizováno, odůvodnil odvolání. Dne 28.7.2021 byl spisový materiál předložen , Anonymizováno, . Následně obhájce obžalovaného , jméno FO, nahlížel do trestního spisu ve dnech 14.10.2021, 15.10.2021, 21.10.2021, 1.11.2021, 26.10.2021, 10.11.2021, 9.2.2022 a 17.2.2022. Dne 11.2.2022 bylo nařízeno veřejné zasedání u , Anonymizováno, na dny 1.4., 4.4. a 11.4.2022. Dne 24.3.2022 nahlížel do trestního spisu obhájce obžalovaného , Anonymizováno, . Dne 29.3.2022 sdělil soud obhájci obžalovaného , Anonymizováno, , že nevyhovuje jeho žádosti o odročení nařízeného veřejného zasedání s ohledem na jeho zdravotní stav. Veřejné zasedání o podaných odvoláních se konalo ve dnech 1.4., 4.4. a 11.4.2022, kdy byl vyhlášen rozsudek , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žadateli zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. řádu a podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně. Usnesením , Anonymizováno, z téhož dne, č.j. , Anonymizováno, , bylo zastaveno trestní stíhání spoluobžalovaného , Anonymizováno, . Dne 24.5.2022 byl spisový materiál vrácen na , Anonymizováno, . Dne 21.6.2022 , Anonymizováno, usnesením č.j. , Anonymizováno, zrušil zajištění peněžních prostředků spoluobviněného , Anonymizováno, . Dále , Anonymizováno, v měsících červnu až srpnu roku 2022 vydal několik usnesení, jimiž uložil pravomocně odsouzeným spoluobžalovaných nahradit státu náklady trestního řízení, rozhodl o započtení vazby do souhrnného trestu, přiznal ustanoveným obhájcům odměnu za úkony právní služby a uložil odsouzeným tyto náklady nahradit státu. Dne 22.6.2022 podal obžalovaný , jméno FO, dovolání. Dne 27.6.2022 podal státní zástupce dovolání ve prospěch i v neprospěch obžalovaných , jméno FO, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 14.7.2022 , Anonymizováno, usnesením č.j. , Anonymizováno, zrušil zajištění peněžních prostředků a nemovitých věcí spoluobviněného , Anonymizováno, . Dne 26.7.2022 podal dovolání spoluobžalovaný, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne 8.8.2022 podal dovolání spoluobžalovaný , Anonymizováno, . Dne 9.8.2022 podal státní zástupce vyjádření k dovolání obžalovaných , jméno FO, a , Anonymizováno, . Dne 23.9.2022 se státní zástupce vyjádřil k dovolání obžalovaných , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dne 3.10.2022 bylo nařízeno hlavní líčení u , Anonymizováno, na dny 14.11 a 14.12.2022. Dne 19.10.2022 bylo na žádost obhájce obžalovaného , Anonymizováno, (z důvodu pobytu v zahraničí) zrušeno hlavní líčení nařízené na den 14.11.2022. Dne 14.11.2022 byl usnesením , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, zamítnut návrh odsouzeného , Anonymizováno, na obnovu řízení. Dne 12.12.2022 bylo zrušeno hlavní líčení nařízené na den 14.12.2022, a to z důvodu nemoci obhájce žalobce. Dne 14.12.2022 bylo nařízeno hlavní líčení na dny 26.1.2023 a 20.2.2023. Dne 10.1.2023 byla usnesením , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, zamítnuta stížnost odsouzeného , Anonymizováno, proti usnesení , Anonymizováno, ze dne 14.11.2022, č.j. , Anonymizováno, . Dne 23.1.2023 , Anonymizováno, telefonicky dojednal videokonferenci s , adresa, k výslechu svědka , Anonymizováno, . Dne 26.1.2023 se konalo hlavní líčení, které bylo přerušeno do dne 20.2.2023. Dne 30.1.2023 se prostřednictvím videokonference konal výslech svědka , Anonymizováno, . Dne 20.2.2023 se konalo hlavní líčení, kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , jímž byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Na základě žádosti předsedy senátu ze dne 9.3.2023 prodloužil místopředseda soudu téhož dne lhůtu k vypracování rozhodnutí do dne 20.5.2023. Na základě žádosti předsedy senátu ze dne 11.5.2023 prodloužil místopředseda soudu téhož dne lhůtu k vypracování rozhodnutí do dne 31.7.2023, a to z důvodu rozsahu a složitosti věci a velkého množství rozhodnutí k vyhotovení v jiných skončených věcech. Dne 8.8.2023 podal státní zástupce odůvodnění odvolání podaného do protokolu po vyhlášení rozsudku. Dne 4.9.2023 podal odůvodnění odvolání spoluobžalovaný , Anonymizováno, . Dne 12.9.2023 byl spisový materiál předložen , Anonymizováno, . Dne 6.12.2023 Vrchní , Anonymizováno, opatřením č.j. , Anonymizováno, ustanovil obžalovanému , Anonymizováno, obhájkyni. Dne 18.12.2023 se u , Anonymizováno, konalo veřejné zasedání o odvoláních státního zástupce podaných v neprospěch obžalovaných , Anonymizováno, a , Anonymizováno, proti rozsudku , Anonymizováno, ze dne 5.10.2022, č.j. , Anonymizováno, , a byl vyhlášen rozsudek , Anonymizováno, č.j. , Anonymizováno, , jímž byl rozsudek , Anonymizováno, ze dne 11.4.2022, sp. zn. , Anonymizováno, , doplněn o chybějící výrok o zamítnutí dovolání státního zástupce. Dne 6.2.2024 podalo , právnická osoba, vyjádření k doplňujícímu rozsudku. Dne 19.2.2024 bylo nařízeno veřejné zasedání o odvolání obžalovaného Eliáše a odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce na den 21.3.2024. Dne 22.2.2024 , Anonymizováno, sdělil obhájci obžalovaného , Anonymizováno, , že jeho žádosti o odročení veřejného zasedání (z důvodu kolize s jiným jednáním) nelze vyhovět. Dne 21.3.2024 se konalo veřejné zasedání u , Anonymizováno, , kdy byl vyhlášen rozsudek č.j. , Anonymizováno, , jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci zrušen a bylo nově rozhodnuto, že se žalobce zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 21.3.2024. Usnesením , Anonymizováno, ze dne 29.1.2025, č.j. , Anonymizováno, , bylo odmítnuto dovolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce.

6. Dále bylo mezi účastníky nesporné uplatnění žádosti u žalované včetně doručenek a kdy žalovaná vydala stanovisko , Anonymizováno, ze dne 9. 6. 2025 včetně doplňujícího stanoviska , Anonymizováno, ze dne 9. 7. 2025, podání žalobce ze dne 11. 9. 2024 s doručenkou 12. 9. 2024, 13. 9. 2024, 9. 1. 2025, 10. 6. 2025, 10. 6. 2025 včetně výzev k doplnění.

7. Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 5. 10. 2020, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že na straně 54 rozsudku je uvedeno, že žalobce byl jednatelem společnosti , právnická osoba, , kde pracoval 15 let, kdy ovšem 31. 12. 2013 oznámil společníkům, že ve společnosti skončí, neboť už neměl další motivaci k práci nebo k navyšování svého majetku.

8. Z úplného výpisu obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že žalobce skončil jako jednatel 31. 12. 2013, jeho účast byla vymazána 12. 2. 2015.

9. Z usnesení , Anonymizováno, ze dne 8. 10. 2015, č. j. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že byl dle § 79f k § 79a odst. 1 tr. řádu zajištěna náhradní hodnota z výnosu z trestné činnosti na účtech žalobce č. , č. účtu, a č. , č. účtu, .

10. Z usnesení , Anonymizováno, ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. , Anonymizováno, , bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobce č. , č. účtu, a č. , č. účtu, .

11. Z článku ze dne 13. 11. 2015 nadepsaného „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že o věci informoval , Anonymizováno, . , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, . Součástí článku je popis skutku s tím, že v rámci případu s , Anonymizováno, bylo obviněno 18 osob z krácení daní při obchodování s pohonnými hmotami a v případě pravomocného odsouzení hrozí obviněným trest odnětí svobody až na 10 let. Jméno ani podobizna žalobce se v článku nevyskytuje.

12. Z článku ze dne 13. 11. 2025 uveřejněného na webu , Anonymizováno, s názvem „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že v tomto článku je uvedeno, že bylo obviněno 18 lidí z krácení daně při obchodech s pohonnými hmotami, kteří podle kriminalistů připravili stát o 1,4 miliardy Kč, a dále že všichni členové gangu jsou obviněni také z praní špinavých peněž. Součástí článku je krycí název policejní akce. Jméno ani podobizna žalobce se v článku nevyskytuje.

13. Z článku ze dne 13. 11. 2025 uveřejněného na webu , Anonymizováno, s názvem „, adresa, “ bylo soudem zjištěno, že v článku je uveřejněn krycí název policejní akce, dále pak informace o tom, že někteří z 18 obviněných působili jako jednatelé, společníci společností, jiní působili jako pěšáci. Popsán byl skutek a obvinění. Jméno ani podobizna žalobce se v článku nevyskytuje.

14. Z článku ze dne 8. 1. 2018 nadepsaného „, Anonymizováno, “ bylo zjištěno, že o věci informoval , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, . Článek obsahuje informaci, že policie navrhla ve věci s , Anonymizováno, obžalovat 18 osob z krácení daní. Jméno ani podobizna žalobce se v článku nevyskytuje.

15. Z reportáže v , Anonymizováno, ze dne 13. 11. 2015 na webu , Anonymizováno, s názvem „, Anonymizováno, “ v čase 15:05 soud zjistil, že , Anonymizováno, informovala o případu , Anonymizováno, . Jméno ani podobizna žalobce se v článku nevyskytuje.

16. Ze zprávy od neurologa , tituly před jménem, , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 13. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce navštívil lékaře s , Anonymizováno, , kdy uvedl, že má dlouhodobé potíže, zhoršení asi poslední týden, kdy uvedl, že možná prochladl, neboť si je vědom toho, že seděl na balokónu. Diagnóza byla stanovena jako , Anonymizováno, . Pod osobní anamnézou (OA) uvedeno „bez sled. onem.“17. Ze zprávy od neurologa , tituly před jménem, , jméno FO, , , právnická osoba, , ze dne 28. 11. 2022 bylo zjištěno, že byla asi 2 roky , Anonymizováno, . Doporučena rehabilitace a ochranný režim.

18. Ze zprávy od neurologa , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, ze dne 6. 6. 2020 bylo soudem zjištěno, že bylo diagnostikováno , Anonymizováno, , doporučena medikace a rehabilitace. Žalobce uvedl, že mívá často , Anonymizováno, , den před potížemi zvedal několikrát těžké závaží.

19. Z návštěvního lístku rehabilitační péče bylo zjištěno, že na tomto je uvedena jako , podezřelý výraz, .

20. Z účastnického výslechu žalobce na jednání dne 20. 11. 2025 soud zjistil, že na tomto uvedl, že vyšetřování policie začalo někdy v polovině roku 2012, s policií žalobce spolupracoval. Jako jednatel ze společnosti , právnická osoba, odešel poté, co navrhl, aby každý ze společníků byl jednatelem a odpovídal každý za svou činnost, protože do té doby podepisoval žalobce jako jednatel všechny dokumenty v dobré víře, a když toto nebylo vyslyšeno, tak se rozhodl odejít z funkce jednatele, i když nechtěl, jelikož tam byl potřeba. Také odešel, jelikož dlouho odkládal operaci ramene, které měl vážně poškozené, rekonvalescence pak trvala rok až rok a půl, a poté už se nechtěl vracet k podnikání. Potom v roce 2015 dotáhl opuštění společnosti , právnická osoba, , pak se chtěl vrhnout na podnikání, ale přišly další komplikace, když jeho otec zkolaboval, a pak došlo k zablokování peněz policií na jeho účtu, kde měl -41,5 mil. Kč, to byl ok, pak myšlenky byl někde jinde než na další podnikání. Nejdříve se myslel, že to není možné, že to někdo zastaví, ale pak mu bylo sděleno, že je mu dáváno za vinu, že je členem mezinárodně organizované zločinecké skupiny. To byl šok. Trpěl nespavostí, léčil ji léky jako , Anonymizováno, , nechodil k psychiatrovi. Dále trpěl psychosomatickými problémy, měl zablokovaná záda a chodil na neurologii. Trpěl migrénami a zhoršil se mu sluch, má , Anonymizováno, a musí příležitostně nosit naslouchátko. Velmi špatně na tom byla manželka, nesla trestní stíhání žalobce velice těžce, žalobce je přesvědčen o tom, že to bylo spouštěčem jejího , Anonymizováno, onemocnění. Rodina stála při žalobci, snažila se ho podporovat. Po zahájení trestního stíhaní byli více uzavření, jednak z důvodu finančních a jednak jelikož nebyla chuť se socializovat, vědělo se, že žalobce chodí k soudu, ale na dovolené jezdili (od obžaloby ale na dovolené nebyli) a do společnosti dále chodili, pouze to bylo omezené. Pro případy, že by bylo třeba nějaké zajištění, prodali byt v , adresa, . Byla zde nejistota z budoucnosti. Měl také menší přísun peněz, to bylo dáno i z důvodu skončení s podnikáním, po pandemii Covid-19 šel žalobce do předčasného důchodu.

21. Z rozsudku , Anonymizováno, ze dne 6. 5. 2013, č. j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že procesnímu žalobce u soudu uplatnil nárok na odškodnění za šestnáct let trvající trestní stíhání, které vyústilo ve vydání zprošťujícího rozhodnutí. Procesní žalobce byl v rámci zmíněného trestního řízení stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podílnictví, podvodu a zkrácení daně, poplatku a podobné dávky, kterých se měl dopustit společně s dalšími osobami několika skutky spáchanými v letech 1992 až 1993 (§ 251 odst. 1 písm. a/, odst. 2, § 250 odst. 1, 4, a § 148 odst. 1, 3 tehdy účinného tr. zák.). Procesnímu žalobci hrozil trest odnětí svobody až v délce 5 let, rozpadlo se mu manželství. Medializace věci pak vedla ke konci jeho politické kariéry, provázené odsudkem ze strany široké veřejnosti, ke ztrátě bohatých společenských vazeb a negativnímu ovlivnění jeho podnikání, Odvolací soud následně došel k závěru, že odvolací soud o nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci jeho trestním stíháním v době přede dnem 27. 4. 2006 rozhodoval soud věcně nepříslušný. Ve zbylém období pak odvolací soud navýšil odškodnění na 400 Kč za každý den výše uvedeného časového intervalu čítajícího 1 366 dnů, tj. částky 546 400 Kč, kdy odvolací soud reflektoval to, že v této době již o věci nebylo tolik mediálně probírán.

22. Z rozsudku , adresa, ze dne 31. 3. 2023, č. j. , Anonymizováno, , včetně rozsudku , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2023, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že procesní žalobce byl za nezákonné trestní stíhání byl odškodněn v částce 280 000 Kč. Procesní žalobce byl stíhán za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zák, kdy mu hrozila trestní sazba 8 let. Případ byl medializován. V důsledku stresu a nejistoty mu byly předepsány lékařem prášky, kdy v závislosti na nich došlo k celkovému vyčerpání organismu. V důsledku toho tak rovněž žalobce prodělal epileptický záchvat a utrpěl tříštivou zlomeninu ramene, jejíž následky dle svých slov ponese doživotně. Trestní řízení nemělo dopad na rodinné vztahy procesního žalobce, dopad do profesní sféry byl prokazován pouze výslechem.

23. Z rozsudku , adresa, ze dne 2. 2. 2022, č. j. , Anonymizováno, včetně rozsudku , Anonymizováno, ze dne 24. 8. 2022, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že procesní žalobce byl za nezákonné trestní stíhání byl odškodněn v částce 240 000 Kč. Procesní žalobce byl stíhán za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zák, kdy mu hrozila trestní sazba 8 let. Případ byl medializován, došlo k zásahu v jeho profesním životu, jelikož procesní žalobce působil v právu a byly zde dán profesní problémy spojené s trestním stíháním, velký zásah do profesní pověsti. Procesní žalobce neměl větších zdravotních problémů a nebylo zasaženo do rodinného života. Nepřiměřená délka řízení byla odškodňována samostatně.

24. Z provedených důkazů rozsudku , Anonymizováno, ze dne 11. 9. 2024, č. j. , Anonymizováno, , usnesení , Anonymizováno, ze dne 30. 10 2015, č. j. , Anonymizováno, , usnesení , právnická osoba, ze dne 10. 5. 2016, č. j. , Anonymizováno, obžaloba ze dne 9. 11. 2018, upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne 30. 10. 2018, rozsudek , Anonymizováno, ze dne 20. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, , rozsudek , Anonymizováno, ze dne 5. 10. 2020, č. j. , Anonymizováno, , rozsudek , Anonymizováno, ze dne 20. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, , rozsudek , Anonymizováno, ze dne 20. 2. 2023, č. j. , Anonymizováno, usnesení , právnická osoba, ze dne 10. 5. 206, č. j. , Anonymizováno, , rozsudek , Anonymizováno, ze dne 11. 4. 2022, č. j. , Anonymizováno, , soud ničeho nezjistil, neboť průběh řízení byl účastníky učiněn nesporným tak, že je tento pro soud dostatečným pro rozhodnutí ve věci. Dále soud ničeho nezjistil z lékařských zpráv manželky žalobce ze dne 12. 7. 2024, 22. 5. 2019, 23. 4. 2019, 30. 4. 2019, neboť tyto se týkají zdravotního stavu manželky za situace, kdy soud odškodňuje nemajetkovou újmu žalobce, nikoliv jeho manželky, příp. celé rodiny. Zjišťování zdravotního stavu manželky je pro věc irelevantní. Další navrhované důkazy nebyly provedeny, neboť ty pro posouzení věci nebyly relevantní (týkaly se nároku na odškodnění škody za obhajné), příp. byly nadbytečné, neboť soud má za to, že zjistil skutkový stav dostatečně pro rozhodnutí ve věci.

25. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo 9 let a 2 měsíce. Předmětné řízení bylo zahájeno usnesením , Anonymizováno, ze dne 30. 10. 2015, č. j. , Anonymizováno, pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b). písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“) spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zák. Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, svým rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č.j. , Anonymizováno, rozhodl tak, že se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně žalobce zrušuje v celém rozsahu a sám rozhodl tak, že se žalobce podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje obžaloby státního zástupce , Anonymizováno, ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. , Anonymizováno, . Dovolání , Anonymizováno, podané v neprospěch žalobce bylo usnesením , Anonymizováno, ze dne 29. 1. 2025, č.j. , Anonymizováno, , odmítnuto. Trestním stíháním bylo vážně zasaženo do osobního života žalobce. Trestním stíháním bylo poškozeno dobré jméno, čest, důstojnost a pověst bezúhonného žalobce. Žalobci reálně hrozilo uložení nepodmíněného trestu. Žalobce měl kromě toho strach o budoucnost i s ohledem na zajištění peněž na jeho bankovních účtech. Medializace případu prohlubovala újmu žalobce. Řízení bylo složité, a to zejména procesně. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 1. 9. 2024. Žalovaná vydala 9. 6. 2025 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nepřiměřené délky řízení i z nezákonného trestního stíhání žalobce částečně přiznala.

26. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

27. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

28. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

32. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

34. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1, § 5, § 7, § 8 , §13 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za trestní stíhání a nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení (nesprávní úřední úkon). V řízení bylo prokázáno, že žalobce u žalované uplatnil nároky ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

35. K nároku na přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání:

36. Aby mohl být stát odpovědný za škodu či nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody nebo nemajetkové újmy. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

37. Žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí. Existence nezákonných rozhodnutí, vznik újmy i příčinná souvislost s újmou žalobce jsou v daném případě splněny. V daném případě došlo nakonec ke zproštění žalobce v trestním řízení, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonných rozhodnutí dle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk. Soud se proto zaměřil na posouzení formy a přiměřenosti zadostiučinění, a které okolnosti mají či nemají na případné zadostiučinění vliv.

38. V případě vydání nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. V řízení je na žalobci, aby tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

39. Obecná východiska pro určení rozsahu nemajetkové újmy a výši odškodnění lze nalézt v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 (1) Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. (2) Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. (3) Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). (4) V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka.

40. Vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce (srov. NS 30 Cdo 3731/2011).

41. Není-li excesivních vyjádření či postupů ze strany orgánů činných v trestním řízení, a medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře (srov. NS 30 Cdo 4280/2011).

42. V obecné rovině je třeba přisvědčit námitce žalované o tom, že medializace sama o sobě je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a práva veřejnosti na informace, avšak pokud byl případ žalobce zveřejněn v hromadných sdělovacích prostředcích, na internetu i rádiu, neznamená to, že takovéto jednání lze jakkoliv z hlediska dopadu do osobnostní sféry žalobce pominout. Medializace případu žalobce zasáhla do jeho osobnostní sféry podstatně více, než pokud by případ žalobce publikován nebyl (srov. Městský soud v Praze č. j. 62 Co 345/2020-314).

43. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Žalobce ve svých podáních a přednesech rozebral, v čem spatřuje zásah do své osobní sféry (medializace, vystavení stresu a nejistotě, vliv na podnikání) v důsledku nezákonného rozhodnutí, zásah do osobního života žalobce a potvrdilo částečně provedené dokazování, soud proto dospěl k závěru, že nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do práva žalobce na soukromý život.

44. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). V projednávané věci je zřejmé, že nelze o pouhém konstatování a omluvě uvažovat, stejného názoru je nakonec i žalovaná, když žalobci ještě před rozhodnutím ve věci u soudu v tomto dílčím nároku přiznala zadostiučinění ve výši 180 000 Kč.

45. Žalobce byl stíhán pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. I když byl žalobce upozorněn na možnou překvalifikaci věci, k té nakonec nedošlo. Povahu trestné činnosti lze označit za trestné činy, které se vždy zvlášť závažně odrazí na reputaci poškozeného. V tomto směru soud také upozorňuje, že trestní stíhání trvalo delší dobu, čemuž odpovídá i samostatný odpovědnostní titul v podobě nepřiměřené délky. Žalobce se trestní stíhání hluboce dotýkalo. Žalobce byl ohrožen již citelnější trestní sazbou, která nevylučovala i uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zejména s ohledem na rozsah škody, kterou měla tvrzená trestná činnost způsobit. Žalobce byl osobou bezúhonnou. Případ byl medializován, na druhou stranu medializace případu nelze klást bez dalšího k tíži žalované, která je samozřejmě povinna vyšetřit, zda došlo ke spáchání trestného činu, a že žalované rovněž nelze klást k tíži ono předsudečné jednání třetích osob (blíže k tomu NS 30 Cdo 4879/2015), nadto za situace, kdy součástí předložených článků nebylo jméno ani fotografie žalobce. Sám žalobce při své výpovědi uvedl, že co se týká zásahu do profesního života, že funkci jednatele opustil fakticky již v roce 2013, tedy před zahájením trestního stíhání, kdy důvodem sice bylo částečně prošetřování Policie ČR, když následně požadoval po zbylých společnících, aby se rovněž stali jednateli, čemuž nevyhověli, a jako další důvod uvedl zdravotní problémy s ramenem. Zdravotní problémy ve vztahu k trestnímu stíhání nebyly prokázány, když žalobce doložil zprávy týkající se jeho neurologických problémů (, Anonymizováno, ) až k roku 2020, tedy celých pět let po zahájení trestního stíhání a více než rok od podání žaloby, a sám při lékařských prohlídkách nespojoval , Anonymizováno, se stresem (naopak uvedl, že nosil těžký náklad, seděl na balkóně a prochladl). Další tvrzené zdravotní potíže žalobce pak nijak nedoložil. Soud pak nemohl přihlížet ke zdravotním problémům manželky žalobce, neboť těmito mohla vzniknout nemajetková újma pouze jí a nelze ji uplatňovat skrze nárok žalobce. Trestní stíhání nemělo drastické následky (např. rozvrat blízkých citových vazeb) na rodinný život žalobce. Okolí žalobce podporovalo a věřilo v jeho nevinu, což újmu žalobce mírnilo.

46. Pokud jde o srovnávanou judikaturu soud v rámci předvídatelnosti probral předestřenou judikaturu s účastníky při jednání tak, aby bylo stranám umožněno se v řízení k případům vyjádřit, a bylo jim případně umožněno, aby případně dokazovali, že poznatky nejsou správné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 303/2019). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalobce i přes poučení soudu žádný srovnatelný případ nenabídl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

47. Níže soud rozebere účastníky předestřenou srovnávací judikaturu a judikaturu, ze které soud vycházel.

48. Žalobce nabídl ke srovnání případ Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2013, č. j. 72 Co 83/2013, soud ovšem tento neshledal jako přiléhavý. Procesní žalobce byl ve věci stíhán pro jiný trestný čin než žalobce v tomto řízení, přičemž mu hrozila kratší trestní sazba, tj. odnětí svobody až v délce 5 let. Procesnímu žalobci se rozpadlo v důsledku trestního stíhání manželství, žalobce rodina nadále podporovala. Medializace věci pak ve věci procesního žalobce měla mnohem zásadnější následky, když vedla k ukončení jeho politické kariéry a bylo prokázáno negativní ovlivnění jeho podnikání, přičemž dopad trestního stíhání na podnikání žalobce v řízení nebyl prokázán. Soud tedy má za to, že navrhovaný případ se v podstatných rysech natolik odlišuje od posuzovaného řízení a jeho dopadů do osobní sféry žalobce, že pro tuto věc není aplikovatelný.

49. Soud přistoupil ke srovnání s případy, které má za nejpřiléhavější a nalezl shodu s projednávanou věcí v nejvíce bodech, a to věci, která byla rozhodnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2023, č. j. 45 C 136/2021-85, včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, č. j. 59 Co 248/2023-115, kdy jak procesní žalobce (odškodněný ve výši 280 000 Kč) tak žalobce byli stíháni pro stejný trestný čin, když oběma hrozila trestní sazba 8 let. Oba případy byli medializovány. V obou případech trestní řízení nemělo dopad na rodinné vztahy procesního žalobce. Naopak zásah do práv žalobce byl v porovnání se zásahem do práv procesního žalobce mírnější, neboť u žalobce nebylo prokázáno, že by v důsledku trestního stíhání utrpěl větší zdravotní újmu. Dále soud porovnal jím rozhodovanou věc s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2022, č. j. 22 C 121/2020-502 včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 55 Co 200/2022-530, soud zjistil, že procesní žalobce (odškodněný ve výši 240 000 Kč) tak žalobce byli stíháni pro stejný trestný čin, když oběma hrozila trestní sazba 8 let. I tento případ pak byl medializován. Naopak u procesního žalobce došlo k prokázání zásahu v jeho profesním životu, kdežto u žalobce takový zásah prokázán nebyl. Procesní žalobce neměl větších zdravotních problémů a nebylo zasaženo do rodinného života.

50. Žalobce požadoval za nezákonné trestní stíhání přiměřené zadostiučinění ve výši 1 414 000 Kč, přičemž žalovaná mu plnila ve výši 180 000 Kč (do této výše vzal žalobce následně žalobu zpět). Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu ve srovnání s podobnými případy shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Za tento dílčí nárok tedy nad plnění žalované náleží žalobci dalších 20 000 Kč.

51. K nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení:

52. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

53. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

54. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9. 7. 2025, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

55. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

56. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

57. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

58. Soud tedy posuzoval délku řízení v období od 6. 11. 2015 do 29. 1. 2025.

59. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy období posuzovaného řízení trvalo 9 let a 2 měsíce, přičemž soud souhlasí s žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na nižší hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou, a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou blížící se 20 let. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 122 500 Kč.

60. Po skutkové, právní a procesní stránce se jednalo o věc, která by byla dle soudu složitější, a to především procesně a skutkově. V rámci řízení, kde bylo obviněno celkem 18 osob (přičemž u některých z nich docházelo postupně k vyloučení věci) se před soudem I. stupně konalo 19 dnů hlavního líčení, na kterém byla provedena řada listinných důkazů a byla provedena řada výslechů. Před odvolacím soudem se pak konalo 3 dny veřejné zasedání, a následně opět před soudem I. stupně bylo hlavní líčení vedeno 2 dny. Rovněž byl vypracován znalecký posudek. Soud proto přistoupil ke snížení základní částky o 30 % za složitost.

61. Žalobce se na délce řízení nepodílel pozitivně ani negativně. Soud základní částku nijak neupravoval.

62. Postup soudu byl shledán jako koncentrovaný. V řízení se vyskytovaly dílčí průtahy (roční průtah od podání návrhu na obžalobu a podáním obžaloby, a kratší průtahy při vyhotovení písemného rozhodnutí). Vzhledem k objemnosti spisu a jelikož tyto průtahy nebyly zásadní pro celkovou délku řízení, má soud za to, že nebyly splněny podmínky pro korekci základní částky z důvodu tohoto kritéria.

63. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení patřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o trestní řízení. Význam byl ovšem zohledněn již v přiznaném odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním. Soud základní částku nijak neupravoval.

64. Co se týká instančnosti rozhodování, v řízení bylo podáno několik opravných prostředků, kdy rozhodoval jak odvolací tak dovolací soud. Za toto kritérium tedy byla základní částka ponížena o 5 %.

65. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 9 let a 2 měsíce činí 122 250 Kč (8x 15 000 Kč, 2x 1 250 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 30 %), trojinstančnosti řízení (snížení o 5 %). Žalobci tak náleží částka ve výši 79 625 Kč. Vzhledem k tomu, že ještě před podáním žaloby žalovaná žalobci hradila v totožné výši, soud žalobci již další částku nepřiznal.

66. Celkem tedy soud přiznal žalobci výrokem I částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, když se žalovaná ocitla v prodlení s peněžitým plněním, a proto žalobci náleží zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 3. 2025 do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II).

67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku III rozsudku. Předmětem řízení byly tři nároky, a to nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním ve výši 1 414 000 Kč, náhradu škody způsobenou žalobci na nákladech za právní zastoupení ve výši 346 101,41 Kč a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nepřiměřenou délkou řízení ve výši 147 890 Kč. Následně došlo k částečnému zastavení žaloby pro zpětvzetí žaloby, když žalovaná hradila žalobci po podání žaloby a po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty pro projednání předběžného uplatnění, a to tak, že žalobce vzal zpět žalobu co do 180 000 Kč (nemajetková újma způsobená žalobci nezákonným trestním stíháním), dále 79 625 Kč (nemajetková újma způsobená žalobci nepřiměřenou délkou řízení), a co do částky 304 369,91 Kč (majetková škoda vzniklá žalobci na nákladech za právní zastoupení, přičemž žalovanou byla přiznána a uhrazena pouze částka 304 369,91 Kč).

68. Co se nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby žalobce byl žalobce částečně úspěšný, když řízení bylo zastaveno co do celého nároku (tj. 346 101,41 Kč), když žalobce vzal žalobu zpět v tomto nároku na základě plnění žalované pouze částečném, a to ve výši 304 369,91 Kč, přičemž k přiznání této částky došlo až po uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty, kdy procesní zavinění zastavení tak leží na žalované. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, soud shledal, že v tomto byl plně úspěšný žalobce, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).

69. Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 advokátního tarifu). Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároků na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou tři nároky, se za tarifní hodnotu považuje částka 625 726,41 Kč /79 625 + 200 000 + 346 101,41/.

70. Při srovnání tarifních hodnot u všech nároků, je pak zřejmé, že žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 93,3 % (v rozsahu tarifní hodnoty 583 994,91 Kč) a žalovaná v rozsahu 6,7 % (v rozsahu tarifní hodnoty 41 731,50 Kč). V posuzované věci to konkrétně znamená, že žalobce byl v řízení úspěšnější než žalovaná, přičemž žalobci by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla nahradit 86,66 % účelně vynaložených nákladů řízení.

71. Žalobci tak náleží náhrada, která je tvořena:- zaplaceným soudním poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč;- mimosmluvní odměnou ve výši 10 820 Kč za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu ve věci samé ze dne 19. 3. 2025, zpětvzetí ze dne 1. 7. 2025), tj. celkem 32 460 Kč;- mimosmluvní odměnou ve výši 9 420 Kč za 2 úkony právní služby dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast na jednání dne 20. 11. 2025, účast na jednání dne 16. 12. 2025), tj. 18 840 Kč;- paušálem za náhradu hotových výdajů v celkové výši 2 250 Kč za 5 úkonů právní služby, který byl přiznán ve výši 450 Kč za 5 úkonů právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve znění pozdějších předpisů;- cestovným v celkové výši 12 664 Kč, tj. za dvě cesty , adresa, a zpět, celkem 740 km (dle Google Maps) při průměrné spotřebě pohonných hmot automobilu 7,7 l/100 km, s ohledem na základní náhradu dle zákoníku práce účinného ke dni provedeného úkonu cena pohonných hmot 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,8 Kč za 1 km;- náhrady za promeškaný čas ve výši 5 400 Kč, kterou soud přiznal v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) AT ve znění pozdějších předpisů, kdy soud přiznal 36 půlhodin za dvě cesty z , adresa, a zpět;- náhradu za DPH ve výši 21 % z mimosmluvní odměny zástupce, paušálu za náhradu hotových výdajů, cestovních výdajů a náhrady za promeškaný čas, když zástupce je jejím plátcem dle systému ARES, tj. 15 039 Kč.Celkem tak náklady žalované činí 91 653 Kč. Žalobci tak bylo uloženo výrokem III. nahradit žalované částku 79 372 Kč (86,6 % z 91 653 Kč).

72. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.