16 C 3/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 720 172 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 720 172 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 11. 7. 2023, domáhal na žalované zaplacení 720 172 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu a jakožto náhrady škody za majetkovou újmu vzniklých v důsledku nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, , když proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž rozsudkem , adresa, , , adresa, č. j. , Anonymizováno, byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce podal žalobu v intencích zákona č. 82/1998 Sb., přičemž požadoval zaplacení náhrady majetkové škody za vynaložené náklady za právní zastupování ve výši 40 172 Kč vč. DPH (5x 2 300 Kč + 8x 1 500 Kč + 4x 1 150 Kč + 17x 300 Kč + DPH) za tyto úkony:- 16. 8. 2017 – příprava a převzetí obhajoby vč. první porady s klientem,- 19. 1. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (9:14-9:24),- 22. 2. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (13:03-13:28),- 12. 4. 2018 – pokračování ve výslechu obviněného (9:03-9:25),- 8. 2. 2019 – účast u prostudování spisu (10:08-10:53),- 25. 9. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:45),- 9. 7. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:45),- 7. 8. 2019 – účast u hlavního líčení (12:30-12:40),- 5. 9. 2021 – účast u hlavního líčení (9:00-10:45),- 23. 7. 2021 – účast u hlavního líčení (8:30-13:26),- 23. 9. 2021 – účast u hlavního líčení (8:30-10:20, 10:47-11:30, 13:03-13:20),- 25. 10. 2021 a 19. 11. 2021 – podání odvolání proti rozsudku,- 7. 7. 2022 – účast u veřejného zasedání odvolacího soudu (10:00-12:12).Žalobce také požadoval uhrazení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, přičemž žalobce uvedl, že během trestního stíhání došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Žalobci hrozil trest se sazbou od 2 do 8 let trestu odnětí svobody (od dne 1. 10. 2020 se sazbou 1 do 5 let trestu odnětí svobody). Trestní stíhání probíhalo v době, kdy čelil žalobce insolvenčnímu řízení, skončil s podnikáním a byl v těžké finanční situaci, což také zhoršovalo rodinné vztahy. Paralelně probíhalo další trestní stíhání, kde byl obviněn z 5 skutků. Žalobce za výše uvedené požaduje částku ve výši 600 000 Kč. Dále požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) ve výši 80 000 Kč, když řízení trvalo od roku 2017 do roku 2022. Všechny průtahy vznikly v důsledku postupu soudu, žalobce během řízení s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval. Nárok byl uplatněn u , Anonymizováno, dne 5. 12. 2022, žalovaná do dne podání žaloby nereagovala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 8. 2023 učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5. 12. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč. Žalovaná nevyhověla tvrzenému nároku na náhradu nákladů obhajoby, neboť žalobce nedoložil vznik škody. Za nezákonné trestní stíhání vyslovila žalovaná omluvu, a za nepřiměřenou délku řízení žalovaná neuhradila žalobci ničeho z důvodu absence odpovědnostního titulu. Toto sdělila žalobci dne 31. 8. 2023. Žalovaná vznesla námitku promlčení v rozsahu uplatněného nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním a na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Žalobci začala běžet promlčecí lhůta dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci (dne 7. 6. 2022), žaloba byla podána až dne 11. 7. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a to i s přihlédnutím k době, kdy promlčecí lhůta byla přerušena předběžným uplatněním u žalované. U nároku na kompenzaci za nepřiměřenou délku řízení také žalovaná uvedla, že zde absentuje odpovědnostní titul. Co se týká nároku na náhradu majetkové škody vzniklé náklady spojených s obhajobou, žalovaná uvedla, že žalobce nedoložil potřebné skutečnosti (doklad, kterým by bylo prokázáno zaplacení právních služeb nebo fakturu za obhajné). Žaloba je dle žalované zcela nedůvodná a navrhla, aby byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce byl při jednání dne 2. 4. 2024 vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby, prokázal vznik dluhu spočívající v náhradě nákladů na obhajobu, neboť v současné době nemá soud za prokázané, že žalobcem uplatněná škoda vznikla a byl poučen, že nesplněním této výzvy se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobce k tomuto nenavrhl žádný důkaz, pouze uvedl, že dle jeho názoru se dle judikatury dnes již nemusí škoda prokazovat fakturou, a není třeba prokazovat zaplacení takové faktury, přičemž jelikož je žalobce v insolvenčním inhibitoriu, dostal by se do komplikované situace, kdy by nemohl uvedenou fakturu uhradit.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce dne 5. 12. 2023 (podáním ze stejného dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč.

6. Z rozsudku , adresa, ze dne 7. 6. 2022, č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil že napadený rozsudek , Anonymizováno, ze dne 23. 9. 2021, č. j. , Anonymizováno, , byl zrušen v celém rozsahu a nově bylo rozhodnuto tak, že se obžalovaný , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , podle § 226 písm. c) trestního řádu zprošťuje obžaloby ze spáchání pomoci ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Rozsudek dle vyznačené doložky nabyl právní moci dne 7. 6. 2022.

7. Z žádosti o odškodnění dle zák. č. 82/1998 Sb. ze dne 5. 12. 2022 a doručenky k této žádosti ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce požadoval od žalované zaplacení náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 720 172 Kč, sestávající se z nároku na náhradu nákladů spojených s obhajobou v trestním řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, ve výši 40 172 Kč, nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v celkové výši 600 000 Kč a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 80 000 Kč, přičemž tato žádost byla žalované odeslána dne 5. 12. 2022.

8. Ze sdělení , Anonymizováno, o přijetí podání žalobce ze dne 6. 12. 2022 zjištěno, že žalovaná dne 6. 12. 2022 potvrdila, že žádost ze dne 5. 12. 2022 téhož dne také přijala.

9. Z doručenky o přijetí žaloby zdejším soudem ze dne 11. 7. 2023 zjištěno, že žaloba byla u soudu podána dne 11. 7. 2023 v 13:12.

10. Ze stanoviska , Anonymizováno, ze dne 31. 8. 2023 zjištěno, že požadovaná částka ve výši 720 1272 Kč žalobci nebyla přiznána, jelikož žalovaná seznala, že zde není odpovědnostní titul v rozsahu nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, v rozsahu náhrady nákladů právního zastoupení žalobce nedodal potřebné doklady, a v rozsahu přiměřeného zadostiučinění za nezákonné stíhání žalovaná vyslovila omluvu.

11. Z žádosti , Anonymizováno, o doplnění žádosti ze dne 7. 8. 2023 zjištěno, že během mimosoudního uplatnění byl žalobce žalovanou přípisem ze dne 7. 8. 2023 vyzván k doložení dokladu o zaplacení právních služeb (výpis z účtu, pokladní doklad, faktura).

12. Soud pro nadbytečnost neprovedl další navrhované důkazy (výslech žalobce, přílohový spis , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , propouštěcí zpráva z , Anonymizováno, , lékařská zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, , důkazy navrhované v podání žalující strany ze dne 2. 4. 2024), když z provedených důkazů a předběžnému právnímu názoru, který byl účastníkům sdělen, mohl učinit skutkový závěr a tyto důkazy na tomto nemohly nic změnit tak, že o věci mohl soud rozhodnout.

13. Dle provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobce byl v řízení vedeném u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, obžalován ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě pomoci ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, přičemž rozsudkem , adresa, , , adresa, č. j. , Anonymizováno, byl žalobce zproštěn obžaloby. Konečný rozsudek byl vyhlášen dne 7. 6. 2022, téhož dne nabyl právní moci. Žalobce uplatnil předběžně požadované nároky u žalované dne 5. 12. 2022, žaloba byla podána dne 11. 7. 2023.

15. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů.

16. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

20. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

23. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

24. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

25. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

26. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

27. V řízení byla vznesena námitka promlčení ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou 1) nepřiměřenou délkou řízení a 2) nezákonným trestním stíháním, kterou soud považuje za důvodnou. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se proto soud nezabýval ani skutečností, zda je v rozsahu těchto nároků dána odpovědnost, zda žalobkyni vznikla újma ani druhem a výší přiměřeného zadostiučinění či existencí vztahu příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody.

28. Nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě, přičemž jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty.

29. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012).

30. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení, promlčecí doba pak činí 6 měsíců. Rozhodnutí odvolacího soudu v naříkaném řízení nabylo právní moci vůči žalované dne 7. 6. 2022, promlčecí doba počala běžet 8. 6. 2022, žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne 5. 12. 2022, čímž ve smyslu § 35 zákona promlčecí doba neběžela po dobu 6 měsíců, tj. do 5. 6. 2023, následně však bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, opětovně počínaje dnem 5. 6. 2023 běžela dál a uplynula dnem 8. 6. 2023. Žalobce však svůj nárok uplatnil žalobou u soudu až dne 11. 7. 2023, tj. po uplynutí promlčecí doby.

31. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

32. Žalobce rovněž během jednání dne 2. 4. 2024 vznesl námitku rozporu promlčecí námitky vůči dobrým mravům. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

33. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

34. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014).

35. K argumentaci právního zástupce žalobce týkající se začátku běhu promlčecí lhůty ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, soud pouze uvádí, že si je vědom judikatury vztahující se k této problematice, a to především nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016 pod sp. zn. I. ÚS 1532/16, kterým bylo rozhodnuto, že pokud písemné vyhotovení konečného rozhodnutí ve věci bylo obviněnému doručeno až po uplynutí šestiměsíční lhůty k uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (§ 32 odst. 3 zákona) a bývalý obviněný v přiměřené době (nikoliv delší než šest měsíců) od takového doručení řádně svůj nárok na náhradu újmy uplatní, nelze případnou námitku státu, že nárok je již promlčen, akceptovat pro rozpor s dobrými mravy. Tato a navazující judikatura se ovšem omezuje na případy, kdy písemné vyhotovení rozsudku trvalo déle než samotná promlčecí lhůta pro uplatnění nároku, tedy 6 měsíců, což je podmínka, která není v tomto řízení splněna. Žalovaná rovněž nijak nebránila včasnému podání žaloby.

36. Soud vycházel při své úvaze z toho, že běh subjektivní promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 zákona v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným (nedůvodným) trestním stíháním začíná běžet k okamžiku jeho pravomocného skončení. Skutečnost, že v posuzovaném případě došlo k pozdějšímu doručení písemného vyhotovení konečného rozhodnutí, jestliže nabylo právní moci podle trestního řádu již jeho vyhlášením, postrádá pro běh promlčecí lhůty právní význam. Žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl v moment vyhlášení rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o jeho zproštění, přičemž téhož dne bylo toto rozhodnutí v právní moci, a ještě před uplynutím šestiměsíční lhůty pro podání žaloby mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku, z kterého se dozvěděl o podrobném odůvodnění rozsudku. Nic mu tak nebránilo k včasnému uplatnění svého práva u soudu.

37. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitky promlčení ve vztahu k nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou 1) nepřiměřenou délkou řízení a 2) nezákonným trestním stíháním byly vzneseny žalovanou oprávněně. Žalobce se o rozsudku odvolacího soudu dozvěděl dne 7. 6. 2022, kdy rozsudek nabyl právní moci. Promlčecí lhůta mu tak počala plynout následující den, přičemž v průběhu šestiměsíční lhůty, kterou má žalovaná na předběžné projednání nároku byla promlčecí lhůta přerušena, a dnem 8. 6. 2023 promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu uběhla. Žalobce ovšem podal žalobu až více než měsíc po uplynutí promlčecí lhůty, tj. dne 11. 7. 2023. Na počátek běhu promlčecí lhůty nemá doručení písemného vyhotovení rozhodnutí vliv. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře taktéž neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobce, který navíc byl zastoupen advokátem, aby dbal o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva vznést námitku promlčení.

38. Co se týká nároku na náhradu majetkové škody na nákladech právního zastoupení, aby mohl být stát odpovědný za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba, aby byly splněny současně tři podmínky: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody nebo nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném.

39. Soud na jednání dne 2. 4. 2024 vyzval žalobce, aby doložil, že mu vznikla uplatněná škoda, neboť ten nijak nedoložil, že právní služby byly poskytovány právním zástupcem v posuzovaném řízení na dluh (tj. nedoložil žádnou fakturaci, dohodu o odložení zaplacení dluhu, čestné prohlášení apod.). K argumentaci právního zástupce žalobce, kdy odkazoval na judikaturu, dle které není třeba dokládat zaplacení vykonaných právních služeb, soud pouze uvádí, že předmětné pro něj nebylo doložení zaplacení dluhu, nýbrž to, že tento dluh vznikl. Za této situace, kdy soudu nebyly žalující stranou předloženy žádné důkazy v intencích poučení na jednání dne 2. 4. 2024, přičemž v této věci leželo důkazní břemeno právě na žalující straně, a tak nebylo zřejmé, zda právní zástupce obhajobu svého klienta poskytoval za úplatu či bezplatně, a vznik škody tak nebyl v tomto řízení prokázán. Argumentaci právního zástupce, že není možné, aby v případě platební neschopnosti leželo na právním zástupci břímě odvést daň, když tato nebude zástupci zaplacena, je irelevantní k právnímu posouzení, když prokázat vznik dluhu je možné i jinak než vystavenou fakturou, nadto je takový postup v rozporu s daňovými předpisy.

40. Jelikož absentuje již jedna z nutných podmínek odpovědnosti státu za škodu, a to vznik škody, soud se tak nebude z důvodu efektivnosti vyjadřovat ke splnění dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.

41. Soud vzhledem k výše uvedenému proto žalobu zamítl, když žaloba v rozsahu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a nepřiměřenou délkou řízení byla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla, a v rozsahu nároku na náhradu škody za náklady vynaložené na právní zastoupení nebyl prokázán vznik škody.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 3x 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účast na jednání dne 2. 4. 2024, tj. celkem 900 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. (výrok II.)