16 C 65/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 219 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 219 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 219 000 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 11. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 219 000 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále také jako „posuzované řízení“). Žalobce podal žalobu u v posuzované řízení dne 7. 1. 2018, předmětem řízení bylo přiznání náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím babičky žalobce. Posuzované řízení bylo skončeno usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , trvalo tedy 7 let, tedy 84 měsíců. Žalobce požaduje zohlednění ekonomického růstu a předmět řízení (náhrada za úmrtí osoby blízké). Dne 28. 4. 2025 předběžně uplatnil žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup u žalované, stanoviskem ze dne 29. 10. 2025 žalovaná přiznala žalobci částku 81 000 Kč, částka byla vyplacena. Žalobce ke stanovisku uvedl, že složitost řízení nelze přičítat jednostranně k tíži žalobce, neboť složitost řízení byla zčásti způsobena nekvalitním výkonem znalecké činnosti některých soudních znalců, jimž v posuzovaném řízení činilo problém již pouhé pravdivé reprodukování podstatných časových údajů obsažených ve zdravotnické dokumentaci. Žalobce požaduje uhrazení zbylé částky 219 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2025 uvedla, že žalobce uplatnil podáním doručeným žalované dne 28. 4. 2025 nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , a že uplatněný nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč shledala důvodným co do částky 81 000 Kč, když v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Posuzované řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové, procesní a právní složitosti, bylo provedeno širšího dokazování prostřednictvím listin a několika znaleckých posudků (obor zdravotnictví). Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, kdy soud I. stupně rozhodoval ve věci samé jednou, soud II. stupně jednou a Nejvyšší soud ČR také jednou. Dále rozhodoval i jednou Ústavní soud ČR. Žadatel se na délce řízení nepodílel. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 25 %, a to 20 % z důvodu složitosti řízení, 5 % z důvodu četnosti rozhodování soudů. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako zvýšený, výsledné zadostiučinění bylo zvýšeno o 15 %. Základní částku stanovila žalované na 15 000 Kč za rok (za první dva roky sníženo na polovinu). Na svém stanovisku ze dne 29. 10. 2025 žalovaná i nadále setrvala a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť požaduje poskytnuté zadostiučinění za dostatečné.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Ze spisu vedeného , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující:

5. Na č. l. 1 žaloba ze dne 19. 1. 2018. Usnesení k vyjádření ve lhůtě 30 dnů ze dne 14. 2. 2018, odesláno 23. 2. 2018. Vyjádření žalované, doručeno soudu dne 23. 3. 2018. Referát s nařízením jednání ze dne 28. 3. 2018 na 6. 6. 2018 s výzvou k doplnění tvrzení. Doplnění žalobních tvrzení ze dne 17. 4. 2018. Pokyn k rozeslání žalované ze dne 19. 4. 2018. Vyjádření žalované k doplnění žalobních tvrzení ze dne 11. 5. 2018 včetně založení znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Pokyn k rozeslání 15. 5. 2018. Návrh na přistoupení vedlejšího účastníka do řízení ze dne 21. 5. 2018. Výzva soudu vedlejšímu účastníkovi, zda vstupuje do řízení ze dne 22. 5. 2018. Dne 5. 6. 2018 vstup do řízení vedlejšího účastníka. Protokol o jednání ze dne 6. 6. 2018. Odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví. Výzva k zaplacení zálohy na znalecký posudek ze dne 7. 6. 2018. Otázky do znaleckého posudku za žalovanou ze dne 29. 6. 2018. Opakovaná výzva ze dne 12. 7. 2018 k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Záloha na znalecký posudek složena 25. 7. 2018. Usnesení o ustanovení znalce ze dne 3. 8. 2018 s referátem k doručení ze dne 15. 8. 2018. Znalecký posudek založen 16. 11. 2018. Pokyn k rozeslání znaleckého posudku a nařízení jednání na 6. 2. 2019 ze dne 22. 11. 2018. Usnesení o znalečném ze dne 27. 11. 2018. Vyjádření žalované ke znaleckému posudku ze dne 6. 12. 2018. Pokyn k rozeslání vyjádření ze dne 13. 12. 2018. Dne 4. 2. 2019 z důvodu nemoci soudkyně odvolání jednání. Dne 1. 2. 2019 založení znaleckého posudku žalobcem. Vyjádření žalobce z 9. 5. 2019 s návrhem na vypracování znaleckého posudku z odvětví gynekologie. Zaslání vyjádření ze dne 13. 5. 2019. Protokol o jednání ze dne 13. 5. 2019 s odročením na neurčito za účelem poskytnutí lhůty účastníkům k doplnění tvrzení, důkazního návrhu a vyjádření. Vyjádření ke znaleckému posudku za žalovanou ze dne 11. 6. 2019 včetně doplnění znaleckého posudku. Pokyn z 27. 6. 2019 k rozeslání vyjádření. Přípis žalobci ze dne 10. 9. 2019, zda trvá na důkazním návrhu provedení znaleckého posudku z odvětví zdravotnictví, oboru gynekologie, když tento důkazní návrh neupřesnil při jednání ze dne 13. 5. 2019. Usnesení ze dne 17. 10. 2019 o uložení zálohy žalobci na znalecký posudek. Pokyn k nařízení jednání na 19. 2. 2020 ze dne 22. 11. 2019. Protokol o jednání ze dne 19. 2. 2020 s výslechem znalce. Odročeno na neurčito za účelem zvážení dalšího procesního postupu. Pokyn z 12. 3. 2020 k předložení VSÚ ke znalečnému. Usnesení o znalečném ze dne 13. 3. 2020. Pokyn k nařízení jednání ze dne 4. 5. 2020 na den 24. 6. 2020. Žádost o odročení jednání ze dne 11. 5. 2020 z důvodu kolize na straně právního zástupce žalobce. Pokyn k odročení jednání ze dne 12. 5. 2020, nově nařízeno na 29. 6. 2020. Žádost o odročení ze dne 4. 6. 2020 z důvodu kolize právního zástupce žalobce. Žádost právního zástupce žalované o odročení jednání ze dne 8. 6. 2020 z důvodu dovolené právních zástupců žalované. Pokyn k odročení jednání ze dne 8. 6. 2020 s novým termínem jednání dne 2. 9. 2020. Přípis ze dne 8. 6. 2020 žalované, zda je , tituly před jménem, , jméno FO, zaměstnankyní žalované. Sdělení na výzvu soudu žalované ze dne 9. 6. 2020. Pokyn k nařízení jednání ze dne 16. 6. 2020 na den 2. 9. 2020. Jedná se o předvolání svědkyně. Pokyn ze dne 18. 8. 2020 k odročení jednání z důvodu nepřítomnosti soudkyně k novému jednání dne 25. 1. 2021. Pokyn ze dne 5. 1. 2021 k odvolání jednání z důvodu nepřítomnosti soudkyně s novým termínem jednání dne 27. 1. 2021, kdy se zřejmě jedná o překlep a jedná se o odročení z 25. 1. 2021. Pokyn z 15. 1. 2021 o odročení jednání z 27. 1. 2021 z důvodu kolize zástupce žalobce na 7. 4. 2021. Dne 29. 3. 2021 založení znaleckého posudku znalce z odvětví gynekologie a porodnictví žalobcem. Protokol o jednání ze dne 7. 4. 2021. Odročeno na 28. 5. 2021 za účelem výslechu navržených svědků a žalobce. Návrh žalované na doplnění dokazování ze dne 9. 4. 2021. Návrh žalobce na doplnění protokolu o jednání soudu. Pokyn k volání svědka k jednání ze dne 21. 4. 2021. Vyjádření ke znaleckému posudku a návrh na doplnění dokazování žalované ze dne 4. 5. 2021. Pokyn k rozeslání vyjádření ze dne 11. 5. 2021. Záznam ze dne 18. 5. 2021 o omluvě svědkyně z nařízeného ústního jednání. Záznam ze dne 27. 5. 2021 o neúčasti u ústního jednání dalšího svědka. Protokol o jednání ze dne 28. 5. 2021, při kterém byli vyslechnuti svědci a odročeno jednání na 4. 8. 2021 za účelem pokračování v dokazování. Záznam, že znalec v termínu jednání čerpá dovolenou. Pokyn k odvolání jednání ze dne 4. 8. 2021 z důvodu, že nelze provést výslech znalce, nový termín jednání 11. 8. 2021. Pokyn ze dne 16. 7. 2021 k předvolání znalce k jednání dne 11. 8. 2021. Založení doplňku č. 1 znaleckého posudku žalobcem dne 6. 8. 2021. Návrh na doplnění dokazování žalované ze dne 10. 8. 2021. Protokol o jednání ze dne 11. 8. 2021, při kterém byl vyslechnut znalec. Odročeno na 15. 11. 2021 za účelem vyčkání předložení znaleckého posudku žalovanou a poskytnutí lhůty k vyjádření žalované. Vyjádření ke znaleckému posudku žalované ze dne 25. 8. 2021. Pokyn k rozeslání vyjádření ze dne 6. 9. 2021. Email svědkyně zástupcům ze dne 2. 11. 2021 z důvodu odročení jednání z 15. 11. 2021 pro nepřítomnost soudkyně a žádost o zaslání možných termínů jednání. Pokyn k odročení jednání ze dne 15. 11. 2021 z důvodu nepřítomnosti soudkyně. Nové jednání 1. 12. 2021. Pokyn k rozeslání znaleckého posudku a vyjádření ze dne 16. 11. 2021. Vyjádření žalované ze dne 12. 11. 2021 k založení znaleckého posudku. Vyjádření žalobce ke znaleckému posudku ze dne 29. 11. 2021. Závěrečný návrh žalobce, doručen při jednání dne 1. 12. 2021. Za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den 8. 12. 2021. Vyčíslení nákladů právního zastoupení žalovanou z 1. 12. 2021. Vyčíslení nákladů řízení žalobce ze dne 7. 12. 2021. Omluva právního zástupce žalované z účasti u jednání ze dne 7. 12. 2021. Protokol o vyhlášení rozsudku ze dne 8. 12. 2021. Žádost o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 7. 2. 2022. Odvolání žalobce do rozsudku ze dne 14. 2. 2022. Pokyn k rozeslání odvolání žalobce ze dne 21. 2. 2022. Předložení odvolacímu soudu dne 17. 3. 2022. Pokyn k nařízení jednání na 5. 10. 2022 u odvolacího soudu. Vyhlášení potvrzujícího rozsudku ze dne 5. 10. 2022. Spis doručen , adresa, dne 2. 11. 2022. Pokyn k rozeslání odvolacího rozsudku dne 9. 11. 2022. Dovolání žalobce ze dne 16. 1. 2023. Předložení k rozhodnutí o dovolání dne 23. 3. 2023. Usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem doručeno , adresa, dne 29. 12. 2023. Pokyn k doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2024. Ústavní stížnost ze dne 15. 3. 2024. Pokyn k zaslání vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 26. 9. 2024. Odmítnutí ústavní stížnosti ze dne , datum, .

6. Z uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem z 28. 4. 2025 včetně doručenky bylo zjištěno, že tímto uplatnil u žalované žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 300 000 Kč, a to za řízení vedené u , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, .

7. Ze stanoviska žalované ze dne 29. 10. 2025 bylo zjištěno, že uplatněný nárok byl žalované doručen dne 28. 4. 2025. Žalovaná nárok seznala za částečně důvodný, když uvedla, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalobci žalovaná přiznala za řízení částku 81 000 Kč.

8. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazů tabulka , Anonymizováno, „, Anonymizováno, “ a aktuální údaje , Anonymizováno, o průměrné hrubé mzdě ve 2. čtvrtletí 2025 pro nadbytečnost, neboť má za to, že zjistil skutkový stav dostatečně již z provedeného dokazování.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše, zejm. pokud jde o průběh posuzovaného řízení a o zásahy do osobnostní sféry žalobce, které soud blíže shrnuje níže v rámci právního posouzení. Ve stručnosti lze uvést, že posuzované řízení trvalo 7 let. Délka řízení měla dopady do osobnostní sféry žalobce. V posuzovaném řízení rozhodoval odvolací soud, dovolací soud i Ústavní soud. V řízení byly vypracovány čtyři znalecké posudku, na jednáních byly vyslýcháni svědci. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok dne 28. 4. 2025. Žalovaná vydala 29. 10. 2025 stanovisko, kterým nárok na zaplacení zadostiučinění na nemajetkové újmě z nepřiměřené délky řízení žalobce částečně přiznala.

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

11. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

18. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

19. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008). Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 5. 9. 2023, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v peněžité formě.

21. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

22. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

24. Soud tedy posuzoval délku řízení v období od 19. 1. 2018, kdy byla žalobcem podána žaloba, do 5. 2. 2025, kdy byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce, tj. v délce 7 let.

25. Žalovaná nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, když v tomto případě, kdy řízení v posuzovaném období trvalo 7 let, přičemž soud souhlasí s žalovanou, že by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a je toho názoru, že je třeba žalobce odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje soud částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), a to s ohledem na to, že není možno na posuzované řízení pohlížet jako na extrémně dlouhé. Je ustálenou praxí, že řízení trvající v délce do 10 let se stanovuje základní roční částka na nižší hranici rozmezí vymezeného ve ustálenou judikaturou, a až pro řízení delší dochází k postupnému navyšování této částky, přičemž roční odškodnění ve výši 20 000 Kč se obecně přisuzuje za řízení délkou blížící se 20 let. Za první dva roky je tato částka snížena na polovinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1078/2013), výpočtem dospěl k základní částce 90 000 Kč.

26. Po skutkové stránce se jednalo o věc, která by byla dle soudu složitější. Za zásadně složité se považuje řízení, ve kterém bylo nutné nechat vypracovat znalecký posudek (viz rozsudek ESLP ve věci Škodáková proti České republice ze dne 21. 12. 2004, č. 71551/01, odst. 39). V posuzovaném řízení pak z obsahu spisu vyplývá, že soud měl při rozhodování k dispozici dokonce znalecké posudky čtyři. Na jednáních pak byly vyslýcháni svědci. Soud proto přistoupil ke snížení základní částky o 20 % za složitost skutkovou. Právně a procesně pak řízení bylo standardně složité.

27. Žalobce se na délce řízení nepodílel pozitivně ani negativně. Žalobci není dáváno k tíži podávání opravných prostředků či jiných procesních návrhů ve věci, jelikož má právo tyto využívat. Rovněž mu nejsou dávány k tíži žádosti o odročení jednání, neboť k odročením docházelo také z důvodů na straně procesní žalované a soudu. Žalobce nepodal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, případ. nepodal stížnost na průtahy. Soud proto nijak nemodifikoval základní částku.

28. Postup soudu byl shledán jako koncentrovaný, soud zpravidla postupoval v přiměřených lhůtách. V přiměřených lhůtách také o opravných prostředcích rozhodl odvolací soud, dovolací soud, a nakonec soud Ústavní. Z důvodu postupu soudu nedošlo k modifikaci základní částky.

29. V rozsudku ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009 (a obdobně pro poměry nároku odvozovaného z trestního řízení v rozsudku ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3405/2009), Nejvyšší soud dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Význam řízení pro žalobce soud zhodnotil tak, že pro něj posuzované řízení mělo zvýšený význam, neboť předmětem řízení bylo poskytnuté přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s úmrtím osoby blízké žalobci. Soud proto přistoupil ke korekci základní částky, kterou navýšil o 15 %.

30. Co se týká instančnosti rozhodování, v řízení byly podány opravné prostředky, a to odvolání, dovolání i ústavní stížnost. Podání těchto opravných prostředků nemůže jít k tíži žalobce, ovšem je třeba zohlednit, že projednání a rozhodnutí opravných prostředků trvá určitou dobu. Za toto kritérium tedy byla základní částka ponížena o 5 %.

31. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let činí 90 000 Kč (6x 15 000 Kč), přičemž soud shledal důvody pro modifikaci této základní částky z důvodu složitosti řízení (snížení o 20 %), trojinstančnosti řízení (snížení o 5 %) a význam řízení pro žalobce (zvýšení o 15 %). Žalobci tak náleží částka ve výši 81 000 Kč. Soud se tak shodl s výpočtem žalované, když tato částka již byla žalobci plněna na základě stanoviska žalované ze dne 29. 10. 2025. Žalobu tedy soud v celém rozsahu zamítl (výrok I).

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 2x 450 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, za vyjádření k žalobě a účasti na jednání dne 31. 3. 2026. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o. s. ř.