17 C 90/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem adresa státního zastupitelství o zaplacení 24 520,52 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 868,76 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 651,76 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 774 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 6. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 24 520,52 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020. Žalobkyně uvedla, že se u žalované domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou ji nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, později Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014. Žádost o přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč byla podána dne 30. 3. 2015. Žalovaná stanoviskem ze dne 19. 10. 2020 shledala délku řízení jako nepřiměřenou a žalobkyni přiznala celé jí požadované zadostiučinění. Finanční plnění bylo žalobkyni připsáno na účet dne 26. 10. 2020, přestože jí lhůta k plnění počala běžet ke dni 1. 10. 2015. Dne 18. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení částky 24 520,52 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020. Žalovaná však uvedla, že nárok je promlčený.

2. Žalovaná uvedla, u ní žalobkyně nárok uplatnila dne 18. 3. 2021 a k jeho projednání došlo dne 25. 3. 2021, kdy konstatovala, že nárok je promlčený. Uvedla, že povinnost dlužníka platit úroky se promlčuje jako celek. Žalovaná se dostala do prodlení s uhrazením úroků z prodlení dne 1. 10. 2015, tříletá promlčecí lhůta skončila nejpozději dnem 1. 10. 2018.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili.

4. Soud ve věci z listinných důkazů učinil tato skutková zjištění:

5. Žalobou ze dne 21. 5. 2012, podanou dne 24. 5. 2012 k Okresnímu soudu v Hodoníně, se žalobkyně coby žalobkyně i v předmětném řízení domáhala na žalovaném [jméno] [příjmení] zaplacení částky 38 790 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2020, č. j. 39 C 98/2014 – 301, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 72 Co 49/2021 – 335, bylo rozhodnuto, že žalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalobkyni (totožná v projednávané věci) částku 8 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 6. 2021 (zjištěno z přílohového spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 39 C 98/2014).

6. Žalobkyně dne 30. 3. 2015 uplatnila u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 60 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedené nejdříve Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, následně Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014. Žalovaná nárok projednala 19. 10. 2020, kdy konstatovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a žalobkyni přiznala zadostiučinění ve výši 60 000 Kč (zjištěno ze Stanoviska žalované ze dne 19. 10. 2020, ze žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 27. 3. 2015).

7. Žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvala žalovanou k zaplacení zákonného úroku z prodlení od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020 ve výši 8,05 % ročně z částky 60 000 Kč kapitalizovaný částkou 24 520,52 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě zákonného úroku z prodlení ze dne 18. 3. 2021).

8. Žalovaná sdělila k podání žalobkyně ze dne 18. 3. 2021, že jí uplatněný nárok považuje za promlčený (zjištěno ze Stanoviska žalované ze dne 25. 3. 2021).

9. Soud při posouzení a rozhodnutí věci nevycházel z následujících listin: na č.l. 32 až 72 spisu (datová zpráva ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], ID [číslo], vyrozumění ze dne 3. 3. 2015, předvolání ze dne 29. 1. 2015, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 25 Nd 297/2014 – 66, vyjádření k výzvě soudu ze dne 5. 8. 2014, návrh na vydání rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ze dne 3. 6. 2012 a 11. 2. 2012, výzva Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 7. 2014, emailové podání ze dne 12. 2. 2007, vyjádření k odporu žalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 22. 2. 2013, vyjádření žalovaného k návrhu žalobce ze dne 29. 9. 2012, usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 1. 2013, odpor žalovaného [jméno] [příjmení] ze dne 30. 8. 2012, poučení na č.l. 66 spisu, výzva Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 2. 2013, platební rozkaz ze dne 30. 7. 2012, návrh na vydání platebního rozkazu ze dne 21. 5. 2012), neboť tyto nesouvisí s projednávanou věcí a byly nadbytečné.

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalobkyně u žalované dne 30. 3. 2015 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 88/2012, následně Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 98/2014, které bylo zahájeno dne 21. 5. 2012 a pravomocně skončeno dne 7. 6. 2021. Žalobkyně její nárok projednala dne 19. 10. 2020, kdy konstatovala porušení práva žalobkyně a poskytla jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou uvedeného řízení ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne 18. 3. 2021 k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 60 000 Kč od 1. 10. 2015 do 26. 10. 2020 ve výši 8,05 % ročně kapitalizovaný částkou 24 520,52 Kč. Ta jí nevyhověla a namítla promlčení nároku.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

13. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

16. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) promlčecí lhůta trvá tři roky.

17. Jelikož nárok žalobkyně u žalované žalobkyně uplatnila pod 1.1.2014, postupoval soud v souladu s § 3028 o.z. podle tohoto zákona.

18. Jelikož OdpŠk nemá žádná speciální ustanovení k posouzení nároku na úroky z prodlení, kterých se žalobkyně domáhá po žalované v souvislosti s úspěšně uplatněným nárokem na odškodnění za nemateriální újmu, posoudil soud žalobou uplatněný nárok podle ustanovení občanského zákoníku, na něž ostatně i OdpŠk odkazuje v otázkách, které neřeší. V tomto směru není podstatné ani to, jak nárok posuzovala žalovaná či jak jej uplatnila žalobkyně.

19. Soud předně uvádí, že žalobkyně se domáhala dne 30. 3. 2015 u žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce uvedeného řízení. Posuzované řízení bylo zahájeno 21. 5. 2012. Žalovaná se v šestiměsíční lhůtě, tj. do 30. 9. 2015 k požadavku žalobkyně nevyjádřila, když tak učinila až dne 19. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, přestože řízení prozatím skončeno nebylo, a přiznala jí odškodnění ve výši 60 000 Kč. Posuzované řízení pak bylo pravomocně skončeno až dne 7. 6. 2021. S ohledem na to, že nárok byl u žalované uplatněn dne 30. 3. 2015 a k projednání nároku má žalovaná šest měsíců (§ 15 OdpŠk), tj. do 30. 9. 2015, dne 1. 10. 2015 se žalovaná dostala do prodlení s projednáním nároku. Tento den také počala běžet obecná 3 letá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z., která skončila dne 1. 10. 2018. Nicméně, v případě nároku, který je uplatňován v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, je však běh promlčecí lhůty vázán na okamžik skončení řízení, v němž k průtahům došlo. Jinými slovy, k promlčení nároku nemůže dojít dříve, než uplyne doba šesti měsíců od skončení posuzovaného řízení.

20. Z uvedeného je tedy zřejmé, že k promlčení samotného nároku na odškodnění nedošlo, ostatně to ani jeden z účastníků nenamítal a ani posouzení této otázky nebylo předmětem řízení. Jinak je tom však ohledně nároku na úroky z prodlení. U nich by obecně platilo, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek (srov. např. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, a ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uveřejněná pod č. 96/2010 a 70/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2021, sp.zn. 30 Cdo 2787/2019). Současně platí, že úrok jsou promlčeny nejpozději k okamžiku, kdy dojde k promlčení jistiny. Výjimkou jsou případy, kdy promlčecí lhůta ohledně příslušenství byla přetržena nebo došlo k jejímu zastavení (např. podáním žaloby týkající se pouze úroků nebo úroku z prodlení). Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním určitého závazku nepromlčuje zvlášť za každý den trvání prodlení, ale jednorázově, a to v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním jistiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2011, sp.zn. 32 Cdo 3304/2009).

21. V poměrech souzené věci z toho vyplývá, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení se nepromlčel jako celek dnem 1.10.2018, neboť promlčecí lhůta k uplatnění nároku z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení počala běžet až dne 7.6.2021, kdy posuzované řízené pravomocně skončilo. Před tímto dnem nemohl být nárok žalobkyně na odškodnění promlčen. Žalobkyně využila svého práva dovozeného u judikaturou obrátit se na žalovanou se žádostí o odškodnění již v době, kdy se již dle jejího názoru předmětné řízení stalo průtažným, ačkoli dosud pravomocně neskončilo. Současně jí však ohledně žalovanou vyplaceného plnění počala běžet promlčecí lhůta ohledně úroků z prodlení z přiznané částky. Pokud žalobkyně nárok u soudu uplatnila až dne 20.4.2021 a žalovaná současně vznesla námitku promlčení, lze žalobkyni právě v důsledku toho, že svého nároku se u žalované mohla i po tomto dni domoci s ohledem na den pravomocného skončení předmětného řízení přiznat úrok z prodlení z žalované částky, avšak toliko 3 roky zpětně od podání žaloby, tj. 3 roky od 20. 4. 2021.

22. Žalobkyně měla a mohla vědět (neznalost zákona nikoho neomlouvá), že po uplynutí lhůty 6 měsíců od uplatnění nároku u žalované se žalovaná dostává do prodlení s projednáním a žalobkyně tak měla svůj nárok uplatnit u soudu. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze to klást k tíži žalované. Nárok jako takový sice promlčený být nemohl, jak soud výše vysvětlil, avšak vzhledem k okamžiku podání žaloby a žalovanou vznesené námitce promlčení, nelze jí přiznat úrok z prodlení již od 1. 10. 2015. Naopak soud nesdílí názor žalované, že úrok z prodlení je promlčený jako celek, a to ze stejných důvodů.

23. Soud tedy shledal po právu přiznat žalobkyni úrok z prodlení z žalované částky 3 roky zpětně od podání žaloby, tj. od 20. 4. 2021. Proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení od 20. 4. 2018 do 26. 10. 2020 (den uhrazení částky 60 000 Kč) ve výši 8,5 % z částky 60 000 Kč, který soud současně kapitalizoval částkou 12 868,78 Kč. Ohledně této částky soud žalobě jako v této části důvodné vyhověl (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla úspěch v částce 12 868,76 Kč (tj. 52 %) a žalovaná v částce 11 651,76 Kč (tj. 48 %). Rozdíl poměru úspěchu obou stran je tedy nepatrný (4 %) a je na místě, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení.

25. Výrokem IV. soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku, neboť žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 520,52 Kč nikoliv však z titulu nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup dle OdpŠk, ale z titulu dlužných úroků, resp. domáhala se„ běžného“ peněžitého plnění. Výše soudního poplatku byla usnesením ze dne 26. 4. 2021 stanovena dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, přičemž měla být stanovena dle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku ve výši 1 226 Kč. Soud tak rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 774 Kč (2 000 – 1 226), a to ve lhůtě podle § 10a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

26. Lhůta k plnění ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Žalovaná soud o tuto lhůtu požádala a žalobkyni nijak nepoškozuje.