19 C 117/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 5. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 5. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč k rukám zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 200 000 Kč s přísl. a omluvy. Žalobce uváděl, že byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když trestní stíhání bylo započato na základě usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality [číslo jednací] ze dne 14. 2. 2017. Skončeno bylo až pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze dne 13. 6. 2020. Žalobce uváděl, že v příčinné součinnosti s vedením nezákonného trestního stíhání a vydáním nezákonného rozhodnutí proti jeho osobě došlo k zásadním zásahům do osobnostních sfér žalobce, a to konkrétně zásahem do morální sféry, kdy žalobce ztratil důvěru v orgány činné v trestním řízení, uváděl zjevnou účelovost jeho trestního stíhání, došlo taktéž k zásahům do zdravotního stavu žalobce, který trpěl velkým stresem, nespavostí, nesoustředěností a častými nenadálými změnami nálad a trvalým pocitem vyčerpanosti a silnými pocity beznaděje, jakož i k rodinným komplikacím, které dále popisoval. V neposlední řadě žalobce uváděl pracovně ekonomické zásahy. Žalobce poukazoval na povahu trestní věci a trestní sazbu, která žalobci hrozila v trvání 5 až 10 let a taktéž délku trestního stíhání po dobu 3 let a 4 měsíců. Předběžně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí u žalované uplatnil 4. 12. 2020, žalovaná následně vyslovila omluvu za nezákonné rozhodnutí, finanční zadostiučinění však neposkytla.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem u žalované 4. 12. 2020, jakožto nároku na omluvu a přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná taktéž učinila nesporným omluvu, kterou se žalobci omluvila doporučeným omluvným dopisem. Nesporným taktéž učinila průběh a výsledek trestního řízení, ze kterého žalobce svůj nárok na finanční zadostiučinění odvozoval, tedy samotný odpovědnostní titul spočívající ve vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zák. č. 82/98 Sb. Pokud jde o tvrzené zásahy do osobní a pracovní sféry, žalovaná uvedla, že v rámci předběžného projednání nároku tyto nebyly dostatečně tvrzeny ani prokazovány, z tohoto důvodu k finančnímu zadostiučinění nedospěla.

3. Žalobce v rámci ústního jednání vzal zpět nárok na omluvu, kterou taktéž žalobou žádal, neboť žalovaná se následně žalobci omluvila. Předmětem řízení tak zůstal nárok na finanční zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím.

4. Mezi účastníky byl učiněn nesporným průběh trestního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], tedy konkrétně, že 14. 2. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek kvalifikovaný jako úvěrový podvod podle ust. § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Následně proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla podána stížnost, která byla odůvodněna 8. 3. 2017, státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [obec] 13. 3. 2017 rozhodla usnesením tak, že se stížnost jako nedůvodná zamítá. Následně podala pro předmětný skutek kvalifikovaný výše jako výše uvedený trestný čin obžalobu, a to 5. 12. 2017 21. 12. 2107 podala podnět k jejímu předběžnému projednání, podnětu však nebylo vyhověno a bylo nařízeno hlavní líčení. Městský soud v Praze následně rozsudkem z [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] rozhodl tak, že se žalobce i jeho otec [jméno] [příjmení] podle ust. § 226 písm. b) trestního řádu zprošťují obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. V neprospěch žalobce bylo státní zástupkyní podáno odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v Praze [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] tak, že podle ust. § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání s tím, že se soud I. stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, v důsledku čehož se jeho závěr o nenaplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu jeví jako pouhá spekulace bez přesvědčivých podkladů. Následně proběhlo další hlavní líčení před soudem I. stupně, kdy v mezidobí došlo ke změně ve složení senátu. Žalobce o tom byl informován, současně byl vyzván k písemnému vyjádření, zda souhlasí s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení dle § 219 odst. 3 trestního řádu a následně 15. 5. 2020 byl Městským soudem v Praze vyhlášen zprošťující rozsudek podle ust. § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli žalobce společně se svým otcem stíháni. Právní moci nabylo rozhodnutí 3 13. 6. 2020.

5. K důkazu dále byla čtena čestná prohlášení z 30. 10. 2020 vyhotovená [jméno] [příjmení], z 15. 11. 2020 vyhotovené [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a z 10. 11. 2020 [jméno] [příjmení]. Z čestných prohlášení k nemajetkové újmě žalobce plyne, že žalobce prožíval po dobu vedení trestního stíhání obrovský stres, stahoval se do sebe, přestal komunikovat se svým okolím, utlumil svou pracovní činnost, skončil spolupráci s externími kolegy, taktéž omezil své sportovní aktivity. Čestná prohlášení se taktéž vyjadřovala k zásahům do jeho psychiky, problémy se spaním.

6. Ze svědeckého výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za zjištěno, že jde o partnerku žalobce. Tato v rámci své svědecké výpovědi uváděla okolnosti nezákonného trestního stíhání vedeného proti žalobci, pokud jde o jeho povahu a jeho průběh a taktéž jeho výsledek. Již od začátku výslechů na policii žalobce vše snášel velmi špatně, byl nervózní, špatně spal. Následně začal vytěsňovat i své kamarády i své zájmy. Vedení trestního stíhání se projevovalo na jeho psychice, avšak psychologa nevyhledal, odmítal jej. Po ukončení trestního stíhání se především jeho pracovní aktivity vrátily do normálu, již je nikterak neomezuje. Shodně pak, pokud jde o jeho zdravotní stránku, i ta se vrátila následně do normálu. Celá rodina jej podporovala, žalobci věřili, svědkyně taktéž potvrdila, že žalobce se zabýval více pracovními činnostmi, pro [příjmení] [jméno] dělal cca na čtvrtinu úvazku. Již samotné prohlášení insolvence na tuto firmu v roce [rok], které předcházelo předmětnému nezákonnému trestnímu stíhání žalobce, způsobilo určité rozladění u žalobce, větší stresy však mu přineslo následné trestní stíhání.

7. Z výslechu matky žalobce, [jméno] [příjmení], má soud za zjištěno, že i ta potvrzovala, že samotné trestní stíhání zasáhlo celou rodinu, neboť se týkalo nejen žalobce, ale i jeho otce. Uváděla čestnost žalobce s tím, že nezákonné trestní stíhání u něj vyvolalo nejprve zděšení, následně apatii, odmítání pracovních schůzek. Žalobce nevyhledal psychologa, psychiatra, odmítal lékařskou pomoc.

8. Z účastnického výslechu žalobce má soud za zjištěno, že i ten vylíčil podrobně průběh celého trestního stíhání, a uváděl, že jej toto zahájení trestního stíhání úplně paralyzovalo, nebyl schopen si plánovat věci dopředu a pracovně fungovat. Předmětným trestním stíháním se každou chvíli zabýval, cítil jej jako velkou nespravedlnost, neboť na policii předkládali důkazy, jednak písemné, jednak zde byli vyslýcháni svědci, kteří prokazovali jeho nevinu. I to však nezabránilo zahájení trestního stíhání a následnému podání obžaloby. Uváděl obrovský stres, kterému čelil, nejistotu ohledně výsledku trestního stíhání, avšak taktéž podporu rodiny v průběhu trestního stíhání. Obával se výše trestu, který mu hrozil, a taktéž výše případné škody.

9. Na základě provedeného dokazování soud činí tento závěr o skutkovém stavu věci: proti žalobci bylo vedeno v období od 14. 2. 2017 do 13. 6. 2020 trestní řízení pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, tedy po dobu 3 let a 4 měsíců. Žalobce byl osobou bezúhonnou, za trestný čin mu hrozil trest odnětí svobody v trvání 5 až 10 let, případně hrozba úhrady škody cca 7,5 mil. Kč. V souvislosti s trestním stíháním žalobce čelil ztrátě důvěry v orgány činné v trestním řízení, obavám o budoucnost, stresu, rodinným komplikacím, pracovním zásahům. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce uplatnil dne 4. 12. 2020 u žalované, stejně tak jako omluvu. Tato následně požadavku na omluvu vyhověla stanoviskem z 25. 6. 2021. Finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč nebylo ani zčásti žalovanou v rámci mimosoudního projednání nároku poskytnuto.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Po právní stránce soud předmětnou věc posoudil podle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 7, § 8 a § 31a OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného proti jeho osobě před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a taktéž omluvy, tato však byla následně vzata pro plnění žalované zpět. V řízení bylo prokázáno, že žalobce postupem podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk u žalované předběžně své nároky uplatnil, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Soud zkoumal, zda jsou kumulativně splněny všechny tři základní podmínky odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu tak, jak je žalobce žádal, a to existence odpovědnostního titulu, příčinné souvislosti a vzniku a výše újmy, když existence těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, důkazní břemeno pak leží na žalobci.

17. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Praze, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 2. 2017. Bylo prokázáno, že žalobce byl trestně stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku po období 3 let a 4 měsíců od 14. 2. 2017 do 13. 6. 2020, kdy byl pravomocně obžaloby zproštěn. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím je proto usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, [anonymizována dvě slova] [číslo jednací].

18. Pokud jde o náhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žádanou z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 200 000 Kč, jak soud uvedl shora, žalobce tento nárok předběžně u žalované uplatnil, tato však na něj nehradila ani zčásti, když omluvu za nezákonné rozhodnutí považovala dostačující kompenzací. Soud se zabýval jednak tím, zda je na místě žalobce odškodnit ve finanční formě, či zda pouhé konstatování nezákonného rozhodnutí žalovanou je satisfakcí dostačující. S ohledem na délku trestního stíhání a především na hrozbu sazby trestu odnětí svobody v trvání 5 až 10 let a s ohledem na prokázané zásahy do osobnostních sfér žalobce, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobce finančně odškodnit.

19. Poukazem na srovnávací rozhodovací činnost zdejšího soudu a soudu odvolacího soud poukazuje na skutečnost, že částka 100 000 Kč, ke které následně dospěl, se jeví částkou adekvátní projednávanému případu. Soud přitom vzal v potaz v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. [spisová značka]) povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, taktéž pak okolnosti vzniku újmy a odškodnění, které se poskytuje v obdobných případech.

20. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin úvěrového podvodu, za který mu hrozila trestní sazba v trvání 5 až 10 let. S ohledem na skutečnost, že byl osobou bezúhonnou, lze uvažovat o uložení spíše podmíněného trestu, nežli trestu nepodmíněného. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 3 let a 4 měsíců a pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce a taktéž svědeckých výpovědí. Nebyly prokázány žádné zásadní zásahy do cti a pověsti žalobce, byla prokázána nejistota provázející žalobce v jeho podnikání v [země], neboť byl nucen se zúčastnit hlavních líčení a s ohledem na jeho podnikání v zahraničí toto následně omezil. Soud vzal v potaz též délku trestního stíhání a skutečnost, že byl žalobce dvakrát v průběhu trestního řízení zproštěn. Rodina jej podporovala, přátelé jej také podporovali, žádné zásadní zásahy do zdravotní sféry žalobce, až na oblast psychiky a nespavost, nebyly zjištěny. Žalobce nebyl nucen vyhledat lékařskou pomoc, nebere, ani v minulosti nebral, žádné medikamenty. Soud vzal v potaz stres, úzkost a nespavost žalobce, které žalobce v průběhu trestního řízení provázaly, taktéž výši škody, která žalobci v případě jeho pravomocného odsouzení hrozila (7,5 mil. Kč). Z výpovědí bylo zjištěno, že po pravomocném zproštění žalobce obžaloby se vše vrátilo do normálu, tedy zásahy, které v důsledku trestního stíhání byly prokázány, následně vymizely.

21. Soud poukazuje na související rozhodovací činnost zdejšího soudu a komparativní případy odškodnění, které vzal při stanovení celkové výše odškodnění, kterého by se mělo žalobci ve finanční formě dostat, v potaz.

22. Prvním srovnávacím případem je případ řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 129/2017. Nezákonné trestní stínání v projednávaném případě probíhalo po dobu 2 let, tedy po dobu kratší než u žalobce, žadateli hrozila stejná sazba trestu odnětí svobody, tedy až do 10 let za trestný čin zpronevěry. Žadatel byl trestně stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání, přicházel v důsledku jeho vedení o zakázky, byl rozvrácen jeho rodinný život, špatně spal, byl nervózní a byla prokázána ztráta přátel a omezení sportovních aktivit, tedy v podstatných znacích došlo k obdobným zásahům jako u žalobce, dokonce k zásahům výraznějším. Poskytnuté zadostiučinění činilo 60 000 Kč.

23. V řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 217/2017 u zdejšího soudu trestní řízení trvalo po dobu kratší než u žalobce, pouhých 14 měsíců, sazba trestu odnětí svobody byla poněkud mírnější, do 8 let za trestný čin podvodu. Pokud jde o zásahy do jeho osobnostních sfér v důsledku vedení nezákonného trestního stíhání, byly prokázány rodinné problémy, když rodina byla finančně na žadateli závislá, hrozila mu škoda 1,5 mil. Kč, trpěl depresemi, neboť měl starost o rodinu se třemi nezletilými dětmi a o práci, šlo o bývalého policistu, tedy došlo ke znatelnému poškození cti a pověsti jeho osoby, navíc na malém městě. Zásahy do osobnostních sfér tedy byly prokázány v míře výraznější, než-li u žalobce. Poskytnutá výše zadostiučinění činila 25 000 Kč a taktéž byla poskytnuta omluva.

24. Dalším srovnávacím případem je případ vedený pod sp. zn. 17 C 219/2016 Trestní stíhání trvalo po dobu kratší než u žalobce, 1 rok a 7 měsíců, trest odnětí svobody za pojistný podvod hrozil do 8 let (tedy v trestní sazbě o 2 roky mírnější než u žalobce). Taktéž zde byl žadatel vazebně stíhán, vazba však byla odškodněna zvlášť. V průběhu trestního stíhání došlo k narušení žalobcova vztahu s dcerou, žadatel byl původně osobou bezúhonnou, poskytnuté zadostiučinění pak činilo částku 35 000 Kč.

25. Dalším podobným případem je případ vedený pod sp. zn. 12 C 172/2016 u zdejšího soudu, kde trestní stíhání probíhalo po dobu kratší než u žalobce, 1 rok a 7 měsíců, za zpronevěru, s trestní sazbou taktéž do 10 let. Poskytnuté zadostiučinění 75 000 Kč bylo poskytnuto za prokázané zásahy do osobnostních sfér žadatele, pokud jde o ztrátu zaměstnání, plánování budoucnosti, nemožnost účastnit se výběrových řízení pro probíhající trestní stíhání, psychické problémy a poruchy spánku.

26. Částka 34 000 Kč potom byla poskytnuta v řízení vedeném pod sp. zn. 28 C 246/2015, kde trestní stíhání trvalo po dobu kratší než u žalobce, 1 rok a 8 měsíců, za trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby s trestní sazbou shodnou jako u žalobce do 10 let. Prokázané byly zásahy do rodinného života, deprese s následným užíváním antidepresiv, žadatel byl vyššího věku, došlo ke změně osobnosti, když se žadatel uzavřel do sebe a nekomunikoval a taktéž ztratil přátele. Poskytnuté zadostiučinění činilo 34 000 Kč.

27. Posledním srovnávacím případem pak byl případ vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 61/2015, kdy trestní stíhání trvalo kratší než u žalobce, 2 roky a 1 měsíc, trestní sazba zde byla shodná, do 10 let, za trestný čin přijetí úplatku. Žadatel byl taktéž vazebně stíhán, vazba však byla odškodněna zvlášť. V průběhu trestního stíhání v příčinné souvislosti s ním došlo k poškození cti a pověsti žadatele na pracovišti, rodinným problémům, úzkosti, beznaději, obavám o budoucnost, posttraumatické stresové poruše, kdy žalobce byl bezúhonný, uzavřel se do sebe a taktéž musel čelit domovní prohlídce. Finanční zadostiučinění činilo 70 000 Kč.

28. Pokud jde o tvrzený typově obdobný případ odškodňování, na který poukázal žalobce a z něhož při stanovení celkové výše zadostiučinění vyšel, projednávaný u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] za trestní stíhání vedené po dobu kratší než u žalobce, pouze po dobu 13 měsíců za trestný čin pojistného podvodu (s nižší sazbou trestu odnětí svobody, než která hrozila žalobci) a za nějž bylo poskytnuto celkově na nemajetkové újmě zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, soud uvádí, že na případ žalobce jej nepoužil. Okolnosti zde zmiňované, a to skutečnost, že žadatel v této kauze obdobně jako žalobce již před policejním orgánem neúspěšně navrhoval důkazy, které následně byly využity v řízení před soudem, nejsou pro posouzení předmětného nároku významné, neboť odškodňovací soud nemůže přezkoumávat nezávislou činnost policejního orgánu stran hodnocení a provedení či neprovedení konkrétních důkazů. Pokud jde o další tvrzené a prokázané zásahy do osobnostních sfér, tyto byly v tomto případě tvrzeny jen zevrubně a bez znalosti samotného odůvodnění tohoto rozhodnutí je nelze s případem žalobce relevantně srovnat. Shodně pak soud pouze orientačně vzal v potaz i druhý srovnávací případ žalobcem navržený, rozhodovaný u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Poskytnuté zadostiučinění v celkové výši 165 000 Kč bylo žadateli za zásahy do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím za trestní stíhání v trvání kratším, než u žalobce, po dobu 28 měsíců, pro trestný čin podvodu, kde trestní sazba odnětí svobody činila dokonce sazbu vyšší než u žalobce – do 12 let. Zásahy byly uváděny do intimního života, života pracovního a rodinného. Tento případ lze částečně na případ žalobce použít, u žalobce však soud vzal v potaz sice o cca 1 rok delší trestní stíhání, avšak méně závažnější zjištění zásahů do osobnostních sfér v příčinné souvislosti s ním (viz shora) a taktéž o něco méně závažnou hrozbu délky trestu odnětí svobody v případě jeho odsouzení.

29. Soud poukazuje na podobné případy odškodňování, když vzal v potaz především poněkud delší trestní stíhání žalobce, než v porovnávaných případech, 3 roky a 4 měsíce, a taktéž při zjištění zásahu do osobnostních sfér žalobce, rodinným komplikacím a pracovním zásahům včetně stresu, nespavosti a obavám o budoucnost přihlédl především k hrozbě úhrady vysoké škody, které žalobce v případě vydání pro něj nepříznivého rozhodnutí čelil, v částce až 7,5 mil. Kč. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že částka 100 000 Kč s ohledem na porovnávané případy je částkou adekvátní předmětnému trestnímu stíhání žalobce, neboť zohlednil právě tyto specifické aspekty vedeného trestního řízení, včetně nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení znásobenému dvojím rozhodováním o jeho nevině.

30. Pod výrokem I. proto žalobě co do zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným příslušenstvím žádaným za období po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované, tedy od 5. 6. 2021 do zaplacení, vyhověl, co do zbytku nároku, který svou výší přesahoval nárok soudem určený jej pod výrokem II. zamítl.

31. Pod výrokem III. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 3 za použití § 146 o. s. ř. Žalobce se původně žalobou domáhal dvou nároků – nároku na omluvu a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž byl co do obou úspěšný, neboť omluva byla žalovanou žalobci poskytnuta po podání žaloby (a po uplynutí zákonné 6-ti měsíční lhůty pro předběžné vyřízení nároku), tedy co do základu byl tento nárok žalobou požadován po právu, shodně pak nárok na finanční zadostiučinění, kde i tento byl soudem shledán co do základu po právu a rozhodnutí o výši jeho plnění záviselo na úvaze soudu. Soud proto v plném rozsahu vyhověl zcela úspěšnému žalobci ohledně nároku na náhradu řízení, neboť žalobce byl v plném rozsahu úspěšný. Náhrady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, sazby mimosmluvní odměny za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 advokátního tarifu za použití § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci, poradu s klientem z 1. 6. 2021, když tato byla doložena potvrzením o poradách, podáním žaloby na náhradu nemajetkové újmy, poradu s klientem za účelem přípravy na jednání před Obvodním soudem pro Prahu 2 z 31. 1. 2022, která byla taktéž doložena, repliku k vyjádření žalované z 8. 2. 2022 a účasti na jednání soudu 10. 2. 2022, dále předmětný počet režijních paušálů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6 x 300 Kč), to vše vyjma soudního poplatku zvýšené o 21 % řádně doloženého DPH advokáta, tedy v celkové výši 26 684 Kč.

32. Na závěr soud uvádí, že nevyhověl nároku žalobce na zaplacení 1 úkonu právní služby za uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy dne 4. 12. 2020 u žalované, a to s ohledem na ust. § 31 odst. 4 OdpŠk, podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

33. Lhůta k plnění ve výroku I. i III. byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., část věty za středníkem, ve lhůtě delší 15 dnů s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.