19 C 31/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M. sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha 1 proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 666,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 360 149,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky za období od 10. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 66 880,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou jí měla způsobit nepřiměřeně dlouhá délka soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 230/1996. Tvrdila, že dané řízení trvalo přes dvacet pět let, což považovala za nepřiměřené a v rozporu s povinností státu zajistit soudní ochranu v přiměřené lhůtě. Žalobkyně uvedla, že nesprávný úřední postup spočíval v opakovaných průtazích, zrušování rozhodnutí a nedostatku efektivního procesního vedení. Dovozovala, že tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a k vzniku nemajetkové újmy, za niž požadovala finanční náhradu ve výši 151 231,47 EUR s příslušenstvím, přepočtenou v korunách na částku 3 705 486,08 Kč. Svůj nárok opřela o ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), a tvrdila, že pouze finanční satisfakce je způsobilá nahradit utrpěnou morální újmu a obnovit jeho důvěru ve spravedlnost státních orgánů.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uznala, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk., avšak s ohledem na konkrétní okolnosti případu považovala poskytnuté zadostiučinění ve výši 320 667 Kč, vyplacené před podáním žaloby, za dostatečné a přiměřené. Tvrdila, že průtahy v řízení byly zčásti způsobeny jeho složitostí, početnými procesními úkony, insolvenčním řízením a dalšími objektivními faktory, které nemohou jít plně k tíži státu. Zároveň uvedla, že tvrzené poškození pověsti společnosti není v příčinné souvislosti s délkou soudního řízení, a proto nelze požadovat další náhradu přesahující již poskytnutou satisfakci.

3. V pořadí právním rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 100 083 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že řízení vedené Městským soudem v Brně trvalo nepřiměřeně dlouho a představovalo nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Zároveň však shledal, že částka 320 667 Kč, kterou žalovaná poskytla dobrovolně, byla částečně dostatečná a zbývající přiměřenou kompenzací je právě doplatek 100 083 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalobci přiznal plnou náhradu ve výši 14 342 Kč.

4. Odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni další částku 220 586,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 5. 2023 do zaplacení, a v ostatním rozsudek potvrdil. Dospěl k závěru, že i když řízení trvalo 25 let a 8 měsíců a bylo zjevně nepřiměřené, částka přiznaná soudem prvního stupně byla nízká. Základní částku zadostiučinění ve výši 493 336 Kč zvýšil o 50 % z důvodu závažných průtahů, které byly způsobeny nesprávným postupem soudů, a po odečtení částek již poskytnutých přiznal žalobkyni další náhradu 220 586,80 Kč. Námitky žalobkyně týkající se inflace, významu řízení či složitosti věci odvolací soud neshledal důvodnými. Dále rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

5. Dovolací soud rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3497/2024-234, zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze i Obvodního soudu pro Prahu 2 v části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 3 384 816,28 Kč s příslušenstvím a dále co do výroku o náhradě nákladů řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně částečně důvodným, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku významu předmětu řízení pro žalobkyni jako kapitálovou společnost. Uvedl, že soudy nižších stupňů měly posoudit, zda předmět původního řízení – nemovitost představující jediný významný majetek a zdroj příjmů žalobkyně – nezakládá zvýšený význam řízení a tím i důvod pro navýšení přiznané částky zadostiučinění.

6. Na jednání konaném dne 11. 9. 2025 soud vyzval žalobkyni podle § 118 odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení o zvýšeném významu posuzovaného řízení, který měl spočívat v existenčních a ekonomických důsledcích sporu, zejména s ohledem na tvrzení, že předmětná nemovitost představovala jediný hmotný majetek a zdroj příjmů žalobkyně. Soud žalobkyni poučil o následcích neunesení důkazního břemene. Zástupce žalobkyně reagoval sdělením, že po rozsudku Nejvyššího soudu byl učiněn návrh na mimosoudní vyrovnání, který žalovaná odmítla. Dále označil důkazy prokazující tvrzení o významu řízení, a to zejména výpis z katastru nemovitostí potvrzující vlastnictví budovy od roku 1996, účetní rozvahy společnosti od roku 1996 do roku 2023 dokládající, že nemovitost tvořila jediný významný majetek společnosti, projekt rozdělení společnosti právnická osoba. a znalecký posudek o tržní hodnotě nemovitosti ve výši 156 665 000 Kč. Zástupce žalobkyně uzavřel, že tyto důkazy jednoznačně potvrzují, že bez předmětné nemovitosti by žalobkyně zůstala bez majetku i zdroje příjmů.

7. Soud na uvedeném jednání provedl dokazování následujícími listinnými důkazy: výpisem z katastru nemovitostí ze dne 13. 4. 2023, přílohami k účetním závěrkám společnosti právnická osoba. za roky 1996 až 2023, rozvahami společnosti ve zkráceném i plném rozsahu, projektem rozdělení společnosti ze dne 12. 11. 2024 a znaleckým posudkem č. Anonymizováno ze dne 4. 12. 2024 vypracovaným společností Anonymizováno. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalobkyně je od roku 1996 vlastníkem nemovitosti tvořící budovu a přilehlý pozemek, která je evidována jako kulturní památka. Z účetních rozvah společnosti právnická osoba. za jednotlivá léta vyplývá, že budovy a stavby po celé sledované období tvořily naprostou většinu aktiv společnosti, zatímco oběžná aktiva představovala pouze doplňkový majetek z jiné podnikatelské činnosti. Projekt rozdělení společnosti ze dne 12. 11. 2024 prokazuje, že do nově vyčleněné společnosti byla vložena právě předmětná nemovitost a s ní související smlouvy o nájmu a dodávkách energií. Ze znaleckého posudku č. Anonymizováno vyplývá, že tržní hodnota této odštěpované části činila k 31. 12. 2023 částku 156 665 000 Kč. Z výše uvedených skutečností soud předběžně uzavřel, že tvrzení žalobkyně o zásadním ekonomickém významu předmětného řízení pro její podnikatelskou existenci jsou podložená provedenými důkazy.

8. Soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej popsal v pořadí prvním rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, a dále z výsledků dokazování provedeného při jednání dne 11. září 2025, jak je uvedeno v odstavci 7 tohoto rozhodnutí.

9. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 31a odst. 1 a 3 OdpŠk. Vycházel přitom z právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3497/2024-234, podle něhož při určení výše přiměřeného zadostiučinění je nutné zohlednit nejen délku řízení, nýbrž též význam řízení pro poškozeného. Závazný právní názor dovolacího soudu ukládá soudu prvního stupně zkoumat, zda řízení mělo pro žalobkyni jako právnickou osobu existenční význam, a tedy zda hodnota a charakter předmětu sporu mohly ovlivnit její hospodářskou činnost.

10. Soud se dále řídil právními závěry rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2024 v bodech 19 až 23 odůvodnění, podle nichž základní částka přiměřeného zadostiučinění činí 493 336 Kč, snížená o 20 % pro skutkovou a právní složitost věci a zvýšená o 50 % z důvodu postupu soudů.

11. V souladu se závěry Nejvyššího soudu pak soud prvního stupně po doplněném dokazování uzavřel, že význam řízení pro žalobkyni byl vyšší než obvyklý, neboť se týkal jediného významného majetku společnosti, který měl zásadní vliv na její hospodaření a ekonomickou stabilitu. Proto základní částku navýšil o dalších 5 %, čímž dospěl k celkové výši přiměřeného zadostiučinění 666 003,60 Kč. Po odečtení částek již vyplacených žalovanou a pravomocně přiznaných dřívějšími rozsudky soud žalobě vyhověl co do částky 24 666,80 Kč s příslušenstvím a ve zbytku ji zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že rozhodnutí o výši nároku záviselo na úvaze soudu, a proto je nutno na výsledek pohlížet jako na plný úspěch žalobkyně, jíž byla přiznána náhrada nákladů v plné výši. O náhradě nákladů řízení tak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 880,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 6. 2023, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 5. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu (replika) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 11. 2023, z částky 3 100 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 22. 3. 2023, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 6. 2024 a z částky 3 100 Kč za dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 24. 9. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 9. 2025 a z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 11. 2025 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 050 Kč ve výši 8 830,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.