20 C 36/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 024 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9,75 % p. a. úrok z prodlení z částky 110 000 Kč od 14. 3. 2020 do 4. 6. 2020 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 024 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 25 800 Kč, k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení jméno, advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení částky 3 024 000 Kč s tím, že se jedná o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“) v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným v rámci trestního řízení u název soudu pod sp. zn. spisová značka (dále též jen„ posuzované řízení“). Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 9. 6. 2016 pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a pro spáchání přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal podáním ze dne 17. 6. 2016 stížnost, která byla usnesením anonymizována čtyři slova obec – pobočka ve obec ze dne 24. 6. 2016 zamítnuta. Následně byla podána k název soudu obžaloba státního zástupce anonymizováno státního zastupitelství v obec – pobočka ve obec a o té bylo rozhodnuto rozsudkem název soudu ze dne 6. 4. 2017, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a spácháním přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby dle § 390 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem název soudu ze dne 23. 1. 2018, kterým odvolací soud ve výroku o vině ohledně žalobce pod bodem II. výroku a ve výroku o trestu žalobce odsuzující rozsudek soudu prvého stupně zrušil. Dle § 259 odst. 3 trestního řádu byl žalobce odsouzen pro skutek popsaný pod bodem II. výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvého stupně, a to pro přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby dle § 390 odst. 1 trestního zákoníku a zároveň žalobci soudem druhého stupně uložen stejný trest jako v odsuzujícím rozsudku soudu prvého stupně. Žalobce pak prodal dne 26. 4. 2018 dovolání prostřednictvím svého právního zástupce a dne 4. 9. 2018 Nejvyšší soud ČR usnesením zrušil odsuzující rozsudek soudu druhého stupně a odsuzující rozsudek soudu prvého stupně a přikázal soudu prvého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesením ze dne 14. 3. 2019 název soudu postoupil věc žalobce dle § 222 odst. 2 trestního řádu jinému orgánu, neboť nejde o trestný čin, avšak žalované skutky by mohly být jiným orgánem posouzeny jako kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 14. 3. 2019. Uvedené trestné činnosti se měl žalobce dopustit jako anonymizováno stát. instituce v době, kdy vykonával dozorčí službu na služebně, tedy při výkonu své práce. Dále uvedl, že trestní řízení vůči anonymizováno stát. instituce je vysoce mediálně sledováno, jelikož veřejnost vnímá i přes média mimořádně citlivě jakékoliv zprávy o překročení nebo zneužívání pravomocí anonymizováno stát. instituce, zejména s ohledem na skutečnosti, že se jedná o osoby, které mají právě nepravostem a porušování právních předpisů zabránit. Trestní stíhání tak představuje nenapravitelný zásah do pověsti žalobce, a to do každé části jeho života a osobnosti, který nelze napravit ani osvobozujícím rozsudkem. Žalobce byl postaven mimo službu po zahájení úkonů trestního řízení, následně byl propuštěn ze služebního poměru anonymizováno stát. instituce v důsledku pravomocného odsouzení soudem druhého stupně pro úmyslný trestný čin, což zvyšovalo stres, vnitřní neklid a obavy o budoucnost žalobce a budoucnost jeho rodiny pod tíhou probíhajícího trestního řízení, které bylo neopodstatněné nebo nedůvodné. Trestní stíhání žalobce trvalo 2 roky a 9 měsíců, znamenalo velmi závažný zásah do osobnostní sféry žalobce, který objasnění trestné činnosti sám žádným způsobem nebrzdil, neuplatňoval zbytečné důkazní návrhy, neměnil v průběhu trestního řízení svou výpověď ani nečinil žádné další kroky, které by mohly být hodnoceny jako taktické průtahy v trestním řízení a trval vždy na své nevině. Z důkazního hlediska nelze trestní řízení hodnotit jako náročné, počet obviněných taktéž nemohl být důsledkem délky trestního řízení, všichni 3, jak žalobce, tak jeho 2 kolegové nevykazovali nesrovnalosti ve výpovědích k totožnému skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Naopak byly to orgány činné v trestním řízení, které nechtěly přisvědčit obhajobě žalobce, státní zástupce zamítl stížnosti žalobce a jeho kolegů jako nedůvodné, soudy nižších stupňů odsoudily žalobce a uložily mu trest, kdy byl žalobce k prokázání své neviny užít, jak řádných, tak mimořádných opravných prostředků. Se zřetelem na možné negativní reakce veřejnosti, včetně osob, které byly se žalobcem v rodinném, přátelském či pracovním vztahu, lze dovodit, že žalobce mohl utrpět právě v těchto aspektech újmu, což i sám tvrdí a Nejvyšší soud se k takovým aspektům vyjádřil v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, tak, že i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.“ Žalobce je živitelem šestičlenné rodiny. Musel vykrývat finanční výdaje své rodiny půjčkami od rodiny a blízkých, v průběhu trestního řízení bylo razantním způsobem zasaženo do jeho osobnostní sféry, když následkem několikaletého trestního řízení byla finanční nouze žalobce a jeho rodiny, ztráta zaměstnání u stát. instituce, přerušení profesního růstu u stát. instituce, medializace případu a propírání případu na veřejnosti, a pokud žalobce přerušení a oslabení kontaktu s kamarády a kolegy u stát. instituce a psychické vyčerpání. Žalobce byl udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, což mělo za následek morální poškození jeho osobnosti (integrity) a narušení jeho soukromého, rodinného i pracovního života. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. III. ÚS 1976/09, konstatoval, že přiměřené zadostiučinění„ bude muset být poskytnuto v penězích vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců, stigma trestního stíhání, která člověku neprávem ulpí, nelze totiž odčinit jen soudním výrokem, trvá-li potvrzení neviny příliš dlouho.“ Zásah do osobnostní sféry žalobce byl extrémně závažný až nenapravitelný, samotné trestní stíhání bylo pro něj stresující z důvodu, že se snažil vykonávat službu u stát. instituce a plnit služební povinnosti odpovědně, pečlivě s důrazem na dodržování, jak služebních, tak vnitřních pravidel stát. instituce, nikdy nespáchal žádný přečin ani trestný čin, byl vychován podle přísných společenských a morálních zásad, ve svém osobním životě jako i při plnění povinností anonymizováno stát. instituce se vždy snažil být okolí, lidem v nouzi nebo kolegům, kamarádům a rodině ku prospěchu. Po celou dobu služebního poměru u stát. instituce si žalobce doplňoval vzdělání jako například vůdce malého plavidla, záchranářský kurz, kriminalistická technika, bakalářské studium zakončené státní závěrečnou zkouškou. V důsledku nezákonného trestního stíhání přišel žalobce o spoustu kurzů, které může obnovit až po právní moci rozsudku soudu prvého stupně ze dne 14. 3. 2019. Dne 24. 2. 2016 byl žalobce v důsledku zahájení úkonů trestního řízení zproštěn výkonu služby dle § 40 zákona o služebním poměru, proti čemuž podal odvolání dne 11. 3. 2016, a anonymizována dvě slova rozhodnutí o zproštění výkonu služby žalobce potvrdil rozhodnutím ze dne 15. 6. 2016. Zproštění výkonu služby trvalo do března 2019, kdy na základě rozhodnutí ředitele stát. instituce ve věci služebního poměru ze dne 6. 3. 2019 bylo ukončeno zproštění výkonu služby žalobce podle § 40 odst. 5 zákona o služebním poměru poté, co byl přijat do služebního poměru anonymizováno stát. instituce. V průběhu postavení mimo službu nemohl žalobce chodit do zaměstnání, musel zůstat doma, měl zákaz kontaktovat kolegy z práce, vstup na oddělení měl pouze po souhlasu vedoucího. Bylo mu rovněž zamezeno rozvíjet a udržovat sociální vazby se svými kamarády z práce, se kterými před zahájením trestního stíhání sportoval a jinak trávil volný čas. V průběhu nezákonného trestního stíhání měl žalobce nařízenou dosažitelnost, tj. 2 dny v týdnu musel být doma ke kontrole vedoucího. Psychicky bylo uvedené období pro žalobce mimořádně náročné a omezující ve společenském životě a kontaktu s přáteli. V únoru 2019 byl žalobce přijat do služebního poměru jako anonymizováno stát. instituce zpět dle rozhodnutí ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 4. 2. 2019 na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR, čímž odpadl důvod propuštění ze služebního poměru žalobce. Zároveň žalobce poukázal na záznam v rejstříku trestů, se kterým bylo pro něj obtížné najít si nové zaměstnání, byl omezen i v přístupu k alternativní seberealizaci ve složkách záchranného systému, to vše po nepřiměřeně dlouhou dobu v průběhu trestního řízení bez podpory svého zaměstnavatele stát. instituce. Po propuštění ze služebního poměru se žalobce pokoušel najít si práci u profesionálních hasičů. Z důvodu záznamu v rejstříku trestů však na toto místo nemohl nastoupit, když byl žalobce dne 14. 3. 2019 zproštěn obžaloby, nemohl k profesionálním anonymizováno již nastoupit z důvodu zákonného omezení věkové hranice u anonymizována dvě slova, kterou žalobce překročil. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu, a to nález ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. III. ÚS 1976/09, ve kterém se Ústavní soud obecně vyjádřil k problematice nemateriální újmy vzniklé v důsledku zahájení trestního stíhání a uvedl, že„ dle náhledu Ústavního soudu každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného bez ohledu na výsledek trestní stíhání. Dvojnásob to platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného, je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží, psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti.“ Nezákonné trestní stíhání a odsouzení se negativně projevilo i na psychice dětí žalobce, které s uvedenou situací byly konfrontovány ve škole a se spolužáky. Děti žalobce se jej snažily před spolužáky obhajovat, čímž celou situací trpěly, často plakaly a žalobce je musel s manželkou utěšovat. Uvedené trápení dětí působilo na žalobce tísnivě, měl výčitky, že celou nespravedlivou situací ohledně nezákonného trestního stíhání a odsouzení trpí i jeho děti. Důsledkem trestního stíhání byl i zájem médií o vývoj případu žalobce a jeho kolegů, prakticky ve všech mediálních výstupech byl žalobce označen jménem, ne tak další spoluobvinění, opakovaně a mnohokrát napříč tištěnými i elektronickými médii byla uváděna jeho fotografie spolu se jménem i informace o jeho propuštění ze služebního poměru anonymizováno stát. instituce. Žalobce tak byl hlavním aktérem negativní medializace z průběhu trestního řízení, která přímo souvisela s nezákonným trestním stíháním a odsouzením žalobce, jelikož novináři byli přítomni přímo v jednací síni na základě povolení soudce. Žalobce proto požadoval zaplacení zmíněné částky vypočtené tak, že počet dnů nezákonného trestního stíhání byl vynásoben částkou 3 000 Kč, jakožto ekvivalent vyvažující nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním a nezákonným odsouzením. To je 1008 x 3 000 = 3 024 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dne 13. 9. 2019 (dopisem z téhož dne) u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která měla být způsobena v souvislosti s posuzovaným řízením v částce 1 008 000 Kč, této žádosti bylo stanoviskem ze dne 26. 5. 2020 částečně vyhověno a žalovaná přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí – trestního stíhání v rámci posuzovaného řízení v částce 110 000 Kč. Ohledně částky 2 016 000 Kč, kterou žalobce požaduje v žalobě„ navíc“ oproti žádosti doručené žalované, to je nad rámec částky 1 008 000 Kč, žalovaná uvedla, že takovýto nárok u ní nebyl mimosoudně uplatněn a ve vztahu k této části nároku nejsou splněny podmínky § 14 a 15 zákona a konstatuje, že i pokud by tomu tak bylo, nebylo by tomuto nároku žalobce ze strany žalované vyhověno a v této souvislosti žalovaná vznesla i ohledně této části nároku žalobce námitku promlčení. Trestní stíhání v rámci posuzovaného řízení bylo ukončeno usnesením název soudu ze dne 14. 3. 2019, věc byla postoupena jinému orgánu, neboť se nejednalo o trestný čin, avšak žalované skutky by mohly být jiným orgánem posouzeny jako kárné provinění, o kterých je tento orgán příslušný rozhodovat. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 3. 2019. Žaloba na náhradu nemajetkové újmy byla soudu doručena dne 13. 3. 2020. Data 14. 3. 2019 a 13. 3. 2020 dělí doba cca 1 roku, tedy doba delší 6 měsíců, v níž se nároky na náhradu nemajetkové újmy podle zákona promlčují. Daná promlčecí doba se ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu částky 2 016 000 Kč (to je v rozsahu žalobního žádání přesahujícího částku 1 008 000 Kč) nestavěla ve smyslu § 35 odst. 1 zákona, proto žalobcem uplatněný nárok v rozsahu částky 2 016 000 Kč (to je v rozsahu žalobního žádání přesahujícího částku 1 008 000 Kč) podlehl před jeho uplatněním u soudu promlčení a ohledně této části vznesla žalovaná námitku promlčení. Žalovaná konstatovala, že v dané věci je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce a rozsudek název soudu ze dne 6. 4. 2017 ve spojení s rozsudkem název soudu, pobočka ve obec ze dne 23. 1. 2018). Tuto skutečnost žalovaná učinila nespornou. Dále pak v rámci mimosoudního projednání zkoumala další předpoklady odpovědnosti státu, a to povaha trestní věci, když pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu. Žalobce byl trestně stíhán pro skutky právně kvalifikované jako přečiny a za daný skutek – zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku teoreticky hrozí trest odnětí svobody na 1 rok až 5 let či zákaz činnosti, respektive za porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby dle § 390 odst. 1 trestního zákoníku teoreticky hrozí trest odnětí svobody až 1 rok, nicméně ze spisového materiálu posuzovaného řízení bylo zjištěno, že žalobce fakticky takovýto trest, respektive žádný nepodmíněný trest odnětí svobody nehrozil. Žalovaná přihlédla i k tomu, že žalobce měl skutek, který byl původně kvalifikován jako trestný čin, spáchat jako policista při plnění služebních úkolů. Dalším kritériem je délka trestního řízení zohledňující, po jak dlouhou dobu trval zásah do osobnostních služeb jednotlivce v důsledku proti němu vedenému trestnímu řízení. Žalovaná v této souvislosti zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které trvalo 2 roky a 9 měsíců, uvedla, že věc byla řešena jednak v rámci řízení přípravného, dále na třech stupních soudní soustavy, o ústavní stížnosti poškozeného rozhodoval Ústavní soud, orgány činné v daném posuzovaném řízení, a to ve všech jeho fázích, konaly plynule bez období nečinnosti, věc po skutkové i právní a procesní stránce byla poměrně složitá a nevymykala se obdobným případům daného typu, délka trestního stíhání se tak jeví jako přiměřená konkrétním okolnostem řešeného případu. Dále se žalovaná zabývala následky způsobenými trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby, když toto kritérium umožňuje zohlednit individuální následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, a v této souvislosti je proto žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásah do některé části své osobnostní sféry tvrdil a prokázal, a zároveň, aby tvrdil závažnost konkrétního zásahu a intenzity vzniku té které újmy. Žalobce měl skutek, který byl původně kvalifikován jako trestný čin, spáchat jako anonymizováno při plnění svých služebních úkolů, co se týká hodnocení služebního hodnocení, byl hodnocen jako standardní policista (na škále hodnocení 1-5 byl hodnocen s celkovým výsledkem 3, to je v pásmu standardu, který konstatuje skutečnost, že hodnocený podává výkon služby, který vyžaduje stanovený standard pro služební místo, na kterém je zařazen). Nebylo zjištěno, že žalobci byla v průběhu let opakovaně udělena odměna (písemná pochvala, věcný dar či peněžitý dar/odměna). Dvakrát byl žalobce uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku. Co se týká medializace, žalovaná zjistila, že média informovala o skutečnosti, že skutek, pro který bylo trestní stíhání žalobce vedeno, nebyl trestným činem, věc byla postoupena do kázeňského řízení, a pokud žalobce uvádí, že referování ze strany médií nebylo objektivní, žalovaná konstatuje, že za tuto skutečnost odpovědnost nenese. Dále žalovaná uvedla, že vzala za prokázanou skutečnost, že žalobce byl v průběhu trestního řízení pravomocně odsouzen a až nejvyšší soud na základě podaného dovolání rozhodl, že ve věci se nejedná o trestný čin. Co se týká o postojích zaměstnavatele žalobce k jeho osobě, za tuto skutečnost žalovaná nenese odpovědnost. Dále žalovaná uvedla, že zásah do profesní sféry žalobce vzala v rámci mimosoudního projednání za prokázaný a bylo k němu ze strany žalované při hodnocení věci přihlíženo. Taktéž žalovaná vzala v potaz skutečnost, že v době svého dočasného propuštění ze služebního poměru anonymizováno stát. instituce měl žalobce záznam v rejstříku trestů z důvodu pravomocného odsouzení v daném trestním řízení, což ho částečně omezovalo na trhu práce. V návaznosti na uvedené žalovaná přihlédla i k tvrzení žalobce ohledně zhoršení celkové ekonomické a finanční situaci jeho rodiny (jejíž byl živitelem), kdy v době jeho trestního stíhání měl tento malé děti a byla u žalobce v tomto směru přítomna obava o jeho budoucnost a budoucnost jeho rodiny. Dále žalovaná přihlédla i k dočasnému narušení a oslabení sociálních vztahů ke kolegům z stát. instituce, s nimiž se po dobu trestního stíhání žalobce nestýkal, či stýkal velmi omezeně, stejně jako k tvrzené psychické nepohodě žalobce v průběhu jeho trestního stíhání a po konfrontaci i dalších členů rodiny s trestním stíháním žalobce ze strany třetích osob z řad veřejnosti. Žalovaná dospěla k závěru že, že ohledně splnění předpokladů pro poskytnutí zadostiučinění v peněžní formě (bylo přihlíženo zejména k výše popsaným skutečnostem), byť nikoliv v částce žalobcem požadované, přičemž za přiměřené zadostiučinění žalovaná považovala částku 110 000 Kč, která byla poukázána k rukám žalobce na jeho adresu uvedenou v žádosti ze dne 13. 9. 2019. Zároveň žalovaná v souladu s požadavkem plynoucím z judikatury Nejvyššího soudu uvedla, že při hodnocení celé věci a stanovení formy a výše zadostiučinění, které žalobci v rámci mimosoudního projednání přiznala, přihlížela i k obdobným případům, a to ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 157/2012, dále pod sp. zn. 28 C 168/2016 a dále pod sp. zn. 22 C 130/2010 a pod sp. zn. 19 C 434/2014. Žalovaná neuznala požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení ode dne 14. 3. 2019, neboť tento požadavek nemá oporu v příslušné právní úpravě a je s ní v rozporu. Žalované byla žádost žalobce o předběžné projednání nároku doručena dne 13. 9. 2019, a proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení splnění v tomto rozsahu dříve než ke dni 14. 3. 2020. V případě částky 2 016 000 Kč, která u ní vůbec uplatněna mimosoudně nebyla, se do prodlení žalovaná nemohla dostat vůbec. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 13. 9. 2019 uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním v posuzovaném řízení, a požadoval zaplacení částky 1 008 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné, že tento dopis byl žalované doručen téhož dne 13. 9. 2019. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 26. 5. 2020, ve kterém žalobci sdělila, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za přiměřené zadostiučinění považuje částku 110 000 Kč.

4. Dále bylo v řízení prokázáno, že policejní orgán anonymizována čtyři slova usnesením ze dne 9. 6. 2016, číslo jednací, zahájil trestní stíhání žalobce, anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení, neboť zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčovali tomu, že dne 9. 2. 2016 v souvislosti s výkonem pravomoci anonymizována čtyři slova číslo v budově anonymizována dvě slova stát. instituce anonymizována dvě slova obec na ulici ulice a číslo poté, co zde byla eskortována jméno příjmení, datum narození, která byla téhož dne v 19:31 hod. zajištěna z důvodu, že v domě číslo v místě svého trvalého bydliště kopala do výtahu, čímž ho poškozovala a obvinění jmenovanou připoutali k anonymizována dvě slova anonymizováno způsobem, že jí dvěma kusy pout připoutali vztažené a roztažené ruce nad hlavou zády k mříži tak, aby poškozená jméno příjmení nemohla dát ruce dolů a v takové výšce nad podlahou, že na ni poškozená bez způsobení si bolesti nemohla nohama dosáhnout a musela proto roztáhnout nohy a postavit se tak na postel nacházející se u protilehlých stěn cely a to po dobu cca 11 minut, kdy motivem společného jednání obviněných bylo, že chtěli poškozenou potrestat za její předchozí hrubé a vulgární chování v policejní cele vůči zde službu konajícím policistům a poškození zařízení, když hrubým a ponižujícím jednáním způsobili poškozené tělesné i duševní utrpení, přestože z doložených lékařských zpráv vyplývá, že poškozené nebylo tímto jednáním způsobeno žádné poškození tělesné integrity, čímž spáchali přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a dále žalobce v době od 20 hodin dne 9. 2. 2016 do 8 hodin dne 10. 2. 2016 na anonymizována dvě slova stát. instituce v obec, ulice ulice a číslo, v době výkonu dozorčí služby úmyslně porušil pravidla pro výkon této služby, neboť jako osoba odpovědná za řádný chod oddělení nezabezpečil řádný chod a režim v policejních celách v době, kdy zde byla eskortována poškozená jméno příjmení, kterou společně s anonymizováno jméno příjmení a anonymizováno jméno příjmení připoutali k mříži policejní cely zmíněným způsobem, čímž spáchal přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku. Policejní orgán v odůvodnění usnesení uvedl, že zahájení trestního stíhání pro uvedené skutky je odůvodněno zejména listinnými důkazními prostředky založenými ve spisu, dále vycházel z podání vysvětlení poškozené jméno příjmení, anonymizováno příjmení jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova celé jméno žalobce, anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, jméno jméno, anonymizována čtyři slova územní celek, anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova anonymizováno, jméno příjmení, zdravotnického anonymizována dvě slova anonymizováno územní celek, anonymizováno jméno příjmení, anonymizována čtyři slova obec, anonymizována dvě slova jméno příjmení ze dne 11. 2. 2016, ohledáním místa činu, prohlídky těla poškozené, vyjádření ředitele anonymizována dvě slova územní celek, spisového materiálu, ze shromážděných důkazních prostředků, zejména audiovizuální nahrávky a podaných vysvětlení při zohlednění okolností, za kterých byla poškozená příjmení připoutána a jakým způsobem je zřejmé, že v ní jednání policistů vyvolalo obavu o její zdraví, byla jím ponížena a v důsledku něho došlo ke snížení její lidské důstojnosti a ohrožení důvěry v zákonné profesionální a ohleduplné chování anonymizováno stát. instituce, čímž jí byla způsobena jiná závažná újma a po shromáždění a vyhodnocení všech uvedených důkazních prostředků lze konstatovat, že bylo bez pochyby prokázáno, že popsaným jednáním jmenovaní naplnili společně, jak po subjektivní, tak i objektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a žalobce i přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby a z těchto důvodů je vydání usnesení o zahájení trestního stíhání dostatečně odůvodněno. Žalobci bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno dne 14. 6. 2016. Proti tomuto usnesení se žalobce bránil stížností ze dne 17. 6. 2016 doručenou policii dne 20. 6. 2016. anonymizováno 6 slov v obec ze dne 24. 6. 2016, č.j. číslo jednací, bylo rozhodnuto tak, že stížnost žalobce jakožto i stížnosti ostatních obviněných se zamítají, neboť nejsou důvodné. Dne 29. 8. 2016 byla název soudu doručena obžaloba anonymizována tři slova v obec – pobočka ve obec ze dne 23. 8. 2016 mimo jiné i na obviněného žalobce pro uvedené trestné činy. Dále bylo zjištěno z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ke dni zpracování žádosti 24. 3. 2017, že žalobce nebyl trestně stíhán. název soudu rozsudkem ze dne 6. 4. 2017, č.j. číslo jednací, odsoudil žalobce pro uvedené trestné činy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který byl odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. K odvolání žalobce název soudu, pobočka ve obec, rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č.j. číslo jednací, napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině ohledně obžalovaného žalobce pod bodem II. výroku rozsudku a ve výroku o trestu ohledně tohoto obžalovaného a opětovně uznal žalobce vinným ze spáchání trestného činu přečinu porušení povinnosti dozorčí a jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku a za tento přečin jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, a dále rozhodl, že odvolání obžalovaných nadstrážmistra jméno příjmení a nadstrážmistra jméno příjmení a poškozené jméno příjmení se zamítají. Rozsudek nabyl právní moci 23. 1. 2018. Proti tomuto rozsudku podali dovolání všichni obvinění, včetně žalobce. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 4. 9. 2018, č.j. číslo jednací zrušil rozsudek název soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. spisová značka a rozsudek název soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. spisová značka, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a zároveň název soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 9. 2018. název soudu usnesením ze dne 14. 3. 2019, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci 14. 3. 2019, věc obžalovaného žalobce stíhaného pro výše uvedené skutky postoupil jinému orgánu, neboť se nejedná o trestný čin, avšak za žalované skutky by mohli být jiným orgánem posouzeni jako kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Z přehledu o odměnách a trestech týkajícího se žalobce bylo zjištěno, že žalobce dne 29. 6. 2007 a 16. 1. 2008 porušil povinnosti ve službě a za uvedená porušení dostal písemná napomenutí. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu název soudu, sp. zn. spisová značka.

5. Rozhodnutím ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 25. 2. 2016 byl žalobce zproštěn výkonu služby podle § 40 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť dne 25. 2. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení proti žalobci pro podezření ze spáchání zločinu mučení a jiné nelidské a kruté zacházení dle § 149 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby dle § 390 odst. 1 trestního zákoníku. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno 25. 2. 2016. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 11. 3. 2016 a rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 15. 6. 2016 bylo změněno rozhodnutí ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 25. 2. 2016 tak, že výrok rozhodnutí nově zní, že žalobce se zprošťuje výkonu služby dnem doručení tohoto rozhodnutí, zároveň mu byla nařízena dosažitelnost v rozsahu pondělí v době od 8 do 10 hodin a ve čtvrtek v době od 13 do 15 hodin na adrese adresa, a zároveň bylo rozhodnuto o tom, že ode dne zproštění výkonu služby po jeho dobu náleží žalobci služební příjem ve výši 50 % průměrného služebního příjmu. Rozhodnutím ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 20. 3. 2018 byl žalobce propuštěn ze služebního poměru anonymizováno stát. instituce, neboť byl v posuzovaném řízení uznán vinným z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti dozorčí a jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný z nedbalosti a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2 let, tedy dne 23. 1. 2018 nabyly právní moci rozsudky, kterými byl žalobce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. Služební poměr skončí dnem doručení tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání prostřednictvím svého právního zástupce, které bylo rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 14. 6. 2018 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 4. 2. 2019 bylo zastaveno řízení vedené s žalobcem o skončení služebního poměru anonymizováno stát. instituce, propuštění podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť byl rozsudkem název soudu, pobočka ve obec, č.j. 6 To 282/2017-598, ze dne 23. 1. 2018 ve spojení s rozsudkem název soudu, č.j. 13 T 159/2016-520, ze dne 6. 4. 2017 pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, a to přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti dozorčí a jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný z nedbalosti, neboť v průběhu obnoveného řízení bylo zjištěno, že jsou dány zákonné podmínky pro zastavení řízení podle § 179 zákona o služebním poměru z důvodu, že usnesením nejvyššího soudu, č.j. číslo jednací, ze dne 4. 9. 2018 byl zrušen rozsudek název soudu, pobočka ve obec, ze dne 23. 1. 2018, č.j. číslo jednací, a rozsudek název soudu, č.j. číslo jednací, ze dne 6. 4. 2017, čímž odpadl důvod řízení, jelikož nedošlo k naplnění podmínek pro propuštění jmenovaného ze služebního poměru a zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutím ředitele stát. instituce ve věcech služebního poměru ze dne 6. 3. 2019 bylo ukončeno zproštění výkonu služby podle § 40 odst. 5 zákona o služebním poměru dnem doručení tohoto rozhodnutí u žalobce a zároveň bylo rozhodnuto o tom, že ode dne doručení tohoto rozhodnutí o ukončení zproštění výkonu služby náleží žalobci služební příjem ze služebního místa, na kterém je ustanoven.

6. Ze závěrů služebního hodnocení ze dne 9. 12. 2013 týkajícího se žalobce bylo zjištěno, že dosahuje dobrých výsledků u stát. instituce.

7. Z internetových článků ze dne 14. 3. 2019 nazvaných„ anonymizováno 17 slov“, dále„ anonymizováno 11 slov“, dále„ anonymizováno 14 slov“, dále ze dne 18. 3. 2019„ anonymizováno 9 slov“, z článku ze anonymizováno deníku ze dne 4. 3. 2019 nazvaného„ anonymizováno 11 slov“, dále článku ze dne 6. 4. 2017 z i spisová značka nazvaného„ anonymizováno 9 slov“, dále dne 16. 3. 2014 nazvaného„ Jedenáct minut měla ruce připoutané nad hlavou“, dále ze dne 14. 3. 2019 nazvaného„ anonymizováno 10 slov“, dále ze dne 16. 3. 2017 nazvaného„ anonymizováno 8 slov“, dále ze dne 4. 10. 2018 nazvaného„ anonymizováno 8 slov obec, anonymizována tři slova název soudu“ získaného z internetu ze stránek anonymizováno, déle článku nazvaného„ anonymizováno 6 slov“, dále publikovaného 14. 3. 2019 v týdeníku anonymizováno územní celek nazvaného„ anonymizována tři slova obec anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizováno“, dále dne 6. 4. 2017 nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizováno“, dále ze dne 2. 2. 2017 nazvaného„ anonymizováno 6 slov anonymizována tři slova, anonymizována dvě slova“ získaného z internetových stránek i spisová značka, dále získaného z internetu anonymizováno ze dne 16. 3. 2017 nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizováno“, dále získaného z internetu webová adresa nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova“ ze dne 23. 1. 2018, dále získaného prostřednictvím internetu anonymizována dvě slova ze dne 14. 3. 2019 nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizováno“, dále ze dne 16. 3. 2017 získaného z internetu ze stránek webová adresa nazvaného„ anonymizováno 9 slov, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova“, dále získaného z internetu z webová adresa ze dne 14. 3. 2019 nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno“, dále článku získaného z internetu ze stránek webová adresa dne 4. 7. 2021, nazvaného„ anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno: anonymizována dvě slova anonymizováno role v řízení“ anonymizováno 6 slov 6. 4. 2017„ anonymizována dvě slova obec anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována tři slova anonymizována dvě slova anonymizováno“ bylo zjištěno, že média informovala o průběhu a výsledku trestního stíhání v rámci posuzovaného řízení, v článcích se objevilo jméno a příjmení žalobce a ostatních spoluobviněných, články obsahovaly fotografie ze soudní síně, na některých fotografiích jsou zachyceni též obvinění. Média informovala též o tom, že se poškozená žena cítila bezmocná, ponížena, státní zástupce původně označil zákrok policistů za neadekvátní, nakonec navrhl muže zprostit obžaloby, protože podle něj nedošlo k trestnému činu, o tom, že incident se odehrál na anonymizováno stát. instituce, policisté porušení zákona odmítli, byly jim uloženy podmíněné tresty odnětí svobody, nakonec uspěli s dovoláním u Nejvyššího soudu, který odsuzující rozsudky okresního i krajského soudu zrušil, vrátil věc soudu prvního stupně, jednání policistů označil za nesprávné, dle Nejvyššího soudu však nedosáhlo takové intenzity, aby bylo nutné přistoupit k aplikaci trestního práva.

8. Z přepisu rozhovoru, který proběhl na televizi příjmení ve zprávách dne 26. 1. 2017 mezi anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno jméno příjmení, poškozenou jméno příjmení, soud zjistil, že poškozená popsala připoutání ze strany obžalovaných policistů k mřížím, zazněla jména a příjmení obžalovaných, a taktéž i důvody, proč byla poškozená k mřížím připoutána, to je proto, aby si neublížila, dále se vyjadřovala zmocněnkyně poškozené jméno příjmení ohledně nepřiměřeného použití donucovacích prostředků, že se jednalo o vybočení ze standardního postupu a zároveň zazněla informace, že podle znaleckého posudku z oboru psychiatrie trpí poškozená jméno příjmení psychickou poruchou znemožňující jí objektivně vnímat realitu. Taktéž byla informace o pokračování v hlavním líčení. 9. anonymizováno jméno příjmení, ředitel právního oddělení za příjmení příjmení, spol. s r. o., v dopise ze dne 26. 8. 2021 sdělil, že záznam reportáže se dne 26. 1. 2017 s ohledem na dobu, která od jejího vysílání uplynula, nebyl dohledán, společnost je povinna uchovávat záznamy pořadů po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání/ukončení poskytování pořadu. ulice zpravodajský pořad, ve kterém byla předmětná reportáž zařazena, byl vysílán v premiéře 26. 1. 2017 v 18:55 hodin na programu příjmení, v repríze 27. 1. 2017 od 8:05 hodin na programu příjmení jméno, oba programy byly k uvedenému dni lineárně šířeny prostřednictvím pozemních vysílačů (anonymizováno) prostřednictvím satelitu a prostřednictvím zvláštních přenosových systémů a ohledně odhadů sledovanosti bylo sděleno, že v době vysílání předmětné reportáže společnost vyhodnocovala sledovanost televizního vysílání v cílových skupinách diváků číslo let, číslo let a číslo let, nejširší sledované cílové skupině číslo let dle údajů peoplemetrového měření anonymizována tři slova sledovalo hlavní zpravodajský pořad na programu příjmení dne 26. 1. 2017 444 000 diváků, reprízu tohoto pořadu na programu příjmení jméno dne 27. 1. 2017 1 000 diváků.

10. Z dopisu stát. instituce ze dne 24. 2. 2016 soud v žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, z tohoto důvodu se pak tímto důkazem v odůvodnění rozsudku již blíže nezabýval.

11. Žalobce v rámci účastnického výslechu mimo jiné vypověděl, že trestní stíhání probíhající v rámci posuzovaného řízení bylo jeho prvním trestním stíháním, v té době byl ženatý, manželka o trestním stíhání věděla, plakala, jeho 2 dcery v té době ve věku 10 a 7 let také o trestním stíhání věděly a byly smutné. Manželka věřila, že žalobce je nevinen, její rodiče se také o trestním stíhání dozvěděli a také věřili, že žalobce je nevinen. Stejně o trestním stíhání žalobce řekl svým rodičům, kteří také věřili, že žalobce je nevinen. Po delší době se o trestním stíhání žalobce dozvěděli jeho přátelé a známí, kteří také věřili, že je žalobce nevinen. Kolegové v práci také věřili, že se žalobce osvobodí. V době trestního stíhání byl žalobce postaven mimo službu, byl doma, měl nařízeno být v určitou dobu po 2 dny v týdnu doma, jinak trávil čas s rodinou na chalupě v obci obec. Na veřejnosti se žalobce styděl, nechal si narůst plnovous, lidé jej venku oslovovali, že se jedná o toho, co připoutal tu paní a žalobce na to odpovídal„ jméno“. Po dobu, co byl žalobce postaven mimo službu, nemohl si najít žádné zaměstnání a dostával 50 % platu. Po skončení trestního stíhání se vrátil zpět do služebního poměru, což bylo v roce 2019. Začal hledat práci, měl záznam v rejstříku trestů, žádnou práci však nemohl najít, bratr jeho otce šel do důchodu z pozice hasiče soukromé firmy, zaručil se za žalobce, který byl proto přijat jako hasič, strojník ve firmě právnická osoba a na tuto pozici nastoupil někdy v dubnu 2019. V době, kdy byl žalobce postaven mimo službu, rodiče jeho ženy po dobu trestního stíhání žalobce dotovali chod domácnosti, respektive do té doby, než žalobce nastoupil k hasičům jako zaměstnanec, když její rodiče vlastnili obchod s potravinami a žalobce s rodinou bydlí u nich a neplatili jim inkaso za spotřebu energie, což je asi 5 000 Kč měsíčně. V té době jich bylo 6, dávali jim tedy více.

12. Svědkyně jméno příjmení, datum narození, mimo jiné vypověděla, že je manželkou žalobce, jeho trestní stíhání začalo někdy v únoru 4 roky zpětně, společně mají 5 dětí, poslední jméno se narodila 29. 9. 2020. Žalobce byl postaven mimo službu, měl nařízenou dosažitelnost, 2 dny musel být doma, v podstatě se jednalo o domácí vězení, jako policista si nesměl nikde přivydělat, a tím pádem společně neměli možnost finančně tuto situaci zvládnout, v době, kdy se věc dostala k soudu, bylo to ještě horší, pro svědkyni a žalobce to byla veliká křivda, byli pozváni novináři, kteří si při soudním jednání natočili pouze tu část, kdy manžel udělal ten skutek, pro který se ocitl před soudem, žalobce je čestný a naivní, když vidí, že je páchána křivda, snaží se jí hned napravit, nepřipouští si, že by mu mohl někdo ublížit. Když svědkyně po soudním jednání přišla domů, musela z počítače odstranit historii, aby žalobce nevěděl, jak se o něm píše a co se o něm píše, objevila se tam také zpráva, ve které zmocněnkyně pro lidská práva uvedla do médií, že žalobce týral osobu, že ji spoutal, visela nohama ve vzduchu, což dle kamerového záznamu nebyla pravda. Zmocněnkyně to ani neviděla a vystupovala u soudu za protistranu, což žalobce i svědkyně brali jako velkou křivdu. Situaci doma byla velmi špatná, pro svědkyni to doma bylo strašně náročné, když to musela být ona kdo, lidově řečeno, nosil kalhoty. Trestní stíhání trvalo asi rok a půl, po celou dobu, než rozhodl krajský soud, byl žalobce doma, což bylo více než rok, poté byl vymezen definitivně práce, což pro žalobce bylo velmi potupné, někteří kolegové doufali, že se vrátí, takže tu nespravedlnost prožívali s ním, nakonec vrchní soud po půl roce rozhodl, že se nejednalo o trestný čin, žalobce se vrátil k policii, dostal trest pětiprocentní snížení platu, svědkyni není známo, z jakého důvodu, byl také potrestán tím, že se nesměl vrátit na svou původní pozici, už nebyl v dozorčí službě, ale chodil po ulici a dělal obchůzky jako jednočlenná hlídka, což trvalo asi 2-3 měsíce, pak se žalobce snažil dostat mimo kraj, protože tam nechtěl zůstat, což se mu podařilo a v nyní dojíždí do 100 km vzdáleného obec, kde pracuje na pozici, kterou vystudoval, jako kriminalistický technik. V době, kdy si svědkyně žalobce vzala, byl mladým klukem, žádné zdravotní problémy neměl, když dostal výpověď od policie a chtěl být hasičům, nemohl projít zdravotní kontrolu, protože měl zvýšený cukr, a bylo mu řečeno, že je to z velkého stresu, čekal 2 týdny a s odřenýma ušima se tam nakonec dostal. Co se týká psychického stavu, žalobce se dvakrát setkal s policejní psycholožkou ze Zlínského kraje, o čem však není žádný výstup, resp. nebylo doporučeno, aby žalobce navštívil psychologa. Soukromě jinak žádného lékaře nenavštívil. Svědkyně věřila v žalobcovu nevinu. Stejně tak v absolutní nevinu věřili i její rodiče a také i rodiče žalobce. O trestním stíhání také věděla sestra žalobce, se kterou má žalobce pěkný vztah, a říkala, že ho jakkoliv finančně podpoří. Žalobce byl stíhán ještě se dvěma kolegy, jeden podal výpověď, druhý nikoliv a žalobce si kladl za vinu, protože on byl jeho podřízený a poslechl žalobcův rozkaz. Medializace proběhla na internetu, na seznamu a na novinkách, objevili se tam také obličeje trestně stíhaných, to je i žalobce, dále ještě byl případ medializován na krimi zprávách v televizi na anonymizováno, možná i na anonymizováno.

13. Svědkyně jméno příjmení, datum narození, vypověděla, že je dcerou žalobce, o jeho trestní stíhání ví, že připoutal ženu, která byla v podnapilém stavu a ničila celu a on ji připoutal tak, aby celou neničila, chtěl, aby policie nahradila škody, které způsobila, poslal celý záznam toho, co se dělo, a policie to vzala tak, že ji připoutal špatně. Jeden den jel žalobce do obec, volal mamce, že ho vyhodili, odebrali mu služební průkaz a svědkyně spolu s ostatními holkami tátu v takovém stavu, jak přijel, neviděly, byl z toho úplně špatný, brečel, nevěděly, jak mu mají pomoci. Když probíhaly soudy, svědkyně byla celý den ve škole v napětí, volala mámě, jak to celé probíhá, máma to nesla stejně hrozně jako táta, který odjel na chatu, máma se zavřela v ložnici, brečela a děti se o ni bály. Trestní stíhání proběhlo asi před 5 lety, jak dlouho trvalo, si svědkyně nevzpomněla. Svědkyně věřila, že otec udělal to, jak nejlépe mohl, trestní stíhání skončilo tak, že nebyl obžalovaný. Hned, jak žalobce vyhodili, musel být doma a čekat, než ho zavolá policie, pak byl vyhozen a pak pracoval jako hasič ve právnická osoba. Svědkyně nevěděla, zda to bylo v průběhu trestního stíhání, nebo pod jeho skončení. V současné době žalobce pracuje jako technik v obec asi už rok. Děti ve škole viděly žalobce v televizi, ptaly se, co se stalo. Svědkyně se snažila jim vysvětlit, že táta za nic nemůže. Medializace trestního stíhání proběhla na televizi příjmení. V době trestního stíhání žalobce navštěvoval psychologa, který mu dal naději, že všechno bude zase lepší. Žalobce, když byl trestně stíhán, nemohl držet rodinu a byl z toho špatný. Děti nevěděly, jak rodičům pomoci. Spolužáci svědkyně jí nevěřili, ale ona se je snažila pořád přesvědčit.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 10 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána co do části důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 3 024 000 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním vedeným proti žalobci v rámci posuzovaného řízení.

16. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, číslo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

17. Je ustálenou soudní praxí, že podle zákona odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, ze které je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek číslo; rozsudek ze dne 31. 3. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C číslo; posledně uvedené rozhodnutí je též dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR ‚www.nsoud.cz), tzn. že vznik nároku na náhradu škody není podmíněn tím, že by v řízení bylo prokázáno, že orgán činný v trestním řízení jednal v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba zproštěná obžaloby má zásadně právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (i rozhodnutím o vazbě). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si vznesení obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, nebo že trestný čin byl amnestován, což však nebylo tvrzeno. Soudní judikatura výkladem zákona dovodila, že ve smyslu právní úpravy odpovědnosti za škodu odpovídá, aby každá majetková újma způsobená nesprávným či nezákonným zásahem státu proti občanovi byla odčiněna, a že je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal, a že proti němu nemělo být trestní stíhání vedeno.

18. V posuzovaném případě se jednalo o zmíněné usnesení stát. instituce ze dne 9. 6. 2016, číslo jednací, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byly spáchány uvedené trestné činy a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoby, tj. žalobce spolu s druhým spoluobviněným. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 14. 6. 2016. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce sice podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ta ovšem byla zamítnuta usnesením státního zástupce anonymizováno státního zastupitelství v obec ze dne 24. 6. 2016 pro její nedůvodnost. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno usnesením název soudu ze dne 14. 3. 2019, č.j. číslo jednací, které nabylo právní moci 14. 3. 2019, kterým soud věc obžalovaného žalobce stíhaného pro výše uvedené skutky postoupil jinému orgánu z důvodu, že se nejedná o trestný čin, zažalované skutky by však mohly být jiným orgánem posouzeny jako kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat. Žalovaná spatřovala nezákonné rozhodnutí v rozsudku název soudu ze dne 6. 4. 2017 ve spojení s rozsudkem název soudu, pobočka ve obec ze dne 23. 1. 2018, kterými byl žalobce odsouzen a tato rozhodnutí byla usnesením název soudu ze dne 4. 9. 2018, č.j. číslo jednací zrušena, avšak z rozhodnutí o trestu vznikne poškozenému ve smyslu citovaného § 10 odst. 1 zákona právo na náhradu škody tehdy, pokud na něm byl trest zcela nebo zčásti vykonán. V daném případě žalobce z tohoto titulu náhradu nemajetkové újmy ani nepožadoval, a proto se soud touto problematikou nezabýval.

19. Jak již bylo uvedeno, je v tomto případě založen nárok na náhradu škody ve smyslu § 1, 2 zákona (o čemž není mezi účastníky sporu). Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. spisová značka konstatoval, že„ zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. příjmení a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ V odůvodnění citovaného rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dále blíže objasnil, co se rozumí povahou trestní věci, délkou trestního řízení a následky způsobenými trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby a dále uvedl, k jakým okolnostem, vedle shora uvedených kritérií, je třeba při stanovení formy a výše zadostiučinění přihlédnout, a uzavřel, že„ v konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Jinak vyjádřeno, výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li též soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.“ Je nepochybné, že každé trestní stíhání představuje omezení souhrnu osobnostních práv a je schopné vyvolat vznik nemajetkové újmy. Žalobce však musí prokazovat intenzitu tvrzené újmy, odůvodňující požadované peněžní odškodnění. Ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ČR v citovaném rozsudku soud zaměřil pozornost na a) povahu trestní věci, b) délku trestního stíhání, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy mělo u žalobkyně dojít, které však již byly zohledněny výše, tj. okolnosti vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, projevující se například ve zjištění, že trestní stíhání bylo proti poškozenému zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit (v takovém případě bude poškozený zahájení trestního stíhání vnímat obzvlášť úkorně), což v daném případě ani žalobce netvrdil.

20. Pod kritériem povaha trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). Například újma bude obecně větší v případě trestního stíhání pro zločin vraždy, za který hrozí uložení základního trestu odnětí svobody v rozmezí deset až osmnáct let (§ 140 odst. 1 trestního zákona), než v případě přečinu podvodu, za který hrozí uložení trestu odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 209 odst. 1 trestního zákona), přičemž obviněný podvodník nebude vystaven takovému společenskému odsudku jako domnělý vrah. Žalobce byl trestně stíhán pro spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a dále přečin porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž nejvyšší trestní sazba trestu odnětí svobody mu hrozila v rozmezí na jeden rok až pět let za prvý z uvedených trestných činů. Žalobce tak byl trestně stíhán pro méně závažné trestné činy, což je patrné i z jejich označení„ přečin“.

21. Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Lze zde vyjít případně z toho, že trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka; délka trestního stíhání však na druhou stranu, zejména v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ, nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a mohlo by být v takových poměrech uvažováno o poklesu intenzity újmy v průběhu plynutí času. Je vždy na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko. V posuzovaném případě byl žalobce trestně stíhán v době od 9. 6. 2016 do 14. 3. 2019, z čehož vyplývá, že trestní stíhání žalobce netrvalo delší dobu.

22. Kritérium následků způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby umožňuje zohlednění individuálních následků trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných pod body 1 a 2. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka - morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

23. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání spočívající v tom, že trestné činnosti se měl dopustit jako policista při výkonu zaměstnání, trestní stíhání příslušníků policie je veřejností vnímáno mimořádně citlivě, byl postaven mimo službu a následně propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, nemohl chodit do zaměstnání, měl zákaz kontaktovat kolegy z práce, měl nařízenou dosažitelnost po dva dny v týdnu musel být doma, trestní stíhání přerušilo profesní růst žalobce, nemohl najít zaměstnání s ohledem na záznam v rejstříku trestů, měl omezen přístup k alternativní seberealizaci ve složkách záchranného systému, má šestičlennou rodinu, finanční výdaje musel vykrýt půjčkami od rodiny a blízkých, trestní stíhání jej stresovalo, přišel o spoustu kurzů, které mohl obnovit až po právní moci rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2019, jeho trestní stíhání se negativně projevilo na psychice dětí, které se jej snažily obhajovat před spolužáky, trpěly a žalobce je musel utěšovat. Dále žalobce poukázal i na rozsáhlou medializaci posuzovaného řízení. Tato tvrzení nepochybně směřují právě ke kritériu následků způsobených trestním stíháním, což ostatně již žalobce sám uvedl v odkazu na zmíněné judikáty. Právní řád a judikatura sice reflektují skutečnost, že trestní stíhání negativně působí na soukromý a osobní život, nicméně i za této situace je však třeba, aby poškozený, tj. v tomto případě žalobce takto tvrzené následky trestního stíhání v jeho osobnostní sféře také náležitě prokázal, neboť samotná existence nezákonného rozhodnutí sama o sobě není dostačující k prokázání vzniku nemajetkové újmy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

24. V řízení vyslechnutí svědci nahlíželi na žalobce jako na nevinného, věřili v jeho nevinu, stejně tak rodina žalobce, jeho rodiče i kolegové v práci, jak vypověděl sám žalobce. Trestní stíhání na žalobce působilo negativně po psychické stránce, byl ve stresu, a jak vypověděla jeho manželka, dvakrát navštívil psychologa, ale soukromě již žádného lékaře nevyhledal, z čehož je zřejmé, že trestní stíhání po psychické stránce žalobce více nezasáhlo. Jiné zdravotní problémy tvrzeny nebyly. Žalobce v rámci výkonu služby byl jednak dvakrát napomenut za porušení povinností ve službě (dne 29. 6. 2007 a 16. 1. 2008) a dále v rámci služebního hodnocení ze dne 9. 12. 2013 bylo konstatováno, že dosahuje dobrých výsledků u Policie ČR. V průběhu trestního řízení byl postaven mimo službu, a následně propuštěn ze služebního poměru, do kterého se vrátil teprve po skončení trestního stíhání v roce 2019, což se negativně odrazilo na finanční situaci rodiny žalobce, která si musela finanční prostředky zajistit u příbuzných, jak bylo zjištěno z jednotlivých správních rozhodnutí, výpovědí žalobce a jeho manželka. Rodina, i když trestní stíhání žalobce pro ni nebylo jednoduché, tak byla žalobci v průběhu trestního stíhání oporou.

25. Trestní stíhání žalobce bylo celostátně medializováno i prostřednictvím televizního vysílání na televizi příjmení příjmení, média informovala obecně o průběhu trestního řízení, bylo zveřejněno jméno a příjmení žalobce, z jednotlivých mediálních informací však nebyl zjištěn excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, který by mohla mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby, či mediální vyjádření z jejich strany způsobem umocňujícím újmu obviněného (obžalovaného) např. nevybíravé či urážlivé chování ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě, což by bylo možné přičíst státu k tíži (srov. rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). V posuzovaném případě byla medializace trestního stíhání prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž by se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu. Medializaci daného případu proto nelze státu přičítat k tíži (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012).

26. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že trestní stíhání žalobce probíhalo pro trestné činy méně závažného charakteru, kterých se měl žalobce dopustit při výkonu své služby jako policista, jednalo se o prvé trestní stíhání, netrvalo delší dobu, byly prokázány výše uvedené negativní dopady trestního stíhání na osobu žalobce. V daném případě je na místě odškodnění ve formě poskytnutí finančního zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující formou satisfakce. V této souvislosti je třeba z hlediska otázky výše finančního zadostiučinění přistoupit k porovnání případu žalobce s jinými případy odškodnění, které se s projednávaným případem shodují v podstatných znacích s ohledem na specifické okolnosti dané věci (viz rozhodnutí Rc 67/2016). Primárně bylo na žalobci, aby tyto případy označil. Žalobce, odkázal na rozhodnutí název soudu, sp. zn. spisová značka, podle kterého byla poškozenému příslušníku PČR vyplacena částka 20 000 Kč a na rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka. Jedná se však o odlišné případy, již z důvodu odlišné trestné činnosti, kdy poškozeným hrozil vyšší trest odnětí svobody a trestní stíhání trvala po zcela odlišnou dobu. Žalobce na tyto případy odkázal i za situace, kdy požaduje finanční zadostiučinění v částce 3 024 000 Kč, tj. ve zcela diametrálně odlišné výši oproti částkám zadostiučinění, které byly poškozeným přiznány v uvedených rozhodnutích.

27. Soud proto provedl porovnání s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 168/2016, v němž poškozený požadoval finanční odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákona, trestní stíhání trvalo 811 dnů, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 1 až 5 let. Ve zmíněném případě byl poškozený anonymizována čtyři slova obec, trestného činu se měl stejně jako žalobce dopustit při výkonu služby, byl nuceně převeden z na novou pracovní pozici anonymizována dvě slova územní celek, rozsudkem byl pravomocně uznán vinným, v důsledku prodlevy mezi vyhlášením zprošťujícího rozhodnutí a výmazem jeho záznamu z trestního rejstříku, nemohl vykonávat novou práci, kterou si po odchodu z anonymizována dvě slova anonymizováno, trestní stíhání bylo celostátně medializováno, kauza se rozšířila i na sociálních sítích, poškozenému byl též v souvislosti s trestním stíháním odebrán zbrojní průkaz, byly prokázány zásahy do profesního, rodinného života poškozeného i do jeho zdravotního stavu. Poškozenému se za trestním stíháním způsobenou nemajetkovou újmu dostalo konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a finanční zadostiučinění v částce 107 500 Kč. Z uvedeného vyplývá, že se jedná o případ, ve kterém byl poškozený stíhán pro stejný trestný čin, trestní stíhání bylo stejně jako v případě žalobce medializováno, poškozený byl též pravomocně odsouzen, trestní stíhání však trvalo delší dobu a dopady do osobnostní sféry poškozeného byly oproti případu žalobce obdobného charakteru.

28. Soud proto po provedeném dokazování a porovnání případě žalobce s uvedeným případem, když vzal v úvahu povahu trestní věci, zásahy do osobnostní sféry žalobce, dospěl k závěru, že žalovanou žalobci již poskytnuté finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím v částce 110 000 Kč je zcela dostačujícím a veškerým zjištěným skutečnostem přiměřeným zadostiučiněním nemajetkové újmy vzniklé žalobci v příčinné souvislosti se zmíněným nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení, a proto žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobci částku 3 024 000 Kč ve výroku II. pro její nedůvodnost zamítl.

29. Ve výroku I. byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení z žalovanou zaplaceného finančního zadostiučinění v částce 110 000 Kč ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok na náhradu škody u žalované ze strany žalobce uplatněn dne 13. 9. 2019, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 13. 3. 2020 a ode dne 14. 3. 2020 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení ode dne 14. 3. 2019 do 4. 6. 2020, kdy částka byla žalovanou zaplacena. Lhůta k plnění byla u přiznané částky včetně jejich příslušenství stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.

30. Soud se již dále nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení, neboť žalobcův požadavek byl v celé částce, tj. i v té jeho části, ohledně které byla žalovanou vznesena námitka promlčení, shledán zcela nedůvodným.

31. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podle úspěchu, podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. v daném případě záleželo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu, a žalované proto vznikla povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč, podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 21 700 Kč za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání týkající se věci samé ze dne 13. 3. 2020, 18. 3. 2021, účast na jednáních soudu dne 8. 3. 2021, 26. 4. 2021, 4. 8. 2021, 29. 9. 2021), každý v částce 3 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších právních předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a dále v částce 2 100 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.