25 C 1/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Marvanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: stát, organizační složka státu, IČO IČO sídlem adresa jednající název státní instituce sídlem adresa o zaplacení 69 395 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 69 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se žalobou po žalované domáhá náhrady škody ve výši 69 395 Kč, která mu měla vzniknout v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním, které bylo zahájeno dne datum usnesením název státní instituce, oddělení adresa pod č.j. číslo jednací a pravomocně skončilo zproštěním obžaloby dne datum usnesením Městského soudu v adresa dne datum, č.j. číslo jednací, neboť žalobce v důsledku uloženého (a později zrušeného) trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu zaměstnání u Policie České republiky (dále jen „PČR“) opustil služební poměr. Žalovaná částka představuje škodu v podobě nákladů na studia na Policejní akademii, kterou žalobce studoval v úmyslu zvýšit si kvalifikaci v rámci svého působení u PČR. Tyto náklady musel žalobce po opuštění služebního poměru uhradit PČR ve smyslu § 74 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), neboť nesplnil povinnost setrvat ve služebním poměru po dobu stanovenou v § 74. Žalobce tento svůj nárok mimo jiné uplatnil u žalované žádostí ze dne datum. Žalovaná jej projednala a přiznala žalobci náhradu škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 180 314 Kč. V části žalovaného nároku však žalovaná žádost žalobce odmítla pro absenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a mezi vznikem škody v podobě nákladů na studia, neboť šetřením dospěla k závěru, že žalobce opustil služební poměr na základě vlastní žádosti, nikoliv že by byl ze služebního poměru propuštěn ze strany PČR v důsledku jeho trestního stíhání.

2. Žalovaná se bránila podané žalobě tím, že nárok žalobce na náhradu škody ve výši 69 395 Kč neuznala ani zčásti již ve stanovisku ze dne datum, a to z důvodu absence příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a jeho rozvázáním služebního poměru, resp. vyplacením žalované částky. Současně žalovaná uznala jiné uplatněné nároky žalobce a přiznala žalobci na nákladech obhajoby částku 28 314 Kč a dále přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč. Žalovaná k žalobou uplatněnému nároku na náhradu škody uvedla, že žalobce nebyl propuštěn ze služebního poměru z důvodu trestního stíhání, ale na vlastní žádost ze dne datum, v níž požádal o rozvázání služebního poměru ke dni datum. Žalobce v žádosti uvedl, že jej k rozhodnutí vedou profesní i osobní důvody, neuspokojující finanční ohodnocení, klesající podpora veřejnosti, stoupající kontrola ze strany kontrolních orgánů a zejména pak návrat k původní profesní dráze, které se věnoval před nástupem k PČR. Navíc žalobce požádal o skončení služebního poměru ke dni datum, tzn. v době kratší než uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, neboť úspěšně absolvoval pohovor do zaměstnání.

3. Při jednání žalobce nad rámec již učiněných tvrzení uvedl, že na radu svého nadřízeného uvedl v žádosti o propuštění obecnější důvody s ohledem na své případně další působení u bezpečnostních sborů někdy v budoucnosti. Pokud by žádost o propuštění nepodal sám, je zřejmé, že by jeho služební poměr tak jako tak zanikl z obligatorních důvodů v důsledku uloženého trestu. Žalobce se na ukončení služebního poměru u PČR nepřipravoval, naopak počítal se svým možným povýšením a kariérou u PČR do budoucna. Svůj poměr u PČR tak ukončil až v přímém důsledku odsuzujícího rozsudku. Sporné a nesporné skutečnosti 4. Nesporným bylo mezi účastníky uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované žádostí ze dne datum v souvislosti s trestním stíháním žalobce. K projednání nároku žalovanou došlo stanoviskem ze dne datum, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zák. č. 82/1998 Sb., kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne datum vydané název státní instituce pod číslem jednacím číslo jednací a které bylo následně zrušeno rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací ve spojení s usneseními Městského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací a ze dne datum, číslo jednací. Náhrada škody ve výši 69 395 Kč v podobě nákladů na studia však nebyla žalobci přiznána z důvodu absence příčinné souvislosti mezi trestním stíháním žalobce a jeho rozvázáním služebního poměru, resp. vznikem škody uhrazením žalované částky.

5. Sporným mezi účastníky zůstala otázka, zda je dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou ve výši 69 395 Kč a nezákonným rozhodnutím. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení 6. Soud vzal za prokázaná následující skutková zjištění.

7. Žalobce žádostí ze dne datum uplatnil u žalované mimo jiné nárok na náhradu škody ve výši 69 395 Kč spočívající v uhrazených nákladech na studia Policejní akademie České republiky (viz uplatnění nároku na náhradu újmy ze dne datum).

8. Žalovaná uplatněné nároky žalobce projednala stanoviskem ze dne datum, přičemž žalobci přiznala celkovou částku 180 314 Kč (28 314 Kč na nákladech obhajoby, 2 000 Kč na náhradě škody za převod zbraní a 150 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu). Žalovaný nárok na náhradu škody ve výši 69 395 Kč žalovaná stanoviskem zamítla, neboť neshledala příčinnou souvislost mezi trestním stíháním žalobce a vznikem škody (viz stanovisko žalované ze dne datum).

9. Dne datum bylo usnesením název státní instituce, oddělení adresa vydaným pod č.j. číslo jednací zahájeno trestní stíhání mimo jiné i vůči žalobci pro přečin Anonymizováno zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.

10. Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby, neboť popisovaný skutek není trestným činem. Z odůvodnění rozsudku se podává průběh předcházejícího trestního řízení, tedy že žalobce byl nejprve pro uvedený skutek uznán vinným rozsudkem ze dne datum, v němž byl žalobci uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání mimo jiné i u PČR. Odvolání obžalovaných proti tomuto rozsudku byla zamítnuta usnesením Městského soudu v adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Následně bylo ze strany žalobce podáno dovolání, na jehož základě Nevyšší soud usnesením ze dne datum, sp. zn. spisová značka napadené usnesení Městského soudu v adresa adresa zrušil.

11. Usnesením Městského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací bylo zamítnuto odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v adresa do rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Usnesením Městského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací, bylo uvedené usnesení opraveno co do data narození žalobce v jeho označení.

12. Dne datum vydala Policejní akademie České republiky v adresa, Fakulta bezpečnostně právní diplom potvrzující, že žalobce získal vysokoškolské vzdělání ukončené titulem magistr studiem v navazujícím magisterském programu bezpečnostně právní studia N 6806 ve studijním oboru policejní management a kriminalistika (viz diplom ze dne datum).

13. Dne datum žalobce informoval prostřednictvím konverzace Whatsapp členy rodinné konverzace (otce, matku a manželku žalobce) vedené pod jménem jméno FO, že právě odchází z pohovorů na operačního důstojníka adresa od datum zřejmě na stáž na operační oddělení a pak s magistrem do poručíka. Žalobce členům napsal, že by „vypadnul z ulice, měl by 24, byl by více doma“ (viz screenshot z datum konverzace Whatsapp jméno FO).

14. Dne datum žalobce prostřednictvím konverzace Whatsapp napsal panu jméno FO (vedoucí), zda by měl čas se s ním sejít ohledně výběrového řízení na zástupce vedoucího OHS adresa a zda by měl čas na rychlou schůzku. Ten mu odpověděl, že ano a dále domlouvali schůzku (screenshot ze dne datum konverzace Whatsapp).

15. Dne datum žalobce informoval prostřednictvím konverzace Whatsapp členy rodinné konverzace jméno FO, že v 10 hodin zítra má schůzku s ředitelkou „pasťáku“ v adresa, která si na něj pamatuje a těší se na spolupráci, přičemž u kafe proberou situaci a může mu nabídnout pozici vychovatele i učitele (screenshot z datum konverzace Whatsapp jméno FO).

16. Dne datum žalobce dále informoval prostřednictvím konverzace Whatsapp členy rodinné konverzace jméno FO, že jakmile jej pustí policie (údajně datum), tak může nastoupit do pasťáku jako vychovatel na částečný úvazek, jako učitel angličtiny a tělocviku (screenshot z datum konverzace Whatsapp jméno FO).

17. Dne datum požádal žalobce, tehdy vrchní asistent podprap. Jméno žalobce u název státní instituce, pohotovostní motorizovaná jednotka, číslo. odd. PMJ, o propuštění ze služebního poměru ke dni datum, tj. tedy v době kratší, než je uplynutí dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění. Vrchní rada plk. tituly před jménem jméno FO, ředitel, žádosti vyhověl a vzhledem k provedeným právním úkonům rozhodl o propuštění ze služebního poměru dle žádosti ke dni datum. Rozhodnutí bylo doručeno datum, nabylo právní moci dne datum (rozhodnutí ředitele adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací).

18. Dne datum v 10:15 hodin byl v kanceláři zástupce vedoucího čtvrtého oddělení odboru pohotovostní motorizované jednotky název proveden pohovor s Jméno žalobce, tedy žalobcem, týkající se žádosti o propuštění ze služebního poměru. Při pohovoru prap. Jméno žalobce uvedl, že jej k rozhodnutí vedou osobní i profesní důvody. Byť jej práce bavila, po pracovní stránce byl spokojený. Aktuální situace s klesajícím finančním ohodnocením, neustále klesající podporou veřejnosti a stoupající represí ze strany kontrolních, jej neuspokojuje. Praporčík jméno FO slouží víc jak pět let a vzhledem k možnosti uplatnění v nové profesní dráze, která jej naplňovala před nástupem k PČR, se rozhodl pro návrat do dřívější profese. Vzhledem ke skutečnosti, že úspěšně absolvoval pohovor do nového zaměstnání, žádá o propuštění ze služebního poměru ke dni datum. Nástup na nastávající pracoviště by pak proběhl datum. Na současné pracoviště zařazen od datum. Žádost o propuštění podal dne datum. Podpraporčík jméno FO byl dotázán, zda si celou věc nechce rozmyslet a zda je pevně rozhodnut, načež uvedl, že rozhodnut je a nic na své žádosti nehodlá měnit (záznam o pracovním pohovoru ze dne datum).

19. Služební poměr žalobce u PČR skončil ke dni datum na základě vlastní žádosti ze dne datum (vyjádření PČR ze dne datum, č.j. číslo jednací).

20. Dne datum uzavřel žalobce s PČR, název, dohodu o splátkách, v níž se žalobce zavázal zaplatit České republice, název dluh ve výši 69 395 Kč, který mu vznikl na základě povinnosti dle ustanovení § 74 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů uhradit náklady spojené se studiem na Policejní akademii České republiky v adresa – služební volno s poskytnutím služebního příjmu při studiu při výkonu služby dle § 73 odst. 2. zákona č. 361/2003 Sb. v období od datum do datum, přičemž žalobce svůj dluh uznal co do důvodu i výše a souhlasil s povolením splátek (viz dohoda o splátkách ze dne datum).

21. Pokud jde o hodnocení důkazů, podstatné pro rozhodnutí byly listinné důkazy, z nichž lze vyzdvihnout rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, na jehož základě byl žalobce zproštěn obžaloby a z něhož je patrné, že došlo v případě žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání vůči žalobci vydané název státní instituce, oddělení adresa dne datum pod č.j. číslo jednací. Dohoda o splátkách je podstatná pro posouzení vzniku škody na straně žalobce. Záznam o pracovním pohovoru ze dne datum a rozhodnutí o propuštění ze dne datum jsou dále podstatné pro zjištění důvodů, na jejichž základě došlo k propuštění žalobce ze služebního poměru.

22. Pokud jde o ostatní ve věci navržené, ale neprovedené důkazy, soud uvádí, že další dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť na základě shora uvedeného má soud dostatek skutkových zjištění podstatných pro rozhodnutí v uvedené věci. Soud tak neprováděl další žalobcem navržená rozhodnutí z trestního spisu Městského soudu v adresa, sp. zn. spisová značka, neboť průběh trestního řízení nebyl mezi stranami sporný a po věc podstatné skutečnosti bylo možné zjistit z rozhodnutí provedených k důkazu. Soud dále neprováděl žalobcem navržený důkaz rodným listem syna žalobce jméno FO, jakož i účastnický výslech žalobce, neboť je pro rozhodnutí ve věci již neshledal potřebným vzhledem k dostatečně prokázanému skutkovému stavu na základě provedeného dokazování. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a nepodstatná skutková zjištění. Další skutečnosti má soud provedeným dokazováním za vyvrácené. Závěr o skutkovém stavu 23. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo dne datum zahájeno trestní stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Žalobce byl v uvedené době zaměstnán u adresa jako vrchní asistent u pohotovostní motorizované jednotky, číslo. oddělení PMJ. Žalobce byl pro uvedený skutek uznán vinným rozsudkem ze dne datum, v němž byl žalobci uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání mimo jiné i u PČR. Odvolání proti odsuzujícímu rozsudku byla zamítnuta usnesením Městského soudu v adresa ze dne datum. Na základě žalobcem podaného dovolání byl odsuzující rozsudek dne datum usnesením Nejvyššího soudu zrušen a žalobce byl následně rozsudkem ze dne datum ve spojením s usneseními odvolacího soudu ze dne datum a datum zproštěn obžaloby. Žalobce v průběhu června a července rok usiloval o povýšení, resp. o stáž u PČR. Žalobce dne datum absolvoval pracovní pohovor na pozici vychovatel - učitel angličtiny a tělocviku na částečný úvazek ve výchovném zařízení v adresa, kde pracoval před nástupem k PČR. Dne datum požádal žalobce o propuštění ze služebního poměru u PČR, přičemž jako důvody propuštění na pohovoru uvedl osobní i profesní důvody, zejména neuspokojující finanční ohodnocení, neustále klesající podporu veřejnosti a stoupající represi ze strany kontrolních orgánů. Současně žalobce uvedl, že se rozhodl pro návrat ke dřívější profesi, která ho naplňovala před nástupem k PČR. Navíc žalobce uvedl, že již úspěšně absolvoval pracovní pohovor, a proto požádal o propuštění ze služebního poměru již ke dni datum. Žalobce v souvislosti se svým zaměstnáním u PČR studoval od datum do datum magisterský studijní program, obor policejní management a kriminalistika na Policejní akademii České republiky, který úspěšně ukončil dne datum, kdy mu byl udělen titul magistr. Dne datum žalobce uzavřel s PČR dohodu o splátkách dluhu v podobě uhrazených nákladů spojených se studiem při výkonu služby, resp. s poskytnutím služebního volna se služebním příjmem při studiu ze strany PČR ve výši 69 395 Kč, který mu vznikl na základě skutečnosti, že žalobce nesetrval zákonem požadovanou dobu po ukončení studia ve službě u PČR. Právní posouzení 24. Po právní stránce soud posoudil předmětnou věc podle následujících ustanovení.

25. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 2 Odpšk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

27. Podle § 5 Odpšk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 15 odst. 2 Odpšk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. V řízení bylo prokázáno a ostatně to mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1 a odst. 3 OdpŠk, proto věc mohla být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

32. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

33. V řízení bylo prokázáno, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení název státní instituce, oddělení adresa ze dne datum o zahájení trestního stíhání žalobce, č.j. číslo jednací. Toto usnesení bylo odklizeno zprošťujícím rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č.j.číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum.

34. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk.

35. Soud se proto zabýval požadovaným nárokem žalobce na náhradu škody spočívající v uhrazených nákladech na studium Policejní akademie ČR. V řízení bylo prokázáno, že žalobce studoval od datum do datum při výkonu služby u PČR magisterský studijní program na Policejní akademii ČR v Praze, kde získal titul magistr dne datum ve studijním oboru policejní management a kriminalistika. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobci bylo v období studia ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. poskytnuto služební volno s poskytnutím služebního příjmu při studiu při výkonu služby, a proto byl následně ve smyslu dle § 74 odst. 1. zákona č. 361/2003 Sb. povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia. Žalobce však této své povinnosti nedostál, když dne datum požádal o propuštění ze služebního poměru, který skončil ke dni datum. Vzhledem k tomu žalobci vznikla ve smyslu § 74 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. povinnost uhradit bezpečnostnímu sboru náklady spojené se studiem ve výši 69 395 Kč, k čemuž byl žalobce ze strany PČR zavázán v rámci uzavřené dohody o splátkách ze dne datum. Soud tak uzavřel, že žalobci vznikla škoda ve výši 69 395 Kč.

36. V uvedené věci je tak splněna podmínka existence vzniku škody ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk.

37. Soud se proto dále zabýval splněním třetí a poslední podmínky pro vznik odpovědnosti žalované v uvedené věci, tedy příčinnou souvislostí mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a vznikem škody, což byla ostatně stěžejní sporná otázka mezi účastníky.

38. Aby mohl být nárok žalobce uznán po právu dle OdpŠk, musí být nezákonné rozhodnutí příčinou vzniku újmy, resp. škody, přičemž příčinná souvislost se zjišťuje ve dvou krocích. První spočívá ve zjištění faktické (přírodní) kauzality, druhý ve zjištění právní kauzality. Faktická kauzalita umožňuje určit příčinu vzniklé škody, ale zpravidla lze nalézt celý řetězec příčin, které ke vzniku škody vedly. V takovém případě je třeba se zabývat otázkou možného přerušení příčinné souvislosti, k němuž dochází tehdy, pokud by pozdější příčina mohla být výlučnou příčinou vzniku újmy a zároveň nebyla předchozí příčinou vynucena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1729/2013).

39. Při zjišťování příčinné souvislosti se soud zaměřil na sled událostí v uvedeném případě, na to, jak po sobě následovaly a na jejich vzájemný poměr.

40. Je pravdou, že žalobci byl odsuzujícím rozsudkem ze dne datum uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání mimo jiné i u PČR. Odvolání proti tomuto rozsudku byla zamítnuta usnesením ze dne datum. V řízení bylo prokázáno, že si tohoto dne žalobce domluvil schůzku s ředitelkou výchovného zařízení v adresa, kde působil před svou službou u PČR na den následující, tedy na datum s úmyslem získat ve výchovném zařízení nabízené místo vychovatele a učitele. Toho dne schůzka proběhla a žalobce v návaznosti na ní sdělil své rodině, že jakmile jej „pustí policie (údajně datum)“, tak může nastoupit v uvedeném výchovném zařízení jakožto vychovatel na částečný úvazek, jako učitel angličtiny a tělocviku. Následujícího dne, tedy dne datum žalobce požádal u PČR o propuštění ke dni datum, přičemž z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce jako důvody propuštění uvedl osobní i profesní důvody. Žalobce je rovněž blíže konkretizoval, když uvedl, že jej neuspokojuje aktuální situace s klesajícím finančním ohodnocením, neustále klesající podpora veřejnosti a stoupající represe ze strany kontrolních orgánů. Žalobce rovněž v souvislosti se žádostí o propuštění na pohovoru sdělil, že se mu naskytla možnost uplatnění v nové profesní dráze a že již úspěšně absolvoval pohovor do nového zaměstnání, resp. do zaměstnání, kde působil před svou službou u PČR. Současně z důkazů vyplynulo, že byl žalobce ze strany nadřízeného dotázán, zda si situaci ještě nechce rozmyslet a zda je pevně rozhodnut, načež žalobce reagoval tím, že je pevně rozhodnut a na své žádosti nehodlá nic měnit.

41. Z uvedeného dle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že žalobce odešel ze služebního poměru na vlastní žádost motivován novým získaným pracovním místem. Ačkoliv lze předpokládat, že žalobce k uvedenému kroku vnitřně vedly tvrzené důvody nejistoty ohledně vlastní profesní budoucnosti vzhledem k pravomocně uloženému trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u PČR a ohledně budoucího finančního zajištění jeho rodiny, když žalobce měl v uvedené době manželku na mateřské dovolené, nelze jeho propuštění ze služebního poměru ve světle shora uvedených důkazů zasadit do bezprostřední souvztažnosti s trestním stíháním žalobce. Jinak řečeno za přímou příčinu propuštění žalobce ze služebního poměru je nutno v uvedeném případě považovat nikoliv trestní stíhání, potažmo odsouzení žalobce a žalobci uložený trest, nýbrž vlastní žádost žalobce o propuštění (jakkoliv motivovanou). Vzhledem ke skutečnosti, že až propuštění žalobce ze služebního poměru vedlo ke vzniku škody v podobě nákladů spojených s předchozím studiem žalobce při výkonu služby, nelze na základě shora uvedeného spatřovat trestní stíhání žalobce jako přímou příčinu vzniku škody. Soud je toho názoru, že v uvedeném případě došlo k přetržení příčinné souvislosti, neboť na vlastní žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru je nutno hledět jako na výlučnou příčinu vzniku žalované škody, přičemž tato nebyla dle skutkových zjištění z provedených důkazů vynucena trestním stíháním žalobce (s odkazem na žalobcem uvedené důvody v žádosti o propuštění a při pohovoru ohledně propuštění ze služebního poměru). Soud proto uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a jeho propuštěním ze služebního poměru, resp. mezi trestním stíháním žalobce a jeho povinností uhradit PČR náklady spojené se studiem dle § 74 odst. 2. zákona č. 361/2003 Sb.

42. K tvrzení žalobce, že byl před uložením trestu zákazu činnosti motivován zůstat u PČR, a jedině proto studoval Policejní akademii ČR, potažmo se snažil získat pracovní místo jako operační důstojník, a v důsledku trestního stíhání a odsuzujícího rozsudku mu toto bylo znemožněno, soud uvádí následující. Žalobce se o místo operačního důstojníka ucházel v červnu a červenci rok, přičemž odsuzující rozsudek byl Obvodním soudem pro adresa vydán již dne datum. Ačkoliv rozsudek ještě nebyl pravomocný (právní moci nabyl až dne datum), již od datum mohl být žalobce v relativní nejistotě ohledně svého možného budoucího působení u PČR. Žalobce se však o místo ucházel v době po vydání odsuzujícího rozsudku (ačkoliv nepravomocného), což v kontextu uvedeného přímo odporuje jeho tvrzení, že v přímém důsledku trestního stíhání, resp. odsouzení byl nucen u PČR skončit.

43. K tvrzení žalobce, že do žádosti o propuštění uvedl důvody, které mu poradil jeho nadřízený, soud podotýká, že tyto důvody vyplynuly z listinných důkazů sepsaných název. Tyto listiny byly vydány orgánem veřejné moci, žádná ze stran je nerozporovala. Žalobce sám dokonce uvedl, že je považuje za autentické. Soud proto předpokládal jejich správnost a ve svém rozhodnutí z nich vycházel.

44. Na základě shora uvedeného proto soud shledal žalobu pro nenaplnění podmínky existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody v podobě nákladů na studia žalobce při výkonu služby u PČR nedůvodnou a jako takovou ji výrokem I. rozsudku zamítl. Náklady řízení 45. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého soud přiznal plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci (výrok II.). Náklady řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. Prováděcí předpis k uvedenému ustanoví je § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhl.“), dle kterého má tato náhrada činit 300 Kč, avšak vzhledem k tomu, že § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve znění účinném od datum stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Soud proto dospěl k závěru o neaplikovatelnosti § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a pro určení výše paušální náhrady nezastoupené žalované v uvedené věci proto analogicky použil předpis svou povahou a účelem nejbližší, tj. § 13 odst. 4 a. t. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č.j. 28 Cdo 2638/2025-615). Žalované tak na náhradě nákladů za 3 úkony, tedy za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a) vyhl.), příprava účasti na jednání (§ 1 odst 3 písm. b) vyhl.) a za účast na jednání soudu dne datum (§ 1 odst. 3 písm. c) vyhl.), náleží celkem částka 1 350 Kč.

46. Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.