25 C 36/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobců: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně 2. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem ulice , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému za žalobců 1 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 16. 2. 2022 domáhali přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 mil. Kč pro každého z důvodu ztráty jejich nenarozeného dítěte. Žalobkyně byla rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j.: [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j.: [číslo jednací] odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 6,5 (šest a půl) roku. Tento trest měla žalobkyně nastoupit v lednu 2018, kdy poprvé žádala o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důvodu špatné psychické kondice a dále zjištěné gravidity. O žádosti žalobkyně nebylo nijak rozhodnuto. V červenci 2018 byla žalobkyně vyzvána k doplnění žádosti o aktuální lékařské zprávy, čemuž obratem vyhověla. Na žalobkyni vydán příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, žalobkyně byla zadržena a krátkodobě omezena na osobní svobodě. [příjmení] spojený s postupem policie a další přidružené události (jako nucená změna ošetřujícího lékaře) s pravděpodobností hraničící s jistotou přispěly k nechtěnému ukončení této gravidity. Na přelomu roku 2018 a 2019 žalobkyně znovu neplánovaně otěhotněla, vzhledem k předešlému abortu se jednalo o tzv. rizikové těhotenství. Soud místo avizovaného rozhodnutí (o žádosti žalobkyně o odklad výkonu trestu odnětí svobody) však opětovně vydal příkaz k dodání žalobkyně do výkonu trestu odnětí svobody a tato tak byla znovu zadržena a omezena na osobní svobodě. Neprodleně po zadržení žalobkyně (21. 02. 2019), žalobce (prostřednictvím právního zástupce) informoval soud o jejím těhotenství, současně doložil veškeré doklady (lékařskou zprávu) a opětovně požádal o odklad výkonu trestu žalobkyně. Soud byl v tuto chvíli ve věci zcela nečinný, i přes opakované urgence stran žalobce, samotné žalobkyně i dalších rodinných příslušníků (dcery žalobců) o žádosti žalobkyně nerozhodl. Ač v souladu s ust. § 322 odst. 3 TŘ se výkon trestu odnětí svobody na těhotné ženě, či matce novorozeného dítěte nepřipouští, byla žalobkyně dne 21. 02. 2019 dodána do výkonu trestu odnětí svobody. I přes upozornění žalobkyně, že je těhotná, nebyla při vstupní prohlídce řádně vyšetřena (nebyl k dispozici ultrazvuk), lékař vězeňské služby těhotenství žadatelky potvrdil až dne 26. 02. 2019, kdy byl žalobkyni současně vydán i těhotenský průkaz. Následně [ulice] služba v rozporu s ust. § 322 odst. 3 TŘ neučinila žádné kroky. Reagováno nebylo ani na písemné urgence právního zástupce žalobců, ani na urgenci žalobkyně (ze dne 06. 03. 2018), jež z výkonu trestu odnětí svobody soudu zaslala kopii svojí těhotenské průkazky. Poslední písemná urgence ze strany právního zástupce žalobců byla ze dne 08. 03. 2019. Nečinnost orgánů vedla k dalšímu potratu žalobkyně. Situace, v níž se žalobci nacházeli, byla ještě zkomplikována pandemickou situací, kontakt osob omezených na svobodě byl v této době ještě více omezený, než obvykle. Současně je třeba upozornit, že návštěv žalobkyně ve VTOS se účastnily i jejich nezletilé děti, žalobci tak neměli prostor si o proběhnuvším potratu, do doby podmíněného propuštění žalobkyně z VTOS, promluvit. Žalobce se tak veškeré bolestné okolnosti potratu dozvěděl až po podmíněném propuštění žalobkyně z VTOS. Žalobkyni bylo odepřeno včasné rozhodnutí o její žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody. [příjmení] potrat je pro každou ženu bezesporu stresující a žalobkyně navíc byla sama, bez svého manžela, bez svých dětí, bez možnosti navštívit ošetřujícího lékaře, bez možnosti se s nenarozeným dítětem rozloučit. Žalobkyni byla možnost rozloučit se s dítětem násilně odňata, když byla nucena veškerý genetický materiál zlikvidovat (spláchnout do kanalizace). Šok z průběhu potratu i nezájem ze strany orgánů činných v trestním řízení, kdy žalobkyně marně žádala o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, měly vliv na to, že žalobkyně si vůbec neuvědomovala ztrátu dítěte jako takovou. Žalobkyně v době výkonu trestu odnětí svobody neměla možnosti jakékoli odškodnění (za ztrátu dítěte) řešit, ať již z důvodu omezení kontaktů s okolním světem, z důvodu svého špatného psychického stavu, nebo i z důvodu již tak negativního postoje orgánů veřejné moci k medializaci jejího případu. K výše uvedenému se rovněž přidala obava z komplikací a msty v podobě nevyhovění žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Dle názoru žalobců je tak nutno běh promlčecí lhůty spojovat právě s podmínečným propuštěním žalobkyně z výkonu trestu odnětí svobody 29. 4. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, se navrhla její zamítnutí. Vznesla námitku promlčení. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci dne 30. 6. 2021 uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 mil. Kč pro každého ze žalobců, tvrzeného nesprávného úředního postupu [název soudu], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], spočívající ve skutečnosti, kdy žalobci tvrdí, že soud nerozhodl o žádosti žalobkyně o odklad výkonu trestu odnětí svobody a žalobkyně byla dodána do výkonu trestu odnětí svobody v rozporu s právním řádem. Žalovaná požadavkům žalobců nevyhověla ani zčásti, což jim sdělila svým stanoviskem ze dne 26. 4. 2022. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu]

8. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se nárok promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

9. Podle § 609 věty první o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

10. Soud, aniž by se zabýval samotnou otázkou, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, dospěl k závěru, že i kdyby byl v rámci tohoto řízení prokázán nesprávný úřední postup, vzniklá újma a jejich kauzální nexus, nárok tvrzený žalobci je v každém případě promlčený. Jak vyplývá z provedeného dokazování žalobci svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu vězeňské služby či soudu uplatnili u žalované dne 30. 6. 2021. Pro počátek běhu promlčecí doby u nároku na náhradu nemajetkové způsobené nesprávným úředním postupem je rozhodující, kdy se poškození dozvěděli o vzniku újmy, nikoliv zda a kdy se dozvěděli o tom, že šlo o postup nesprávný, případně v čem nesprávnost spočívala (srovnej usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka]). Soud má za to, že žalobci se dozvěděli o vzniku nemajetkové újmy nejpozději smrtí svého nenarozeného dítěte dne 16. 3. 2019, žalobce nejpozději datem reportáže ze dne 28. 11. 2019, kde uvádí podrobnosti potratu. Žalobci uplatnili žádost o odškodnění u žalované dne 30. 6. [číslo], tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná vznesla námitku promlčení a soud proto k námitce promlčení jako důvodné přihlédl a žalobu zamítl z důvodu vznesené námitky promlčení, proto se samotným nárokem nezabýval.

11. Soud se rovněž zabýval tím, zda námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, tak soud poukazuje, že z hlediska judikatury jsou dobré mravy, se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Těmto normám zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem (Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol. 2009, str. 70, bod 13). Uplatnění promlčecí námitky se příčilo dobrým mravům a zakládalo důvod pro postup soudu podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku jen v těch výjimečných případech, kdy bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty ničím nezavinil a vůči němu se takové situace zániku nároků v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti přitom musely být naplněny v takové výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení, kdy uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy nebylo shledáno ani v případě, kdy se příslušné ministerstvo nevyjádřilo ve lhůtě podle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2574/2010), neboť bez ohledu na postup žalované má žalobce zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas. Nový občanský zákoník při hodnocení uplatnění námitky promlčení větší pozornost než soulad s dobrými mravy § 2 odst. 3 občanského zákoníku věnuje principu poctivosti, ochrany dobré víry a zakazuje zjevné zneužití práva § 6 až 8 občanského zákoníku. Soud poukazuje na to, že zde nejsou naplněny podmínky toho, že by námitka promlčení ze strany žalované byla v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně tvrdila, že se bála uplatnit nárok na odškodnění z důvodu toho, že se rozhodovalo o jejím podmínečném propuštění. Avšak soud má prokázáno, že celá kauza byla významně medializována na seznam zprávách již na podzim roku 2019. Medializace této kauzy byla mnohem širší, než když by žalobkyně podala žádost o odškodnění, stejně tak byla věc přezkoumávána ombudsmankou. Soud má tak za to, že nic nebránilo žalobcům uplatnit svůj nárok včas.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jako „o.s.ř.“), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. z paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon (tím v tomto řízení bylo vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast u jednání dne 13. 7. 2022).