25 C 6/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa pro zaplacení 345 809 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 345 809 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu [datum] domáhal zaplacení částky 345 809 Kč. V žalobě tvrdil, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání dne [datum] pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea třetí trestního zákoníku. Dne [datum] byla u Okresního soudu v Jihlavě podána obžaloba. Následně byla věc s ohledem na průtahy v řízení věc zastavena usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Žalobce tak požaduje zaplacení náhrady škody spočívající v obhajném ve výši 69 137 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 345 809 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], dle kterého lze analogicky použít na uvedený případ ustanovení obsažená v § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, který stanoví, že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný.

3. Žalobce uplatnil žádost o odškodnění u žalované dne [datum] z nezákonné trestní stíhání u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla (žádost žalobce o odškodnění adresovaná žalované ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum], stanovisko žalované ze dne [datum]).

4. Obsahem spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce [celé jméno žalobce] jako obviněného ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku a dále společnosti [právnická osoba], [IČO] jako obviněné ze spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Obžaloba byla podána dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnuto proti obžalovanému [celé jméno žalobce] takto: Podle § 231 odst. 1 a § 223 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) t.ř. se zastavuje trestní stíhání obžalovaného pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že poté, co [jméno] [příjmení] jako předsedkyně představenstva společnosti [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se subjektem [jméno] [příjmení] smlouvu o ekonomickém poradenství a vedení účetnictví, obžalovaný [celé jméno žalobce] jednající na základě plné moci udělené [jméno] [příjmení] v období od konce [anonymizováno] [rok] neprováděl jménem společnosti [právnická osoba] činnosti vyplývající z této smlouvy, zejména z bodu 2.2 předmětné smlouvy, tedy vedení účetnictví, na základě čehož byla [jméno] [příjmení] dne [datum] předmětná smlouva vypovězena ke dni [datum] a výpověď smlouvy byla dne [datum] osobně předána [celé jméno žalobce]. Dne [datum], byla společnost [právnická osoba] [jméno] [příjmení] písemně vyzvána k předložení účetnictví [právnická osoba] [příjmení] za období od [datum] do [datum] ve lhůtě do [datum], což do současné doby neučinila, přestože byl [celé jméno žalobce] s touto skutečností opakovaně srozuměn v průběhu r. [rok] v důsledku čehož [jméno] [příjmení] nemohl plnit své zákonné povinnosti vyplývající z podnikání a nemohl podávat daňová přiznání. Z odůvodnění vyplývá, že přes veškerou péči a snahu, kterou soud věci věnoval, došlo k řadě neočekávaných komplikací, které vedly k tomu, že během promlčecí doby 3 let se ve věci nepodařilo rozhodnout. Dalším úkonem, který by mohl vést k přerušení promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, by bylo pouze vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Soud současně zjistil, že k přerušení promlčecí doby nedošlo ani ve smyslu § 34 odst. 4 písm. b) t.ř., tedy tím, že by obžalovaný spáchal v promlčecí době trestný čin nový, na který se staví stejný nebo přísnější. Dnem stanovící začátek promlčecí doby byl den doručení trestního příkazu obžalovanému, tedy [datum]. Promlčecí doba počala běžet dnem [datum] a uplynula po 3 letech, tedy [datum] trestní stíhání bylo promlčeno s tím. V odůvodnění je uvedeno, proč se nekonala hlavní líčení, kdy hlavní líčení stanovené dne [datum], dne na [datum] se nekonalo z důvodu kolize s jinou vazební trestní věcí, která měla být vyřízena přednostně, dne [datum] bylo provedeno pouze základní dokazování, konkrétní termín odročení nebyl stanoven, tomu bránil zdravotní stav obžalovaného, očekávané operace, další hlavní líčení se konalo dne [datum], kdy se ale nepodařilo provést všechny potřebné důkazy, další líčení dne [datum] bylo úspěšné pouze částečně, neboť se nepodařilo vyslechnout svědkyni [příjmení] z důvodu náhlého onemocnění jejího dítěte. Další termín hlavního líčení stanoven na den [datum], opět se nepodařilo vyslechnout svědkyni [příjmení] z důvodu její nemoci. Další hlavní líčení dne [datum] znovu z důvodu kolize s jinou přednostní vazební trestní věci muselo být přeloženo na den [datum], toto se však nekonalo z důvodu epidemie covid-19, další termín na den [datum] změněn na den [datum] z důvodu kolize s jinými dříve nařízenými hlavními líčeními na straně obhájce. Dne [datum] dokazování doplněno o výslech svědkyně [příjmení] a přeodročeno na den [datum], kdy opět proběhlo další dokazování. Stanoven další termín na den [datum], nekonalo se z důvodu druhé vlny pandemie covid-19, stanoven termín na den [datum], opět se svědkyně nedostavila z důvodu onemocnění dcery, další termín stanoven na den [datum], avšak obžalovaný cestou obhájce požádal o odročení hlavního líčení z důvodu nařízené karantény u obžalovaného. Následně požádala o změnu i svědkyně [příjmení] z důvodu nemoci covid-19 v rodině a naplánovaných testů na den [datum], přeloženo na den [datum], nemohlo se konat, neboť obžalovaný předložil neschopenku a svědkyně předložila doklad o ošetřování nemocné dcery. Lékařské kontroly byly naplánovány na den [datum]. Soud se pokusil realizovat dne 17. či [datum] hlavní líčení, obhájce nebyl schopen se dostavit v důsledku kolize s jinými jednáními u soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce neprohlásil, že trvá na projednání věci, ačkoli byl o tomto poučen v odůvodnění usnesení o zastavení trestního stíhání.

5. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle ust. § 12 odst. 2 písm. a) OdpŠk právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu 6. Po právní stránce posoudil soud předmětnou věc podle ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, když po provedeném dokazování došel k závěru, že byly naplněny podmínky výluky nároku na odškodnění náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění, když nelze přehlédnout, že ačkoliv v průběhu trestního řízení byl žalobce uznán vinným, a to na základě trestního příkazu, došlo k zastavení trestního stíhání z důvodu. Žalobce, ač řádně poučen o možnosti žádat pokračování v trestním řízení s poukazem na ust. § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, v předmětné lhůtě neuvedl, že trvá na pokračování, této možnosti nevyužil, a nelze proto učinit jednoznačný závěr o jeho nevině. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozhodnutí v předmětné projednávané věci, došlo k zániku trestní odpovědnosti žalobce z důvodu uplynutí promlčecí doby. Tomu odpovídá dikce ust. § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, a taktéž relevantní judikatura, na kterou soud v této souvislosti poukazuje, především rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka]. Ze shora uvedených rozhodnutí potom vyplývá závěr, že promlčením zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne až zaniká docela potřeba trestně právní sankce za trestný čin, běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného, a okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest trpět by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení či odškodnění nemajetkové újmy, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo z hlediska uložení trestně právní sankce opožděnou reakci státu. V opačném případě by pak v podstatě byly postaveny na roveň trestně stíhaná osoba, která se žádného trestného činu nedopustila, a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání trestného činu zahájení trestního řízení ušetřena povinnosti akceptovat trestně právní následky svého jednání. V projednávaném případě proto bylo na žalobci, aby případně trval na projednání věci a bylo postaveno na jisto, zda se trestného činu dopustil, či nikoliv. V odškodňovacím řízení není soud oprávněn zkoumat vinu či nevinu žalobce. Z tohoto důvodu soud uvádí, že požadavek na náhradu škody (obhajného) i nemajetkových újmy neshledal důvodným.

7. V obecné rovině platí, že i když je odpovědnost státu za škodu objektivní a bez liberačního důvodu, nejde o odpovědnost absolutní v tom smyslu, že by nastupovala bez výjimky vždy, jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti. Je to právě § 12 OdpŠk, který stanoví důvody, jejichž splnění vylučuje nárok na náhradu škody. Jak připomněl Ústavní soud právě ve vztahu k výkladu zákona č. 82/1998 Sb. ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], obecný soud není vždy vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku, a povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (Ústavní soud v tomto dále odkázal na nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Nejvyšší soud se pak opakovaně vyjádřil k analogické aplikaci § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl:„ Nevznikly-li pochybnosti o tom, že dovolatel se vskutku dopustil jednání podřaditelného skutkové podstatě trestného činu zneužití informací v obchodním styku, ovšem v souladu s § 67 tehdy účinného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, došlo k zániku trestnosti činu, pak je zjevné, že jde o situaci odpovídající smyslu ustanovení obsažených v § 12 zákona č. 82/1998 Sb. (odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ až d/) - tedy vyloučit právo na náhradu škody v případech, v nichž jde o újmu vzniklou trestním stíháním, jehož výsledek nedokládá, že se trestně stíhaná osoba jednání zákonem klasifikovaného jako trestný čin nedopustila. Přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dle závěrů učiněných v trestním řízení vskutku dopustila protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě trestného činu, by přitom bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže) opakovaně připomínanou i Ústavním soudem. Je rovněž na místě připomenout, že promlčením dle § 67 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace (při posouzení žalovaného nároku) § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, stanovícího (mimo jiné), že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný.“ (usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], byl citovaný rozsudek Nejvyššího soudu shledán ústavně souladným). K totožným právním závěrům pak Nejvyšší soud dospěl v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

8. Lze konstatovat, že OdpŠk přiznává odškodnění tomu, proti němuž vedené trestní stíhání bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se trestného činu nedopustil. Ve vztahu k žalobci však nelze obdobný závěr bez dalšího učinit. Pro potenciální uplatnění nároků v režimu OdpŠk, měl žalobce trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace. Podle Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze [spisová značka] dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) totiž nepřiznáním odškodnění není v těchto případech zpochybněn princip presumpce neviny za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (v prvé řadě zprošťujícího rozsudku) a na tomto základě posléze i náhrady škody. Pokud žádným takovým prostředkem osoba, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno dříve, než byl učiněn jakýkoli závěr o jeho vině, nedisponuje, je jí tím zabráněno nejen v dosažení plné rehabilitace, ale v případě jinak dostupné analogické aplikace § 12 odst. 1 písm. b) a odst. 2 OdpŠk též náhrady škody.

9. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a to ve smyslu ust. 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 3 o.s.ř., když žalované přiznal celkem 900 Kč za vyjádření k žalobě, příprava a účast u jednání dne [datum] Lhůta k plnění ve výroku II. je stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů, když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.