27 C 98/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Šenkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa jednající anonymizováno 7 slov sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: anonymizováno jméno příjmení o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 8. 10. 2017 do zaplacení a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 465 875 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení 41 140 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. spisová značka. Na té žalobce v tomto dědickém řízení na základě vadného postupu notářky jako soudní komisařky po otci přijal předložené dědictví, rodiče se následně bránili žalobou pro zmatečnou, podanou dne 2. 8. 2012, kdy tato věc byla řešena i na úrovni Ústavního soudu. Žalobce se domohl zrušení usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 5. 2012 č.j. číslo jednací. V současné době dědické řízení stále trvá. Pro žalobce, jeho zdraví vývoj, měla věc zásadní význam, neboť přijetím předluženého dědictví se žalobce stal cca ve svých 3 letech dlužníkem v řádech milionů korun. Vůči žalobci byly díky nezákonnému přijetí dědictví nezákonně uplatňovány pohledávky a vedeny exekuční řízení.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 7. 4. 2017 uplatil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 500 000 Kč. Žádosti žalobce nebylo vyhověno. Řízení vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. spisová značka bylo zahájeno dne 28. 2. 2011 usnesením o zahájení řízení o dědictví, jímž byla pověřena advokátka anonymizováno jméno příjmení. Žalovaná se domnívá, že v dědickém řízení nebyly průtahy zaviněné soudem ani soudní komisařkou, délka dědického řízení byla zatížena zejména tím, že věřitelé přihlašovali své pohledávky do dědického řízení, neboť zůstavitel byl značně zadlužen. Pokud se jedná o posouzení celkové délky řízení žaloby pro zmatečnost, rovněž v tomto řízení nebyly na straně soudu shledány žádné průtahy. Celková délka řízení činila necelých 5 let s tím, že v řízení bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy a Ústavním soudem. Žalovaná se domnívá, že dědické řízení není dosud skončeno z důvodu nesprávného procesního postupu matky nezletilého žalobce, která neodmítla předlužené dědictví a následně se toto snažila zvrátit podanou žalobou pro zmatečnost. Žalovaná namítla zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Vedlejší účastnice na straně žalované anonymizováno jméno příjmení, notářka v obec, se ve věci vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dědické řízení bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 25. 2. 2011 a po zahájení řízení jí byl spis jako soudnímu komisaři soudem postoupen dne 11. 3. 2011. Následně pak byly činěny průběžně úkony směřující k ukončení řízení, zejména dotazy na banky, stavební spořitelny, dále byl vyhotoven znalecký posudek ohledně určení ceny zůstavitelových nemovitostí, účetní závěrka ohledně zůstavitelova podnikání a další související úkony, zejména šetření ohledně dluhů zůstavitele. Řízení o dědictví pak bylo skončeno usnesením číslo jednací ze dne 30. 5. 2012, které nabylo rozhodnutí téhož dne. V žádném případě nedocházelo k nepřiměřeným průtahům v řízení. Žalobcem kritizovaná délka řízení se dotýká délky civilního řízení, které bylo vyvoláno žalobou pro zmatečnost, kdy ve věci rozhodovaly soudy všech stupňů včetně Ústavního soudu.

4. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované a to podáním doručením žalované dne 7. 4. 2017. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, neshledala jej však důvodným. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. spisová značka a spisu Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 1538/14 vzal soud za prokázané, že dne 2. 8. 2012 byla ve věci podána žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 5. 2012. Dne 7. 12. 2012 byl žalobce ve věci osvobozen od soudního poplatku a na den 7. 1. 2013 bylo ve věci nařízeno jednání. Toto jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 16. 1. 2013, kdy bylo ve věci vyhlášeno rozhodnutí – usnesení, kterým byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta. Dne 15. 2. 2013 bylo ve věci podáno odvolání, které bylo doplněno dne 1. 3. 2013. Dne 7. 3. 2013 byl spis předložen Krajskému v Ostravě, který ve věci nařídil jednání na den 31. 7. 2013. Na tomto jednání Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením, že usnesení okresního soudu, jakožto soudu prvního stupně potvrzuje. Následně byl spis vrácen zpět Okresnímu soudu v Jeseníku, a to dne 28. 8. 2013, který rozeslal rozhodnutí účastníkům. Dne 17. 9. 2013 bylo ve věci podáno dovolání. Dne 16. 10. 2013 žalobce požádal o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek. Dne 8. 11. 2013 bylo rozhodnuto o osvobození od soudního poplatku a dne 6. 12. 2013 byla věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud ve věci rozhodl dne 26. 2. 2014, kdy dovolání odmítl. Dne 17. 4. 2014 byla ve věci podání ústavní stížnost. Dne 19. 3. 2015 Ústavní soud vyzval Krajská soudu v Ostravě k vyjádření se k ústavní stížnosti. Dne 18. 12. 2015 byla věc přidělena jinému soudci zpravodaji a dne 17. 5. 2016 Ústavní soud ve věci vyhlásil nález, kterým zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání. Dne 1. 6. 2016 byl spis zaslán Nejvyššímu soudu ČR, který ve věci dne 2. 11. 2016 rozhodl a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i Okresního soudu v Jeseníku. Spis byl Okresnímu soudu v Jeseníku doručen dne 28. 11. 2016. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání na den 15. 2. 2017, na kterém bylo rozhodnuto usnesením o tom, že usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 5. 2012 č.j. číslo jednací se zrušuje a dále žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání co do výroku o nákladech řízení, a to dne 17. 3. 2017. Věc byla předložena dne 30. 3. 2017 Krajskému soudu v Ostravě, který ve věci vydal dne 31. 7. 2017 usnesení, kterým zrušil ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně, neboť výrok o nákladech řízení byl nadbytečný; rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 8. 2017.

5. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. spisová značka vzal soud za prokázané, že dne 13. 11. 2011 došlo k úmrtí jméno příjmení, tato skutečnost byla Okresnímu soudu v Jeseníku oznámena dne 25. 2. 2011. Dne 28. 2. 2011 Okresní soud v Jeseníku zahájil dědické řízení po zemřelém. Dne 13. 3. 2011 byla provedena lustrace v evidencích závětí, dne 17. 3. 2011 v rámci dědického řízení uplatnil svou pohledávku první z věřitelů. V průběhu měsíců březen, duben, květen a červen přihlašovali své pohledávky do dědického řízení jednotliví věřitelé. Dne 28. 3. 2011 soudní komisař nařídil protokol o předběžném šetření. Dne 23. 9. 2011 proběhlo jednání s matkou nezletilého syna zůstavitele jméno příjmení. Dne 29. 3. 2011 notářka osvědčila, že jediným dědicem ze zákona v první dědické skupině je nezletilý pozůstalý syn celé jméno žalobce. Dne 17. 6. 2011 byl do notářského spisu založen znalecký posudek k ocenění nemovitosti ve vlastnictví zůstavitele. Dne 21. 9. 2011 notářka opakovaně žádá o předložení účetní závěrky k podnikání zůstavitele, účetní závěrka, resp. výpis z knihy pohledávek, závazků, stav bankovních účtů a pokladen byl notářce předložen v dubnu 2012. Dne 30. 5. 2012 proběhlo projednání dědictví po zůstaviteli, jehož se účastnila matka nezletilého celé jméno žalobce (žalobce). Dne 30. 5. 2012 bylo vydáno usnesení o skončení dědického řízení, kterým bylo rozhodnuto, že celé dědictví po zemřelém jméno příjmení, které je předluženo, nabývá syn jméno příjmení. Následně notářka informovala jednotlivé věřitele žalobce o skončení dědického řízení. Dne 17. 7. 2012 ve věci reagovala babička nezletilého celé jméno žalobce, která uvedla, že text usnesení o dědictví není v zájmu nezletilého vnuka a že by opatrovnický soud něco takového neschválil. Dne 24. 7. 2012 bylo Okresnímu soudu v Jeseníku doručeno podání jméno příjmení, ve kterém jmenovaná poukazuje na to, že v dědickém řízení měl být nezletilému ustanoven opatrovník. Dne 15. 2. 2017 Okresní soud v Jeseníku zrušil usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. 5. 2012 č.j. číslo jednací. Dne 6. 12. 2017 žádá Ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení předmětného spisu. Dne 12. 12. 2017 sděluje notářka, že spis byl předložen Okresnímu soudu v Jeseníku k ustanovení opatrovníka nezletilému. Dne 20. 2. 2018 byl ve věci usnesením nezletilému ustanoven opatrovník anonymizováno jméno příjmení. Od 28. 6. 2018 do 1. 10. 2018 byl spis u Ministerstva spravedlnosti. Dne 17. 12. 2018 byl pozůstalý prostřednictvím opatrovníka vyzván, aby se vyjádřil, zda dědictví odmítá. Dne 27. 12. 2018 byl spis zaslán Obvodnímu soudu pro Prahu 2, od tohoto soudu byl vrácen dne 26. 3. 2019. Dne 27. 3. 2019 Okresní soud v Jeseníku pověřil jiného soudního komisaře a to anonymizováno jméno příjmení k projednání dědictví. Dne 23. 4. 2019 žádala pověřená soudní komisařka o sdělení předchozí notářku, zdali má k dispozici prohlášení o dědictví. Opatrovník žalovaného učinil prohlášení o odmítnutí dědictví dne 17. 1. 2019. Dne 25. 4. 2019 byl spis předložen opatrovnickému soudu ke schválení právního jednání za nezletilého potomka a to odmítnutí dědictví. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1. 8. 2019 opatrovnictví spis schválil, udělil souhlas s tímto úkonem. Rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku ze dne 1. 8. 2019 nabylo právní moci dne 3. 9. 2019 a tím bylo dědické řízení ve vztahu k žalobci ukončeno.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci samé.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a/ státní orgány, b/ právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c/ orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“).

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005).

13. Celková délka posuzovaného řízení činila bezmála 8 let a 7 měsíců. Dědické řízení bylo zahájeno dne 28. 2. 2011 a ve vztahu k žalobci bylo definitivně ukončeno právní moci usnesení opatrovnického soudu, kterým byl schválen úkon opatrovníka nezletilého celé jméno žalobce o odmítnutí dědictví, tedy dnem 3. 9. 2019. Předmětné řízení lze rozdělit na 3 fáze. První fáze probíhala od zahájení dědického řízení od 28. 2. 2011 do 30. 5. 2012, tedy do právní moci rozhodnutí o dědictví ze dne 30. 5. 2012, č.j. číslo jednací. V druhé fázi, v období od 2. 8. 2012 do 25. 8. 2017 probíhalo řízení o žalobě pro zmatečnost, na základě které bylo původní rozhodnutí v dědickém řízení ze dne 30. 5. 2012, č.j. spisová značka zrušeno. V poslední fázi od 25. 8. 2017 do 3. 9. 2019 opět probíhalo dědické řízení po zemřelém otci žalobce, žalobci zde již byl ustanoven opatrovník, který předlužené dědictví odmítl.

14. Dědické řízení (první a třetí fáze řízení) probíhala pouze před soudem prvního stupně. Řízení o žalobě pro zmatečnost, tedy řízení o mimořádném opravném prostředku, probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Ve věci rozhodoval ve věci samé 2x soud I. stupně a 2x soud odvolací (podruhé pouze o výroku o nákladech řízení), 2x dovolací soud a 1x ústavní soud. Skutečnost, že strany využívají práva podávat opravné prostředky, sice nelze klást k tíži poškozeného, je však nutno zohlednit ho v kritériu složitosti věci, neboť řízení probíhající na více stupních soudní soustavy je logicky delší, a to právě o řízení před soudem vyšší instance.

15. Předmětem řízení bylo dědictví po zemřelém otci žalobce. Samotné dědické řízení bylo komplikováno velkým množstvím věřitelů zůstavitele, kteří své pohledávky přihlašovali postupně. Pro skutková zjištění soudu bylo zásadní účetnictví zůstavitele týkající se jeho podnikání, které však nebylo navzdory výzvě soudu partnerkou zůstavitele ani jeho spolupracovníky předloženo včas (bylo předloženo až v dubnu 2012). Řízení tak vykazovalo značnou míru složitosti skutkové. Po právní stránce byla věc komplikována nevyjasněnou otázkou, zda je matka nezl. celé jméno žalobce může svého syna v tomto řízení zastupovat jako jeho zákonná zástupkyně, když nepřichází v úvahu jako dědic po zůstaviteli, či zda jsou jejich zájmy ve střetu. Tuto právní otázku vyřešil až ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti v řízení o žalobě pro zmatečnost. Řízení tedy bylo složité po právní i procesní stránce.

16. Pokud jde o postup soudu ve věci, úkony soudů všech stupňů i soudního komisaře byly činěny v přiměřených lhůtách, v jejich postupu nebyla žádná období nečinnosti či průtahy. Naopak, soudní komisařka i soudy přes určitou složitost věci rozhodly poměrně rychle. Délka řízení byla zapříčiněna procesním pochybením soudní komisařky, která nepřibrala do řízení opatrovníka nezletilého dědice; toto bylo napraveno až ústavní soudem na základě mimořádného opravného prostředku – žaloby pro zmatečnost. Pokud by nebylo tohoto procesního pochybení, ke skončení dědického řízení mohlo dojít podstatně rychleji a nemuselo proběhnout řízení o žalobě pro zmatečnost.

17. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Na délce řízení se však zásadním způsobem podílela matka žalobce, která v dědickém řízení neodmítla jako zákonná zástupkyně žalobce předlužené dědictví, ač o tom byla notářkou jako soudní komisařkou řádně poučena; toto pochybení se pak snažila složitě napravit podáním žaloby pro zmatečnost. Pokud by však matka řádně zastupovala v dědickém řízení zájmy svého nezletilého syna, dědické řízení mohlo být skončeno pro žalobce již v roce 2012.

18. Co se týká významu řízní pro žalobce, dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení, která mají pro jejich účastníky zvýšený význam; jedná se např. o věci trestní, věci péče o nezletilé, pracovněprávní spory, věci osobního stavu aj. Nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu pro poškozeného, je pro něj význam předmětu řízení standardní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30Cdo 515/2014, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30Cdo 2542/2014). V daném případě se nejedná o typ řízení, který je dle judikatury tuzemských soudů i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku řízením s vyšším významem pro účastníky. Pokud právní zástupce žalobce poukazuje na to, že řízení pro něho mělo zásadní význam, neboť žalobce byl již ve velmi raném věku vystaven exekucím a tyto by poznamenaly v podstatě celý jeho život, s tímto hodnocením se soud neztotožňuje. Žalobce ve věku pouhých 3 let těžko mohl posoudit následky dědického řízení pro svou osobu a nebyl sto si uvědomit ani komplikace v podobě exekučních řízení. Jediný, kdo mohl být stresován průběhem dědického řízení a jeho délkou tak byla jedině matka žalobce, která však svým jednáním daný stav vyvolala. Předmětem tohoto řízení však není odškodnění nemajetkové újmy na straně matky žalobce, nýbrž žalobce. V tomto ohledu se soud ztotožnil s hodnocením významu předmětu řízení předneseným žalovanou v závěrečném návrhu a domnívá se, že žalobce ve svém věku byl délkou předmětného řízení zasažen minimálně, když vzhledem ke svému věku těžko mohl pochopit význam tohoto řízení pro jeho osobu a těžko tak byl délkou předmětného řízení nějak znepokojen.

19. Soud posuzoval všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. spisová značka, které zahrnuje i řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. spisová značka došlo k nesprávnému úředního postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a byla tak naplněna skutková podstata ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk a porušeno právo žalobce na projednání její věci v přiměřené lhůtě.

20. V případě § 31a odst. 2 OdpŠk jde o normu s relativně neurčitou hypotézou, vyžadující, aby soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti každého individuálního případu sám vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Základním vodítkem pro určení vhodné formy satisfakce je podmínka, že se musí jednat o zadostiučinění přiměřené, tedy takové, které poskytne poškozené osobě vhodnou a zároveň účinnou nápravu. Přičemž peněžité zadostiučinění lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo.

21. V důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení vznikla na straně žalobce nemajetková újma. Co se týká přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která byla žalobkyni v důsledku nepřiměřené délky řízení způsobena, zde soud vycházel z kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a po shrnutí všech těchto kritérií dospěl k závěru, že je namístě poskytnout zadostiučinění v peněžité formě.

22. Při stanovení výše odškodnění soud postupoval v souladu se sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010 a vyšel ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, za první dva roky počítal částku poloviční. Za 8 let a 7 měsíců trvající řízení soud vyšel ze základní částky 113 750 Kč. Tuto základní částku o 30% ponížil vzhledem ke skutečnosti, že věc byla opakovaně řešena na všech třech stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem ČR a vykazovala značnou složitost. O dalších 40 % soud dále základní částku ponížil vzhledem k sníženému významu předmětu řízení pro žalobce a s ohledem na to, že značný vliv na délce řízení mělo chování matky žalobce, která v dědickém řízení učinila chybu, když neodmítla za žalobce předlužené dědictví a poté, co si uvědomila své pochybení a následky z něho plynoucí vše složitě napravovala podání mimořádného opravného prostředku. Po ponížení základní částky o 70 % soud dospěl k částce 34 125 Kč. Ve zbytku žalobu, včetně požadovaného příslušenství, zamítl.

23. Důvodným je rovněž nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z částky 34 125 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 7. 4. 2017. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy dne 7. 10. 2017. Soud tak v souladu s ustanovením § 1970 o.z. žalobci přiznal úrok z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 8. 10. 2017, od kterého žalobce úrok z prodlení požadoval, když toto k tomuto datu již žalovaná, s ohledem na uvedené, prokazatelně v prodlení byla.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

25. Ve výroku o nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy dle úspěchu účastníků ve věci. V daném případě byla ve věci úspěšná žalobkyně a soud jí tedy přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta ve výši 31 000 Kč (10 x 3 100) za 10 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 12. 10. 2018, 30. 1. 2019, sepis odvolání ze den 18. 4. 2019, sepis dovolání ze dne 20. 6. 2011, žádost o osvobození od SOP ze ne 24. 7. 2019, doplnění dovolání ze dne 16. 10. 2019 a účast na jednání před soudem dne 8. 10. 2020 a 12. 11. 2020), dále ze 10 režijních paušálů služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 10 x 300 Kč, tedy 3 000 Kč, náhradu na 21 % DPH ve výši 7 140 Kč Celkem činí náklady řízení částku 41 140 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.