28 C 207/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozen Datum narození žalované, bytem Adresa žalované o zaplacení 28 182,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 182,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 16. 3. 2010 ve výši 7 209,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 16. 3. 2010 ve výši 1 867,97 Kč, zákonný úrok z prodlení za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 ve výši 38 210,36 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 9. 9. 2025 z částky 28 182,89 Kč do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení úroku z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 27 092,89 Kč za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 ve výši 93 202,88 Kč a téhož úroku z úvěru od 9. 9. 2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 965,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 9. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 28 182,89 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že původní věřitel právnická osoba. uzavřela dne 20. 3. 2008 se žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě č. číslo, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a podmínky k osobním kreditním kartám, na jejímž základě poskytla žalovanému limit na kartě ve výši 40 000 Kč. Původní věřitel a žalovaný se dohodli, že úvěr bude čerpán kreditní kartou žalovaného nebo držitele karty, platební operace se realizovaly na vrub kartového úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu do výše úvěrového limitu. Žalovaný si kartu převzal a čerpal prostředky poprvé prostřednictvím kreditní karty dne 21. 4. 2008, a to částku ve výši 20 000 Kč, od tohoto data byl původní věřitel oprávněn účtovat žalovanému úrok z úvěru z čerpané částky. Žalovaný se zavázal, že bude žalobci splácet poskytnuté peněžní prostředky měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky byla vyjma určitých případů 100 Kč, žalovaný byl vždy o konkrétní výši informován. Úroková sazba z úvěru k osobním kreditním kartám – VISA Electron činila 21,90 % ročně. Žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty a zpočátku hradil měsíční splátky, následně se však dostal do prodlení a původní věřitel odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 25. 3. 2009. Žalovanému byla ke dni 16. 3. 2010 vyčíslena dlužná jistina ve výši 27 092,89 Kč, dlužný úrok z úvěru ve výši 7 209,25 Kč (za období od 21. 4. 2008, tj. čerpání úvěru, do 16. 3. 2010, tj. vystavení výpisu, sazbou 21,90 % vždy z aktuální čerpané výše jistiny). Dále byl žalovanému ke stejnému dni vyčíslen úrok z prodlení v celkové výši 1 867,97 Kč (za období od prvého prodlení dlužníka do dne vystavení výpisu). Žalovaný se dále zavázal uhradit původnímu věřiteli ceny za služby spojené s úvěrem a další platby ve výši a způsobem stanoveným v sazebníku, ty byly vyčísleny ve výši 1 090 Kč, tvořené poplatky ve výši 2 x 500 Kč a 3 x 30 Kč (za zaslání upomínky při neprovedení splátky úvěru, správa a čerpání úvěrových zdrojů). Konečná splatnost zůstatku úvěru včetně příslušenství nastala v důsledku nesplnění smluvních povinností žalovaným ke dni 8. 4. 2009. Žalovaný úvěr původnímu věřiteli ve sjednané lhůtě nesplatil, ač k tomu byl opakovaně písemně upomínán. Pohledávka původního věřitele byla uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán Rozhodčí nález, sp. zn. Anonymizováno, rozhodce jméno FO, ze dne 23. 7. 2010, a následně i v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu adresa – východ, sp. zn. Anonymizováno. Oprávněný souhlasil dne 26. 8. 2025 se zastavením exekuce. Žalobkyně bez zbytečného odkladu zahájila soudní řízení pro vymožení předmětné pohledávky u zdejšího soudu (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014). Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti právnická osoba, ta téhož dne 12. 9. 2016, uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí je dodatek č. 1 a příloha č.1, v jejímž rámci došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Původní věřitel oznámil dlužníku postoupení pohledávky dne 26. 9. 2016. Žalobkyně provedla ke dni podání žaloby vyčíslení svých pohledávek včetně příslušenství. Žalovaný tak dluží žalobkyni ke dni 8. 9. 2025 částku sestávající z jistiny ve výši 27 092,89 Kč, poplatků ve výši 1 090 Kč, úroku z úvěru ve výši 100 412,13 Kč (sestává z částky 7 209,25 Kč, tj. kapitalizovaného úroku ke dni vydání výpisu dne 16. 3. 2010 a úroku z úvěru ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 v částce 93 202,88 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 40 078,33 Kč (sestává z částky 1 867,97 Kč, tj. zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vydání výpisu ze dne 16. 3. 2010 a zákonného úroku z prodlení v zákonné sazbě z částky jistiny a poplatků za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 v částce 38 210,36 Kč), zákonného úroku z prodlení z částky 28 182,89 Kč (jistina + poplatky) od 9. 9. 2025 do zaplacení a úroku z úvěru z částky 27 092,89 Kč (jistina) od 9. 9. 2025 do zaplacení ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný byl opakovaně vyzýván ke splnění splatných závazků, naposledy mu byla zaslána dne 18. 8. 2025 předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a rovněž nezpochybnil listiny předložené žalobkyní.

3. Zdejší soud vydal elektronický platební rozkaz ze dne 25. 9. 2025, č. j. EPR 258912/2025-9, který se ale žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a byl tak zrušen.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání [žalobkyně výslovně v žalobním návrhu a žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v dané lhůtě nevyjádřil] soud postupoval podle § 115a o. s. ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č. tel. číslo ze dne 20. 3. 2008 soud zjistil, že původní věřitel právnická osoba. poskytla žalovanému limit na kartě ve výši 40 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru. Přehled poplatků spojených s úvěrem byl uveden v příloze této smlouvy, výše úrokových sazeb byla uvedena v oznámení právnická osoba. ze dne 24. 2. 2009. Z potvrzení o vydání kreditní karty ze dne 3. 4. 2008 vyplývá, že žalovaný převzal od původního věřitele osobní kreditní kartu. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ke dni 3. 4. 2009 vyplývá, že čerpaná částka žalovaným činí výši 27 092,89 Kč, částka k úhradě činí výši 28 698,40 Kč. Z historického výpisu ze dne 16. 3. 2010 po shrnutí transakcí vyplývá, že zůstatek úvěru činí částku 27 092,89 Kč, splatné úroky částku 7 209,25 Kč, pokuta z prodlení částku 1 867,97 Kč, úvěrové poplatky částku 1 090 Kč, dlužná částka celkově 37 260,11 Kč, částka po splatnosti 34 104,36 Kč, úrok po splatnosti částku 7 011,47 Kč. Poslední transakce jistiny uvedena na den 31. 3. 2009, nečerpáno zůstalo 12 907,11 Kč z celkových 40 000 Kč, úroková sazba stanovena na výši 21,90 %. Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě evidované na účtu č. hodnota vyplývá, že původní věřitel žalovanému oznámil, že od uzavřené smlouvy odstupuje ke dni 3. 4. 2009 z důvodu prodlení s úhradou peněžitého závazku. Z upomínky ze dne 23. 9. 2009 vyplynulo, že původní věřitel informoval žalovaného o výši dlužné částky ve výši 4 517,39 Kč a vyzval jej k jejímu uhrazení. Dále byl přiložen rozhodčí nález o povinnosti žalovaného dlužné částky uhradit, sp. zn. Anonymizováno rozhodce jméno FO ze dne 23. 7. 2010, a usnesení o zastavení exekučního řízení sp. zn. Anonymizováno vedeného u Exekutorského úřadu adresa – východ a hromadný souhlas žalobkyně se zastavením exekuce ze dne 26. 8. 2025. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 18. 8. 2025.

6. Dále soud zjistil, že mezi žalobkyní, její právní předchůdkyní a původním věřitelem došlo dne 12. 9. 2016 k postoupení předmětné pohledávky.

7. Z podacího archu právnická osoba ze dne 18. 8. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), platí, že věřitel může celou pohledávku nebo i její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jiné osobě. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená včetně zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).

9. Soud v prvé řadě konstatuje, že má za to, že došlo k platnému postoupení pohledávky z původního věřitele a právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a uzavřel, že žalobkyně je v dané věci aktivně legitimována.

10. Podle § 3028 odst. 1 o. z., tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 20. 3. 2008 smlouvu o osobní kreditní kartě č. číslo, vedenou na bankovním účtu č. č. účtu. Podle této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet formou splátek ve výši 1/20 vyčerpané jistiny. Dále touto smlouvou byl sjednán úrok z úvěru ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny a další poplatky účtované dle oznámení původního věřitele. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných závazků vůči původnímu věřiteli, ten tak byl dle smlouvy oprávněn požadovat po žalovaném okamžité splacení všech úvěrových pohledávek a odstoupit od smlouvy. Odstoupení původního věřitele od smlouvy bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2009. Ke dni 12. 9. 2016 došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky zasílané ze strany žalobkyně žalovanému a z podacího lístku ze dne 18. 8. 2025 má soud za prokázáno splnění podmínky ust. § 142a o.s.ř.

14. Dle § 3 odst.1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

15. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

17. Soud posoudil hmotněprávní otázky podle výše uvedeného zákona č. 40/1964 Sb., neboť závazek vznikl před 1. 1. 2014. Soud je povinen v režimu spotřebitelských smluv provést ex officio obsahovou kontrolu nepřiměřenosti ujednání a neaplikovat ujednání, které způsobuje významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Nejvyšší soud k tomu v posledních letech systematizoval metodiku odlišující kontrolu platnosti od testu přiměřenosti, a to např. v rozsudku č.j. 33 Cdo 499/2023 ze dne 31. 5. 2023 či rozsudku č.j. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022. Ujednání o smluvním úroku 21,90 % ročně je ve spotřebitelském vztahu nepřiměřené dle § 56 obč. zák. a v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák., neboť po více než 15 let generuje příslušenství mnohonásobně převyšující jistinu; soud proto k tomuto ujednání nepřihlédl. Naopak zákonný úrok z prodlení přiznat lze podle § 517 odst. 2 obč. zák. (srov. § 121 odst. 3 k akcesoritě příslušenství). Postoupení pohledávky § 524 a násl. obč. zák. nemění nic na platnosti či nepřiměřenosti ujednání; postupník nabývá práva včetně příslušenství i námitek. K promlčení soud nepřihlížel, neboť žalovaný námitku neuplatnil.

18. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužné částky k výzvám žalobkyně uhradil, dostal se do prodlení nejenom s úhradou dlužné jistiny ve výši 27 092,89 Kč, ale i poplatku ve výši 1 090 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni též nárok na úrok z úvěru, avšak kapitalizovaného ke dni 16. 3. 2010 na částku 7 209,25 Kč, na zákonný úrok z prodlení, avšak kapitalizovaný ke dni 16. 3. 2010 na částku 1 867,97 Kč a zákonný úrok z prodlení za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 z částky 28 182,89 Kč ve výši 38 210,36 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši ode dne 9. 9. 2025 pak dále vzniká z částky 28 182,89 Kč podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části nároku tak soud žalobkyni výrokem I vyhověl. Ujednání o 21,90 % úroku ročně je v posouzeném kontextu nepřiměřené, příčí se dobrým mravům a soud k němu nepřihlédl. Proto ve zbytku, tj. co do smluvního úroku z úvěru ve výši 21,90 % ročně z částky 27 092,89 Kč za období od 17. 3. 2010 do 8. 9. 2025 ve výši 93 202,88 Kč a téhož od 9. 9. 2025 do zaplacení, žalobu ve výroku II zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu co do žalované jistiny úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 965,30 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 128 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) ve výši 6 780 Kč za úkony právní služby (3 x 2 260 Kč za předžalobní výzvu, přípravu a převzetí věci a podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a.t.). Dále je k odměně advokáta připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 13 odst. 4 a.t a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokáta a z náhrad jeho hotových výdajů ve výši 1 707,30 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupce je plátcem této daně.

20. Lhůta k plnění byla ve výrocích rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.