28 C 222/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o náhradu škody ve výši 552 443,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 552 443,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Žalobce uvedl, že tento exekutor byl pověřen v rámci několika desítek exekučních řízení, vyvolaných na návrh žalobce jako oprávněného. Ačkoliv pro žalobce vymohl ve specifikovaných exekučních řízeních proti povinným dlužníkům peněžité pohledávky v celkové výši 3 785 949,52 Kč, nebylo žalobci z takto vymoženého plnění exekutorem v rozporu s jeho zákonnou povinností podle § 46 odst. 1 exekučního řádu ničeho vyplaceno. Podstatnou část tohoto nároku, a to konkrétně částku ve výši 3 233 506,39 Kč s příslušenstvím, žalobce uplatnil v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 243/2016, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.6.2017, čj. 19 C 243/2016-86 byla žalobci pravomocně tato částka přiznána a současně i náhrada nákladů řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce však následně zjistil, že součet všech pohledávek vymožených exekutorem Mgr. [příjmení] v jednotlivých exekučních řízeních, za jejichž nevyplacení žalobci odpovídá žalovaný, nekoresponduje s celkovou částkou uvedenou ve výroku I. uvedeného rozsudku, neboť součet pohledávek dává částku 3 785 949,52 Kč. Žalobce totiž mylně při podání dané žaloby vycházel z tabulky předložené insolvenčním správcem soudu v insolvenčním řízení vedeném na majetek exekutora, jež obsahovala nesprávný vzorec pro výpočet celkové výše dluhu exekutora vůči žalobci. Vzorec pro výpočet celkového součtu částek uvedených na jednotlivých řádcích sloupce označeného jako„ uznáno“ obsahuje totiž součet jednotlivých částek (insolvenčním správcem uznaných ve vztahu k jednotlivým exekučním řízením) pouze na řádcích 243 až [číslo], tzn. omylem neobsahuje součet částek i na řádcích 14 až 242 (viz přiložená tabulka ve formátu MS Excel). Po zjištění této nesprávnosti se žalobce obrátil i na insolvenčního správce, který následně při celkové výši zjištěných pohledávek žalobce, přihlášených do insolvenčního řízení, tuto nesprávnost odstranil. Celková výše zjištěných pohledávek podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek činí 3 785 949,52 Kč a žalobce se touto žalobou proto domáhá ještě částky ve výši 552 443,13 Kč. Tato částka pak představuje výši žalobcem uplatněných pohledávek, které byly exekutorem vymoženy, avšak žalobci nevyplaceny (na řádcích 14 až 242 excelové tabulky). Pro úplnost žalobce uvedl, že z opatrnosti do insolvenčního řízení přihlásil veškeré v úvahu připadající pohledávky, a to v celkové výši 21 928 813 Kč (tj. i z exekučních řízení, které exekutor pro žalobce vedl, ale žádné plnění v nich pro žalobce nevymohl).

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobce u něj předběžně nárok na náhradu škody ve výši 552 443,13 Kč, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu bývalého soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], neuplatnil. Nicméně i v případě, že by žalobce nárok u žalovaného předběžně uplatnil, má žalovaný za to, že nárok žalobce je promlčen podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný sdělil, že pokud žalobce uvádí, že se o vzniku škody dozvěděl z insolvenčního řízení vedeného na majetek soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] A-14, tuto skutečnost nesporuje. K vydání usnesení o zjištění úpadku exekutora došlo dne [datum], přičemž na základě tohoto usnesení měli věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky tak učinit do dvou měsíců. Žalobce postupně přihlásil pohledávky od [datum] do [datum]. Tedy již v tomto okamžiku žalobce musel zjistit, že ze strany bývalého soudního exekutora došlo k nesprávnému úřednímu postupu a rovněž i výši škody, která mu měla vzniknout, aby tuto následně řádně přihlásil do insolvenčního řízení. Nárok žalobce je podle názoru žalovaného proto promlčen, když bude brát, jak uvádí soudní judikatura, za uplatnění nároku doručení nynější žaloby žalovanému dne [datum].

3. Zdejší soud usnesením ze dne 29.11.2019, čj. 28 C 222/2018-87 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4.3.2020, čj. 62 Co 58/2020-98 řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř. zastavil, neboť žalobce svůj nárok předběžně neuplatnil u žalovaného, jak stanoví ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. K dovolání žalobce pak Nejvyšší soud usnesením ze dne 29.9.2021, čj. 30 Cdo 2302/2020-136 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.3.2020, čj. 62 Co 58/2020-98 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.11.2019, čj. 28 C 222/2018-87 v rozsahu částky 74 992 Kč zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Ve zbytku dovolání žalobce odmítl. Nejvyšší soud se ve svém usnesení vyjádřil tak, že nelze souhlasit se žalobcem, že by v uvedeném případě postrádalo smysl předběžné uplatnění nároku s ohledem na již dříve vyjádřené negativní stanovisko žalovaného k části nároku projednávané v řízení pod sp. zn. 19 C 243/2016, avšak, pokud se žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] kromě poukazu na absenci předběžného projednání, vyjádřil i k nároku samému, tj. současně vznesl námitku promlčení a navrhl zamítnutí žaloby, odchýlil se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované například rozsudkem sp. zn. 30 Cdo 727/2011, jestliže trval na podmínce předběžného uplatnění nároku, ačkoliv žaloba byla již doručena žalovanému, uplynulo šest měsíců a žalovaný dal najevo, že nárok uspokojit nehodlá.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce svůj nárok na náhradu škody ve výši 552 443,13 Kč, který mu měl být způsobem nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] v podobě nevyplacení této částky, která byla exekutorem vymožena, předběžně u žalovaného neuplatil. Dále nebylo mezi účastníky řízení sporné, že na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], čj. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka Mgr. [jméno] [příjmení] a byl prohlášen na jeho osobu konkurz. Věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců. Žalobce v rámci konkurzního řízení přihlásil své pohledávky a to v období od [datum] do [datum] v celkové výši 27 940 445,10 Kč. Také nebylo v rozepři, že správkyně konkurzní podstaty v uvedeného konkurzním řízení měla za zjištěnou pohledávku žalobce v celkové výši 3 785 949,52 Kč. Část této pohledávky ve výši 3 233 506,39 Kč s příslušenstvím, byla žalobci přiznána na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22.6.2017, čj. 19 C 243/2016-86 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2017, čj. 35 Co 372/2017-114.

5. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

6. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení byly skutkové okolnosti sporu nesporné, zabýval se soud toliko otázkou právního posouzení. Prvotně se pak zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení nároku. Ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 zákona je promlčecí lhůta tříletá a počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o dvou okolnostech. První okolností je, že poškozenému vznikla škoda, tj. poškozený musí mít povědomí o tom, že došlo k újmě na jeho majetku. Musí jít o újmu jasného druhu a rozsahu, vyčíslenou v penězích. Druhou okolností je pak vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá. Pro naplnění uvedené okolnosti je proto podstatná vědomost poškozeného o tom, čí nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí mu škodu způsobilo. Lze souhlasit s žalovaným, že tímto okamžikem bylo uplatnění pohledávky žalobce v rámci konkurzního řízení vedeného proti dlužníku Mgr. [jméno] [příjmení], exekutorovi, neboť nejpozději tímto okamžikem žalobce získal zcela povědomí o tom, že mu vznikla škoda v podobě exekutorem vymožených částek, avšak žalobci nevyplacených a tedy i o tom, kdo za ni odpovídá. Uvedená promlčecí lhůta proto počala běžet v období od [datum] do [datum]. Je sice pravdou, že nárok jež je předmětem této žaloby, nebyl předběžně uplatněn u žalovaného a žalobce nárok uplatnil až u soudu žalobou doručenou dne [datum], avšak žalovaný opomíná skutečnost, že pokud je nárok uplatněn u soudu a je řádně pokračováno v řízení, dochází ke stavení promlčecí doby. Tedy jinak řečeno, jelikož žalobce svůj nárok u soudu uplatnil dne [datum], tedy ve lhůtě tří let, nemůže tento být promlčen.

7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že nárok žalobce promlčen není, zabýval se věcnou stránkou sporu. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je naplnění podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vzniku škody a 3) příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, a to kumulativně. V řízení bylo prokázáno (nebylo mezi účastníky řízení sporné), že z jednotlivých nesprávných úředních postupů exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci výkonu jeho exekuční činnosti, když v exekučních řízeních vymohl pro žalobce jakožto oprávněného celkem částku ve výši 552 443,13 Kč, proti povinným dlužníkům, avšak toto vymožené plnění žalobci nevyplatil, vznikla žalobci škoda ve výši 552 443,13 Kč. Správce konkurzní podstaty úpadce sdělil, že uznává v plné výši pohledávky žalobce v celkové výši 3 785 949,52 Kč, přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22.6.2017, čj. 19 C 243/2016-86 byla pravomocně žalobci přiznána částka ve výši 3 233 506,39 Kč ze stejného právního titulu, tudíž i částka ve výši 552 443,13 Kč, která ještě zbývá, je opodstatněná. V této souvislosti soud připomíná, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osobou ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona a § 4 odst. 1 zákona) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 exekučního řádu. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má také stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatnil vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora tak stojí vedle sebe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 825/2014 či rozhodnutí Nejvyššího sodu 30 Cdo 2135/2013). Soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného (povinných) na základě pověření soudu, prováděl nucený výkon exekučního titulu žalobce, tedy začal provádět exekuční činnost, jak je definována v § 1 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů. Při výkonu své exekuční činnosti má exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc, což vyplývá přímo z ustanovení § 1 odst. 1 exekučního řádu. V uvedeném případě tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] nevyplatil oprávněnému, tj. žalobci částku po tom, co ji vymohl a nechal si ji zaslat na svůj účet. Nesprávnost úředního postupu soudního exekutora plyne z porušení povinností stanovených v ustanovení § 46 exekučního řádu. Škoda žalobci tedy vznikla v rámci činnosti, při které soudní exekutor vykonával povinnosti stanovené zákonem, resp. opomněl vykonávat povinnosti stanovené zákonem, přitom se nejedná o exces s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2082/2015. Jelikož soud dospěl k závěru, že uvedeným postupem soudního exekutora Mgr. [příjmení] žalobci vznikla škoda v uvedeném rozsahu, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal s odkazem na ustanovení § 15 odst. 2 zákona, avšak vzhledem k tomu, že žalobce svůj nárok předběžně neuplatnil u žalovaného, nýbrž až u soudu, počala žalovanému běžet šestiměsíční lhůta pro možné dobrovolné vypořádání nároku ode dne podání žaloby, tj. od [datum] a žalovaný se tak mohl dostat do prodlení až dnem [datum].

9. Výrok o nákladech řízení soud neodůvodňoval s odkazem na vydání opravného usnesení ze dne 20.12.2021, č.j. 28 C 222/2018 – 155.