62 CO 48/2022

Plný text

Městský soud v praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o částka s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací , ve znění opravného usnesení ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací a doplňujícího rozsudku ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] se ve výroku I. v rozsahu částky [anonymizována dvě slova], [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje, jinak se ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení v tomto výroku potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] mění tak, že žalobce je povinnen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opravné usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] se zrušuje.

IV. Doplňující rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] se ve výroku I. mění tak, že se žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítá.

V. Ve výroku II. se doplňující rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] potvrzuje.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.) a dále ho zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta na nákladech řízení částku blíže neurčenou - zde část výroku II. chybí, poznámka odvolacího soudu. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], 2. Soud prvního stupně nejprve svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] C 222 / [číslo], řízení zastavil podle § 103 a § 104 odst. 2 o. s. ř. pro nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci předběžného uplatnění nároku u žalovaného ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) /výrok ad I./. Současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní rozsudku /výrok ad II./ a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši [částka] žalobci po právní moci usnesení /výrok ad III./. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výrokem I. usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné a výrokem II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce přes výzvu soudu nesplnil základní podmínku podle § 14 odst. 3 OdpŠk a postup soudu prvního stupně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. tak byl jediným legitimním vyústěním celého případu. Současně odvolací soud neshledal ani žádnou z výjimek připuštěných aktuální judikaturou, kdy se předběžné projednání nároku u příslušeného úřadu podle § 14 odst. 3 OdpŠk nevyžaduje.

3. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací k dovolání žalobce svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl tak, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v rozsahu potvrzení výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], co do zastavení řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a výroků II. a III., jakož i v závislém výroku II. o nákladech odvolacího řízení a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výroku I. v rozsahu zastavení řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a závislých výrocích II. a III. se zrušují a věc se v uvedeném rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá. Nejvyšší soud ČR shledal dovolání přípustným ohledně části nároku ve výši [částka] s příslušenstvím, a to s poukazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř., kdy tato částka představuje nárok vyplývající ze spisu zapsaný pod číslem přihlášky [anonymizováno] v seznamu přihlášených pohledávek vedených Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vycházejícího z exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení]. Ve zbylém rozsahu převyšujícím částku [částka] s příslušenstvím bylo dovolání pro nepřípustnost odmítnuto. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím však dovolací soud shledal dovolání rovněž důvodným, neboť jak vyplývá z obsahu spisu, soud prvního stupně vyzval žalovaného dne [datum], aby se vyjádřil k žalobě, přičemž žalovaný ve vyjádření z [datum], kromě poukazu na absenci předběžného projednání, vylíčil i rozhodující skutečnosti, na základě kterých současně vznesl námitku promlčení a navrhl zamítnutí žaloby. Dovolací soud tak uzavřel, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované například rozsudkem sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], jestliže trval na podmínce předběžného uplatnění nároku, ačkoliv žaloba byla již doručena úřadu, uplynulo 6 měsíců a úřad dal najevo, že nárok žalobce uspokojit nehodlá. Usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil v dotčeném rozsahu, tedy ohledně částky [částka] s příslušenstvím, současně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a v závislých výrocích ad II. a III. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s poukazem na závaznost právního názoru dovolacího soudu podle § 243g odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku ze dne [datum] zrekapituloval postup v řízení a pod bodem 4. uvedl nesporné skutečnosti. Vyšel z toho, že mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce svůj nárok na náhradu škody ve výši [částka], který mu měl být způsobem nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], v podobě nevyplacení této částky, která byla exekutorem vymožena, předběžně u žalovaného neuplatnil. Dále nebylo mezi účastníky řízení sporné, že na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka Mgr. [jméno] [příjmení] a byl prohlášen na jeho osobu konkurz. Věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců. Žalobce v rámci konkurzního řízení přihlásil své pohledávky a to v období od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Také nebylo sporu o tom, že správkyně konkurzní podstaty v uvedeného konkurzním řízení měla za zjištěnou pohledávku žalobce v celkové výši [částka]. Část této pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím, byla žalobci přiznána na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

5. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., dále jen OdpŠk. Odkázal na jeho § 1 odst. 1, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1 a § 26; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Za situace, kdy skutkové okolnosti sporu byly mezi účastníky nesporné, zaměřil svoji pozornost na posouzení důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným. K tomu odkázal na § 32 odst. 1 OdpŠk a vysvětlil, že promlčecí lhůta je v daném případě tříletá počíná běžet ode dne, kdy poškozený dozvěděl o dvou okolnostech, a to za prvé o tom, že mu vznikla škoda, tedy poškozený musí mít povědomí o tom, že došlo k újmě na jeho majetku, a za druhé poškozený má vědomost o tom, kdo za škodu odpovídá. Soud prvního stupně přisvědčil žalovanému v tom, že tímto okamžikem bylo uplatnění pohledávky žalobce v rámci konkursního řízení vedeném proti dlužníkovi Mgr. [jméno] [příjmení], soudnímu exekutorovi, neboť nejpozději tímto okamžikem žalobce získal povědomí o tom, že mu vznikla škoda v podobě exekutorem vymožených, avšak žalobci nevyplacených částek a tedy i o tom, kdo za ni odpovídá. Promlčecí lhůta proto počala běžet v období od [datum] do [datum], když sice je pravdou, že tento nárok, který byl předmětem této žaloby, nebyl předběžně uplatněn u žalovaného a žalobce ho uplatnil až u soudu žalobou doručenou dne [datum], avšak žalovaný pomíjí skutečnost, že pokud je nárok uplatněn u soudu a je pokračováno v řízení, dochází ke stavění běhu promlčecí doby. Nárok tak byl uplatněn v tříleté lhůtě a promlčen není.

6. Za tohoto stavu se pak prvostupňový soud zabýval věcnou stránkou sporu a vysvětlil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je naplnění tří podmínek, a to za prvé existence nesprávného úředního postupu, za druhé vznik škody za třetí příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. V řízení bylo prokázáno, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] v jednotlivých exekučních řízeních vymohl pro žalobce jako oprávněného celkem [částka] proti povinným dlužníkům, avšak takto vymožené plnění žalobce nevyplatil, žalobci tak vznikla škoda v uvedené výši. Správce konkursní podstaty úpadce sdělil, že pohledávky žalobce uznává v plné výši, celkem tedy ve výši [částka], přičemž v jiném řízení rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci pravomocně přiznána částka [částka] 506, [částka] ze stejného právního titulu, tudíž i částka ve výši [částka] je opodstatněná. Soud prvního stupně odkázal na § 3 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 1 OdpŠk, kdy za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci odpovídá vedle státu též exekutor za podmínek uvedených v § 32 ex. ř. Odpovědnost státu a soudního exekutora tak stojí vedle sebe (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dále [spisová značka]). Soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného na základě pověření soudu prováděl nucený výkon exekučního titulu žalobce, který prováděl exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 5 ex. ř. a měl tak postavení orgánu vykonávajících veřejnou moc, což vyplývá přímo v § 1 odst. 1 ex. ř. Nesprávnost úředního postupu soudního exekutora plyne z porušení povinností stanovených v § 46 ex. ř., žalobci tak vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora a podmínky pro odpovědnost státu za škodu tak jsou naplněny. Soud prvního stupně proto žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku vyhověl.

7. Dále soud prvního stupně žalobci přiznal úrok z prodlení od [datum] s odkazem na § 15 odst. 2 OdpŠk. Vyšel z toho, že žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně neuplatnil, žalovanému tak počala běžet šestiměsíční měsíční lhůta pro možné dobrovolné vypořádání nároku ode dne podání žaloby, tj. od [datum] a do prodlení se dostal až dnem [datum] (správně zřejmě míněno datum [datum], pozn. odvolacího soudu).

8. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne [datum] neodůvodňoval výrok o nákladech řízení, a to s poukazem na opravné usnesení ze dne [datum], na které odkázal.

9. Opravným usnesením ze dne [datum] soud prvního stupně svůj rozsudek ze dne [datum] ve výroku I. opravil tak, že na místo nesprávně uvedené částky [částka] má být částka [částka] a ve výroku II. opravil tak, že správně zní: žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného a záhlaví uvedeného rozsudku se opravuje tak, že na místo nesprávně uvedené částky [částka] má být částka [částka].

10. Vydání opravného usnesení ze dne [datum] soud prvního stupně odůvodnil § 164 o. s. ř. Vysvětlil, že ve výroku I. a v záhlaví rozsudku ze dne [datum] nesprávně uvedl předmět řízení, kdy jím byla toliko částka [částka] s příslušenstvím s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] vydané v této věci. Tuto chybu ve výrokové části rozsudku a v jeho v záhlaví soud prvního stupně napravil podle § 164 o. s. ř. Současně ve výroku II. rozsudku ze dne [datum] vyčíslil náklady řízení, když tyto přiznal podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. v poměrné výši žalovanému, a to v rozsahu 72 %. Vysvětlil, že předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky [částka], přičemž stran částky [anonymizována dvě slova], [částka] bylo řízení na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobce. Ohledně částky [částka] však byl žalobce úspěšný, jeho úspěch tak činil 14 % a žalovaný uspěl 86 %, žalovaný tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % Náklady řízení žalovaného sestávající z paušální náhrady jeho hotových výdajů soud prvního stupně vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

11. Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] soud prvního stupně doplnil svůj rozsudek ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] o výrok III., který zní: žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad. I. doplňujícího rozsudku). Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku (výrok ad II. doplňujícího rozsudku). Vydání doplňujícího rozsudku prvostupňový soud odůvodnil § 166 o. s. ř., když takto rozhodl bez jednání podle § 115a o. s. ř. Uvedl, že v rozsudku ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] nerozhodl o celém předmětu řízení, učinil tak proto doplňujícím rozsudkem, přičemž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci i zbývající část zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum]. Protože žádnému z účastníků v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku nevznikly náklady řízení, rozhodl soud prvního stupně tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo.

12. Proti rozsudku ze dne [datum] a opravnému usnesení ze dne [datum] podal žalovaný včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci ohledně rozsudku a chybný postup při vydání napadeného usnesení. K opravnému usnesení uvedl, že podmínky pro postup podle § 164 o. s. ř. v daném případě nebyly splněny, důvod k opravě rozsudku nebyl dán, neboť to, co bylo opraveno, nebylo chybou v psaní, v počtech či jinou zřejmou nesprávností ([spisová značka]). K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (správně usnesení Nejvyššího soudu ČR, pozn. odvolacího soudu) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z jehož obsahu citoval. Soudu prvního stupně vytkl, že překročil předmět řízení, když po kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zůstala předmětem řízení pouze částka [částka], a v ostatním bylo dovolání žalobce odmítnuto. Zhojit tuto skutečnost vydáním opravného usnesení není možné, neboť se jedná o rozhodnutí v meritu věci, nikoliv o zřejmou nesprávnost v rámci vyhlášení rozhodnutí při ústním jednání. Odvolání žalovaného tak z důvodu procesní opatrnosti směřuje do celé částky [částka] s příslušenstvím.

13. Ohledně rozsudku ze dne [datum] žalovaný v podstatě zopakoval argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně. Nesouhlasil s posouzením námitky promlčení a uvedl, že vědomost o podané žalobě získal až dne [datum], kdy mu byla žaloba spolu s výzvou k podání vyjádření doručena. Do té doby o podané žalobě neměl povědomí, tudíž nemohlo dojít ke stavění běhu promlčecí lhůty, když žalobce s vědomím neuplatnění nároku u žalovaného přesto podal žalobu k soudu prvního stupně, tudíž obešel obligatorní ustanovení § 15 OdpŠk. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], vydané v této věci, podle něhož obligatorní podmínka uplatnění věci u žalovaného odpadla ve smyslu rozsudku sp. zn. [spisová značka] doručením žaloby úřadu, tedy uplynutím 6 měsíců, když úřad dal najevo, že nárok uspokojit nehodlá. Sám Nejvyšší soud ČR uvedl, že žalobu je nutno doručit, čímž je uplatněn i žalovaný nárok u žalovaného. S tím souvisí i určení běhu úroků z prodlení z přisouzené částky, neboť žalovaný se nemohl dostat do prodlení, když o podané žalobě neměl povědomí. Žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ze dne [datum] ve znění usnesení ze dne [datum] změnil tak, že se žaloba zamítá a znovu rozhodl o nákladech řízení.

14. V odvolání proti doplňujícímu rozsudku ze dne [datum] žalovaný rovněž namítl nesprávné právní posouzení věci, odkázal na své odvolání proti rozsudku ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] a znovu zopakoval svoji argumentaci ohledně promlčení nároku tak, jak ji uvedl v odvolání. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek ze dne [datum] ve znění opravného usnesení z [datum] a doplňujícího rozsudku ze dne z [datum] změnil tak, že se žaloba zamítá a znovu rozhodl o nákladech řízení.

15. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku uvedl, že podmínky pro vydání opravného usnesení byly splněny, když ustanovení § 164 o. s. ř. představuje výjimku z pravidla, podle něhož jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím podle § 156 odst. 3 o. s. ř. vázán. Žalobce rozebral podmínky pro vydání opravného usnesení podle § 164 o. s. ř. a zdůraznil zjevnou nesprávnost rozsudku ze dne [datum], která byla opravným usnesením z [datum] zhojena.

16. K argumentaci žalovaného ohledně námitky promlčení žalobce odkázal na závěry soudu prvního stupně, uvedl v § 648 o. z. a akcentoval, že pro stavění běhu promlčecí lhůty je rozhodné, kdy byl nárok uplatněn příslušného orgánu, tedy soudu. K tomu poukázal na § 26 OdpŠk, kdy občanský zákoník se použije subsidiárně. OdpŠk sice upravuje zvláštní úpravu promlčení, tato se však týká počátku a délky lhůt, nic však nemění na obecné podstatě promlčení ve smyslu § 609 a násl. o. z. Zvláštní úpravou pak není dotčena ani obecná úprava běhu promlčecích lhůt podle § 645 až § 652 o. z. Argumentace žalovaného o tom, že pro stavění běhu promlčecí lhůty je rozhodující až jeho vědomost, kdy žaloba mu byla doručena až dne [datum], je z tohoto pohledu nerozhodná. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku ze dne [datum], včetně opravného usnesení a doplňujícího rozsudku jako věcně správného.

17. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalovaného do rozsudku ze dne [datum] shledal nedůvodným, naopak ho shledal opodstatněným do opravného usnesení ze dne [datum] a do doplňujícího rozsudku ze dne [datum].

18. K odvolacím námitkám žalovaného ohledně vydání opravného usnesení odvolací soud uvádí, že tyto zcela sdílí. Soud prvního stupně si poté, kdy Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne [datum] zčásti zrušil usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] i potvrzující usnesení odvolacího soudu dne [datum], neujasnil, co zůstalo předmětem řízení. Nejvyšší soud ČR totiž uvedeným rozhodnutím zrušil zastavující usnesení soudu prvního stupně i potvrzující usnesení odvolacího soudu toliko co do částky [částka] s příslušenstvím, tedy zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v závislých nákladových výrocích a ve výroku o vrácení části soudního poplatku, nikoliv však ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, když v tomto rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Dovolací soud sice ve svém zrušujícím usnesení„ zbylý rozsah“ v němž bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za použití § 237 o. s. ř., nespecifikoval vyčíslením konkrétní částky, nicméně tuto lze zjistit odečtením částky [částka] od původně žalobou uplatněné částky [částka]. Soud prvního stupně výrokem I. rozsudku ze dne [datum] rozhodl o původní částce [částka] se zákonným úrokem od [datum] do zaplacení, (tedy nikoliv od [datum], jak žalobce požadoval, když tuto část příslušenství vypořádal poté doplňujícím rozsudkem, jak bude uvedeno ještě dále). Z odůvodnění rozsudku a z jeho celkového kontextu je ale jednoznačně zřejmé, že nejde o písařskou chybu či chybu v počtech nebo jinou zřejmou nesprávnost tak, jak má na mysli ustanovení § 164 o. s. ř., neboť soud prvního stupně jasně vycházel z toho, že předmětem dalšího řízení po vydání usnesení dovolacího soudu ze dne [datum] je i nadále původní uplatněná částka [částka] Soudní judikatura dovodila, že opravit rozsudek podle § 164 o. s. ř. je možné jen v případech, že jde o v chybu v psaní, v počtech nebo o chybu, která je zřejmá jako nesprávnost podobného původu, například chybu v psaní, počtech, k níž došlo zjevným okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku a která je zřejmá. Zřejmost této nesprávnosti vyplývá zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně z jiných souvislostí ([spisová značka]). Zákon tu tak má zcela zřetelně na mysli zjevné nesprávnosti, k nimž došlo při vyhlášení, nebo v písemném vyhotovení rozsudku, je však nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah rozhodnutí, byť by toto jinak bylo vadné (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka]).

19. Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán (§ 156 odst. 3 o. s. ř.). Lze sice připustit, že písemné vyhotovení rozsudku se může odlišovat od vyhlášeného znění, tuto případnou rozdílnost však lze napravit toliko postupem podle § 164 o. s. ř. vydáním opravného usnesení za předpokladu, že jde o chybu v psaní, v počtech či zřejmou nesprávnost tak, jak má toto zákonné ustanovení na mysli. Vady, které nelze podřadit pod ust. § 164 o. s. ř., lze napravit pouze řádně a včas podaným opravným prostředkem stanoveným postupem.

20. Soud prvního stupně opravných usnesením ze dne [datum] opravil ve výroku I. částku tak, že namísto nesprávně uvedené částky [částka], [částka] tam uvedl částku [částka] a v návaznosti na to opravil i záhlaví rozsudku pokud jde o vyjádření předmětu řízení. Podmínky pro opravu postupem podle § 164 o. s. ř. však splněny nebyly.

21. Chybně soud prvního stupně uvedeným opravným usnesením opravil též znění výroku II. rozsudku ze dne [datum] Ani v tomto případě totiž nejde o chybu v psaní, počtech či zřejmou nesprávnost, tak jak předpokládá § 164 o. s. ř., neboť soud prvního stupně za stavu, kdy vycházel z toho, že předmětem řízení je celá uplatněná částka [částka], kterou žalobci v plném rozsahu přiznal, zjevně dovodil, že žalobce měl v řízení plný úspěch. Poté ovšem, kdy si uvědomil, co zůstalo předmětem řízení po vydání zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, shledal procesní zavinění ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. na straně žalobce ohledně částky [částka], ohledně níž řízení bylo zastaveno a náhradu nákladů řízení naopak přiznal v poměrné části žalovanému, a to v rozsahu 72 %. Prvostupňový soud tak opravným usnesením změnil obsah výroku o nákladech řízení, a to zásadním způsobem, když povinnost k jejich náhradě oproti původnímu výroku II. rozsudku ze dne [datum] uložil naopak žalobci.

22. Odvolací soud tak uzavírá, že zákonné podmínky pro vydání opravného usnesení nebyly vůbec dány. Opravné usnesení soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil, neboť toto nemělo být vydáno. Za této procesní situace tak již věc v tomto rozsahu nevracel soudu prvního stupně k dalšímu řízení tak, jak vyplývá z § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – výrok III rozsudku odvolacího soudu.

23. K odvolání žalovaného do rozsudku ze dne [datum] uvádí odvolací soud následující. Žalovaný uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že je dána odpovědnost státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 OdpŠk, kdy stát odpovídá za chybný postup soudního exekutora, který v rozporu se svými povinnostmi uloženými mu v § 46 ex. ř. nevyplatil žalobci jako oprávněnému v exekučním řízení, které vedl, pro něj vymožené plnění ve výši [částka]. Odpovědnost soudního exekutora za škodu je dána podle § 32 odst. 1 a 2 ex. ř., nicméně soudní judikatura současně dovodila, že vedle soudního exekutor odpovídá za škodu též stát podle § 32 odst. 3 ex. ř. a § 4 OdpŠk. Soudní exekutor za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti odpovídá podle § 32 ex. ř. vedle státu, jehož odpovědnost je dána podle § 3 písm. b) a § 4 zák. č. 82/1998 Sb. Je na poškozeném, aby si vybral, který z těchto dvou subjektů bude žalovat, případně zda bude žalovat oba dva, přičemž skutková podstata odpovědnosti za škodu každého z těchto subjektů je odlišná. Pokud žalobkyně požaduje nahradit škodu po soudním exekutorovi, pak je tento její postup zcela v souladu s § 32 ex. ř. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura, sv. 1, ročník 2009, str. 20, uveřejněné pod publikačním [číslo] 2009). Odpovědnost exekutora za škodu vzniklou při výkonu exekuční činností je odpovědností objektivní, kdy zákon připouští jediný liberační důvod, a to že exekutor se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (§ 32 odst. 2 ex. ř.).

24. Soud prvního stupně správně posoudil i námitku promlčení tak, jak ji žalovaný uplatnil. Odvolací soud přisvědčuje jeho závěru o tom, že ke stavění běhu tříleté promlčecí lhůty podle § 32 odst. 1 věta věta prvá OdpŠk došlo dnem uplatnění nároku u soudu žalobou podle § 648 o. z. za použití § 26 OdpŠk, kdy zákon č. 82/1998 Sb. se použije ve vztahu k občanskému zákoníku jako lex specialis, jehož užití má před občanským zákoníkem přednost; intituty v něm neupravené se však posoudí podle obecné občanskoprávní úpravy. Žaloba u soudu byla podána dne [datum] a tímto dnem nastaly hmotněprávní účinky, které zákon se zahájením řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.) spojuje. Názor žalovaného o tom, že ke stavení běhu promlčecí lhůty došlo až dnem, kdy mu byla doručena žaloba za situace, kdy žalobce v rozporu s ustanovením § 14 OdpŠk svůj nárok u žalovaného neuplatnil v rámci předběžného projednání nároku, není správný a nemá oporu ani v zákoně, ani v judikatuře. Doručení žaloby žalovanému nemá z hlediska stavění běhu promlčecí lhůty žádný význam, neboť jak vyplývá z § 648 o. z., ke stavění běhu promlčecí lhůty dochází uplatněním práva u soudu a řádným pokračováním v řízení vždy; z žádného ustanovení OdpŠk ani občanského zákoníku nelze dovodit, že by ke stavení běhu promlčecí lhůty došlo až poté, kdy je žaloba dlužníku doručena. Na tom nic nemění ani to, že jak je uvedeno výše, žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně neuplatnil; tato skutečnost může být významná toliko z hlediska určení počátku prodlení. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně se uzavírá, že za stavu, kdy tříletá promlčecí doba počala běžet v období od [datum] do [datum], kdy žalobce v rámci konkursního řízení vedeném proti soudnímu exekutoru Mgr. [příjmení] postupně přihlašoval své pohledávky v konkurzu, což bylo mezi účastníky nesporné a žaloba byla u soudu podaná dne [datum], je zřejmé, že se tak stalo v zákonné tříleté promlčecí době podle § 32 odst. 1 věta prvá OdpŠk.

25. Ohledně prodlení je třeba uvést, že soudní judikatura vychází z toho, že žalovaný se dostává do prodlení až uplynutím šestiměsíční lhůty stanovené pro předběžné projednání nároku, smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk (k tomu srovnej [stanovisko NS]). Pokud však žalobce svůj nárok předběžně u žalovaného neuplatnil a Nejvyšší soud ČR ve svém shora označenému rozhodnutí ze dne [datum] dovodil, že tato podmínka v daném případě nemusí být splněna, tak je nutno počátek prodlení podle § 1968 a násl. o. z. za použití § 26 OdpŠk určit podle obecných pravidel, tedy od okamžiku, kdy byl dlužník ke splnění povinnosti poprvé řádně vyzván za stavu, kdy splatnost nebyla určena jinak. Za takovouto výzvu je třeba považovat právě žalobu. Ta byla žalovanému doručena dne [datum] (k tomu srovnej potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 57 p. v. spisu). Žalovaný tak byl povinen plnit následující den, tedy [datum], což ovšem byla sobota, tedy splatnost pohledávky žalobce nastala v pondělí [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. Odvolací soud tak nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že prodlení v tomto případě nastává obdobně jako v případě předběžného projednání nároku uplynutím šestiměsíční lhůty podle § 15 OdpŠk po uplynutí šesti měsíců po podání žaloby, a to již jen proto, že podání žaloby – a v tom je třeba žalovanému přisvědčit – žalovanému není ani známo. Protože však prodlení nastalo, jak vyplývá z výše uvedeného, ještě před uplynutím šesti měsíců od zahájení řízení, nemá tato nepřesnost na správnost určení počátku prodlení vliv.

26. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je naplněna skutková podstata odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 OdpŠk spočívajícím v nesprávném postupu soudního exekutora Mgr. [příjmení] tak, jak je shora vysvětleno.

27. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobci přiznal vůči žalovanému částku [částka], (která zůstala předmětem řízení po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum]) se zákonným úrokem z prodlení od [datum], kdy jeho výše je odůvodněna § 1970 o. z. za použití § 26 OdpŠk a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb..

28. Za situace, kdy soud prvního stupně výrokem I. rozsudku ze dne [datum] rozhodl o původně uplatněné částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ačkoliv ohledně částky [anonymizována dvě slova], [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení bylo odvolání odmítnuto, tedy tato částka nebyla předmětem řízení, jak je vysvětleno shora, odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve výroku I. v rozsahu částky [anonymizována dvě slova], [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (když úrok z prodlení byl přiznán až od tohoto data rozsudkem soudu ze dne [datum]) zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 103 a § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. spočívající v absenci řádného návrhu, když řízení o žalobě v tomto rozsahu nemělo dále vůbec probíhat. Řízení v tomto rozsahu tak odvolací soud současně zastavil podle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím z této částky od [datum] do zaplacení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

29. Za stavu, kdy nebyly dány podmínky pro vydání opravného usnesení ze dne [datum], je nutno vycházet z toho, že výrok II. o nákladech řízení obsažený v rozsudku ze dne [datum] je nesprávný, když soud prvního stupně zjevně vycházel z plného úspěchu žalobce podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nadto tento výrok je formulován i nesrozumitelně, neboť náklady řízení v něm nejsou vůbec vyčísleny, aniž by se jednalo o postup podle § 151 odst. 5 o. s. ř. Žalobce uspěl 30. ohledně částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, naopak neuspěl ohledně části příslušenství z částky [částka] od [datum] do [datum] a z procesního hlediska zastavil řízení ve zbývajícím rozsahu ohledně částky [částka] příslušenstvím od [datum] do zaplacení ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Z toho vyplývá, že úspěch žalobce byl rozsahu 14 %, ve zbývajících 86 % z procesní hlediska zavinil zastavení řízení, respektive neuspěl, tedy naopak žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení v poměru 72 % (86 % - 12 %). Náklady řízení žalovaného sestávají z paušální náhrady jeho hotových výdajů za 3 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 250/2015 Sb., celkem [částka], z toho 72 % je [částka] (zaokrouhleno). Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve výroku II. změnil tak, jak to vyplývá z výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu.

31. Soud prvního stupně pochybil i při vydání doplňujícího rozsudku ze dne [datum]. K tomu odvolací soud poukazuje na to, že poté, kdy mu věc byla předložena dne [datum] k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum], tak svým pokynem ze dne [datum] věc vrátil soudu prvního stupně mimo jiné k vydání doplňujícího rozsudku podle § 166 o. s. ř. ohledně příslušenství částky [částka] od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně doplňující rozsudek sice vydal, avšak z jeho znění obsaženého ve výroku I. je zřejmé, že jím doplnil svůj rozsudek ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] o výrok III., kterým žalovanému znovu uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka], se zákonným úrokem z prodlení z této částky [datum] do [datum]. Soud prvního stupně tak zavázal žalovaného k zaplacení částky [částka] žalobci duplicitně, tedy chybně. Z odůvodnění doplňujícího rozsudku je však zřejmé, že prvostupňový soud měl v tomto případě na mysli vypořádat toliko zbývající část zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a nikoli již částku [částka]; tedy v tomto případě by bylo možno dovodit, že jde o zřejmou nesprávnost ve smyslu § 164 o. s. ř. Za stavu ovšem, kdy úrok z prodlení přísluší žalovanému až od [datum], resp. [datum], jak je vysvětleno shora, odvolací soud doplňující rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] zamítá. Ve výroku II. doplňující rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když tento výrok je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, kdy v řízení o vydání doplňujícího rozsudku úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

32. I přesto, že odvolací soud plně přisvědčil námitkám žalovaného, pokud jde o postup soudu při vydání opravného usnesení a žalovaný uspěl i ohledně svého odvolání do doplňujícího rozsudku, je nutno dovodit, že v odvolacím řízení výsledně z převážné části uspěl žalobce, když byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, ohledně níž bylo žalobě vyhověno; neúspěch žalobce v odvolacím řízení se týkal pouze nepatrné části ohledně příslušenství z částky [částka]. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z náhrady za 1 režijní paušál ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, celkem [částka] plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Zde odvolací soud pro úplnost dodává, že o nákladech řízení před soudy obou stupňů nerozhodoval znovu podle § 224 odst. 2 o. s. ř., když výrok IV. tohoto rozsudku je sice formálně měnícím podle § 220 odst. 1 o. s. ř., avšak fakticky jde toliko o postup podle § 164 o. s. ř., jak vyplývá z odůvodnění výše.