45 C 113/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce. Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno pro zaplacení 4 289 616 Kč c příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje, a to co do částky 141.600,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 141.600,00 Kč od 30.7.2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 4.148.016,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ročně ve výši 12,75 % z částky 4.148.016,00 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 3 809,13 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku, která bude specifikována v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 4 289 616 Kč s příslušenstvím, představující zadostiučinění za výkon vazby ve výši 1.638.000 Kč (1.500 Kč / den), další nemajetkovou újmu za závažné duševní dopady ve výši 1.500.000 Kč a náhrady ušlého zisku ve výši 1.151.616 Kč, to ve způsobené mu v souvislosti s trestním stíháním vedeným od ledna 2019 do listopadu 2023 u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 5 T 12/2019. Trestní řízení probíhalo na základě dvou usnesení Policie České republiky, územní odbor Sokolov, o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 1. 2019 (č.j. KRPK-3326-25/TČ-2019-190972) a ze dne 12. 5. 2020 (č.j. KRPK-33199-38/TČ-2020-190972-KAR), která vedla ke dvěma obžalobám státního zastupitelství. Obžaloby byly následně spojeny a řízení bylo vedeno pod spisovou značkou 5 T 12/2019 u Krajského soudu v Plzni. Po několika rozsudcích, odvoláních a zrušených rozhodnutích byl žalobce dne 27. 11. 2023 zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Od 11. 5. 2020 byl žalobce na základě návrhu státního zástupce vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Sokolově (č.j. 31 Nt 24012/202029), přestože sám nevyvolal žádné okolnosti, které by nasvědčovaly riziku útěku nebo maření řízení – nevyhýbal se trestnímu řízení, neskrýval se, aktivně se účastnil procesních úkonů. Včetně počátečního zadržení v lednu 2019 byla žalobci osobní svoboda omezena celkem na 1092 dní. Vazba a trestní stíhání měly zásadní dopad na osobní život žalobce. Před zahájením stíhání žil se svými nezletilými dětmi jméno FO (nar. Anonymizováno) a jméno FO-jméno FO (nar. Anonymizováno) ve společné domácnosti, zajišťoval jejich péči a výživu. V důsledku vazby byl ze života svých dětí zcela vyřazen – jméno FO-jméno FO neviděl po celou dobu stíhání, se jméno FO měl pouze nepravidelný telefonický kontakt. Po propuštění z vazby se péče obnovila – se jméno FO žije ve společné domácnosti, s dcerou se vídá o víkendech. Ztráta tří let aktivního otcovství měla nepominutelný vliv na jejich vztah a psychický vývoj dětí. V době, kdy byl žalobce vzat do vazby, žil ve společné domácnosti se strýcem a tetou (jméno FO a jméno FO), o které pečoval. Oba během doby vazby zemřeli (strýc datum, teta datum), žalobce se nemohl účastnit jejich pohřbu ani sdílet bolest s blízkými. Byl rovněž opakovaně předváděn v poutech k jednáním soudu před členy rodiny, sousedy a známými, což pro něj představovalo silně ponižující zážitek. Vazba jej rovněž připravila o stabilní zaměstnání. Od roku 2018 pracoval u společnosti právnická osoba, nejprve jako pracovník údržby, později jako mistr ve výrobě. Pracovní poměr byl ukončen výhradně v důsledku vazby. jméno FO základě výpočtu hrubé mzdy za rozhodné období žalobce uplatňuje nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 1.151.616 Kč. V důsledku dlouhodobého trestního stíhání a pobytu ve vazbě žalobce trpěl těžkými psychickými obtížemi. Měl poruchy spánku, časté bolesti hlavy, odmítal jídlo, trpěl úzkostmi a depresí. Odborná pomoc mu nebyla ve věznici fakticky poskytnuta, navzdory opakovaným žádostem. Bylo mu doporučeno „malovat si obrázky“. V nejtěžších chvílích pomýšlel na ukončení života – naději a sílu čerpal z myšlenky na své děti. Zásadní negativní dopad mělo i společenské stigmatizování – obvinění ze závažných trestných činů, jejichž podstatou byla údajná agrese vůči ženě, vedla k vyřazení ze společenského života a ztrátě důvěry u okolí. Případ byl medializován, probíhal v televizi i na sociálních sítích. Dne 16. 1. 2024 žalobce uplatnil tento nárok u právnická osoba, jakožto příslušného orgánu státní moci odpovědného za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ministerstvo potvrdilo přijetí žádosti dopisem ze dne 29. 1. 2024, avšak do dnešního dne nerozhodlo o mimosoudní náhradě. Vzhledem k nečinnosti žalované se žalobce rozhodl domáhat svých práv cestou soudního řízení.

2. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil dne 29.1.2024 (přípisem ze dne 16.1.2024) v souvislosti s trestním stíháním a v souvislosti s vazbou vykonanou v rámci trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 5T 12/2019 nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání ve výši 1 500 000 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena v souvislosti s omezením osobní svobody – zadržením a vazbou ve výši 1 638 000 Kč a nárok na náhradu škody – ušlého zisku ve výši 1 151 616 Kč. V rámci mimosoudního projednání vydala dne 26. 7. 2024 stanovisko č.j. MSP-199/2024-ODSK-ODSK/25, v němž uznala částečně nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 140 000 Kč a náhradu za zadržení v období od 9. 1. do 11. 1. 2019 ve výši 1 600 Kč. Tyto částky žalovaná žalobci uhradila dne 30. 7. 2024. Žalovaná poukázala na závažnost trestních činů, pro které byl žalobce stíhán, a na vývoj právní kvalifikace, která se postupně zpřísňovala až na zvlášť závažné zločiny s trestní sazbou do 12 let. Trestní řízení vedené pod sp. zn. 5 T 12/2019 trvalo od 9. 1. 2019 do 10. 12. 2023 a bylo vedeno ve dvou stupních soudní soustavy. Žalovaná jej hodnotila jako plynulé a přiměřené. Současně upozornila, že žalobce se při prvním výslechu dne 9. 1. 2019 k některým skutkům doznal – připustil, že partnerce nadával, použil vulgární výrazy, a že jí dal „nějakou facku“, přičemž konkrétní incidenty popsal s relativní přesností. Tato výpověď podle žalované potvrzovala, že žalobce sám přiznal určité násilné a ponižující chování vůči poškozené, což bylo v souladu s pozdějšími svědeckými výpověďmi i znaleckými závěry. Znalecké posudky z oboru psychiatrie a psychologie přitom potvrdily, že poškozená jméno FO byla osobnostně nezralá, výrazně zranitelná, s podprůměrným intelektem a zvýšenou sugestibilitou. Trpěla posttraumatickou stresovou poruchou. Znalci vyloučili, že by mohla výpovědi smyšleně konstruovat. Naopak žalobce byl označen za osobu s disociální poruchou osobnosti, která se vyznačovala emoční chladností, nízkou schopností empatie, manipulativním chováním a agresí jako běžným způsobem řešení konfliktů. Podle znalců nebylo možné jeho osobnostní rysy ovlivnit léčbou. Žalovaná dále poukázala na trestní minulost žalobce, který měl 17 záznamů v rejstříku trestů, včetně závažného vydírání ženy na Slovensku, kde jí bylo vyhrožováno nožem. V této souvislosti zpochybnila tvrzení žalobce, že charakter trestního stíhání mu způsobil společenskou újmu, neboť obdobné jednání se objevilo i v jeho předchozí trestní historii. K tvrzením žalobce o narušení rodinného života žalovaná uvedla, že omezení kontaktu s dětmi nebylo způsobeno pouze výkonem vazby, ale také předběžným opatřením vydaným Okresním soudem v Sokolově dne 11. 1. 2019 (sp. zn. 31 Nt 24002/2019), kterým byl žalobci zakázán styk s poškozenou jméno FO a osobami jí blízkými. Žalovaná konstatovala, že žalobce toto opatření opakovaně porušoval, což vedlo k jeho vzetí do vazby dne 11. 5. 2020. V době před zadržením žalobce fakticky žil s poškozenou a jejich dětmi ve společné domácnosti, což bylo potvrzeno řadou svědeckých výpovědí. Při vazebním zasedání dne 14. 5. 2020 žalobce uvedl nepravdivé informace o svém pobytu a přiznal, že o zákazu styku věděl. Soud konstatoval, že žalobce nerespektoval uložená opatření a že výkon vazby nelze nahradit jinými instituty. Z těchto důvodů žalovaná odmítla nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za výkon vazby v období od 11. 5. 2020 do 4. 5. 2023, stejně jako nárok na náhradu škody z titulu ušlého zisku. Podle žalované si žalobce vazbu zavinil sám svým jednáním. K požadavku žalobce na náhradu za zadržení v lednu 2019 žalovaná přiznala částku 1 600 Kč, tj. 800 Kč za každý den omezení osobní svobody, což považovala za přiměřené s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Žalovaná navrhla, aby řízení bylo ve vztahu k částce 141 600 Kč zastaveno (v souladu s částečným zpětvzetím žaloby ze dne 30. 8. 2024) a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně částky 4 289 616 Kč, aby byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

3. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou vyplacené náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 141.600,00 Kč.

4. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody za majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a zadržením dne 16. 1. 2024, a to prostřednictvím žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti. Obsah této žádosti byl totožný se žalobou, kterou žalobce následně podal.

5. Dle potvrzení o přijetí podání ze dne 29. 1. 2024 byl žalobce informován o přijetí jeho žádosti o předběžné projednání nároku na náhradu škody za majetkovou i nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a zadržením. Dle detailu přijaté zprávy, byla informace o přijetí žádosti odeslána ministerstvem spravedlnosti právní zástupkyni žalobce 29. 1. 2024 a doručena 30. 1. 2024. 6. jméno FO základě žádosti žalobce vydalo Ministerstvo spravedlnosti dne 26. 7. 2024 stanovisko k předběžnému projednání nároku, v němž žalobci přiznalo částku 141 600 Kč jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním a nezákonným zadržením. Tato částka byla rozdělena na 140 000 Kč za trestní stíhání a 1 600 Kč za dvoudenní zadržení v lednu 2019. Z doručenky a datové zprávy ze dne 26. 7. 2024 bylo prokázáno, že stanovisko Ministerstva spravedlnosti bylo téhož dne doručeno právní zástupkyni žalobce prostřednictvím datové schránky.

7. Dne 29. 7. 2024 byl vyhotoven limitovaný příslib - závazek k úhradě částky 141 600 Kč žalobci, s uvedenou splatností 30. 7. 2024.

8. Z kopie bankovního výpisu, resp. jeho kopie, bylo zjištěno, že dne 30. 7. 2024 došlo k odchozí platbě ve výši 141 600 Kč, označené poznámkou „odškodnění jméno FO“.

9. Dle pracovní smlouvy společnosti právnická osoba se žalobcem z 3. 4. 2018 byl se žalobcem sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 31.12.2018, kdy žalobce nastupoval jako údržbář, údržba strojů a zařízení, pomocné práce.

10. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze 30. 6. 2018 byl žalobce převeden na pozici mistr.

11. Dohodou o změně pracovní smlouvy z 21. 12. 2018 byl pracovní poměr žalobce prodloužen do 31.12.2019.

12. Dle změny pracovní smlouvy ze 13. 8. 2019 byla uzavřena novace původní pracovní smlouvy dle znění jejích dosavadních dodatků.

13. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze 31. 12. 2019 byl pracovní poměr žalobce prodloužen do 31.12.2020.

14. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 9. 1. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) trestního zákoníku a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a odst. 2 písmeno d) trestního zákona.

15. Dle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO ze dne 9. 1. 2019 (jako na č.l. 70–72 trestního spisu), svědkyně uvedla následující skutečnosti: „výpověď svědka v trestním řízení.

16. Dle protokolu o výslechu osoby zadržené ze dne 9. 1. 2019, a sice současného žalobce (jako na č.l. 20–22 vyšetřovacího spisu), žalobce uvedl: „výpověď v trestním řízení.“ 17. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 10. 1. 2019 (jako na č.l. 78–80 vyšetřovacího spisu), otec žalobce, Jméno žalobce, uvedl: „Po podaném poučení, které mi bylo hlasitě přečteno, a kterému jsem porozuměl, plně využívám svého práva a k věci nebudu vypovídat, neboť bych svojí výpovědí mohl přivodit trestní stíhání mému synovi.“ 18. Dle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO ze dne 10. 1. 2019 (jako na č.l. 62–64 vyšetřovacího spisu), svědkyně uvedla: „výpověď svědka v trestním řízení.“ 19. Dle protokolu z vazebního jednání ze dne 11. 1. 2019 (jako na č.l. 20–22 trestního spisu, vedeného pod sp. zn. 31 Nt č. účtu), bylo konáno vazební zasedání, při kterém právní zástupkyně žalobce převzala návrh na jeho vzetí do vazby a žalobce osobně ve věci vypovídal. Uvedl, že má dvě děti ve věku Anonymizováno,Anonymizováno roku a Anonymizováno, trvalé bydliště na adrese adresa, Anonymizováno, naposledy bydlel na adrese adresa, Anonymizováno. Se svou družkou, poškozenou jméno FO, žije ve vztahu od roku 2015. jméno FO je na mateřské dovolené, on pracuje jako mistr výroby ve firmě Elektromechanika adresa v Anonymizováno, kde pracuje od propuštění z výkonu trestu. Následně rok pracoval ve Anonymizováno a poté se vrátil do uvedené firmy. Výkon předchozího trestu odnětí svobody vykonal v plném rozsahu, od té doby se dle jeho vyjádření ničeho nedopustil. Byt, v němž žil s družkou, patří panu jméno FO, který jej pronajal otci žalobce, a ten následně uzavřel podnájemní smlouvu s jméno FO. Nájem byl hrazen společně s otcem. V bytě stále bydlí jeho otec, během společného soužití zde občasně přespával i bratr. K věci žalobce uvedl: „Mohu říci akorát to, že je mi to všechno líto. Neví, proč se to tak vzbouřilo.“ K dotazům státního zástupce žalobce uvedl: „Proč jsem se nepoučil z jednání na Slovensku, proč jsem se nezměnil vůči své partnerce — k tomu uvádím, že k této partnerce jsem se choval slušně. To, co jsem vypovídal, byla zčásti pravda a zčásti ne. Byl jsem rozčilený a nevím, proč jsem tak vypovídal. Co byla pravda a co ne — k tomu uvádím, že nevím. Teď si to všechno nepamatuji. K usnesení o zahájení trestního stíhání uvádím, že se to tak nestalo, jak je to v něm uvedeno.“ Státní zástupce následně odkázal na svůj písemný návrh na vzetí do vazby. Důvodnost trestní činnosti opřel o opakované výpovědi poškozené jméno FO, které jsou částečně potvrzeny lékařskou zprávou a výpověďmi dvou prodavaček. Konstatoval, že žalobce projevil lítost nikoli nad vlastním jednáním, ale nad reakcí družky. Své jednání popírá, jak ve věci aktuální, tak i v souvislosti s jednáním na Slovensku. Poškozená se sice odstěhovala, ale uvedla, že se jí pokusí najít kdekoliv — proto navrhl jeho vzetí do vazby. Obhájkyně naopak navrhovala nahrazení vazby alternativními prostředky dle trestního řádu. Argumentovala tím, že obviněný je dlouhodobě zaměstnán, má zajištěné bydlení, a sám prohlásil, že se do původního bytu vracet nehodlá. Poškozená se nezdržuje v jméno FO a nemá v úmyslu se tam vracet. Uvedla, že obviněný projevil upřímnou lítost a je si vědom závažnosti situace. Trestné činnosti na Slovensku se měl dopustit před třinácti lety, v roce 2006. Navrhla tedy přijetí písemného slibu, uložení dohledu probačního úředníka a předběžného opatření. jméno FO základě jednání vydal soudce usnesení, kterým byl žalobce ponechán na svobodě, neboť i když soud shledal důvod vazby, byla nahrazena: a) přijetím písemného slibu o vedení řádného života, b) uložením dohledu probačního úředníka a c) předběžným opatřením spočívajícím v zákazu styku s poškozenou jméno FO — včetně jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání, i elektronickými komunikačními prostředky. Státní zástupce proti rozhodnutí podal okamžitě stížnost, zatímco žalobce se vzdal práva stížnosti.

20. Dle žádosti o upravení zákazu styku ze dne 20. 1. 2019 (jako na č.l. 604–654 trestního spisu), poškozená jméno FO požádala o úpravu zákazu styku, který byl vysloven proti jejímu druhu Jméno žalobce, a to ve vztahu k ní a osobám jí blízkým. Poškozená navrhovala vyjmutí formulace „osoby blízké“ s odůvodněním, že spolu mají dvě děti — jméno FO (Anonymizováno) a jméno FO. Uvádí, že si přeje, aby se Jméno žalobce s dětmi dále stýkal, neboť jméno FO je na něj velmi fixovaný, má ho rád a trpí tím, že se s ním nevídá. Dále prohlásila, že Jméno žalobce dětem nikdy neublížil, nebil je ani netýral, a je si vědoma, že by dětem neublížil ani v budoucnu. Poškozená proto žádá, aby mohl žalobce své děti vídat a starat se o ně, jako tomu bylo dosud. Uvedla, že jí zákaz znemožňuje jméno FO kontaktovat, což jí brání i ve věci péče o společné děti. Dále uvádí, že předávání dětí bude probíhat výhradně prostřednictvím třetí osoby, vše bude evidováno u sociálních pracovníků, kde spolu následně podepíší dohodu o styku a péči.

21. Usnesením Okresního soudu v jméno FO ze dne 11. 1. 2019, sp. zn. 31 Nt č. účtu bylo rozhodnuto, že se obviněný ponechává na svobodě s tím, že vazba obviněného se nahrazuje přijetím písemného slibu obviněného o vedení řádného života a dále dohledu probačního úředníka a též uložení předběžného opatření dle bodu 2 uvedeného rozhodnutí. Druhým bodem rozhodnutí byl uložen povinnému zákaz styku s poškozenou jméno FO, který spočívá v nepřípustnosti jakéhokoliv kontaktování nebo vyhledávání poškozené a osob jí blízkých, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.

22. Návrhem na vzetí do vazby ze dne 11. 1. 2019 podalo Okresní státní zastupitelství v jméno FO návrh na vzetí žalobce do vazby s tím, že je dán důvod podle § 67 písmeno c) tr. řádu, neboť v minulosti byl žalobce sedmnáctkrát soudně trestán pro majetkovou, drogovou i násilnou trestnou činnost. Naposledy byl 20. 2. 2012 rozsudkem Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012 uznán, rozsudek okresního soudu Bratislava 3, Slovenská republika, ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 2 T 176/2007, kterým byl Jméno žalobce uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu vydírání podle § 189 odst. 1 a 2 písmeno a) trestního zákona Slovenské republiky. Dle popisu skutku se obviněný tehdy dopustil „prakticky shodného jednání vůči své tehdejší družce jméno FO, za toto jednání si v České republice „odpykával“ čtyřletý nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal 13. 6. 2015. Nyní projednávaného jednání se začal dopouštět v den, kdy byl seznámen s tím, že bylo odloženo předchozí trestní řízení stran napadání jméno FO jeho osobou z toho důvodu, že tato vzala zpět souhlas s trestním stíháním jeho osoby. Je tedy důvodná obava, že při ponechání na svobodě bude trestnou činnost opakovat, kdy se jeví nedostatečným využití mírnějších prostředků k zajištění bezpečnosti poškozené (například vykázáním ze společného obydlí a podobně). “ 23. Dle protokolu z vazebního jednání ze dne 11. 1. 2019 (jako na č.l. 20–22 trestního spisu, vedeného pod sp. zn. 31 Nt č. účtu), bylo konáno vazební zasedání, při kterém právní zástupkyně žalobce převzala návrh na jeho vzetí do vazby a žalobce osobně ve věci vypovídal. Uvedl, že má dvě děti ve věku Anonymizováno, trvalé bydliště na adrese adresa, Anonymizováno, naposledy bydlel na adrese adresa, U Divadla. Se svou družkou, poškozenou jméno FO, žije ve vztahu od roku 2015. jméno FO je na mateřské dovolené, on pracuje jako mistr výroby ve firmě Elektromechanika adresa v Citicích, kde pracuje od propuštění z výkonu trestu. Následně rok pracoval ve Wielandu a poté se vrátil do uvedené firmy. Výkon předchozího trestu odnětí svobody vykonal v plném rozsahu, od té doby se dle jeho vyjádření ničeho nedopustil. Byt, v němž žil s družkou, patří panu jméno FO, který jej pronajal otci žalobce, a ten následně uzavřel podnájemní smlouvu s jméno FO. Nájem byl hrazen společně s otcem. V bytě stále bydlí jeho otec, během společného soužití zde občasně přespával i bratr. K věci žalobce uvedl: „Mohu říci akorát to, že je mi to všechno líto. Neví, proč se to tak vzbouřilo.“ K dotazům státního zástupce žalobce uvedl: „Proč jsem se nepoučil z jednání na Slovensku, proč jsem se nezměnil vůči své partnerce — k tomu uvádím, že k této partnerce jsem se choval slušně. To, co jsem vypovídal, byla zčásti pravda a zčásti ne. Byl jsem rozčilený a nevím, proč jsem tak vypovídal. Co byla pravda a co ne — k tomu uvádím, že nevím. Teď si to všechno nepamatuji. K usnesení o zahájení trestního stíhání uvádím, že se to tak nestalo, jak je to v něm uvedeno.“ Státní zástupce následně odkázal na svůj písemný návrh na vzetí do vazby. Důvodnost trestní činnosti opřel o opakované výpovědi poškozené jméno FO, které jsou částečně potvrzeny lékařskou zprávou a výpověďmi dvou prodavaček. Konstatoval, že žalobce projevil lítost nikoli nad vlastním jednáním, ale nad reakcí družky. Své jednání popírá, jak ve věci aktuální, tak i v souvislosti s jednáním na Slovensku. Poškozená se sice odstěhovala, ale uvedla, že se jí pokusí najít kdekoliv — proto navrhl jeho vzetí do vazby. Obhájkyně naopak navrhovala nahrazení vazby alternativními prostředky dle trestního řádu. Argumentovala tím, že obviněný je dlouhodobě zaměstnán, má zajištěné bydlení, a sám prohlásil, že se do původního bytu vracet nehodlá. Poškozená se nezdržuje v jméno FO a nemá v úmyslu se tam vracet. Uvedla, že obviněný projevil upřímnou lítost a je si vědom závažnosti situace. Trestné činnosti na Slovensku se měl dopustit před třinácti lety, v roce 2006. Navrhla tedy přijetí písemného slibu, uložení dohledu probačního úředníka a předběžného opatření. jméno FO základě jednání vydal soudce usnesení, kterým byl žalobce ponechán na svobodě, neboť i když soud shledal důvod vazby, byla nahrazena: a) přijetím písemného slibu o vedení řádného života, b) uložením dohledu probačního úředníka a c) předběžným opatřením spočívajícím v zákazu styku s poškozenou jméno FO — včetně jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání, i elektronickými komunikačními prostředky. Státní zástupce proti rozhodnutí podal okamžitě stížnost, zatímco žalobce se vzdal práva stížnosti.

24. Dle žádosti o upravení zákazu styku ze dne 20. 1. 2019 (jako na č.l. 604–654 trestního spisu), poškozená jméno FO požádala o úpravu zákazu styku, který byl vysloven proti jejímu druhu Jméno žalobce, a to ve vztahu k ní a osobám jí blízkým. Poškozená navrhovala vyjmutí formulace „osoby blízké“ s odůvodněním, že spolu mají dvě děti — jméno FO (Anonymizováno,Anonymizováno) a jméno FO. Uvádí, že si přeje, aby se Jméno žalobce s dětmi dále stýkal, neboť jméno FO je na něj velmi fixovaný, má ho rád a trpí tím, že se s ním nevídá. Dále prohlásila, že Jméno žalobce dětem nikdy neublížil, nebil je ani netýral, a je si vědoma, že by dětem neublížil ani v budoucnu. Poškozená proto žádá, aby mohl žalobce své děti vídat a starat se o ně, jako tomu bylo dosud. Uvedla, že jí zákaz znemožňuje jméno FO kontaktovat, což jí brání i ve věci péče o společné děti. Dále uvádí, že předávání dětí bude probíhat výhradně prostřednictvím třetí osoby, vše bude evidováno u sociálních pracovníků, kde spolu následně podepíší dohodu o styku a péči.

25. Odůvodněním stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 1. 2019 žalobce doplnil své odvolání proti zahájení trestního stíhání.

26. Dle lékařské zprávy jméno FO ze dne 1. 2. 2019 (jako na č.l. 97–99 trestního spisu), vystavené zdravotnickým zařízením právnická osoba tituly před jménem jméno FO, byla pacientka opakovaně napadena přítelem jméno FO Tavalim, otcem třítýdenní dcery. Lékař uvádí, že „byla opakovaně bita kovovou násadou od vysavače přes záda, že jí měl zacpávat ústa, máchat před ní nožem, vyhrožovat zabitím i vyhozením dcery z okna. Tyto útoky měly být vedeny i v průběhu těhotenství. Pacientka byla rozrušená, plačtivá, s červeným otlakem na zádech o délce 16 cm. Dle závěru šlo o napadení druhou osobou; případ byl ihned nahlášen Policii ČR. Diagnostikováno bylo pohmoždění zad v oblasti dolní hrudní páteře, akutní stresová reakce, psychická újma, výhrůžky, nadávky. Léčba zahrnovala analgetika, klid, izolaci od partnera. Stres ovlivnil laktaci, schopnost péče o dítě, včetně kojení. Podle lékaře se mohly rozvinout trvalé úzkostné stavy vyžadující farmakoterapii či psychoterapii. Pohmoždění bylo ohodnoceno na 90 bodů. Hospitalizace nebyla indikována; zranění ale ovlivnilo běžný životní režim. Pacientka od 9. 1. 2019 nebyla v naší ambulanci. Nelze se vyjádřit k délce trvání obtíží. V rámci dotazníků, zda bylo zranění a léčení komplikována uvedl, ne. Dále uvedl. Pacientka může mít trvalé psychické obtíže, zejména úzkostné, které budou vyžadovat farmakoterapii či psychoterapii.“ V rámci bodového ohodnocení ohodnotil pohmoždění některých tkání těla 16x 1 cm = 90 bodů.

27. Dle lékařské zprávy jméno FO ze dne 1. 2. 2019 (jako na č.l. 97–99 trestního spisu), vystavené zdravotnickým zařízením právnická osoba tituly před jménem jméno FO, byla pacientka opakovaně napadena přítelem jméno FO Tavalim, otcem třítýdenní dcery. Lékař uvádí, že „byla opakovaně bita kovovou násadou od vysavače přes záda, že jí měl zacpávat ústa, máchat před ní nožem, vyhrožovat zabitím i vyhozením dcery z okna. Tyto útoky měly být vedeny i v průběhu těhotenství. Pacientka byla rozrušená, plačtivá, s červeným otlakem na zádech o délce 16 cm. Dle závěru šlo o napadení druhou osobou; případ byl ihned nahlášen Policii ČR. Diagnostikováno bylo pohmoždění zad v oblasti dolní hrudní páteře, akutní stresová reakce, psychická újma, výhrůžky, nadávky. Léčba zahrnovala analgetika, klid, izolaci od partnera. Stres ovlivnil laktaci, schopnost péče o dítě, včetně kojení. Podle lékaře se mohly rozvinout trvalé úzkostné stavy vyžadující farmakoterapii či psychoterapii. Pohmoždění bylo ohodnoceno na 90 bodů. Hospitalizace nebyla indikována; zranění ale ovlivnilo běžný životní režim. Pacientka od 9. 1. 2019 nebyla v naší ambulanci. Nelze se vyjádřit k délce trvání obtíží. V rámci dotazníků, zda bylo zranění a léčení komplikována uvedl, ne. Dále uvedl. Pacientka může mít trvalé psychické obtíže, zejména úzkostné, které budou vyžadovat farmakoterapii či psychoterapii.“ V rámci bodového ohodnocení ohodnotil pohmoždění některých tkání těla 16x 1 cm = 90 bodů.

28. Žádostí obviněného ze dne 7. 2. 2019, který byl ponechán na svobodě a současně mu byl zakázán styk s poškozenou, spočívající v nepřípustnosti jakéhokoliv kontaktování poškozené atd., požádal žalobce právnická osoba, která vykonává nad obviněným dohled, o zprostředkování možnosti styku s nezletilými dětmi. Současně uvedl, že je otcem dvou nezletilých dětí, jejichž matkou je poškozená. Pracovník právnická osoba chtěl kontakt realizovat zřejmě prostřednictvím orgánu sociálněprávní ochrany dětí, ale bylo mu snad sděleno, že zákaz se vztahuje i na nezletilé děti jako osoby blízké poškozené a k povolení styku obviněného a osob, kterých se zákaz styku týká, na základě předběžného opatření, je v přípravném řízení státní zástupce. S ohledem na to obviněný žádá o povolení styku s nezletilými jméno FO a jméno FO, případné stanovení podmínek realizace styku s nezletilými Anonymizováno 29. Dle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO ze dne 15. 2. 2019 (jako na č.l. 66–69 trestního spisu), výpověď svědka v trestním řízení 30. Dle přípisu Okresního soudu v jméno FO ze dne 28. 2. 2019 byla poškozená jméno FO na pokyn soudce tituly před jménem jméno FO informována, že její žádost o zrušení zákazu styku obviněného s dětmi byla postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství k rozhodnutí.

31. Usnesením Okresního státního zastupitelství v jméno FO, sp. zn. ZT 9/2019–33 ze dne 15. 3. 2019 byla stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta jako nedůvodná.

32. Dle vyrozumění Okresního státního zastupitelství v jméno FO ze dne 15. 3. 2019 (jako na č.l. 604–654 trestního spisu), nebylo vyhověno žádosti obviněného o umožnění styku s dětmi, jméno FO Tavalim a jméno FO, které má v péči poškozená jméno FO. Státní zástupce uvedl, že žádosti nevyhověl, protože „obviněný se měl dopouštět násilného jednání v jejich přítomnosti, a vyhrožoval poškozené, že svou dceru jméno FO, zabije. Je tedy dána obava, že by obviněný mohl své násilné jednání směřovat vůči dětem a že by hrozbu násilí vůči nim mohl použít k nátlaku na poškozenou.“ 33. Dle pracovního posudku žalobce vyhotoveného firmou právnická osoba dne 19. 3. 2019 a zaslaného Policii ČR dne 20. 3. 2019, byl Jméno žalobce zaměstnán v hlavním pracovním poměru od 3. 4. 2018 jako mistr ve výrobě. Podle vyjádření zaměstnavatele pracoval svědomitě, úkoly plnil bez závad, vztahy s podřízenými i nadřízenými byly bezkonfliktní, řízení svěřeného úseku probíhalo bez problémů, docházka byla bez absencí, nebyly řešeny žádné kárné situace. Zaměstnavatel na základě telefonické žádosti zaslal přehled čisté mzdy za posledních šest měsíců.

34. Dle soudně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, vyhotoveného dne 26. 7. 2019 (jako na č.l. 185 trestního spisu), znalci zpracovali komplexní hodnocení stavu jméno FO. jméno FO druhé straně souhrnu znalec uvádí, že klinicky ani testově nezjišťuje „přítomnost duševního onemocnění, ve vlastním slova smyslu, tedy psychózy, poruchy nálady. Intelekt posuzované je výrazně podprůměrný, výkon se pohybuje u spodní hranice normy, odpovídající úrovně jsou i mestické funkce. Tato úroveň kognitivních schopností je samozřejmě limitem pro rozsah zapamatovaného materiálu, rozsáhlost a přesnost reprodukce. Z vývojového hlediska, jde ale stále o rozumovou úroveň dospělé osoby. Schopnost poškozené správně vnímat prožívané události, není nijak dotčena. V rámci svých kognitivních limitů je schopná také podat jejich přiměřeně přesný a detailní popis. Pokud se k tomu rozhodne, je nutno počítat s nepřesnostmi. Nepřesným, nesprávným pochopením souvislostí. Nebyl zjištěn sklon ke konfabulacím. Osobnost je v souladu s intelektem velmi jednoduše strukturovaná, nezralá se sníženou kapacitou ke zvládání zátěže a racionální korekcí impulsů. (Nesrozumitelné) schopností racionálního plánování se zvýrazněnými rysy dětinskosti a sníženou schopností realistického sociálního odhadu. To ji činí mimo jiné zvýšeně zranitelným jedincem v partnerských vztazích, je velmi naivní v hodnocení sociálních interakcí zvýšeně sugestibilní, podléhajícím manipulacím, planým slibům. Popsané vlastnosti kromě toho, že jí komplikují běžné každodenní fungování v sociálním prostředí, snižují její obecnou věrohodnost, neboť ji mimo jiné disponují k tomu, aby byla snadno navoditelná. Přestože právnická osoba dává najevo, že její nepříjemná představa, že by měla znovu líčit události, které jsou předmětem prověřování, dostane se k jejich reprodukci nakonec spontánně, bez nutnosti pobízení ze strany znalců, při odběru partnerské anamnézy. jméno FO popis je konzistentní, to znamená, není v rozporu mezi jejími výpověďmi, před policejním orgánem, leden a únor 2019. A vyprávěním před znalci, v červenci 2019. Popis je značně nestrukturovaný se spontánními úpravami, dobře zakotvený v kontextu a obsahuje opravdu velké množství detailů, leckdy nadbytečných. A hlavně shodně líčených při opakovaných reprodukcích. Emoční doprovod je plně přiléhající popisovaným událostem. Vzhledem k úrovni kognitivních schopností svědkyně lze s jistotou vyloučit, že by byla schopna si takto obsáhlou a detailní výpověď, jako příběh vymyslet. Namemorovat a de facto neměnně opakovat a s poměrně výrazným časovým odstupem reprodukovat. Nebylo zjištěno ovlivnění cizími osobami, ani nebyl odhalen sporný motiv výpovědi. Specifickou věrohodnost lze tak v tomto případě hodnotit jako velmi dobrou……..Vztah s obviněným, Jméno žalobce, byl od počátku poznamenán převahou partnera. Jeho chování k posuzované, jak je dokumentováno ve spise, bylo devalvující, šikanující s agresivními a násilnými prvky. Posuzovaná byla dlouho přesvědčena, že se jeho chování změní. Ze vztahu se narodily dvě děti, o které posuzovaná pečuje i nyní. Z vlastního líčení posuzované vyplynulo, že byla dlouhodobě vystavené verbálním i fyzickým útokům obžalovaného. Vyhrožoval ji mimo jiné i zabitím. Posuzovaný svými fyzickými útoky, opakovaně způsobil posuzované tělesné poškození. To je bohužel zdokumentováno jen v jednom případě praktickým lékařem, dne 1. 2. 2019 jako pohmoždění zad. V jiných případech šlo o zhmožděniny různých částí těla. V důsledku stresu, který ve vztahu prožívala a který byl vyvolán jednáním obviněného, došlo u posuzované k rozvoji duševní poruchy, posttraumatické stresové poruchy- Jedná se o duševní poruchu, již vzniká na základě, na podkladně mimořádně negativního traumatického zážitku, který obvykle přesahuje běžnou lidskou zkušenost. Dle mezinárodní klasifikace nemoci MKN 10, se rozvíjí v průběhu šesti měsíců od stresové události nebo od konce období stresu. U posuzované je v době znaleckého posouzení charakterizována oživováním traumatických zážitků v intuzivních vzpomínkách. Děsivými sny jsou přítomny zvýšené úlekové reakce. Posuzovaná se vyhýbá podnětům, které připomínají prožité trauma, má strach z kontaktu s obviněným. Objevují se vegetativní příznaky, jak doprovázejících strach a úzkost, jako je vnitřní chvění a bušení srdce. Časté jsou bolesti hlavy, bývá rozrušená a podrážděná. Stává se, že k uvolnění emočního napětí vypije v zátěžové situaci sklenku alkoholu. To bývá i u této duševní poruchy poměrně častým jevem. Alkohol slouží k odreagování úzkosti. Emoce jsou labilní, snadno se vybaví pláč. Příznaky poruchy se uvolnily zejména v době, kdy byla celá situace odhalena praktickým lékařem. Posuzovaná nemá možnost tyto traumatické zážitky sdílet, svěřovala se pouze prodavačkám v obchodě. Prognóza vývoje duševní poruchy se nedá přitom stanovit. U posuzované působí nepříznivě fakt, že není, nemá dostupnou sociální podporu a její osobnost je nevyzrálá, zvýšeně vulnerabilní. Nevyhledala žádnou odbornou pomoc. Svým pocitům nerozumí a neumí s nimi nakládat. Nedošlo dosud ke zpracování traumatu. V současnosti je ještě brzo hodnotit, jestli dojde. Jestli dojde k trvalé či dlouhodobé poruše zdraví, neboť působení stresoru není stále ukončeno. Útokům obžalovaného se nebyla schopna účinně bránit. Pravděpodobně by se mu sama nepostavila, pokud by nedošlo k zásahu zvenčí, pohotová reakce praktického lékaře. A to ani přesto, že byly chováním obžalovaného opakovaně ohroženy i její děti. Ani nyní se není schopna prakticky vymanit z jeho vlivu. Dotazuje se například, co má dělat, když ji stále telefonicky kontaktuje.“ Znalci po prostudování spisového materiálu a vlastním vyšetření jméno FO odpovídali na dotazy od Okresního soudu v jméno FO, a sice k otázce, jaká je intelektová vyspělost a psychosociální zralost, rozumové a paměťové schopnosti: „Povahové vlastnosti, charakterové rysy a jiné individuální zvláštnosti osobnosti svědkyně, tedy poškozené jméno FO, odpověděli, že intelekt posuzované je výrazně podprůměrný, její intelektová výkonnost se pohybuje u spodní hranice rozmezí normy. Analogické úrovně jsou i její paměťové schopnosti. Osobnost je charakterizována zejména simplexní strukturou, značnou nezralostí, dětinskostí, naivitou, méně reálným sociálním odhadem. K druhé otázce, kdy měli posoudit, zda je svědkyně schopná správně vnímat, pamatovat si a reprodukovat prožité události jak obecně, tak i k vyšetřovaným událostem znalci uvedli, že „schopnost správného vnímání není nijak dotčena. Zapamatování a reprodukce je limitována kognitivními schopnostmi. Je však schopna podat přiměřeně přesný a detailní popis prožitých událostí, pokud se k tomu rozhodne. Při reprodukci je nutné počítat s chybami, vyplývajícími zejména z nepřesného pochopení souvislostí a kauzality. Platí jak obecně, tak ve vztahu k vyšetřovaným událostem.“ Ke třetí otázce, kdy měli posoudit věrohodnost výpovědi svědkyně před policejním orgánem 10. 1. 2019 a 15. 2. 2019, zda je možno tyto výpovědi považovat za reprodukci skutečně prožitých událostí, znalci uvedli, že „specifickou věrohodnost lze v tomto případě hodnotit jako velmi dobrou. Zmíněné výpovědi svědkyně je možno považovat za reprodukci skutečně prožitých událostí.“ K otázce, kdy měli posoudit, zda poškozená má sklony k patologické lhavosti, záměrnému a účelovému blokování nebo zkreslování skutečností, případně zda věrohodnost její výpovědi není snížena jinými faktory, například osobnostními vlastnostmi, vztahem k pachateli, ovlivnění jinými osobami a v případě, že ano, tak jakými a v čem znalci odpověděli, že „sklony k patologické lhavosti nezjišťují. Svědkyně nejevila sklony ke konfabulacím a fantazírování. Naopak, její duševní obzor, je spíše chudý. Zkreslení skutečností lze očekávat jako důsledek její nižší kognitivní kapacity. V předmětné výpovědi nebylo zjištěno ovlivnění jinými osobami ani jiná sporná motivace.“ K páté otázce, zda byla poškozená schopna se jednání obviněného bránit znalci uvedli, že nebyla schopna se účinně bránit. K šesté otázce, zda v průběhu psychologického vyšetření bylo zjištěno u poškozené trauma z prožitých událostí, případně syndrom týrané osoby znalci uvedli, že u poškozené zjišťují vlivem prožitých událostí rozvoj posttraumatické stresové poruchy. K sedmé otázce, zda u poškozené v důsledku jednání obviněného, kterému je kladeno za vinu, vznikl posttraumatický syndrom, znalci uvedli, že „u poškozené vznikl jednáním obviněného, které je mu kladeno za vinu posttraumatický syndrom, jeho příznaky lze řadit pod diagnózu posttraumatická stresová porucha dle mezinárodní klasifikace nemocí, MKN 10.“ K otázce č. 8, zda v případě vzniku posttraumatického syndromu, lze tento z medicínského hlediska charakterizovat, znalci odpověděli, že „u posuzované jsou přítomné vtíravé myšlenky na prožité traumatické události, trpí děsivými sny, má zvýšené úlekové reakce. Vyhýbá se podnětům, které připomínají prožité trauma. Má strach z kontaktu s obviněným. Objevují se vegetativní příznaky doprovázející strach a úzkost, jako je vnitřní chvění a bušení srdce. Časté Jsou bolesti hlavy. Bývá rozrušená a podrážděná. Má snížené sebehodnocení a schopnost prosadit se.“ K deváté otázce, jakým způsobem se posttraumatický syndrom v případě, že byl u poškozené diagnostikován, projevoval či projevuje a po jakou dobu ji omezoval v obvyklém způsobu života a v čem znalci odkázali na předchozí odpověď s tím, že „projevy jsou přítomny ještě v době znaleckého zkoumání. Posttraumatická stresová porucha má globální charakter. To je, že nepříznivě ovlivňuje život v celé jeho šíři od zvládání běžných denních činností přes sociální kontakty po schopnost prožívat radost a uspokojení.“ K desáté otázce, zda u poškozené v případě vzniku posttraumatického syndromu došlo k trvalé či dlouhodobé poruše zdraví znalci odpověděli, že „syndrom, průběh posttraumatického syndromu může být proměnlivý v čase. Prognóza se nedá předem stanovit. U posuzované působí nepříznivě fakt, že nemá dostupnou sociální podporu a její osobnost je nevyzrálá, spíše vulnerabilní. Nevyhledala žádnou odbornou pomoc. Svým pocitům nerozumí a neumí s nimi nakládat. Nedošlo dosud ke zpracování traumatu. V současnosti je ještě brzy vyhodnotit, jestli dojde k trvalé či dlouhodobé poruše zdraví, neboť působení stresorů není stále dokončeno.“ K jedenácté otázce, zda jsou jiná zjištění znalců mající vliv na posouzení osobnosti svědkyně, znalci odpověděli, že nejsou. Současně upozornili, že s ohledem na psychický stav posuzované je vhodné provést její výslech před soudem tak, aby bylo zamezeno kontaktu posuzované s obviněným.

35. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2019, sp. zn. 10 Ntd 12/2019 bylo rozhodnuto o příslušnosti Krajského soudu v Plzni k rozhodnutí a projednání věci s tím, že Okresní soud v Sokolově v rámci předběžného projednání obžaloby doplnil dokazování o znalecký posudek a následně konstatoval, že by jednání obviněného mohlo po budoucím hodnocení všech důkazů zakládat znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) a odst. 3 písmeno a) tr. zákoníku a k řízení k tomuto trestnému činu by byl věcně příslušným Krajský soud v Plzni. Proto tedy byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze.“ 36. Dle opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 16. 12. 2019 (jako na č.l. 264 trestního spisu), bylo v rámci prověřování trestné činnosti současného žalobce zjištěno celkem 17 záznamů. Sedmnáctým záznamem je rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2012 s datem právní moci 14. 3. 2012, ve věci rozsudku č. j. 71 T 3/2012, a rozsudek odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, č. j. 14 To 35/2012. Těmito rozsudky byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu dle § 235 odst. 1 a § 235 odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., s trestem nepodmíněného odnětí svobody ve výměře čtyř let, zařazením do výkonu s dozorem a uložením trestu vyhoštění ve výměře 10 let.

37. Dle sdělení PMS ze dne 13. 5. 2020 obviněný od 11. 1. 2019 plní dohled, který mu byl uložen za účelem náhrady vazby ve věci sp. zn. 31 Nt 24002/2019. Dostavuje se na konzultace, předkládá pracovní smlouvu a výplatní pásky jako důkaz trvání pracovního poměru, nadále se zdržuje v bytě svého strýce jméno FO a své tety jméno FO v adresa. Obviněný byl v minulosti veden v evidenci PMS pouze v letech 2003 a 2006, kdy mu byl vysloven dohled ve věci VI. 80/2003. V té době pobýval na Slovensku, a dohled nebyl vykonáván. Dle sdělení PMS ze dne 17. 1. 2019 byl dohled nad obviněným zahájen dne 11. 1. 2019, na základě rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 31 Nt č. účtu, kterým byl obviněný propuštěn z vazby. Uložený dohled začal plnit, spolupracuje s probačním úředníkem. Uskutečnila se zatím jedna konzultace, další informace nejsou známé nad rámec trestního spisu.

38. Dle protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne 11. 5. 2020 (jako na č.l. 64 trestního spisu), byl žalobce v 20:05 hod. po předchozím telefonickém souhlasu státního zástupce zadržen v areálu firmy právnická osoba, neboť byl důvodně podezřelý ze spáchání protiprávního jednání, blíže specifikovaného. Jednalo se o areál v katastru obce adresa.

39. Dle protokolu o trestním oznámení ze dne 11. 5. 2020 (jako na č.l. 1–2 vyšetřovacího spisu) podala poškozená jméno FO oznámení: „výpověď svědka v trestním řízení“ 40. Usnesením právnická osoba, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje ze dne 12. 5. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání současného žalobce, obviněného ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) tr. zákoníku, přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, dále zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) tr. zákoníku, zločinu zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícího zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 a odst. 2 písmeno a) tr. zákoníku a přečinu nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) tr. zákoníku, přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se měl dopustit třemi skutky.

41. Odůvodněním stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2020, adresovaným právnická osoba, krajskému ředitelství policie Karlovarského kraje žalobce doplnil své blanketní odvolání proti uvedenému rozhodnutí.

42. Dle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO ze dne 13. 5. 2020 (jako na č.l. 228–234 vyšetřovacího spisu), tato vypověděla: výpověď svědka v trestním řízení.Anonymizováno 43. Dle protokolu o vazebním zasedání ze dne 14. 5. 2020 (jako na č.l. 72–76), byl žalobce v rámci vazebního zasedání vyslechnut s tím, že byl s návrhem na vzetí do vazby, podaným státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v jméno FO ze dne 13. 5. 2020, příslušníky Policie ČR předveden a krátkou cestou mu bylo doručeno ustanovení obhájce ze dne 13. 5. 2020, a rovněž návrh na vzetí do vazby. Následně bylo zahájeno vazební zasedání. Dle závěrečného návrhu obviněného, učiněného při vazebním zasedání (jako součást č.l. 72–76), žalobce uvedl: „Pokud jsem dotazován ke svým zdravotním problémům, uvádím že neužívám žádné medikamenty. Posledních čtrnáct dní mám zdravotní problémy v tom směru, že mě pálí na plicích. Kašlu, točí se mi hlava, je mi stále zima. Nejsem závislý na omamných psychotropních látkách, ani alkoholu. Nehrozí tedy u mne riziko abstinenčních příznaků. Nemám žádný nezajištěný majetek, který by byl bezprostředně ohrožen. O svém vzetí do vazby nežádám, aby někoho soud vyrozuměl. To zařídí má obhájkyně. Žádám, aby o mém vzetí do vazby, byl vyrozuměn můj zaměstnavatel, právnická osoba Ještě chci uvést, že mám dvě děti. Domnívám se, že děti jsou ohrožené, protože jsou v péči jméno FO. Chtěl bych požádat soud, aby uvědomil OSPOD, že paní jméno FO je s dětmi sama. A nevím, jestli se o ně dokáže postarat.“ Dle protokolu na č.l. 3 předmětného spisu uvedl státní zástupce po výzvě k přednesení konečných návrhů následující: „Pokud obviněný uvádí, že dodržuje zákaz styku s poškozenou, tak chci poukázat na to, že z důkazů, které byly provedeny, tedy i ze samotného výslechu poškozené, tak toto je vyvráceno i vytěžením svědkyně jméno FO Petrýskové, která potvrdila, že v místě bydliště navštěvoval obviněný poškozenou, jméno FO. A také svědek, na jehož jméno si nyní nevzpomenu, který se vyjadřoval k aktuálnímu udávanému bydlišti obviněného, tak ten taky uvedl, že viděl na místě obviněného společně s poškozenou. Tato část jeho obhajoby je vyvrácena nejen výpovědí samotné poškozené, jejíž výpověď považuje za věrohodnou, neboť její výpověď je velmi podrobná a nemá větší rozpory. Mám zato, že obviněný nerespektuje dosud uložený zákaz styku s poškozenou uložený v jiném trestním řízení. Proto vazba z důvodu § 67 písm. c) trestního řádu je u obviněného nutná a nelze ji nahradit jiným opatřením, neboť jiná opatření v minulosti obviněný nerespektoval.“ 44. Usnesením Okresního soudu v jméno FO ze dne 14. května 2020, č.j. 31 Nt č. účtu–29, byl žalobce vzat do vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu. Soud nepřijal písemný slib obviněného dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a rozhodl, že dohled probačního úředníka není vhodným opatřením (§ 73 odst. 1 písm. c)). Vazba byla stanovena od 11. května 2020, 20:05 hodin. V odůvodnění soud poukázal na návrh státního zástupce ze dne 14. května 2020, podle nějž by obviněný mohl opakovat protiprávní jednání.

45. V odůvodnění stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 5. 2020, č. j. 31 Nt č. účtu–29, adresovaném Krajskému soudu v Plzni, žalobce uvedl, že v přípravném řízení využil svého práva a k věci nevypovídal, při vazebním zasedání uvedl v rámci výpovědi k vazebním důvodům, že neví, kde se v současné době svědkyně nachází. Svědkyně při svém výslechu 13. 5. 2020 požádala policejní orgán o skrytí svých údajů, kdy za užití tr. řádu došlo v protokolu o výslechu její osoby ke skrytí její adresy, trvalého bydliště, současné adresy i adresy pro účely doručování. Z protokolu mimo jiné vyplývá, že svědkyně má nové telefonní číslo, kterým obviněný nedisponuje. K vazebním důvodům obviněný uváděl, že bydlí u svého strýce a tety, má stálé zaměstnání na pozici mistra ve výrobě s měsíčním příjmem okolo 30 000 Kč. jméno FO své děti, které má s poškozenou, přispívá. Při své výpovědi při vazebním zasedání uvedl, že řádně plní dohled probačního úředníka, uvedl také, že probační úředník kontaktuje každý měsíc poškozenou, kdy poškozená má tedy každý měsíc možnost sdělit, zda dochází k porušení probačního dohledu či nikoliv, čehož poškozená nevyužila a nad čímž obviněný v souvislosti s údajným pácháním trestné činnosti vyjádřil překvapení. Při vazebním zasedání navrhl obviněný vyžádat zprávu právnická osoba o plnění dohledu nad obviněným a vyjádření, zda je skutečně poškozená kontaktována každých 14 dní. Obviněný při vazebním zasedání předložil písemný slib a při své závěrečné řeči uvedl, že v případě, že bude propuštěn na svobodu, bude dodržovat všechna pravidla, aby se k poškozené nepřiblížil, což pro něj zahrnuje i omezení kontaktu s některými ze svých příbuzných tak, aby nedošlo k jeho náhodnému kontaktu s poškozenou. Obviněný se domnívá, že neexistuje důvod, aby byl držen ve vazbě, dokonce má za to, že jeho umístěním ve vazební věznici může být ohroženo jeho zaměstnání a tím materiální zajištění jeho nezletilých dětí. Proto navrhl tedy, aby Krajský soud v Plzni rozhodl tak, že se obviněný za přijetí slibu a stanovení dohledu probačního úředníka propouští na svobodu.

46. Návrhem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v jméno FO ze dne 15. května 2020, ve věci sp. zn. ZT 151/2020, bylo navrženo vzetí obviněného do vazby, neboť jsou dány důvody podle § 67 písm. c) tr. řádu. Státní zástupce konstatoval, že vazbu není možné nahradit jiným opatřením z důvodu opakovaného násilného jednání obviněného vůči poškozené.

47. Dle obsahu uvedené tiskové zprávy právnická osoba ze dne 15. 5. 2020 (jako na č.l. 580 trestního spisu): „anonymizováno 48. V článcích „datum „Anonymizováno.“ z 15.5.2020 na TN.cz a „Anonymizováno“ z 16.5.2020 na Novinky.cz, z článku Anonymizováno.“ , „podezřelý výraz“, zprávy IDNES je daná kauza popsána, ale žalobce zde není nijak identifikován ani iniciálami, není vyobrazen ani na ilustrativní fotografii k článku.

49. Usnesením Krajského soudu v Plzni, č. j. 50 To 185/2020–52, ze dne 1. 6. 2020 byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 5. 2020, č. j. 31 Nt 24012/2020–29. V bodu 6 soud konstatoval, že „obviněný existenci důvodu vazby předstižné zpochybňuje tvrzením, že nemá aktuální kontakt na poškozenou. Dle názoru krajského soudu však tato skutečnost neeliminuje existenci shledávaného vazebního důvodu. Nelze totiž přehlédnout, že obviněný je nyní důvodně podezřelý ze spáchání více skutků a zároveň je stíhán v jiné trestní věci pro projednání, jichž se měl dopustit vůči stejné poškozené. Navíc poškozená sama, jak vyplývá ze zprávy právnická osoba, projevila zájem o možnost styku dětí s obviněným, kdy chtěla pomoci z jeho strany s výchovou dětí. Neznalostí aktuálního kontaktu na poškozenou tak není vyloučeno, že by obviněný po případném propuštění z vazby poškozenou kontaktoval a s ohledem na dosavadní poznatky a chování poškozené není vyloučeno ani to, že ona sama jej vyhledá. Krajský soud v průběhu neveřejného zasedání, kdy měl k dispozici přílohový spis Krajského soudu v Plzni vedený pod sp. zn. 5 T 12/2019, provedl některé listiny z tohoto spisu k důkazu a zjistil, že poškozená se na soud písemně obrátila se žádostí o zrušení zákazu styku, uloženého Jméno žalobce při předchozím propuštění ze zadržení, nicméně následně v dalším dopise o dva dny později uvedla, že má pořád velký strach. Ze zprávy právnická osoba vyplynulo, že obviněný plní dohled, respektuje jej, dostavuje se ve stanovených termínech, předkládá podklady potřebné pro řádný výkon uloženého dohledu a s probačním úředníkem spolupracuje. I přes tuto v zásadě kladnou zprávu ze dne 4. 5. 2020 je dáno podezření, že se obviněný i v průběhu dohledu dopouštěl další trestné činnosti vůči poškozené.“ Dále v bodu 8 soud konstatuje, že „jak okresní soud zmiňuje v osmém odstavci odůvodnění svého rozhodnutí, obviněný byl dne 11. 1. 2019 propuštěn ze zadržení za současného přijetí písemného slibu, stanovení dohledu probačního úředníka a vyslovení předběžného opatření spočívajícího v zákazu jeho styku s poškozenou. Je tedy zřejmé, že vůči obviněnému již byly v minulosti uplatněny instituty nahrazující vazbu, jejichž užití se obviněný domáhá i v současné době. Přestože probační dohled formálně plnil, je důvodně podezřelý ze spáchání další obdobné trestné činnosti. Za této situace rozhodně nelze uzavřít, že by v případě obviněného byly splněny podmínky pro jeho propuštění z vazby za současného přijetí institutu nahrazujících vazbu. To se ostatně týká i slibu nabízeného obviněným, kdy vzhledem k charakteru stíhané trestné činnosti a zejména k osobě obviněného nelze jeho slibu věřit. Obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, je v jeho případě s ohledem na skutečnosti podrobně rozebrané v odůvodnění napadeného usnesení velmi silná. Ekonomické důsledky vzetí obviněného do vazby si soud samozřejmě uvědomuje, nicméně tato skutečnost není důvodem pro vyhovění stížnosti obviněného, neboť převažuje zájem na tom, aby obviněnému bylo zabráněno v případném opakování trestné činnosti.“ 50. Dle úředního záznamu o výpovědi svědkyně jméno FO ze dne 2. 6. 2020 (jako na č.l. 300–303 vyšetřovacího spisu), svědkyně uvedla: „výpověď svědka v trestním řízení 51. Dle úředního záznamu o výpovědi svědka jméno FO ze dne 2. 6. 2020 (jako na č.l. 305–307 vyšetřovacího spisu), svědek uvedl: „výpověď svědka v trestním řízení 52. Dle usnesení státního zástupce č.j. ZT 151/2020–32 ze dne 17. 7. 2020, jako na č.l. 47 spisu, rozhodlo Okresní státní zastupitelství v jméno FO, resp. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v právnická osoba zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení Policie ČR ze dne 12. 5. 2020, č.j. KRPK-33129/TČ-2020-190972, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro zločin vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e) trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku, a 2, tedy dále zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e) trestního zákoníku, zločinu zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 trestního zákoníku, pokračujícího zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a dále zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e) trestního zákoníku, přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná.

53. Obžalobou Okresního státního zastupitelství v Sokolově, sp. zn. ZT 9/2019-37 byl žalobce obviněn pro trestné činy vydírání podle § 175 odst. 1 a odst. 2 písmeno e) tr. zákoníku a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písmeno d) tr. zákoníku. Celkem se jednalo o 7 skutků.

54. Usnesením Okresního soudu v Sokolově, č. j. 31 Nt č. účtu ze dne 26. 8. 2020 bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě, zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby, nepřijetí písemného slibu obviněného a rovněž dohledu probačního úředníka nad osobou obviněného.

55. Dle usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 9. 2020 (jako na č.l. 28–29 spisu č.j. 5 T 6/2021), bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání pokračujícího zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopouštět v období od 9. 2. 2020 do druhé poloviny března 2020 na adrese adresa, v bytě společně obývaném s poškozenou jméno FO a jejich dětmi, následně od druhé poloviny března do 11. 5. 2020 v adresa, kde pobývala jméno FO s dětmi a jméno FO Tavalim, a kde se bez souhlasu majitele zdržoval i Jméno žalobce opakovaně a bezdůvodně Jméno žalobce nadával poškozené jméno FO. Náhodně ji kontroloval nahé tělo, vyhrožoval ji zbitím, nebo zabitím. Fyzicky ji bezdůvodně napadal údery pěstí, nebo dlaní otevřené ruky, po těle. Náhodně ji uzamykal v bytě a nedovolil jí z bytu svobodně vycházet. Bez souhlasu poškozené, monitoroval její mobilní telefon, když zjištěné kontakty či jednání poškozené přes mobilní telefon, byly důvodem k dalšímu napadení poškozené jméno FO a to ať slovně, či fyzicky. V případě, že fyzickým napadením poškozené jí byly způsobeny viditelné následky, hematomy, bylo poškozené v případném nahlášení na Policii ČR, nebo v ošetření u lékaře bráněno tím, že si Jméno žalobce vzal dovolenou a po dobu léčby byl s poškozenou doma, čímž byla poškozené jméno FO způsobena újma.

56. Dle stížnosti obviněného ze dne 17. 9. 2020 (č.l. 49–50 trestního spisu) je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 9. 2020 je účelovým nástrojem sloužícím k ponechání jeho osoby ve vazbě. Předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání je odůvodněno tím, že z výpovědi svědka jméno FO, jakož i dalších osob byly zjištěny skutečnosti, které odůvodňují podezření, že se obviněný Jméno žalobce svým jednáním vůči poškozené jméno FO mohl dopustit i zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, a to po delší dobu. Není zřejmé, jaké další osoby má policejní orgán na mysli, neboť jejich jména v předmětem usnesení, uvedena nejsou. Obviněný se tak tedy těžko může účelně bránit, když neví o jaké výpovědi se konkrétně jedná. Takovéto odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, je zcela nedostačující. Zvlášť v situaci, kdy poslední procesně použitelná výpověď poškozené jméno FO byla učiněna před čtyřmi měsíci ode dne, kdy policejní orgán předmětné usnesení vydal. Pro vydání usnesení uplynula nepřiměřeně dlouhá doba. V mezidobí nebyl opatřen žádný další důkaz na podporu tvrzení, že se obviněný dopustil dalšího trestního činu. Uvádí-li policejní orgán v předmětném usnesení zjištění, z vytěžení nájemníků na adrese adresa, je z uvedeného zřejmé, že z vytěžení nebylo zjištěno v podstatě vůbec nic, co by odůvodňovalo tvrzení v usnesení o zahájení trestního stíhání, ze dne 1.9.2020 a podpořilo důvodnou pochybnost, že se obviněný dopustil pokračujícího zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. Obviněný se tedy důvodně domnívá, že předmětné usnesení je pouhým umělým nástrojem, sloužícím k ponechání jeho osoby ve vazbě, což je zcela nepřípustné. jméno FO základě uvedeného navrhuje, aby bylo usnesení policejního orgánu ze dne 1.9.2020 zrušeno a stíhání jeho osoby zastaveno.

57. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení V. jméno FO ze dne 25. 9. 2020 (jako na č.l. 343 trestního spisu), svědek uvedl,že na návštěvu k jméno FO moc nechodil, spíše jeho manželka. jméno FO a jeho družka s dětmi je občas navštívili v jméno FO, č.p. 121. „Ten byt, ve kterém bydlel jméno FO, jeho bratr jméno FO, občas i bratr družky jméno FO, jméno FO a jejich dvě děti, pokud je mi známo, je psán na jméno FO. On měl jediný zaměstnání, tak mu byt pronajali.“ Dále na dotaz uvedl: „V tom bytě v jméno FO normálně se svou rodinou bydlel, občas je bylo vidět i venku za barákem. Pokud ví, tak tam měli každý svou cimru. Tedy bratr s otcem a jméno FO s družkou právnická osoba. Je mu známo, že někdy, když jméno FO odešel do práce, tak ten jeho otec a bratr raději odešli. Báli se konfliktu s tou jeho družkou. jméno FO pak byla doma, byla vysmátá. jméno FO byl v práci a ona po jméno FO „trajdala s chlapama“.“ 58. Dle úředního záznamu o výpovědi svědkyně jméno FO ze dne 29. 9. 2020 (jako na č.l. 345–346 trestního spisu), svědkyně uvedla: „Po předestření předmětu mé výpovědi uvádím, že já v současné době jsem družkou jméno FO, což je bratr Jméno žalobce. Tedy se považuji za jeho švagrovou. Co se týče jeho bývalé družky, jméno FO, tak tu jsem nejdříve neznala a poznala jsem se s ní až od doby, co jsem ve vztahu s jméno FO, to je sedm měsíců. Tedy někdy od března 2020. Já jsem v té době jezdila za jméno FO do jméno FO a tam jsem také poznala jméno FO a jméno FO. Oni oba bydleli společně v bytě s jméno FO a otcem jméno FO. Je to byt 1+3, kdy jméno FO měl svou místnost, jeho otec také. A jméno FO s jméno FO právnická osoba, také. V době, když jsem tam byla na návštěvě, to bylo do té doby, než jméno FO zavřeli, tak mnohokrát. Někdy jsem tam byla i čtrnáct dnů v kuse, tedy jsem jejich soužití viděla a mohu říct, že já neviděla osobně nic z toho, z čeho ho ona obvinila. Měl ji znásilnit, nebo také zamykat doma, ale to vůbec není pravda. Za mě se to nikdy, alespoň, nestalo. jméno FO se k ní choval hezky, i k dětem. A naopak ona dětem dost často nadávala a bila je. jméno FO malého občas pleskla i přes hlavu. Já jsem jí několikrát napomínala.“ 59. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 2. 10. 2020 (jako na č.l. 350–351 trestního spisu), svědek jméno FO, nar. 14. 7. 1987, uvedl: „jméno FO dotaz uvádím, že já jsem od jméno FO obdržel osobní dopis, kde mi vysvětloval, co se stalo. Psal jsem že to, co se píše na Facebooku, není pravda. Že já vím, jaký on je. Takže nic z toho, co bylo na Facebooku uvedeno, není pravda. K tomu uvádím, že na Facebooku lítaly články, kde nebylo jméno uvedeno, ale všichni z jeho okolí jsme věděli, že se jedná o jméno FO. Domnívám se, že to byla zpráva přímo od policie. Nebo západ.cz, zda to ještě dnes běží, již nevím. V tom osobním dopise mi jméno FO napsal, že si mě předvolá k podání výpovědi, ale nebylo tam nic o tom, jak vypovídat mám a o čem. jméno FO pozdravoval kolegy z práce.“ V průběhu výslechu svědek jméno FO dále uvedl: „O jeho vztahu vím od pana jméno FO, že se svou družkou, jméno nevím. Nevzpomenu si. jméno FO měli nějaké problémy, měly být nějaký čas od sebe. jméno FO bydlela někde u nádraží v jméno FO, on snad na jméno FO. Vím, že to bylo někde poblíž Lidlu v jméno FO. Předně nevím, ale já jsem ho tam několikrát osobně vezl. K tomu chci také uvést, že spolu s partnerkou bydlel i u toho nádraží, také jsem ho tam vezl a oni se párkrát pohádali. Něco se mezi nimi stalo. Pak tedy jsem ho vezl k Lidlu. Pak mi jméno FO řekl, že se přestěhovali do jméno FO, kde já také bydlím. To mohlo být letos, na jaře. Jednou jsem vezl jeho paní na poštu kvůli dávkám, ale to přesně nevím, kdy bylo. Prostě mě požádal jméno FO, zda bych ji do jméno FO nezavezl, že on nemůže, že je na odpolední a neměli hlídání. Hlídání dětí. jméno FO jsem je v tom období párkrát viděl venku u domu v jméno FO, kde byli společně se svými dětmi.“ 60. Dle úředního záznamu o výpovědi svědkyně jméno FO ze dne 7. 10. 2020 (jako na č.l. 326–329 trestního spisu), která bydlí v adresa. Svědkyně uvedla: „Po předestření předmětu mé výpovědi k věci uvádím, že já bydlím ve stejném domě, jako bydleli jméno FO a jeho družka jméno FO a jeho děti, kdy oni měli byt č. 3 a já byt č.

4. Tedy nejsem byt nad nimi, ale o patro výše, bokem. jméno FO i jméno FO znám od té doby, co se do jméno FO nastěhovali, kdy v tom bytě bydleli asi čtyři měsíce. K tomu chci uvést, že já jsem je často vídala za domem. Byli spolu a s dětmi, kdy já měla zato, že mají vztah pěkný. Nikdy jsem ani z jejich bytu, ani venku neslyšela mezi nimi žádnou hádku. Žádné nadávky, prostě jsem měla zato, že mají hezký vztah.“ 61. Dle protokolu o podaném vysvětlení svědka jméno FO ze dne 7. 10. 2020 (jako na č.l. 362–365 trestního spisu), svědek uvedl: „výpověď svědka v trestním řízení 62. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení jméno FO ze dne 7. 10. 2020 (jako na č.l. 367–368 trestního spisu), svědek uvedl: „výpověď svědka v trestním řízení 63. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení právnická osoba ze dne 7. 10. 2020 (jako na č.l. 370 a 372 trestního spisu), svědek uvedl: „výpověď svědka v trestním řízení 64. Dle protokolu o podaném vysvětlení svědkyně jméno FO ze dne 7. 10. 2020 (jako na č.l. 375–378 trestního spisu), svědkyně uvedla: „výpověď svědka v trestním řízení 65. Dle úředního záznamu o podaném vysvětlení právnická osoba ze dne 8. 10. 2020 (jako na č.l. 380–381 trestního spisu), svědkyně uvedla, že anonymizováno.

66. Dle záznamu na č.l. 578–580 trestního spisu, obsahující žádost právnická osoba ze dne 8. 10. 2020, bylo Územnímu odboru adresa a Krajskému ředitelství Policie Karlovarského kraje doručeno podání, v němž bylo požádáno o sdělení, kdy a v jakých médiích byla věc žalobce zveřejněna, včetně dotazu, zda informace byly publikovány na sociálních sítích (např. Facebook), a dále o zaslání konkrétního znění zveřejněné informace.

67. Dle odpovědi právnická osoba ze dne 9. 10. 2020, případ žalobce byl dne 15. 5. 2020 zveřejněn formou tiskové zprávy na oficiálních internetových stránkách Policie ČR, konkrétně ve zpravodajství Krajského ředitelství Policie Karlovarského kraje, pod titulkem „Anonymizováno“. Z této zveřejněné tiskové zprávy mohou následně čerpat jakákoliv média. právnická osoba současně sdělila, že případ nebyl prezentován na žádném oficiálním účtu Policie ČR na sociálních sítích (Facebook, Instagram, Twitter). V příloze odpovědi byla zaslána samotná tisková zpráva z oficiálních internetových stránek Policie ČR a odkazy na média, která na jejím základě zpracovala článek a zveřejnila jej na svých internetových portálech – konkrétně: iDNES, Novinky, právnická osoba, Živé Chebsko a Region Západ.

68. Dle usnesení Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 16. 10. 2020 (jako na č.l. 52–53 trestního spisu, sp. zn. ZT 151/2020–89), bylo rozhodnuto o zrušení předchozího usnesení Policie ČR ze dne 1. 9. 2020, a to ke stížnosti obviněného, neboť bylo vydáno nedůvodně a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V rámci odůvodnění státní zástupce konstatoval, že policejní orgán rozšířil trestní stíhání obviněného o další trestný čin, proti kterému se tedy bránil žalobce stížností. „Za účelem rozhodnutí o stížnosti obviněného, byl přezkoumán spisový materiál, který měl policejní orgán k dispozici pro svoje rozhodnutí, včetně důkazů provedených, po zahájení trestního stíhání. A bylo zjištěno, že napadené usnesení o rozšíření trestního stíhání obviněného, je nedůvodné, neboť popis skutku se obsahově překrývá s již vydaným usnesením v téže věci, ze dne 12.5.2020. A ve věci bylo namístě, při zachování totožnosti skutku postupovat podle § 160 odst. 6 trestního řádu, tedy vyrozumět obviněného na změnu právní kvalifikace. Ačkoli tedy státní zástupce stížnosti vyhověl, námitkám uvedeným ve stížnosti je možné přisvědčit pouze částečně v tom směru, že napadené usnesení není primárně založeno na nových poznatcích z vyšetřování a vychází zejména ze starší výpovědi poškozené, které je však třeba považovat, za. Nadále, relevantní. Vydání nového usnesení bylo formálně chybným postupem, když má být postupováno podle § 160 odst. 6 trestního řádu a trestní stíhání obviněného pro zločin týrání osoby ve společné domácnosti, je v současnosti, odvodněno“.

69. Dle upozornění na změnu právní kvalifikace ze dne 2. 11. 2020 (jako na č.l. 31 trestního, resp. policejního spisu), byl žalobce informován o tom, že dosud je stíhán jako obviněný ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písm. e) trestního zákoníku, přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku. Dále ze zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e), zločinu zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1, pokračujícího zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 a 2 písm. a) a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. Dále ze zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e), přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 a přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, a přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 odst. 1 trestního zákoníku. V této souvislosti byl žalobce informován, že nadále bude na jeho jednání pohlíženo jako na podezření ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. e), přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 trestního zákoníku, přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku. Dále ze zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) a e), tedy spáchaného se zbraní, zločinu zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1, pokračujícího zločinu znásilnění dle § 185 odst. 1 a 2 písm. a), přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, a dále ze zločinu vydírání dle § 175 odst. 1 a 2 písm. c) a e), tedy spáchaného se zbraní, přečinu omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle § 21 trestního zákoníku, § 146 odst. 1 trestního zákoníku, když jednání, kterého se dopustil, naplňuje také znaky pokračujícího zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku. A tedy nadále bude takto na věc pohlíženo.

70. Dle sdělení právnická osoba ze dne 12. 11. 2020 (jako na č.l. 605 a 607 trestního spisu), došlo k zahájení dohledu nad obviněným dne 11. 1. 2019. Poslední konzultace s obviněným Tavalim se uskutečnila dne 4. 5. 2020 na středisku PMS v jméno FO. Vzhledem k tomu, že dne 11. 5. 2020 byl vzat do vazby, ve které se nachází dosud, nejsou k jeho osobě další nové informace. Po celou dobu od 11. 1. 2019 do 11. 5. 2020 obviněný uložený dohled plnil a respektoval, pravidelně se dostavoval ke konzultacím ve stanovených termínech, předkládal potřebné podklady pro řádný výkon dohledu a spolupracoval s probačním úředníkem. Byl po celou dobu zaměstnán u společnosti Elektromechanika adresa jako mistr ve výrobě. Zdržoval se na adrese adresa, v bytě svého strýce jméno FO.

71. Dle záznamu na č.l. 33–34 trestního spisu byl žalobce dne 10. 12. 2020 informován o tom, že skutky popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání budou nadále posouzeny také jako zvlášť závažný zločin vydírání dle § 175 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 2 písm. c) a d) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, když z dosavadních zjištění vyplývá odůvodnění těchto skutečností.

72. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/2019–473 ze dne 18. 12. 2020 byl žalobce uznán vinným z celkem 6 naříkaných skutků, kvalifikovaných jako pokračující zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písmeno d) tr. zákoníku a zločinu vydírání podle § 175 odst. 1 a 2 písmeno e) tr. zákoníku. Dále mu byl uložen trest do věznice s ostrahou k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Současně byl zproštěn skutku sedmého, kterým měl spáchat zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 a 2 písmeno d) tr. Zákoníku.“ 73. Odůvodněním odvolání obžalovaného ze dne 16. 2. 2021 proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/2019–473 žalobce doplnil své odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 5 T 12/2019–473.

74. Dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a návykových nemocí, vypracovaného dne 17. 3. 2021 (jako na č.l. 604–654 trestního spisu) znalkyněmi tituly před jménem jméno FO a tituly za jménem tituly před jménem jméno FO, v závěru znaleckého posudku znalci uvádí k dotazu, kdy mělo být posouzeno, zda v době, kdy došlo ke spáchání projednávaných činů, obviněný trpěl duševní poruchou. V kladném případě, jakou a v jakém rozsahu. Zda touto trpěl i před dobou, kdy došlo ke spáchání projednávaných činů. Jak se tato porucha projevuje a jak se mohla podílet na spáchání projednávaných činů. Zda se jedná o poruchu trvalou či přechodnou. Jaká je prognóza vývoje duševní poruchy znalec odpověděl, posuzovaný netrpí a ani v době, kdy se měl dopouštět páchání trestné činnosti netrpěl žádnou duševní poruchou ani poruchou v pravém slova smyslu, která by narušovala jeho kontakt s realitou a měla negativní dopad na jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. „Porucha osobnosti není nemoc a není z forenzního hlediska významná. Jednoznačně lze prohlásit, že vyšetřovaná trestná činnost nebyla důsledkem duševní poruchy.“ K otázce č. 2, za předpokladu, že se obviněný předmětného jednání dopustil, posuďte z psychiatrického hlediska motivace obviněného ke spáchání projednávaných činů, čím byla jednání vyvolána nebo podmíněna. Zda motiv případného spáchání projednávaného činu vyplýval z duševní poruchy znalci uvedli: „Pokud se posuzovaný předmětného jednání dopustil, což znalkyni nepřísluší hodnotit, nevycházelo jeho jednání z žádné psychopatologie. Bude li mu vina prokázána, je z pohledu psychiatra za své jednání, v plném rozsahu, zodpovědný.“ K třetí otázce (Z psychiatrického hlediska posuďte, zda je obviněný osobou s rysy agresivity) znalec uvedl: „Posuzovaný je osobou se sníženým prahem pro uvolnění agrese. Agresivitu považuje za zcela legitimní způsob dosažení svých cílů. Agresivní jednání je plně v souladu s jeho disociálně strukturovanou osobností.“ Ke čtvrté otázce (Uveďte zda u obviněného byla zjištěna nějaká psychiatrická diagnóza, která by souvisela s jeho případnou konzumací alkoholu či psychoaktivních látek. Zda je možno znaleckým šetřením zjistit, zda v době, kdy došlo ke spáchání projednávaného činu, pokud se ho dopustil obviněný, byl tento intoxikován alkoholem či jinou psychoaktivní látkou) znalci uvedli: „Posuzovaný trpí polymorfní závislosti na návykových látkách. V minulosti dokonce podstoupil protitoxikomanickou léčbu, nicméně souvislost mezi trestnou činností a návykovými látkami se prokázat nepodařilo. Jedná se o trestnou činnost spáchanou v delším časovém intervalu, delším časovém intervalu. Žádné zjišťování hladiny návykových látek po jednotlivých incidentech prováděno nebylo a zpětně nelze žádným způsobem zjistit, zda v době, kdy se měl trestné činnosti dopouštět pod vlivem návykových látek byl, nebo ne. Posuzovaný navíc trestnou činnost popírá.“ K páté otázce (posuďte, zda obviněný v době, kdy měl spáchat projednávané činy, mohl rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat. Vyjádřete se tedy k ovládacím a rozpoznávacím schopnostem obviněného a zohledněte případně z již zjištěné duševní poruchy, vyjádřete se především v tom smyslu, zda byly ovládací a rozpoznávací schopnosti obviněného z menšiny podstatně či nepodstatně) znalci uvedli: „U posuzovaného nebylo zjištěno nic, co by snižovalo jeho rozpoznávací nebo ovládací schopnosti ve vztahu k vyšetřovaným událostem. Pokud se trestné činnosti dopustil tak, jak je popsána ve spise, je nutné na jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti pohlížet jako na plně zachovalé.“ K šesté otázce (uveďte, zda v případě zjištění duševní poruchy je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný. Pokud ano, jaká ochranná opatření znalec navrhuje.) znalci uvedli: „Posuzovaný netrpí duševní chorobou v pravém slova smyslu, povahu ani charakter změnit nelze. Léčbou závislosti už v minulosti prošel, není tedy důvod mu ukládat ani léčbu, protitoxikomanickou. Vzhledem k disociální poruše osobnosti, ale pro společnost vždy bude představovat určité riziko, které ovšem nelze snížit žádnou léčbou. Psychiatrie má za úkol léčit duševně nemocné, nikoliv převychovávat delikventy a na posuzovaném, není co léčit. Žádná ochranná opatření proto nejsou navrhována.“ K sedmé otázce (Posuďte, zda je obviněný v současné době schopen chápat smysl trestního řízení, soudního projednávání a případně mu uloženého trestu) znalci uvedli: „Obviněný je schopen chápat smysl trestního řízení, soudního projednávání, smysl a účel mu uloženého trestu. Vzhledem, k disociálním rysům v povaze je ale jeho schopnost poučit se z trestu podstatně snížena.“ K osmé otázce (posuďte, zda je ambulantní vyšetření obviněného postačující k podání znaleckého posudku, či je nutné nařídit pozorování. A pokud ano, z jakého důvodu) znalci uvedli: „Ambulantní vyšetření je plně postačující k podání znaleckého posudku. Není nutné nařizovat pozorování v ústavu.“ K otázce (uveďte další zjištění znalce mající vztah k vyšetřované události, která pokládáte za významná z hlediska daného případu) znalci uvedli, že další zjištění nemají. K otázce pro psychologa, aby byla posouzena intelektová vyspělost a psychosociální zralost osobnosti obviněného, jeho rozumové schopnosti, charakterové rysy a individuální zvláštnosti, včetně eventuálních psychopatologických projevů znalci uvedli: „Aktuální intelektové výkony spadají do pásma průměru. Osobnost patologicky strukturovaná, převaha disociálních rysů. Posuzovaný je zcela lhostejný ke společenským pravidlům a závazkům. Ve svém jednání se řídí pouze svými aktuálními potřebami a osobním prospěchem. Projevuje minimální zájem o prožívání ostatních. Je emocionálně chladný, neempatický. Posuzovaný dosud nevyvodil žádné poučení z trestu. Své jednání opakuje. Trestná činnost je různorodá, zcela absentují výčitky svědomí, nebo touha přizpůsobit svůj život obecně uznávaným pravidlům. Posuzovaný má zvýšenou touhu sebeprosazení. Soužití s ním je náročné. Ve vztahu je dominantní. Ale i při plnění všech jeho požadavků, se partner nemusí vyhnout jeho afektivním raptům. Posuzovaný má extrémní tendenci vinit ze svých problémů ostatní. Zkresluje své motivy a chování. Je obranný manipulátor. Své patologické projevy popisuje jako své osobnostní přednosti. K otázce číslo 2 (z psychologického hlediska posuďte, zda byl obviněný s přihlédnutím ke své rozumové a mravní vyspělosti schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání, zejména pak uvědomit si důsledky předmětného jednání na osobě poškozeného, pokud se tohoto jednání dopustil), znalci odpověděli: „Posuzovaný byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání, byl schopen uvědomit si důsledky předmětného jednání na osobě poškozené, pokud se tohoto jednání dopustil.“ Ke třetí otázce (posuďte, zda obviněný prožívá v souvislosti s předmětným jednáním nějaké pocity viny a zda je s ohledem na svou osobnostní strukturu vůbec schopen takové pocity zakoušet) znalci odpověděli.: „Posuzovaný, aktuální pocity viny neprožívá. Absence výčitek svědomí a prožitku viny je v souladu s jeho osobnostní patologií.“ K otázce číslo čtyři (Za předpokladu, že se obviněný předmětného jednání dopustil, posuďte jaká byla z jeho, z psychologického hlediska jeho motivace k tomuto jednání, které motivační faktory převládaly a jakým způsobem a do jaké míry mohla být motivace ovlivněna strukturou jeho osobnosti) znalci uvedli: „Za předpokladu, že se posuzovaný dopustil takového jednání, které popisuje ve svých výpovědích poškozená, lze z psychologického hlediska chování popsat jako partnerské násilí, kdy si posuzovaný chtěl zajistit dominantní postoj ve vztahu, vynutit si poslušnost a oddanost partnerky a dále zajistit si okamžité uspokojení svých potřeb. Posuzovaný má velmi nízkou frustrační toleranci. V konfliktech se nechá lehce vyprovokovat.“ K otázce (posuďte, jaký je nebo byl vztah obviněného k poškozené) znalci odpověděli: „Posuzovaný uvádí, že vztah s poškozenou je jeho nejvýznamnějším partnerským vztahem v životě. jméno FO poškozené se nezamiloval ihned, ale uvádí, že po určité době zamilovaný byl a poškozenou miloval. Uvedl, že byl zklamán jejím fungováním po narození dětí, kdy poškozenou popisuje jako neschopnou, línou. Konflikty ve vztahu připouští, nicméně popírá, že on sám by konflikty vyvolával. Násilí z jeho strany popírá, zcela. Sebe hodnotí ve vztahu jako starostlivého a toho, kdo zajišťoval chod domácnosti. Aktuálně popisuje vztah k poškozené, jako zcela neutrální. Nemá o poškozenou žádný zájem, ani ve vztahu ke svým dětem.“ K šesté otázce (posuďte, jaká je z psychologického hlediska prognóza dalšího vývoje obviněného z hlediska možného páchání trestné činnosti) znalci uvedli prognózu dalšího vývoje z hlediska možného páchání trestné činnosti hodnotí znalkyně jako nepříznivou. „Jako zásadní se jeví velmi výrazná osobnostní patologie posuzovaného, který trpí disociální poruchou osobnosti. Předpoklad reálné změny osobnosti posuzovaného je vysoce nepravděpodobný.“ K sedmé otázce (posuďte, jaká je u obviněného prognóza resocializace) znalci uvedli: „Prognóza resocializace je nepříznivá, zejména vzhledem k osobnostní patologii posuzovaného, neuropsychiatrické rodinné zátěže, opakování trestné činnosti a délce již absolvovaného výkonu trestu odnětí svobody.“ K osmé otázce, o dalších možných zjištění znalci již nic neuvedli.

75. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 10 To 18/2021, bylo následně rozhodnuto o zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/2019–473 ze dne 16. 2. 2021, a to k odvolání obžalovaného, státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, bratra obžalovaného a otce obžalovaného. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. Naopak odvolání podaná jméno FO, jméno FO, adresa byla zamítnuta.

76. Ze zprávy ze 7.4.2021, z výkonu vazby ve Věznici adresa vyplývá, že vazba byla započtena od 11.5.2020. Po dobu umístění ve Věznici adresa, se žalobce choval slušně, nebyl kázeňsky řešen. jméno FO cele udržoval pořádek a čistotu a ve svých osobních a vězeňských věcech má pořádek, na požadované úrovni. Dbá o svůj zevnějšek a osobní hygienu. Se spoluobviněnými, se kterými přichází do styku, se snáší dobře. Ze strany pracovníků Vězeňské služby ČR, nebyly zjištěny žádné nedostatky, ani násilnosti proti ostatním spoluvězňům. Písemný, telefonní i skype kontakt s rodinou a příbuznými využívá pravidelně. Převážně je v kontaktu, se svým otcem. Obviněný je zařazen v učební skupině, kde se zúčastňuje nabízených volnočasových aktivit. Ze zájmových aktivit dává přednost sledování televizních pořadů, filmů. Zahraje si stolní tenis a šipky. Pracovně zařazen není, neboť věznice nemá z prostorových důvodů zřízena pracoviště, pro obviněné.

77. Dle obsahu nové obžaloby Krajského státního zastupitelství ze dne 10. 5. 2021, č. j. 2 KZV 58/2000–164 po vrácení věci soudu prvního stupně byl žalobce viněn ze tří trestných činů dle § 175 odst. 1, 3 písm. a) tr. Zákoníku, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu navrhován úhrnný trest odnětí svobody v rozsahu 7 let.

78. Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 6/2021–746 ze 13. 5. 2021 bylo rozhodnuto o spojení věcí, vedených u tamního soudu pod sp.zn. 5 T 6/2021 a 5 T 12/2019.

79. Dle rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 9. 2021 (č.j. 40 Nc č. účtu), bylo rozhodnuto o péči nezletilých dětí následovně o svěření nezletilé jméno FO do péče matky jméno FO; nad její výchovou byl stanoven dohled. Nezletilý jméno FO byl svěřen do péče dědečka z otcovy strany Jméno žalobce. Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu jméno FO částkou 200 Kč měsíčně, otci 1 000 Kč měsíčně. Otci byla zároveň uložena povinnost přispívat na výživu jméno FO částkou 1 000 Kč měsíčně.

80. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019-1222 ze dne 21. 3. 2023 byl žalobce uznán viným pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle 199 odst. 1, odst. 2, písmeno d) trestního zákoníku, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle 199 odst. 1, odst. 2, písmeno d) trestního zákoníku, zločin vydírání dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let.

81. Dle Potvrzení o propuštění z výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence byl žalobce dne 4. 5. 2023 propuštěn z vazby.

82. Žalobce se proti rozsudku Krajského soudu v Plzni jako na č.l. 1222 ze dne 24. 4. 2023 odvolal téhož dne.

83. Usnesením Vrchního soudu v Praze, č. j. 10 To 42/2023–1363 ze 30. 5. 2023, byl rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019-1222 ze dne 21. 3. 2023 zrušen a vrácen zpět k opětovnému rozhodnutí s tím, že se nalézací soud má zabývat bližším osvětlením jednotlivých skutků. Pokud by byly obžalovanému prokázány toliko zcela ojedinělé a izolované incidenty s větším časovým odstupem, zřejmě by je tak nebylo možno pod uvedenou právní kvalifikaci podřadit.

84. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019 – č.l. nevyplněno, z 27. 11. 2023 čímž měl spáchat zločin vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2, písmeno e) trestního zákoníku, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle 199 odst. 1, odst. 2, písmeno d) trestního zákoníku, zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, zločin znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. V odůvodnění soud uvedl, že nezbývá než uzavřít, že dvě dílčí jednám, ke kterým došlo v odstupu více než jednoho roku, nemohou naplnit zločin týrám osoby žijící ve společném obydlí dle 199 odst. 1 trestního zákoníku. ……. Jednání ze dne 11.2. 2020 pak za stávající důkazní situace nelze spolehlivě kvalifikovat ani jako zločin vydírám dle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, když nelze spolehlivě dovodit, zda obžalovaný jednal pouze v situačním afektu v rámci konfliktu s poškozenou (tedy zda ho pouze rozlítilo oznámení poškozené o tom, že jej opustí) nebo zda jeho skutečným motivem bylo přimět poškozenou násilím, aby s ním zůstala………… Obžalovaný byl tedy obžaloby zproštěn, a to podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy proto, že skutek, popsaný v obžalobě (obžalobách) není trestným činem. V daném případě by se mohla nabízet i eventualita zproštění obžaloby z důvodu, uvedeného v § 226 písm. a) trestního řádu, když u velké většiny žalovaného jednání nebylo prokázáno, že se vůbec stalo. Je ale třeba vycházet z toho, že trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle 199 odst. 1 trestního zákoníku je svou povahou trestným činem trvajícím a proto jeho dílčí projevy nelze posuzovat jako samostatné skutky. Pokud tedy bylo prokázáno, že alespoň část těchto jednám se stala, nutno také konstatovat, že se stal skutek jako takový, ale nebylo prokázáno, že tento skutek je trestným činem.

85. Dle potvrzení společnosti právnická osoba ze dne 3. 1. 2024 (jako na č.l. 604–654 trestního spisu), byl žalobce zaměstnán u této firmy od 3. 4. 2018. Nejprve pracoval jako dělník, později byl přeřazen na pozici mistra ve výrobě. Zaměstnavatel uvedl, že k jeho práci neměli žádné výhrady — svěřené úkoly plnil řádně a bez závad. Jeho pracovní poměr byl ukončen z důvodu uplynutí sjednané doby výhradně kvůli tomu, že byl žalobce v roce 2020 vzat do vazby. Pokud by k této situaci nedošlo, zaměstnání by nadále pokračovalo.

86. Svědek jméno FO uvedl, že žalobce znal z pracovního prostředí, kde byl jeho nadřízeným ve firmě Elektromechanika jméno FO. Žalobce zde začínal jako dělník ve výrobě a postupně se vypracoval na mistra. Pracovní poměr podle svědka skončil neprodloužením smlouvy na dobu určitou. Dodal, že žalobce již nebyl přijat zpět zejména v souvislosti s obviněními z násilného jednání, které by podle vedení společnosti negativně působilo v kolektivu výrobních zaměstnanců. jméno FO žádost žalobce adresovanou z věznice, zda by mohl po případném propuštění znovu nastoupit do práce, odpověděla personalistka, že návrat není možný. Svědek vypověděl, že během jedné odpolední směny byl informován podřízeným, že žalobce byl na pracovišti zadržen policií. V podniku se o události hovořilo, mezi zaměstnanci kolovaly články na sociálních sítích, pravděpodobně ze Sokolovského deníku, které se týkaly údajného týrání dětí a partnerky ze strany žalobce. Přesný postoj kolegů ke vzniklé situaci si svědek nevybavuje a uvedl, že jako vedoucí výroby trávil většinu pracovní doby v kanceláři, a proto nebyl přímo přítomen běžné neformální komunikaci na dílně. Výslovně uvedl, že i když se o události mezi zaměstnanci mluvilo, detaily nezná. Svědek dále uvedl, že žalobce v minulosti bydlel v jméno FO, kde svědek žil se svou partnerkou. V té době měl žalobce partnerku, syna a následně se jim narodila dcera. Svědek ho vídal s rodinou na procházkách, zmiňoval konkrétní situace ze soužití, a vypověděl, že spolu měli dobré vztahy. Potkávali se i mimo pracoviště, byť nepravidelně — například při technickém nastavení nového automobilu, kdy si krátce povídali. Přesný časový rámec bydlení žalobce v jméno FO si svědek nevybavil, odhadoval jej na jaro nebo léto, konkrétní rok však není schopen určit. Z pracovního hlediska hodnotil žalobce jako spolehlivého zaměstnance s bezproblémovou docházkou, dobrou pracovní morálkou a schopností komunikace s kolegy. jméno FO práce řádně docházel a plnil požadavky nadřízených.

87. Svědkyně jméno FO je matkou žalobce. Uvedla, že o jeho trestním stíhání byla informována, a zná i způsob, jakým řízení skončilo. Přesné datum zahájení stíhání si však nevybavuje; v době jeho začátku nebyla přítomna doma, neboť se nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody. Před zahájením trestního stíhání podle svědkyně žalobce žil s partnerkou paní jméno FO, která otěhotněla a s níž následně vychovával dvě děti – syna jméno FO a dceru jméno FO. Svědkyně popsala, že syn měl o děti silný zájem, vychovával je převážně sám, vařil jim, staral se o oblečení a trávil s nimi čas, zatímco partnerka se podle jejích slov často vzdalovala z domova nebo kontaktovala žalobce pouze při potřebě finanční pomoci. K vztahu mezi žalobcem právnická osoba uvedla, že je vnímal jako střed svého života, byl k nim hluboce citově připoután a snažil se jim zajistit vše potřebné. Po zahájení trestního stíhání se žalobce podle svědkyně ocitl v tíživé psychické situaci; psal jí dopisy, v nichž vyjadřoval beznaděj, zmatení, a i myšlenky na sebepoškození. Svědkyně uvedla, že žalobce trpěl tím, že nemohl pomáhat dětem, a zejména tím, že chlapec jméno FO byl po nějaký čas svěřen do péče svědkynina manžela, který byl již ve vyšším věku. To u něj vyvolávalo obavy o budoucnost dítěte a jeho výchovu. Po propuštění z vazby žalobce bydlel u svědkyně společně se synem jméno FO. Svědkyně vypověděla, že o vnuka společně pečují, jméno FO již navštěvuje školu a tráví čas jak s otcem, tak s babičkou. Žalobce má podle ní velmi dobrý vztah i s dcerou jméno FO, kterou si svědkyně s rodinou pravidelně bere na víkendy a výjimečně i na delší pobyty, přičemž dívka u nich pobývá ráda a sama vyjadřuje neochotu se vracet k matce. K období žalobcovy vazby svědkyně uvedla, že kontakt s dcerou jméno FO byl v té době vyloučen, protože partnerka žalobce odmítala styk dítěte s otcem umožnit. Kontakt se synem jméno FO probíhal omezeně, především kvůli tomu, že svědkynin manžel neměl kapacitu dopravovat vnuka na návštěvy do vazebního zařízení. Svědkyně dále vypověděla, že pokud by nebyla ve výkonu trestu, účastnila by se péče o děti aktivněji. V současnosti pomáhá s péčí o jméno FO a uvedla, že již dříve vychovávala jiného vnuka, syna své dcery.

88. V čestném prohlášení svědek jméno FO, otec žalobce, který se nemohl k jednání dostavit ze zdravotních důvodů k věci uvedl, že jeho syn byl nepravdivě obviněn svou družkou paní jméno FO. Po vykázání syna z bytu na adrese adresa se musel syn odstěhovat ke strýci, zatímco jméno FO zůstala s dětmi v bytě svědka. Bydlela tam údajně jen kvůli dětem, protože sama by péči nezvládla — v minulosti jí měly být jiné děti odebrány. jméno FO podle svědka neuměla vést domácnost, vařit, a k dětem se chovala hrubě. Syn se podle jeho slov opakovaně snažil vztah udržet, přestože ho opakovaně opustila kvůli jiným mužům a spotřebovala veškeré finance. Po návratech pak často žádala, aby ji syn vzal zpět. Nakonec, když toho měl syn „dost“, vyzval ji, aby odešla. Podle svědka přestal tolerovat její vydírání, útěky a hrubý přístup k dětem. Tato výzva k odchodu se pak podle svědka stala podnětem pro trestní oznámení, které jméno FO podala, přičemž mu současně vyhrožovala, že mu nedá děti a že ho udá. I přes soudní zákaz ho nadále vyhledávala, kontaktovala svědka, a vodila za ním děti, které u něj zůstávaly. Syn se o ně staral, zajišťoval bydlení v jméno FO, kam se rodina musela přestěhovat kvůli výpovědi nájmu. Děti u něj přespávaly, vozil je i do práce kvůli jméno FO, který na něm byl silně citově fixovaný. Po vypuknutí pandemie s rodinou pobýval častěji. Svědek popsal, že syn musel zároveň pečovat o nemocné příbuzné. Poté, co ho jméno FO opět udala s tvrzením, že jí bral doklady, byl syn zadržen v práci a vzat do vazby. Svědek chtěl vypovídat, ale nebyl vyslechnut, protože byl označen za nedůvěryhodného kvůli rodinné příslušnosti. Policii i soud následně kritizoval za to, že ignorovali výpovědi blízkých svědků a neumožnili spravedlivé dokazování. Podle svědka byl syn držen ve vazbě po dlouhou dobu důvodu porušování zákazu, ale bylo mu vysvětleno, že vazba byla uvalena bez jasného obvinění,. Popsal jeho izolaci, nemožnost kontaktu, nedostatek prostředků a omezení komunikace. Pomoc přicházela od manželky, která synovi zasílala peníze. Syn přišel o zaměstnání i dobré společenské postavení, pracoval za minimální mzdu a podle svědka žil v obavách z nových obvinění. Čas, který syn nemohl strávit se svými dětmi, mu nikdo nevrátí. Svědek uzavřel, že odškodnění je jedinou cestou, jak zabezpečit budoucnost vnuků a že svého syna nikdy neviděl tak poníženého a psychicky zlomeného jako v době nezákonného stíhání a vazby, a jako otec tím velmi trpěl.

89. Svědek jméno FO uvedl, že žalobce považuje za svého bratra, ačkoliv se jedná o synovce; byli vychováváni společně matkou žalobce, která ho převzala po tragickém úmrtí jeho biologické matky v roce 1992. Od té doby spolu žijí v jedné domácnosti, přičemž pro svědka je žalobcova matka jeho matkou i fakticky. Po propuštění z výkonu trestu dne 25. ledna 2018 svědek několik měsíců bydlel s žalobcem, jeho partnerkou jméno FO, synem jméno FO, bratrem jméno FO a otcem jméno FO Tavalim ve společné domácnosti v jméno FO, na adrese U Divadla. Žalobce byl podle jeho slov pracovně aktivní, přispíval finančně, pomáhal v domácnosti a staral se o syna. Svědek uvedl, že péče jméno FO byla podle jeho pozorování často zanedbaná, a že domácnost fungovala díky podpoře ostatních členů rodiny. Po zahájení trestního stíhání žalobce opustil společné bydlení a přestěhoval se ke strýci a nemocné tetě, kde vypomáhal v péči. Oba příbuzní již zemřeli a podle svědka se žalobce jejich pohřbu nezúčastnil, neboť byl v té době ve vazbě. Vztah žalobce k synovi jméno FO svědek označil za mimořádně citový a blízký, jejich odloučení kvůli stíhání označil za zásadní ztrátu, která žalobce psychicky zasáhla. Po propuštění z vazby žalobce bydlí u matky společně se synem jméno FO, zatímco dceru jméno FO vídá podle soudního určení každých čtrnáct dní, občas i častěji. Svědek uvedl, že dívka přichází do domácnosti zanedbaná, což přičítá nedostatečné péči matky. K bydlení v jméno FO svědek uvedl, že v době, kdy tam žalobce žil, s ním přímo nesdílel domácnost, neboť bydlel s přítelkyní. jméno FO však denně dojížděl, aby navštěvoval otce, synovce a případně pomáhal s provozem domácnosti. K zákazu styku mezi žalobcem a jméno FO uvedl, že vznikl patrně po zahájení prvního trestního stíhání na jaře roku 2019, ale přesné datum si nevybavuje. Výslovně uvedl, že nemá žádné povědomí o jiném trestním stíhání či odsouzení žalobce než o tom, které je předmětem tohoto řízení. Svědek vypověděl, že jméno FO i po vydání zákazu styku žalobce pravidelně kontaktovala, žádala o peníze a nabízela setkání. Přestože spolu neměli pozitivní vztah, svědek ji jednou doprovodil na policii, kde se podle jeho dojmu pokoušela trestní oznámení stáhnout. Přímé okolnosti návštěvy si již přesně nevybavuje. V kontaktu se žalobcem zůstal i po jeho vzetí do vazby, popsal ho jako člověka hluboce zasaženého situací, který trpěl tím, že nemohl být se svými dětmi. Svědek uvedl, že o případu se živě hovořilo v zaměstnaneckém i veřejném prostředí. Sledoval diskuse na Facebooku, kde se žalobce vykresloval jako násilník. Uvedl, že případ se objevil i v televizním zpravodajství, patrně na stanici Prima, a že mezi lidmi kolovaly informace o údajném svazování partnerky či jejím zamykání, což označil za nepravdivé a přehnané. Zmínil, že v zaměstnání se o věci diskutovalo, zejména mezi ženami, které vnímaly žalobce jako agresora. jméno FO přímý dotaz soudu uvedl, že během společného bydlení nikdy nebyl svědkem fyzického nebo verbálního násilí ze strany žalobce vůči jméno FO, a vyjádřil pochybnost o výpovědi otce jméno FO, který tvrdil, že musel žalobce odtrhávat od partnerky. O takovém incidentu nemá žádné povědomí.

90. Svědkyně jméno FO (nyní jméno FO) uvedla, že žalobce je jejím bratrancem a že se s ním před zahájením trestního stíhání vídala velmi často – navštěvovala jej téměř každý víkend, občas u něj i přespávala. Popsala ho jako pracovitého, aktivního v domácnosti, pečujícího o děti, s pozitivním vztahem k partnerce jméno FO. Po narození syna jméno FO se podle svědkyně domácí situace zhoršila – jméno FO nezvládala péči, domácnost byla zanedbaná, a žalobce musel po dlouhých směnách řešit chaos doma. Svědkyně se snažila pomáhat, ale postupně nabyla dojmu, že jméno FO nemá zájem být matkou. Svědkyně uvedla, že jméno FO zná z jméno FO, kde působila jako pouliční prostitutka a využívala služeb neziskové organizace anonymizováno. Po zahájení trestního stíhání zůstala v kontaktu s oběma – při cestách z jméno FO navštěvovala nejprve jméno FO právnická osoba, poté žalobce. Popsala, že žalobce se jí svěřoval se svými obavami – panikařil, bál se o děti, o jejich budoucnost, o to, že budou odebrány nebo že se dostanou do prostředí, které sám v minulosti poznal. Popsala ho jako psychicky zničeného, obávala se o jeho život. Během vazby spolu komunikovali denně. V době, kdy byl žalobce vzat do vazby, bydlela jméno FO podle svědkyně v jméno FO. Uvedla, že jméno FO byla s dětmi umístěna i v zařízení anonymizováno, kde podle svědkyně došlo k incidentu: jméno FO odešla za přítelem z jméno FO právnická osoba ponechala v bytě bez dozoru. Pláč dětí zaslechly jiné ubytované ženy, které přivolaly noční vychovatelku. Ta byt otevřela a nalezla děti samotné, jméno FO se vrátila až ráno. Ředitelka zařízení podle svědkyně následně kontaktovala ji osobně a sdělila jí, že jméno FO se o děti odmítá starat, že jsou zanedbané, přetěžované léky, nejsou vedeny k samostatnosti, a že pobyt skončil kvůli hrubému porušení domovního řádu. jméno FO byla ze zařízení vyhozena. Svědkyně uvedla, že jméno FO byla v zařízení anonymizováno i dříve – několik let před tím, krátce a bez dětí, když utekla od partnera, který ji zneužíval. Svědkyně popsala konkrétní případy nevhodného zacházení s léky – např. nadměrné dávky sirupu Brufen, záměna léků mezi dětmi, nedodržování pokynů lékařky. Uvedla, že jméno FO nerozuměla dávkování, podávala léky podle momentální nálady dítěte, a že i po označení lahviček fixem docházelo k záměnám. Tyto skutečnosti podle svědkyně potvrdila i pracovnice zařízení anonymizováno. Popsala také návštěvy u jméno FO na ubytovně v jméno FO, kde zjistila, že žije v nevyhovujících podmínkách – bez umyvadla, bez lednice, bez pračky, s jedinou matrací na zemi. Uvedla, že jméno FO peníze využívala pro partnera Ivana, nikoliv pro potřeby dcery jméno FO. Svědkyně se proto rozhodla pomáhat formou věcných darů (potraviny, pleny, mléko), nikoliv finančně. Svědkyně uvedla, že jméno FO se jí nikdy nesvěřila ohledně obsahu své výpovědi na policii, ale mezi čtyřma očima připustila, že žalobce jí neublížil. Podle svědkyně si jméno FO neuvědomovala vážnost následků svého obvinění, domnívala se, že žalobce bude krátce ve vazbě a poté jí bude finančně pomáhat. Když zjistila, že mu hrozí vysoký trest, snažila se obvinění stáhnout, ale byla informována o možných právních důsledcích, včetně náhrady nákladů řízení a možnosti vlastního stíhání za křivé obvinění. jméno FO přímý dotaz soudu svědkyně uvedla, že ví o tom, že žalobce byl v minulosti trestně stíhán, ale nezná počet případů ani jejich obsah. K výpovědím žalobce a jeho otce, v nichž se hovoří o fyzickém napadení jméno FO, se nevyjádřila – uvedla, že u žádného incidentu nebyla přítomna a nikdy žalobce neviděla jednat násilně. Popsala, že by takové chování nepřipustila, a že násilí vůči ženám je pro ni nepřijatelné.

91. Žalobce na úvod své účastnické výpovědi uvedl, že v počátcích trestního stíhání se nacházel ve stavu šoku a duševního rozkolísání, kvůli kterému podepsal svou prvotní výpověď bez vědomí jejího přesného obsahu. Uvedl, že dokument nečetl a nebyl schopen pochopit, co se děje. Vysvětlil, že při podání vysvětlení nebyl s to vnímat sdělované informace, a že následné opatření soudu — konkrétně zákaz styku — si neuvědomoval v plném rozsahu. Popsal, že bezprostředně po rozhodnutí ho kontaktovali novináři, pravděpodobně ze zpravodajských stanic Prima nebo Nova. Upřesnil rodinné vztahy, zejména že svědek jméno FO je ve skutečnosti jeho synovec (syn jeho sestry), a že ho považuje za bratra, se kterým vyrůstal. Potvrdil, že svědkyně adresa je jeho sestřenice. K vývoji trestního stíhání žalobce uvedl, že po prvotním obvinění ze strany jméno FO jej opakovaně kontaktovala s požadavky na finanční podporu. Tyto požadavky doprovázely výhrůžky, že pokud nebude posílat peníze, umístí děti do ústavu. Popsal to jako vydírání prostřednictvím dětí. Uvedl, že se snažil situaci řešit prostřednictvím orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), avšak byl odmítán s odkazem na zákaz styku, jehož rozsah si zpočátku nevykládal správně. Poukázal na to, že v daném období jméno FO i s dětmi přebývala u jeho otce na adrese v Anonymizováno ulici v jméno FO. Uvedl, že i přes narušené vztahy jméno FO vyjádřila přání, aby se o děti staral právě on. Vysvětlil, že nechápe důvody, které vedly partnerku k zahájení trestního stíhání, a že se domnívá, že jméno FO cíleně ovlivňuje okolí ve svůj prospěch, stylizuje se do role oběti a zneužívá pomoc systému. Popsal, že pro něj mělo trestní stíhání ničivý dopad — přišel o vše, co v životě měl, zejména o kontakt s dětmi, které označil za smysl života. Přiznal, že v minulosti byl trestně stíhán, avšak uvedl, že po výkonu trestu vedl po dobu šesti let řádný život bez pokut či přestupků. jméno FO doplňující dotaz soudu potvrdil, že byl v minulosti odsouzen na Slovensku za obdobnou trestnou činnost. Popsal, že řízení bylo později přesunuto do Česka. Nepřál si se k případu vracet, ale uvedl, že souhlasil s podmínkami přenosu řízení jen kvůli snaze žít v ČR. Porovnal podmínky výkonu trestu na Slovensku s vazbou v ČR — uvedl, že kvalita jídla byla na Slovensku výrazně nižší, a že i podmínky pobytu byly odlišné. Popsal stravu jako nepoživatelnou pro běžného člověka. Žalobce uvedl, že po výstupu z cely předběžného zadržení (CPZ) byl informován o zákazu styku s jméno FO a osobami jí blízkými, včetně dětí. Společně se svou právní zástupkyní usiloval o zrušení zákazu alespoň pro kontakt s dětmi, avšak narazil na nezájem úřadů – zejména pracovníků OSPOD. Popsal, že zpočátku nechápal rozsah zákazu a nebyl si jistý, zda se vztahuje i na jeho otce, u něhož jméno FO přebývala s dětmi v jméno FO. Dále uvedl, že děti byly v péči obou rodičů – vztah označil za společnou domácnost, nikoli výlučnou péči matky. Vyjádřil obavu zejména o syna jméno FO, který v době jeho vzatí do vazby měl zhruba tři a půl roku. Popsal ho jako velmi citově závislého, a uvedl, že si ho často bral s sebou do práce. Po jeho vzetí do vazby se dítě podle jeho slov psychicky zhoršilo. Po dobu tří let ho vychovával žalobcův otec, který byl tehdy ve vysokém věku a v horším zdravotním stavu. Přesto jméno FO podle žalobce souhlasila s předáním dítěte do péče dědečkovi. Žalobce popsal emocionální dopad odloučení od dětí jako „největší utrpení“. Uvedl, že jméno FO mu syna několikrát bez předchozího upozornění „hodila mezi dveře“ a odešla, čímž podle jeho slov zneužívala jeho lásku k dítěti. Dále uvedl, že jméno FO mu opakovaně vyhrožovala umístěním dětí do ústavu, pokud jí neposkytne peníze. Vyjádřil, že tato možnost pro něj nepřipadala v úvahu, jelikož v rodině nikdo nebyl nikdy v ústavní péči a považoval to za neúnosné zejména pro syna jméno FO, který byl citově navázán na rodinné zázemí. Popisoval se jako primární pečující osoba – uváděl, že syn byl na něm závislý od narození a že plnil roli matky. Podle jeho slov jméno FO mateřskou lásku neuměla projevit, přesto nechtěl tvrdit, že děti neměla ráda. K průběhu trestního stíhání uvedl, že měl ze situace intenzivní strach, zejména obavu, že jméno FO podnikne kroky, které by ohrozily děti. Popisoval ji jako manipulativní osobnost, která podle něj dokázala ovlivňovat okolí. Tvrdil, že státní zástupce nezkoumal její minulost, a že skutečnosti o jejím životě vyšly najevo až během výpovědi svědkyně adresa. Žalobce uvedl, že na začátku vztahu neznal ani počet jejích dětí – byla mu zamlčena, a o výživném a jiných souvislostech se dozvídal až postupně. Celkově označil trestní stíhání za proces, který měl hluboký dopad na jeho psychický stav. Uvedl, že měl sebevražedné myšlenky již v době, kdy byl ještě na svobodě. Popsal, že jedinou motivací k pokračování v životě pro něj byla přítomnost syna jméno FO, a následně i dcery jméno FO – ačkoli ji vídal výrazně méně, neboť jméno FO mu kontakt s dcerou neumožňovala. Žalobce uvedl, že po návratu z vazby do domácího prostředí se pokusil řešit rodinnou situaci prostřednictvím OSPODu, avšak narazil na odpor a nedostatečnou spolupráci. Kritizoval postup sociální pracovnice, která údajně nekomunikovala s ním o rozhodnutích ohledně péče o děti. Tvrdil, že nebyl řádně informován o soudních jednáních, přestože podle spisu byl o nich vyrozuměn. Výsledkem byl zrušený dohled nad jméno FO a žalobce inicioval žádost o výměnu příslušné pracovnice. Popsal jméno FO Z. jako manipulativní osobnost, která podle jeho slov dokáže „oblbnout“ policii, státní zástupce, soudce i pracovníky OSPODu. jméno FO dotaz soudu uvedl, že jméno FO není podle něj inteligentní v běžném smyslu, ale je schopná manipulovat situace ve svůj prospěch. Uvedl jako příklad to, že kvůli jejímu obvinění skončil ve vazbě, přestože předtím vedl dle jeho tvrzení řádný život. Popis jejich vztahu přiblížil tak, že původně jí chtěl pouze pomoci. Poznali se na diskotéce v den, kdy byl propuštěn z výkonu trestu. Následně se s ní sblížil a vytvořili vztah. Přiznal, že jeho trestní minulost zahrnuje rozsáhlý soubor deliktů, včetně maření úředního rozhodnutí, krádeží a dalších skutků. Potvrdil, že poslední trest byl uložen na osm let, s poznámkou, že ho vnímal jako „poučitelný“. Podrobně popsal podmínky ve vazbě: dlouhodobé osamění, omezený kontakt s okolím, denní režim ve formě podávání jídel přes okénko cely, omezené možnosti pohybu. Popsal, že televizi mohl sledovat jednou denně; zprvu byl umístěn sám, později mu byli přiděleni spoluvězni obvinění ze závažných násilných trestných činů, včetně vražd. Uvedl konkrétní příklad spoluvězně, který údajně zastřelil partnerku a jejího milence. Popisoval, že přítomnost takových osob u něj vyvolávala obavy. Soudkyně připomněla, že žalobce porušil zákaz kontaktu, což vedlo k jeho vzetí do vazby. Žalobce toto vysvětlení odmítl s tím, že porušení podle něj nebylo naplněno. V závěru této části reagoval na právní dotaz ohledně paragrafu definujícího porušení zákazu styku a uvedl, že má pochybnosti o tom, zda došlo ke skutečnému porušení, které by zakládalo důvod pro vazbu. Žalobce reagoval na námitku soudu ohledně porušení zákazu styku s jméno FO, které mělo vést k jeho vzetí do vazby. Uvedl, že jeho umístění do vazby nebylo založeno na porušení zákazu styku, ale na jiných nových skutkových tvrzeních, která označil za nepravdivá. Tvrdil, že byl ve vazbě celý jeden rok výlučně kvůli novému obvinění, než došlo ke spojení případů. Popisoval, že zákaz kontaktu vnímal jako nespravedlivý, zvlášť vzhledem ke společné péči o děti, kterou podle jeho slov předcházející vazbě vykonával s jméno FO Z. V další části výpovědi popsal svůj život před zahájením trestního stíhání v lednu 2019 jako stabilní, spokojený a pracovní — působil jako dělník a později mistr výroby ve společnosti Elektromechanika. Uvedl, že měl přátele, fungující rodinu a práci, kterou měl rád. K předchozímu odsouzení uvedl, že se vztahovalo k roku 2006, a že od té doby nebyl stíhán ani sankcionován — výslovně uvedl, že nedostal ani pokutu. Potvrdil, že řízení bylo v určitém období přesunuto ze Slovenska do České republiky, kde odsouzení proběhlo souhlasem, bez detailního řízení. Popsal jej jako důsledek legislativního zlomu, který tehdy probíhal. Věnoval se i péči o děti před zahájením trestního stíhání. Popsal, že se podílel plně — finančně i prakticky. Vařil, uklízel, zajišťoval základní péči, byl aktivně zapojen do rodinného života. Potvrdil, že má dvě nezletilé děti, jméno FO a jméno FO. V období mezi zahájením trestního stíhání (9. ledna 2019) a vzetím do vazby (11. května 2020) podle svého tvrzení několikrát žádal o možnost kontaktu s dětmi, a to prostřednictvím soudu, probačního úředníka i matky dětí — ale nikdy mu nebylo vyhověno. Potvrdil, že byl podroben dohledu probačního úředníka, kterému se dle jeho slov pravidelně podroboval — nejprve každých čtrnáct dní, později měsíčně. Žalobce si nevzpomněl, kde přesně podával první vysvětlení dne 9. 1. 2019, ale potvrdil, že proběhlo na policii v jméno FO a že u podání nebyl přítomen žádný obhájce. Uvedl, že trestní stíhání pro něj znamenalo značnou finanční zátěž — uvádí, že se zadlužil, musel čerpat půjčky, a že se celkově zapojoval do řešení situace zejména kvůli dětem. Uvedl, že jméno FO několikrát deklarovala, že obvinění stáhne, ale tvrdila, že ji na policii straší možným uvězněním, vysokou právní kvalifikací skutku a nemožností stáhnout oznámení bez následků. Potvrdil, že jméno FO o těchto výhradách mluvila i v rámci soudního jednání. Žalobce uvedl, že během pobytu ve vazbě trpěl psychickými problémy, včetně intenzivních sebevražedných myšlenek. Snažil se kontaktovat psycholožku ve věznici, která mu však nabídla jen omalovánky jako formu terapie. Popsal ji jako nezkušenou, mladou odbornici. Následně se pokusil obrátit na znaleckou psychiatričku paní jméno FO, od níž si sliboval odbornou pomoc, ale podle jeho slov i tato snaha zůstala bez skutečné odezvy. Vyjádřil frustraci z přístupu znalkyň i z rozdílu mezi skutečnou délkou vyšetření a tím, co bylo později uváděno u soudu. Kritizoval systém za to, že znalecké posudky vycházejí z písemných podkladů, nikoliv z individuálního posouzení. Vedle duševních obtíží zmínil také fyzické problémy: bolesti hlavy a nespavost, které přičítal stresu z trestního řízení. Popsal, že nemohl usnout, věnoval se analýze spisů, psaní poznámek (uvádí až 40 stran denně) a prožíval hlubokou vnitřní krizi. Uvedl, že jediným důvodem, proč se rozhodl neukončit život, byly jeho děti. Žalobce také popsal negativní zkušenosti s vězeňskou lékařskou péčí: uvedl, že pokud neměl peníze na účtu, nebyly mu předepsány žádné léky, a že vyšetření (např. CT) se odkládalo i několik měsíců. Ošetření podle jeho slov probíhalo jen po nátlaku, včetně vyhrožování a zapojení právní zástupkyně. Lékařku v Plzni popsal jako nekompetentní a ovlivněnou alkoholem. Dále uvedl, že byl podruhé zadržen na pracovišti, veřejně během pauzy, kde jej policie spoutala. Incident se odehrál před kolegy, což vnímal jako zásadní zásah do vlastní důstojnosti. Uvedl, že o situaci informoval nadřízeného jméno FO předem, aby firmu připravil na případné dotazy ze strany orgánů činných v trestním řízení. Vysvětlil, že tím nechtěl vyvolat podezření, ale na základě zkušenosti s předchozími stíháními předpokládal, že policie může žádat o pracovní posudky. jméno FO dotaz soudu, jak mohl tušit, že jméno FO podala trestní oznámení, pokud tvrdí, že bylo vymyšlené, žalobce odpověděl, že o oznámení se dozvěděl až následně, a že poté o věci informoval vedení firmy. V daném okamžiku však naznačoval, že měl určitou předtuchu, že situace může eskalovat. Žalobce potvrdil, že o trestním oznámení ze strany jméno FO se dozvěděl následně a následně o něm informoval nadřízeného ve firmě, aby předešel negativním důsledkům. V dané době už platil zákaz styku. Vyjádřil, že kdyby o věci věděl dříve, připravil by se jinak. jméno FO přímý dotaz uvedl, že největší dopad trestního řízení pro něj znamenalo odloučení od dětí, které byly středem jeho života. Vyjádřil lítost, že nemohl být jejich aktivním rodičem, vychovávat je ani jim poskytnout budoucnost. Domnívá se, že by za tři roky jeho nepřítomnosti mohly mít zajištěnější podmínky, a že mohl usilovat o svěření dětí do péče. Jestliže byl dotázán na prvotní výpověď ze dne 9. 1. 2019, v níž měl žalobce uvést, že dal jméno FO několik facek, žalobce odpověděl, že si obsah výpovědi nepamatuje, nepovažoval ji za důležitou a nebyla u ní přítomna advokátka. jméno FO otázku, proč jeho otec vypovídal, že žalobce držel kuchyňské prkénko a musel ho odtrhávat od partnerky, žalobce odpověděl, že o takové výpovědi nikdy neslyšel, že v žádném spise nefiguruje a že ji zná pouze jako tvrzení jméno FO. V této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že stát mu neoprávněně klade za vinu, že si za vazbu může sám, což považuje za nespravedlivé. Popisoval situaci, kdy byl ve vazbě opakovaně odsouzen, než vrchní soud rozsudky zrušil a nařídil soudu doplnit dokazování výslechem svědků. Popsal to jako ponižující proces. Tvrdil, že musel chodit k soudu i dvakrát měsíčně, a že se setkal s nevhodným chováním ze strany dozorců, konkrétně v Ostrově, kde mu jeden z nich řekl „drž hubu, nebo dostaneš přes držku“. Podle žalobce to mělo být kvůli snaze urychlit soudní řízení. Tvrdil, že výslovně mu bylo naznačeno, aby o věci nemluvil. K otázce souhlasu s tzv. „přesouzením“ předchozího slovenského trestního řízení do Česka žalobce uvedl, že souhlasil, aby mohl trest odpykat v ČR. Popsal okolnosti související s kauzou na Slovensku, kde byli ve vazbě tři osoby. Vysvětlil, že původně šlo o drogový kontext, a že chtěl být blíž domovu. V souvislosti s pobytem ve výkonu trestu uvedl, že se rozhodl trestní čas využít, absolvoval psychologické konzultace a získal dva výuční listy — kuchař a provoz společného stravování. Tato kvalifikace mu umožnila být aktivní v domácnosti po návratu — vařil, staral se o děti a domácnost, což podle něj překvapilo i jeho sestřenici adresa.

92. Ze soukromé korespondence, kterou zasílala jméno FO Z. žalobci do vazby (viz dopis z 25.8.2021, dopis z 28.1.2021, vánoční přání z 27.11.2020) bylo zjištěno, že se družka žalobce snažila se žalobcem udržovat kontakt se žalobcem a informovat jej o dětech, litovala vývoje situace a označovala jej za jediného, kdo jí ukázal jak žít. Žádala jej o předání vzkazu matce, aby upletla dětem nějaké oblečení. Současně uznávala, že žalobce „dělal blbosti“, stejně jako ona, ale druhý den bylo vše pryč a doplnila, že se spolu měli nejlépe.

93. Soud v této souvislosti doplňuje, že v řízení bylo předloženo skutečně nemalé množství důkazů, zejména ze strany žalobce. Jako irelevantní soud nehodnotil v řízení provedený důkaz hodnocením společnosti Wieland ze 4.4.2019 a mzdovými listy u této společnosti, která se vyjadřovala k jeho pracovní morálce v období zaměstnání u toto společnosti od 24.4.2017 do 31.3.2018, kterého se již nezákonné trestní stíhání žalobce (zahájeno 9. 1. 2019) nemohlo dotknout, když již v té době pracoval u společnosti právnická osoba Jako nadbytečné soud nehodnotil důkazy protokoly z předmětného trestního stíhání (až na výslovně uvedené v tomto rozsudku), když tyto měly prokazovat skutečnost, že žalobce se trestnímu stíhání bránil a obával se v jeho průběhu o své děti, stejně jako rozhodnutí o ponechání žalobce ve vazbě, tzn. Usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/19- 685 ze dne 8. 6. 2021, Usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/2019–750 ze dne 20. 9. 2021, Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019–801 ze dne 4. 1. 2022, Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019–968 ze dne 1. 7. 2022, Usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 5 T 12/2019–1097 z 12. 10. 2022, Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 10 To 94/2022–1127 ze dne 1.12. 2022, Usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 5 T 12/2019-1167 z 30. 1. 2023, Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 10 To 19/2023–1185 ze dne 1. 3. 2023. Jednak v řízení bylo prokázáno, kdy byl žalobce z vazby propuštěn, jednak je z logiky věci zřejmé, že se žalobce během trestního řízení obviněním bránil, jednak obavy o děti potvrdili i v řízení vyslechnutí svědci. S ohledem na důvody vazebního stíhání žalobce a závěry z nich plynoucí (viz níže 111) soud dále jako nadbytečné nehodnotil důkazy mzdovými listy společnosti právnická osoba A konečně jako pro věc irelevantní soud neprováděl důkazy návrhy důkazů ani žádost o zaslání blíže specifikovaných znaleckých posudků, které žalobce navrhoval během trestního řízení, když zdejší soud není revizním orgánem a jeho úkolem není posuzování, zda měl či neměl být jakýkoliv důkaz v řízení proveden a co z něj mělo být zjištěno. Soud v této souvislosti pro úplnost uvádí, že uvedené důkazy by mohly mít význam pouze pro případnou náhradu škody – obhajného, která však není předmětem řízení.

94. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

95. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

96. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

97. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

98. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

99. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

100. Dle § 9 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Za vazbu nařízenou v řízení o vydání nebo předání do ciziny se náhrada škody neposkytuje; to neplatí, jestliže škoda v takovém řízení vznikla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů České republiky.

101. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

102. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

103. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

104. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

105. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

106. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

107. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

108. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

109. V daném případě soud nejprve výrokem ad. I. řízení částečně zastavil v intencích částečného zpětvzetí žaloby, ze kterého bylo zřejmé, že žalobce nově nepožaduje úrok z prodlení z již zaplacené částky, z žalované částky, 141.600,00 Kč. Proto žalobu, v tomto směru soud částečně zastavil i co do původně požadovaného úroku. 110. jméno FO základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobce byl trestně stíhán v období od 9. 1. 2019 do 20. 12. 2023, a to na základě usnesení právnická osoba, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru adresa, 2. oddělení obecné kriminality ze dne 9. 1. 2019, č.j. KRPK-3326-25/TČ-2019-190972, jakož i následného usnesení téhož útvaru ze dne 12. 5. 2020, č.j. KRPK-33199-38/TČ-2020-190972-KAR. Původní právní kvalifikace zahrnovala zločin vydírání dle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku a zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku; později byly stíhané skutky rozšířeny o přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu (§ 21 tr. zákoníku), přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, zločin zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 1 tr. zákoníku, pokračující zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin nebezpečné vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. Zákoníku. jméno FO základě upozornění Policie ČR ze dne 10. 12. 2020, č.j. KRPK-33199-226/TČ-2020-190070, byla právní kvalifikace skutků změněna, a to na zvlášť závažný zločin vydírání dle § 175 odst. 3 písm. a), zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody dle § 170 odst. 2 písm. c), d) a zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dle těchto kvalifikací hrozil žalobci trest odnětí svobody v rozmezí až 10 let, vzhledem ke kumulaci závažných trestných činů, reálně byl státním zástupcem navrhován trest v rozsahu 7 let, soud nepravomocně uložil žalobci 4 roky. Žalobce byl v průběhu trestního řízení nejprve krátce zadržen dne 9. 1. 2019, avšak bez uvalení vazby. Následně byl na základě usnesení Okresního soudu v jméno FO ze dne 11. 5. 2020, č.j. 31 Nt 24012/202029, vzat do vazby pro obavu z nedodržení zákazu styku s poškozenou, který žalobce opakovaně porušoval. Ve vazbě setrval až do 4. 5. 2023, celkem 1 092 dní. V rámci řízení byl žalobce opakovaně nepravomocně soudem uznán vinným — např. rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2020, č.j. 5 T 12/2019–473, a rozsudkem ze dne 21. 3. 2022, č.j. 5 T 12/2019–1222 — avšak vždy došlo k následnému zrušení těchto rozhodnutí jméno FO soudem v Praze. Konečně byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2023, č.j. 5 T 12/2019–1422, zproštěn obžaloby v plném rozsahu dle § 226 písm. b) tr. řádu; tento rozsudek nabyl právní moci dne 20. 12. 2023. Trestní stíhání žalobce tak trvalo celkem 4 roky a 11 měsíců, přičemž v konečné fázi bylo konstatováno, že se neprokázalo, že by se žalobce stíhaných skutků dopustil. V důsledku rozhodnutí o vzetí do vazby byl žalobce náhle vyňat z běžného života, přičemž odloučení od rodiny, a zejména od vlastních dětí, pro něj představovalo zásadní zásah do osobní sféry. Žalobce byl nejprve zadržen od 9.1.2019 do 11.1.2019, poté bylo rozhodnuto o jeho ponechání na svobodě za současného přijetí slibu, že bude dodržovat zákaz styku s poškozenou. To však žalobce nedodržel, proto byl následně vzat do vazby, jeho zadržení žalobce proběhlo přímo na jeho pracovišti, odkud byl odveden k výslechu, což mělo bezprostřední vliv nejen na jeho sociální postavení, ale i na reputaci v pracovním kolektivu. Během vazebního stíhání, trvajícího od 11.5.2020 do 4.5.2023 žalobci vypršela pracovní smlouva na dobu určitou uzavřená se společností právnická osoba, která následně nebyla prodloužena právě z důvodu probíhajícího trestního řízení. Žalobce tak fakticky přišel o možnost pokračovat ve stabilním pracovním poměru a vázaný příjem, což umocnilo celkové dopady omezení osobní svobody. Trestní věc žalobce byla v několika článcích spíše lokálního charakteru zveřejněna zcela anonymně, žalobce v ní nebyl nijak blíže specifikován (kromě věku), ani vyobrazen. V této souvislosti je nutné uvést, že stát není odpovědný za případný exces v mediálním sdělení, pokud takový nastal — v daném případě však nebyly zjištěny žádné relevantní důkazy o tom, že by mediální zpracování případu přesáhlo rámec standardního informování veřejnosti či porušilo práva žalobce. Medializace věci jako taková tedy nemůže být považována za škodní událost ani za samostatný zásah do právní sféry žalobce. Při hodnocení svědeckých výpovědí soud přihlížel zejména k míře osobního a rodinného vztahu ke žalobci, k rozsahu informací, které svědci uvedli z vlastní zkušenosti, k vnitřní konzistenci jejich výpovědí, ke znalosti klíčových okolností (např. místo bydliště, trestní minulost, průběh řízení) a k případné tendenci zlehčovat či zamlčovat skutečnosti nepříznivé pro žalobce. Výpovědi jméno FO a jméno FO Ivanicze, jakožto rodinných příslušníků žalobce, byly soudem vnímány jako citově silně angažované, přičemž jejich obsah spíše sloužil k ochraně reputace žalobce než k objektivnímu přispění ke skutkovým okolnostem. Oba svědci výslovně popřeli, že by žalobce měl agresivní povahu a ani se nezmínili o jeho dřívějším odsouzení za násilný trestný čin vůči ženě. V případě jméno FO Ivanicze, který s žalobcem žil od dětství ve společné domácnosti, je navíc celková nevědomost o jeho mnohaletém výkonu trestu odnětí svobody velmi nepravděpodobná a svědčí tak o účelovém zamlčení či popření této skutečnosti. Soud při hodnocení výpovědí svědků přihlédl zejména k míře jejich osobní vazby na žalobce, rozsahu vlastní zkušenosti, konzistenci sdělení a případné tendenci zamlčovat skutečnosti pro něj nepříznivé. Rodinní svědci žalobce, včetně jeho otce či sestřenice, se vyjadřovali výrazně kriticky vůči jméno FO, jejíž schopnosti péče o děti i celková osobnost byla opakovaně zpochybňována. Tato hodnocení byla však silně subjektivní, emočně zabarvená a soud je proto posuzoval převážně z hlediska osobního dopadu na žalobce, nikoliv jako objektivní pramen skutkových zjištění. Výpovědi svědků adresa a jméno FO, přinesly věcnější informace, přesto i zde byla patrná loajalita vůči žalobci (zvláště v případě jeho sestřenice). Výpověď nadřízeného žalobce, jméno FO, byla soudem hodnocena jako nejvěcnější a bez osobního zatížení, zejména ve vztahu k dopadům trestního stíhání na profesní život žalobce, převážně k vazebního stíhání žalobce. V průběhu soudního jednání žalobce reagoval impulzivně, projevoval nesouhlas s procesními úkony soudu, zpochybňoval jejich oprávněnost a uvedl, že mu účast na jednání působí psychickou újmu. Chování žalobce vykazovalo znaky výrazného vnitřního rozrušení, včetně odchodu ze soudní síně v pozdější fázi jednání. Soud reflektoval i výpověď samotného žalobce, která byla silně subjektivní, emočně laděná a postavená na sebeobrazu neprávem obviněného. V počátku řízení žalobce svým procesním chováním – nejprve částečným přiznáním a následným odmítnutím výpovědi – sám nijak nevyvrátil pochybnosti o důvodnosti obvinění, spíš naopak. Jestliže se žalobce odvolával na to, že samotné trestní stíhání bylo manipulací ze strany domnělé poškozené, která se sama v průběhu řízení opakovaně domáhala umožnění styku se žalobcem, zasílala mu osobně laděné či emotivní dopisy do vazby, a vykazovala snahu navázat kontakt i přes předchozí konflikty, nemá pro právní posouzení věci podstatný význam. Popsané chování domnělé poškozené působí jako projev emoční závislosti a odpovídá psychologické charakteristice poškozené, jak byla popsána v provedených znaleckých posudcích. Z právního hlediska však poškozená nemohla nijak ovlivnit samotné zahájení trestního stíhání vůči žalobci, jelikož k němu došlo na základě podnětu ošetřujícího lékaře, který ji po incidentu vyšetřil a zaznamenal zranění odpovídající jejím tvrzením o napadení. Zahájení řízení tak nevycházelo z jejího podnětu, nýbrž z objektivizované reakce zdravotnického personálu, který měl ze zákona povinnost oznámit podezření ze spáchání trestného činu. Chování poškozené ve formě kontaktování žalobce tak v tomto směru není pro samotné trestní stíhání významné. Pokud by žalobce v rámci řízení tvrdil, že trestní stíhání bylo vyvoláno manipulativním chováním poškozené osoby vůči orgánům činným v trestním řízení, bylo by zapotřebí zvážit otázku tzv. primárního škůdce ve smyslu § 5 zákona č. 82/1998 Sb. Odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se neuplatní v případech, kdy škodu primárně způsobila jiná osoba, jejíž jednání nelze státu přičítat. V daném případě však trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě podnětu ošetřujícího lékaře, který po fyzickém vyšetření jméno FO zaznamenal zranění odpovídající jejímu tvrzení o napadení. Tento postup je ze zákona povinný a není závislý na vůli nebo iniciativě poškozené. Ani následný průběh řízení neprokazuje, že by poškozená byla schopna ovlivnit rozhodování orgánů činných v trestním řízení natolik, aby bylo možné ji považovat za původce škody. jméno FO emotivní chování, snaha kontaktovat žalobce během vazby či žádosti o styk s dětmi sice mohou působit nejednoznačně, avšak samy o sobě nezakládají důvod ke zpochybnění právní odpovědnosti státu. Z uvedeného plyne, že v případě žalobce nelze na poškozenou nahlížet jako na primárního škůdce, neboť její role ve vzniku škody byla fakticky i právně nepřímá, a řízení bylo zahájeno nezávisle na jejím rozhodnutí či přání. V dané věci je tak podstatný výhradně výsledek trestního řízení, které skončilo pravomocným zproštěním žalobce všech obvinění. Bez ohledu na procesní vývoj, charakterové rysy účastníků, emoční složku výpovědí či vzájemnou motivaci jednání platí, že obžaloba nebyla prokázána a řízení bylo uzavřeno ve prospěch žalobce. Tato skutečnost tvoří základní odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., na jehož základě lze přezkoumávat nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání. Nicméně odpovědnost státu za škodu vyplývající z nezákonného trestního stíhání vyžaduje zároveň existenci příčinné souvislosti mezi tímto protiprávním stavem a vzniklou nemajetkovou újmou. Tu soud shledal pouze v omezeném rozsahu, a to v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jako celkem, zejména s jeho délkou a obecnými účinky na osobní integritu žalobce. Kromě obav o děti a jejich výživu, které vztahoval k období svého vazebního stíhání, intenzita dopadů, které žalobce během stíhání uváděl (nespavost, údajná nedostatečná strava a laxní přístup vězeňského psychologa), nedosahuje takového rozsahu, který by odůvodňoval zadostiučinění v jím požadované výši. Soud neuvěřil tvrzením žalobce, že byl v důsledku trestního stíhání dehonestován v očích své rodiny, sousedů či širšího okolí. jméno FO tvrzení totiž bylo přímo vyvráceno v průběhu dokazování, žalobce byl již v minulosti opakovaně pravomocně odsouzen k trestům odnětí svobody (včetně násilných trestných činů), což zásadně snižuje dopad aktuálního stíhání na jeho veřejné vnímání. Trestní stíhání tak pro jeho okolí nepředstavovalo zcela novou nebo šokující informaci. Z výpovědí členů jeho nejbližší rodiny navíc vyplynulo, že i oni sami byli v minulosti odsouzeni a v rozhodné době dokonce vykonávali trest odnětí svobody. V takto nastaveném společenském rámci nelze dovozovat, že by trestní stíhání žalobce vedlo k zásadnímu narušení jeho osobní důstojnosti nebo způsobilo společensky negativní důsledky, které by překračovaly běžný rámec dopadů trestního řízení. Z tohoto důvodu nebyla námitka žalobce o dehonestaci shledána důvodnou, a soud k ní při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy nepřihlížel. Při hodnocení těchto dopadů vycházel soud z porovnání s jinými případy, které vyhledal ze své soudní praxe a v nichž soudy přiznaly vyšší částky osobám, které byly před zahájením stíhání bezúhonné, trestně nestíhané a zpravidla vůbec poprvé konfrontované s trestními orgány. Naproti tomu žalobce byl již v minulosti pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce celkem čtrnácti let, a jeho osobní zkušenost s trestním řízením tak byla zásadně odlišná. Trestní stíhání jako takové na něj nemohlo působit stejně citelně jako na osoby, které se s tímto typem zásahu setkaly poprvé. V neposlední řadě nutno rovněž mít na zřeteli i to, že dle osvobozujícího rozsudku se dva z naříkaných skutků skutečně staly, avšak nedosáhly takové intenzity, aby naplnili skutkovou podstatu trestného činu. Soud vycházel z porovnávacího případu, který navrhla žalovaná, as to ve věci vedené u Obvodního soudu pro adresa po sp.zn. 15 C 97/2021 (u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 55 Co 430/2022), v němž byl poškozený rovněž trestně stíhán pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. Zákoníku. Tamnímu poškozenému hrozil trest odnětí svobody od 2 do 10 let, reálně však méně (možná polovinu?), protože byl do té doby bezúhonný, zatímco žalobci, který byl již opakovaně pravomocně trestně odsouzen, hrozil reálně trest 7 let. Zatímco tamní poškozený byl stíhán 2 roky a 11 měsíců, současný žalobce byl stíhán 4 roky a 11 měsíců. Případ tamního žalobce byl medializován spíše obecně, stejně jako případ současného žalobce. Zatímco tamní poškozený byl v důsledku trestního stíhání vykázán z obydlí za účasti starosty obce a věc se v malé obci rychle roznesla, současný žalobce byl ve vazbě v důsledku porušování předchozího zákazu styku a tuto si tak zavinil sám. V obou případech mohli poškození vídat své děti jen omezeně, tamní poškozená za účasti prostředníka, současný žalobce v rámci návštěv ve vazbě či přes Skype. Pro tamního poškozeného i jeho rodinu bylo samotné trestní stíhání velká ostuda, nikdo s ním dosud neměl zkušenosti, zatímco současného žalobce lze označit za recidivistu a trest odnětí svobody vykonali i jeho nejbližší rodinní příslušníci. Tamní poškozený prokázal dehonestaci ze strany kolegů i přátel ze sportu, potřebu psychologické pomoci a bral léky na spaní, zatímco současný žalobce tyto pouze tvrdil potíže se spánkem, avšak nijak neprokázal. V obou případech se trestní stíhání odrazilo i do opatrovnického řízení. Tamnímu poškozenému byla přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 160 000 Kč. Ve srovnání s ním však žalobce prokázal dopady do svého života v menší intenzitě, včetně dehonestace rodiny apod., byť jeho trestní stíhání trvalo cca o polovinu déle, nelze přehlédnout, že se naříkané činnosti dopustil (byť tato nedosáhla intenzity žalovaných trestných činů), navíc již měl s trestním stíháním poměrně bohaté zkušenosti (celkem 14 let odnětí svobody za různé trestné činy v různých řízeních). Soud tedy uzavřel, že za řízení trvající přibližně 4 roky a 11 měsíců by bylo případné zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu soudem stanoveno ve výši 90 000 Kč, což odpovídá přiměřené kompenzaci dle ustálené judikatury. Protože však žalovaná strana již uznala nárok v rozsahu 100 000 Kč a tuto částku žalobci vyplatila (ostatně i proto byla žaloba částečně vzata zpět), byla žaloba v rozsahu přesahujícím tuto částku soudem zamítnuta ve výroku ad. II jako nedůvodná.

111. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody za vazební stíhání, nelze než konstatovat, že žalobce si nezavinil omezení osobní svobody pouze za zhruba 48 hodin, a to od 9.1.2019 do 11.1.2019, kdy bylo rozhodnuto o jeho ponechání na svobodě za současného přijetí slibu, že bude dodržovat zákaz styku s poškozenou. Následné vazební stíhání od 11.5.2020 do 4.5.2023 padá zcela k jeho tíži a v tomto směru tak mezi uvalením vazby a odpovědnostním titulem (tedy nezákonným trestním stíháním) není dána příčinná souvislost. Ačkoliv byl žalobce v konečné fázi trestního řízení zproštěn obžaloby a trestní stíhání vedené proti němu bylo označeno za nezákonné, jeho vazební stíhání nevzniklo jako přímý důsledek pochybení orgánů činných v trestním řízení, nýbrž v důsledku jeho vlastního procesního chování. Jak bylo v řízení prokázáno, žalobce opakovaně porušoval dříve uložený zákaz styku s poškozenou osobou v rámci předchozího řízení, který přitom výslovně akceptoval. Soud neuvěřil jeho tvrzení, že nevěděl, co přesně zákaz znamená, neboť při jeho uložení potvrdil srozumění s obsahem omezení a následně dokonce žádal prostřednictvím právnická osoba o úpravu režimu kontaktu s dětmi. V této souvislosti vyznělo až alibisticky tvrzení žalobce, že „on s P.Z. SPZ, ona bydlela s ním“, čímž se snažil relativizovat faktické soužití v době zákazu. Rozhodnutí o vzetí do vazby bylo i dle provedených důkazů jednoznačnou reakcí na porušení tohoto zákazu, nikoli na samotnou existenci trestního stíhání. V daný moment totiž již nebylo možné přistoupit k přijetí slibu nebo jiného mírnějšího opatření, protože vyšla najevo skutečnost, že žalobce uložený zákaz styku nerespektoval a další zákaz by tak byl neefektivní. Dopady vazebního stíhání na jeho rodinný a profesní život byly během řízení žalobcem i jeho svědky opakovaně akcentovány, zejména ve vztahu k nemožnosti stýkat se s dětmi a k nenavázání dalšího pracovního poměru u společnosti právnická osoba Soud nepochybuje o tom, že tvrzené dopady byly reálné, nelze je však spojovat s odpovědností státu za nezákonné trestní stíhání, neboť samotné vazební stíhání si žalobce způsobil svým vlastním jednáním. Odpovědnost státu tak lze vztáhnout pouze na omezení osobní svobody v krátkém období před rozhodnutím o vazbě — toto období již bylo ze strany žalované v přiměřené výši odškodněno. V tomto směru tak platí, že jestliže žalovaná přiznala žalobci na nárok za nezákonné omezení svobody v rozsahu 1 600 Kč a tuto částku žalobci vyplatila (a v tomto směru tak rovněž byla žaloba částečně vzata zpět), přiznala žalobci částku přiměřenou. Nárok na náhradu ušlého zisku a (zbývající) nemajetkové újmy za období vazby proto soud jako nedůvodný ve výroku ad. II rovněž zamítl.

112. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 809,13 Kč, přičemž tato částka představuje 97,67 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,84 % a úspěchu žalobce v rozsahu 1,17 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 900 Kč představující 300 Kč za každý z třinácti úkonů (účast při jednání ve dnech 13. 2. 2025, 18.3.2025, 3. 4. 2025, 8. 4. 2025, 29. 4. 2025, 6. 5. 2025 + příprava na tato jednání a písemné vyjádření k žalobě) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

113. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto podle ust. § 139 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle úspěchu ve věci byly mezi oba účastníky rozloženy náklady na svědečné, stanovené ve výši dle usnesení č.j.45 C 113/2024-131 ze dne 21.7.2025. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.