45 C 120/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 15.000,- Kč spolu s 11,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 15.000,- Kč od 1.8.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 15 000 Kč, způsobené mu v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 288/2021 u Obvodního soudu pro Prahu 6 a následně pod sp. zn. 15 Co 111/2024 u Městského soudu v Praze, jakož i v navazujícím dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu, tedy v řízení o jeho odškodňovacím nároku pro nepřiměřenou délku kompenzačního řízení. Tvrdil, že toto řízení probíhalo od 6. 1. 2021 do 10. 12. 2024 nepřiměřeně dlouho a že jemu poskytnuté zadostiučinění ve výši 45 000 Kč na základě žádosti ze dne 5. 8. 2024 pokrývalo pouze období 13. 7. 2021 až 15. 7. 2024, tj. dobu, kdy byla projednávána žaloba před soudy prvního a druhého stupně. Podle žalobce tak zůstaly neodškodněny dvě části řízení v celkové délce 11 měsíců, a to doba předběžného projednání jeho nároku u Ministerstva obrany (6. 1. 2021 – 12. 7. 2021) a dále doba od právní moci rozsudku odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání (16. 7. 2024 – 10. 12. 2024). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 31. 1. 2025, avšak žalovaná jeho nároku nevyhověla s odůvodněním, že uvedené období již mělo být zahrnuto v dříve poskytnutém odškodnění. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 5. 8. 2024 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 288/2021, následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Co 111/2024 a v dovolacím řízení u Nejvyššího soudu. Žalovaná uvedla, že žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 45 000 Kč, neboť v daném řízení shledala nesprávný úřední postup a nepřiměřenou délku řízení včetně prodlevy od května 2022 do června 2023. Dále uvedla, že doplnění žádosti ze dne 31. 1. 2025 ( jímž žalobce požadoval dalších 15 000 Kč za období 6. 1. 2021 – 12. 7. 2021 a 16. 7. 2024 – 10. 12. 2024) shledala nedůvodným, protože podle jejího názoru již byla celková délka řízení odškodněna poskytnutou částkou 45 000 Kč. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. Ze žádosti žalobce o poskytnutí zadostiučinění ze dne 5. 8. 2024 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení za období 13. 7. 2021 až 15. 7. 2024 a požadoval přiznání částky 45 000 Kč.

4. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že žalobci byla žalovanou poskytnuta částka 45 000 Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného v období 13. 7. 2021 až 15. 7. 2024.

5. Z doplnění žádosti žalobce ze dne 31. 1. 2025 soud zjistil, že žalobce navrhl přiznat další zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za období 6. 1. 2021 až 12. 7. 2021 a 16. 7. 2024 až 10. 12. 2024, které považoval za dosud neodškodněné.

6. Z vyřízení žádosti Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná považovala doplněný nárok žalobce za nedůvodný, neboť podle jejího názoru již bylo odškodněno celé řízení až do dne 10. 12. 2024.

7. Z interního dokumentu Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaná při interním výpočtu vycházela z celkové délky řízení od 6. 1. 2021 do 10. 12. 2024, a dospěla k částce 41 563 Kč, kterou zaokrouhlila na 45 000 Kč; současně soud konstatoval, že listina nemá povahu veřejné listiny a nemá vyšší důkazní sílu.

8. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 19 C 288/2021 bylo zjištěno následující: Dne 13.7.2021 byla podána žaloba o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nesprávný úřední postup náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a Městského soudu v Praze spočívající v nepřiměřené délce řízení, a sice řízení týkající se zdůvodnění zkrácení délky vyslání na službu na zahraničním pracovišti a řízení týkající se tedy vysvětlení toho, z jakého důvodu tato služba žalobci byla zkrácena. Délka daného řízení dle žalobce trvala od 16.1.2017 do 4.11.2020. Soud vyzval žalobce dne 16.7.2021 k zaplacení soudního poplatku. Usnesení z 16.7.2021 bylo žalobci doručeno 26.7.2021. Žalobce uhradil soudní poplatek 30.7.2021. Soud poté vyzval žalovanou 9.8.2021, aby se vyjádřila k žalobě. Žalovaná následně nato reagovala 7.9.2021 a vyjádřila se k žalobě. Vyjádření žalované poté bylo 8.9.2021 rozesláno protistraně. Dne 29.9.2021 nato reagoval replikou žalobce. Replika žalobce byla 8.10.2021 zaslána žalované a následně dne 8.11.2021 bylo nařízeno ústní jednání na 11.1.2022. Dne 8.12.2021 podal právní zástupce žalobce návrh na přerušení řízení s tím, že mu byl doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost náčelníka Generálního štábu AČR a bylo tak postaveno najisto, že předčasné přeložení žalobce ze zahraničního pracoviště v roce 2017 bylo nezákonné. Dne 3.12.2021 žalobce znovu uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Dne 5.1.2022 požádal soud o stanovisko žalované k návrhu žalobce na přerušení řízení, zda s návrhem souhlasí. Dne 6.1.2022 reagovala žalovaná a vyjádřila se k návrhu na přerušení řízení s tím, že s tímto souhlasila. Soud poté dne 7.1.2022 řízení přerušil, když toto shodně navrhli oba účastníci a současně zrušil nařízené ústní jednání. Dne 9.2.2022 byla na rozhodnutí vyznačena doložka právní moci a spis poté byl založen na lhůtu maximálně 1 roku, nebude-li podán návrh dříve. Dne 14.4.2022 byl podán návrh na pokračování v řízení s tím, že žalovaná již předběžné projednání nároku ukončila. Dne 22.4.2022 byl rozšířen žalobní nárok a z původně žalované částky 59.200 Kč s příslušenstvím byla žaloba rozšířena na částku 81.642 Kč s příslušenstvím. Vyjádření žalobce poté bylo 3.5.2022 zasláno žalované. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se k návrhu na změnu žaloby vyjádřila, a to ve lhůtě 2 týdnů. Dne 16.5.2022 se žalovaná vyjádřila k rozšíření žaloby a její vyjádření poté bylo zasláno žalobci dne 17.5.2022 s žádostí o jeho stanovisko. Dne 23.5.2022 podal žalobce své stanovisko k dané věci. Dne 24.5.2022 bylo podání žalobce zasláno na vědomí žalované. Následně dne 29.6.2022 bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby. Dne 30.6.2022 bylo rozhodnutí rozesláno oběma účastníkům. Dne 9.9.2022 byl dán pokyn asistentovi, aby prověřil listinné důkazy založené do spisu. Dne 10.11.2022 byl spis opět předložen soudci. Dne 11.5.2023 soud nařídil jednání na 14.9.2023. Uvedeného dne se ve věci jednání konalo a následně bylo odročeno za účelem dalšího dokazování po poučení žalobce dle § 118a, a sice na 26.10.2023. Dne 26.9.2023 žalobce doplnil svá žalobní tvrzení v intencích poučení soudem. Dne 3.10.2023 požádal soud o zapůjčení správního spisu k ústnímu jednání a zaslal vyjádření žalobce na vědomí žalované. Dne 5.10.2023 sdělil Městský soud v Praze, že spis Městského soudu 6 Ad 15/2017 byl 11.11.2022 zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 6 ke sp. zn. 18 C 233/2021 a dosud nebyl vrácen. Soud poté požádal dne 20.10.2023 o zapůjčení předmětného spisu u tamního soudu. Dále dne 25.10.2023 urgoval zapůjčení spisu u Ministerstva obrany. Dne 25.10.2023 rovněž soud odročil jednání z procesních důvodů vyžádání spisu na neurčito poté, co zjistil, že spis byl zaslán Městskému soudu v Praze ke sp. zn. 13 Co 65/2023 a nelze jej tedy připojit. Dne 24.10.2023 byl znovu rozšířen žalobní návrh co do odškodnění kompenzačního řízení s tím, že nadále se žalobce domáhal částky 194.974 Kč. Dne 25.10.2023 zaslal Legislativní a právní odbor Ministerstva obrany správní spis soudu. Dne 26.10.2023 odpověděl k urgenci soudu Legislativní a právní odbor Ministerstva obrany, že již spis zaslal. Dne 3.11.2023 soud prověřil řízení v související věci 18 C s tím, že věc již je pravomocně skončena. Dále zjišťoval, zda byl spis odpojen a pokud ano, aby bylo požádáno opětovně od městského soudu o jeho zapůjčení. Dále nařídil jednání na 19.12.2023. Dne 8.11.2023 Městský soud v Praze k žádosti o zapůjčení spisu sp. zn. 6 Ad 15/2017 sdělil, že tento byl 11.11.2022 zapůjčen ke spisové značce 18 C 233/2021 a dosud nebyl vrácen. Dne 21.11.2023 soud zjišťoval, kde se konkrétně spis nachází. Zjistil, že se nachází na Městském soudu v Praze u sp. zn. 13 Co, kdy tento lze zapůjčit pouze krátkodobě vzhledem k nutnosti vyhotovení rozhodnutí ve věci. Spis byl následně opět vyžádán. Dne 27.11.2023 byl založen záznam, že spis dosud nebyl zapůjčen. Soud opět žádal telefonicky o zapůjčení spisu, případně sdělení, kdy lze očekávat jeho zapůjčení. Nato obdržel odpověď dne 28.11.2023, že spis je současně zasílán. Dne 30.11.2023 byl informován Městský soud v Praze, že na den 19.12.2023 je nařízeno ústní jednání, při kterém budou listiny ze spisu provedeny. Dne 20.12.2023 se soud dotazoval, zda je požadováno vrácení spisu či nikoli. Dne 19.12.2023 se konalo ústní jednání před soudem prvního stupně, který připustil změnu žaloby. Dále provedl dokazování a za účelem pokračování v dokazování jednání odročil na 9. ledna 2024. Dne 1.1.2024 požádal žalobce o odročení jednání v dané věci s ohledem na zdravotní indispozici manželky a potřebu zajistit péči o nezletilé děti. Dne 2.1.2024 soud vyhověl žádosti žalobce a jednání nařízené na 9.1.2024 odročil na 1.2.2024. Dne 2.1.2024 bylo zasláno vyjádření žalované k návrhu na rozšíření žaloby. Dne 24.1.2024 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci a rovněž stejnopis usnesení, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, kterou žalobce požadoval odškodnění od 12.1.2017 do současnosti s tím, že nadále předmětem řízení zůstává odškodnění, resp. výše požadovaného odškodnění zůstává ve výši požadované dle změny žaloby ze dne 24.10.2023. Dne 1.2.2024 se ve věci konalo ústní jednání, kdy po provedeném dokazování byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba o zaplacení částky 194.974 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo následně založeno do spisu dne 4.3.2024 a rozesláno účastníkům. Dne 11.3.2024 podal žalobce odvolání proti uvedenému rozsudku. Odvolání bylo rozesláno druhé straně dne 12.3.2024 se žádostí o vyjádření. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila dne 21.3.2024. Spis byl poté předložen s odvoláním dne 4.4.2024 Městskému soudu v Praze. Ten nařídil ve věci ústní jednání 10.4.2024, a sice na 13.6.2024, kdy vyhlásil rozsudek, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19.588,87 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo zasláno Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 9.7.2024 a bylo rozesláno účastníkům řízení. Dne 10.7.2024 požádala žalovaná o vyznačení doložky právní moci. Dále byla vyhotovena post agenda a byly vráceny spisy přílohové 23.7.2024. Dne 5.9.2024 podala žalovaná proti rozsudku dovolání. Stejnopis dovolání byl zaslán zástupci žalobce dne 16.9.2024. Protože byl v mezidobí spis zapůjčen ke správní stížnosti 31 Spr 2051/2024, byl založen záznam, že po vrácení má být spis předložen, a sice 4.11.2024. Dne 24.9.2024 se k dovolání žalované vyjádřil žalobce. Jeho vyjádření bylo následně s předkládací zprávou a spisem předloženo 11.112.2024 Nejvyššímu soudu České republiky. Nejvyšší soud rozhodl dne 27.11.2024 o odmítnutí dovolání žalované. Jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.12.2024. Dne 6.12.2024 bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu rozesláno účastníkům a následně byla vyhotovena post agenda.

9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

12. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení podezřelý výraz, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

14. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby, tj. od 7.1. 2021 do 10. 12. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání žalované, tedy celkem 3 roky a 5 měsíců. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou předchozích řízení vedených před Ministerstvem obrany a správními soudy. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované v souladu s § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 7. 1. 2021, následně podal ve věci žalobu 13.7.2021. Kromě jediného období od 29. 6. 2022 do 14. 9. 2023 se ve věci nevyskytlo delší období nečinnosti; jinak soudy postupovaly v pravidelných a přiměřených lhůtách a jejich činnost směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Řízení vykazovalo určitou zvýšenou procesní náročnost zejména z důvodu opakovaného vyžadování správního spisu, který byl po delší dobu zapůjčen jiným soudům, což komplikovalo provedení dokazování. Ve věci bylo rozhodováno soudy na třech stupních soudní soustavy – soud prvního stupně rozhodoval dvakrát meritorně, odvolací soud jednou meritorně a jednou procesně a dovolací soud rozhodl o odmítnutí dovolání žalované. Byť využití opravných prostředků nelze klást k tíži účastníkům řízení, jejich projednání prodlužuje celkovou dobu řízení, neboť o nich musí být rozhodnuto; tuto skutečnost však nelze přičítat k tíži žalované. Co se týče chování žalobce, ten se na celkové délce řízení nepodílel, neboť na výzvy soudu reagoval včas, potřebná doplnění činil bez průtahů a pouze jednou požádal o odročení jednání ze závažných rodinných důvodů. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem (věci osobního stavu, pracovněprávní, opatrovnické, trestní či věci zdraví a života). Význam řízení pro žalobce po subjektivní stránce proto soud hodnotil jako běžný až mírně zvýšený s ohledem na to, že řízení navazovalo na dlouhodobý profesní spor žalobce se služebními orgány.

21. Ačkoli Evropský soud pro lidská práva v některých případech považoval roční prodlení za přiměřené v řízeních trvajících déle než pět let (např. v rozhodnutí ze dne 27. 6. 2000, č. 30979/96 ve věci Frydlender proti Francii nebo v rozhodnutí ze dne 16. 9. 1996, č. 20024/92 ve věci Süßmann proti Německu), v projednávané věci soud dospěl na základě shora uvedených skutečností k závěru, že celková délka řízení byla s ohledem na více než roční období nečinnosti soudu prvního stupně nepřiměřená. Důvod prodlení je v daném případě přičitatelný soudu, a v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 288/2021 tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Účastníci ostatně sami shodně prohlásili, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, a soud se s tímto závěrem ztotožňuje. V důsledku porušení práva na projednání věci v přiměřené době vznikla žalobci nemajetková újma, k jejímuž odškodnění není namístě poskytnout pouhé konstatování porušení práva. Přiměřeným zadostiučiněním je peněžité odškodnění. Soud dále zdůrazňuje, že při stanovení přiměřené výše zadostiučinění je nutno vycházet z celé délky řízení, nikoli z jeho dílčích částí (viz např. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 3930/2009 (C 9178), ale rovněž i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010), neboť nepřiměřenost se posuzuje ve vztahu k průběhu řízení jako celku. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, pokud stát v rámci předběžného projednání poskytne poškozenému zadostiučinění, které soudy následně shledají přiměřeným, je tak poškozenému poskytnut řádný a včasný prostředek nápravy podle čl. 13 Úmluvy. Není tedy důvodu, aby soud takto poskytnuté zadostiučinění navyšoval bez ohledu na celkovou délku odškodňovacího řízení. Jestliže však stát neposkytne přiměřené zadostiučinění včas nebo v odpovídající výši, soud je povinen takové zadostiučinění přiznat. Pokud poškozený namítá, že nepřiměřená byla i délka samotného odškodňovacího řízení, judikatura Evropského soudu pro lidská práva vyžaduje, aby bylo zadostiučinění navýšeno, jinak by se již nejednalo o účinný prostředek nápravy. Základní výše zadostiučinění za dobu trvání řízení 3 roky a 11 měsíců činí podle ustálené judikatury 15 000 Kč za rok řízení, tedy 1 250 Kč za měsíc. Celková základní částka tak činí 43 750 Kč. Soud tuto částku modifikoval podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona. O 15 procent ji snížil z důvodu, že o věci rozhodovaly tři stupně soudní soustavy, což je okolnost běžně vedoucí k prodloužení řízení. Dalších 10 procent soud snížil s ohledem na chování žalobce, neboť podáním dovolání, které nebylo shledáno důvodným, přispěl k dalšímu prodloužení řízení, aniž by to mělo vliv na výsledek věci. Po těchto modifikacích činí přiměřené zadostiučinění přibližně 31 000 Kč. I kdyby však soud od modifikace upustil, činila by přiměřená částka 43 750 Kč. Pokud by byla posuzována pouze soudní fáze řízení od 13. 7. 2021 do 10. 12. 2024, činila by přiměřená výše 36 250 Kč. Žalovaná však žalobci již mimosoudně poskytla částku 45 000 Kč. Tato částka převyšuje jak částku vypočtenou podle základní výměry, tak částku vypočtenou po modifikaci. Za této situace soud uzavírá, že žalobce již byl odškodněn v přiměřené, a dokonce vyšší výši, než jaká by mu byla přiznána soudem. Žaloba byla proto ve výroku ad I. zamítnuta. Obiter dictum soud připomíná, že Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27.11.2019 sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011). Právě na základě takového „matematického cvičení“ pak odvíjel svůj nárok i žalobce, když vycházel z délky jednotlivých časových úseků, což neodpovídá povaze institutu přiměřeného zadostiučinění.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.