45 C 204/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 14 477 021,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 14.477.021,50 Kč spolu s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14.477.021,50 Kč od 1.10.2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 14 477 021,50 Kč s příslušenstvím, kterou odvozuje jak z nezákonných rozhodnutí policejního orgánu o zajištění jejích peněžních prostředků podle § 79g a § 79a tr. ř., tak z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trvání zajištění jejích prostředků. Jako nezákonná označila zejména usnesení Policie České republiky ze dne 3. 4. 2017, č. j. NCOZ1110348/TČ2016417604, kterým byly zajištěny prostředky na několika bankovních účtech v celkové výši 77 955 378 Kč, a usnesení ze dne 31. 1. 2018, č. j. NCOZ1110469/TČ2016417604, jímž byla zajištěna poměrná část budoucích plateb od společnosti právnická osoba. v celkové výši 131 519 480 Kč. Žalobkyně tvrdila, že po dobu pěti let a čtyř měsíců nemohla se zajištěnými prostředky nakládat, a v důsledku toho jí vznikla majetková újma v několika dílčích kategoriích. Žalobkyně požadovala na žalované zaplacení škody ve výši 14 390 930 Kč, složené z částky 4 200 346 Kč jako škody z nákladových úroků, které musela hradit z úvěrů, jež by podle jejího tvrzení mohla předčasně splatit nebýt zajištění, 7 777 064 Kč jako nákladů ušlé příležitosti (ušlý zisk) odpovídající nemožnosti zhodnocovat volné peněžní prostředky po dobu zajištění, zbývající část mělo představovat znehodnocení hodnoty peněz inflací mezi dnem uvolnění zajištění (3. 8. 2022) a datem 31. 12. 2024. Dále žalobkyně uplatnila částku 86 091,50 Kč jako škodu představující náklady právního zastoupení vynaložené v trestním řízení a v řízení směřujícím ke zrušení podle ní nezákonných rozhodnutí. Žalobkyně tvrdila, že k zajištění jejích prostředků nemělo vůbec dojít, že trestní věc proti fyzickým osobám skončila zproštěním a že zajištění bylo nejen nezákonné, ale i nepřiměřeně dlouhé, což podle ní naplňuje i odpovědnost státu za nesprávný úřední postup. Tvrdila, že veškerá škoda vznikla v přímé příčinné souvislosti s postupem orgánů činných v trestním řízení. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované, žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že žalobkyně nárok na náhradu škody řádně předběžně uplatnila u Anonymizováno dne 1. 4. 2025 a že mimosoudní projednání bylo ukončeno stanoviskem ze dne 26. 9. 2025. Uvedla však, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků nebyla zrušena jako nezákonná, nýbrž pouze proto, že po pravomocném skončení trestního řízení již není třeba jejich dalšího trvání. Podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. tedy naplněny nejsou. K tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu žalovaná uvedla, že délka trvání zajištění sama o sobě nemůže zakládat odpovědnost státu za majetkovou škodu; ta by mohla vzniknout pouze tehdy, pokud by žalobkyně tvrdila konkrétní průtahy či období nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, což však žaloba neobsahuje. Zdůraznila, že tvrzené škody žalobkyně vycházejí převážně z hypotetických úvah o tom, jak by žalobkyně prostředky zhodnocovala, pokud by zajištěny nebyly, nikoli z reálných skutkových okolností. Rovněž uvedla, že požadavek na náhradu znehodnocení peněz inflací nemá oporu v právním řádu, a náklady právního zastoupení v trestním řízení nelze v rámci této žaloby požadovat jako majetkovou škodu. Žalovaná proto namítla neexistenci odpovědnostního titulu, neprokázání tvrzené škody ani příčinné souvislosti, navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Na jednání konaném dne 24. 2. 2026 žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce výslovně upřesnila, že veškerý uplatněný nárok požaduje pouze z titulu nezákonného rozhodnutí, a nikoli z titulu nesprávného úředního postupu. Uvedla, že celou žalovanou částku odvozuje od tvrzené nezákonnosti rozhodnutí policejního orgánu o zajištění jejích peněžních prostředků.

4. Z podání žalobkyně doručeného Anonymizováno dne 1. dubna 2025 vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 14 477 021,50 Kč, rozdělený na majetkovou škodu z důvodu zajištění prostředků a náklady právního zastoupení. Podání shrnuje průběh trestního řízení, odkazuje na usnesení o zajištění, stížnosti, žádost o dohled i následné zrušení zajištění dne 15. 6. 2022. Obsahem je rovněž podrobný popis jednotlivých složek tvrzené škody (nákladové úroky, ušlý zisk, inflace, náklady zastoupení). Doručenka potvrzuje, že podání „Uplatnění nároku na náhradu škody“ bylo 1. 4. 2025 v 17:19:18 doručeno do datové schránky Anonymizováno.

5. Stanovisko Anonymizováno ze dne 26. září 2025 sdělilo, že po přezkoumání žádosti o náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ministerstvo neuznalo odpovědnost státu. Uvedlo, že usnesení o zajištění prostředků z let 2017 a 2018 nebyla zrušena pro nezákonnost, nýbrž z důvodu, že již nebyla potřebná po pravomocném zproštění obžalovaných. Anonymizováno zdůraznilo, že fikce nezákonnosti u usnesení o zahájení trestního stíhání se nevztahuje na samostatná usnesení o zajištění majetku, která byla vydána ještě před zahájením trestního stíhání. Z toho dovodilo, že chybí odpovědnostní titul, a tedy není splněna podmínka odpovědnosti státu.

6. Z usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, SKPV, expozitura adresa, ze dne 3. 4. 2017 (pozn. soudu - při új. omylem uvedeno 3.4.2018), č. j. NCOZ1110348/TČ2016417604, vyplývá, že podle § 79g tr. řádu byly zajištěny peněžní prostředky žalobkyně vedené u právnická osoba., na sedmi bankovních účtech v celkové výši 161 357 909 Kč. Usnesení uvádí, že důvodem zajištění je podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku, přičemž policejní orgán dovodil, že prostředky na účtech mohou představovat náhradní hodnotu výnosu z trestné činnosti. Součástí usnesení je výčet dotčených účtů, zákaz dispozic s prostředky, povinnost sdělit případná práva třetích osob a poučení o opravném prostředku.

7. Z usnesení Policie České republiky, NCOZ SKPV, expozitura adresa, ze dne 31. 1. 2018, č. j. NCOZ1110469/TČ2016417604, plyne, že podle § 79a odst. 1 tr. řádu byla zajištěna poměrná část všech budoucích pohledávek žalobkyně vůči společnosti právnická osoba., představujících provozní podporu za výrobu elektřiny z Anonymizováno adresa. Usnesení podrobně stanoví způsob výpočtu zajištěné části pohledávky odpovídající rozdílu mezi výší zeleného bonusu přiznaného zařízení uvedenému do provozu v roce 2010 a výší zeleného bonusu pro zařízení uvedené do provozu v roce 2011, po odečtení odvodu ze slunečního záření. Usnesení obsahuje zákaz dispozice s majetkem, povinnosti vůči orgánu činnému v trestním řízení a odůvodnění, podle něhož byly zjištěné skutečnosti považovány za nasvědčující tomu, že pohledávky představují výnos z trestné činnosti.

8. Ze stížnosti žalobkyně ze dne 7. 4. 2017, směřující proti usnesení Policie České republiky č. j. NCOZ1110348/TČ2016417604, vyplývá, že žalobkyně napadá zajištění peněžních prostředků v plném rozsahu, a to jak pro nesprávnost výroku rozhodnutí, tak pro porušení procesních předpisů. Stížnost namítá, že skutková tvrzení policejního orgánu se nezakládají na pravdě, že žalobkyně nespáchala trestnou činnost a že zajištění je pro ni likvidační. Uvádí rovněž argumenty týkající se proporcionality zásahu a jeho dopadů na hospodářskou činnost společnosti.

9. Ze stížnosti adresované policejnímu orgánu dne 2. 2. 2018, č. j. NCOZ1110469/TČ2016417604, vyplývá, že žalobkyně napadá usnesení o zajištění budoucích pohledávek podle § 79a tr. řádu. V podání uvádí, že podle jejího názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro zajištění, nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, popírá existenci výnosu z trestné činnosti a namítá, že skutkový popis uvedený v usnesení neodpovídá realitě. Stížnost dále uvádí, že zajištění má na žalobkyni zásadní ekonomický dopad a ohrožuje její další provoz.

10. Z žádosti o výkon dohledu adresované Nejvyššímu státnímu zastupitelství dne 11. října 2017 vyplývá, že žalobkyně se domáhala přezkumu postupu policejního orgánu a dozorového státního zástupce ve věci vedené pod sp. zn. NCOZ1110/TČ2016417604. Uvádí, že usnesením ze dne 3. 4. 2017 byly zajištěny její peněžní prostředky až do výše 161 357 909,29 Kč, a namítá, že trestní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. Podání dále obsahuje argumentaci, že popsaný skutek nenaplňuje znaky trestného činu podvodu, a že zajištění má pro žalobkyni likvidační dopady. Součástí dokumentu je i upozornění, že zajištění trvá již několik měsíců bez rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Doručenka datové zprávy ze dne 12. 10. 2017 potvrzuje, že žádost žalobkyně o výkon dohledu byla téhož dne doručena do datové schránky Nejvyššího státního zastupitelství. Záznam uvádí čas podání i dodání zprávy a identifikuje odesílatele (advokát žalobkyně) i adresáta (NSZ).

11. Podle usnesení Policie České republiky ze dne 29. června 2018, č. j. NCOZ1110532/TČ2016417604, bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu. Žalobkyně byla označena za obviněnou právnickou osobu pro zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve spojení se zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala stížnost dne 16. 7. 2018.

12. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2021, č. j. 46 T 6/20193531, uznal obžalované jméno FO a jméno FO vinnými z trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, zčásti dokonaného a zčásti ve stadiu pokusu. Souhlasně uložil žalobkyni právnická osoba. ochranné opatření – zabrání věci, a to veškerých prostředků zajištěných na účtech u právnická osoba a na účtu u Anonymizováno podle usnesení z let 2017 a 2018.

13. Zúčastněná osoba Jméno žalobkyně. ve svém odvolání ze dne 6. září 2021 proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 46 T 6/20193531 napadla výrok o uložení ochranného opatření – zabrání věci, kterým soud I. stupně rozhodl o zabrání všech peněžních prostředků zajištěných na účtech společnosti na základě usnesení Policie ČR z let 2017 a 2018, a to v plném rozsahu zůstatků ke dni vyhlášení rozsudku. Zúčastněná osoba namítala, že tento výrok je nesprávný, a uplatnila proti němu řádný opravný prostředek ve smyslu § 245 a § 246 odst. 1 písm. c) trestního řádu. V podaném odvolání výslovně uvedla, že jde o zásah do jejího majetku provedený v situaci, kdy zajištění probíhalo již několik let, a že uložené ochranné opatření je nepřiměřené vzhledem k povaze věci i průběhu trestního řízení. Odvolání oznámilo, že bude podrobně odůvodněno do 30. 9. 2021 s ohledem na rozsah trestního spisu a značný počet listin. Tento dokument přitom dokládá, že již v samotné trestní fázi řízení byla ze strany zúčastněné osoby opakovaně a systematicky namítána nepřiměřenost a neudržitelnost dalšího trvání majetkového zajištění, což zároveň potvrzuje, že otázka proporcionality zajištění byla vznášena a uplatňována procesními prostředky přímo před trestními soudy.

14. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2022, č. j. 46 T 6/20193682, vyplývá, že soud podle § 79f odst. 1 tr. řádu zrušil zajištění všech dříve zajištěných peněžních prostředků žalobkyně, a to jak prostředků na účtech vedených u právnická osoba (zajištěných dne 3. 4. 2017), tak i prostředků na účtu u Anonymizováno, představujících poměrnou část budoucích pohledávek (zajištěných 31. 1. 2018). Soud uvedl, že po pravomocném zproštění obžalovaných fyzických osob pominul důvod k dalšímu trvání zajištění.

15. Usnesení ze dne 30. června 2022 opravuje zřejmou nesprávnost v záhlaví usnesení z 15. 6. 2022, kdy bylo nesprávně uvedeno č. j. 46 T 9/20223682 namísto správného č. j. 46 T 6/20193682.

16. Ze sdělení ze dne 29. 7. 2022 vyplývá, že zaměstnanec Anonymizováno zaslal právnická osoba usnesení Krajského soudu v Brně o zrušení zajištění peněžních prostředků společnosti právnická osoba. a požádal o obnovení standardní dispozice s účty. Dále z odpovědi právnická osoba ze dne 3. 8. 2022 plyne, že po doložení uvedeného usnesení právní tým banky potvrdil obnovení možnosti běžného nakládání s účty, s instrukcí pro klienta, jak postupovat při změnách dispozičních oprávnění.

17. V obdobné věci posuzované Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 50/2024 dospěl soud dne 13. 9. 2024 k závěru, že zajištění peněžních prostředků provedené v rámci trestního řízení nepředstavuje nezákonné rozhodnutí ani nesprávný úřední postup, neboť nebylo nikdy zrušeno pro nezákonnost, ale pouze z důvodu odpadnutí důvodů k jeho dalšímu trvání po pravomocném zproštění obžaloby; soud výslovně uvedl, že samotná skutečnost, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, nezakládá nezákonnost předchozích zajišťovacích úkonů, a délka zajištění sama o sobě nepředstavuje exces či nepřípustné prodlení orgánů činných v trestním řízení. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit částku 149 250 337,97 Kč proto byla zamítnuta.

18. Stejný právní názor zaujal i Městský soud v Praze v odvolacím řízení vedeném pod sp. zn. 30 Co 518/2024278, když potvrdil zamítnutí žaloby sp. zn. 46 C 50/2024 na náhradu škody z titulu ušlého úroku a výnosu z blokovaných finančních prostředků. V dané věci pak odvolání směřovalo pouze co do zamítavého výroku s tím, že žalobkyně sama navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla uložena žalované povinnost zaplatit částku 936 855,72 Kč. Odvolací soud zdůraznil, že zajištění nebylo zrušeno jako nezákonné, že na usnesení o zajištění se nevztahuje fikce nezákonnosti judikovaná pro nezákonné zahájení trestního stíhání, a že v řízení nebyly zjištěny žádné prvky svévole nebo excesu, které by mohly založit nesprávný úřední postup. Oba soudy současně konstatovaly, že žalobce (právnická osoba.) neunesl ani důkazní břemeno ohledně vzniku škody, neboť neprokázal, že by zajištěné prostředky byly v běžném chodu věcí ukládány na konkrétním účtu či cashpoolingovém mechanismu a generovaly tvrzený výnos. Citovaná rozhodnutí tedy potvrzují, že v typově totožných situacích české soudy stabilně dovozují neexistenci odpovědnostního titulu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to jak ve formě nezákonného rozhodnutí, tak nesprávného úředního postupu.

19. Soud neprováděl další důkazy, které pro posouzení věci nejsou podstatné, ať již z důvodu, že se netýkají uplatněných nároků (plné moci v průběhu času udělené zástupci žalobce, usnesení z 29. 6. 2018, zahájení trestního stíhání právnické osoby právnická osoba Anonymizováno, stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání – v dané věci byly uplatněny nároky v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími o zajištění prostředků žalobce, nikoli nezákonné zahájení trestního stíhání), dané věci jako takové (usnesení o zahájení trestního stíhání. Anonymizováno, jméno FO a jméno FO, obžaloba jméno FO, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, který byly zproštěni obžalovaní vinnými – trestní stíhání, navíc jiných osob, než je žalobce, není předmětem tohoto řízení) či mají prokazovat naplnění škody jako jedné z podmínek odpovědnosti státu, ačkoliv v dané věci není dán odpovědnostní titul (výpis z účtu společnosti právnická osoba právnická osoba. u právnická osoba, „znalecký posudek“ č. 4929/25 společnosti právnická osoba., potvrzení o poskytnutí a zaplacení právních služeb ze 31. 3. 2025 a výpisy z účtu současného žalobce od společnosti Anonymizováno, ze kterého vyplývá úhrada právních služeb právnímu zástupci žalobce, neboť úhrada právních služeb právnímu zástupci žalobce v rámci trestního řízení či zajištění není předmětem tohoto řízení, faktury předložené žalobcem o provedení plateb právnímu zástupci žalobce a velký technický průkaz vozidla ve vlastnictví právnická osoba, přehled úkonů právních služeb vypracovaných tituly za jménem Anonymizováno v dané věci, potvrzení o poradách, fakturu číslo hodnota, fakturu Anonymizováno, fakturu Anonymizováno, z účtu u právnická osoba banky za listopad 2017, únor 2018, říjen 2000 a údaje o subjektech DPH. tituly za jménem Anonymizováno, neboť tyto s předmětem daného řízení nemají souvislost.

20. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

22. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

23. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

25. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

26. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

27. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

28. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

30. Dle § 30 ODŠZ náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši 170 Kč.

31. Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

32. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

33. Podle zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Zákonná úprava přitom stanoví, že stát odpovídá za škodu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena na současném splnění tří podmínek, které musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011):  nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup,  vznik škody,  příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

34. Zákon tedy rozeznává dva odpovědnostní tituly (nepočítaje rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření), a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se obecně rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Za nesprávný úřední postup nutno považovat i "jiné vady ve způsobu vedení řízení" (srov. definiční vymezení nesprávného úředního postupu provedené např. v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu, které se přímo projevily ve vydání rozhodnutí (např. typicky úkony činěné při shromažďování a provádění důkazů) mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou právě nezákonným rozhodnutím, nikoliv již jako nesprávný postup. V návaznosti na to pak judikatura považuje za nesprávné rozhodnutí takové rozhodnutí soudu či jiného orgánu, které bylo pro nezákonnost následně zrušeno nadřízeným orgánem, v případě soudních rozhodnutí tedy odvolacím či dovolacím soudem.

35. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že dne 3. dubna 2017 byly podle § 79g trestního řádu zajištěny peněžní prostředky žalobkyně na sedmi účtech v celkové výši přesahující 161 milionů Kč jako náhradní hodnota údajného výnosu z trestné činnosti a dne 31. ledna 2018 byla podle § 79a trestního řádu zajištěna i poměrná část budoucích pohledávek žalobkyně vůči společnosti právnická osoba., tvořených zeleným bonusem, s podezřením, že výše těchto plateb odpovídá neoprávněnému zvýhodnění plynoucímu z údajně podvodně získané licence. Žalobkyně podala proti oběma zajišťovacím rozhodnutím stížnosti, v nichž namítala nesplnění zákonných podmínek zajištění, nesprávnost skutkového základu, nepřiměřenost zásahu a likvidační dopady na svou činnost. Dne 11. října 2017 podala rovněž žádost o výkon dohledu k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, v níž brojila proti dlouhodobému trvání zajištění bez zahájení trestního stíhání a namítala neodůvodněnou délku prověřování. Usnesením policie ze dne 29. června 2018 bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání jako právnické osobě pro zvlášť závažný zločin podvodu, vůči němuž podala stížnost. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 2021 byli obžalovaní fyzické osoby uznáni vinnými a žalobkyni bylo uloženo ochranné opatření – zabrání všech zajištěných peněžních prostředků. Proti tomuto výroku podala žalobkyně dne 6. září 2021 odvolání, v němž namítala nepřiměřenost a neudržitelnost víc než čtyři roky trvajícího zajištění, a oznámila, že odvolání podrobně odůvodní. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. června 2022 bylo veškeré zajištění žalobkyně podle § 79f trestního řádu zrušeno, neboť po pravomocném zproštění obžalovaných zanikl důvod jeho trvání, přičemž následné opravné usnesení pouze upřesnilo číslo jednací. Z předložených následných sdělení plyne, že po doručení tohoto rozhodnutí právnická osoba obnovila žalobkyni plnou dispozici s účty.

36. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že v daném případě není naplněn odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť v projednávané věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Zajištění peněžních prostředků žalobkyně probíhalo na základě zákonných rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, nebylo nikdy zrušeno pro nezákonnost, nýbrž bylo ukončeno až po pravomocném zproštění obžaloby v návaznosti na odpadnutí důvodů jeho trvání. V obdobných věcech soudy zároveň konstantně neshledaly existenci odpovědnostního titulu státu. V typově shodné věci posuzované Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 50/2024 byla žaloba na náhradu škody zamítnuta s odůvodněním, že zajištění nebylo nikdy zrušeno jako nezákonné, délka jeho trvání nepředstavovala exces a samotné zproštění obžaloby nezakládá nezákonnost zajišťovacích úkonů. Stejný závěr potvrdil i Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Co 518/2024, který zdůraznil, že na usnesení o zajištění se nevztahuje fikce nezákonnosti, nebyl zjištěn nesprávný úřední postup a žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené škody ani příčinné souvislosti. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není naplněn žádný z odpovědnostních titulů podle zákona č. 82/1998 Sb., nebylo možné zabývat se jednotlivými složkami žalobou uplatněné škody. Za situace, kdy chybí nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, nemůže být dána ani odpovědnost státu za tvrzené náklady řízení, tvrzené ušlé úroky, ušlý zisk ani tvrzené znehodnocení finančních prostředků inflací (ta ostatně ani není škodou, viz judikatura Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 38/2000). Posouzení těchto nároků by přicházelo v úvahu teprve tehdy, pokud by byl shledán odpovědnostní titul, což se v této věci nestalo. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu ve výroku ad. I zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry 28 Cdo 2638/2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se dne 24.2.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů po 450,- Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.