46 C 2/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 1 987 459 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 965 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 268 842 Kč od 30. 7. 2020 do 8. 12. 2020 a z částky 48 965 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 938 494 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od 30. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 7 171 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 2 208 380 Kč s příslušenstvím představující náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem v řízení vedeném [anonymizována tři slova] [část Prahy] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná částka sestávala z náhrady právního zastoupení v trestním řízení v částce 71 100 Kč, dále ve ztrátě na výdělku po dobu vyškrtnutí žalobce jako advokáta ze seznamu advokátů vedených [advokátní komora] ve výši 136 280 Kč, nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím v jeho osobní sféře ve výši 1 500 000 Kč a náhradě nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 500 000 Kč. Žalobce původně uplatnil i částku ve výši 1 000 Kč představující nevrácenou část soudního poplatku představující nevrácenou část soudního poplatku v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], žalobce však z tohoto nároku neuhradil soudní poplatek, řízení bylo proto v tomto rozsahu usnesením ze dne 16. 10. 2020, čj. [číslo jednací], zastaveno.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobce na náhradu nákladů obhajoby ve výši 71 100 Kč považuje za důvodnou a tuto částku žalobci svým stanoviskem ze dne 7. 12. 2020 přiznala. Pokud se jedná o ztrátu na výdělku, shledala žalovaná nárok žalobce důvodným co do částky 46 321,32 Kč za dobu, po kterou byl žalobce vyškrtnut ze seznamu advokátů, tj. od 16. 1. 2018 do 21. 3. 2018, tj. za 47 pracovních dnů. Při výpočtu vyšla z daňového přiznání za rok 2017, v němž žalobce vykázal příjmy ve výši 410 650 Kč a výdaje ve výši 164 260 Kč. Rozdíl příjmů a výdajů tak činil 246 390 Kč, příjem žalobce za jeden pracovní den (246 390/250) tak činil 985,56 Kč, za 47 pracovních dnů proto žalobci náleží částka 46 321,32 Kč. Nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nezákonného trestního stíhání považovala žalovaná za důvodný ve výši 102 500 Kč. Žalobce byl stíhán 3 roky a 9 měsíců, žalobce byl několik měsíců vyškrtnut ze seznamu advokátů, byl 2x pravomocně odsouzen, vždy na dobu cca 5 měsíců, přičemž trestní stíhání skončilo pravomocným zproštěním obžaloby z důvodu, že skutek není trestným činem, trestní stíhání se také negativně odrazilo v manželském soužití žalobce. Nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání žalovaná považuje za nedůvodnou, neboť neshledala existenci odpovědnostního titulu představující nesprávný úřední postup.

3. S ohledem na částečné plnění ze strany žalované vzal žalobce svou žalobu co do nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 71 100 Kč, náhradu ušlého výdělku ve výši 46 321 Kč a náhradu zadostiučinění ve výši 102 500 Kč vzal žalobce svou žalobu v rozsahu plnění poskytnutého žalovanou zpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí usnesením ze dne 11. 1. 2021, čj. [číslo jednací], zastavil.

4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z podání nazvaného uplatnění nároku na náhradu majetkové a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným předním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem ze dne 29. 1. 2020 je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou s požadavkem na náhradu nákladů zastoupení ve výši 71 100 Kč, náhrady ztráty na výdělku ve výši 136 280 Kč, ostatní škodou ve výši 1 000 Kč, nemajetkovou újmou za trestní stíhání ve výši 1 500 000 Kč a náhradou újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 500 000 Kč, celkově tak požadoval náhradu újmy ve výši 2 208 380 Kč. Přípisem ze dne 3. 2. 2020 žalovaná potvrdila přijetí žádosti žalobce dne 29. 1. 2020.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná shledala nárok na náhradu škody – nákladů zastoupení ve výši 71 100 Kč důvodným, dále považovala za důvodný též nárok na náhradu ušlého výdělku, avšak pouze co do částky 46 321,32 Kč. Nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání považovala žalovaná za důvodnou co do částky 102 500 Kč. Pokud se jedná o nárok na náhradu 1 000 Kč (ostatní náklady), zde žalovaná neshledala příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a vzniklou újmou a v nároku na nesprávný úřední postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení.

7. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 3. 2016 je patrné, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro spáchání zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 10. 2017 ve věci [spisová značka] byl rozsudek soudu I. stupně zrušen co do výroku o trestu a žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a současně byl žalobci uložen peněžitý trest v celkové výměře 300 000 Kč. Usnesením [název soudu] ze dne 14. 2. 2018, čj. [číslo jednací], byly oba výše zmíněné rozsudky zrušeny a [název soudu] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z rozsudku [název soudu] ze dne 9. 4. 2018 ve věci [spisová značka] je zřejmé, že žalobce byl zproštěn obžaloby. [název soudu] tento rozsudek usnesením ze dne 21. 8. 2018 ve věci [spisová značka] zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. [název soudu] rozsudkem ze dne 8. 10. 2018 shledal žalobce vinným ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 20 měsíců a peněžitému trestu v celkové výměře 100 000 Kč a byla mu uložena povinnost nahradit škodu. Usnesením [název soudu] ze dne 17. 12. 2018 byl rozsudek opraven tak, že byly vypuštěny výroky o náhradě škody. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 4. 2019 ve věci [spisová značka] bylo odvolání žalobce proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto. Z usnesení [název soudu] ze dne 3. 9. 2019, čj. [číslo jednací], vyplývá, že usnesení [název soudu] a rozsudek [název soudu] byly zrušeny a [název soudu] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z rozsudku [název soudu] ze dne 23. 12. 2019 ve věci [spisová značka] pak soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

8. Ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: -) dne 31. 3. 2016 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro spáchání zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 5. 4. 2016 -) dne 7. 4. 2016 podal žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost -) dne 28. 4. 2016 žalobce svou stížnost doplnil -) dne 12. 5. 2016 byla stížnost státní zástupkyní zamítnuta -) dne 2. 6. 2016 byla opatřením přibrána znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí -) dne 17. 6. 2016 byl obhájce žalobce vyrozuměn o vyšetřovacích úkonech a to výslechu svědka a výslechu žalobce. -) dne 17. 6. 2016 byly žalobce a jeho obhájce vyrozuměni o možnosti prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování -) dne 23. 6. 2016 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 29. 6. 2016 byl předložen znalecký posudek -) dne 30. 6. 2016 byl žalobce vyslechnut -) dne 30. 6. 2016 byl pořízen opis z evidence rejstříku trestů žalobce -) dne 30. 6. 2016 žalobce a jeho obhájce spis prostudovali a byly podány návrhy na doplnění vyšetřování -) dne 30. 6. 2016 byly návrhy na doplnění vyšetřování odmítnuty -) dne 30. 6. 2016 Policie podala návrh na podání obžaloby státnímu zastupitelství -) dne 8. 8. 2016 byla věc státní zástupkyní vrácena policejnímu orgánu k došetření -) dne 6. 10. 2016 byl předložen doplněk znaleckého posudku -) dne 14. 10. 2016 byl žalobce upozorněn na změnu právní kvalifikace, kdy jím spáchaný skutek měl být kvalifikován jako přečin podvodu podle ustanovení § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku -) dne 14. 10. 2016 byl žalobce požádán o vyjádření k poučení dle § 307 trestního řádu -) dne 14. 10. 2016 byl žalobce a jeho obhájce vyrozuměni o možnosti prostudovat trestní spis -) dne 27. 10. 2016 žalobce se svým obhájcem spis prostudovali -) dne 31. 10. 2016 byl sepsán návrh na podání obžaloby, který byl doručen [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] 3. 11. 2016 -) dne 23. 11. 2016 byla na žalobce podána obžaloba pro přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku -) dne 25. 11. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na 9. 1. 2017 -) dne 9. 1. 2017 se konalo hlavní líčení, při němž byl vyslechnut žalobce jako obžalovaný, svědek [jméno] [příjmení], svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], byl přečten úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], a k důkazu proveden znalecký posudek z oboru ekonomika, včetně dodatku. Hlavní líčení bylo odročeno na 20. 2. 2017 za účelem doplnění dokazování -) dne 26. 1. 2017 bylo hlavní líčení z 20. 2. 2017 odročeno na 20. 3. 2017 z důvodu omluvy znalce z jednání -) dne 20. 3. 2017 se konalo hlavní líčení, při němž byl vyslechnut znalec, byly provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné řeči a vynesen odsuzující rozsudek, přičemž žalobci byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 24 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 30 měsíců. Proti výroku o vině i trestu se obžalovaný na místě odvolal. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno účastníkům dne 22. 5. 2017 -) dne 29. 5. 2017 se v neprospěch obžalovaného odvolal státní zástupce -) dne 13. 6. 2017 se proti rozsudku odvolal obžalovaný -) dne 13. 6. 2017 byla odvolání obou stran zaslána protistranám -) dne 15. 6. 2017 byla věc předložena s předkládací zprávou odvolacímu soudu -) dne 20. 6. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání před odvolacím soudem na 18. 7. 2017 -) dne 10. 7. 2017 bylo veřejné zasedání předloženo na 29. 8. 2017 -) dne 15. 8. 2017 bylo soudu doručeno podání nazvané Uplatnění nároku poškozených na náhradu škody způsobené spácháním zločinu podvodu -) dne 29. 8. 2017 se konalo veřejné zasedání, při němž byly předloženy k nahlédnutí ze soudního spisu 3 důkazy. Bylo přistoupeno k přednesu odvolání obhájce, státní zástupkyně poškozeného a dále k závěrečným návrhům státní zástupkyně obhájce obžalovaného. Veřejné zasedání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 3. 10. 2017 -) dne 3. 10. 2017 se konalo veřejné zasedání, při kterém byly provedeny listinné důkazy, bylo vyslechnuto 5 svědků, a veřejné zasedání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 5. 10. 2017 -) dne 5. 10. 2017 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu, a žalobce byl odsouzen dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let podmíněně odloženému na zkušební dobu 30 měsíců. Žalobci byl dále uložen peněžitý trest ve výměře jednoho sta denních sazeb po 3 000 Kč, tedy v celkové výměře 300 000 Kč, a současně mu byl, pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Odvolání žalobce bylo zamítnuto. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán dne 25. 10. 2017 -) dne 3. 1. 2018 podal žalobce proti rozsudku odvolacího soudu dovolání -) dne 9. 1. 2018 bylo dovolání zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství -) dne 15. 1. 2018 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání -) dne 14. 2. 2018 při neveřejném zasedání dovolací soud rozsudek zrušil včetně všech rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující. Důvodem bylo, že za nynějšího stavu věci posuzovaný skutek nevykazuje znaky zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Rozsudek [název soudu], jímž byl obviněný uznán vinným tímto trestním činem a rozsudek [název soudu], jímž byl výrok o vině obviněného ponechán nedotčen, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. -) dne 9. 4. 2018 se konalo hlavní líčení, při kterém byly provedeny listinné důkazy, čteny protokoly o výpovědích svědků, vyslechnut obžalovaný a svědek [příjmení], předneseny závěrečné řeči, a následně vynesen zprošťující rozsudek. Tento byl dne 6. 6. 2018 rozeslán stranám -) dne 18. 6. 2018 se odvolali proti rozsudku poškození -) dne 19. 6. 2018 se odvolala státní zástupkyně -) dne 29. 6. 2018 státní zástupkyně své odvolání doplnila -) dne 9. 7. 2018 byla odvolání zaslána všem ostatním stranám -) dne 10. 7. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání -) dne 18. 7. 2018 bylo nařízeno veřejné zasedání na 21. 8. 2018 -) dne 23. 7. 2018 se k odvolání vyjádřil obžalovaný žalobce -) dne 21. 8. 2018 se konalo veřejné zasedání a rozsudek byl zrušen a vrácen soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo rozesláno účastníkům dne 3. 9. 2018 a současně bylo nařízeno hlavní líčení na 8. 10. 2018 -) dne 5. 9. 2018 žalobce jako obžalovaný žádá o odročení jednání z důvodu své dovolené -) dne 8. 10. 2018 se konalo hlavní líčení, při němž byly provedeny listinné důkazy, byly předneseny závěrečné návrhy, a žalobce byl odsouzen pro přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který se podmíněně odkládá na zkušební dobu 20 měsíců, a náhradě škody poškozenému [jméno] [příjmení] a poškozené [jméno] [příjmení]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo zasláno účastníkům dne 19. 11. 2018 -) dne 5. 12. 2018 se žalobce proti rozsudku odvolal -) dne 17. 12. 2018 při neveřejném zasedání soud rozhodl o opravě protokolu o hlavním líčení tak, že se vypouští výroky o náhradě škody. Usnesení bylo rozesláno účastníkům dne 18. 2. 2018 -) dne 21. 1. 2019 podal v neprospěch obžalovaného státní zástupce odvolání -) dne 12. 2. 2019 byla věc předložena s předkládací zprávou odvolacímu soudu -) dne 20. 2. 2019 bylo nařízeno veřejné zasedání na 19. 3. 2019 -) dne 14. 3. 2019 požádal žalobce o odročení veřejného zasedání z důvodu své nemoci -) dne 19. 3. 2019 bylo nařízeno veřejné zasedání na 16. 4. 2019 -) dne 16. 4. 2019 se konalo veřejné zasedání, státní zástupkyně odvolání v neprospěch obžalovaného vzala zpět. Bylo předneseno odvolání a závěrečné návrhy, a odvolání žalobce, jakožto obžalovaného bylo zamítnuto. Žalobce při veřejném zasedání vznesl námitku podjatosti všech členů senátu. Námitka podjatosti byla usnesením ze dne 16. 4. 2019 zamítnuta. Proti usnesení o zamítnutí námitky podjatosti senátu podal žalobce dne 17. 4. 2019 stížnost -) dne 23. 4. 2019 bylo usnesení o zamítnutí odvolání rozesláno účastníkům -) dne 25. 4. 2019 byla věc se stížností obžalovaného proti usnesení o zamítnutí podjatosti senátu předložena Vrchnímu soudu -) dne 29. 5. 2019 se konalo neveřejné zasedání, při kterém byla stížnost odsouzeného žalobce zamítnuta -) dne 14. 6. 2019 podal žalobce proti usnesení o zamítnutí odvolání dovolání -) dne 18. 7. 2019 bylo dovolání zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství -) dne 26. 7. 2019 byla věc spolu s dovoláním předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí -) dne 27. 8. 2019 bylo nařízeno neveřejné zasedání na 3. 9. 2019. Při neveřejném zasedání byly rozsudky [název soudu] ze dne 16. 4. 2019 a [název soudu] ze dne 8. 10. 2018 zrušeny včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. [název soudu] bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Nejvyšší soud shledal, že výrok o vině obviněného přečinem zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku je vadný, neboť nemůže obstát pro nedostatek naplnění znaku svěření cizí věci objektivní stránky trestného činu zpronevěry. Rozsudek soudu prvního stupně, jakož i usnesení odvolacího soudu jsou tedy rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu -) dne 1. 10. 2019 bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu rozesláno stranám -) dne 15. 10. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 13. 11. 2019 -) dne 13. 11. 2019 se konalo hlavní líčení, byl zopakován, se souhlasem procesních stran, předchozí průběh hlavního líčení, bylo přistoupeno k doplňujícímu výslechu svědka [příjmení], a hlavní líčení bylo z důvodu vyžádání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví odročeno na neurčito -) dne 13. 11. 2019 byl opatřením přibrán znalec z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 3. 12. 2019 -) dne 5. 12. 2019 bylo nařízeno hlavní líčení na 23. 12. 2019 -) dne 23. 12. 2019 se konalo hlavní líčení, při kterém byl vynesen zprošťující rozsudek. Obžalovaný státní zástupce a poškozený se vzdali práva odvolání a rozsudek nabyl právní moci dne 23. 12. 2019 9. Z oznámení České advokátní komory ze dne 1. 4. 2016 je zřejmé, že žalobce byl vyrozuměn o zahájení řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie. Tato byla zdůvodněna zahájením trestního stíhání žalobce usnesením ze dne 31. 3. 2016, kterým byl žalobce obviněn ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Přípisem ze dne 2. 11. 2017 [advokátní komora] sdělila žalobci, že zahájila řízení o možnosti vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, který zdůvodnila tím, že byl žalobce rozsudkem [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne 20. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 10. 2017 uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a k peněžitému trestu v celkové výměře 300 000 Kč. Dne 18. 12. 2017 bylo rozhodnuto o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů, jak je patrno z rozhodnutí [advokátní komora] čj. [spisová značka]. Důvodem vyškrtnutí bylo, že žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne 20. 3. 2017 ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 10. 2017 uznán vinným zločinem podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 30 měsíců a k peněžitému trestu v celkové výměře 300 000 Kč. Z přípisu České advokátní komory ze dne 30. 1. 2018 je pak zřejmé, že žalobce byl s účinností od 16. 1. 2018 vyškrtnut ze seznamu advokátů. Podáním ze dne 5. 2. 2018 žalobce sdělil [obec] advokátní komoře, že svým nástupce ustanovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z rozhodnutí [advokátní komora] ze dne 22. 3. 2018, čj. [spisová značka] plyne, že rozhodnutí o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů bylo zrušeno, neboť Nejvyšším soudem byly zrušeny odsuzující rozsudky vydané proti žalobci. Dne 25. 7. 2019 bylo žalobci [advokátní komora] sděleno, že bylo zahájeno řízení o možnosti vyškrtnutí ze seznamu advokátů, neboť byl rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 10. 2018 pravomocně odsouzen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání 18 měsíců s podmíněným odložením výkonu trestu se zkušební dobou v trvání 20 měsíců a k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč. Z rozhodnutí [advokátní komora] ze dne 13. 10. 2020, čj. [spisová značka] je patrné, že řízení ve věci možnosti vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů bylo zastaveno, neboť žalobce byl rozsudkem [název soudu] ze dne 23. 12. 2019 obžaloby zproštěn.

10. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2017 vyplývá, že příjmy žalobce činily 410 650 Kč, výdaje 164 260 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 246 390 Kč.

11. Z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 22. 1. 2018 je zřejmé, že v něm měl žalobce k uvedenému datu jeden záznam na základě rozsudku [název soudu], ve věci [spisová značka] ve spojení s rozsudkem [název soudu] [spisová značka] s právní mocí dne 5. 10. 2017 pro úmyslný trestný čin dle § 2019 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.

12. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud provedl návrh na rozvod manželství ze dne 1. 3. 2018, z nějž je patrné, že manželka podala návrh na rozvod manželství s žalobcem, v kterém uvedla, že v poslední době začaly narůstat problémy, a to zhruba od roku 2014, kdy bylo na odpůrce podáno trestní oznámení v jeho soukromé věci, ohledně prodeje hrobového místa na [část obce] z roku 2002. Manželka se snažila být žalobci oporou, ovšem ten byl ve stresu a problémy mezi manžely se stupňovaly. [ulice] roku 2016 začal být žalobce trestně stíhán a problémy se vyhrotily nad únosnou mez, manželé se odcizili, na konci roku 2018 (patrně myšleno 2017), kdy byl žalobce vyškrtnut ze seznamu advokátů a přišel ze dne na den o svou praxi, kterou vykonával od roku 1991. Žalobce přestal s manželkou komunikovat, uzavřel se zcela do sebe, odstěhoval se do své kanceláře kde i přespával. Postupně přestal financovat i společnou domácnost. Veškeré finanční prostředky použil na úhradu peněžitého trestu ve výši 300 000 Kč. Řízení o rozvod bylo usnesením ze dne 15. 1. 2019 zastaveno, neboť manželka žalobce vzala návrh zpět, jak je patrno z usnesení čj. [číslo jednací].

13. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce soud zjistil, že ke dni 13. 2. 2018 vzniklo žalobci živnostenské oprávnění pro činnosti: zprostředkování obchodu a služeb, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti, výroba, obchod a služby jinde nezařazené, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí (vznik živnosti dne 3. 3. 2020) a realitní činnost, správa a údržba nemovitostí.

14. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, pro trestný čin podvodu a následně pro trestný čin zpronevěry. Žalobci jako advokátovi hrozilo v důsledku trestního stíhání vyškrtnutí ze seznamu advokátů, k čemuž na dobu cca 2 měsíců také došlo. Trestním stíháním utrpělo manželské soužití žalobce a jeho manželky. Žalobce byl obžaloby pravomocně zproštěn, přičemž po skončení trestního stíhání uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která v zákonem stanovené lhůtě zadostiučinění neposkytla, učinila tak dílčím způsobem až v průběhu řízení.

15. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. <b>K nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a náhradě ušlého výdělku:</b> 17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

18. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí je nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, následně překvalifikovaným na přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 resp. přečin zpronevěry dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a byl obžaloby pravomocně zproštěn.

19. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 20. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

21. Trestní řízení žalobce trvalo od 5. 4. 2016, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 3. 2016 až do 23. 12. 2019, kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 3 roky a 8 měsíců.

22. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 trestního zákoníku, který byl následně překvalifikován na přečin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku resp. přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za což mu hrozil trest nejprve 2 až let, následně 1 rok až 5 let. Vzhledem k tomu, že žalobce je profesí advokát, obvinění z těchto činů s sebou neslo nemalou míru společenského a morálního odsouzení.

23. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva a žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši 102 500 Kč, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky, než která již byla žalobci žalovanou poskytnuta. K přiznání zadostiučinění nad rámec plnění poskytnutého samotnou žalovanou však soud důvody neshledal. V řízení, i přes výzvu soudu, byly prokázány pouze dopady do pracovní sféry, kdy došlo k vyškrtnutí žalobce na dobu cca 2 měsíců ze seznamu advokátů a dopad do manželského vztahu žalobce, kdy manželka podala žalobu o rozvod manželství, kterou však po cca 10 měsících řízení (po skončení trestního stíhání žalobce) vzala zpět. Zbylé zásahy do sfér žaloby zůstaly pouze v rovině tvrzení a žalobce intenzitu zásahu neprokázal, či spíše k intenzitě zásahů odmítl jakékoliv důkazy byť jen označit. Soud má proto za prokázané pouze zásahy do pracovního a manželského života žalobce, přičemž jak už je výše uvedeno, za zmíněné prokázané zásahy již bylo žalovanou v přiměřené míře plněno.

24. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech 19 C 304/2011 ve spojení se 70 Co 27/2019, 25 C 274/2017, 17 C 219/2016 a 26 C 297/2011.

25. V prvém případě byla poškozenou advokátka stíhaná 5 let a 8 měsíců pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, za což hrozil trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 roky nebo peněžitý trest. Poškozená byla dvakrát pravomocně uznána vinnou a odsouzena k odnětí svobody v trvání 1 roku s podmínečným odkladem na zkušební dobu 2 let a taktéž jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie po dobu 3 let. Část trestu zákazu činnosti též vykonala. Poškozená byla vystavena absolutní bezmoci, finanční nejistotě a propadu, rozpadu rodinných vztahů, pokud jde o jejího otce, manželství, což ovlivnilo i osudy bližších rodinných příslušníků (studium jejího syna na vysoké škole, když jej nebyla schopna finančně podporovat). Byly prokázány dopady do zdravotní, rodinné a ekonomické sféry poškozené, která musela přestat vykonávat advokacii a byla odškodněna částkou 400 000 Kč. Společným rysem tohoto řízení s řízením žalobce spočívá v tom, že v obou případech se jednalo o advokáty a skutečnost, že řízení bylo opakovaně projednáváno napříč všemi stupni soustavy obecných soudů, byť poškozená ve srovnávané věci byla stíhána pro jiný trestný čin, ovšem spáchaný v souvislosti s výkonem svého povolání a byla odsouzena též k trestu zákazu činnosti. Trestní stíhání v posuzovaném případě bylo oproti žalobci výrazně delší, situace poškozené bezútěšnější, neboť soudy nižších stupňů nerespektovaly právní názor soudu dovolacího. Taktéž zásahy do osobní sféry poškozené byly nejen tvrzeny, ale též prokázány v masivní míře oproti žalobci, který nad rámec zásahů, které pociťuje každá nespravedlivě stíhaná osoba, byl zasažen toliko v manželském soužití, které se mu však nakonec podařilo obnovit a ve sféře pracovní po dobu cca 2 měsíců, po které byl vyškrtnut ze seznamu advokátů.

26. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 3 roky a 10 měsíců pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem až 8 let. Trestní stíhání se projevilo na duševním zdraví poškozeného, který strávil několik měsíců v psychiatrické léčebně a pokusil se o sebevraždu, ovšem zde hrál roli i jeho bankrot. Žalobce si dílem trestní stíhání přivodil sám. Žalovaná plnila částkou 180 000 Kč, přičemž soud tuto považoval za dostatečnou. V tomto případě byl poškozený stíhán za mírně přísnější trestný čin, délka řízení byla téměř totožná, ovšem nelze přehlédnout, že plnění vzešlo z úvahy samotné žalované a nikoliv soudu, taktéž nelze přehlédnout, že zásah do zdraví poškozeného ve srovnávaném případě byl poměrně výrazný, zatímco u žalobce žádné zásahy do zdraví prokázány nebyly.

27. Ve třetím případě řízení trvalo 1 rok a 7 měsíců, poškozený byl stíhán pro trestný čin pojistného podvodu dle § 210 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku. Byl ohrožen trestem až 8 let. Poškozený byl vzat i do vazby, která však byla odškodněna zvlášť, žalobce se po propuštění z vazby vrátil na svou původní pracovní pozici, došlo k narušení vztahu s dcerou. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 35 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou jednak majetková trestná činnost se stejnou výší hrozící sankce a v podstatě i zásahy do rodinného života. Rozdílem je délka trestního stíhání, která byla v případě žalobce více než dvojnásobná.

28. Ve čtvrtém případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst. 1, 3, trestního zákona ve formě pomoci, byl ohrožen sazbou 1 rok až 8 let, trestní stíhání trvalo 8 let, poškozený měl zavedenu renomovanou advokátní kancelář, ztratil dosavadní klientelu a noví klienti nepřicházeli, poškozený byl nucen zavřít kancelář a propustit personál, žalobce měl psychické problémy, byl narušen jeho osobní život a vztahy s přáteli, kauza byla medializována, žalobce jako přednášející na vysoké škole čelil též poznámkám na svou adresu na této půdě. Poškozenému byla poskytnuta na zadostiučinění částka 360 000 Kč. Shodným rysem s případem žalobce je to, že se v obou případech jednalo o advokáty, taktéž byli ohroženi stejnou výší trestu. Trestní stíhání však bylo v případě žalobce více než dvojnásobně kratší, byť žalobce byl nucen na několik týdnů zavřít, netvrdil ani neprokázal, že by trestní stíhání jeho praxi v podstatě zlikvidovalo, jako tomu bylo ve srovnávaném případě, kauza žalobce taktéž nebyla medializována a žalobce není činný v pedagogických kruzích. Zde tedy újma žalobce nedosahuje takové míry jako ve srovnávaném případě, navíc za situace, kdy stíhání žalobce bylo podstatě kratší.

29. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že částka poskytnutá žalobci již samotnou žalovanou představující zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 102 500 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech.

30. Žalobce, jak výše uvedeno, je svou profesí advokátem. Z dokazování vyplynulo, že z důvodu nezákonného trestního stíhání, resp. pravomocného odsouzení žalobce, bylo [advokátní komora] dne 18. 12. 2017 rozhodnuto o vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů. K samotnému vyškrtnutí pak došlo dne 16. 1. 2018. Ke zrušení rozhodnutí o vyškrtnutí žalobce došlo dne 22. 3. 2018. Žalobce byl tedy fakticky ze seznamu advokátů vyškrtnut po dobu 65 dnů, nicméně soud dospěl k závěru, že žalobci náhrada ušlého zisku náleží již od samotného rozhodnutí [advokátní komora], neboť již od tohoto data byl žalobce nucen svou činnost utlumit, neměl možnost brát nové klienty a současně i po zrušení vyškrtnutí žalobce ze seznamu advokátů musel svou advokátní praxi znovuobnovit, což sebou nese určitý čas a zajisté nebyl s to generovat příjmy v původní výši hned ode dne následujícího po opětovném zapsání do seznamu advokátů. Soud tak považuje za adekvátní přiznat žalobci náhradu ušlého zisku od 18. 12. 2017 do 22. 3. 2017, byť si je vědom, že v období od 18. 12. 2017 do 16. 1. 2018 zajisté nějaké příjmy žalobce mít mohl, ovšem na druhou stranu po 22. 3. 2018 generoval zpočátku příjmy nižší. Při výpočtu výše ušlého výdělku vyšel soud nikoliv z výše ušlého příjmu, ale z výše skutečného zisku, tj. příjmu očištěného o výdaje. Zde vyšel z předloženého daňového přiznání žalobce za rok 2017, v němž žalobce dosáhl příjmů 410 650 Kč, výdaje vykázal ve výši 164 260 Kč. Čistý výdělek žalobce tak činil 246 390 Kč. Tohoto výdělku dosáhl v období od 1. 1. 2017 do 18. 12. 2017 (dne rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu advokátů), tj. za 351 dnů. Jeho čistý denní výdělek tak činil 702 Kč. Tuto částku soud vynásobil 93 dny (od 18. 12. 2017 do 22. 3. 2018) a výši ušlého výdělku tak vypočetl na 65 286 Kč. Žalovaná již plnila částkou 46 321 Kč, soud proto na ušlém výdělku přiznal rozdíl, který činí 18 965 Kč. Pokud žalovaná argumentovala tím, že žalobce dne 13. 2. 2018 začal provozovat několik živností, nelze než uvést, že tato skutečnost na ušlém zisku z provozování advokátní praxe ničeho nemění. <b>K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání:</b> 31. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

32. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení sice nedocházelo k průtahům ve vlastním slova smyslu, ovšem s přihlédnutím ke všem okolnostem nelze délku trestního stíhání považovat za přiměřenou.

33. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

34. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

35. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od 5. 4. 2016 do 23. 12. 2019 Celkem tedy řízení 3 roky a 8 měsíců. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

36. Naříkané řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci čtyřikrát, odvolací soud třikrát a Nejvyšší soud dvakrát. Rozhodování na více stupních má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Trestní řízení vykazovalo vyšší stupeň zejména procesní složitosti, kdy bylo třeba vypracovat tři znalecké posudky a následně znalce vyslýchat.

37. Žalobce se na délce řízení vyjma jedné žádosti o odročení hlavního líčení z důvodu dovolené nepodílel.

38. Stran činnosti soudu lze postup soudů stupně považovat za plynulý. Nelze však přehlédnout, že v řízení bylo pravomocně rozhodnuto až napočtvrté. Soud si je vědom, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí, ovšem soud je současně povinen přihlédnout ke všem okolnostem. Skutečnost, že trestní soud rozhodne pravomocně až na čtvrtý pokus je však třeba považovat za nežádoucí a přičíst ji k tíži žalované. Je sice pravou, že Nejvyšší soud vždy rozhodnutí soudů nižších stupňů rušil z důvodu nesprávného právního posouzení. Rozdílnost právních názorů je zajisté žádoucí a cizeluje výklad i aplikaci práva, ovšem v projednávané věci v prvním případě došlo ke zrušení rozsudků I. a II. stupně Nejvyšším soudem z důvodu, že posuzovaný skutek nevykazuje znaky zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a podruhé z důvodu nenaplnění znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry. Těžko aprobovat, aby ve věci samé rozhodovaly mnohonásobně soudy napříč všemi stupni soudní soustavy, než dospějí k pravomocnému rozhodnutí.

39. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním), za které mu již byla poskytnuta náhrada, hodnotil soud hledisko významu řízení standardně a výši zadostiučinění z tohoto důvodu nezvyšoval ani nesnižoval.

40. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

41. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 3 roky a 8 měsíců částku 40 000 Kč. Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci a stupně soudní soustavy snížit o 25 % (10+15). Důvody pro zvýšení náhrady za postup soudu neshledal, neboť má za to, že tento je již dostatečně zohledněn v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení. Zavinění žalobce na délce řízení spočívající v odročení jednání na žádost žalobce z důvodu dovolené soud nezohlednil, neboť vliv na délku řízení byl zanedbatelný. Žalobci tak náleží zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání v celkové výši 30 000 Kč.

42. Celkem tak soud nad rámec náhrady poskytnuté samotnou žalovanou přiznal částku 48 965 Kč (18 965+30 000). Soud se při formulaci výroku I. dopustil početní chyby, kdy vyhlásil rozsudek, kterým přiznal žalobci částku 58 965 Kč spolu s úrokem z prodlení, ačkoliv při správném součtu by přiznaná částka činila 48 965 Kč s úrokem z prodlení. Uvedená početní chyba se projevila i ve výpočtu úroku z prodlení a v zamítavém výroku II. Soud proto chybu ve smyslu § 164 a § 211 o.s.ř. napravil přímo v písemném vyhotovení rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4518/2018, ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99).

43. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 29. 1. 2020, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 29. 7. 2020, žalovaná vydala stanovisko, kterým přiznala žalobci zadostiučinění až dne 7. 12. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení od 30. 7. 2020. Od tohoto dne žalobci náleží úrok z prodlení z částky 268 842 Kč (tj. ze součtu přisouzené částky a částky vyplacené žalované v rámci předběžného projednání) a od data 8. 12. 2020 z částky 48 965 Kč, která představuje částku poníženou o částečné plnění ze strany žalované. Ve zbytku byla žaloba žalobce výrokem II. zamítnuta.

44. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

45. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

46. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč a náklady nezastoupeného účastníka. Nárok z nemajetkové újmy se na náklady právního zastoupení započítávají tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se domáhal dvou nemajetkových nároků (2x50 000 Kč) a dvou majetkových nároků v součtu představující částku 207 380 Kč (71 100 Kč + 163 280). Celkem hodnota sporu činila 307 380 Kč. Žalobce byl úspěšný v obou nemajetkových nárocích a v nároku na obhajné ve výši 71 100 Kč a v nároku na náhradu ušlého zisku ve výši 65 286 Kč, celkem tak úspěch žalobce činí 263 386 a neúspěch 43 994 Kč. Úspěch žalobce činil 85,7 %, neúspěch 14,3 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalobci náleží 71,4 % účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady spočívají v 7 úkonech žalobce jako nezastoupeného účastníka - žaloba, částečné zpětvzetí, přípravu k jednání, účast při jednání soudu dne 28. 7. 2021, přípravu k jednání, účast při jednání soudu dne 28. 7. 2021, příprava k jednání, účast při jednání dne 22. 10. 2021, účast při vyhlášení rozsudku dne 1. 11. 2021, dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Za každý z úkonů byla přiznána částka 300 Kč, celkem tedy 2 100 Kč Celkem náklady žalobce činily 10 100 Kč, 71,4 % z této částky činí 7 171 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.