46 C 3/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 216 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 216 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 216 000 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 216 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl v procesním postavení obviněného účastníkem trestního řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce se domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako úhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v neúměrných průtazích v trestním řízení z viny a v důsledku pochybení v rozhodování soudu prvního stupně, když celková délka řízení dosáhla zhruba 9 let. Proti žalobci bylo trestní stíhání zahájeno [datum], konečný rozsudek byl vynesen dne [datum]. Žalobce se svým nárokem obrátil na žalovanou podáním ze dne [datum]. Ačkoliv byla povinna vyřídit podání žalobce ve lhůtě 6 měsíců, odmítla nárok žalobce teprve podáním ze dne [datum]. Uznala, že v trestním řízení došlo k nezákonným nedůvodným průtahům, zhodnotila ovšem, že jako přiměřená satisfakce postačí konstatování nesprávného úředního postupu.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Potvrdila, že obdržela žádost žalobce, které bylo částečně vyhověno, když bylo žalovanou konstatováno, že v předmětné věci došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“). Poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje odpovídající okolnostem případu. Současně uvedla, že konečné rozhodnutí ve věci nabylo právní moci dne [datum], žalobce se však svou žalobou obrátil na soud až [datum]. V návaznosti na tuto skutečnost žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce.

3. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce se svým podáním ze dne [datum] obrátil na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy spočívající v neúměrných průtazích trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v částce 216 000 Kč, jak je patrné z jeho podání nazvaného Uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem dle zák. č. 82/1998 Sb.

6. Ze stanoviska [stát. instituce] ze dne [datum] je patrné, že žalovaná podání žalobce obdržela dne [datum] a po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 8 let a 7 měsíců, když trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne [datum] a skončilo právní mocí odsuzujícího rozsudku, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná ve stanovisku konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a tuto formu zadostiučinění považuje za zcela dostačující a přiměřenou formu kompenzace.

7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že se dne [datum] se konalo hlavní líčení, při kterém byl hlášen rozsudek ohledně žalobce a dalších dvou obviněných tak, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku a pokračující zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Žalobce byl odsouzen k úhrnnému trestu 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podáním doručeným soudu dne [datum] se žalobce vzdal práva odvolání proti rozsudku, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo žalobci doručeno dne [datum] s vyznačenou doložkou právní moci.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 609 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět mohla.

9. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žalobu je namístě z důvodu promlčení nároku zamítnout, když žalovaná námitku promlčení vznesla ve svém vyjádření k žalobě. Soud z procesní ekonomie nezjišťoval, zda je dán základ nároku, tj. nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, byť lze připustil, že délka trestního stíhání trvající 8 let a 7 měsíců nasvědčuje, že tomu tak patrně bude.

10. Ustanovení § 32 odst. 3 zákona upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem.

11. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení, promlčecí doba pak činí 6 měsíců. Rozsudek v naříkaném řízení nabyl právní moci dne [datum], promlčecí doba počala běžet [datum], žalobce svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], čímž ve smyslu § 35 zákona promlčecí doba neběžela po dobu 6 měsíců, tj. do [datum], následně však bez ohledu na skutečnost, že žalovaná nárok ve lhůtě předběžně neprojednala, opětovně počínaje dnem [datum] plynula dál a uběhla marně dne [datum]. Žalobce však svůj nárok uplatnil žalobou u soudu až dne [datum], tj. výrazně po uplynutí promlčecí doby.

12. Ačkoliv by se mohlo zdát, že promlčecí lhůta v délce 6 měsíců je poněkud krátkou, byla Ústavním soudem shledána ústavně konformní, neboť jí není mezi jednotlivými poškozenými založena nerovnost intenzity kvalifikovatelné jako protiústavní, ani jím není bezdůvodně privilegován stát; nejde též o projev svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (Usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

13. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jak je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 30 Cdo 4112/2020).

14. Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

15. Samotná okolnost, že příslušný ústřední orgán se k předběžně uplatněnému nároku v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě nevyjádřil, nepředstavuje nepřípustnou šikanu poškozeného, která by vylučovala možnost uplatnění námitky promlčení ze strany státu jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 3838/2014).

16. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že námitka promlčení byla vznesena žalovanou oprávněně. Soud s přihlédnutím k citované judikatuře neshledal, že by námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je zejména věcí žalobce, který navíc byl zastoupen advokátem, aby dbal o svá práva. V daném případě soud neshledal důvody, které by byly natolik výjimečné nebo extrémně intenzivní, aby jimi bylo lze odůvodnit tak markantní zásah do principu právní jistoty, kterým je odepření práva na uplatnění práva vznést námitku promlčení.

17. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, když žaloba vyla podána po uplynutí promlčecí doby a žalovaná námitku promlčení řádně vznesla.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalobci, když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.