47 C 202/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Šímou sídlem Poděbradova 2995/17, 301 00 Plzeň proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 964 460 Kč, (původně s příslušenstvím)

I. Řízení se zastavuje co do částky 64 460 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 80 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 820 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 167 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 9. 2022 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesenímPolicie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Strakonice, ze dne 12. 12. 2017, č.j.: KRPP, tel. číslo, obviněn ze spáchání trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 (alinea 2), odst. 3 písmeno d) tr. zákoníku a porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Krajské státní zastupitelství v Plzni usnesením č.j. 1 KZV 22/20017-261 ze dne 2. 12. 2021 následně trestního stíhání žalobce zastavilo. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 64 460 Kč představující vynaložené náklady na obhajobu a zaplacení částky 900 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že jeho trestní stíhání trvalo zhruba 4 roky, byl stíhán za trestný čin spojený s výkonem jeho zaměstnání, které bylo zdrojem jeho příjmu a o které v důsledku trestního stíhání přišel. Nemajetkovou újmu zvyšovala skutečnost, že mu bylo kladeno za vinu spáchání více trestných činů, jakož to, že trestní stíhání bylo zahájeno dvakrát, čímž se podstatným způsobem zhoršil jeho zdravotní stav. Závažnost zásahu orgánů činných v trestním řízení do poklidného života žalobce zvyšovala i skutečnost, že by měl hradit náhradu škody v řádech milionů korun českých, což by pro něj bylo likvidační a výrazně by zasáhlo do jeho rodiny, kterou by v případě exekučního vymáhání nebyl schopen živit, resp. poskytnout ji potřebné materiální zázemí; i tímto se podstatně zhoršoval jeho psychický stav. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění v základní částce 400 000 Kč, zvýšené za každý rok trvání trestního řízení o 100 000 Kč, tj. celkem se domáhal 900 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 18. 1. 2023, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 21. 6. 2022 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPP-, Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná, po vydání doplňujícího stanoviska dne 5. 1. 2024, co do částky 57 322,54 Kč, přičemž uvedla, které úkony neodškodnila. Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a omluvou.

3. Původní žalobce, , jméno FO, , nar. dne , datum, , dne , datum, zemřel, přičemž na jeho dosavadní místo nastoupil jeho syn, současný žalobce , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, .

4. S ohledem na výše jmenované plnění žalované po podání žaloby vzal žalobce postupně žalobu v rozsahu nároku na náhradu škody zcela zpět, a to co do částky 57 322,54 Kč pro plnění žalované po podání žaloby a ve zbývající části z důvodu revize žaloby. Se zřetelem na uvedené soud řízení co do částky 64 460 Kč ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. za souhlasu žalované zastavil (výrok I.).

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 21. 6. 2022. Dále nebylo sporu o průběhu namítaného řízení. Usnesením ze dne 12. 12. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 (alinea 2), odst. 3 písmeno d) tr. zákoníku a porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Proti usnesení byla dne 22. 12. 2017 podána stížnost. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 5. 4. 2018 bylo stížností napadené usnesení zrušeno a zároveň bylo policejnímu orgánu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením ze dne 9. 8. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 (alinea 2), odst. 3 písmeno c), d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písmeno b) tr. zákoníku. Proti usnesení byla podána dne 28. 8. 2019 stížnost. Krajské státní zastupitelství v Plzni stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítlo. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 2. 12. 2021 bylo trestní stíhání zastaveno. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 24. 12. 2021.

7. Z účastnického výslechu žalobce, jakožto syna původní žalobce, soud zjistil, že se otci zahájením trestního stíhání obrátil život vzhůru nohama, nedokázal si celou situaci vysvětlit. Trestní stíháno bylo nejprve zrušeno, potom obnoveno, čímž se nemajetková újma prohlubovala. Otec na tom byl psychicky špatně, dříve spolu sportovali, ke konci s ním bylo těžké jakkoliv rozumně hovořit. Po ping-pongu byli zvyklí chodit na večeře, ale i o ty otec postupně ztratil zájem. Jeho velkým koníčkem byly veteráni, rád se o ně staral, jako dárek si vždy přál nějakou součástku k motorkám, avšak po zahájení trestního stíhání upadl i zájem o motorky - když dostal nějakou součástku, zůstala tam ležet netknutá. Otec pracoval jako vedoucí odboru, kdy součástí jeho činnosti byla výstavba sporného sportovního areálu. Má za to, že sice s otcem byla podepsána dohoda, ale předtím bylo otci naznačeno, aby odbor opustil. Otec chodil celoživotně do práce elegantně oblékaný, dříve dokonce působil jako důstojník, měl určitou vážnost, ocenění mezi spoluobčany, což mu později scházelo, když např. byl nucen pracovat na pozici řidiče. O vnoučata úplně přestal jevit zájem.

8. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , manželky původního žalobce, vyplývá, že život původního žalobce se po zahájení trestního stíhání změnil o 180 stupňů, když před zahájením trestního stíhání byl manžel na kariérním vrcholu, dostavěl v obci areál, za což ho všichni obdivovali, vynášeli do nebes, avšak po zahájení trestního stíhání byl vláčen v novinách, bylo poškozeno jeho jméno, jeho pověst, nespal, nejedl, neměl na nic sílu ani náladu. Trestní stíhání tak velmi negativně zasáhlo jejich rodinný život. Dříve se s láskou staral o vnoučata, po zahájení trestního stíhání se jim přestal věnovat, byl apatický, nechtěl s nimi chodit na procházky, vnoučata se domnívala, že je dědeček nemocný. K dotazu soudu svědkyně uvedla, že manžel vyhledal i odbornou pomoc, dokonce byl chvilku umístěn v léčebně v Dobřanech, bral antidepresiva. Svědkyně spolu s kamarády se mu snažila pomoci, rozptýlit ho, avšak manžel byl ve vztahu ke společenským akcím otupený, unuděný, odmítal se jich účastnit. Přátelé se o něj zajímali, ale manžel se za trestní stíhání styděl, tak se jim raději vyhýbal. Svědkyně nebyla sice s to uvést, jakým způsobem pracovní poměr manžela na úřadu městského oboru skončil, ale ten ji tvrdil, že už tam nemůže pracovat, že se na něj kolegové dívají skrz prsty, a to ačkoliv se jim snažil vše vysvětlit a dát věci do pořádku. Později byl ještě zaměstnán několikrát, ale vždy tam vydržel jen chvilku, byly to činnosti, které ho pravděpodobně nebavily, nenacházel v nich uplatnění. Nemohl sehnat „pořádné“ zaměstnání. Před zahájením trestního stíhání hrál manžel squash, ping-pong, zajímal se o motorky, to byl takový jeho fenomén. Po zahájení trestního stíhání se vším přestal. Manžel se bál, že půjde do vězení, že přijde o rodinu.

9. Z článku na č.l. 132 z 16. 12. 2022 s názvem „, Anonymizováno, “ se podává, že v článku je uvedeno jméno žalobce s tím, že se jedná o bývalého vysoce postaveného úředníka, který je podezřelý z trestných činů porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže a porušení povinností při správě cizího majetku. V článku je konstatováno, že , jméno FO, mohl skončit za mřížemi až na 8 let. Z článku na č.l. 133 s názvem „ , Anonymizováno, .“ z 16. 12. 2022 se podává, že spolu s exstarostou je stíhán bývalý vysoce postavený úředník radnice, , jméno FO, .

10. Z lékařské zprávy na č.l. 131 se podává, že původní žalobce udával od prosince 2020 zhoršení psychického stavu, nespavost, stres z očekávání výsledku trestního stíhání, což mělo dopad na celkový zdravotní stav. Vyhledal psychiatrickou ambulanci, dochází k dr. Chválové.

11. Z potvrzení , jméno FO, na čl. 140 vyplývá, že od doby obvinění se původní žalobce začal velmi trápit, připadal si bezmocný, nedovedl pochopit v čem, měl pochybit. Postupně se z něj stal naprosto jiný člověk, což vyvrcholilo jeho kariérním pádem a distancováním „přátel“. „Dnes je to jen torzo mého původně sebevědomého, upřímného a společenského přítele, který se straní společnosti.“12. Z výslechu svědka , jméno FO, , blízkého přítele původního žalobce, vzal soud za zjištěné, že se s původním žalobcem seznámil zhruba před 35 lety, stali se z nich blízcí přátelé, s rodinami pravidelně jezdili na zahraniční dovolené. Často se navštěvovali, diskutovali o všem možném. Trestní stíhání zanechalo na původním žalobci velmi špatné následky, hodně se trápil. Postupně začal brát prášky na psaní, ale bral jich hrozné kvantum, že ho to úplně zdevastovalo. Postupem času zanevřel i na své koníčky – staré motorky. Prášky sháněl všude po známých, svědek mu v tom odmítal pomáhat. Stala se z něho troska. Kvůli trestnímu stíhání přišel o práci, pracoval na plzeňském obvodu. Na konci se s ním nešlo bavit o ničem jiném než o práškách, o ničem jiném se nechtěl bavit. Lidé z vesnice se ho často ptali, jestli „ho už zavřeli“ apod.

13. Dále byly k dokazování provedeny listiny týkající se nároku na náhradu škody, z nichž však soud vzhledem ke zpětvzetí nároku, skutková zjištění neuvádí.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

20. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

22. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

24. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

25. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha soudu, že „sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“26. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

27. Náhrada nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání ve výši 900 000 Kč28. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

29. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 900 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok poskytla toliko konstatování porušení práva a omluvu.

30. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání otce žalobce trvalo od 12. 12. 2017, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 24. 12. 2021, kdy bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno, tedy zhruba 4 roky. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce již jako nepřiměřenou, neboť trvala 4 roky, aniž by byla věc projednávána před soudem.

31. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

32. Žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 (alinea 2), odst. 3 písmeno d) tr. zákoníku a porušení povinností při správě cizího majetku dle § 220 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Tato trestná činnost nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví. Nemajetkovou újmu však zvyšuje okolnost, že žalobce byl stíhán ze spáchání úmyslného trestného činu spojeného s výkonem své funkce a že byl ohrožen vysokou sazbou trestu odnětí svobody/až 8 let/. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

33. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

34. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

35. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že otci žalobce vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv otce žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, rodinného a pracovního života, na zachování osobní cti, důstojnosti a dobré pověsti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že jeho otci v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že v rámci rodinného života došlo ke zhoršení vzájemných vztahů, když otec žalobce se uzavíral sám do sebe, přestal se zajímat o vnoučata, stal se apatickým, vyhýbal se přátelům, jakýmkoliv společenským akcím, což umocnilo, že trestní stíhání bylo zahájeno vůči žalobci dokonce opakovaně a byl ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let. O trestním stíhání žalobce se v širokém okolí vědělo, psalo se o něm i médiích, kde bylo uvedeno i jméno žalobce. Soud má dále za zjištěné, že otec žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen zejména ve svém pracovním životě, kdy byl nucen odejít z úřednického místa na radnici, ostatně ve všech článcích je o něm hovořeno jako o „bývalém vysoce postaveném úředníkovi“. Úřednická práce ho bavila, naplňovala, avšak po zahájení trestní stíhání se na něj kolegové koukali „skrz prsty“. Pak už nemohl žádnou „pořádnou“ práci sehnat a vždy vydržel pracovat jen chvilku, např. jako řidič. V souvislosti s trestním stíháním neměl náladu ani chuť se věnovat svým volnočasovým aktivitám, přestal hrát squash, ping-pong, přestal se zajímat i o svou velkou zálibu – staré motorky. Celé trestní stíhání bylo pro něj nesmírně zdrcující, psychicky náročné, cítil bezmoc. Za trestní stíhání se styděl, proto se začal vyhýbat společenským akcím. Přestal se stýkat se známými, s kamarády. Lidé z vesnice o jeho trestním stíhání věděli, ptali se, „jestli ho už zavřeli?“. Podporu mu poskytovala blízká rodina a kamarád , jméno FO, , ale žalobce se postupem času dostal do stavu, kdy pomoc odmítal a začal hledat psychiatrickou pomoc včetně užívání léků na spaní. Bohužel soud má po provedeném dokazování za to, že užívání léků proti nespavosti přerostlo u žalobce až v závislost. Jde-li o medializaci věci, soud zohlednil, že v žalobcem předložených titulcích je opakovaně skloňováno především jméno starosty a otce žalobce, sic nedospěl k závěru a žalobce tuto skutečnost ani netvrdil, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011). Soud dále zohlednil skutečnost, že otec žalobce byl do té doby osobou bezúhonnou, nebyl stíhán vazebně.

36. Soud ve věci neshledal zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

37. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím „smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi „završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky , částka, (výrok II.). V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné by se otci žalobce stejně dostat nemohlo – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že otec žalobce byl stíhán pro vícero trestných činů, a to v souvislosti se svým úřednickým postem na radnici, což bylo v širokém okolí otce žalobce známo. Nadto se trestných činů měl žalobce dopustit úmyslně a byl ohrožen vysokou výši náhrady škody, až v řádech milionů. Konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s již poměrně vysokou trestní sazbou až 8 let a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného a soukromého života otce žalobce, a předně poškození v pracovní sféře otce žalobce, kdy otec žalobce před zahájením trestního stíhání zastával post vysoce postaveného úředníka na radnici, těšil se vážnosti a úctě spoluobčanů, avšak toto místo musel po zahájení trestního stíhání opustit. Zcela ztratil zájem o volnočasové aktivity (squash, ping-pong, veteráni, večeře se synem, volný čas s vnoučaty), přestal navštěvovat společenské akce, stranil se kontaktu s kamarády a známými, neboť se před nimi za své trestní stíhání styděl. Dále nelze odhlédnout, že kauza byla i medializována a jméno otce žalobce je možno dodnes ve spojitosti s touto kauzou dohledat, což je skutečnost, jež nemajetkovou újmu žalobce zvyšuje. Jak již uvedeno výše, významnou měrou nemajetkovou újmu zvyšuje též skutečnost, že trestní stíhání bylo vůči otci žalobce vedeno opakovaně. Na druhou stranu soud zohlednil, že otec žalobce nebyl stíhán vazebně, věc nebyla projednávána před soudem, byl bezúhonný a rodina a blízcí přátelé ho po celou dobu trestního stíhání podporovali.

38. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

39. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 C 252/2022, kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 150 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, tedy pro trestný čin obdobné povahy související s výkonem profese. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou až 10 let. Trestní stíhání pak trvalo po dobu více jak 11 let. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, žil v nejistotě, jak trestní stíhání dopadne. Stejně jako žalobce se na něm trestní stíhání projevilo zejména v pracovní sféře (poškozený byl vedoucím kontrolního oddělení na finančním úřadě, tedy také se jednalo o vysoce postaveného úředníka, nadto stejně jako v případě otce žalobce ve věku blízkém důchodovému věku). Poškozený byl oproti otce žalobce krácen i na platě. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 80 000 Kč, kdy lze mít za to, že žalobce byl ohrožen nižší trestní sazbou (až 8 let) oproti tomuto poškozenému. Nutno zdůraznit, že trestní stíhání poškozeného ve srovnávané věci trvalo téměř 3x delší dobu a oproti otci žalobce bylo vedeno i před soudy, což je jistě okolnost, jež nemajetkovou újmu podstatnou měrou zvyšuje. Soud má dále za to, že v obecné rovině následky trestního stíhání byly obdobné (zásadní zásah do pracovní sféry, stres, nejistota, ztráta společenského života, apatie k volnočasovým aktivitám), avšak v případě zdejšího žalobce soud zohlednil jak již uvedeno, nižší trestní sazbu, 3x kratší délku trestního stíhání, skutečnost, že řízení probíhalo jen před policií. Medializace věci byla obdobná - o kauze poškozených vyšly nějaké články s uvedením jejich jména.

40. Žalobce obdobný případ, kde by byla přiznána žalovaná částka 900 000 Kč, sám nepředložil, a ani soudu nevyložil, v čem jsou případně zásahy do jeho práv významnější a odůvodňovaly by přiznání vyšší částky, proto soud ve zbývající části 820 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 114 460 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 64 460 Kč škoda představující obhajné). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 107 322,54 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo i jen konstatováním porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013/ - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení). Převážně tak v řízení byl úspěšný žalobce a po odečtení úspěchu žalované mu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 87,53 %.

43. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč- odměny za 5x účelně vynaložený úkon právní služby po 5 700 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby; 2x účast u ÚJ dne 5. 12. 2023 a dne 23. 4. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 34 485 Kč s DPH- paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 5 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 1 815 Kč s DPH- cestovné vozidlem Volkswagen, vzdálenost Plzeň – Praha a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 80, se základní náhradou za 1 km 5,20 Kč při ceně PHM 34,40 Kč/1 litr, při spotřebě 5,2 l/100 km = sazba za 1 km – celkem 6,99 Kč (5,20 + 1,79). Tedy 160 km x 6,99 Kč = 1 118 Kč (cestovné dne 5. 12. 2023).- cestovné vozidlem Volkswagen, vzdálenost Plzeň – Praha a zpět při počtu kilometrů při jedné jízdě 80, se základní náhradou za 1 km 5,60 Kč při ceně PHM 38,70 Kč/1 litr, při spotřebě 5,2 l/100 km = sazba za 1 km – celkem 7,21 Kč (5,20 + 2,01). Tedy 160 km x 7,21 Kč = 1 218 Kč (cestovné dne 23. 4. 2024).- náhrada za promeškaný čas strávený cestou Plzeň – Praha (2x) dle § 14 odst. 3 AT za 8 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 800 Kč.- právní zástupce žalobkyně je plátce DPHTedy celkem činí náklady řízení 43 604 Kč s DPH, z čehož činí přiznaných 87,53 % po drobném zaokrouhlení částku 38 167 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci za účast u jednání dne 5. 12. 2023 nepřiznal náhradu za 2 úkony právní služby, když jednání bylo sice zahájeno ve 14:00 hod a skončilo v 16:03 hod, nicméně od 14:22 hod do 14:44 hod bylo přerušeno, takže celková doba trvání úkonu nepřesáhla 2 hodiny.