47 C 57/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 1 000 000 Kč spolu s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů 2 100 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 3. 2024 domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením ze 4. 12. 2019 obviněn Policií ČR, krajské ředitelství policie Pardubického kraje, územní odbor Svitavy, oddělení obecné kriminality SKPV, č.j. , adresa, ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2, písm. b) tr. zákoníku. Později došlo ke konkretizaci skutkové věty a úpravě právní kvalifikace č.j. , adresa, ze dne 5.5.2020 a došlo k úpravě právní kvalifikace. Nadále tedy bylo trestní stíhání proti osobě žalobce vedeno pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kdy měl žalobce v období od 19. 9. 2019 do 29. 11. 2019 působit proti tělu syna, kterého měl týrat a způsobit mu ve vyrozumění uvedená zranění. Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách č. j. 2 T 329/2020-660 ze dne 19.5.2021, uznán vinným z týrání syna a byl mu uložen trest. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, načež byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Hradci Králové́ – pobočka v Pardubicích č. j. 14 To 284/2021-694 ze dne 6.10.2021 zrušen a vrácen soudu prvního stupně. Následně dal Okresní soud ve Svitavách návrh na změnu příslušnosti a Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 2 Ntd 4/2022 ze dne 5. 5. 2022 určil příslušným soudem Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pak rozsudkem č.j. 64 T 1/2022-841 ze dne 28. 3. 2023 zprostil žalobce obžaloby. Konkrétně žalobce požadoval zaplacení částky 1 000 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním. K nemajetkové újmě žalobce uvedl, že dne 30. 11. 2019 byl nezletilý syn , jméno FO, žalobci na základě tzv. rychlého předběžného opatření odebrán z péče a tento dodnes syna zpět do péče nedostal. Nezletilý byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. 0 Nc 6610/2019-284 ze dne 29. 5. 2020 svěřen do společné pěstounské péče svých prarodičů, později byl rozsudkem téhož soudu č. j. 0 Nc 6610/2019-756 ze dne 29. 6. 2022 svěřen do péče své babičky , jméno FO, . Ačkoli se žalobce pokusil získat syna zpět do své péče, byl nezletilý , jméno FO, ponechán v péči své babičky rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách č. j. 0 P 242/2022- 824 ze dne 7.6.2023. V trestním řízení sice vyšla najevo jistá nevyzrálost žalobce, avšak výchova mu do budoucna zakázaná nebyla. Nezletilý nicméně zůstal v péči babičky, žalobce zdůrazňoval, že jeho zájem o syna trval po celou dobu trestního stíhání. Další dopad na život žalobce způsobila medializace trestního řízení, okolí žalobce na něj hledělo jako na vinného ze spáchání trestného činu, jako na násilníka. Neustálé obhajování před sousedy bylo pro žalobce obrovskou zátěží. V neposlední řadě došlo vlivem trestního stíhání k neshodám s manželkou, když nyní lze jejich manželství označit jako trvale rozvrácené. Závěrem uvedl, že byla poškozena jeho čest a dobrá pověst, lidská důstojnost, bylo porušeno jeho právo na nedotknutelnost soukromí. Trpěl pocity beznaděje, strachu, stresu, jak trestní řízení dopadne, měl psychické problémy. S ohledem na výše uvedené se domáhal odškodnění ve výši 1 000 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 29. 4. 2022, v němž uvedla, že žalobce u ní dne 28. 7. 2023 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 329/2021´0 (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) Nárok představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním odškodnila konstatováním porušením práva s tím, že požadavek na peněžité zadostiučinění s ohledem na okolnosti případu považovala za nedůvodný. I když nebylo žalobci v trestním řízení s jistotou prokázáno, že se dopustil jednání, která způsobila mnohačetná zranění jeho synovi (zlomenina klíční kosti, zlomeniny žeber, krevní podlitiny v obličeji, na zádech), trestsní soud vyslovil pouhou pravděpodobnost, pokud by žalobce o syna řádně pečoval a těšil se s ním, jak tvrdí, zcela nepochybně by zranění syna odhalil a snažil se mu pomoci. Žalobce sice kontaktoval dětskou lékařku, avšak tuto pravdivě neinformoval o skutečnostech, které vedly ke zraněním (jak vyplývá ze znaleckých posudků a rozsudků soudů v trestní věci), v nemocnici, kde byl syn hospitalizován, by se nedomáhal jeho propuštění bez potřebných vyšetření, což vyústilo ve vydání rychlého předběžného opatření (dle rozsudku opatrovnického soudu). Nevystavil by svého syna riziku opakovaného zalehnutí (dle svého vyjádření). Trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno od 4. 12. 2019 do 25. 4. 2023, tedy 3 roky a 4 měsíce. Okolnosti zahájení trestního stíhání žalobce nasvědčovaly o jeho důvodnosti. Příčinnou zahájení trestního stíhání byl především zdravotní stav nezletilého syna žalobce, který jako kojenec utrpěl vážná poranění vlivem působení násilného jednání a nešetrné manipulace. Vážná poranění byla u syna žalobce zjištěna dětskou lékařkou, která zajistila jeho hospitalizaci. Nezletilý syn žalobce žil v té době se žalobcem a jeho manželkou ve společné domácnosti a byl tak zcela odkázán na jejich péči. Žalobce se k nešetrné manipulaci s kojencem při vyšetřování doznal, přiznal jeho opakované zalehnutí a popsal také jednání své manželky, která odhodila dvouměsíčního syna do náručí žalobce. Ze znaleckých posudků z oboru dětského lékařství, které byly v průběhu vyšetřování vypracovány, a výslechu znalců pak shodně vyplynulo, že původně popisované skutečnosti žalobcem a jeho manželkou, tedy důvody zranění, nemohly způsobit takový rozsah poranění, který byl u kojence diagnostikován. Znalci se shodli ve svých závěrech o tom, že kojenec vykazuje známky syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, vůči němuž bylo opakovaně užito fyzického a psychického násilí. K těmto závěrům dospěli také lékaři, v jejichž péči se kojenec při hospitalizaci nacházel. Tedy s ohledem na shora uvedené má žalovaná za to, že jakékoliv finanční zadostiučinění by bylo v rozporu s dobrými mravy.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nároky předběžně uplatnil, a to dne 28. 7. 2023.

5. Dále byl mezi účastníky nesporný průběh řízení vedený u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 329/2020. Řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 4. 12. 2019 usnesením policejního orgánu PČR, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Oddělení obecné kriminality SKPV, Územního odboru Svitavy, bylo dle ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu, č.j. , adresa, -170971, pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 4. 12. 2019, č.j. , adresa, bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 tr. řádu o zahájení trestního stíhání , jméno FO, , manželky žalobce, pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Opatřením policejního orgánu ze dne 5. 5. 2020 byli žalobce, jeho obviněná manželka a jí zvolená obhájkyně upozorněni na změnu popisu stíhaného jednání (skutku) včetně změny dosavadní právní kvalifikace stíhaného jednání na zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Proti shora zmíněnému opatření policejního orgánu o změně popisu skutku a právní kvalifikace stíhaného jednání žalobce ani jeho obhájce nepodali námitky, resp. žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ve smyslu § 157a odst. 1 tr. řádu. Po skončení vyšetřování dozorová státní zástupkyně OSZ Svitavy podala dne 14. 12. 2020 na žalobce a jeho spoluobviněnou manželku k věcně a místně příslušnému Okresnímu soudu ve Svitavách obžalobu ze dne 14. 12. 2020 pro jednání ohledně žalobce a jeho manželky právně kvalifikované jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obžaloba byla u Okresního soudu ve Svitavách zaevidována pod sp. zn. 2 T 329/2020. Okresní soud ve Svitavách projednal podanou obžalobu v několika hlavních líčeních konaných postupně od 8. 2., 10. 3. a 12. 4.2021 a rozhodl o ní rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č.j. 2 T 329/2020-660, tak, že oba obžalované uznal vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obžalovaným za to uložil podmíněné tresty odnětí svobody za současného vyslovení dohledu a omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradili způsobenou škodu a přiznanou nemajetkovou újmu nezletilému poškozenému. Soud dále rozhodl o náhradě škody a nemajetkové újmě. Z podnětu odvolání obou obžalovaných Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 6. 10. 2021, č.j. 14 To 284/2021-694, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Z podnětu dozorové státní zástupkyně OSZ ve Svitavách následně Okresní soud ve Svitavách rozhodl usnesením ze dne 23. 3. 2022, č.j. 2 T 329/2020-739, o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti podle § 24 odst. 1 tr. řádu, neboť zažalovaný skutek by mohl být kvalifikován jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, k jehož projednání by byl věcně příslušný krajský soud. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 2 Ntd 4/2022, že k projednání věci je příslušný Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, věc zaevidoval pod sp. zn. 64 T 1/2022. Po rozhodnutí vrchního soudu o změně věcné příslušnosti krajského soudu k projednání věci, došlo i ke změně ve věcné příslušnosti státního zastupitelství, když ve věci bylo od 17. 6. 2022 činné Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové pod sp. zn. 1 KZV 40/2022. Krajský soud trestní věc žalobce a jeho obžalované manželky projednal v několika hlavních líčeních a rozhodl o ní rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č.j. 64 T 1/2022-841, tak, že žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný (žalobce). Současně krajský soud týmž rozsudkem uznal obžalovanou manželku žalobce vinnou pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a uložil jí trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 3 let. Rozsudek krajského soudu ohledně žalobce nabyl právní moci dne 25. 4. 2023.

6. Z článku s názvem „Žena hodila batoletem. Soud ji potrestal podmínkou.“ na čl. 76 se podává, že žena hodila dvouměsíční miminko po svém muži. Týrání soud neprokázal. Manželský pár podle obžaloby s dvouměsíčním miminkem zacházel tak, že chlapeček měl zlomeniny, podlitiny i otoky. Podle soudce konkrétní pachatel zůstává skryt, důkazy totiž neumožnily prokázat, kdo dítěti zranění způsobil. Soudce tak muže zprostil obžaloby, žena dostala podmínečný trest, neboť soudu se podařilo rozklíčovat pouze jeden z případů, kdy se s dítětem zacházelo hrubě. V článku jsou uvedeny iniciály L. Ž. Dále je v článku popsán jeden konkrétní incident, kdy manželka žalobce pohodila synem. Z článku vyplývá, že žalobce vinu odmítal. Poranění dle něj způsobilo zalehnutí dítěte, které s nimi spalo v posteli, a dále zranění mohla způsobit následná resuscitace chlapečka.

7. Z článku s názvem „Hodila synkem, dostala podmínku“ se podává, že podlitiny, zlomeniny žeber i klíční kosti během prvních dvou měsíců chlapečkova života, ze všech těchto zranění se zpovídaly u soudu matka 32 let a otec 30 let ze Svitavska. Hrozilo jim až osm let vězení. Muž vyvázl bez trestu, žena s podmínkou. Hochův táta, tedy žalobce, vysvětloval zranění tím, že ho někdy ve spánku zalehl v posteli. Uvedl, že byl pode mnou a lapal po dechu. Soudu se týrání nepodařilo prokázat, otce proto viny zprostil. U článku je fotografie žalobce a jeho manželky se začerněnými obličeji. Shodně o případu žalobce popisují články Pardubického deníku s názvem „Tak si ho vem. Žena hodila dvouměsíčním po muži, týrání soud neprokázal.“ na čísle listu 180 a následující. V článku z Pardubického deníku jsou dále dopodrobna vypsána zranění miminka, která mu měla být způsobena, a to včetně úderů, silného držení a stištění těla v oblasti hrudníku a obličeje, které způsobily krevní podlitiny, oděrky, podlitiny, zlomeniny klíční kosti. Obdobně o případu žalobce hovoří článek zveřejněný na stránkách iDNES.cz na čísle listu 99 ze dne 25. 10. 2022 s názvem „Tak si ho vem, řekla podle spisu matka, a hodila novorozencem po manželovi.“ V článku je dále konstatováno, že znalecké posudky rodiče charakterizovaly jako nevyzrálé, nezodpovědné osobnosti se zaměřením na sebe.

8. Z předvolání na čísle listu 75 spisu se podává, že u Okresního soudu v Blansku se vede řízení žalobce s manželkou , jméno FO, o popření otcovství k nezletilé , jméno FO, , když z protokolu o jednání vyplývá, že manželka žalobce podala návrh na rozvod.

9. Z individuálního plánu ochrany dítěte na čísle listu 74 se podává, že ve věci nezletilého , jméno FO, , narozeného 19. 9. 2019, má být zajištěn kontakt nezletilého s rodiči v bezpečí, rodiče si najdou psychologa, je vhodné, aby probíhala terapie, aby na sobě rodiče pracovali s cílem zajistit bezpečí nezletilého. Mělo by se jednat o dlouhodobou záležitost.

10. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době na čísle listu 73 ze dne 14. 12. 2020 se podává, že na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 11. 2020, žalobce byl u Spotřebního družstva jednota v Uherském ostrohu zaměstnán jako prodavač na prodejně , adresa, , avšak v souladu s ustanovením § 66 zákoníku práce byl tento pracovní poměr zrušen ve zkušební době, že tento skončí 16. 12. 2020.

11. Ze zprávy o hospitalizaci na čísle listu 71 se podává, že žalobce byl dne 24. 9. 2022 hospitalizován v nemocnici Boskovice s tím, že ho tížilo motání hlavy, brnění končetin, zvracel, bolelo ho u srdce, špatně mu bylo. Diagnostikována úzkost, deprese, doporučena konzultace s psychologem při zhoršení stavu i cestou psychiatrické ambulance.

12. Z čestného prohlášení matky žalobce na čl. 107 soud zjistil, že nevěděla, jak s žalobcem komunikovat, nikdy neměla s manželkou žalobce dobrý vztah, věřila, že to žalobce neudělal. Malého Lucaska viděla jen dvakrát. Uvedla, že rodina, známí věřili, že je nevinný, ale okolí ho pomlouvalo. Přišel o možnost trénovat děti fotbal, neboť všichni si na něj koukali, co to je za člověka, který týrá dítě. V žádné práci nevydržel, ve zkušební době ho vždy propouštěli. Nezvládl to po psychické stránce, nezvládl se soustředit na psychické výkony a povinnosti. Odbornou pomoc si vyhledal sám, ona s ním sama navštívila psycholožku Mgr. Koutníkovou. Nejhorší bylo, když se případ , jméno FO, dostal do novin. Musel i na pohotovost psychiatrie do Olomouc. Nezvládal to, psal jí, že chce skončit, že nic neudělal, že ho život nebaví, že přišel o vše. Nyní má žalobce novou přítelkyni, má lepší práci.

13. Z potvrzení o platbách na čísle listu 112 a následující se podává, že žalobce byl dne 6. 2. 2023 je vyšetřen psychiatrem ve Fakultní nemocnici Olomouc, stejně tak 17. 11. 2022 a 18. 7. 2022 byl uskutečněn výjezd záchranné služby.

14. Z posudku pracovního hodnocení na čísle listu 116 se podává, že žalobce je od 24. 2. 2023 zastoupen na pozici mlékař. Svou práci nevykonává na maximum, jsou jisté nedostatky, menší spolehlivost. Pracovní smlouva mu končí k 31. 8. 2024, ale bude mu prodloužena na dobu určitou do 31. 8. 2025. Podáno společnost , právnická osoba, Na čísle listu 121 a následující jsou založeny fotografie žalobce s fotbalovými svěřenci a lídr certifikát s datumem vystavení 31. 7. 2020 do datumu platnosti 31. 7. 2023.

15. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 64 T 1/2022–841 na čísle listu 14 se podává, že žalobce byl zproštěn obžaloby. Jeho manželka byla uznána vinou z pokusu přečinu ublížení na zdraví a byla odsouzena k podmíněnečnému trestu odnětí svobody (zásadním důkazem proti odsouzené byla výpověď žalobce), avšak v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že vzhledem k pouze k pravděpodobnostním závěrům o době a vzniku popsaných poranění, tak nelze učinit spolehlivý závěr, kdo, kdy a jakým způsobem zjištěná zranění poškozenému způsobil. Jak je výše uvedeno, soud prakticky vyloučil možnost, že by všechna zjištěná poranění způsobil sedmiletý , jméno FO, . Za méně pravděpodobné považuje, že je způsobila obžalovaná , jméno FO, , za pravděpodobnější soud považuje, že k uvedeným zraněním došlo v důsledku nenáhodného násilí obžalovaného , Jméno žalobce, vůči poškozenému. Jedná se však pouze o závěry nejisté, které nemohou být oporou pro spolehlivý skutkový závěr. V rozsudku soud hodnotil výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, neboť za situace, kdy byl žalobce jinak aktivní a starostlivý a obracel se na dětskou lékařku více, než je obvyklé, se jeví soudu nevěrohodné, že v případě, že by zalehnul syna , jméno FO, a poté zjistil, že nedýchá a následně jej resuscitoval, že by v takovém případě nepřivolal rychlou lékařskou pomoc. Z rozsudku se dále podává, že propouštěcí zprávou nemocnice Prostějov a znaleckým posudkem spolu s výslechem znalce MUDr. Baláže bylo prokázáno, že dne 29. 11. 2019 byla u nezletilého , jméno FO, zjištěna poranění, zlomenina levé klíční kosti staršího data, zlomenina pátého a šestého žebra vpravo staršího data, zlomenina jedenáctého žebra, vpravo čerstvá. Dále byly zjištěny otok rtu, krevní podlitiny pravé části obličeje, plošná krevní podlitina na levé tváři, drobné krevní podlitiny na zádech, drobné oděrky obou dlaní, drobné krevní výronky pod jazykem. Jednotlivá povrchová poranění se projevovala slábnoucí bolestí po dobu několika dnů. Léčba zlomenin trvá okolo tří týdnů, projevuje se pozvolna slábnoucí bolestí. Znaleckým posudkem a výslechem znalkyně MUDr. Hrstkové bylo prokázáno, že nezletilý měl hematom na levé tváři, to je ze dne 14. 11. 2019. Další poranění byla zjištěna dne 29. 11. 2019. Znalkyně uvedla, že zranění muselo být způsobenou opakovanou a nešetrnou manipulací s kojencem, některá zranění mohla být způsobena v souvislosti se zalehnutím dítěte otce, který dítě proplesknul a jednou i resuscitoval, avšak zlomenina klíční kosti neodpovídá zlomenině při resuscitaci. Zlomenina žeber v důsledku zalehnutí je také nepravděpodobná.

16. Z rozsudku Okresního soudu v Prostějově č.j. 0 Nc 6610/2019–284 na čísle listu 22 vzal soud za zjištěné, že nezletilý , jméno FO, byl svěřen do společné pěstounské péče prarodičům. Byla stanovena možnost se stýkat s nezletilým za účasti prarodičů. Nezletilý byl odebrán z péče rodičů na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově, které se stalo vykonatelným 30. 11. 2019. Jednalo se o tzv. rychlé předběžné opatření. Bylo nařízeno za situace, že nezletilý , jméno FO, byl v péči rodičů ohrožen na svém normálním vývoji a zdraví. Spolu s rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách č.j. 0 P 242/2022-824, na čísle listu 40 a následující se podává, že návrh rodičů na zrušení péče jiné osoby ohledně nezletilého , Anonymizováno, byl nakonec zamítnut s tím, že rodiče oznámili, že netrvají, aby byl nezletilý svěřen do jejich péče. Z odůvodnění rozsudku se podává, že následně v červnu 2022 byl nezletilý , Anonymizováno, svěřen do péče , jméno FO, , babičky nezletilého. Ze znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení vedeném proti rodičům bylo prokázáno, že oba rodiče jsou osobami nevyzrálými. Otec není připraven samostatně zvládat nároky dospělého života, má sklony k egocentrismu, lehkovážnosti, nezodpovědnosti a má sníženou odolnost vůči zátěži. U obou rodičů byly zjištěny snížené výchovné kompetence, oběma rodičům bylo doporučeno zařadit se do dlouhodobého sociálně psychologického terapeutického programu za účelem získávání sebekritického náhledu posilování zralých kolem rodičovského myšlení, chování a odpovědnosti. Otec od ledna 2023 dochází do psychologické ambulance Moravské Třebové, jedná se však zatím o poměrně krátkodobou spolupráci, je třeba delší čas ke zjištění, zda předmětná terapie přináší výsledky k posílení osobnosti otce a zda dochází ke zlepšení jeho rodičovských kompetencí. Oba rodiče pak shodně uvedli, že na svěření nezletilého do své péče v současné době netrvají.

17. Z opatrovnického spisu na čísle listu 695 konkrétně ze sdělení společnosti , právnická osoba, . se podává, že pracovní poměr s žalobcem byl ukončen ze strany zaměstnavatele ve zkušební době. V průběhu pracovní směny odešel ze zaměstnání a přestal komunikovat, pracovní poměr by mohl trvat i nadále. Sdělení je ze dne 17. 6. 2022. Ze sdělení na čísle listu 700 , právnická osoba, ze dne 20. 6. 2022 se podává, že pracovní poměr žalobce byl skončen zrušením ve zkušební době ze strany zaměstnavatele. Žalobce pro ně pracoval v období od 13. 1. do 20. 2. 2020. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . na čísle listu 708 opatrovnického spisu ze dne 21. 6. 2022 se podává, že žalobce byl zaměstnancem od 19. 4. 2021 do 26. 7. 2021, když pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele pro časté pracovní neschopnosti. Konečně ze sdělení Jednoty, Spotřební družstvo v Uherském ostrohu na čísle listu 711 se podává ze zprávy ze dne 20. 6. 2022 se podává, že pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnance. Žalobce pracoval pro jednotu od 16. 11. 2020 do 16. 12. 2020, z naší strany nebylo plánováno pracovní poměr ukončit.

18. Ze znaleckého posudku PhDr. Jiřího Mezníka soud zjistil, že vedená poranění vznikla opakovaným tupým násilím o malé a střední intenzitě a převážně menší ploše, které působilo proti obličeji a ústům, v pravé části hrudníku, levé klíční kosti a na ruce poškozeného. Poranění žeber a obličeje pak například opakovaným silným držením těla, rukou či rukama. Mechanismy, například zalehnutí a následná resuscitace spolehlivě nevysvětlují a ze soudního lékařského hlediska se jeví jako krajně nepravděpodobná. Ze soudně lékařského hlediska znalec označil zraněné jako nenáhodná, násilné jednání druhé osoby vůči jmenovanému.

19. Ze znaleckého posudku MUDr. Hrstkové, na čísle listu 413 (opatr. spis) se podává, že u nezletilého , jméno FO, všechny zlomeniny žeber neodpovídají časově. Zlomenina klíční kosti neodpovídá zlomenině při resuscitaci technicky ani časově. Každá zlomenina u dítěte do dvou let se považuje za úmyslně a lze jí považovat za syndrom týraného dítěte. Chlapec byl již v přímém ohrožení života. Chybné bylo jednání otce, že v případě zalehnutí se zástavou dechu nepřivolal lékařskou pomoc. Bolestmi dítě trpělo doma, již před přijetím do nemocnice. Zlomeniny žeber jsou různého stáří a zlomenina klíční kosti jsou typické pro syndrom týraného dítěte. Ve zdravotnické dokumentaci ještě ze 3. 12. 2019 je zápis, že rodiče byli informováni o zlomeninách a neměli vysvětlení. Otec informoval o možném zalehnutí a resuscitaci dítěte až po svém výslechu, jako obviněný následující den, tj. 4. 12. 2019. zlomenina klíční kosti nekoresponduje s výpovědí, ta nemohla být způsobena zalehnutím resuscitací. Ze znaleckého posudku MUDr. Baláže na čísle listu 184 (opatr. spisu) se podává, že ze soudně lékařského hlediska lze zranění , Anonymizováno, označit jako nenáhodné, násilné jednání druhé osoby vůči jmenovanému. Pokud ve výpovědích bylo uvedeno zalehnutí, tyto mechanismy vznik zranění spolehlivě nevysvětlují a ze soudně lékařského hlediska se jeví jako krajně nepravděpodobná. Uvedená poranění vznikla opakovaným tupým násilím o malé a střední intenzitě, které působilo proti obličeji a rtům. Poranění žeber opakovaným silným držením, stištěním těla obličeje.

20. Z účastnického výslechu žalobce vyplývá, že nyní se snaží vést nový život, žije ve Svitavách od září 2023. Od ledna do září 2023 žil v obci , adresa, u svojí matky, nyní je přes dva roky zaměstnán v mlékárnách v řídící pozici, v nepřetržitém provozu. Trénuje děti fotbal třikrát týdně plus zápasy. Toto vykonává od roku 2022. Předtím to měl i v Jaroměřicích v roce 2019 až 2020, avšak kvůli neustálému tlaku okolí, zejména tím, že kauza byla zveřejňována v novinových článkách a zejména tím, že rodiče manželky pravděpodobně posílali zaměstnavatelům a dalším anonymy, toto skončilo. Řekli mu: „týráš dítě, takže vypadni“. Nezletilý , jméno FO, jim byl odebrán hned chvilku po narození. Občas za ním jezdil s manželkou, avšak rodiče, prarodiče nezletilého mají rádi manželku, jeho ne a de facto mu připustili kontakt toliko, když zaplatil za nějaké věci pro , jméno FO, . OSPOD mu řekl, že řešit úpravu styku a dalších je možno až poté, co bude v trestní věci pravomocně rozhodnuto, což respektoval. Žena mu byla nevěrná. Důsledkem toho je, že se jí narodilo další dítě, nezletilá dcera , jméno FO, . Pověst násilníka, člověka, který týrá děti, se s ním nese dodnes, když chtěl jít třeba například na zábavu, byl několikrát napaden. Lidé se mu vysmívají. , adresa, je obec o 700 obyvateli, je to malá obec, tedy kauza žalobce je zde známá. K praktickému lékaři , jméno FO, chodili často, chodili tam společně i s bývalou partnerkou, chodili tam i nad rámec pravidelných kontrol, řešili i takzvaně prkotiny. Stran manželství uvedl, bývalé partnerce vadilo, že hodně času trávil na hřišti, kde trénoval fotbal a vadilo jí, že netráví volný čas s ní. Potom co se rozběhlo trestní stíhání, nikdo nectil presumpci neviny, všichni to brali tak, že týrá děti. Přišel ze dne na den o vše, dokonce měl myšlenky na sebevraždu. Lidé, známí, když se to dozvěděli, tak se na to chodili ptát jeho matky, která to těžce nesla. Přišel i o kamarády. Když chce i dnes s něčím pomoct, nikdo na něj nemá čas. Sebralo mu to koníčky. Byl neustále ve stresu, cítil se psychicky špatně. Nejdříve hledal pomoc psychiatra sám, posléze byl na několika sezeních s matkou, což byla psychologicko psychiatrická poradna v Moravské Třebové, kam dochází doposud, s ohledem na své a časové možnosti lékařky je to zhruba jednou za dva měsíce. Nyní má novou přítelkyni, od které cítí lásku a pohodu, která mu dřív chyběla. Nadále trénuje děti, avšak s ohledem na to, že nemá platnou licenci, funguje něco jako pomocný trenér, tedy musí s ním vždy být ještě někdo, kdo licenci oficiálně má, kdo má za to tu odpovědnost, člověk, který si za to může vzít finanční odměnu. To žalobce nemůže. Pokud byl dotazován na opakované zalehnutí syna, vrací se ke své výpovědi v té části, že přecenil své síly, snažil se pomoci bývalé manželce, která byla po porodu a která si stěžovala, že situaci psychicky ani fyzicky nezvládá, takže se jí snažil pomoct, avšak očividně přecenil své síly. Dodnes toho lituje a bere to jako životní chybu.

21. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

27. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

29. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně) „ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona „nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp .zn. 30 Cdo 2813/2011.

31. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označené trestné činy (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/200). Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

32. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

33. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána.

34. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy, avšak ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že skutkovým okolnostem věci odpovídá zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

35. Žalobce se žalobou domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok odškodnila konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a poskytnutím omluvy.

36. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 4. 12. 2019, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 25. 4. 2023, kdy bylo řízení vůči žalobci pravomocně skončeno ve formě zproštění obžaloby. Kritérium formulované délky řízení zohledňuje „pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek NS z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako přiměřenou, neboť šlo o skutkově složitou věc, kde bylo prováděno rozsáhlejší dokazování, bylo vypracováno několik znaleckých posudků, věc byla rozhodována dvojinstančně.

37. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

38. Žalobce byl stíhán pro trestný čin zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody až 8 let, nicméně jak vyplývá z průběhu řízení, reálně žalobci nepodmíněný trest nehrozil, když prvním nepravomocným rozsudkem byl odsouzen k podmíněnému trestu.

39. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

40. Jak již uvedeno výše, k nemajetkové újmě žalobce uvedl, že dne 30. 11. 2019 byl nezletilý syn , jméno FO, žalobci na základě tzv. rychlého předběžného opatření odebrán z péče a tento dodnes syna zpět do péče nedostal. Nezletilý byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. 0 Nc 6610/2019-284 ze dne 29. 5. 2020 svěřen do společné pěstounské péče svých prarodičů, později byl rozsudkem téhož soudu č. j. 0 Nc 6610/2019-756 ze dne 29. 6. 2022 svěřen do péče své babičky , jméno FO, . Ačkoli se žalobce pokusil získat syna zpět do své péče, byl nezletilý , jméno FO, ponechán v péči své babičky rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách č. j. 0 P 242/2022- 824 ze dne 7.6.2023. V trestním řízení sice vyšla najevo jistá nevyzrálost žalobce, avšak výchova mu do budoucna zakázaná nebyla. Nezletilý nicméně zůstal v péči babičky, žalobce zdůrazňoval, že jeho zájem o syna trval po celou dobu trestního stíhání. Další dopad na život žalobce způsobila medializace trestního řízení, okolí žalobce na něj hledělo jako na vinného ze spáchání trestného činu, jako na násilníka. Neustálé obhajování před sousedy bylo pro žalobce obrovskou zátěží, přišel o zaměstnání, o své koníčky. V neposlední řadě došlo vlivem trestního stíhání k neshodám s manželkou, když nyní lze jejich manželství označit jako trvale rozvrácené. Konstatoval, že byla poškozena jeho čest a dobrá pověst, lidská důstojnost, bylo porušeno jeho právo na nedotknutelnost soukromí. Trpěl pocity beznaděje, strachu, stresu, jak trestní řízení dopadne, měl psychické problémy.

41. Nicméně soud jako zásadní shledal okolnost, že z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 64 T 1/2022–841 se podává, že sic byl žalobce zproštěn obžaloby, lze vzhledem k pouze pravděpodobnostním závěrům o době a vzniku popsaných poranění, tak nelze učinit spolehlivý závěr, kdo, kdy a jakým způsobem zjištěná zranění poškozenému způsobil. Jak je výše uvedeno, soud prakticky vyloučil možnost, že by všechna zjištěná poranění způsobil sedmiletý , jméno FO, . Za méně pravděpodobné soud považoval, že je způsobila obžalovaná , jméno FO, , za pravděpodobnější soud považoval, že k uvedeným zraněním došlo v důsledku nenáhodného násilí obžalovaného , Jméno žalobce, vůči poškozenému. V rozsudku soud hodnotil výpověď obžalovaného jako nevěrohodnou, neboť za situace, kdy byl žalobce jinak aktivní a starostlivý a obracel se na dětskou lékařku více, než je obvyklé, se jeví soudu nevěrohodné, že v případě, že by zalehnul syna , jméno FO, a poté zjistil, že nedýchá a následně jej resuscitoval, že by v takovém případě nepřivolal rychlou lékařskou pomoc. Z rozsudku se dále podává, že propouštěcí zprávou nemocnice Prostějov a znaleckým posudkem spolu s výslechem znalce MUDr. Baláže bylo prokázáno, že dne 29. 11. 2019 byla u nezletilého , jméno FO, zjištěna poranění, zlomenina levé klíční kosti staršího data, zlomenina pátého a šestého žebra vpravo staršího data, zlomenina jedenáctého žebra, vpravo čerstvá. Dále byly zjištěny otok rtu, krevní podlitiny pravé části obličeje, plošná krevní podlitina na levé tváři, drobné krevní podlitiny na zádech, drobné oděrky obou dlaní, drobné krevní výronky pod jazykem. Jednotlivá povrchová poranění se projevovala slábnoucí bolestí po dobu několika dnů. Léčba zlomenin trvá okolo tří týdnů, projevuje se pozvolna slábnoucí bolestí. Znaleckým posudkem a výslechem znalkyně MUDr. Hrstkové bylo prokázáno, že nezletilý měl hematom na levé tváři, to je ze dne 14. 11. 2019. Další poranění byla zjištěna dne 29. 11. 2019. Znalkyně uvedla, že zranění muselo být způsobenou opakovanou a nešetrnou manipulací s kojencem, některá zranění mohla být způsobena v souvislosti se zalehnutím dítěte otce, který dítě proplesknul a jednou i resuscitoval, avšak zlomenina klíční kosti neodpovídá zlomenině při resuscitaci. Zlomenina žeber v důsledku zalehnutí je také nepravděpodobná.

42. Konečně jde-li o tvrzené následky, tyto v řízení nebyly prokázány. Pokud žalobce namítal, že trestním stíháním došlo mj. k rozvratu manželství, toto má soud za vyvrácené samotným výslechem žalobce, jenž uvedl, že manželce vadilo, že tráví hodně času na fotbale a nikoliv s ní, pročež začala vyhledávat přítomnost jiných mladších mužů, případně známých, se kterými „pařila“. Uvedené vyústilo nevěrou, potažmo narozením mimomanželské dcery , Anonymizováno, . Stejně tak žalobce uvedl, že rodiče manželky ho neměli moc rádi, protože o něm před nimi špatně hovořila a konečně z čestného prohlášení matky žalobce se podává, že rodinné vztahy se snachou nebyly dobré, nezletilého viděla jen 2x. Konečně nelze odhlédnout, že jeho manželka byla odsouzena v důsledku výpovědi žalobce, jenž soudu vyjevil situaci ohledně „pohození nezletilého“. Stejně tak má soud za to, že skončení pracovního poměru u Jednoty nebylo v příčinné souvislosti s trestním stíháním žalobce. Ve věci bylo naopak prokázáno, že žalobce měl opakovaně problémy s pracovní docházkou a výkonností a často měnil zaměstnání, resp. všechna byla ukončována ve zkušební době a ikdyž je dnes patrné zlepšení (žalobce je zaměstnán déle jak rok), i nadále jsou ze strany zaměstnavatele tvrzeny nedostatky. Závěrem lze sice připustit, že soud uvěřil, že žalobce trénoval děti fotbal a dostával za to finanční odměnu, což dnes není možné, protože už nemá licenci a bez toho, aniž by jej fotbalový klub navrhl ke zkoušce (když fotb. lub vyčkával skončení trestního řízení), tuto činnost nemůže vykonávat a místo toho začal běhat a hrát tenis, jedná se dle soudu o minimální zásah ve srovnání s níže popsaným jednáním, za něž žalobce nese odpovědnost a pro které mu nebylo přiznáno finanční zadostiučinění.

43. Pro úplnost soud uvádí, že tvrdil-li žalobce, že v důsledku trestního stíhání mu byl z péče odebrán nezletilý syn, toto tvrzení soud shledává jako liché, neboť v průběhu hospitalizace dítěte z podnětu OSPOD Statutárního města Prostějov bylo vydáno usnesení Okresního soudu v Prostějově dne 30. 11. 2019 č. j. 0 Nc 6610/2019-30, tzv. rychlé předběžné opatření, jímž byl nezletilý umístěn do vhodného prostředí se zajištěním lékařské péče do rozhodnutí lékaře o ukončení hospitalizace, když hrozilo, že žalobce hodlá ukončit hospitalizaci dítěte bez možnosti prověření skutečných důvodů poranění. Toto usnesení soudu bylo následně změněno usnesením Okresního soudu v Prostějově č. j. 0 Nc 6610/2019-55 ze dne , datum, , kdy nezletilý syn žalobce byl svěřen do péče , jméno FO, a , jméno FO, , prarodičům. Je zřejmé, že žalobci nebyl syn odebrán v důsledku trestního stíhání, jak tvrdí, nýbrž v důsledku zdravotního stavu nezletilého syna, ke kterému došlo vlivem násilného jednání. O odebrání syna žalobci a jeho manželce bylo rozhodnuto ještě před zahájením trestního stíhání. O ponechání syna žalobce, resp. jeho svěření do péče , jméno FO, , babičky syna žalobce, bylo opakovaně rozhodováno opatrovnickým soudem také z důvodu, že rodiče dítěte byli znalci z oboru psychologie a psychiatrie uznány za nevyzrálé a nezodpovědné a konečně v posledním rozhodnutí ve věci, je konstatováno, že žalobce na svěření nezletilého do své péče netrval (rozsudku Okresního soudu ve Svitavách č. j. 0 P 242/2022-824, 12 P a Nc 151/2023 ze dne 7. 6. 2023). Pokud žalobce tvrdil, že dodnes dochází k psychologovi, má soud za to, že k němu dochází nikoli pro přetrvávající úzkosti a stres související s trestním řízením, ale protože toto bylo žalobci stanoveno, jak individuálním plánem, tak opatrovnickými rozsudky, když žalobce sám vypověděl, že na konzultace dochází od ledna 2023 (shodně jako v odůvodnění opatrovnického rozhodnutí). Závěrem nutno uvést, že ikdyž žalobce dvakrát vyhledal psychiatra, soudu nepředložil žádnou lékařskou zprávu, ze které by plynulo, že to bylo výlučně v příčinné souvislosti s trestním stíháním, když naopak lze mít za to, že vzhledem k vypjaté situaci v rodině – opakované zalehnutí dítěte, následně jeho pohození, odebrání nezletilého, výčitky manželky a její nevěra vyústěná v narození mimomanželské dcery, neúspěchy a nestabilita v zaměstnání mohly všechny ve vsém souhrnu vést k vyhledání odborné péče.

44. Z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011 se podává, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, jejíž aplikaci předpokládá ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. Soud s ohledem na výše uvedené seznal, že konstatování porušení práva je přiléhavou formu a v poměrech posuzované věci zcela plnohodnotnou formu kompenzace.

45. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

46. Soud dospěl k závěru, že uvedená forma odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 224/2010 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 536/2011), kdy poškozenému bylo na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání poskytnuto toliko konstatování porušení práva. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro tr. čin znásilnění v druhém odstavci, tedy byl ohrožen mnohem vyšší tr. (až 10 let) sazbou než zdejší žalobce, tr. řízení trvalo necelý rok. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě trestního stíhání. V obou případech nešlo o vykonstruovanou kriminalizaci a tr. represi, byly prováděny standardní vyšetřovací úkony, které vyšetřování tohoto tr. činu vyžadují, v případě zdejšího žalobce zejména nutno zdůraznit, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že k poranění nezletilého došlo, přičemž poranění mu mohla způsobit pouze osoba žijící s ním ve společné domácnosti. V dané věci odvolací soud konstatoval, že důležitou okolností pro stanovení výše odškodnění bylo i chování poškozeného, který ke vzniku nemajetkové újmy přispěl (požil alkoholické nápoje za účasti nezletilé osoby a následně mezi nimi došlo k sexuálnímu kontaktu). V tomto případě byl poškozený ve srovnávacím případě zproštěn obžaloby ze spáchání tr. činu znásilnění, nicméně s konstatováním, že se určitého nevhodného chování dopustil. Tedy v porovnání s uvedeným případem má soud za to, že byť v řízení nebyl žalobce pravomocně odsouzen pro týrání nezletilého syna (sic ve zprošťujícím rozsudku je výslovně uvedeno, že s největší pravděpodobností se uvedeného jednání dopustil právě žalobce), má soud minimálně za to, že žalobce žil ve společné domácnosti s osobami, které musely týrání způsobit, nebyl-li to žalobce, a pokud žalobce neučinil ničeho, aby uvedenému jednání učinil přítrž, má soud jakékoliv poskytnutí finančního zadostiučinění rozporné s dobými mravy. Uvedené je dále podpořeno tím, že žalobce jak před trestním, tak zdejším soudem přiznal opakované zalehnutí nezletilého, včetně následné laické snahy o resuscitaci, aniž by následně tyto „incidenty“ oznámil praktické lékařce, byť sám vypověděl, že za ní s nezletilým jinak chodili často, i s „prkotinami“, přičemž toto neoznámil ani v nemocnici, když byl dne 3. 1.2. 2019 seznámen s diagnostikovanými zraněními syna a uvedené přiznal až ve své výpovědi dne 4. 12. 2019. S ohledem na okolnost, že soud konstatoval, že se skutek stal a že jej pravděpodobně spáchal žalobce, nebo jiná osoba s ním žijící ve společné domácnosti (obdobně jako v případě poškozeného ve srovnávaném případě), avšak k odsouzení v trestněprávní rovině nedošlo (pouze k pravděpodobnostním závěrům o době a vzniku popsaných poranění, tak nelze učinit spolehlivý závěr, kdo, kdy a jakým způsobem zjištěná zranění poškozenému způsobil), soud shledal jako v případě poškozeného ve srovnávaném případě jako dostačující formou satisfakce konstatování porušení práva. Porovnáním s tímto případem, tak soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva žalobce je odpovídající a zcela dostatečnou satisfakcí, přičemž relutární zadostiučinění by bylo se shora popsaných důvodů v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, a proto žalobu v této části shledal neopodstatněnou.

47. Jde-li o medializaci věci, soud nedospěl k závěru, že by sdělovací prostředky porušily zásadu presumpci neviny. Medializace případu je tak prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu a nelze ji přičítat žalované k tíži (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 4280/2011).

48. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná, proto je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání dne 25. 6. 2024 a přípravu a účast u jednání dne 23. 7. 2024 (jednání trvalo od 9,40h do 11:50h, následně 12:20h – 14:58 h, tj- celkem 3x 300 Kč)dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (výrok II.).