4 C 3/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o 232 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 177 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 55 000 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 70 992 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 232 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že v lednu 2021 účastníci uzavřeli v ústní formě smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalované formou bezhotovostního převodu zapůjčil částku 232 000 Kč. Splatnost zápůjčky nebyla mezi účastníky sjednána, žalobce žalovanou vyzýval k jejímu vrácení ústně a následně dne 25. 10. 2022 písemně a dne 1. 11. 2022 e-mailem. Žalovaná dosud žalovanému nic neuhradila. K platbám žalované uvedl, že se nejednalo o splátky zápůjčky, ale o příspěvky na společné životní náklady, které postupně započítával na jím hrazené položky od 1. 4. 2019 (viz. tabulka v podání ze dne 29. 2. 2024 na č. l. 266-276 spisu, např. platbu z 8. 2. 2021 započetl na položky z 1. a 17. 4. 2019, platbu z 14. 2. 2021 na položky z 17. 4. 2019 až 28. 6. 2019, a podobně, až poslední platbu z 7. 12. 2021 započetl na položky z 16. 7. 2021 až 20. 7. 2021).

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že nesporuje uzavření smlouvy o zápůjčce a její poskytnutí ve výši 232 000 Kč (po původní obraně spočívající v tom, že se jednalo o dar). Má však za to, že zápůjčku žalovanému již splatila platbami provedenými z jejího bankovního účtu na bankovní účet žalobce v období od 20. 1. 2021 do 23. 12. 2021. Se zápočtem provedeným žalobcem nesouhlasila, mezi účastníky nikdy nebyla dohoda o tom, jak se budou podílet na společných životních nákladech.

3. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 10. 2022 soud zjistil, že touto žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 255 135,20 Kč do 31. 10. 2022. Výzva byla žalované doručena e-mailem a poštou, jak vyplývá z potvrzení o odeslání e-mailové zprávy a z kopie obálky.

5. Z výpisu bankovního účtu žalobce č. č. účtu soud zjistil, že dne 20. 1. 2021 odeslal na účet žalobkyně č. č. účtu částku 232 000 Kč.

6. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně č. č. účtu v období od června 2019 do března 2022 soud zjistil následující: Na daný účet chodily žalované pravidelně platby od spol. právnická osoba, a to od června 2019 do prosince 2019 ve výši 2 970 Kč měsíčně a od října 2019 v různé výši. 20. 1. 2021 byla na daný účet připsána z účtu žalobce částka 232 000 Kč. Platbou z 18. 2. 2021 byla splacena exekuce ve výši 234 165,15 Kč. Mezi účtem žalované a účtem žalobce je zde velké množství plateb, a to oběma směry. Platby se pohybují v rozmezí desítek tisíc měsíčně, většinou platby poukázané spol. právnická osoba odpovídají následně platbám, které byly zaslány na účet žalobce. Od května 2020 do prosince 2021 je na účet žalobce zasílána částka kolem 30 000 Kč, někdy 40 000 Kč měsíčně.

7. Z dohody o provedení práce mezi spol. právnická osoba, jejímž jednatelem je žalobce, a žalovanou uzavřené dne 21. 3. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla pro společnost právnická osoba vykonávat práce v rozsahu max. 300 hodin za odměnu ve výši 110 Kč za hodinu.

8. Z dohody o provedení práce mezi spol. právnická osoba, jejímž jednatelem je žalobce, a žalovanou uzavřené dne 1. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně měla pro společnost právnická osoba vykonávat práce v rozsahu max. 300 hodin za odměnu ve výši 220 Kč za hodinu.

9. Ze smlouvy o poskytován služeb mezi spol. právnická osoba, jejímž jednatelem je žalobce, a žalovanou uzavřené dne 9. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně měla pro společnost právnická osoba vykonávat práce za odměnu ve výši 120 Kč bez DPH za hodinu.

10. Z dodatku číslo hodnota ze dne 20. 1. 2021 k rámcové smlouvě číslo hodnota soud zjistil, že právnická osoba poskytuje žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč. Splácení úvěru soud zjistil z připojeného splátkového kalendáře.

11. Z žalovanou nepodepsané smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce na základě této smlouvy žalované zapůjčí bezúročně částku 232 000 Kč a žalovaná mu ji bude splácet po splátkách 5 000 Kč měsíčně.

12. Z nájemní smlouvy ze dne 9. 4. 2018 a z 1. dodatku k nájemní smlouvě soud zjistil, že žalovaná je uvedena jako spolužijící osoba žalobce v nájemním bytě v adresa od 1. 6. 2019. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně.

13. Z výpisu z bankovního účtu spol. právnická osoba č. hodnota vedeného u právnická osoba soud zjistil, že od 8. 6. 2019 byla žalobkyni vyplácena mzda ve výši 2 970 Kč měsíčně a od 14. 2. 2021 do 1. 2. 2022 ve výši 5 500 Kč měsíčně; a dále odměna jako OSVČ ve výši mezi cca 8 000 Kč měsíčně od října 2019 do května 2020 a ve výši cca 30 - 40 000 Kč měsíčně od června 2020 do prosince 2021, (celkem 644 500 Kč).

14. Z výpisu z bankovního účtu žalobce č. č. účtu a č. č. účtu v období od ledna 2019 do ledna 2021 a z připojených faktur soud zjistil placení životních nákladů žalovaného, které odpovídají skutkovým tvrzení uvedeným v tabulce v podání ze dne 29. 2. 2024 na č. l. 266-276 spisu a činí cca 50-80 000 Kč měsíčně.

15. Z výpovědi žalobce zjistil soud následující: S žalovanou se seznámil asi v březnu nebo dubnu 2019, kdy k němu do právnická osoba nastoupila jako brigádnice. Asi po týdnu mezi nimi přeskočila jiskra a asi po měsíci se k němu nastěhovala a následně v jeho firmě začala pracovat na stálo na OSVČ. V té době měla asi 3 půjčky. Se dvěma se jí snažil pomoc, na tu třetí již přišla exekuce. Na ty první dvě jí poskytl peníze, aby je mohla splácet. Už ale přesně neví, jak jí je poskytl, zda bankovním převodem, v hotovosti nebo zda je splácel on ze svého účtu. Co se týče nákladů na společný život účastníků, k tomu uvedl, že účastníci se domluvili, že se na nich budou podílet společně. Na větších výdajích, jako je třeba nájemné, se měli podílet stejným dílem, u ostatních nákladů to bylo každý měsíc jinak. Ohledně vyúčtování těchto dalších výdajů jednou sdělil, že to úplně vyčíslené neměli, vyúčtování si nevedli, prostě se něco spotřebovalo a řešilo se to ad hoc, jindy zase uvedl, že ty částky vyčíslili každý měsíc a řekli si, kolik mu má žalovaná poslat. Žádná konkrétní dohoda dopředu nebyla, prostě každý platil něco a vzájemně si peníze přeposílali, zejména žalovaná mu přeposílala peníze na svoji útratu. Až do ukončení vztahu to bylo v pořádku a nebyl mezi nimi v tomto ohledu problém. Vzájemné závazky na životní náklady (ne na půjčky) v tomto ohledu považoval za vyrovnané, po žalované nikdy nic navíc nechtěl. Poté, co žalované poskytl v lednu 2021 zápůjčku a chtěl, aby mu jí splácela, začaly být mezi nimi problémy a asi v prosinci 2021 se rozešli. Do té doby mu na životní náklady platila, uhradila každý měsíc asi tak 90 % svých nákladů, víc po ní nechtěl. Ohledně zápůjčky se výslovně dohodli, že ji žalovaná bude splácet po 5 000 Kč měsíčně. Smlouvu sepsal i písemně, ale žalovaná ji odmítla podepsat.

16. Z výpovědi žalované soud zjistil následující: S žalobcem se seznámila v roce 2019, kdy pro jeho firmu začala pracovat jako brigádnice ve zdravé výživě. Za pár týdnů spolu začali mít vztah a asi po měsíci spolu začali bydlet. Žádnou konkrétní dohodu ohledně hrazení životních nákladů neměli, jen o nájmu se bavili, že mu bude hradit polovinu. Protože jí však řádně neplatil výplatu a byl to on, kdo měl přístup do jejího bankovního účtu a prováděl z něho a na něj platby, tak se domluvili, že finance bude řešit on sám, v podstatě mu důvěřovala a neřešila to. On po ní ani nikdy nic nechtěl. Poté, co jí žalobce poskytl zápůjčku, sepsali si na papír nějaké životní náklady, domluvili se na nějaké částce asi 30 000 Kč, ve které budou započítány jak životní náklady, tak splátka zápůjčky, měly jí zůstat asi 3 000 Kč. Výše splátek na zápůjčku byla dohodnuta 5 000 Kč měsíčně. Do té doby, než se rozešli, nikdy po ní žalobce nic uhradit nechtěl.

17. Z výpovědi svědka jméno FO soud zjistil následující: S žalobcem se zná asi od roku 2015, s žalovanou od té doby, co pracuje u žalobce. Zda měli účastníci mezi sebou nějakou dohodu ohledně hrazení společných životních nákladů, neví. Je mu známo, že žalobce za žalovanou zaplatil nějaký úvěr a že jí to asi bude strhávat z odměny za práci. Podrobnosti ale neví. Dokud byli účastníci spolu jako partneři, neslyšel je hovořit o tom, že by některý druhému něco dlužil, to nastalo až poté, co se rozešli. O přístupu žalobce do bankovního účtu žalované nic neví.

18. Z výpovědi svědkyně jméno FO soud zjistil následující: Žalovanou měla v pěstounské péči, bere ji jako vlastní dceru. Od žalované ví, že jí žalobce nedával řádný plat, dával jí spíše kapesné, neboť z platu si strhával příspěvek na nájem a na všechno, co platil. Konkrétní dohoda o vyúčtování nákladů mezi nimi nebyla. Dále od žalované ví, že žalobce měl přístup do jejího bankovního účtu, sám s ním disponoval a prováděl platby. Dokud se ve zlém nerozešli, žalobce po žalované nic nechtěl, ani nahradit ten závazek, co za ní zaplatil.

19. Z dalších provedených důkazů (e-mailové korespondence mezi účastníky z doby po jejich rozchodu a z plateb pojistného) soud pro rozhodnutí ve věci žádná podstatná skutková zjištění neučinil. Z výpovědí svědků soud nevycházel, neboť ani jeden ze svědků si nebyl vědom toho, co měli účastníci mezi sebou ujednáno ohledně hrazení společných životních nákladů nebo hrazení poskytnuté zápůjčky, případně to měli pouze z doslechu od některého z účastníků. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě a vzájemné souvislosti, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl soud pochybnosti, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Účastníci se seznámili v lednu 2021, kdy žalovaná začala pracovat jako prodavačka pro společnost právnická osoba., jejímž jednatelem je žalobce. Krátce na to spolu začali mít milostný vztah a asi po jednom měsíci spolu začali bydlet. Ohledně nájemného se domluvili tak, že jej budou hradit napůl. Ohledně dalších plateb týkajících se životních nákladů žádná konkrétní dohoda nebyla, oba však počítali s tím, že se na nich budou určitou měrou podílet. Od samého počátku jejich vztahu až do jeho ukončení v prosinci 2021 probíhaly mezi jejich bankovními účty vzájemné převody, z účtu žalované byly přeposílány na účet žalobce platby cca kolem 35 000 Kč měsíčně. Žalobce je považoval za příspěvek na životní náklady, které měly vysoké, řádově 50-70 tisíc měsíčně. Po žalované po dobu trvání jejich vztahu do prosince 2021 nic víc uhradit nechtěl. Ani žalovaná po dobu trvání jejich vztahu proti této praxi nic nenamítala, jak sama uvedla, finanční stránku vztahu nechala na žalobci. V lednu 2021 žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 232 000 Kč, kterou žalobkyně použila na úhradu exekuce. Ohledně zápůjčky se dohodli, že jí žalovaná bude splácet ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Dle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

23. Dle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

24. Dle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

25. Dle § 570 odst. o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

26. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru.

27. Shodnou výpovědí účastníků má soud za prokázané, že v lednu 2021 poskytl žalobce žalované peněžitou zápůjčku ve výši 232 000 Kč na základě ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. a zároveň mezi nimi bylo sjednáno, že zápůjčka bude hrazena ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. Z výpisů z bankovních účtů žalované (od května 2020) a z výpovědi účastníků má soud za prokázané, že po celou dobou partnerského vztahu účastníků, tj. cca od června 2019 do prosince 2021 byly z bankovního účtu žalobkyně prováděny platby řádově v desetitisících na bankovní účet žalobce. V řízení nebylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána a dodržována konkrétní dohoda o tom, jakým způsobem se budou podílet na společných životních nákladech a jakým způsobem tyto budou vyúčtovávány, z výpovědí obou účastníků však vyplývá, že se na nich měli podílet oba, ačkoli nebylo přesně sjednáno, v jaké výši či poměru. S ohledem na dlouhodobou praxi, která mezi nimi probíhala, a proti které žádný z účastníků nice nenamítal, má soud za to, že uvedenými platbami byly ze strany žalované žalobci kompenzovány vysoké životní náklady, které hradil. Oba účastníci shodně uvedli, že po dobu trvání vztahu mezi nimi v tomto ohledu nebyl žádný problém, ani jeden z nich po druhém nechtěl nic jiného doplatit, neměli vůči sobě žádné dluhy (co se týče životních nákladů), sama žalovaná uvedla, že finanční stránku vztahu nechala na žalobci, neboť tento měl přístup do jejího bankovního účtu, sám s ním disponoval a ona mu důvěřovala. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že i platby prováděné z účtu žalované po poskytnutí zápůjčky, tedy od února 2021, je třeba považovat za platby představující příspěvky na žalobcem hrazené životní náklady v souladu s dosavadní praxí. Účastníky nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by okamžikem poskytnutí zápůjčky mělo v tomto ohledu dojít ke změně. Zároveň však má soud za prokázané ze shodné výpovědi účastníků, že zápůjčka měla být hrazena ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně. S ohledem na to, že mezi účastníky neexistovala konkrétní dohoda ohledně výše příspěvku žalované na společné životní náklady, neshledal soud žádný právní důvod (a žalobce jej ani netvrdil či neprokázal), na základě kterého by žalobce byl oprávněn všechny platby provedené z účtu žalované započíst na životní výdaje a nikoli částku 5 000 Kč na splátky zápůjčky. Soud tedy platby žalované provedené od února 2021 do prosince 2021 započetl co do 5 000 Kč měsíčně, tj. celkem co do 55 000 Kč, na zápůjčku, a co do zbytku je považuje za příspěvek na úhradu společných životních nákladů účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přestala splácet zápůjčku od ledna 2022, ocitla se v prodlení dle § 1968 o. z. s jednotlivými měsíčními splátkami a od okamžiku, kdy se dostala do prodlení s více než dvěma splátkami, mohl žalobce dle § 2394 o. z. od smlouvy odstoupit a požadovat splnění celého dluhu. Za odstoupení od smlouvy považuje soud předžalobní výzvu a výzvu k uhrazení celé zápůjčky ze dne 24. 10. 2022, neboť ačkoli listina výslovně neuvádí, že se jedná o „odstoupení od smlouvy“, je třeba jí posuzovat v souladu s § 555 odst. 1 o. z. dle jejího obsahu, ze kterého je zřejmé, že se týká zápůjčky uzavřené mezi účastníky v lednu 2021 a že žalobce tímto po žalované žádá její uhrazení v plné výši z důvodu jejího prodlení. Zápůjčka se tak stala splatnou v plné výši v souladu se lhůtou, které byla žalobkyni ve výzvě poskytnuta, tj. k 31. 10. 2022.

28. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě vyhověl co do částky 177 000 Kč, co do částky 55 000 Kč žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu žalovaná zápůjčku platbami v období od února do prosince 2021 po 5 000 Kč měsíčně již vrátila.

29. Skutečnost, že žalobce žalované nehradil řádně odměnu z dohod o provedení práce nebo smlouvy o spolupráci žalovaná ani přes výzvu soudu ničím neprokázala. Stejně tak neprokázala, že veškeré platby z jejího účtu činil sám žalobce a že daný účet používal pro „vyvádění“ peněz z firmy. Těmito skutečnostmi se soud blíže nezabýval, neboť je nepovažuje za podstatné pro rozhodnutí. I kdyby tomu tak bylo, trvalo to v podstatě po celou dobu vzájemného vztahu mezi účastníky a dokud svůj vztah neukončili ve zlém a nezačali si tzv. vystavovat jeho vyúčtování, nebyl mezi nimi žádný problém. Jejich vzájemné požadavky vůči sobě či zápočty peněžitých plnění nevycházejí z žádného relevantního právního titulu (s výjimkou smlouvy o zápůjčce, která je mezi nimi nesporná), ale jsou v podstatě zapříčiněny jejich rozchodem a vznikem vzájemných antipatií.

30. Ohledně příslušenství bude soudem rozhodnuto doplňujícím rozsudkem vyhlášeným dne 15. 7. 2024.

31. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 177 000 Kč, tj. co do 76 % a žalovaná co do částky 55 000 Kč, tj. co do 24 %, žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení co do 52 %, tj. co do částky 70 992 Kč. Náklady řízení žalobce v celkové výši 136 523,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 280 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 232 000 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění, žaloba, vyjádření k odvolání z 26. 4. 2023, vyjádření z 8. 9. 2023, účast ne jednání soudu dne 25. 10. 2023, vyjádření z 20. 11. 2023 včetně jeho doplnění z 29. 2. 2024, účast na jednání soudu dne 27. 3. 2024, vyjádření z 30. 4. 2024, účast na jednání soudu dne 29. 5. 204, účast na jednání soudu dne 10. 7. 2024) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 105 160 Kč ve výši 22 083,60 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.