5 C 604/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jarmilou Senešiovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobkyně zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem celé jméno žalobce narozeným 23. 12. 1948, bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 835.540 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje od té části žalobního návrhu, kterým se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z částky 835 540 Kč za den 5. 12. 2013.

II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 835 540 Kč s úrokem z prodlení od 6. 12. 2013 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28. 11. 2017, která byla téhož dne podána u soudu, se žalobci domáhali, aby soud uložil žalovanému zaplatit jim částku 835 540 Kč s úrokem z prodlení od 5. 12. 2013 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky. Žalobci tvrdili, že žalovaná částka představuje ušlý zisk žalobců, neboť žalovaný prodal dne 5. 12. 2013 třetí osobě věc, která patřila žalobci [celé jméno žalobce] a jeho manželce [jméno] [celé jméno žalobkyně], a to hrob v oddělení [číslo] pražského vyšehradského hřbitova a přijal za tento prodej úhradu ve výši 850 000 Kč a tuto si ponechal. Tímto spáchal zločin podvodu, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, přičemž tento trest byl v odvolacím řízení zpřísněn Městským soudem v Praze o trest peněžitý. Po smrti manželky žalobce ad a), [jméno] [celé jméno žalobkyně], se rozšířil okruh poškozených v dědickém řízení o žalobkyně ad b), c) a d), dcery žalobce a jeho manželky [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil za žalobce částku 14 460 Kč za přemístění těla [jméno] [celé jméno žalobkyně] z vyšehradského hřbitova na hřbitov v Ďáblicích, požadují pouze částku 835 540 Kč. Sdělením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 11. 2017 byl žalobce [celé jméno žalobce] upozorněn, s odkazem na ustanovení § 343 odst. 2 trestního řádu, na možnost vymáhat náhradu škody do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci to je od 5. 10. 2017 přednostně před vymáháním peněžitého trestu odsouzeného, aby nebyl zmařen nárok na náhradu škody.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, tvrdil, že žalobcům žádnou škodu nezpůsobil. Vznesl námitku promlčení nároku uplatněného žalobci. Tvrdil, že žalobce [celé jméno žalobce] se dozvěděl nejméně před datem 5. 10. 2014 z kontaktu s JUDr. [jméno] [příjmení], který v té době žalobce zastupoval. JUDr. [příjmení] byl s celou situací seznámen a žalobce tak nebyl zcela bez právního vědomí. Žalobní návrh byl podán u soudu v listopadu 2017, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty na uplatnění nároku na náhradu žalobcem požadované hypotetické škody. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] nejsou v řízení aktivně legitimovány, neboť předmětný hrob na [část obce] nebyl projednán v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Dle rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 25T 67/2016 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5To 207/2017, ze dne 5. 10. 2017 byl odsouzen za to, že dle uvedených rozsudků způsobil škodu ve výši 850 000 Kč poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] a nikoliv žalobcům. Pokud soudy dospěly k závěru, že škoda ve výši 850 000 Kč byla způsobena Ing. [jméno] [příjmení] a o tuto částku se jeho majetek zmenšil, pak by logicky tuto částku nemohli požadovat žalobci, neboť pak by škoda činila přibližně 1 700 000 Kč. Žalobcům nesvědčí žádný právní titul, na jehož základě mohou předmětnou částku po žalovaném požadovat.

3. Žalobci vzali žalobní návrh zpět v té části, kterou bylo požadováno na žalovaném zaplacení úroku z prodlení z žalované částky za den 15. 12. 2013. Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí návrhu řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok I. rozsudku).

4. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25T 67/2016 bylo rozhodováno soudy opakovaně. S nárokem na náhradu škody se v adhezním řízení připojili jako poškození [celé jméno žalobce] s částkou 870 000Kč a [celé jméno žalobce] s částkou 870 000Kč. Rozsudkem ze dne 20. 3. 2017, č.j. 25T 67/2016-238, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] [datum narození] (žalovaný) je vinen, že dne 5. 12. 2013 ve své advokátní kanceláři v [obec a číslo], [ulice] [číslo] uzavřel jako prodávající s poškozeným [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji hrobky, včetně hrobového příslušenství, v odd. 10, na hrobovém místě 21, na vyšehradském hřbitově, k. ú. Vyšehrad v Praze 2, za částku 850.000 Kč, kterou převzal od poškozeného téhož dne, přičemž, aby získal tuto kupní cenu, nepravdivě poškozenému deklaroval, že je nejen nájemcem hrobového místa, ale i výlučným vlastníkem předmětu prodeje na základě dědictví po [jméno] [příjmení], které na něho převede, ačkoli věděl, že předmětná hrobka vč. hrobového příslušenství v tu dobu nebyla jeho vlastnictvím, neboť tuto hrobku prodal na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 manželům [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a že tak vlastnictví hrobky s hrobovým příslušenstvím na něho nemůže převést, přičemž využil skutečnosti, že po podpisu kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 nebyl tento prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů a nebyla ani uzavřena nájemní smlouva o nájmu hrobového místa s manžely [příjmení], a tak poté, co dne 5. 12. 2013 podal na Správě pražských hřbitovů„ Žádost o povolení prodeje hrobového, hrobkového, urnového příslušenství“, uzavřela Správa pražských hřbitovů, se sídlem Praha 3, Vinohradská 2807, nájemní smlouvu k hrobovému místu [číslo] v oddíle [anonymizováno] na vyšehradském hřbitově s poškozeným [příjmení] [příjmení], na základě které se poškozený [příjmení] [jméno] [příjmení] stal jen nájemcem hrobového místa, avšak nenabyl vlastnické právo k hrobce na něm zřízené, čímž způsobil poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] škodu ve výši 850.000 Kč. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2017, č.j. 5 To 207/2017-353 Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se napadený rozsudek zrušuje toliko ve výroku o trestu. Obžalovaný [celé jméno žalovaného] byl odsouzen – při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku a nezměněném výroku o náhradě škody – podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 /dvou/ let; podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 /třiceti/ měsíců. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, § 39 odst. 7 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře jednoho sta denních sazeb po 3.000 Kč, tedy v celkové výměře 300.000 Kč; podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku, pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě, byl obžalovanému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 /šesti/ měsíců. Odvolání obžalovaného bylo zamítnuto. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 10. 2017 Nejvyšší soud usnesením č.j. 7 Tdo 62/2018-54 ze dne 14. 2. 2018 zrušil oba shora citované rozsudky a Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne 9. 4. 2018, č.j. 25T 67/2016 – 444, Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl tak, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] se zprošťuje obžaloby pro shora citovaný skutek, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] byli odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.8.2018 č.j. 5 To 250/2018-484 zamítl odvolání poškozených [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a napadený rozsudek č.j. 25T 67/2016-444 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č.j. 25T 67/2016 – 541 tak, že uznal žalovaného [celé jméno žalovaného] vinným, že vyhotovil a dne 18. 12. 2002 podepsal s poškozeným [celé jméno žalobce], [datum narození], ve své advokátní kanceláři kupní smlouvu, v níž byl obžalovaný uveden jako prodávající a manželé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] jako kupující a na základě které se manželé [celé jméno žalobce] měli stát vlastníky hrobky v odd. [číslo] na vyšehradském hřbitově, k. ú. Vyšehrad, Praha 2,„ vyplacené na dobu trvání hřbitova“, a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, za což měli obžalovanému uhradit kupní cenu ve výši 200.000 Kč, které také z toho důvodu a pro ten účel v době od 18. 12. 2002 do 20. 3. 2003 obžalovanému poškozený [celé jméno žalobce] ve dvou platbách po 100.000 Kč předal, a i když po podpisu této kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 nebyl tento prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů, a tudíž nebyla uzavřena nájemní smlouva s manžely [příjmení] k hrobovému místu, na kterém je hrobka zřízena, žili manželé [celé jméno žalobce] na základě této kupní smlouvy a informací od obžalovaného jakožto advokáta v přesvědčení, že celý hrob i s výlučným právem jeho užívání ke stanoveným účelům jim oprávněně náleží a obžalovaný ani jeho dědici k tomuto majetku nebudou uplatňovat žádné právo, jak bylo výslovně stanoveno i v dodatku ke kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2003, podepsaném obžalovaným, [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], načež po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] v říjnu roku 2013, za situace, kdy [celé jméno žalobce] hřbitovní správa odepřela z důvodu jeho neregistrace jakožto nominálního nájemce hrobového místa udělit souhlas k pohřbení jeho zesnulé manželky, obžalovaný jako nominální nájemce hrobového místa na žádost poškozeného [celé jméno žalobce] poskytl součinnost za účelem uložení zesnulé do hrobu, k čemuž 23. 10. 2013 došlo, následně po pohřbu a uložení [jméno] [celé jméno žalobkyně] do hrobu obžalovaný ze zištných důvodů oslovil poškozeného [celé jméno žalobce] se zdánlivě výhodným návrhem na zpětný odkup předmětu kupní smlouvy - hrobu za částku 300.000 Kč, tedy za částku dvaapůlkrát nižší, než byla její tehdejší reálná prodejní cena, s tím, že by zároveň ve své režii zajistil exhumaci a přeložení zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně] do jiného hrobu na jiný hřbitov, s čímž poškozený vyslovil za sebe předběžný souhlas, s tím, že ještě bude třeba zajistit souhlas dcer zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně] jakožto jejích dědiček, a za této situace, bez vědomí poškozeného [celé jméno žalobce], se kterým měl teprve rozjednán„ zpětný odkup“ předmětu kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002, obžalovaný dne 5. 12. 2013 ve své advokátní kanceláři v [obec a číslo], [anonymizováno] [číslo] uzavřel jako prodávající s Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], jako kupujícím kupní smlouvu, kterou podle čl. II. této smlouvy jako výlučný vlastník hrobky v odd. [číslo] včetně hrobového příslušenství na vyšehradském hřbitově tuto hrobku včetně hrobového příslušenství prodal kupujícímu Ing. [příjmení] a ten ji přijal do svého vlastnictví, a to za kupní cenu 850.000 Kč, aniž by při tom kupujícího Ing. [příjmení] informoval o okolnostech předchozí, dosud mezi stranami nezrušené kupní smlouvy, kterou sjednal před více než deseti lety s manžely [příjmení], včetně možných rizik z neukončeného smluvního vztahu s poškozeným [celé jméno žalobce] hrozících, zároveň s uzavřením kupní smlouvy s Ing. [příjmení] dne 5. 12. 2013 podal na Správě pražských hřbitovů„ Žádost o povolení prodeje hrobového, hrobkového, urnového příslušenství“, na základě které Správa pražských hřbitovů, se sídlem Vinohradská 2807, Praha 3 uzavřela nájemní smlouvu k hrobovému místu č [anonymizováno] v oddíle [anonymizováno] na vyšehradském hřbitově s Ing. [příjmení], přičemž si však obžalovaný, který nejpozději při prodeji hrobky Ing. [příjmení] současně zjistil, že předmětná kupní smlouva s manžely [příjmení] není platná, i za této situace zároveň nadále pro svou potřebu ponechával částku 200.000 Kč, kterou stržil za hrobku od manželů [příjmení], následně dne 20. 3. 2014 došlo se souhlasem poškozeného [celé jméno žalobce] v součinnosti s obžalovaným k přemístění zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně] z předmětného hrobu na vyšehradském hřbitově na ďáblický hřbitov do hrobu k tomu připravenému, přičemž částku cca 15.000 Kč za exhumaci a přemístění zesnulé zaplatil obžalovaný, načež však poškozený [celé jméno žalobce] sdělil obžalovanému, že dcery s prodejem hrobky na vyšehradském hřbitově nesouhlasí, a dal obžalovanému na svou dceru [jméno] [příjmení] spojení s tím, ať o případném zpětném odprodeji hrobu jedná s ní, což obžalovaný neučinil, a poté, když poškozený [celé jméno žalobce] zjistil, že hrob byl prodán Ing. [příjmení], v rámci následného pokračujícího sporu s obžalovaným ohledně hrobu, k němuž poškozený nadále uplatňoval – z titulu v dobré víře uzavřené kupní smlouvy z 18. 12. 2002 a uhrazené ceny 200.000 Kč – vlastnické právo, když poškozenému [celé jméno žalobce] v jednání o urovnání sporu s obžalovaným pomáhal rodinný známý JUDr. [příjmení], odmítl obžalovaný o věci dále jednat a od poškozeného utrženou částku 200.000 Kč poškozenému nevrátil a tuto si neoprávněně a nevratně ponechal pro svou potřebu, což chtěl zastřít tak, že vyhotovil či nechal vyhotovit listinu nepravdivého obsahu datovanou dnem 17. 3. 2014, podle níž za zpětný odkup předmětu smlouvy poškozenému [celé jméno žalobce] vyplatil částku 300.000 Kč a kterou obžalovaný opatřil či nechal opatřit zfalšovaným podpisem poškozeného [celé jméno žalobce], čímž způsobil poškozenému [celé jméno žalobce] škodu ve výši 200.000 Kč, tím si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil takovým činem na cizím majetku větší škodu, čímž spáchal přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a za to byl odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Dále byl obžalovanému uložen peněžitý trest v počtu jednoho sta denních sazeb po 1.000 Kč, tedy v celkové výměře 100.000 Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Obžalovanému byla uložena povinnost zaplatit poškozenému [celé jméno žalobce], [datum narození], na náhradu škody částku 200.000 Kč. Poškozená [celé jméno žalobce], [datum narození] byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž poškozený [celé jméno žalobce], byl se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením ze dne 17. 12. 2018 Obvodní soud pro Prahu 3 opravil vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 10. 2018 tak, že se z jeho výroku vypouštějí výroky o náhradě škody. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2019, č.j. 5 To 67/2019-613 bylo odvolání obžalovaného do rozsudku č.j. 25 T 67/2016 -541 zamítnuto. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3.9. 2019 č.j. 7 Tdo 955/2019-685 zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16.4.2019 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8.10.2018, č.j. 25 t 67/2016-541 a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Nejvyšší soud uzavřel, že výrok o vině obviněného přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1,3 tr. zákoníku je vadný, neboť nemůže obstát pro nedostatek naplnění znaku svěřené cizí věci objektivní stránky trestného činu zpronevěry. Rozsudek soudu prvního stupně, jakož i usnesení odvolacího soudu jsou tedy rozhodnutími, které spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud uvedl, že cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, si přisvojí pachatel, jestliže s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou (v tom se zpronevěra odlišuje od neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 2). Byla-li mu věc nebo jiná majetková hodnota svěřena za účelem opatření určitého prospěchu, považuje se také za její přisvojení, obstará-li si pachatel další prospěch v rozporu s tímto svěřením (tamtéž, s. 2010). Protože však na kupní smlouvě nejsou podpisy všech zúčastněných stran, tato nesplňuje náležitosti. V tomto případě šlo o hrobku, tedy specifický druh nemovitosti, a aby došlo k platnému převodu vlastnického práva této nemovitosti, kupní smlouva musela být uzavřena písemnou formou a splňovat veškeré zákonné náležitosti, včetně podpisu všech smluvních stran (§ 40 odst. 1, 3 a § 46 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný v době uzavření smlouvy s manžely [příjmení] podle občanského práva, je neplatná, právní vztah nevznikl a obviněný proto nepozbyl vlastnictví předmětné hrobky. Kupní cena nebyla poškozeným svěřena obviněnému za nějakým účelem, nýbrž byla úhradou kupní ceny za hrobku (k tomu směřovala vůle účastníků smlouvy) a v dané věci tak absentuje znak svěření cizí věci. S ohledem na to, že obviněnému nebyla svěřena cizí věc, nemohlo dojít ani k naplnění objektivní stránky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V této souvislosti je připomenuta judikatura Nejvyššího soudu, ze které vyplývá, že kupní cena zaplacená kupujícím za prodanou věc náleží prodávajícímu, stává se jeho vlastnictvím, a proto ji nelze považovat za cizí věc, která by mu byla svěřena ve smyslu trestného činu zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku. Prodávající proto může se zaplacenou kupní cenou nakládat volně podle svého uvážení a je pouze povinen vydat prodanou věc kupujícímu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 7 Tdo 822/2014). V okamžiku, kdy obviněný zjistil, že je kupní smlouva neplatná, vznikla mu povinnost vrátit částku, kterou mu poškozený předal jako kupní cenu. Tato skutečnost však neznamená, že by šlo v daném případě o částku obviněnému svěřenou, která by zůstala ve vlastnictví poškozeného. V projednávané věci jde o případ bezdůvodného obohacení podle občanského práva a nikoli o trestný čin zpronevěry, jak jednání obviněného posoudily soudy nižších stupňů, neboť obviněný si ponechal majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, nikoli však svěřenou cizí věc. Následné jednání obviněného, kdy poté, co spolehlivě a objektivně zjistil, že předmětná kupní smlouva není platná, přistoupil k prodeji hrobky dalšímu zájemci Ing. [jméno] [příjmení], aniž by dořešil závazkový vztah s poškozeným, lze sice považovat za značně neetické, avšak jeho jednání v tomto konkrétním případě s ohledem na výše uvedené nemohlo naplnit znaky trestného činu zpronevěry. Rozsudkem ze dne 23. prosince 2019, č.k. 25T 67/2016 - 764, který nabyl právní moci dne23. 12. 2019 byl obžalovaný [celé jméno žalovaného] Obvodním soudem pro Prahu 3 zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 5. 12. 2013 ve své advokátní kanceláři na [obec a číslo], [ulice] [číslo] uzavřel jako prodávající s poškozeným [příjmení] [jméno] [příjmení], nar. [datum] jako kupujícím kupní smlouvu, kterou podle čl. II. této smlouvy jako výlučný vlastník hrobky v odd. [číslo], včetně hrobového příslušenství, na vyšehradském hřbitově, k. ú. Vyšehrad, Praha 2 tuto hrobku, včetně hrobového příslušenství, dává kupujícímu Ing. [příjmení] a ten ji přijímá do svého vlastnictví, a to za kupní cenu 850.000 Kč, a poté dne 5. 12. 2013 podal na Správě pražských hřbitovů„ Žádost o povolení prodeje hrobové, hrobkového, urnového příslušenství“, na základě které Správa pražských hřbitovů, se sídlem Vinohradská 2807, Praha 3 uzavřela nájemní smlouvu k hrobovému místu č. [anonymizováno] v oddíle [anonymizováno] na vyšehradském hřbitově s Ing. [příjmení], ačkoliv věděl, že hrobka zřízená na hrobovém místě [číslo] v oddíle [anonymizováno] na vyšehradském hřbitově není jeho vlastnictvím, neboť tuto hrobku prodal na základě kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 manželům [celé jméno žalobce], [datum narození] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], kteří se podpisem kupní smlouvy stali vlastníky hrobky jako věci nemovité, včetně jejího příslušenství, kdy zároveň využil skutečnosti, že po podpisu kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 nebyl tento prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů a tudíž nebyla uzavřena nájemní smlouva s manžely [příjmení] k hrobovému místu, na kterém je hrobka zřízena, v důsledku čehož se poškozený [příjmení] [jméno] [příjmení] stal nájemcem hrobového místa, nenabyl však vlastnické právo k hrobce na něm zřízené, čímž způsobil na majetku poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení] škodu ve výši 55.690 Kč, v němž je obžalobou spatřován přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] byli odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 12. 2019.

6. Po provedeném dokazování (§ 120 odst. 3 a § 132 o.s.ř.) má soud za zjištěný tento skutkový stav: Dne 18. 12. 2002 podepsal žalovaný [celé jméno žalovaného] s žalobcem [jméno] [příjmení] ve své advokátní kanceláři kupní smlouvu, jejímž předmětem byla hrobka v odd. [číslo] na vyšehradském hřbitově, v k.ú. Vyšehrad, v níž byl uveden jako prodávající a manželé [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] jako kupující. Písemné vyhotovení této smlouvy podepsal žalovaný s otiskem razítka„ [celé jméno žalovaného], advokát, [PSČ] [obec a číslo], [anonymizováno]“ a žalobce [celé jméno žalobce]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] písemné vyhotovení této smlouvy nepodepsala, ačkoliv písemné vyhotovení smlouvy bylo na její druhé straně opatřeno strojopisným textem se jmény kupujících„ [celé jméno žalobce]“,„ [jméno] [celé jméno žalobkyně]“. Smlouva byla vyhotovena ve čtyřech originálních vyhotoveních, s tím, že každá ze stran obdrží po jednom vyhotovení a jeden výtisk je určen pro potřeby příslušné Správy pražských hřbitovů (viz Kupní smlouva ze dne 18.12 s podpisem žalovaného a bez podpisů kupujících a Kupní smlouva ze dne 18. 12. 2002 s podpisem žalovaného a žalobce, bez podpisu kupující [jméno] [celé jméno žalobkyně]). Na základě této smlouvy se manželé [celé jméno žalobce] měli stát vlastníky hrobky na vyšehradském hřbitově (vyplacené na dobu trvání hřbitova), a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, za což měli žalovanému uhradit kupní cenu ve výši 200 000 Kč. Tuto částku žalobce žalovanému předal ve dvou platbách po 100 000 Kč (o tom není mezi účastníky řízení spor). Po podpisu této kupní smlouvy nebyl prodej zaevidován na Správě pražských hřbitovů (pro neochotu žalobce vynaložit další finanční prostředky za nájem). Ačkoli nebyla nájemní smlouva s manžely [příjmení] k hrobovému místu, na kterém je hrobka zřízena uzavřena, žili tito v přesvědčení, že celý hrob i s výlučným právem jeho užívání jim náleží a žalovaný ani jeho dědici k tomuto majetku nebudou uplatňovat žádné právo, jak bylo výslovně sjednáno v Dodatku ke kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2003, podepsaném žalovaným [celé jméno žalovaného], žalobcem [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (viz Dodatek č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 18. 12. 2002). Po úmrtí [jméno] [celé jméno žalobkyně] v říjnu roku 2013, za situace, kdy žalobci [celé jméno žalobce] hřbitovní správa odepřela z důvodu, že nebyl nájemcem hrobového místa, udělit souhlas k pohřbení jeho zesnulé manželky, žalovaný stále jako nájemce hrobového místa na žádost žalobce poskytl součinnost k uložení zesnulé do hrobu, k čemuž 23. 10. 2013 došlo. Poté žalovaný oslovil žalobce s návrhem na zpětný odkup hrobky za částku 300 000 Kč, s tím, že by zajistil exhumaci a přeložení zesnulé [jméno] [celé jméno žalobkyně] do jiného hrobu na jiný hřbitov. S tímto žalobce vyslovil za sebe předběžný souhlas, s tím, že ještě bude třeba zajistit souhlas dcer zesnulé, jakožto jejích dědiček. Žalovaný dne 5. 12. 2013 ve své advokátní kanceláři (poté co usoudil, že kupní smlouva ze dne 18.12.2002 uzavřená s manžely [příjmení] je neplatná), uzavřel jako prodávající (výlučný vlastník) s Ing. [jméno] [příjmení], jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byla táž hrobka v odd. [číslo], včetně hrobového příslušenství, na vyšehradském hřbitově, v k.ú. Vyšehrad. Kupní cena činila 850 000 Kč (viz Kupní smlouva ze dne 5. 12. 2013). Téhož dne podal žalovaný na Správě pražských hřbitovů„ Žádost o povolení prodeje hrobového, hrobkového, urnového příslušenství“, na základě které Správa pražských hřbitovů uzavřela nájemní smlouvu k hrobovému místu na vyšehradském hřbitově s Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaný si částku 200 000 Kč, kterou mu po podpisu kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 žalobce [celé jméno žalobce] předal, ponechal pro vlastní potřebu. Ing. [jméno] [příjmení] nebyl žalovaným informován o předchozích jednáních s žalobcem [celé jméno žalobce]. Dne 20. 3. 2014 došlo k přemístění ostatků paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] z vyšehradského hřbitova na ďáblický hřbitov, přičemž částku za exhumaci a přemístění zesnulé zaplatil žalovaný (o tom není mezi účastníky spor). Dcery žalobce (žalobkyně ad b), c) d) se zpětným prodejem hrobky na vyšehradském hřbitově nesouhlasily. Žalovaný však odmítl dále s žalobci, kteří jsou přesvědčeni o tom, že kupní smlouva ze dne 18. 12. 2002 je platná, o zpětném odprodeji jednat. Částku 200 000 Kč žalovaný žalobci nevrátil. Dle zjištění, která byla učiněna v trestním řízení, žalovaný vyhotovil listinu„ Dohodu o odstoupení od kupní smlouvy“ s datem 17. 3. 2014, podle které se smluvní strany [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobce] dohodly, že vzájemně odstupují od Kupní smlouvy ze dne 18.12.2012 (čl.II.). Současně se smluvní strany dohodly, že kupujícímu náleží odstupné 300 000 Kč s prohlášením, že kupující uvedeným podpisem potvrzuje, že obdržel při podpisu této Dohody v hotovosti výše uvedenou částku, tj. Kč 300 000 (čl. III.). Žalobce popírá, že listinu podepsal a že mu byla částka 300 000 Kč žalovaným předána. Soudní znalec z oboru písmoznalectví Ph.Dr. [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že„ [příjmení] podpis znění„ [celé jméno žalobce] [anonymizováno]“ na originálu„ Dohody o odstoupení od kupní smlouvy“ ze dne 17.3.2014, uzavřené mezi [celé jméno žalovaného] (prodávající) a [celé jméno žalobce] (kupující) u strojopisného textu„ [celé jméno žalobce]“ není pravým podpisem [celé jméno žalobce], [datum narození] (viz Dohoda o odstoupení od kupní smlouvy s datem 17.3.2014 a Znalecký posudek z oboru písmoznalectví ze dne 29.5.2015, poř.č. znaleckého deníku [číslo]). U hlavního líčení, které se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 13.11.2019 (viz protokol č.j. 25 T 67/2016-710) předložil [celé jméno žalobce] soudu další vyhotovení kupní smlouvy z 18.12.2002 s podpisy [celé jméno žalobce] F. a [celé jméno žalobkyně] pod strojopisným textem„ Kupující: [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně]“. Soudní znalec z oboru kriminalistika a písmoznalectví RNDr. [jméno] [příjmení] uzavřel, že v době vzniku této listiny nebyl vyhotoven podpis druhého kupujícího (znění [celé jméno žalobkyně]). Tato kupní smlouva je přímou kopií kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002. Tato kopie byla vyhotovena v době, kdy na listině nebyl ještě podpis druhé kupující [jméno] [celé jméno žalobkyně] (viz další vyhotovení Kupní smlouvy ze dne 18.12.2002 opatřené podpisy [celé jméno žalovaného] s otiskem razítka, [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobkyně], Znalecký posudek ze dne 30.11.2019, poř.č. znaleckého deníku [rok] [rok]).

7. Ačkoliv soud provedl důkaz i jinými listinami, ve svém hodnocení se jimi nezabýval nebo je výslovně nezmínil, neboť tyto důkazy jsou zaměřeny na skutečnosti, které pro rozhodnutí ve věci nejsou podstatné nebo jejich obsah nepřinesl relevantní zjištění.

8. Níže citované právní předpisy aplikoval soud v souladu s § 3028 odst.3 zák.č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), podle kterého se právní poměry vzniklé před 1.1.2014, jakož i práva povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1.1.2014, řídí dosavadními předpisy t.j. zákonem č. 40/1964Sb. občanský zákoník (dále jen obč.zák.).

9. Podle §420 odst. 1 a 3 obč.zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Podle §442 odst. 1 a 2 obč.zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Škoda je majetková újma, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích. Újma spočívá buď v reálném zmenšení existujícího majetku (skutečná škoda), nebo v jeho nezvětšení (nerozmnožení), ačkoliv je bylo možné očekávat s ohledem na obvyklý běh věcí (ušlý zisk). Ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být kumulativně splněny základní náležitosti - porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, zavinění).

10. Podle §40 odst. 1,2,3 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů. Podle §46 obč. zák. musí mít písemnou formu smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. Není-li dodržen požadavek písemné formy, je třeba rozlišovat, zda tuto formu vyžaduje zákon, anebo dohoda účastníků. Pokud písemnou formu vyžaduje zákon, působí její nedostatek absolutní neplatnost smlouvy. V případě nedodržení ujednané formy právního úkonu jde o neplatnost relativní (§ 40a obč. zák.).

11. Základním předpokladem toho, aby účastník v řízení jakožto žalobce uspěl ve věci samé (jde-li o sporné řízení), musí být on i jeho odpůrce (žalovaný) věcně legitimován. Žalobce je aktivně věcně legitimován, když mu svědčí právo, jehož ochrany se domáhá. Nedostatek věcné legitimace nutně vede k zamítnutí žaloby. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že Kupní smlouva ze dne 18. 12. 2002 podepsaná za kupující pouze žalobcem [celé jméno žalobce] je absolutně neplatná pro absenci podpisu druhé kupující [jméno] [celé jméno žalobkyně], neboť předmětem této kupní smlouvy je věc nemovitá – hrobka tj. zděná stavba, která není vedena v katastru nemovitostí (§ 119 odst. 2 obč.zák.). Manželé [celé jméno žalobce] se tak nikdy nestali jejími vlastníky, nebyli oprávněni (oni ani jejich dcery – žalobkyně ad b), ad c), ad d)) tuto hrobku prodat a nemohli ani legitimně očekávat, že se jejich majetek možným prodejem zvýší právě o částku 850 000 Kč, tj. o částku, kterou byl ochoten za tuto hrobku zaplatit Ing. [jméno] [příjmení]. Nebyl to žalovaný, kdo absolutní neplatnost této kupní smlouvy zavinil. Bylo prokázáno, že žalovaný předal jím a žalobcem podepsanou Kupní smlouvu ze dne 18. 12. 2002 žalobci a bylo na žalobci [celé jméno žalobce], aby tuto odevzdal druhé kupující [jméno] [celé jméno žalobkyně] (své manželce) k podpisu. Z písemného vyhotovení Kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002 je zřejmé, že potřeba doplnit na tuto smlouvu vlastnoruční podpis kupující [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyplývala nejen z čl. I. smlouvy, kde jsou jako kupující označeni oba manželé [celé jméno žalobce], ale i ze strojopisného textu na konci listiny„ Kupující: [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobkyně]“. Právní vztah mezi žalovaným a manžely [příjmení] nevznikl a žalovaný proto nepozbyl, na základě absolutně neplatné Kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002, vlastnictví hrobky. Soudu proto nezbylo, než žalobu pro nedostatek aktivní legitimace zamítnout.

12. Podle § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Přitom je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Nikoliv nevýznamné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku či postoj účastníků v průběhu řízení. Soud před vyhlášením rozsudku vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k úmyslu soudu rozhodnout v tomto případě o nákladech řízení tak, že úspěšnému účastníkovi řízení nebudou náklady řízení přiznány. Žalobce se vzdal práva na náhradu svých nákladů řízení a jako zmocněnec žalobkyň uvedl, že bude náhradu nákladů řízení žalobkyň požadovat, pokud bude požadovat náklady řízení žalovaný. Žalovaný trval na návrhu, aby mu soud náhradu jeho nákladů řízení přiznal. Po provedené dokazování dospěl soud k závěru, že zcela výjimečně lze úspěšnému žalovanému náhradu nákladů nepřiznat a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný si ponechal částku 200 000Kč, kterou obdržel jako kupní cenu od žalobce [celé jméno žalobce] a dostalo se mu tak bezdůvodného obohacení, neboť bezdůvodným obohacením je i majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu (§ 451 obč.zák.). Žalobci ad a) a ad c) se obrátili s žalobním návrhem na soud poté, co byli v adhezním řízení odkázáni se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních a jak již uvedl Nejvyšší soud (viz shora): Jednání žalovaného, který poté, co spolehlivě a objektivně zjistil, že předmětná kupní smlouva není platná, přistoupil k prodeji hrobky Ing. [jméno] [příjmení], aniž by dořešil závazkový vztah s žalobcem, lze považovat za značně neetické.