18 C 395/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl JUDr. Ladislavem Nevole, jako samosoudcem, ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného , sídlem Adresa žalovaného , zastoupená Jméno Zástupce , sídlem Adresa Zástupce , o zaplacení 235 125 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, s návrhem na to, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení, z částky , částka, , ve výši 15 % ročně, od , datum, až do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, z částky , částka, , za dobu od , datum, až do , datum, , v celkové kapitalizované výši , částka, , a to do 15-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, na náhradě nákladů řízení, částku ve výši , částka, , a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.2 1. Žalobkyně se původně domáhala, a to svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem , datum, , náhrady nemajetkové újmy, za neoprávněné trestní stíhání, a to v celkové výši , částka, , přičemž, z této částky, požadovala žalobkyně uhradit částku ve výši , částka, , za nesprávný úřední postup, dle § 13, zák. č. 82/1998 Sb., a dále též i částku ve výši , částka, , jakožto náhradu za nemajetkovou újmu, z důvodu nezákonného rozhodnutí, podle ust. § 7 a násl., zák. č. 82/1998 Sb., když žalobkyně svou žalobu podala z důvodu absence reakce Odboru odškodňování , právnická osoba, , a to v zákonné lhůtě šesti měsíců, ode dne vznesení zmiňovaného nároku, jelikož žalovaný byl v prodlení ode dne , datum, .

2. Následně však právní zástupce žalobkyně, a to v podání, datovaném , datum, , zdejšímu soudu sdělil, že žalovaný, po podání žaloby, a tedy dnem , datum, , doručil žalobkyni, prostřednictvím jejího právního zástupce, své stanovisko k onomu požadavku na náhradu nemajetkové újmy, dle kterého žalovaný uznal nárok žalobkyně na náhradu z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního stíhání, v částce , částka, , dále žalovaný uznal i částku ve výši , částka, , a to za nezákonně vykonaný trest, jakož i částku ve výši , částka, , za nezákonné trestní stíhání, takže, dnem , datum, , žalovaný uhradil žalobkyni částku v celkové výši , částka, , a proto tedy žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, vzala, v tomto rozsahu, svou žalobu zpět, a v důsledku čehož tedy podepsaný soud toto řízení, v rozsahu nároku na zaplacení částky ve výši , částka, , ovšem bez příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, z této částky, dle ust. § 96, odst. 2, o. s. ř., zastavil, a to svým usnesením, vydaným dne , datum, , pod č. j.: , spisová značka, , jež nabylo právní moci dnem , datum, .

3. Nadále se tedy, po připuštění změny žalobního návrhu, což zdejší soud učinil při ústním jednání, konaném dne , datum, , stala předmětem žaloby částka ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, , ve výši 15 % ročně, od , datum, do zaplacení, a dále i zákonný úrok z prodlení, a to ve výši 15 % ročně, z oné částky ve výši , částka, , za dobu od , datum, až do , datum, , během níž se žalovaný ocitnul v prodlení.

4. Podepsaný soud tedy zaměřil své zkoumání již jen na onu částku v celkové výši , částka, , jdoucí nad rámec oné částky ve výši , částka, , kterou žalovaný, po podání žaloby, již uhradil, když žalobkyně, v této souvislosti, tvrdila, že takto uhrazená částka však nepokrývá následky jejího utrpení, které žalobkyně prožila v souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním, když, tedy, pokud se jednalo o onu újmu, kterou žalobkyně od počátku požadovala, tak, pokud se jednalo o prvou část onoho nároku, uplatněného žalobou, tak se jednalo o újmu za nepřiměřenou délku trestního řízení, když v této souvislosti žalobkyně požadovala částku , částka, , nicméně, v souvislosti s oním částečným zpětvzetím žaloby, které poté následovalo, byla, ze strany žalovaného, uhrazena žalobkyni částka , částka, , takže, vlastně, zde došlo ke korekci ze strany žalovaného, když žalovaný tvrdil, že zde muselo dojít ke snížení tohoto nároku o 10 %, neboť se jednalo o složitý proces, nicméně, v tomto ohledu však žalobkyně s tímto stanoviskem nesouhlasila, jelikož tvrdila, že se, vlastně, o žádný složitý proces, respektive, o složité řízení, vůbec nejednalo, byť se tedy věcí zabývaly soudy tří stupňů, a, dle názoru žalobkyně, zde právě bylo na místě, naopak, ono navýšení o 10 %, vyvěrající z toho, že, vlastně, došlo k opakovanému zamítání možnosti osvobozujícího rozsudku soudem odvolacím, takže, v tomto ohledu, žalobkyně nárokovala i nadále částku ve výši , částka, , a to za nepřiměřenou délku řízení, a to nad rámec toho, co již bylo, ze strany žalovaného, plněno, s tím, že, pokud se jednalo o další část předmětného nároku, takto uplatněného v rámci zdejšího řízení, tak tedy žalobkyně původně uplatnila, za nezákonné trestní stíhání, v rozsahu 43 měsíců, částku ve výši , částka, , když, z toho titulu, jí bylo uhrazeno, ze strany žalovaného, , částka, , takže zde zbyla k doplacení částka ve výši , částka, , a pokud se ještě jednalo o třetí část předmětného nároku, původně uplatněného v rámci zdejšího řízení, tak se tedy jednalo o odškodnění za nezákonné odsouzení.

35. V této souvislosti žalobkyně tvrdila, že tehdy byla nucena strpět stav svého nezákonného odsouzení, kdy jí byl uložen trest zákazu činnosti řízení motorového vozidla, když předtím prakticky řídila denně, a v tomto ohledu tedy vznesla požadavek na částku ve výši , částka, , tzn., za 6 měsíců předmětného trestu, když se tak jednalo o částku , částka, měsíčně, s tím, že však bylo, ze strany žalovaného, z tohoto titulu, žalobkyni uhrazeno pouze , částka, , takže, pokud se jednalo o požadavek žalobkyně na úhradu tohoto odškodnění, za nezákonné odsouzení, tak se tedy jednalo o požadavek v rozsahu částky , částka, , takže, celkem, žalobkyně, a to součtem částky , částka, - za nepřiměřenou délku trestního řízení, dále částky , částka, - za nezákonné trestní stíhání a též i částky , částka, - z titulu odškodnění za nezákonné odsouzení, požadovala, součtem těchto tří částek, a to ve smyslu již shora zmíněné změny žalobního návrhu, uhradit celkem částku ve výši , částka, .

6. Pokud se jedná o žalovaného, tak ten ovšem setrvával na svém stanovisku, předestřeném v tom smyslu, že tyto nároky, které žalobkyně uplatnila nad rámec onoho, již poskytnutého, plnění, považuje za nepřiměřené.

7. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž vyplynulo, že žalobkyně již od žalovaného obdržela onu platbu ve výši , částka, , s tím, že žalovaný se, v této souvislosti, vyjádřil tak, že ony další nároky, uplatněné ze strany žalobkyně, a to nad rámec již poskytnutého plnění, nejsou důvodné (zjištěno z , Anonymizováno, je tedy , Anonymizováno, , vedený na jméno žalobkyně, ze dne , datum, , a což je tedy ona platba ve výši , částka, , která je zde charakterizována jakožto příchozí úhrada, a vyplývá to rovněž i z nesporných tvrzení účastníků, a dále pak zjištěno i z listiny, obsahující , Anonymizováno, , právnická osoba, - ze dne , datum, ), Anonymizováno8. Pokud se jednalo o další listinné důkazy, tak, v tomto ohledu, soud konstatuje, že doplnil dokazování ještě i listinou, s názvem: „, Anonymizováno, , ze dne , datum, , s hlavičkou , právnická osoba, , což je tedy listina, týkající se onoho příkazu k platbě oné částky, jež byla žalobkyni již poukázána, a to ze dne , datum, .

9. Dále pak soud doplnil dokazování též i listinou, s hlavičkou advokátní kanceláře zástupce žalobkyně, s názvem věci: „Náhrada újmy v trestním řízení“, což je tedy dopis, adresovaný , právnická osoba, , a to v souvislosti s požadovaným odškodněním, ze dne , datum, .

10. Na základě takto provedeného dokazování, kdy žalobkyně vlastně nedoložila ničeho konkrétního, ohledně onoho, z její strany opakovaně tvrzeného, duševního utrpení, které musela během předmětného trestního stíhání snášet, poučil zdejší soud žalobkyni o koncentraci tohoto řízení, v souladu s ustanovením § 118a, odst. 1 a 3, o. s. ř., když, soud, v tomto ohledu, upozornil žalobkyni na to, že, dle jeho názoru, jsou žalobní tvrzení poněkud kusá, a proto tedy soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení a též označila i přiléhavé důkazy, a to v souvislosti se svým primárním žalobním tvrzením, ohledně toho, že zde tedy došlo k natolik zásadnímu zásahu do její nemajetkové sféry, že to zcela odůvodňuje právě ty požadavky, které žalobkyně, v rámci tohoto řízení, uplatnila, když žalobkyně, v této souvislosti, navrhla pouze doplnění dokazování spisem Obvodního soudu pro , adresa, , pod sp. zn.: , spisová značka, (a tedy oním trestním spisem), jakož i svým účastnickým výslechem, a pak i Čestným prohlášením své sestry. V této souvislosti však soud konstatuje, že, i přes toto poučení, jehož se žalobkyni ze strany podepsaného soudu dostalo, žalobkyně, vlastně, již žádné další, a skutečně pádné a zcela přesvědčivé, důkazy neoznačila.

11. Ze zmíněného trestního spisu, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn.: , spisová značka, , soud zjistil, že usnesením policejního orgánu, ze dne , datum, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně, a to ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví, podle § 147, odst. 1, 2, tr. zákoníku, a též i přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku, podle § 151, tr. zákoníku, kteréžto usnesení412. bylo žalobkyni doručeno dnem , datum, . Dnem , datum, byla, k Obvodnímu soudu pro , adresa, , podána na žalobkyni obžaloba. Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno, přičemž proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost. Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , bylo takto stížností napadené usnesení zrušeno a soudu I. stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , vydaným dne , datum, , pod č.j. , spisová značka, , byla žalobkyně zproštěna obžaloby, a to podle ust. § 226, písm. c) tr. řádu. Proti tomuto rozsudku podal, dnem , datum, , státní zástupce odvolání, přičemž usnesením Městského soudu v Praze, ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , byl takto napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a věc byla znovu vrácena soudu I. stupně, k novému rozhodnutí. Dalším rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , byla žalobkyně opět zproštěna obžaloby, a to podle § 226 písm. c) tr. řádu, nicméně, i proti tomuto rozsudku podal, dnem , datum, , státní zástupce odvolání, když dalším usnesením Městského soudu v Praze, ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , byl takto napadený rozsudek znovu zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena opět soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Dalším rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , byla žalobkyně opět zproštěna obžaloby, podle § 226, písm. c) tr. řádu, nicméně, i proti tomuto dalšímu osvobozujícímu rozsudku podal, dnem , datum, , státní zástupce své odvolání. Dalším usnesením Městského soudu v Praze, vydaným pod ve sp. zn.: , spisová značka, , byl takto napadený rozsudek znovu zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému rozhodnutí a současně odvolací soud nařídil, aby byla věc projednána jiným samosoudcem, a pak rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání skutků, uvedených v obžalobě, a zároveň jí byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 12 měsíců a dále i trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 1 roku, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dnem , datum, . Proti tomuto rozsudku tehdy podala žalobkyně, jakož i státní zástupce, odvolání, avšak usnesením Městského soudu v Praze, ze dne , datum, , byla tato odvolání zamítnuta. Až teprve usnesením Nejvyššího soudu ČR, ze dne , datum, , vydaným pod č.j.: , spisová značka, , byla zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů a věc tak byla znovu vrácena Obvodnímu soudu pro , adresa, , s tím, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poté tedy trestní stíhání žalobkyně skončilo rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , vydaným dne , datum, , pod č.j.: , spisová značka, , jímž byla žalobkyně opět zproštěna obžaloby, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dnem , datum, a tím bylo předmětné řízení pravomocně skončeno.

13. Z výše zmíněných skutečností tedy zdejší soud dovodil, že ona, opravdu reálná hrozba, pro žalobkyni, resp., újma, trvala od července 2021 (, datum, ) do prosince 2021 (, datum, ), kdy v její prospěch rozhodl Nejvyšší soud ČR (doručeno v lednu 2022). Ač tedy celé řízení trvalo necelé čtyři roky, tak ovšem pouze po dobu cca půl roku zde vznikla taková situace, kdy žalobkyně skutečně musela čelit reálné hrozbě svého odsouzení i potrestání. Od roku 2018 až do léta roku 2021 se vlastně celá věc pro žalobkyni vyvíjela poměrně příznivě, a to na základě oněch osvobozujících rozsudků, takže, i když zdejší soud se žalobkyní soucítí a též i chápe její obavy, tak se, ale, současně dá říci, že i přes probíhající trestní řízení, jakož i přes opakovaná odvolání státního zástupce, byla žalobkyně soudem I. stupně neustále, a jak, ostatně, nakonec konstatoval i Nejvyšší soud, zjevně důvodně, osvobozována, což tak muselo mít, přece jen, určitým způsobem pozitivní dopad na její psychiku a též to muselo mít pozitivní vliv i na jejího zaměstnavatele, i když žalobkyně tvrdila, že trpěla obavami ze ztráty své pozice úřednice , Anonymizováno, .

14. Za účelem prokázání vzniku škody, dle § 2952, občanského zákoníku, bylo tedy záměrem zdejšího soudu provádět dokazování ohledně toho, jakým, a tedy opravdu podstatným, způsobem došlo k zásahu, v souvislosti s předmětným trestním řízením, do osobnostní sféry žalobkyně.

515. Z obsahu účastnického výslechu žalobkyně však soud zjistil povýtce obecné skutečnosti, kdy žalobkyně tvrdila, že trpěla poruchami spánku, stranila se svých přátel či známých, i své rodiny, též trpěla již zmíněnými obavami ze ztráty své pozice , Anonymizováno, jezdit automobilem za svou matkou do , Anonymizováno, , nechtěla svou matku rozrušovat, a to tím, že by se jí se svým stíháním svěřila, a to především vzhledem k již pokročilejšímu věku své matky i k jejím zdravotním problémům, též si pak žalobkyně stěžovala i na to, že v době, kdy probíhalo její trestní stíhání, hodlala rekonstruovat svůj byt, což ovšem nyní, vzhledem ke zvýšené inflaci i nárůstu cen, již nepřichází v úvahu, a i když zdejší soud, jak již naznačil shora, má pro všechny tyto nářky pochopení, tak ale, na druhé straně, dospěl soud k závěru, že život každého člověka, sám o sobě, v sobě vždy obsahuje určité, permanentní, riziko existence nějakých nepředvídatelných a často i dosti nepříjemných skutečností, často je takový život neplněn i hořkými sousty, s nimiž je nutno se vyrovnat, a proto tedy, pokud se, např., jedná o to, že žalobkyně žehrala na to, že nemohla zadat rekonstrukci svého bytu, tak v tom jí, ale, dle názoru soudu, vlastně nic nebránilo, a pokud žalobkyně po určitý čas nemohla jezdit automobilem do , Anonymizováno, , tak, ale, zde nepochybně funguje veřejná doprava, přičemž vzdálenost z , adresa, rozhodně není nikterak dramaticky značná, a pokud se ještě žalobkyně, jak tvrdila, začala stranit lidí, tak v této souvislosti sice tvrdila, že je společenským člověkem, ač, v určité kontradikci, tvrdila zase to, že je introvertem, takže v takto popsaných souvislostech je soud nucen konstatovat, že zde vznikly i určité rozpory v obsahu účastnické výpovědi samotné žalobkyně a žalobkyně též neoznačila ani žádné další svědky, např., z oblasti výkonu svého zaměstnání, a což tak, v konečném důsledku, vyvolalo na straně soudu dojem i jakési literárnosti, poněkud nereflektující reálné životní utrpení, jež by mohlo být doloženo výslechy živoucích pamětníků její, jistě nezáviděníhodné, situace, v níž se ocitla.

16. Žalobkyně též tvrdila, že v onom trestním spise by se měly nacházet i listiny, jež by se měly týkat výkonu její práce na , Anonymizováno, , a též i docházkové listy, ovšem v rámci předmětného trestního spisu tyto listiny nebyly nalezeny, a to ani právním zástupcem žalobkyně, jemuž soud předmětný spis předložil k nahlédnutí, v souladu s ust. § 129, odst. 1, o. s. ř., když v této souvislosti nebyla nabídnuta soudu ani taková pregnantní tvrzení, na základě nichž by mohl soud učinit takový závěr, jenž by byl bezezbytku s to ozřejmit možnost případného vyhovění žalobě.

17. Jak již tedy bylo naznačeno shora, tak žalobní tvrzení i nářky žalobkyně vyznívaly poněkud literárně, když ovšem žalobkyně ani netvrdila, že by, např., v důsledku předmětného trestního stíhání, nemohla vykonávat nějaké své volnočasové aktivity či koníčky, anebo, případně, i nějakou výdělečnou činnost, a pokud tvrdila, že musela přesvědčovat svého zaměstnavatele o tom, aby svou pozici neztratila, tak ani k tomuto tvrzení však žádné důkazní návrhy neoznačila (např., výslech svých nadřízených či kolegů), a dokonce soudu nepředložila ani svou pracovní smlouvu, takže, právě vzhledem k oné literárnosti, která provázela účastnický výslech žalobkyně, se tedy zdejší soud hodlal zaměřit na poněkud podrobnější a zároveň i důkladnější zkoumání onoho tvrzeného psychického traumatu žalobkyně, a proto tedy zdejší soud dospěl k závěru, že vlastně nebylo, dle názoru zdejšího soudu, zcela dostatečně prokázáno to, že skutečně došlo k tak závažnému zásahu do osobnostní sféry žalobkyně, že by to tedy mělo opravdu naprosto fatální a zcela neblahé důsledky pro její další osobní život, takže, v tomto ohledu, je soud s politováním nucen konstatovat, že žalobkyně již pak žádné další případné svědky, za účelem prokázání svých primárních žalobních tvrzení, o tom, že v důsledku zmiňovaného trestního stíhání opravdu došlo k naprosto destruktivním zásahům do osobnostní sféry žalobkyně, vůbec neoznačila, čímž tak strana žalující soudu prakticky znemožnila se těmito skutečnostmi, jakkoliv podrobněji a do detailů, zabývat, což ovšem podepsaný soud měl původně v úmyslu, jak již bylo naznačeno shora, a proto tedy dospěl soud k závěru, že ono odškodnění, přiznané i uhrazené žalobkyni ze strany žalovaného, je zcela přiměřené.

18. A i když tedy, jak, koneckonců, rovněž vyplynulo i z obsahu obrany žalovaného, bylo mezi oběma stranami tohoto sporu zcela nesporným to, že k předmětnému trestnímu stíhání žalobkyně došlo,, Anonymizováno19. tak, ale, bez podrobnějších údajů, či poznatků, které mohl zdejší soud získat, a to od jiných osob, nežli od žalobkyně, nemohl podepsaný soud plně a se vší odpovědností prozkoumat ony, žalobkyní povýtce obecně tvrzené, negativní zásahy do její osobnostní sféry, takže, z tohoto důvodu, byla do značné míry ztížena i ona možnost komparace tohoto konkrétního případu s jinými, obdobnými, případy, neboť zdejšímu soudu tak nebyly nabídnuty takové důkazní prostředky, aby se soud mohl všemi konsekvencemi tohoto případu jakkoliv podrobněji a hlouběji zabývat.

20. Z výše popsaných důvodů tedy podepsaný soud vyšel z těch údajů či poznatků, které měl k dispozici, když ovšem to, jak se ony, žalobkyní tvrzené, negativní důsledky onoho nezákonného trestního stíhání měly projevovat v psychické rovnováze žalobkyně nebo na jejím psychickém stavu, zůstalo zahaleno jakousi důkazní mlhou, kterou se nepodařilo zcela rozptýlit, když tedy podepsaný soud, v této souvislosti, dále konstatuje, že, pokud jde o ono porovnání tohoto konkrétního případu s jinými, obdobnými, případy, tak zde bylo nalezeno, právě vzhledem k určité absenci oněch poznatků z oblasti negativních, avšak zcela konkrétních a jednoznačných, dopadů na psychiku žalobkyně, jen nepříliš mnoho styčných bodů, z nichž by podepsaný soud mohl, při svém rozhodování, vycházet.

21. Strana žalující, vlastně, navrhla jen provedení účastnického výslechu žalobkyně, který soud provedl, a z nějž vyplynuly vlastně stejné skutečnosti, jako ty, které již byly obsaženy v textu původní žaloby i jejího následného doplnění, a které soud vyhodnotil, jak již bylo naznačeno výše, jakožto poněkud obecné, až literární, a tedy postrádající vylíčení zcela konkrétních a nezaměnitelných okolností.

22. Žalobkyně totiž dále tvrdila, že sebe sama vnímá jako osobu pomáhající druhým, kdy jí velmi záleží na jejím morálním kreditu, jehož ztrátu by pociťovala velmi silně, nicméně, žalobkyně v této souvislosti neoznačila žádné důkazy, např., svědky, kteří by mohli potvrdit onen proklamovaný nesobecký přístup žalobkyně k druhým, jakož i způsob takto deklarované připravenosti pomáhat druhým, jež by byla trestním stíháním paralyzována, takže soudu opět není zcela zřejmé to, co si tedy pod tímto prohlášením, konkrétně, lze představit a jak, případně, byl tento asertivní přístup k jiným lidem ovlivněn, především negativně, a to právě v důsledku onoho trestního stíhání.

23. Pokud se jedná o , Anonymizováno, , jméno FO, , jímž soud rovněž doplnil dokazování, tak soud uvěřil žalobkyni v tom, že se, této své sestře, žalobkyně svěřila se svými problémy, což je právě vtěleno do textu předmětného písemného prohlášení, v němž jsou rovněž opakovány ony poruchy spánku, stud za to, že žalobkyně čelí trestnímu stíhání, jež označila za nespravedlivé, i obavy o ztrátu zaměstnání, s tím, že žalobkyně, dále, v této souvislosti uvedla i to, že však nemůže navrhnout osobní výpověď této svědkyně, jako důkaz, a to z důvodu zdravotního stavu svědkyně.

24. Soud se tedy snažil, v této souvislosti, a to pokud jde o stanovení výše oné nemajetkové újmy, porovnat tento konkrétní případ s jinými případy, což se ovšem ukázalo jakožto poněkud problematické, a to právě vzhledem k absenci konkrétních výpovědí těch osob, které tehdy byly se žalobkyní ve styku a kterých se ony svízele žalobkyně nějakým způsobem mohly dotýkat.

25. Na druhé straně je však zdejší soud toho názoru, že pouhá omluva, ze strany žalovaného, opravdu není, sama o sobě, způsobilá vykompenzovat veškeré útrapy žalobkyně a též ani pocit oné nejistoty, které jí nezákonné trestní stíhání nepochybně muselo přinést, neboť opačný názor by se utápěl jen v rovině povýtce sobeckého náhledu na celou tuto věc, a proto tedy, vedle omluvy, kterou žalobkyně již obdržela, se soud ztotožnil s názorem žalovaného, předestřeným v tom smyslu, že žalobkyni již byla poskytnuta i adekvátní finanční kompenzace, a proto tedy ony další nároky, jdoucí nad rámec již poskytnutého finančního plnění, vyhodnotil soud jakožto nedůvodné.

26. Pokud se jedná o onu možnost porovnávání tohoto konkrétního případu, pomineme-li tu skutečnost, že hodnocení takových případů často přináší i poněkud rozdílná stanoviska, vyvěrající často i ze subjektivních názorů či pocitů, jež se často mohou též diametrálně lišit, a i když se často objevují i mnohem rušivější zásahy, do integrity různých osob, jak je však soudu, z jeho dosavadní7činnosti známo, tak je zde problém i v tom, jak, ta která osoba, jež je předmětem takového rušivého zásahu, tu kterou situaci, v rámci svého okamžitého duševního rozpoložení, vnímá, takže, pokud se, např., jedná o rozsudek Nevyššího soudu ČR, sp. zn.: , spisová značka, , tak zde sice byla poškozenému přiznána částka ve výši , částka, , za trestní stíhání, trvající pouhých sedm měsíců, když, předtím, o této věci rozhodoval Obvodní soud pro , adresa, (sp. zn.: , spisová značka, ), nicméně, pokud však jde o tuto komparaci, tak se ovšem jednalo o takový případ, který byl zhusta medializován, a dokonce tam byla provedena i domovní prohlídka, při níž došlo k vyražení dveří a rovněž i k vystrašení manželky stíhané osoby a též i k vystrašení jejího nezletilého, sedmiletého, dítěte, k čemuž, a tedy k takto poněkud brutálnímu zásahu, v případě žalobkyně, v rámci této projednávané věci, rozhodně vůbec nedošlo.

27. Pokud se ještě jedná o další komparaci, která se zde nabízí, tak soud poukazuje i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR - sp. zn , spisová značka, , v rámci čehož se, právě, jednalo, dokonce, o recidivistu, jemuž, i přesto, však bylo přiznáno odškodnění, a to v rozsahu , částka, , za nezákonné trestní stíhání, jež trvalo více nežli 25 měsíců, přičemž tuto komparaci však hodnotí soud jakožto výrazně nepřiléhavou, a to proto, že zde bylo přiznáno odškodnění, které se, naopak, zdejšímu soudu jeví jakožto nepřiměřeně vysoké, a to právě ve prospěch recidivisty, který, na rozdíl od žalobkyně, rozhodně bezúhonnou osobou nebyl.

28. Dle názoru soudu se tak může jednat, pokud jde o ony komparace, i o subjektivní stanoviska, jež ovšem nelze zobecňovat, nicméně, na druhé straně je však zase nutno vzít v úvahu i to, že Nejvyšší soud ČR, ve svém rozhodnutí - sp. zn. , spisová značka, , zcela jednoznačně, uvedl, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ, vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo po přiměřenou dobu, v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné, nežli peněžní, formy odškodnění. Dovolací soud samozřejmě nepopíral, že „vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, vnáší do jejího života nejistotu a způsobuje pocity frustrace“. Na stranu druhou „spravedlivé postihování činů nebezpečných pro společnost je jedním z klíčových úkolů právního státu a jedním z raison d'être státu jako takového vůbec (viz např. Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. , Anonymizováno, )“.

29. V této souvislosti soud podotýká, že, jak již naznačil výše, tak trestní stíhání žalobkyně sice trvalo necelé čtyři roky, nicméně, značná část této doby trvání trestního stíhání však byla provázena oněmi osvobozujícími rozsudky, jež rozhodně musely ony negativní dopady, na psychiku žalobkyně, přece jen poněkud mírnit.

30. Dále Nejvyšší soud ČR judikoval (sp. zn. , spisová značka, ), že: „Rovněž je třeba dodat, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , popř, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, ). Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel zásadně odškodnit penězi. K odčinění této újmy postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Výjimečně pak může trestněprávní minulost poškozeného, jako jedna z posuzovaných okolností při stanovení formy a výše zadostiučinění, při jejich úplném posouzení ovlivnit výsledný konkrétní závěr o neprokázání větší než nepatrné vzniklé újmy. Pro osobu, jež byla trestně stíhaná, nebyla odsouzena a utrpěla v tomto důsledku závažnější újmu, by v zásadě nemělo být problematickým tvrdit a prokázat, že jí způsobené příkoří překročilo míru, kterou bylo možno odčinit jinak než penězi.“31. V této souvislosti však podepsaný soud opakovaně podotýká, že byť žalobkyně podstoupila provedení svého účastnického výslechu, tak, ale, již k případnému výslechu neoznačila další svědky,8např., své přátele, kolegy ze zaměstnání, apod., a proto tedy podepsaný soud dospěl k závěru, že žalobkyně zcela jednoznačně a přesvědčivě neprokázala to, že ono způsobené příkoří, jež se jí jistě přihodilo, opravdu natolik překročilo onu míru, kterou by bylo nutno odčinit právě těmi nároky, které žalobkyně uplatnila již nad rámec onoho, již žalovaným poskytnutého, finančního plnění.

32. Pokud jde o zhodnocení již poskytnutého plnění, a to ve vztahu k jednotlivým nárokům, uplatněným ze strany žalobkyně, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že pokud jde o onu nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, tak v daném případě skutečně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za něž lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání, ze dne , datum, (viz usnesení , právnická osoba, , , Anonymizováno, , takže základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, z titulu nezákonného trestního stíhání, je zde dán. Za vydání tohoto nezákonného rozhodnutí se žalovaný žalobkyni omluvil, což bylo mezi oběma stranami nesporné. Pokud jde o onen zásah do osobnostní i pracovní sféry žalobkyně, tak je nesporné, že žalobkyně byla, po dobu šesti měsíců, pravomocně odsouzena, že ztratila svou bezúhonnost, takže tehdy jí opravdu hrozila ztráta zaměstnání (v souvislosti s obsahem zákona č. 312/2002 Sb.), což žalobkyně sice doložila již výše zmíněným Čestným prohlášením své sestry, ovšem dalšími případnými důkazy již nikoliv, a to především v návaznosti na svůj, dle jejího tvrzení neblahý, psychický stav. Vzhledem k tomu, že zde však, i přesto, byla prokázána příčinná souvislost mezi zmíněným trestním stíháním a negativními dopady do osobnostní i profesní sféry žalobkyně, pak tedy žalovaný žalobkyni uhradil částku , částka, , jakožto náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, když žalovaný přitom vyšel z porovnání, učiněného dle rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze dne , datum, , vydaného pod č. j.: , spisová značka, , jímž bylo tehdy rozhodováno o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , vydanému pod č. j.: , spisová značka, , když se jednalo o obdobnou trestnou činnost, kdy žalobce byl rovněž bezúhonným, a kdy sice délka trestního stíhání byla poněkud kratší, nežli u žalobkyně, přičemž též byly shledány zásahy do osobnostní i profesní sféry žalobce, ovšem závažnější nežli u žalobkyně, přičemž v takto srovnávaném případě byla přiznána, na náhradě nemajetkové újmy, částka , částka, , a v důsledku čehož se tedy i zdejšímu soudu ona přiznaná částka ve výši , částka, , v tomto konkrétním případě, jeví jakožto přiměřená.

33. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonně vykonaný trest, tak zde žalobkyně uplatnila částku , částka, , kterou ovšem podepsaný soud, a to ve shodě se žalovaným, hodnotí jakožto nepřiměřenou, a i když bylo žalobkyni, po dobu oněch, cca, šesti měsíců, z důvodu nezákonného rozhodnutí, znemožněno řízení motorového vozidla, v důsledku čehož tak žalobkyně požadovala , částka, za každý z těchto šesti měsíců, tak soud, v této souvislosti, konstatuje, že i když žalobkyně vykonala nezákonně uložený trest zákazu řízení motorových vozidel, jenž jí byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, , ze dne , datum, , č.j.: , spisová značka, , a jenž nabyl právní moci dnem , datum, , a který byl následně zrušen usnesením Nejvyššího soudu ČR – ze dne , datum, , č. j.: , spisová značka, , když toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dnem , datum, (zjištěno i z nesporných tvrzení účastníků), tak i za toto se žalovaný žalobkyni omluvil, což bylo rovněž nesporným, a současně byla ze strany žalovaného žalobkyni, v této souvislosti, uhrazena částka , částka, , kterou i soud hodnotí jakožto přiměřenou a zcela odpovídající vzniklé nemajetkové újmě, když opravdu nelze, dle názoru soudu, souhlasit s názory žalobkyně, předestřenými v tom smyslu, že jí tak bylo znemožněno cestovat za její matkou do , Anonymizováno, , když dopravní spojení z , adresa, , a to veřejnou dopravou, je velmi snadno dostupné a též i časově nepříliš náročné. Soud je tedy i zde toho názoru, že požadavek žalobkyně na úhradu částky , částka, , nad rámec již oné poskytnuté částky, ve výši , částka, , není důvodný, jelikož soudu se nepodařilo vystopovat takové okolnosti, jež by mohly důvodnost takového požadavku přesvědčivě podpořit, přičemž totéž platí i o tvrzení žalobkyně, předestřeném v tom smyslu, že před oním odsouzením používala osobní automobil prakticky denně, a to za účelem nákupů či za9účelem cest do zaměstnání, kterážto omezení, na cestách, jež žalobkyně nemohla realizovat motorovým vozidlem, soud opravdu nemohl vyhodnotit jakožto natolik kruciální, že by tím mohl být spolehlivě odůvodněn onen požadavek na úhradu částky , částka, .

34. Pokud jde o nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhou dobu trvání řízení, tak zde bylo žalobkyni, ze strany žalovaného, poskytnuto plnění v rozsahu , částka, , které soud považuje rovněž za naprosto přiměřené. V této souvislosti se soud ztotožnil s názorem žalovaného, předestřeným v tom smyslu, že otázku přiměřenosti délky řízení je třeba posoudit vždy v souladu s článkem 6, odst. 1, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, což zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, jakož i v souladu s příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a též i s ohledem na složitost věci, na chování stěžovatele a též i s ohledem na jednání příslušných orgánů, jakož i vzhledem k významu sporu pro stěžovatele (viz, např., rozsudek Evropského soudu pro lidská práva - ve věci Hartman proti České republice - ze dne , datum, ). Dále platí, že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená, když další premisou je i to, že pouze takové průtahy, které lze přičíst státu, mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená. Je vlastně notorietou, že, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou, takže otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu, přičemž v tomto konkrétním případě činila celková délka posuzovaného řízení vlastně tři roky a sedm měsíců, když soudy různých instancí zde rozhodovaly dvanáctkrát, přípravné trestní řízení probíhalo po dobu dvou měsíců, soudní řízení pak téměř po dobu tří a půl let. (zjištěno z , adresa, ). Nelze přitom přehlédnout, jak již bylo řečeno výše, že většina rozhodnutí soudu I. stupně byla opakovaně rušena, když následně odvolací soud dokonce nařídil, aby byla věc rozhodnuta jiným samosoudcem. Jak je též všeobecně známo, tak tzv. “nedodělkem“ se určitý případ stane, pokud řízení trvá déle nežli tři roky, což vede soud k závěru, že celková délka předmětného řízení opravdu nepřiměřená byla, zjevně zde došlo i k nesprávnému úřednímu postupu, takže základ nároku žalobkyně, na náhradu nemajetkové újmy, odvislý od délky řízení, důvodným je, avšak nikoliv v takové výši, jak žalobkyně původně požadovala. V této souvislosti žalovaný poukazoval na stanovisko Nejvyššího soudu ČR - sp. zn. Cpjn 206/2010, s tím, že jako základní roční částku náhrady žalovaný stanovil částku , částka, (přičemž za první dva roky řízení byla žalobkyni poskytnuta základní náhrada v poloviční výši). Žalovaný přitom zohlednil, i přes nesouhlas žalobkyně, že předmětná trestní věc byla po stránce skutkové i právní do určité míry složitá, a to proto, že ve věci byly vypracovány znalecké posudky a též byly provedeny i výslechy svědků, což jsou záležitosti dlouhodobějšího charakteru, kterýžto dlouhodobější charakter spočíval i v tom, že ve věci rozhodovaly soudy tří instancí, a z tohoto důvodu byla základní částka předmětné náhrady snížena o 10 %, ale protože délku předmětného řízení zásadně ovlivnilo i ono opakované rušení zprošťujících rozsudků soudu I. stupně a následně pak i zrušení pravomocných rozhodnutí soudů obou stupňů, pak tedy bylo zase přistoupeno k navýšení oné základní částky o 10 %, s tím, že pokud žalobkyně uplatnila samostatný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, jak již bylo řečeno výše, kde, jako jedno z hledisek, již byl zohledněn význam řízení, pro žalobkyni, především v návaznosti na její pracovní zařazení, pak se soud ztotožnil s názorem žalovaného, předestřeným v tom smyslu, že zde již není na místě, v rámci nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, navyšovat onu základní částku s ohledem na význam dotčeného řízení, jelikož tím by, vlastně, bylo takové hledisko zohledněno dvakrát, takže, s ohledem na tyto skutečnosti, byla stanovena náhrada, jakožto přiměřené zadostiučinění, za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, na částku ve výši , částka, .

35. Na základě veškerých, výše popsaných skutkových zjištění, tedy byla žalobkyni uhrazena částka v celkové výši , částka, , jakožto náhrada vzniklé nemajetkové újmy, když veškeré ostatní nároky,10uplatněné v této souvislosti, ze strany žalobkyně, považuje soud za nedůvodné, jelikož jejich výši se žalobkyni prokázat opravdu, jakkoliv přesvědčivě, nepodařilo.

36. Z výše popsaných důvodů tedy podepsaný soud uzavírá, že žalobkyni příslušelo právo požádat o odškodnění, kteroužto žádost, podanou ze strany žalobkyně, žalovaný vyřídil a plnění žalobkyni již poskytnul, i když s určitým zpožděním, když vyplývá nejen ze zákona, ale, taktéž i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydaného pod sp. zn.: , spisová značka, , ze dne , datum, , a na které soud rovněž poukazuje, že je zde zcela na místě i právo žalobkyně požadovat též zákonný úrok z prodlení, což vyplývá i ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR, ze dne , datum, , sp. zn., Anonymizováno, , a proto tedy soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení, a to ve výši 15 % ročně, z částky , částka, , za dobu takto vzniklého prodlení, a tedy od , datum, až do , datum, , v celkové kapitalizované výši , částka, , a to do 15-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Takto určenou pariční lhůtou soud zohlednil organizační i administrativně technické procesy na straně žalovaného, jenž je státním orgánem a jenž tedy čerpá finanční prostředky ze státního rozpočtu.

37. A pokud se ještě jedná o onu otázku posouzení přiměřenosti náhrady nemajetkové újmy, tak soud je toho názoru, že žalobkyní popsaná omezení, v jejím běžném způsobu života, přece jen nastala, takže základ jejích, výše zmíněných, nároků je zde skutečně dán, ovšem nikoliv v takové výši, jak požadovala, a jak, ostatně, bylo podepsaným soudem vysvětleno již shora.

38. Po právní stránce soud hodnotil spor o náhradu škody dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni vzniku škody (o. z.), jehož se užije podpůrně pro náhradu škody, způsobené státem, při výkonu moci, dle § 26, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též „zákon č. 82/1998 Sb.“).

39. Podle § 5, písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá, za podmínek stanovených tímto zákonem, za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

40. Podle § 7, odst. 1, zmiňovaného zákona, má právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím, účastník řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož mu vznikla škoda.

41. Podle § 6, odst. 1, zmiňovaného zákona, ve věcech náhrady škody, dle tohoto zákona, jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady; podle odst. 2, písm. a) citovaného paragrafu, je úřadem, podle odst. 1, Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v trestním řízení.

42. Podle § 14, odst. 1, zmiňovaného zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6; dle odst. 3, citovaného paragrafu, je uplatnění nároku na náhradu škody, podle tohoto zákona, podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

43. Podle § 13, odst. 1, zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

44. Podle § 31a, odst. 1, zákona č. 82/1998 Sb., platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

45. Jak již bylo naznačeno výše, tak otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci bylo třeba posoudit, především, v souladu s článkem 6, odst. 1, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kteréžto posouzení, provedené ze strany žalovaného, vyhodnotil soud jakožto zcela případné i jako naprosto logické.1146. Dále nepochybné, že vydáním shora zmíněného usnesení o zahájení trestního stíhání a sdělením obvinění žalobkyni se tedy , Anonymizováno, , za niž v tomto řízení jedná, dle § 6, zákona č. 82/1998 Sb., , Jméno žalovaného, , které je, v tomto řízení, zastoupeno , Jméno Zástupce, , dopustila vydání nezákonného rozhodnutí, a to ve smyslu § 7, zákona č. 82/1998 Sb., takže žalobkyni, v důsledku vydání onoho nezákonného rozhodnutí, vznikla újma, a proto tedy žalobkyně má nárok na její náhradu, kterážto náhrada však žalobkyni již byla poskytnuta, a to v naprosto přiměřené výši.

47. S ohledem na výše uvedené skutečnosti má tedy soud za prokázané, že , Anonymizováno, , při výkonu státní moci, tím, že bylo, proti žalobkyni, zahájeno a dále vedeno trestní stíhání, a dále má soud za prokázané i to, že žalovaným již uhrazená náhrada je zmíněnému pochybení naprosto přiměřená, a proto tedy rozhodl soud tak, jak je shora uvedeno.

48. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.), a to tak, že soud přiznal žalovanému náklady tohoto řízení, a to v celkové výši , částka, . Tento postup soudu je odůvodněn tím, že žalovaný, i přes ono částečné zpět vzetí žaloby, ze strany žalobkyně, však měl v dané věci naprosto převažující úspěch, oproti žalobkyni, zvláště když veškeré ostatní, žalobkyní uplatněné, požadavky, jdoucí nad rámec již poskytnutého plnění, vyhodnotil soud jakožto nedůvodné.

49. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne , datum, , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, dle níž , Jméno žalovaného, stanoví, podle § 374a, písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 218/2011 Sb. a zákona č. 139/2015 Sb., a podle § 131 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 139/2015 Sb., a jež upravuje výši paušální náhrady, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137, odst. 2, občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přičemž, dle ust. § 1, se, pro určení hodnoty sporu použijí obdobně ustanovení o tarifní hodnotě podle advokátního tarifu (tedy vyhl. č. 177/1996 , právnická osoba, účely zmiňované vyhlášky se pak úkonem rozumí, zejména, písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění, příprava účasti na jednání, a rovněž i účast na jednání před soudem, a to každé započaté dvě hodiny. Dle ust. § 2, výše zmiňované vyhlášky, při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech, ve kterých bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, , činí, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, výše paušální náhrady do podání návrhu na zahájení řízení včetně , částka, za každý úkon. Ve věcech výkonu rozhodnutí a exekučního řízení, je-li vymáháno peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, , činí výše paušální náhrady za podání návrhu na zahájení řízení, , částka, . V případech takto neuvedených pak činí výše paušální náhrady, pro účely § 151, odst. 3, občanského soudního řádu, a pro účely § 89a, exekučního řádu, , částka, za každý úkon, což je právě tento případ, takže podepsaný soud, v souvislosti s odkazem na advokátní tarif (vyhl. č. 177/1996 Sb.), přiznal žalovanému, za čtyři úkony (1x podání písemného vyjádření ve věci samé a dále 3x účast na ústních jednáních u zdejšího soudu – dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ), po částce , částka, , a celkem tedy částku ve výši , částka, .

50. Soud stanovil žalobkyni, pro splnění její povinnosti, spočívající v úhradě nákladů tohoto řízení, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).12