43 C 227/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A . Jméno žalobkyně B ., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 32 865,26 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 32 865,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 32 865,26 Kč, Anonymizováno, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 219,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta, , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 32 865,26 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, v , Anonymizováno, , došlo v SRN v objektu společnosti , Anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, , ke střetu mezi nákladním vozidlem tovární značky , Anonymizováno, , registrační značky , Anonymizováno, (bulharské vozidlo), provozovaným společností , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , jehož řidičem byl , jméno FO, , narozen , datum, a nákladním vozidlem , jméno FO, , registrační značka , SPZ, (české vozidlo), provozované žalobkyní, jehož řidičem byl zaměstnanec žalobkyně, , jméno FO, . Žalobkyně tvrdila, že k nehodě došlo tak, že řidič bulharského vozidla vyjížděl z parkoviště a z nepozornosti narazil do odstaveného českého vozidla. Žalobkyně proto tvrdila, že provozovatel bulharského vozidla, odpovídá za škodu vzniklou žalobkyni, při nehodě. Žalobkyně tvrdila, že při nehodě byl poškozen levý přední blatník a levý přední světlomet českého vozidla, , jméno FO, . Náklady na opravu činily 32 865,26 Kč, k čemuž doložila žalobkyně fakturu, kterou zaplatila. Žalobkyně požádala, prostřednictvím svého pojišťovacího makléře, společnosti , právnická osoba, , datum, žalovaného o zjištění odpovědnostního pojistitele bulharského vozidla, respektive jeho škodního zástupce v ČR, ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Dne , datum, , oznámila žalovaná žalobkyni, respektive jejímu makléři, že odpovědnostní pojistitel bulharského vozidla nebyl zjištěn, že žalobkyně může svůj nárok uplatnit buď u , Anonymizováno, nebo u , Anonymizováno, , nebo u žalovaného. Žalobkyně, prostřednictvím svého pojistitele právní ochrany, společnosti , Anonymizováno, , dne , datum, , uplatnila u žalované nárok na náhradní plnění, z garančního fondu, dle § 24b, odst. 1 písm. b) zákona 168/1999 Sb. Žalovaná však poskytnutí plnění podmínila nejprve využitím havarijního pojištění českého vozidla, s tím, že právem použitelným pro nehodu je dle Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody vyhlášené v Česku vyhláškou č. 130/1976 Sb. Úmluva, tedy německé právo, které ale stejně jako i právo bulharské, považuje nárok na plnění z garančního fondu za subsidiární plnění, vlastního pojištění poškozeného. Žalobkyně s takovým výkladem nesouhlasila, protože se obávala, že takovým postupem by ztratila body v systému bonus/malus a do budoucna by jí bylo zvýšeno pojistné. Žalobkyně se domnívá, že rozhodným právem určeným dle úmluvy, se řídí pouze právní vztah mezi poškozeným a škůdcem, a nikoliv nárok poškozeného na plnění z garančního fondu a jeho rozsah. Žalobkyně tedy vycházela z toho právního názoru, že nárok žalobkyně na plnění z garančního fondu je samostatným nárokem, založeným českým právním řádem, konkrétně ustanovením §24, §24a a § 24b zákona č.168/1999 Sb.,vychází i z ustanovení čl. 10 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES, ze dne 16. září 2009, o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí s odůvodněním, že zaprvé, žalobkyní nebyla dostatečně prokázána odpovědnost jí označeného bulharského škodícího vozidla, protože v Záznamu o dopravní nehodě chybí dostatečná identifikace škodícího vozidla, které mělo údajně žalobkyni způsobit škodu na jeho poškozeném vozidle, jako je registrační značka, VIN, když je na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala okolnosti dopravní nehody, včetně případné odpovědnosti škodícího vozidla, aby vůbec bylo možno uvažovat o tom, zda je dán nějaký nárok na náhradní plnění z garančního fondu. Ze Záznamu o dopravní nehodě z , datum, odpovědnost toho škodícího vozidla nelze zjistit. Dále žalovaná tvrdí, že ustanovení § 24b zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, bylo do českého právního řádu transponováno s účinností ode dne 1. 5. 2004, na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES, ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států, týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS. Konkrétně na základě čl. 6 Čtvrté motorové směrnice, jde o zvláštní nárok, zakotvený napříč právními řády v rámci EU, přičemž tento nárok je z povahy věci odvozen od primárního nároku na pojistné plnění, respektive na náhradu škody, vzniklé v důsledku dopravní nehody, proto se tedy jedná o nárok na náhradní plnění. Tímto je míněno, že nárok je uplatněn namísto u subjektu, proti němuž by měl poškozený jinak přímý nárok na pojistné plnění, či plnění z garančního fondu. Tento nárok tedy vzniká až v situaci, kdy nelze zjistit primární subjekt povinný k plnění. V preambuli Čtvrté motorové směrnice, odst. 13, je stanoveno, že systémem škodních zástupců v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, zůstává nedotčeno rozhodné hmotné právo, i otázky soudní příslušnosti. Žalovaná dále tvrdila, že na daný případ dopadá právní úprava příslušné kolizní normy, konkrétně Haagské úmluvy o právu použitelném na dopravní nehody, ze dne 4. 5. 1971, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako vyhláška Ministerstva zahraničí č. 130/1976, když dle čl. 10 Ústavy, jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. Citovaný čl. 10 Ústavy zakotvil pro mezinárodní smlouvy, které splňují výše uvedená kritéria, aplikační přednost, před zákonem. Smluvními státy Haagské úmluvy jsou jak Česká republika, tak Německo. Dle názoru žalované, nepřipadá v úvahu použití nařízení Evropského parlamentu a Rady ES číslo 864/2007, nařízení Řím II. Pro vztah mezi oběma instrumenty je totiž rozhodující čl. 28 nařízení Řím II., který stanovuje, že nařízení Řím II. ustoupí těm mezinárodním úmluvám, které stanoví kolizní normy pro mimosmluvní závazkové vztahy, pokud jejich členy byly členské státy ke dni přijetí tohoto nařízení a zároveň s nimi je členským státem takovéto úmluvy i stát nečlenský. Nařízení Řím II. tímto ustanovením respektuje mezinárodně právní závazky členských států v oblasti úpravy soukromoprávních vztahů vzniklých z deliktu, je-li u takových právních vztahů přítomen mezinárodní prvek, přičemž povahu takového závazku má právě i Haagská úmluva. Dle čl. 3 Haagské úmluvy rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě. Pokud tedy došlo k dopravní nehodě v Německu, rozhodným právem je právo německé, nikoliv české.

3. Německý zákon o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, pak zakotvuje podmínky subsidiarity, v případě škody způsobené nepojištěným vozidlem, v ust. § 12 odst. 1, věta druhá a třetí, Pflichtversicherungsgesetz (PflVG). Žalovaná činila spornou i částku požadovanou žalobkyní, z titulu škody, jako náklady vynaložené na opravu vozidla, když namítala, že nebyl nijak prokázán rozsah škody, která měla při sporné dopravní nehodě vzniknout na poškozeném vozidle. Z doloženého záznamu o dopravní nehodě a fotografie poškozeného vozidla již odněkud z dílny, není jednoznačně patrné, že by bylo nutné vyměnit přední blatník a i světlomet poškozeného vozidla. V Záznamu o dopravní nehodě není škoda nijak popsána, je pouze označeno místo, kde mělo být vozidlo poškozeno.

4. Žalovaná poukázala na to, že žalobkyně měla, k datu dopravní nehody, sjednanou pojistnou smlouvu o pojištění souboru vozidel, z , datum, u , právnická osoba, ., číslo , hodnota, , tedy poškozené vozidlo bylo v rámci této flotily pojištěno jak odpovědnostně, tak havarijně. Tedy namítala, že v daném případě nebyl dodržen ten požadovaný postup, podmínky tzv. subsidiarity, kdy poškozený musí podle německého práva nejprve využít vlastní pojištění havarijní, které kryje vzniklou škodu a po garančním fondu, pojistiteli, může uplatňovat toliko případně odečtenou spoluúčast. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tedy měla poškozené vozidlo havarijně pojištěno, musela nejprve škodu uplatnit v rámci tohoto pojištění a až případnou spoluúčast požadovat z titulu povinného ručení, respektive náhrady škody, když takový postup žalované potvrdila i , Anonymizováno, dopisem z , datum, .

5. Žalobkyně setrvala na svém právním názoru, že nárok žalobkyně na náhradní plnění je speciálním nárokem založeným českým právním řádem, takže i pro jeho rozsah musí platit nikoliv německý právní řád, ale český právní řád a pouze vznik a rozsah odpovědnosti provozovatele bulharského vozidla za žalobcovu škodu je třeba posoudit podle německého práva. Pokud žalovaná zpochybňovala výši požadované částky, pokud jde o rozsah poškození a provedenou opravu, navrhovala žalobkyně, aby soud ustanovil znalce z oboru strojírenství se specializací na autoopravárenství a posoudil rozsah škody na automobilu žalobkyně.

6. Žalovaná ještě dodala, že žalobkyně opomíjí skutečnost, že výplatou náhradního plnění vzniká regresní nárok vůči garančnímu fondu v členském státě, na jehož území má vozidlo, jehož provozem byla újma způsobena, obvyklé stanoviště, jestliže nelze zjistit pojišťovnu, které vznikla povinnost poskytnout pojistné plnění za újmu způsobenou takovým vozidlem, dle § 24b odst. 2 písm. c) zákona č.168/1999 Sb. V daném případě bylo předmětné bulharské vozidlo zcela odregistrováno, dne , datum, , u bulharských úřadů, tedy ještě před tvrzenou dopravní nehodou. Dle čl. 1 odst. 4, písm. d) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES ze dne 16. září 2009, o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, pro účely této směrnice se rozumí územím, na němž má vozidlo obvyklé stanoviště, pokud jsou vozidla bez poznávací značky nebo s poznávací značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu a stala se účastníky nehody, území státu, v kterém k nehodě došlo, za účelem likvidace škody, podle čl. 2 písm. a) nebo čl.

10. V daném případě je tedy obvyklé stanoviště vozidla Německo a žalovaná má regresní nárok vůči německému garančnímu fondu, případně jakožto koncovému subjektu, který by byl povinen k náhradě. Aplikace českých právních předpisů, pak z tohoto důvodu postrádá smysl.

7. Dále žalovaná poukazovala na předmluvu ke Konsolidované motorové směrnici, bod 35, který stanoví, že tímto systémem škodních zástupců v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného zůstává nedotčeno rozhodné hmotné právo i otázky soudní příslušnosti. Z toho žalovaná dovozuje, že ani citovaná směrnice neměla za cíl činit rozdíly pro aplikaci rozhodného práva, pro jednotlivé typy nároků tak, jak o to usiluje žalobkyně. Otázky rozhodného práva, soudní příslušnosti, odpovědnosti, spoluzavinění, rozsahu a výše škody či promlčení jsou odvozeny od primárního nároku na náhradu škody, respektive pojistného plnění.

8. Zdejší soud dospěl k závěru, že je příslušný ve věci jednat.

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti.

10. Ze záznamu o dopravní nehodě, v českém jazyce, bylo zjištěno, že je zde vyplněno datum nehody, , datum, , čas , Anonymizováno, ., stát D. Dále je zde označen závod , Anonymizováno, . V rubrice vozidlo A je razítko žalobkyně, dále vyplněna tovární značka vozidla , jméno FO, s datem výroby , datum, , registrační značka, stát registrace ČR. Další údaje vyplněny nejsou, dále je vyplněno jméno řidiče , jméno FO, , data narození, adresa, telefon, číslo řidičského průkazu, platnost řidičského oprávnění. V bodě 10. je označena křížkem levá přední část vozidla A, není vyplněna kolonka viditelného poškození vozidla A. Dále v bodě 12. okolnosti nehody je zaškrtnuto u vozidla A políčko 1, že vozidlo A parkovalo nebo stálo. V rubrice vozidla B je jako pojistník pojištěný, razítko společnosti , Anonymizováno, , vyplněno motorové vozidlo , Anonymizováno, , datum výroby , datum, , stát registrace Bulharsko, pojistitel, číslo dokladu pojištění, datum platnosti zelené karty vyplněno není. Jako řidič je zde uveden , jméno FO, , data narození, stát Bulharsko. Vyplněno je číslo jeho řidičského průkazu a jeho platnost. U tohoto vozidla je v bodě 12. zaškrtnuto, že vyjíždělo z parkoviště nebo mělo otevřené dveře, není uveden údaj o počtu označených políček. Dále je zde uveden pouze schématický nákres tedy vozidel A a B s překryvem pravé části, tedy vozidla B a levé přední části vozidla A. V bodě 10 záznamu o nehodě je vyznačeno na bulharském vozidle křížkem označen poškozený pravý bok bulharského vozidla. Viditelné poškození na vozidle B opět není popsáno. Dále jsou uvedeny podpisy řidiče žalobkyně a nějaká parafa zřejmě toho řidiče bulharského vozidla. Na počátku protokolu nejsou uvedeni žádní svědci.

11. Žalovaná namítala, že z toho záznamu o nehodě není ani zřejmé, kolik vlastně políček bylo na tom protokolu vyplněno, konečné číslo tam není uvedeno. Není zřejmé, jak řidič bulharského vozidla rozuměl českému záznamu o nehodě.

12. Z tzv. zelené karty bulharského vozidla, kterou předložila žalobkyně, bylo zjištěno, že by se mělo jednat o doklad o pojištění specifikovaného vozidla , Anonymizováno, , s počátkem pojištění , datum, a koncem pojištění , datum, .

13. Z velkého technického průkazu k vozidlu , Anonymizováno, bylo zjištěno, že vlastníkem vozidla registrační značky , SPZ, , nákladního automobilu , jméno FO, , zde specifikovaného bílé barvy, je společnost , právnická osoba, ., provozovatelem žalobkyně.

14. Dále byl doložen malý technický průkaz a velký technický průkaz bulharského vozidla, z něho bylo zjištěno, že jako vlastník zde je uvedena společnost , Anonymizováno, , jako provozovatel , Anonymizováno, .

15. Z fotografií předložených žalobkyní je možné pouze zjistit, že je zde vyobrazeno bílé vozidlo , jméno FO, , registrační značky , SPZ, , s označením nějakého důlku v levé přední části vozidla v blízkosti předního světla.(dle vyjádření žalobkyně i svědka , jméno FO, , fotografie byla pořízena až v dílně, kde bylo vozidlo opravováno.).

16. Z výpovědi svědka, , jméno FO, , bylo zjištěno, že je u žalobkyně zaměstnán jako řidič. K nehodě mělo dojít, když vezl vyložit materiál do společnosti , Anonymizováno, v SRN, kam jezdí opakovaně. K nehodě došlo v areálu společnosti, kam svědek vjel z hlavní silnice do objektu, kde má společnost sídlo. Tam to vypadá tak, že při vjezdu za branou je váha, kam každý musí najet, nejprve se zvážit, potom je tam okénko, kam se dávají papíry, potom dostane řidič pokyn, kde má zaparkovat, a jsou tam vyznačena asi čtyři parkovací místa. Svědek přejel na druhé parkovací místo a až poté, kdy už měl vše vyřízeno, tak přijelo bulharské vozidlo v okamžiku, kdy přítomný destař mu ukázal, kam má zajet. Bulharský řidič místo toho, aby si správně najel, tak jel v podstatě rovně nebo s malým odstupem a došlo, jak svědek tvrdil, k poškození vozidla, které řídil on. K fotodokumentaci, která byla soudu předložena, fotografii malého poškození vozidla, svědek vypověděl, že tato fotografie byla pořízena až někde na dílně, kde se vozidlo opravovalo, nikoliv tedy v místě nehody. Svědek uváděl, že po té nehodě telefonoval do firmy, kde mají pokyn, aby hlavně vše zdokumentovali, vyplnili papíry. Potom svědek vyplňoval záznam o nehodě, bulharský řidič mu dal svoje doklady, které si ofotil a potom z místa nehody odjeli. Svědek uváděl, že se domníval, že z toho záznamu o dopravní nehodě je zřejmé, že ten bulharský řidič věděl, že tu nehodu zavinil, ale až následně bylo zjištěno, že zelená karta bulharského řidiče už je neplatná, nebo to pojištění. Policii svědek nevolal. Z výpovědi svědka bylo zjištěno, že na místě nehody si nepořídil ani jednu fotografii, ani toho areálu, ani toho bulharského vozidla, např. jeho registrační značky. Prostě žádnou fotodokumentaci z místa nehody svědek nepořídil. Z výpovědi svědka dále bylo zjištěno, že potom s vozidlem asi měsíc dále jezdil, než vozidlo prohlédli ve společnosti , jméno FO, a potom bylo vozidlo opraveno. Svědek uváděl, že vozidlo bulharského řidiče byla nějaká kabina , Anonymizováno, s nějakým návěsem, plachtou, barvu si svědek nepamatoval, registrační značku viděl v technickém průkazu vozidla, to na místě vyplňoval a ofotil si jeho doklady. Vozidlo, které svědek řídil, bylo před tou nehodou v dobrém technickém stavu, žádné poškození na něm nebylo. Při nehodě byl poškozen blatník vpředu vlevo a světlo. Na bulharském vozidle, dle názoru svědka, žádné poškození nebylo. Vozidlo svědka bylo dlouhé asi tak 6 nebo 7 metrů, bulharské vozidlo muselo být asi tak dvakrát tak dlouhé. V době nehody, to bulharské vozidlo couvalo, na první parkovací místo v pořadí. V záznamu o nehodě je zaškrtnuto, že vozidlo svědka stálo a bulharské vozidlo vyjíždělo z parkoviště. Z výpovědi svědka dále bylo zjištěno, že v době, kdy požadoval doklady od řidiče bulharského vozidla a vyplňoval protokol o nehodě, mu nic nebránilo, aby pořídil např. mobilním telefonem nějakou fotodokumentaci, fotografie vozidel, nebo té kolizní situace.

17. Z faktury společnosti , právnická osoba, z , datum, a dokladu o prohlídce vozidla s popisem nutných prací, bylo zjištěno, že za provedené úkony, materiál byla fakturována částka 32 865,26 Kč, konkrétně za přední blatník, světlomet, upevňovací svorku, šroub, matici, celkem s DPH 39 766,96 Kč.

18. Z dokladu od , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalobkyně fakturovanou částku 39 766,96 Kč dne , datum, zaplatila.

19. Z Pojistné smlouvy o pojištění souboru vozidel č. , hodnota, z , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně má uzavřenu flotilovou pojistnou smlouvu u , právnická osoba, , a to jak pro povinné ručení, tak pro havarijní pojištění, v příloze k pojistné smlouvě, v seznamu pojištěných vozidel, je uvedeno i vozidlo, jehož poškození je předmětem tohoto řízení.

20. Ze Smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. , hodnota, , ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, Předmětem bylo financování nákladního automobilu , Anonymizováno, včetně nástavby, žalobkyně. Součástí smlouvy je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva a devinkulační prohlášení z , datum, , kde byl vysloven souhlas úvěrové společnosti, aby případně pojišťovna provedla výplatu plnění z pojistné smlouvy k této sporné pojistné události ve prospěch žalobkyně a došlo k devinkulaci případného pojistného plnění, což by se netýkalo případu odcizení a totální škody předmětu financování.

21. Z dopisu , Anonymizováno, , adresovaného zástupci žalobkyně, z , datum, , bylo zjištěno, že , Anonymizováno, sdělovala zástupci žalobkyně, že poškozený je oprávněn u , Anonymizováno, uplatnit nárok na náhradní plnění z garančního fondu s tím, že tento nárok není samostatným nárokem, ale vzniká za předpokladu, že do dvou měsíců ode dne vzniku újmy, způsobené provozem vozidla na území jiného členského státu, než je Česká republika, není možné zjistit pojišťovnu, které vznikla povinnost poskytnout pojistné plnění za tuto újmu. Žalovaná však byla toho názoru, že v daném případě žádná primární povinnost poskytnout pojistné plnění pojišťovně, respektive garančnímu fondu státu registrace škodícího vozidla nevznikla, jednak proto, že nebyla prokázána odpovědnost označeného bulharského vozidla, kdy v předloženém záznamu o dopravní nehodě chybí dostatečná identifikace vozidla, registrační značka, VIN, které mělo žalobkyni způsobit škodu na vozidle. Nebyly splněny podmínky tzv. subsidiarity, které se v daném případě aplikují podle práva místa dopravní nehody, což znamená, že poškozený musí nejprve využít vlastního pojištění havarijního, které kryje vzniklou škodu a po garančním fondu může uplatňovat pouze případně odečtenou spoluúčast, s tím, že žalobkyně měla vozidlo havarijně pojištěno, takže měla nejprve uplatnit nárok z tohoto pojištění a vůči garančnímu fondu uplatnit odečtenou spoluúčast. Vzhledem k tomu, že povinnost pojišťovny bulharského garančního fondu poskytnout žalobkyni pojistné plnění za danou událost neexistuje, nelze ani poskytnout náhradní plnění z garančního fondu , Anonymizováno, . Právem použitelným pro danou dopravní nehodu, respektive právo, jímž se řídí podmínky daného nároku na pojistné plnění, je právo státu místa nehody. Německá legislativa zakotvuje podmínky subsidiarity v případě škody způsobené nepojištěným vozidlem, v § 12 odst. 1, věta druhá a třetí, (PflVG). Již e-mailem z , datum, , zástupce , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , sděluje zástupci žalobkyně, že doklady předložené žalobkyní, záznam o nehodě nelze přímo spojit s tvrzeným bulharským vozidlem škůdce, pokud tam je pouze vyplněno, že se jedná o vozidlo , Anonymizováno, , s tím, že k prokázání odpovědnosti by bylo třeba doložit například nějakou fotodokumentaci z místa nehody, popřípadě svědectví nezávislých osob. Dále tedy nebyl dodržen ten postup pro subsidiaritu plnění z garančního fondu. Proto bylo sděleno , Anonymizováno, , že plnění poskytnuto nebude.

22. Z e-mailové komunikace , jméno FO, za , Anonymizováno, a pojišťovny , Anonymizováno, z , datum, bylo zjištěno, že zástupkyně , Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, sdělovala, že pokud se jednalo o dopravní nehodu v Německu a viníkem nehody je bulharské vozidlo, u kterého nebyl zjištěn pojistitel, je poškozený oprávněn u nás uplatnit nárok na náhradní plnění z garančního fondu, s odkazem na § 24b odst. 1 písm. b) zák. č. 168/1999 Sb., nicméně právo použitelné pro danou dopravní nehodu je na základě tzv. Haagské úmluvy, implementované do naší právní úpravy vyhláškou MZV číslo 130/1976 Sb. článek 3, německé právo, stát místa dopravní nehody. Vzhledem k tomu, že dle německé právní úpravy, ale i dle bulharské právní úpravy, státu sídla finálně platícího garančního fondu, je plnění poskytované jejich garančním fondem subsidiární ( tzn. kryjí jenom to, co není kryto z jiného pojištění), pak má-li nárokovatel jiné pojištění, z něhož by měl čerpat, v daném případě havarijní pojištění, pak musí být primárně využito toto pojištění a teprve zbytek nebo spoluúčast, nárokovat u , Anonymizováno, , respektive proti bulharskému garančnímu fondu. Pokud nedojde k primárnímu čerpání z havarijního pojištění, bude muset být nárok , Anonymizováno, formálně zamítnut, ve smyslu § 24a odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., s odkazem na nesplnění zákonných podmínek státu místa dopravní nehody pro jeho poskytnutí. Takový postup je pevně daný pro každého nárokovatele, poškozeného, bez ohledu na jeho bydliště, národnost, stejný, nediskriminující. Rozhodující je tedy právo státu, kde došlo k nehodě.

23. Na to reagoval odpovědí, , tituly před jménem, , jméno FO, , právník pojišťovny , právnická osoba, . právní ochrany, že s takovým výkladem nesouhlasí.

24. Dopisem ze dne , datum, , se zástupce žalobkyně obracel na , Anonymizováno, s popisem vzniklé situace. S tím, že žalobkyně, prostřednictvím svého pojišťovacího makléře, společnosti , právnická osoba, ., požádala , datum, žalovaného o zjištění odpovědnostního pojistitele bulharského vozidla a , Anonymizováno, , , datum, , informovala žalobkyni, nebo pojistitele, o tom, že odpovědnostní pojistitel bulharského vozidla nebyl zjištěn. Proto žalobkyně, prostřednictvím pojišťovny , právnická osoba, ., požádala , datum, žalovanou o náhradní plnění z garančního fondu. Toto však bylo podmíněno využitím havarijního pojištění českého vozidla s tím, že právem použitelným pro nehodu, je dle Úmluvy o právu použitelném pro dopravní nehody hlášené v Česku vyhláškou č. 130/1976 Sb., německé právo, německé i bulharské právo považuje nárok na plnění z garančního fondu za subsidiární k plnění z vlastního pojištění poškozeného.

25. Dále zástupce žalobkyně rozebral právní úpravu, o které se domnívá, že na danou věc dopadá. Pokud jde o Úmluvu vyhlášenou pod číslem 130/1976 Sb., domnívá se, že tato je určující pro právní vztah mezi poškozeným a škůdcem, mimo jiné, pokud jde o rozsah náhrady škody, nikoliv pro nárok poškozeného na plnění z garančním fondu a jeho rozsah, když tento nárok je založen zákonem 168/1999 Sb., § 24, § 24a a § 24b a vychází z ustanovení článku 10 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES, ze dne 16. září 2009, o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, dle kterého platí, že každý členský stát zřídí nebo schválí orgán, jehož úkolem je poskytnout náhradu škody, minimálně do výše povinného pojištění, v případě věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost, stanovená v čl. 3. podle odst. 4 téhož článku. Každý členský stát uplatňuje své právní a správní předpisy pro vyplacení náhrady škody orgánem, aniž tím je dotčena jiná praxe, která je pro poškozeného příznivější. Zástupce žalobkyně se tedy domnívá, že výplata plnění z garančního fondu se řídí mateřským právem garančního fondu, z něhož se pojištění vyplácí, zde tedy právem českým, a nikoliv právem státu, v němž došlo k dopravní nehodě, tedy právem německým, ani mateřským právem garančního fondu, k jehož tíži nakonec vyplacené plnění půjde, tedy právem bulharským.

26. Z odpovědi , Anonymizováno, , z , datum, , kde žalovaná žádala o poskytnutí plnění, bylo zjištěno, že zde bylo sděleno, že , Anonymizováno, stále nepovažuje účast a odpovědnost vozidel za dostatečně prokázanou. Zároveň bylo uvedeno, že subsidiarita se nevztahuje pouze vůči kaskopojistiteli, ale také vůči vlastníkovi a řidiči zúčastněného vozidla a žadatel musí předložit věrohodné důkazy, o neúspěšném uplatnění nároku vůči němu.

27. Z komunikace zástupce , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), , jméno FO, a , jméno FO, od , Anonymizováno, , z , datum, , bylo zjištěno, že vozidlo , Anonymizováno, s původní registrací , Anonymizováno, , bylo plně odregistrováno z databáze v Bulharsku, dne , datum, a potenciálně by se mohlo jednat o pojistný podvod, neznají současného vlastníka vozidla.

28. Soud se pokusil neoficiálně oslovit bulharskou společnost která vozidlo provozovala, emailem, zda by nemohla poskytnout nějaké informace, ale na tento nebylo nijak reagováno.

29. Soud nedoplňoval dokazování dotazem na německou policii, zda by přijela vyšetřit předmětnou nehodu, nevyslechl bulharského řidiče, protože jeho pobyt nebyl zjištěn, ani nenechal vypracovat znalecký posudek na provedenou opravu vozidla zejména i proto, že nebyl zdokumentován stav vozidla před opravou a žalobkyně nepostupovala podle doporučení , Anonymizováno, , ohledně prvotní likvidace z havarijního pojištění, s ohledem na německou právní úpravu a žalobě by proto ani při prokázání dalších skutečnosti nemohlo být vyhověno.

30. Po provedeném dokazování soud jednak dospěl k takovému závěru o skutkovém stavu, že nebyly prokázány ani základní okolnosti tvrzené škodné události, že tedy k nehodě došlo tak, jak tvrdila žalobkyně, svědek , jméno FO, , řidič poškozeného vozidla. Dle názor soud, skutečně nebyl řádně vyplněn ani Záznam o nehodě, kde jednak nejsou ani vyplněny všechny požadované rubriky (pokud by řidič řádně vyplňoval, tak by minimálně zjistil, že tzv. zelená karta vozidla škůdce dávno neplatí), navíc šlo o Záznam v českém jazyce, takže není zřejmé, jak tomu případně bulharský řidič rozuměl. Především však z toho záznamu a nákresu obou vozidel, vůbec nelze zjistit, kdo do koho měl narazit, při jakém manévru, tedy kdo měl být viníkem nehody. Pokud na tomto není mezi účastníky nehody shoda, má být přivolána policie. Vozidlo žalobkyně řídil profesionální řidič, který by měl být jednak proškolen, jak postupovat v případě nehody a měl by být vybaven Záznamem o nehodě, např. v anglickém nebo německém jazyce, běžně ke stažení na internetu. Soud považuje za nevěrohodnou výpověď svědka, který vypověděl, že si nepamatuje ani, jakou barvu to bulharské vozidlo mělo. Jako těžko uvěřitelnou soud hodnotil i výpověď svědka, že si nepořídil ani jednu fotografii, např. do mobilního telefonu z místa nehody, ze které by bylo alespoň zřejmé, že se obě vozidla nacházela v určenou dobu na místě nehody, ačkoli mu v tom nic nebránilo (řidič vozidla škůdce neujížděl, dal mu svoje doklady od vozidla k ofocení), řidič vozidla žalobkyně např. nezajistil ani nějaké svědky z místa nehody, ani třeba dodatečně, ačkoli k ní mělo dojít v areálu závodu, kam opakovaně zajížděl, popsal, jaká praxe v tom závodu je. Takže se na místě jistě nějaké nezávislé osoby nacházely (např. na vrátnici apod.). Vozidlo žalobkyně bylo opraveno až s velkým časovým odstupem. Protože se žalobkyně rozhodla nelikvidovat škodu ze svého pojištěné, vozidlo nebylo ani před opravou prohlédnuto nějakým zástupcem pojišťovny, tak, aby bylo před opravou posouzeno, jaké díly je třeba opravit nebo vyměnit. Žalovaná namítala, že té fotodokumentace, která byla pořízena až v době opravy nijak nevyplývá, že bylo třeba vyměnit např. světlomet. Po zhodnocení těchto skutečností proto soud dospěl k závěru, že tedy nebyly prokázány ani základní předpoklady odpovědnosti za škodu, která by z důvodu nepojištěného vozidla škůdce měla být likvidována žalovanou z garančního fondu. Dle názoru soudu, i kdyby se jednalo o nehodu, ke které by došlo v ČR, konkrétní pojišťovna, případně žalované u nepojištěného vozidla škůdce, by vznášela stejné námitky, jako v daném případě, že nehoda nebyla řádně zdokumentována, záznam o nehodě není řádně vyplněn.

31. Přesto se soud zabýval i tím, jaké právo by bylo na danou věc bylo třeba aplikovat. Pokud jde o Haagskou úmluvu, vyhlášenou pod číslem 130/1976 Sb., i dle názoru soudu, tato je určující pro právní vztah mezi poškozeným a škůdcem, mimo jiné, pokud jde o rozsah náhrady škody, nikoliv pro nárok poškozeného na plnění z garančního fondu a jeho rozsah, když tento nárok je nárokem speciálním, založeným zákonem 168/1999 Sb., § 24, § 24a a § 24b a vychází z ustanovení článku 10 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/103/ES, ze dne 16. září 2009.

32. Dle názoru zdejšího soudu, rozhodným právem by bylo právo německé, dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle něhož platí, že „Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti“. Ke škodě došlo na území SRN. Německá legislativa o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel zakotvuje podmínky subsidiarity v případě škody způsobené nepojištěným vozidlem v §12 odst. 1 věta druhá a třetí Pflichtversicherungsgesetz.

33. Dle německého zákona o povinném pojištění, § 12 Zákona o povinném pojištění (Pflichtversicherungsgesetz), byla-li provozem motorového vozidla nebo přívěsu způsobena újma na zdraví nebo škoda na majetku v rozsahu působnosti tohoto zákona, může osoba oprávněná k náhradě škody uplatnit nároky na náhradu této škody vůči držiteli, vlastníku nebo řidiči vozidla také u " Fondu pro odškodnění škod při nehodách způsobených motorovými vozidly" (dále jen "Fond pro odškodnění"), pokud nelze určit vozidlo, jehož provozem byla škoda způsobena, pokud neexistuje zákonem požadované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozovateli, vlastníkovi a řidiči vozidla, 2a pokud je držitel vozidla zproštěn povinnosti pojištění podle § 2 odst. 1 č. 6 nebo podle předpisu jiného členského státu Evropské unie přijatého k provedení čl. 5 odst. 2 směrnice 2009/103/ES, pokud pojištění odpovědnosti neposkytuje nebo by neposkytovalo pojistné plnění za škodu způsobenou provozem identifikovaného nebo neidentifikovaného vozidla, protože osoba povinná k náhradě škody úmyslně a protiprávně způsobila vznik skutečnosti, za kterou odpovídá osobě oprávněné k náhradě škody, pokud dozorový úřad podá návrh na zahájení insolvenčního řízení na majetek pojistitele povinného k výplatě pojistného plnění nebo pokud má pojistitel sídlo v jiném členském státě Evropské unie nebo smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, přijme příslušný úřad, který vykonává dohled nad pojišťovnami, srovnatelné opatření. To platí pouze tehdy, pokud osoba oprávněná k náhradě škody v případech uvedených pod čísly 1 až 3 věrohodně prokáže, že nemůže získat náhradu škody ani od provozovatele, vlastníka nebo řidiče vozidla, ani ve všech případech podle věty první od odpovědnostního pojistitele nebo sdružení odpovědnostních pojistitelů za škodu, kteří jsou oprávněni podnikat v Německu. Povinnost Fondu pro odškodnění vyplácet dávky se neuplatní, pokud osoba, která má nárok na odškodnění, může získat náhradu škody podle ustanovení o porušení služebních povinností nebo pokud je škoda kompenzována dávkami od instituce sociálního pojištění, pokračující výplatou služebních nebo úředních platů, odměn nebo mezd nebo poskytnutím důchodových dávek. V případě porušení úřední povinnosti z nedbalosti má bez ohledu na § 839 odst. 1 větu druhou občanského zákoníku přednost povinnost vyplatit odškodnění na základě ustanovení o porušení úřední povinnosti před povinností vyplatit odškodnění ze strany Fondu pro odškodnění. Dále se povinnost Fondu pro odškodnění zaplatit náhradu škody nevztahuje na nároky za škody na zařízeních železniční, letecké a silniční dopravy a provozu na vnitrozemských vodních cestách, včetně majetku, který je s těmito zařízeními spojen, nebo za škody na zařízeních pro zásobování energií nebo telekomunikačních zařízeních. V případech uvedených v odstavci 1 č. 1 lze nároky vůči Fondu pro odškodnění podle § 253 odst. 2 občanského zákoníku uplatnit pouze tehdy a do té míry, pokud je vyplacení odškodnění nezbytné k zamezení hrubé nespravedlnosti vzhledem ke zvláštní závažnosti újmy. V případech uvedených v odst. 1 větě 1 č. 1 je povinnost Fondu pro odškodnění k vyplacení náhrady majetkové újmy omezena částkou přesahující 500 EUR. Kromě toho lze nároky na náhradu majetkové škody na vozidle osoby oprávněné k náhradě škody uplatnit pouze v případech uvedených v odstavci 1 větě první č. 1, pokud je Fond pro odškodnění povinen vyplatit náhradu škody za smrt osoby nebo závažnou újmu na zdraví osoby oprávněné k náhradě škody nebo osoby ve vozidle v důsledku téže události. Nárok osoby oprávněné k náhradě škody vůči Fondu pro odškodnění se promlčí po třech letech. Promlčecí lhůta začíná běžet v okamžiku, kdy se osoba oprávněná o náhradě škody dozví o škodě a o okolnostech, z nichž vyplývá, že může uplatnit svůj nárok na náhradu škody vůči Fondu pro odškodnění. Byl-li nárok osoby oprávněné k náhradě škody uplatněn u Fondu pro odškodnění, promlčecí lhůta se staví až do obdržení písemného rozhodnutí Fondu pro odškodnění, a pokud se osoba obrátila na rozhodčí komisi (§ 14 č. 3), do obdržení návrhu rozhodčí komise na vyrovnání. V případě odstavce 1 věty 1 č. 4 se přihlíží k promlčecí době, která uplynula vůči pojistiteli povinnému k výplatě pojistného plnění. Ve všech ostatních ohledech se podmínky a rozsah povinnosti Fondu pro odškodnění k náhradě škody a povinnosti osoby oprávněné k náhradě škody vůči tomuto Fondu stanoví podle předpisů platných pro vztah mezi pojistitelem a třetí osobou v případě existence pojištění odpovědnosti sjednaného na základě tohoto zákona v případě, že je pojistitel zproštěn povinnosti nahradit škodu pojistníkovi. V případech podle odstavce 1 věty první č. 4 se povinnost Fondu pro odškodnění vyplatit pojistné plnění stanoví podle sjednané pojistné částky; ta nesmí přesáhnout trojnásobek zákonem stanovené minimální pojistné částky. V případech odstavce 1 číslo 2 a 3 musí provozovatel, vlastník a řidič vozidla plnit povinnosti pojistníka vůči pojistiteli po vzniku pojistné události vůči Fondu pro odškodnění. Fond pro odškodnění může požadovat náhradu svých výdajů od osob, za jejichž vyrovnávací závazky odpovídá podle odstavce 1, stejným způsobem jako zmocněnec. Nárok na náhradu škody osoby oprávněné vůči provozovateli, vlastníku a řidiči vozidla, jakož i nárok na náhradu škody, na kterou má osoba oprávněná nebo provozovatel, vlastník nebo řidič vozidla vůči jiné osobě povinné k náhradě škody, přechází na Fond pro odškodnění, pokud tento nahradí osobě oprávněné škodu. Převod nelze uplatnit v neprospěch osoby, která má nárok na náhradu. Vzdá-li se osoba oprávněná odškodnění nebo práva sloužícího k zajištění nároku, zaniká povinnost Fondu pro odškodnění vyplácet dávky v rozsahu, v jakém mohla získat odškodnění z nároku nebo práva. Pokud fond pro odškodnění uspokojuje nároky na odškodnění podle odstavce 1 č. 4, jsou jeho nároky na odškodnění vůči pojistníkovi a spolupojištěným osobám omezeny částkou 2 500 EUR pro každého. V případech podle odstavce 1 věty 1 č. 4 se omezení nároků na náhradu škody vztahuje i na tyto nároky vůči pojistníkovi a spolupojištěné osobě v rozsahu, v jakém nemá Fond pro odškodnění povinnost vyplatit plnění podle odstavce 1 věty 2 a 3. Uplatňuje-li nároky na náhradu škody více oprávněných osob, jsou tyto nároky na náhradu škody vůči pojistníkovi omezeny celkovou částkou 2 500 EUR a vůči spolupojištěným osobám rovněž celkovou částkou 2 500 EUR; výplata se provádí v poměru těchto částek.

34. Dle ust. § 24b odst. 1 písm. b) zák. č. 168/199 Sb. z garančního fondu poskytuje Kancelář náhradní plnění poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky také tehdy, jestliže do 2 měsíců ode dne vzniku škody způsobené provozem vozidla na území jiného členského státu, než je Česká republika, není možné zjistit pojišťovnu, které vnikla povinnost poskytnout pojistné plnění za tuto škodu.

35. Dle odst. 2 písm. b) Kancelář má právo na náhradu vyplacené částky náhradního plnění podle odst. 1 vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo ke škodě, jestliže byla škoda způsobena provozem vozidla, která má obvyklé stanoviště na území jiného než členského státu.

36. V daném případě bylo obvyklé stanoviště vozidla, odregistrovaného v Bulharsku před nehodou, Německo a žalovaná by následně musela uplatnit regresní nárok vůči německému garančnímu fondu, jakožto koncovému subjektu, který by byl povinen k náhradě, dle německých předpisů.

37. Žalobkyně by se mohla při likvidaci například obrátit také na společnost , právnická osoba, ., která likviduje zahraniční nehody jako je tato, má sídlo v Praze. I tato požaduje řádně vyplněný Záznam o nehodě, fotodokumentaci dotčených vozidel, poškození, RZ z místa nehody, účty za opravu, posudky na neopravitelnost atd.

38. Žaloba tedy byla zamítnuta jednak proto, že nebyla prokázána odpovědnost bulharského vozidla, protože záznam o nehodě nebyl řádně vyplněn, nebyla pořízena žádná fotodokumentace, nebylo zajištěno např. ani svědectví někoho z místa nehody, vozidlo bylo opraveno s delším časovým odstupem, nebyl prokázán ani rozsah poškození vozidla před opravou, nebyla doložena ani nutnost výměny všech dílů. Zároveň pak žalobkyně nepostupovala dle návodu žalované, nebyly tedy splněny podmínky tzv. subsidiarity, dle německé právní úpravy, podle které poškozený musí nejprve využít své havarijní pojištění, má-li ho sjednáno a po garančním fondu pak následně může požadovat případně odečtenou spoluúčast. Žalobkyně takto nepostupovala. Již z tohoto důvodu by žalovaná, za splnění dalších podmínek neplnila, protože po výplatě plnění by žalovaná měla nárok na náhradu vyplacené částky náhradního plnění, vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo ke škodě, ale opět podle jejich, v daném případě německé úpravy.

39. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plným úspěchem žalované ve sporu. Náklady byly představovány odměnou za právní zastoupení advokátem, dle ust.§6,§7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), hodnota úkonu 2 420 Kč, za převzetí zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a.t., za vyjádření z , datum, a , datum, dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a.t., za účast u jednání dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) a.t., dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , paušální odměna dle ust. § 13 odst. 4 a.t., 6x po 300 Kč, 1x 450 Kč, dle a.t. ve znění platném v okamžiku provedeného úkonu, DPH 21% 4 029,90 Kč, celkem 23 219,90 Kč. Platební místo pro náklady řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.