60 C 111/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 661,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky ode dne , datum, do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. - Žalobkyně se po žalované původně domáhala zaplacení částky ve výši 20 911,97 Kč s příslušenstvím dílem běžícím, dílem kapitalizovaným. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . („právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržela v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 17 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na 26. 6. 2022. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalovaná však úvěr nesplatila řádně a včas do sjednané doby splatnosti. Celkově uhradila částku ve výši , částka, . Platby žalované byly alokovány do výše , částka, na jistinu úvěru a do výše , částka, na příslušenství pohledávky. Ohledně zbývající částky ve výši , částka, se žalovaná dostala do prodlení. Právní předchůdkyni žalobkyně dále vzniklo právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno jednak právní předchůdkyní žalobkyně, jednak žalobkyní. Z postoupených nároků, které dle žalobkyně v souhrnu činí , částka, , je žalovaná pouze část, a to nesplacená jistina ve výši , částka, , nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, , nesplacený inkasní poplatek ve výši , částka, .

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, proto soud řízení částečně zastavil, viz usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. 60 , právnická osoba, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se naopak zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši , částka, , úplatou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a inkasním poplatkem za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti ve výši , částka, . Celková dlužná částka tak podle smlouvy činila , částka, a žalovaná se ji zavázala splatit ve 14 splátkách po , částka, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka pak vždy do dalšího měsíce. Pro případ porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas si strany ve 4. odstavci smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V části smlouvy nadepsané jako „splatnost úvěru a výše úvěru“ byla dále obsažena tabulka obsahující informaci o tom, že pro úvěr se splatností 14 měsíců činí maximální RPSN 272,44 % a úrok 15 % p. a. (viz žádost o úvěr, smlouva o úvěru ze dne , datum, včetně předpisu splátek a standardní informace o spotřebitelském úvěru).

5. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku ve výši 2 700 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz Rámcová smlouvou o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, , dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, a potvrzení o úplatě za postoupení pohledávky). O postoupení pohledávek informovala žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

7. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši přesahující žalovanou částku (viz předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu).

8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně:

9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky. Žalovaná čerpala uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit společně s úrokem a poplatky prostřednictvím 14měsíčních splátek.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud nejprve konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit.

13. K uvedené problematice se vyjádřil rovněž Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne , datum, , v němž rozhodl, že povinností vnitrostátního soudu je, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“14. Dále pak směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který uvádí, že …články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. Na základě výše citovaného lze uzavřít, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, má soud povinnost zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 3/20, v němž Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18.

16. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvore , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, , kde je uvedeno, že „Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. , právnická osoba, se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kde tento soud rovněž uvedl, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) či insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS, BRKI a NRKI (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Ve světle uvedeného je tak soud povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti dostatečně posoudit úvěruschopnost žalované. Dále je nutno zkoumat, zda úvěrující subjekt ověřil údaje poskytnuté spotřebitelem a zda z hlediska úvěruschopnosti hodnotil jeho faktickou finanční situaci a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr.

18. V posuzovaném případě však žalobkyně i přes výzvu soudu nebyla schopna doložit, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované zkoumána.

19. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle ustanovení § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

22. Dle § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Dle § 2991 o. z. platí že, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Soud vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jí byla vyplacena částka ve výši , částka, . Tuto částku žalovaná dosud v plné výši nevrátila (zaplatila pouze , částka, ). V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně či vůbec zkoumala úvěruschopnost žalované.

25. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně splnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, posoudil soud uvedenou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku (§ 588 o. z.).

26. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni, na kterou dluh přešel, vrátit dosud nevydanou část bezdůvodného obohacení ve výši , částka, .

27. Vzhledem k uvedenému bylo proto rozhodnuto tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, .

28. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, k úhradě dluhu byla žalované stanovena výzvou ze dne , datum, do dne , datum, . Dnem následujícím (, datum, ) se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobkyni, na kterou dluh přešel.29. , adresa, k plnění soud žalované stanovil ve standardním třídenním trvání.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., které stanovuje, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Převážně úspěšná byla v tomto sporu žalovaná, které však náklady tohoto řízení vzhledem k její pasivitě nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran sporu.