60 C 220/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno č. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno´ Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví rozhodnutí z titulu smlouvy o půjčce č. tel. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno) a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši částka, z čehož částka tvořil „souhrnný poplatek“ představující kapitalizovaný úrok. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 60 týdnů od data podpisu, tj. datum. K tomuto datu žalovaný uhradil pouze částka. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení z dlužné jistiny a kapitalizovaného úroku ve výši částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. právnická osoba této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobkyně je zahraniční právnická osoba. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má své bydliště na území ČR a závazek ze smlouvy, jenž je předmětem tohoto řízení, měl být plněn na území ČR.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Dne datum uzavřel žalovaný jako dlužník se společností právnická osoba jako věřitelem smlouvu o půjčce ve výši částka. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit jistinu půjčky spolu se „souhrnným poplatkem“ ve výši částka v 59týdenních splátkách po částka a poslední splátkou ve výši částka. (viz smlouva o půjčce a obchodní podmínky).

6. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (viz smlouvy o postoupení pohledávky, výpisy z obchodního rejstříku a oznámení o postoupení pohledávky).

7. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (viz předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání).

8. Průměrná úroková sazba v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností do jednoho roku včetně činila v předmětném období 13,64 % ročně. (zjištěno z databáze ČNB.)

9. Žalovaný na dluh zaplatil celkem částka. (nesporné tvrzení žalobkyně)

10. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Dne datum uzavřel žalovaný jako dlužník se společností právnická osoba jako věřitelem smlouvu o půjčce ve výši částka. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit jistinu půjčky ve výši částka a „souhrnný poplatek“ ve výši částka v 59týdenních splátkách po částka a poslední splátce ve výši částka počínaje 7. dnem po podpisu uvedené smlouvy. Pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Průměrná úroková sazba poskytovaná bankami v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností do jednoho roku činila 13,64 % ročně.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Rozhodným právem je právo české podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť v České republice bylo sídlo poskytovatele služby.

15. Právní vztah mezi účastníky soud ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy) posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do datum (dále jen „obč. zák.“).

16. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu půjčce podle § 657 obč. zák. Dále se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 obč. zák., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum. Souhrnný poplatek přitom soud shodně s žalobkyní hodnotil jako úrok, jelikož je cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není uvedeno, že by měl poplatek pokrývat jakékoliv jiné plnění či služby poskytnuté žalovanému (např. hotovostní inkaso splátek či podobně). Právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. I u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst.1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši částka za půjčku ve výši částka na 60 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 84 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami více než šestinásobně. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako částečně neplatnou ve smyslu § 41 obč. zák., a to, pokud jde o sjednaný úrok.

17. Soud dále zdůrazňuje, že nemravné a neplatné ujednání o úroku nelze nahradit (moderovat). Takové nahrazování nemravného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 39 obč. zák., kterým je mj. i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti takových ujednání. V tomto ohledu soud odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání obdobných nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat, namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze datum, Banco Español de Crédito SA proti jméno FO, C-618/10).

18. Na základě výše uvedeného soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I., která odpovídá poskytnuté jistině po odečtení toho, co žalovaný podle tvrzení žalobkyně skutečně uhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky půjčky. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až ode dne datum a soud byl jejím návrhem ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. v tomto směru vázán. adresa k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by náležela žalovanému, jenž byl v řízení poměrně úspěšnější, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.