10 C 145/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Harmachovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 108 236,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 718 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 728 Kč od 16.12.2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 728 Kč od 6.12.2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 728 Kč od 6.12.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 728 Kč od 6.12.2022 do zaplacení a z částky 1 728 Kč od 6.12.2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 728 Kč od 6.12.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 76 518,60 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19.5.2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 108 236,16 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 5.12.2018 uzavřela se společností právnická osoba. smlouvu o poskytnutí obchodní adresy na adrese adresa a dalších administrativních služeb, které uvedená společnost využívala až do dne výmazu z obchodního rejstříku 20.1.2025. Žalovaný byl ve smlouvě uveden jako ručitel. Společnost právnická osoba. se zavázala hradit za poskytované služby částku 1 728 Kč ročně, což však nečinila, za 6 ročních období jí tak vznikl dluh ve výši 10 368 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu 3 000 Kč za první upomínku, 12 000 Kč za pokus o smír, 20 000 Kč za výpověď smlouvy, 10 000 Kč za neprovedení změny sídla a dále smluvní pokutu 0,5 % za každý den prodlení s úhradou částek roční odměny v kapitalizované výši 52 868,16 Kč.

2. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 108 236,16 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný v následném vyjádření nárok žalobkyně převážně zcela neuznal. Tvrdil, že je na něj třeba pohlížet jako na spotřebitele, neboť nikdy nebyl jednatelem společnost právnická osoba. Nemůže se na něj proto vztahovat sjednaná promlčecí doba 10 let, a proto vznesl námitku promlčení části nárokovaných částek, nepromlčenou část jistiny nesporoval. Ohledně uplatněných smluvních pokut vznesl námitku rozporu s dobrými mravy, kdy tyto představují desetinásobek samotné jistiny.

4. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby krom nepromlčené části jistiny.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o.s.ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:

7. Dne 5.12.2018 uzavřela žalobkyně se společností Anonymizováno (po změně firmy právnická osoba.) smlouvu o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, za poskytované služby se jmenovaná společnost zavázala hradit ročně částku 1 728 Kč; nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky, ve kterých v čl. III.8. se sjednává promlčecí lhůta 10 let, v čl. IV. jsou sjednány smluvní pokuty, a to 0,5 % za každý den prodlení s úhradou splatných pohledávek, 20 000 Kč za výpověď smlouvy z důvodu nehrazení plateb, 10 000 Kč za neprovedení změny sídla společnosti po výpovědi smlouvy, 500 Kč za první elektronickou upomínku, 2 000 Kč za druhou upomínku (pokus o smír); za společnost právnická osoba. podepsal smlouvu i všeobecné podmínky žalovaný, žalovaný ve smlouvě figuruje jako vedlejší účastník, který dle čl. IV.9. všeobecných podmínek přistupuje ke všem závazkům odběratele jako ručitel, smlouva i všeobecné podmínky jsou žalovaným podepsány (prokázáno smlouvou ze dne 5.12.2018 včetně všeobecných podmínek).

8. Žalobkyně každoročně zasílala společnosti právnická osoba. na e-mail žalovaného výzvu k úhradě roční odměny a dále též na e-mail žalovaného pokus o smír (prokázáno 6x upomínkou včetně faktury a průvodního e-mailu, 6x pokusem o smír).

9. Dopisem ze dne 13.1.2025 žalobkyně smlouvu vypověděla z důvodu splnění podmínek dle čl. II odst. 4 všeobecných podmínek (prokázáno výpovědí ze dne 13.1.2025, doručenkou).

10. Dne 24.3.2025 vyzvala žalobkyně společnost právnická osoba. a žalovaného k úhradě částky 95 736,16 Kč za dlužnou jistinu ve výši 10 368 Kč a dále smluvní pokuty (prokázáno výzvou, doručenkami).

11. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

12. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 2018 a násl. občanského zákoníku, podle § 2048 a násl. občanského zákoníku a podle § 630 odst. 1 občanského zákoníku.

13. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

14. Podle § 2018 odst. 1 občanského zákoníku kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

15. Podle § 2025 odst. 1 občanského zákoníku právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

16. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2051 občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

18. Podle § 630 odst. 1 občanského zákoníku strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu počítanou ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání patnácti let.

19. V řízení nebylo sporné, že mezi žalobkyní a společností právnická osoba. byla uzavřena nepojmenovaná smlouva o poskytnutí obchodní adresy a administrativních služeb, k níž byly připojeny všeobecné podmínky, nebylo sporu o obsahu těchto dokumentů ani o tom, že žalovaný ke smlouvě včetně podmínek přistoupil jako ručitel. Sporné nebylo ani to, že nebyla uhrazena roční odměna tak, jak je žalobou nárokována, a že společnost právnická osoba. byla k její úhradě každoročně vyzývána na e-mail žalovaného. Konečně pak nebylo sporné, že žalovaný nikdy nefiguroval v obchodním rejstříku uvedené společnosti jako jednatel ani společník.

20. Žalovaný namítal, že je ve vztahu k žalobkyni v pozici spotřebitele, a vznesl námitku promlčení části nároku z důvodu, že se na něj jako na spotřebitele nemůže vztahovat sjednaná desetiletá promlčecí doba. K tomu odkazoval na judikaturu Evropského soudního dvora, podle které lze ručitele považovat za spotřebitele, pokud nefiguruje ve společnosti. Je pravdou, že žalovaný ve společnosti právnická osoba. na žádné oficiální pozici dle výpisu z obchodního rejstříku nefiguroval. Na druhou stranu však předmětnou smlouvu včetně všeobecných podmínek za společnost podepsal, veškerá komunikace ohledně ní probíhala přes jeho e-mail, který jako kontaktní ve smlouvě uvedl. Žalovaný tedy nebyl pouhou třetí osobou, která se zaručila za závazky společnosti, ale přímo osobou za společnost jednající. Na základě uvedeného soud konstatuje, že na žalovaného jako na spotřebitele v daném vztahu pohlížet nelze.

21. V čl. III.8. všeobecných podmínek byla sjednána promlčecí lhůta 10 let, žalovaný podmínky svým podpisem jako ručitel stvrdil. Dlužné částky jsou nárokovány počínaje rokem 2019, žaloba byla podána 19.5.2025, a tedy včas. Odkázat lze též na § 2025 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se právo věřitele vůči ručiteli nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

22. K námitce žalované se zdejší soud zabýval přiměřeností požadované smluvní pokuty a její případnou moderací, a to v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.1.2023, sp.zn. 31 Cdo 2273/2022. V něm je mimo jiné stanoveno, že vzhledem k tomu, že zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty (konkrétního nároku) a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, budou při posouzení přiměřenosti hrát roli nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty (může se uplatnit též kritérium hodnoty a významu zajišťované povinnosti, to se však může po sjednání smluvní pokuty změnit), ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Není-li totiž zřejmé, jakým způsobem a za jakých okolností porušení smluvní povinnosti nastalo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, nelze zodpovědět otázku, zda nárok ze smluvní pokuty je in concreto nepřiměřený. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný. Aby soud mohl posoudit (ne)přiměřenost nároku ze smluvní pokuty, musí si nejprve prostřednictvím výkladu ujednání o smluvní pokutě podle § 555 a násl. o. z. ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plnit, neboť v závislosti na tom, jaké funkce plní, sleduje smluvní pokuta různé zájmy stran a pro posouzení přiměřenosti tak budou rozhodující též odlišné aspekty [k výkladovým metodám srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen R 4/2019"), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016]. Nepodaří-li se soudu cestou subjektivního výkladu objasnit, k jaké funkci smluvní pokuty vůle stran směřovala (co strany hodlaly ujednáním docílit), lze v rámci objektivního výkladu (§ 556 odst. 1 věta druhá o. z.) podpůrně využít dále popsaných vodítek.

23. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody, dále též jen "paušalizační smluvní pokuta"), nebo výlučně funkci sankční (dále též jen "sankční smluvní pokuta"), případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. Velký senát se neztotožňuje s názorem (srov. PATĚK, Daniel. Paušalizovaná náhrada škody a smluvní pokuta. Právní rozhledy, 2017, č. 21, s. 725-733, sub VII), že smluvní pokutě ve smyslu § 2048 a násl. o. z. má být vždy připisována sankční funkce, ani s tím, že smluvní pokuta má být striktně odlišována od ujednání o paušalizované náhradě škody. Takový názor nedůvodně pomíjí, že charakter smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody plyne nejen z ustanovení § 2050 (paušální vyloučení nároku na náhradu škody) a § 2051 o. z. (vzniklá škoda jako hranice moderace; dodatečná možnost uplatnění nároku na náhradu škody v rozsahu částky, o níž byla smluvní pokuta snížena), ale odpovídá též historické tradici české právní úpravy (k jejímu rozboru srov. KOVAŘÍK, Zdeněk. Smluvní pokuta. Právní rozhledy, 1999, č. 9, s. 454-466). Má-li moderace zabránit tomu, aby byl dlužník nucen zaplatit nepřiměřenou (nespravedlivou) smluvní pokutu, a zmiňuje-li ustanovení § 2051 věty první o. z. škodu jako spodní hranici pro její snížení a věta druhá výslovně počítá s možností věřitele uplatnit u soudu nárok na (později vzniklou) škodu v rozsahu částky, o niž byla smluvní pokuta snížena, je nabíledni, že u paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokuty musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody. Nelze proto přijmout názor zastávaný částí české literatury a vycházející z judikatorních závěrů formulovaných v režimu obchodního zákoníku, že škoda, která věřiteli skutečně vznikla v důsledku porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou, nehraje pro úvahy o moderaci žádnou roli (srov. TINTĚRA, op. cit., s. 136 a 142). Rozsah škody, kterou věřitel utrpěl v důsledku porušení smluvní povinnosti a k jejíž kompenzaci pokuta cílí, tedy zásadně určuje míru, v jaké byl narušen jeho zájem. Svou roli však mohou hrát i okolnosti, které by činily případný nárok na náhradu škody byť zčásti neopodstatněným (např. spoluzavinění, porušení povinnosti věřitele zakročit k odvrácení škody). U ryze sankční smluvní pokuty naopak výše škody významnou okolností není. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, skutečnost, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. Význam mohou mít jen tehdy, jestliže by ve svém souhrnu představovaly důvod k liberaci, neboť dlužník by za způsobenou škodu podle § 2913 odst. 2 o. z. neodpovídal. Bude-li však posuzována přiměřenost sankční smluvní pokuty, mohou hrát roli i samy o sobě, neboť má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. Nelze ovšem pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Význam paušalizační smluvní pokuty se tak projevuje především v tom, že věřitel není povinen ve sporu o uhrazení smluvní pokuty tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároku na náhradu škody. Význam sankční smluvní pokuty se pak projevuje rovněž v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně (tj. bez ohledu na jeho případné zavinění). Proto povinností věřitele ze smluvní pokuty (jakékoli) je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů). V tomto ohledu je pak třeba zdůraznit, že i přes značnou provázanost obou institutů absence předpokladů vzniku nároku na náhradu škody nemá za následek absenci předpokladů pro vznik (existenci) nároku na smluvní pokutu. Ostatně i podle § 2048 odst. 1 o. z. může věřitel požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Proto také skutečnost, že jsou naplněny liberační důvody vedoucí k tomu, že dlužník by za způsobenou škodu neodpovídal, nemůže ještě vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může (ve výjimečných případech - srov. bod 65 in fine) představovat okolnost svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a tedy vést (nanejvýš) k její moderaci na přiměřenou výši. Obdobně to platí i pro další shora zmiňované okolnosti (např. otázku zavinění).

24. Shora popsanému (obecnému) smyslu paušalizační smluvní pokuty, jakož i charakteru moderace jakožto zásadně výjimečnému nástroji umožňujícímu soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na smluvní pokutu, pak rovněž odpovídá, že z hlediska zjišťování skutkového stavu se výše vzniklé škody stává ve sporu o uhrazení smluvní pokuty relevantní teprve tehdy, je-li soudu z tvrzení stran a běžného chodu věcí zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že moderace je možná jen tehdy, je-li tu výrazný nepoměr mezi vzniklou škodou a smluvní pokutou, která měla odpovídat jiné předpokládané výši škody, není třeba, aby výše škody byla přesně vyčíslena. Řízení, jehož předmětem je nárok ze smluvní pokuty, se nemůže stát složitým a dlouhým sporem o výši vzniklé škody.

25. Má-li smluvní pokuta plnit funkci dílem paušalizační, dílem sankční, je namístě přiznat vyšší váhu těm okolnostem, které jsou rozhodující pro funkci, která převažuje. Vzhledem k tomu, že každá smluvní pokuta, byť v různé intenzitě, plní rovněž funkci preventivní (nátlakovou), je namístě při zkoumání přiměřenosti zohlednit též narušení zájmů věřitele spočívajících v nepohodlí, nejistotě a narušeném očekávání, jež se cestou práva na náhradu škody nekompenzují. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. V případě moderace paušalizační smluvní pokuty budou mít tyto zájmy zpravidla nižší význam.

26. Velký senát tedy uzavírá, že postup soudu při moderaci podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (ty za splnění předpokladů uvedených v bodě 56). Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.

27. Na základě shora uvedených závěrů se soud nejprve zabýval funkcí nárokované smluvní pokuty a dospěl k závěru, že se v případě požadovaných pokut za upomínky, pokusy o smír a výpověď prioritně jedná o funkci náhrady škody, neboť byla smluvní pokuta sjednána paušální částkou, není vázána na prodlení, ale na nesplnění určité povinnosti. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení s úhradou roční odměny má pak logicky funkci nátlakově sankční. Z uvedeného plyne, že ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty ve dvou odlišných režimech. Obecně se pak soud nemůže zbavit dojmu, že se v případě smluvních pokud s ohledem na jejich zcela nepřiměřenou výši jedná spíše o snahu o majetkový zisk než o náhradu škody či nátlak/sankci vůči žalovanému.

28. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, jaká škoda žalobkyni zasláním výzev a pokusů o smír a výpovědí smlouvy a dále neprovedením změny sídla. K doložení výše škody žalobkyni na jednání soudu konaném dne 12.11.2025 dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzval. Žalobkyně v reakci pouze obsáhle tvrdila, že tak učinit nemusí.

29. Soud proto žalobkyni s přihlédnutím k tomu, že upomínky i pokusy o smír byly zasílány e-mailem, tedy bez nákladů na doručení, náklady tedy mohly vzniknout pouze za práci zaměstnance, a jsou zcela totožné, mění se pouze výše dlužné částky v přiložené faktuře, přiznal žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1x450 Kč za upomínky a 1x450 Kč za pokusy o smír, a dále 450 Kč za výpověď smlouvy. Při určení výše smluvní pokuty vyšel z výše režijního paušálu dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která je přiznávána i jako náklad nezastoupeného účastníka za 1 úkon (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2638/2025), neboť svým obsahem jde o úkony odpovídající. Soud pouze doplňuje, že zejména částku 20 000 Kč za výpověď smlouvy považuje za hrubě excesivní. Byť následně bylo zcela vágním způsobem upřesňováno, že se snad současně jedná o pokutu za neoznámení vstupu společnosti do likvidace, soud k takovému „upřesňování“ nepřihlédl. Žalobkyně ani nesdělila, resp. výslovně sdělila, že nedokáže určit, v jakém rozsahu se jedná za pokutu za výpověď a v jakém za neoznámení vstupu do likvidace, nadto dle žalobního návrhu je smluvní pokuta žádána výslovně dle čl. IV. odst. 2 smluvních podmínek odkazujících na čl. II odst. 4 upravující pouze výpověď smlouvy (resp. odstoupení od ní, pojmy jsou zaměňovány). Oproti tomu povinnost oznámit vstup do likvidace je zakotvena v čl. III. odst. 4 všeobecných podmínek, čemuž odpovídá stanovení smluvní pokuty v čl. IV. odst. 6 podmínek, dle kterého smluvní pokuta žádána nebyla. Doplnit pouze lze, že bylo čistě na rozhodnutí žalobkyně, zda bude společnost právnická osoba. každoročně zasílat výzvy k zaplacení a pokusy o smír (svým obsahem též výzvy k zaplacení) a zda a kdy smlouvu vypoví.

30. Za neprovedení změny sídla společnosti právnická osoba. soud žalobkyni žádnou smluvní pokutu nepřiznal, neboť v souvislosti s tímto jí žádná škoda nevznikla ani vzniknou nemohla, kdy sídlo společnosti nebylo žalobkyní měněno, nemusela tedy na toto vynaložit žádné náklady, netvrdila ani, že by jí v souvislosti s tímto vznikly náklady jiné. Ostatně neměla společnost právnická osoba. ani časový prostor pro provedení změny sídla, když výpověď jí byla zaslána 17.1.2025, změna sídla měla být provedena od 10 dnů od doručení výpovědi, tedy nejdříve 27.1.2025, z obchodního rejstříku však byla společnost vymazána již ke dni 20.1.2025.

31. Soud se dále zabýval otázkou moderace smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně požadované v kapitalizované výši 52 868,16 Kč. K námitce žalovaného soud pouze stručně konstatuje, že smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky je dle již ustálené soudní judikatury akceptovatelná, byť jako hraniční. Soud však s ohledem na závěry shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu zohlednil veškeré aspekty sporu a dospěl k závěru, že smluvní pokutu je na místě moderovat. V prvé řadě přihlédl soud k výši zajišťované pohledávky 1 728 Kč za rok, celkem 10 368 Kč, kdy smluvní pokuta je nárokována ve výši cca 5x vyšší. Dále nebylo možno nepřihlédnout k otázce oprávněného zájmu žalobkyně a jejímu přístupu k vyřešení věci. Žalobkyně sama uvádí, že má cca 15 000 klientů, její oprávněný zájem je tedy i s ohledem na výši sjednané měsíční odměny mizivý. O tom svědčí i zcela pasivní přístup žalobkyně, která sice každoročně zaslala společnosti právnická osoba. automaticky výzvu k zaplacení a pokus o smír, ale věc více neřešila, byla po více než 5 let zcela pasivní. Na stranu druhou soud přihlédl k dlouhodobému neplnění smluvních závazků ze strany společnosti právnická osoba. a potažmo žalovaného, na jehož e-mail, jak výše uvedeno, byly výzvy k úhradě zasílány.

32. Po zhodnocení všech těchto aspektů sporu a též k tomu, že z částek neuhrazené roční odměny je nadále požadován též zákonný úrok z prodlení, dospěl soud k závěru, že je na místě požadovanou smluvní pokutu z částky 52 868,16 Kč moderovat na částku 20 000 Kč, kterou považuje za odpovídající.

33. Na základě uvedeného tedy soud shrnuje, že žaloba je důvodná co do veškerých nárokovaných částek ročních odměn v celkové výši 10 368 Kč, 1x 450 Kč za upomínky, 1x 450 Kč za pokusy o smír, 450 Kč za zaslanou výpověď smlouvy a 20 000 Kč jako nátlakově sankční smluvní pokutu za prodlení s úhradou ročních odměn.

34. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 31 718 Kč, ve zbylé části 76 518,60 Kč žalobu zamítl.

35. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dle splatnosti jednotlivých faktur.

36. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. Na jednu stranu byl žalovaný ve věci převážně úspěšný, na stranu druhou spočívalo rozhodnutí soudu ohledně smluvní pokuty na úvaze soudu. Po zhodnocení těchto faktů rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.