13 C 248/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o nahrazení projevu vůle

I. Žaloba o nahrazení souhlasu žalované s dopravním a síťovým připojením stavebního projektu žalobkyně „adresa“ z pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa na pozemek parc. č. Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, ostatní plocha a komunikace, k. ú. adresa, dle projektové dokumentace ve sloučeném stavebním a územním řízení vedeném u Stavebního úřadu adresa sp. zn. hodnota, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10 043 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala nahrazení projevu vůle, a to nahrazení souhlasu žalované s dopravním a síťovým připojením stavebního projektu žalobkyně „adresa“ z pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa na pozemek parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, ostatní plocha a komunikace, k. ú. adresa, dle projektové dokumentace ve sloučeném stavebním a územním řízení vedeném u Stavebního úřadu adresa sp. zn. č. účtu. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně, která je developerskou společností, je vlastníkem mimo jiné pozemkové parcely č. Anonymizováno, ostatní plocha, o výměře 5 027 m2 k. ú. adresa, zapsané na LV č. hodnota v katastru nemovitostí u právnická osoba pro hlavní město adresa, Katastrální pracoviště adresa. Žalobkyně vypracovala projektovou dokumentaci s názvem „adresa“, která obsahuje tři obytné domy, každý o 12 bytech s venkovní parkovací plochou a přístupovou komunikací na adresa a jméno FO (dále jen „projekt“). Vytápění je projektováno kondenzačními plynovými kotli a tento zdroj je doplněn na střeše každého objektu fotovoltaickými panely. Parkování se nachází na pozemku v jeho části, která přiléhá k budově prodejny nábytku „Anonymizováno“, kde tvoří jakousi optickou hradbu, která spolu s pergolou zčásti zakryje nevzhledné skladové budovy. Žalovaná má ve své svěřenecké správě pozemky parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, které jsou zapsány na LV č. hodnota v katastru nemovitostí u právnická osoba pro hlavní město adresa, Katastrální pracoviště adresa a jsou ve vlastnictvím Anonymizováno. Žalobkyně zahájila v červnu 2024 u příslušného stavebního úřadu stavební řízení a požádala o vydání stavebního povolení pro projekt ve sloučeném územním a stavebním řízení. V průběhu řízení žalobkyně řádně doplnila veškeré povinné náležitosti nezbytné pro vydání stavebního povolení. Jednou z podmínek pro vydání stavebního povolení pro projekt je souhlas žalované s připojením projektu na místní komunikaci v adresa a Anonymizováno. Žalobkyně požádala žalovanou o tento souhlas, avšak žalovaná udělení tohoto souhlasu bezdůvodně opakovaně odmítala, ač žalobkyně splnila všechny podmínky, které si žalovaná vyhradila pro udělení souhlasu. Jednou z námitek žalované bylo, aby žalobkyně prozkoumala možnost jiného připojení a zabývala se studiem návrhů a projektů, které již v minulosti řešily dopravní situaci v lokalitě, a zkoušela zajistit jiné připojení na místní komunikace. Žalobkyně zkoumala tyto možnosti a zjistila, že žádné takové studie ani návrhy neexistují, a pokud se dotázala MHMP, jak je přístupová situace k jejímu pozemku řešena v připravovaném „Metropolitním plánu MHMP“, bylo jí řečeno, že jediná přístupová komunikace je do adresa a jméno FO. Dále bylo zjištěno, že i podrobná část územního plánu, která zpracovává detailní řešení této části Metropolitního plánu, nepočítá s jiným připojením než tím, které směřuje i podle faktické konfigurace pozemku do adresa a jméno FO. Žalobkyně byla přesvědčena, že postup žalované je nezákonný a žalovaná nemůže bezdůvodně odepřít udělení požadovaného souhlasu. Na jedné straně žalovaná zařadila uvedenou lokalitu v územním plánu jako území pro bytovou zástavbu, na druhé straně bezdůvodně této zástavbě brání neudělením souhlasu. Důvody nezákonnosti jednání žalované spatřovala žalobkyně v 10 odst. 1 § zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, podle něhož lze úpravy pozemní komunikace navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů, kdy právní předpis neumožňuje bezdůvodné odmítnutí připojení komunikace, a dále v porušení § 73 odst. 2 stavebního zákona. Žalovaná, v postavení obce jako územního samosprávného společenství občanů a současně jako veřejnoprávní korporace se speciální zákonnou úpravou svého právního postavení, může nesouhlasit s dopravním napojením jen v případě, pokud to není v souladu s územním plánem, dopravní obslužností, nebo pokud by to mohlo mít negativní dopad na životní prostředí či veřejný zájem. Ani jeden z těchto předpokladů v posuzované věci není dán.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná zejména uvedla, že žaloba není důvodná, a to zejména z důvodu, že zde není žádný právní základ, na základě kterého by soud mohl nahradit projev vůle žalované ve věci, které se domáhá žalobkyně. Soud není oprávněn nahrazovat vůli vlastníků pozemků, a již jen z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět. Soud je oprávněn nahradit projev vůle osoby v případech, kdy to stanoví zákon, nebo v případech, kdy by strana, jejíž vůli nahrazuje, byla na základě smlouvy nebo jiného právního titulu povinna takový projev vůle učinit. O žádný takový případ se zde nejedná, a tedy soud nemá pravomoc nahradit projev vůle žalované. Žalovaná je jako jakýkoli jiný vlastník oprávněna se svým majetkem nakládat dle své vůle (v mezích zákona), přičemž do této vůle není soud oprávněn (bez zákonného podkladu) jakkoli zasahovat. Nakládání s majetkem žalované náleží do samostatné působnosti obce, které je realizací práva územních samosprávných celků na samosprávu a je chráněno i Ústavou (čl. 99 a násl.), přičemž stát (tj. včetně moci soudní) může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem (čl. 101 odst. 4 Ústavy). V daném případě není žádný zákonný podklad pro to, aby soud zasáhl do činnosti žalované jako územně samosprávného celku tím, že nahradí projev vůle žalované tak, jak požaduje žalobkyně. Nad rámec uvedeného žalovaná uvedla, že zde nejsou dány ani věcné důvody pro udělení souhlasu žalobkyni, jak již bylo žalobkyni ze strany žalované opakovaně sdělováno. Pro dopravní napojení záměru žalobkyně je třeba najít jiné řešení, než je napojení do adresa. Ulice Anonymizováno slouží jako příjezd ke stávajícím rodinným domkům. Území bývalé Anonymizováno, ve kterém se nachází pozemek parc. č. Anonymizováno k. ú. adresa, není do této ulice dopravně napojeno a nebylo ani v minulosti, vždy bylo napojeno na příjezdovou komunikaci k areálu bývalého Anonymizováno (adresa) a dále do ul. Anonymizováno. Ulice Anonymizováno není komunikací, která by umožňovala rozvojovou zástavbu území. Toto je třeba řešit dopravním napojením na kapacitně (šířkově) vyhovující napojení na k tomuto svými parametry vhodnou ulici. Navrhované dopravní řešení záměru musí splňovat požadavky bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích, přičemž uvedené požadavky nejsou při napojení na ulici Anonymizováno respektovány. Šířka komunikace, úhel napojení, sklonové poměry ani další parametry neodpovídají požadavkům na bezpečnost a plynulost provozu na této komunikaci. O nevhodnosti připojení svědčí i to, že pro umožnění vyhnutí se protijedoucím vozidlům v ul. Anonymizováno je za křižovatkou s ul. Anonymizováno zřízena výhybna. Napojením by došlo ke zrušení výhybny a čekající vozidlo by bylo nuceno čekat v křižovatce, což rozhodně nelze považovat za bezpečné. Z Urbanistické studie adresa a Dopravní studie adresa, které byly pořízeny Anonymizováno v roce 2000 a v roce 2002 a které podrobněji řeší dané území, vyplývá, že s připojením lokality do ul. Anonymizováno nebylo uvažováno ani výhledově, dopravní připojení je řešeno mimo ul. Anonymizováno. Tato koncepce zůstává v platnosti i nadále. Důvody postoje žalované byly žalobkyni, jakož i před tím jiným investorům, sdělovány kontinuálně, a to minimálně již od roku 2006. Není tedy zřejmé, jak může žalobkyně uvést, že žalovaná něco „bezdůvodně“ odmítá, když důvody postoje žalované byly žalobkyni opakovaně žalovanou sdělovány. Tyto důvody nepominuly, a tedy není ani důvodu ke změně postoje žalované. Pokud se týká nyní platného územního plánu Anonymizováno, tam je situace stejná, jako je tomu u návrhu Metropolitního plánu - konkrétní dopravní napojení pozemku žalobkyně v něm není řešeno. Názor žalované není ani bezdůvodný ani nezákonný, ani zákon č. 13/1997 Sb., neukládá vlastníkům udělit jakýkoli souhlas, tím méně souhlas s jakýmkoli záměrem třetích osob.

3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Účastníci učinili nesporným, že adresa je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno na LV č. hodnota v k. ú. adresa, kde je svěřena správa těchto pozemků žalované. Účastníci dále učinili nesporným, že je pozemek parc. č. Anonymizováno a pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa ve vlastnictví Anonymizováno, kdy je svěřena správa těchto pozemků žalované.

5. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa vedeném Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, a to na základě kupní smlouvy ze dne 23. 5. 2017 (výpis z katastru nemovitostí LV č. hodnota).

6. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala, aby žalovaná přezkoumala svůj přístup a své zamítavé stanovisko a vydala usnesení, kterým udělí souhlas s dopravním připojením stavebního pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa na místní komunikaci, a to na ulici Anonymizováno a jméno FO a v souvislosti s tím i připojení inženýrských sítí na zamýšlenou stavbu žalobkyně. Zamítnutí žádosti bylo žalovanou odůvodněno tím, že doprava v ulici Anonymizováno je pro nájezd vozidel z plánované stavby nepřijatelná pro četnost dopravy, že výpočet zastavěné plochy údajně neodpovídá územnímu plánu, když dle projektové dokumentace je stavba o 2,6 m2 větší, než je maximální možnost dle územního plánu, a že žalovaná si nepřeje, aby komunikace z projektu ústila do ulice Anonymizováno a Anonymizováno. S tímto zamítaným usnesením žalované žalobkyně nesouhlasila a považovala ho za nezákonné (předžalobní výzva ze dne 23. 6. 2025 včetně dodejky datové zprávy).

7. Žalovaná opakovaně od roku 2022 k žádosti žalobkyně o vyslovení souhlasu se záměrem ohledně stavby „adresa“ na pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, uvedla, že trvá na svém nesouhlasném stanovisku ke stavbě „adresa“ z důvodu nesouhlasu s dopravním napojením do ulice Anonymizováno a použití vyššího koeficientu hrubých podlažních ploch, než stanoví Anonymizováno. Žalovaná nesouhlasila s dopravním napojením záměru do ulice Anonymizováno, a to i s přihlédnutím k příjezdu po dobu stavby. Pro dopravní napojení je třeba najít jiné řešení. Ulice Anonymizováno slouží jako příjezd ke stávajícím rodinným domkům. Území bývalé Anonymizováno, ve kterém se nachází pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, není do této ulice napojeno a nebylo ani v minulosti, vždy bylo napojeno na příjezdovou komunikaci k areálu bývalého Anonymizováno (adresa) a dále do ulice Anonymizováno. Z Urbanistické studie adresa a Dopravní studie adresa – studií, které byly pořízeny Anonymizováno podrobněji řeší celé území, vyplývá, že s připojením lokalit do ulice Anonymizováno nebylo uvažováno ani výhledově. Tato koncepce zůstává v platnosti nadále. Dopravní napojení je řešeno nově vybudovaným sjezdem přes jihozápadní roh parcely na stávající místní komunikaci Anonymizováno. V nové komunikaci jsou vedeny nové řady inženýrských sítí, které budou napojeny na sítě v ulici Anonymizováno – jedná se o nový vodovodní řad, kanalizační řad tlakový, kanalizační řad dešťový, vedení VO, NN a sdělovacích kabelů (dopis ze dne 20. 11. 2024, dopis ze dne 24. 9. 2024, dopis ze dne 23. 5. 2022, dopis ze dne 23. 1. 2025, dopis ze dne 2. 7. 2025).

8. Odbor výstavby Úřadu adresa, jako příslušný stavební úřad, uvedl k žádosti žalobkyně o sdělení informací ke stavu řízení o vydání stavebního povolení ve věci vedeného společného řízení na stavební záměr žalobkyně „adresa“, že po přezkoumání žádosti stavební úřad shledal, že žádost nemá předepsané náležitosti dle stavebního zákona a zahájené společné řízení přerušil do dne 31. 12. 2025. Stavební úřad uvedl, že v průběhu řízení byla žádost postupně doplňována a na základě žádosti žalobkyně opětovně usnesením prodlužována. Stavební úřad uvedl, že ke dni 1. 9. 2025 chybí ze strany žalobkyně následující podklady: doložení souhlasu vlastníků dotčených pozemků parc. č. Anonymizováno, tj. žalované, dále doložení závazných stanovisek a rozhodnutí dotčených orgánů a rozhodnutí o připojení nemovitosti k místní komunikaci. Stavební úřad může pokračovat ve společném řízení až po odstranění všech těchto nedostatků žádosti (sdělení ze dne 1. 9. 2025).

9. Žalovaná již v roce 2006 původnímu vlastníkovi pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa (jméno FO), k jeho investičnímu záměru a vydání povolení sjezdu na novostavbu bytového domu uvedla, že se záměrem nesouhlasí a sdělila následující připomínky. Žalovaná nesouhlasila s dopravním napojením záměru do ulice Anonymizováno, a to i s přihlédnutím k příjezdu po dobu stavby. Pro dopravní napojení bylo dle žalované třeba najít jiné řešení – přes příjezdovou komunikaci k bývalému areálu Anonymizováno (adresa), případně přes příjezdovou komunikaci k hale Anonymizováno. Ulice Anonymizováno slouží jako příjezd ke stávajícím rodinným domkům a byla na jaře 2006 zcela nově opravena. Území bývalé Anonymizováno, ve kterém se nachází pozemek parc. č. Anonymizováno, není do této ulice dopravně napojeno a nebylo ani v minulosti, vždy bylo napojeno na příjezdovou komunikaci k areálu bývalého Anonymizováno a dále do ulice Anonymizováno. Z dopravní a urbanistické studie poté vyplývá, že s připojením lokality do ulice Anonymizováno nebylo uvažováno ani výhledově. Žalovaná proto doporučila znovu jednat s vlastníky okolních pozemků (dopis ze dne 3. 8. 2006, dopis dne 18. 10. 2006).

10. Žalovaná se vyjádřila k odvolání původního vlastníka pozemku proti zamítnutí jeho žádosti o připojení nové komunikace na komunikaci jméno FO tak, že odkázala na svá vyjádření vlastníkovi a dále uvedla, že v žádném případě neznemožňuje investorovi přístup nebo příjezd na jeho pozemek, neboť z ulice Anonymizováno takový přístup ani příjezd neexistuje ani neexistoval, o čemž svědčí i výrazný výškový rozdíl obou pozemků. Ověřením u jiných vlastníků pozemků v předmětné lokalitě bylo zjištěno, že investor o jiné možnosti s ostatními vlastníky ani nejednal. Komunikace jméno FO není k účelu napojení vhodná ani po technické stránce. Jedná se o poměrně úzkou slepou ulici – obytnou zónu k pěti rodinným domkům, která není stavěna na nákladní dopravu. Žalovaná proto setrvala na svém zamítavém stanovisku (vyjádření k odvolání ze dne 16. 1. 2007).

11. Žalovaná také dalšímu původnímu vlastníkovi pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa (právnická osoba.), uvedla, že je její stanovisko k připojení komunikace na ulici Anonymizováno negativní. Žalovaná mimo jiné znovu uvedla, že nejsou pro napojení na ulici Anonymizováno sdělené požadavky respektovány. Šířka komunikace, úhel napojení i další její parametry neodpovídají požadavkům na bezpečnost a plynulost provozu na této komunikaci, ani na příjezd těžké techniky. Komunikace jméno FO je úzkou slepou ulicí a zvětšení dopravní zátěže je na ní nepřijatelné, navíc propustnost této ulice by byla navrhovanou křižovatkou dále jen zhoršena (dopis ze dne 21. 8. 2009).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (plánek technické infrastruktury na č. l. 12, plánky na č. l. 33 – 38).

13. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování dalšími navrženými a neprovedenými důkazy, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.

14. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.

15. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.

16. Žalované je svěřena správa pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, jichž je vlastníkem adresa. Žalobkyně jako vlastník nemovité věci, a to pozemku parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa opakovaně žádala žalovanou o udělení souhlasu s dopravním a síťovým připojením stavebního projektu žalobkyně „adresa“ z pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa na pozemek parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, tj. na místní komunikaci, a to na ulici Anonymizováno a jméno FO. Žalovaná opakovaně od roku 2022 žalobkyni uváděla, že trvá na svém nesouhlasném stanovisku ke stavbě „adresa“ z důvodu nesouhlasu s dopravním napojením do ulice Anonymizováno a použití vyššího koeficientu hrubých podlažních ploch, než stanoví Anonymizováno. Žalovaná nesouhlasila s dopravním napojením záměru do ulice Anonymizováno, kdy žalobkyni opakovaně rozvedla důvody svého rozhodnutí. S uvedeným zdůvodněním zamítnutí žádosti žalobkyně žalovanou však žalobkyně nesouhlasila a považovala ho za nezákonné. Tento postoj žalované, nesouhlas s dopravním napojením záměru do ulice Šumická, je od roku 2006 neměnný.

17. Dle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

18. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem nemovité věci, pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa a žalované je svěřena správa nemovitých věcí, a to pozemků parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno, parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, jichž je vlastníkem adresa. Žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o udělení souhlasu s dopravním a síťovým připojením stavebního projektu žalobkyně „adresa“ z pozemku parc. č. Anonymizováno, k. ú. adresa na pozemek parc. č. Anonymizováno a parc. č. Anonymizováno, tj. na místní komunikaci, a to na ulici Anonymizováno a Anonymizováno. Žalovaná však svůj postoj po celou dobu nezměnila a souhlas žalobkyni odmítla vydat. Žalovaná své negativní stanovisko k vydání souhlasu odůvodnila zejména tím, že ulice Anonymizováno slouží jako příjezd ke stávajícím rodinným domkům, že území bývalé Anonymizováno, ve kterém se nachází pozemek parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa, není do této ulice napojeno a nebylo ani v minulosti a že s připojením lokalit do ulice Anonymizováno nebylo uvažováno ani výhledově. Ačkoli žalobkyně namítala, že postup žalované, kdy odmítá žalobkyni udělit souhlas s připojením pozemku parc. č. Anonymizováno na místní komunikaci, na ulici Anonymizováno a Anonymizováno, a souvisejícím síťovým připojením, je nezákonný, soud se s tímto názorem neztotožňuje. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jedná v rozporu s § 10 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a § 73 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, soud však k tomuto závěru nedospěl. Dle § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací. Dle odst. 4 souvisí-li připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, vyžadující povolení podle tohoto zákona, se záměrem povolovaným podle stavebního zákona, rozhodne o povolení připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, jakož i úpravě takového připojení nebo jeho zrušení stavební úřad rozhodnutím o povolení záměru podle stavebního zákona. Dle odst. 5 k žádosti o povolení připojení podle odstavce 4 žadatel připojí také vyjádření vlastníka dotčené pozemní komunikace a jedná-li se o dálnici vyjádření Ministerstva vnitra, v ostatních případech vyjádření Policie České republiky. Nevydá-li vlastník dotčené komunikace vyjádření do 30 dnů od doručení žádosti, která má všechny náležitosti potřebné pro posouzení připojení, platí, že k připojení nemá připomínky a s připojením souhlasí. Dle § 73 odst. 2 stavebního zákona je územně plánovací dokumentace závazná pro rozhodování v území a další změny v území. Drobné stavby lze realizovat pouze v souladu s územně plánovací dokumentací. Soud má za to, že žalovaná neporušila žádná zmíněná zákonná ustanovení či její zákonnou povinnost. Soud nad rámec uvedeného podotýká, že žalovaná své rozhodnutí o neudělení souhlasu s dopravním připojením odůvodnila, kdy v řízení bylo také prokázáno, že tento její postoj je po dobu nejméně 20 let konstantní.

20. Rozsudky ukládající prohlášení vůle znamenají nucený zásah do svobody rozhodování (autonomie vůle). Právní mocí rozsudku ukládajícího prohlášení vůle je totiž vynucena vůle toho, kdo dobrovolně nebyl ochoten určité prohlášení provést, a na kom tedy tuto povinnost je nutné vynutit náhradním způsobem. Tento náhradní způsob je založen na fikci prohlášení vůle. § 161 odst. 3 o. s. ř., dle něhož pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto prohlášení, nepředstavuje nějakou univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Povinnost učinit prohlášení vůle proto musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, ze smlouvy nebo z porušení povinnosti. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle, není určovací žalobou ani žalobou právotvornou, ale žalobou na plnění, neboť žalovaný byl povinen projevit určitou vůli (typicky učinit nějaké právní jednání, k němuž se zavázal sám nebo mu je ukládá zákon), ale tuto vůli neprojevil (srovnej stanovisko Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 54/21 ze dne 12. 10. 2021).

21. Právní úprava v zákoně o pozemních komunikacích sleduje veřejný zájem na existenci a fungování sítě pozemních komunikací. Aby byl tento veřejný zájem zajištěn, je vlastnictví místních komunikací, silnic a dálnic zákonem vyhrazeno pro obce, kraje a stát. Tato úprava ovšem nemá za cíl jakkoliv zlepšit právní postavení obcí, krajů ani státu. Zákonem určené vlastnictví je totiž naopak obecně zatěžuje břemenem spočívajícím v povinnosti pečovat o svěřené pozemní komunikace, a to mimo jiné tak, aby byly tyto komunikace bezpečné pro osoby, které je užívají. To vyplývá jak přímo z povahy veřejného zájmu, který tato úprava sleduje, tak z toho, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny). Možnost obecného užívání dálnic, silnic a místních komunikací je zároveň jednou z mezí vlastnického práva jejich vlastníků: ti totiž mají povinnost své komunikace prohlížet, udržovat a opravovat, aniž by však měli možnost upravovat, kdo a v jaké míře tyto komunikace užívá. Obec jako vlastník také vyjadřuje svůj předchozí souhlas s připojením sousední nemovitosti k místní komunikaci. Jde o použití soukromoprávního institutu pro vztah, který však typickým poměrům soukromého práva neodpovídá. Místní komunikace jsou sice vlastnictvím obcí, které s nimi však nemohou zacházet jako běžný vlastník, tj. v mezích právního řádu s nimi libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Jejich úkolem je naopak zabezpečit obecné užívání komunikací. V tom ohledu byl v odborné literatuře vyjádřen názor, že udílení souhlasu s připojením komunikace ze strany obce je spíše výkonem působnosti při ochraně příslušného veřejného zájmu na provozování obecně prospěšného zařízení, které věcně odpovídá závaznému stanovisku dotčeného orgánu, než výkonu vlastnického práva (Vedral, J. Některé případy používání soukromoprávních institutů ve veřejném právu. ASPI, 2011. LIT37153CZ). Ústavní soud ovšem dospěl k závěru, že v případě napadeného ustanovení (§ 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 30. 12. 2015, dle něhož si příslušný silniční správní úřad před vydáním povolení o připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci, o úpravě takového připojení nebo o jeho zrušení vyžádá předchozí souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace) není pochyb o záměru zákonodárce konstruovat udílení souhlasu jako institut soukromého práva. Při udílení souhlasu obce jde tedy o výkon vlastnického práva, ovšem při plnění veřejného úkolu. Otázkou je, zda výkon vlastnického práva obce k místní komunikaci v podobě neudělení souhlasu s připojením musí podléhat soudnímu přezkumu. Výkon vlastnického práva, byť směřovaný k zajištění obecného užívání komunikace, totiž spadá do ústavně zaručené samosprávy obce (správy jejího zákonem vyhrazeného majetku) a zásah do jejího výkonu je možný toliko způsobem, který zákon stanoví (čl. 101 odst. 4 Ústavy). Takový způsob zákon do 30. 12. 2015 nestanovil ani v § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, ani v ustanoveních na něho navazujících. Požadavek existence soudní ochrany proti neudělení souhlasu tedy neplyne ze samotné povahy výkonu vlastnického práva obce k zabezpečení obecného zájmu. Nezbytnost soudní ochrany může vyplynout pouze z konkrétních ústavních záruk, případně podústavní úpravy. V tom ohledu je například možné se soudně bránit proti diskriminujícímu jednání obce při neudělení souhlasu, pokud je tím vlastníku nemovité věci sousedící s komunikací způsobena újma na přirozeném právu. To je však pro posouzení věci bez přímého významu, protože konstatování diskriminačního jednání při udělení souhlasu tento souhlas nenahrazuje. Je třeba, aby nejprve existovalo hmotné právo vlastníka sousední nemovitosti na připojení ke komunikaci a z toho plynoucí právo na předchozí udělení souhlasu obce s připojením. Takové právo vlastníku sousední nemovitosti z § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015, neplynulo. Podstatou úpravy vlastnického práva je omezení jeho realizace v mezích zákona. Zásahem do vlastnického práva je třeba rozumět pouze takové omezení, které vylučuje realizaci vlastnického práva buď zcela, nebo v rozsahu, který podstatnou měrou znemožňuje výkon vlastnického práva v některé z jeho složek. Tak tomu ovšem v případě napadeného § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015, není, protože vlastník nemovité věci přilehlé k místní komunikaci není ve svém vlastnickém právu (možnosti nemovitost držet, užívat ji a nakládat s ní) jakkoliv omezen (ostatně i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že z vlastnického práva k nemovitostem nevyplývá soukromé právo k přístupu na přilehlou pozemní komunikaci, srov. rozsudek sp. zn. 22 Cdo 3969/2007 ze dne 20. 2. 2009). Fakticky je omezen toliko v možnosti užívat nemovitou věc nad rámec stávajícího stavu, tj. typicky v možnosti zlepšení využití pozemku jeho připojením na místní komunikaci prostřednictvím nájezdu. Stanovení zákonných podmínek pro získání takového práva pak není omezením vlastnického práva zaručeného ústavním pořádkem. Rozhodnutí o povolení připojení podle napadeného § 10 odst. 4 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 12. 2015, mělo vliv pouze na přímé připojení nemovitosti na sousední místní komunikaci, silnici či dálnici zřízením sjezdu či nájezdu. Nebylo a není tím dotčeno právo obecného užívání komunikace. Potřeba souhlasu vlastníků místních komunikací s přímým připojením nemovitosti tak odpovídá jejich povinnosti umožnit obecné užívání komunikace a komunikace pro ten účel i udržovat (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/15 ze dne 18. června 2019).

22. Pro možnost úspěchu žalobkyně v předmětné věci, nahrazení projevu vůle žalované soudem, by musela být splněna skutečnost, že žalovaná nebyla dobrovolně ochotna udělit souhlas s dopravním a síťovým připojením, ač tato její povinnost vyplývala ze zákona, ze smlouvy či z porušení její povinnosti. Soud však vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že tyto předpoklady naplněny nebyly. Při udílení souhlasu obce jde o výkon vlastnického práva. Ač je v daném případě vlastníkem předmětných nemovitých věcí adresa, je to žalovaná, které byla svěřena správa těchto nemovitých věcí, kdy tak žalovaná může udělit či neudělit souhlas s připojením ke komunikaci. Jak bylo uvedeno, požadavek existence soudní ochrany proti neudělení souhlasu pak neplyne ze samotné povahy výkonu vlastnického práva obce k zabezpečení obecného zájmu. V daném případě neexistuje hmotné právo žalobkyně na připojení ke komunikaci a z toho plynoucí právo na předchozí udělení souhlasu žalované s připojením. V dané věci tedy žádné porušení povinnosti žalované, zákonné či smluvní, nenastalo. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, na základě které by byla žalovaná povinna souhlas udělit, a také zde není pro udělení souhlasu žalovanou stanovena ani žádná zákonná povinnost. Vzhledem k uvedenému tak soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby mohl nahradit projev vůle žalované, udělení souhlasu, pročež žalobu zamítl, aniž by se dále zabýval dalšími žalobkyní uváděnými tvrzeními a důkazy.

23. O nákladech řízení rozhodl soud § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 043 Kč. Náklady sestávají z odměny za zastoupení advokátem ve výši 7 400 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení a účast při jednání dne 23. 2. 2026) dle § 9 odst. 3 písm. b), § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud podotýká, že žalované další úkony v rámci nákladů řízení nezastoupeného účastníka nepřiznal, neboť žalovaná žádala přiznání náhrady nákladů řízení pouze za 2 úkony právní služby za své právní zastoupení. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.