17 C 394/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Dimitriadisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní příslušnost Slovenské republiky bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 490,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 490,57 Kč s:- kapitalizovaným úrokem ve výši 12 650,22 Kč,- úrokem výši 15 % ročně z částky 50 490,57Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení,- zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 490,57 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení,do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 15 051,7 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 18. 6. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 22. 8. 2022 Smlouvu o úvěru č. 014731393R, na základě které byl žalovanému po vyhodnocení úvěruschopnosti poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Součástí smlouvy jsou , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 008 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 15. 9. 2022. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 22. 8. 2022 v celkové výši 100 000 Kč. Následně žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalobkyně proto prohlásila pohledávku ze smlouvy za splatnou, a to na základě oznámení o výpovědi smlouvy o úvěru ze dne 23. 9. 2022. Žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni ani přes opakované výzvy nesplnil. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet tím, že posoudila jak stránku příjmovou, tak stránku výdajovou, vycházela ze žádosti žalovaného, z osobního účtu a bankovních registrů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř., když se nevyjádřil na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky, s bydlištěm na jejím území. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný a které právo je v daném případě právem rozhodným. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Slovenská republika jsou členskými státy Evropské unie, určil soud svou mezinárodní příslušnost pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b) tohoto nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případ poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Úvěr je judikaturou Evropského soudního dvora považován za službu (např. C-249/16) a protože žalobkyně, která úvěr poskytla, měla sídlo na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,70 % ročně splácet formou měsíčních splátek ve výši 2 008 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2022). Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy žalovaný byl zaměstnán s příjmem 27 536 Kč měsíčně, zatímco jeho výdaje činily částku 24 804,24 Kč, vypočtené na základě informací ze žádosti, přičemž rizikovost žalovaného byla vyhodnocena jako vysoká (prokázáno z předsmluvních informací a náležitého vysvětlení – , právnická osoba, ). Na základě posouzení došla žalobkyně k závěru, že platební kapacita žalovaného činí 2 731,76 Kč měsíčně (prokázáno z předsmluvních informací a náležitého vysvětlení – , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalovaný dne 22. 8. 2022 vyčerpal celou částku poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu č. , č. účtu, ). Vzhledem k prodlení žalovaného se splátkami došlo ke dni 15. 8. 2023 k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován oznámením o výpovědi , Anonymizováno, (zjištěno z oznámení ze dne 17. 8. 2023 včetně dodejky a přehledu splátek). Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 50 490,57 Kč, která představuje splátku v prodlení včetně smluvních úroků a úroků z prodlení (zjištěno z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 25. 5. 2023 včetně dodejky). Následně byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobními upomínkami (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2025).

5. Na základě sutkových zjištění vyplývá závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, zatímco žalovaný se zavázal tuto částku řádně splácet. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného poskytnutou částku splácet a dospěla k závěru, že žalovaný je schopný splácet poskytnuté finanční prostředky po 2 008 Kč měsíčně. Žalovaný však poskytnuté finanční prostředky řádně dle smlouvy nevrátil, proto došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil, proto byl vyzván předžalobní výzvou.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň se jedná o spotřebitelský úvěr ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2395 a násl. o. z. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byla řádně před poskytnutím úvěru posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Platební kapacita žalovaného byla vypočtena na částku 2 731,76 Kč měsíčně.

12. Soud k rozhodnutí o oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění posoudil ex offo platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem.

13. Soud učinil závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, když vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které byly ověřeny v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru.

14. Žalobkyně a žalovaný platně uzavřeli v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč, a žalovanému vznikla povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobkyně pohledávku v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila a následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, včetně smluvených úroků.

15. Žalobkyně žádá úhradu úroku z úvěru ve výši 15,00 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 50 490,57 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 15. 8. 2023 (zesplatnění) v kapitalizované výši 12 650,22 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. s odkazem na § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny pohledávky (50 490,57 Kč) od 19. 6. 2025 do zaplacení, a ode dne zesplatnění tj. ode dne 15. 8. 2023 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 11.352,14 Kč. Nárok na úhradu úroku z úvěru a úroku z prodlení vedle sebe byl soudem přiznán s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 657/2005.

16. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný dlužnou částku uhradil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému uhradit dluh tak, jak byl žalobou uplatněn. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení (výrok I.).

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 020 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 3 140 Kč [§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 bod 5. ve spoj. s § 8 odst. 1 této vyhlášky] a 3 náhradami hotových výdajů po 450 Kč [§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky].

18. Celkové náklady žalobkyně ve výši 15 051,7 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě [§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.] a na zákonné platební místo [§ 149 odst. 1 o. s. ř.].