14 C 65/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pořízovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 1 890 649 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 829 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky, počínaje od 2.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 865 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky, počínaje od 2.2.2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 516 467 do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 587 Kč do tří dnů do právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 1. Podáním ze dne 10.3.2022, ve znění doplnění ze dne 8.5.2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 890 649 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se dne datum v době kolem 15:30 hodin v adresa po vyzvání k předložení platného jízdního dokladu nebo zaplacení přirážky k jízdnému dal na útěk, přičemž jakožto „černý pasažér" utíkal před revizorem Anonymizováno (zaměstnavatel), panem jméno FO (poškozeným), který se žalovaného snažil dostihnout na eskalátoru ve stanici, kdy se žalovaný snažil smýkáním vymanit z úchopu tohoto revizora a přeskočit na vedlejší eskalátor. Při tomto žalovaný celou svou vahou upadl poškozenému na jeho levou nohu a tuto mu poranil v oblasti kotníku. V důsledku této události byl poškozený v pracovní neschopnosti. Vzhledem k tomu, že poškozený dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, zaměstnavatel s ním rozvázal pracovní poměr. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným příkazem Úřadu městské části adresa, odboru správních agend, ze dne datum č. účtu, ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí nabylo právní moci dne datum a vykonatelnosti dne datum. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele dle vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v rámci pojistné události č. hodnota vyplatila žalobkyně celkem částku 1 890 649 Kč. Pokud jde o právní kvalifikaci, žalobkyně uvedla, že poškozený v souladu s ust. § 37 odst. písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, jakožto pověřená osoba uložil žalovanému, aby předložil platný jízdní doklad nebo zaplatil přirážky k jízdnému, což žalovaný odmítl a dal se na útěk. Následně poškozený v souladu s ust. § 37 odst. 5 písm. b), písm. d) zákona o drahách žalovaného vyzval, aby setrval na místě. Na toto jednání poškozeného žalovaný reagoval tak, že chtěl opět utéct, v reakci na to poškozený přidržel žalovaného za kabát, přičemž žalovaný se snažil z úchopu poškozeného vymanit a přelézt na vedlejší eskalátor. Následně byl žalovaný poškozeným stáhnut zpět na eskalátory a při tomto na něj spadl celou svou vahou přímo na kotník levé nohy poškozeného. V této souvislosti žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 34/2010-73, který poukazuje na situaci, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani povinnost dle ust. § 37 odst. 5 písm. d) zákona o drahách, útočí tak na zájem chráněný zákonem. Tímto je ochrana majetkových práv provozovatele, resp. zaměstnavatele v tomto případě, a zájem na tom, aby cestující (resp. žalovaný) v drážní dopravě řádně hradili jízdné, resp. pokud tak neučiní, aby uhradili přirážku podle přepravního řádu. Žalobkyně tedy shrnula, že poškozený v pozici pověřené osoby jednal po právu a žalovaný tak uvedeným jednáním porušil nejen výše zmíněná ustanovení zákona o drahách, ale rovněž ust. § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jelikož si nepočínal si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. V důsledku výše uvedeného jednání totiž vznikla poškozenému újma na zdraví, která v tomto případě naplňuje znaky pracovního úrazu dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. S odkazem na ust. § 2910 občanského zákoníku žalovaný svým jednáním zranil poškozeného, čímž mu vznikla újma na zdraví, vznikla žalovanému povinnost k náhradě této újmy. Dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky o zákonném pojištění zaměstnavatele přešlo právo na náhradu újmy vůči žalovanému ze zaměstnavatele na žalobkyni, v důsledku čehož má žalobkyně nyní právo po žalovaném požadovat náhradu vyplaceného pojistného plnění. Žalobkyně dále poukázala na ust. § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je civilní soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo je spáchal.

2. Podáním ze dne 22.4.2022 ve znění doplnění ze dne 9.9.2022 žalovaný navrhl žalobu, jako nedůvodnou, zamítnout s odůvodněním, že dne datum v místě stanice Anonymizováno vstoupil do prostoru metra, a to spolu se svými známými, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO (jedná se o otce a syna), přičemž při vstupu do kontrolovaného prostoru si prostřednictvím SMS zprávy zakoupili jízdenku (žalovaný a tituly před jménem jméno FO Anonymizováno). Tato však žalovanému prostřednictvím SMS zprávy do doby kontaktu s přepravní kontrolou nepřišla a ten, byť si je vědom svých povinností, zpanikařil a počal utíkat po eskalátoru mimo stanici metra (což je zřetelné z pořízeného videozáznamu). Žalovaný byl příkazem Úřadu městské části adresa, odboru správních agent, ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno č. j. Anonymizováno č. účtu, shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, v platném znění, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum a vykonatelnosti dne datum, když se vůči němu žalovaný nijak nebránil a s ohledem na povědomí o nepřiměřenosti svého jednání uloženou sankci akceptoval. Ze skutku popsaného v uvedeném správním rozhodnutí, i přes jeho jistou zmatečnost, vyplývá, že žalovaný dopadl na poškozeného poté, co jej tento na sebe strhnul. O tom ostatně vypověděl i sám poškozený jméno FO, kdy z úředního záznamu o podaném vysvětlení Policie ČR, Obvodního ředitelství policie adresa I, Místního oddělení adresa, ze dne datum, který byl podkladem pro vydání samotného rozhodnutí o přestupku ze dne 28. 5. 2019, vyplývá z výpovědi poškozeného, že žalovaný před ním v předmětnou dobu při uskutečňování přepravní kontroly skutečně utíkal, poškozený jej následně dostihl na eskalátorech a když se mu žalovaný snažil vyškubnout, stáhl jej poškozený na sebe, přičemž na něj žalovaný spadl celou svou vahou. Shora uvedené vyplývá i z videozáznamu pořízeného bezpečnostní kamerou umístěnou v prostorách metra, na kterém je zachycen celý útěk žalovaného před poškozeným, a dále i incident, při kterém na sebe poškozený žalovaného strhl a ten tak dopadl na poškozeného, aniž mohl tento pád jakkoli ovlivnit. Ze záznamu je přitom vidět, že žalovaný v době, kdy jej poškozený na sebe strhnul, byl zcela mimo kontakt s poškozeným, nijak jej neohrožoval, nijak vůči poškozenému sám nepůsobil vlastní silou, pozice poškozeného si v tu chvíli žalovaný ani nebyl vědom. Ke zranění poškozeného tedy došlo z velké části nezaviněným jednáním žalovaného, kdy toto zranění se stalo nezávisle na jeho vůli, kdy byl zezadu stržen na poškozeného. V okamžiku, kdy byl stržen, již nemohl žalovaný ovlivnit trajektorii svého pádu, neboť sám byl zrovna ve výskoku a neměl se tak ani čeho zachytit a žádný prostor rychle zareagovat, tak, aby k žádnému pádu na poškozeného nedošlo. Žalovaný tak v podstatě neměl jak ovlivnit vznik újmy na zdraví poškozeného, když to byl sám poškozený, kdo žalovaného na sebe stáhl za situace, kdy musel předvídat, že při takovém prudkém stržení z pozice, v níž se žalovaný nacházel, nebude žalovaný schopen ovlivnit svůj pohyb při dopadu. Žalobkyně toliko tvrdí existenci protiprávního jednání, které opírá o ustanovení § 2900 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2910 občanského zákoníku, dále tvrdí existenci škody, nijak se však již nevypořádává s otázkou příčinné souvislosti a subjektivního vztahu žalovaného ke vzniklé škodě (zaviněním). Žalobkyně sice opakovaně v žalobě tvrdí, že žalovaný poškozeného zranil, nicméně toto tvrzení implikuje aktivní jednání poškozeného, k němuž objektivně nedošlo. Ke zranění poškozeného došlo naopak v důsledku aktivního jednání samotného poškozeného, který svou silou vyvolal děj, na jehož konci byl vznik újmy na jeho vlastním zdraví. Ostatně přestože žalobkyně tvrdí, že to byl žalovaný, kdo zranil poškozeného, sama současně ve své žalobě několikrát uznává, že to byl naopak poškozený, kdo na sebe žalovaného strhl, a v důsledku těchto okolností poté vznikla újma na zdraví na straně poškozeného. Byl to tedy naopak právě poškozený, který nepřijatelně riskantním způsobem zastavil žalovaného a ohrozil tak na zdraví jak žalovaného, tak také sám sebe. Ze strany poškozeného lze tedy přinejmenším spatřovat spoluúčast na celkovém jednání předcházejícím vzniku újmy, a to v naprosto rozhodujícím rozsahu, když bez jednání poškozeného by ke škodě zjevně nikdy dojít nemohlo. Nad to je třeba doplnit, že poškozený vykonával kontrolu za účasti hlídky Městské policie hl. m. Prahy, kterou také žalovaný nakonec byl zadržen. Nebyl to tak poškozený, kdo by byl nucen žalovaného zadržet, ale naopak tak měla učinit a nakonec učinila právě hlídka této policie. Poškozený tak také v tomto směru postupoval nepřiměřeně a s neúměrným rizikem vůči zdraví svému i zdraví žalovaného. Co se týče poukázání žalobkyně na ust. § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „občanský soudní řád"), podle kterého je civilní soud vázán rozhodnutími příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, uvádí žalovaný následující. Je nepochybné, že žalovaný byl správním orgánem shledán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kdy ke shledání viny ze spáchání tohoto přestupku je třeba zavinění na straně žalovaného, když je to jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty. Avšak rozhodnutí o přestupku nebude hrát v rozhodování civilního soudu o náhradě škody již žádnou roli. Rozhodnutím o přestupku došlo k vypořádání deliktní odpovědnosti za jednání, kterého se žalovaný dopustil, tedy bylo vyřešeno, že zde nastalo jednání, které naplnilo znaky přestupku, spočívající v ublížení na zdraví jiné osobě. Žalovaný zde namítá, že ve smyslu ustanovení § 2918 občanského zákoníku, vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Otázka zavinění či spoluzavinění škody samotným poškozeným tak bude muset být řešena nadepsaným soudem, když tohoto zavinění na straně poškozeného se žalovaný domáhá.

3. Rozsudkem ze dne 29.5.2023, č. j. 14 C 65/2022-108, ve znění opraveného usnesení ze dne 29. 8. 2023, č. j. 14 C 65/2022-131, zdejší soud žalobu zamítl.

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 12. 2023, č. j. 17 Co 312/2023–140, shora uvedený rozsudek zrušil a vrátil věc zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

5. Podle odvolacího soudu soud I. stupně založil své zamítavé rozhodnutí na nesprávném závěru, že žalovaný neodpovídá za škodu na zdraví způsobenou poškozenému (nebyly naplněny podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu § 2910 o. z.), neboť nebyla prokázána příčinná souvislost protiprávního jednání žalovaného a způsobené škody, ani subjektivní vztah žalovaného ke vzniklé škodě (zavinění). Tento závěr soudu I. stupně je podle odvolacího soudu v přímém rozporu s pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu o přestupku (příkazu ÚMČ adresa ze dne datum, č.j. Anonymizováno č. účtu), dle jehož výroku žalovaný spáchal přestupek spočívající v tom, že poškozenému J. jméno FO ublížil na zdraví, a tohoto jednání se dopustil zaviněně (z nedbalosti). Skutkové zjištění soudu I. stupně, že „žalovaný v době, kdy jej poškozený na sebe strhnul, byl mimo kontakt s poškozeným, nijak jej neohrožoval, ani vůči němu nepůsobil vlastní silou“ neodpovídá skutkovému zjištění správního orgánu (uvedenému rovněž ve výrokové části jeho rozhodnutí), že se žalovaný „snažil smýkáním vymanit z úchopu revizora a přeskočit na vedlejší eskalátor“.

6. K vázanosti civilního soudu pravomocným rozhodnutím správního orgánu, jímž správní orgán vyslovil, že byl spáchán přestupek (ve smyslu § 135 odst.. 1 o. s. ř.) poukázal odvolací soud na i zde použitelnou judikaturu týkající se vázanosti civilního soudu pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu (Stanoviska Nejv. soudu ČR ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78 a nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09, též dle usnesení Nejv. soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4142/2016), že z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu (zde přestupku) konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin (zde přestupek) a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu (zde přestupku) zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku (rozhodnutí o spáchání přestupku) tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale (za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu) též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou.

7. Pokud podle odvolacího soudu v souzené věci příslušný orgán v řízení o přestupku učinil skutkové zjištění, že žalovaný poškozenému ublížil na zdraví, a dospěl k závěru, že tak žalovaný učinil zaviněně (se zaviněním ve formě nedbalosti) a dopustil se tím přestupku, a tyto závěry se promítly do výroku rozhodnutí, jímž byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku (jinými slovy: pokud by k těmto skutkovým a právním závěrům správní orgán nedospěl, nemohl by být žalovaný shledán vinným ze spáchání daného přestupku), nemohl již soud I. stupně v civilním řízení tyto skutkové a právní otázky posoudit jinak; ke skutkovým okolnostem, z nichž učinil správní orgán závěr o spáchání přestupku a o osobě jeho pachatele, již nemohl soud provádět dokazování. K tomu odvolací soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 2945/19, odst. 15.

8. Pokud soud I. stupně odkázal na rozhodnutí NS ve věcech sp. zn. 25 Cdo 562/99 a sp. zn. 25 Cdo 2086/2005, podle odvolacího soudu tato rozhodnutí nezpochybňují závěr, že pokud jde o zaviněné protiprávní jednání pachatele přestupku, je soud vázán pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu o spáchání přestupku. Z uvedených rozhodnutí podle odvolacího soudu pouze vyplývá, že rozhodnutí o spáchání přestupku určitým subjektem neznamená automaticky závěr, že škoda byla způsobena výlučně jeho zaviněním. Není tedy vyloučeno, aby soud v civilním řízení shledal, že se na vzniku škody podílel i další subjekt, a učinil tak např. závěr o tom, že poškozený se spolupodílel na vzniku škody ve smyslu § 2918 o. z. Soud však nemůže učinit závěr o tom, že si škodu způsobil výlučně sám poškozený, jestliže tento závěr protiřečí rozhodnutí o spáchání přestupku.

9. Podle odvolacího soudu je třeba, aby soud I. stupně, s respektem ke své vázanosti rozhodnutím správního orgánu o spáchání přestupku: a. učinil skutková zjištění jak vztahující se k tvrzenému přechodu nároku na náhradu škody na žalobkyni podle § 11 odst. 1 Vyhlášky (zda a v jaké výši žalobkyně nahradila poškozenému za zaměstnavatele škodu na zdraví, způsobenou pracovním úrazem poškozeného ze dne 3. 4. 2019), tak zjištění o tom, jaké zdravotní následky na straně poškozeného jsou v příčinné souvislosti se zmíněným pracovním úrazem (v tomto směru bude nutné se vypořádat s námitkami žalovaného o možném nesprávném lékařském zákroku/nesprávné léčbě a o rozporu mezi popisem zranění poškozeného v lékařských zprávách z doby bezprostředně po úrazu a z doby pozdější) a o tom, jaké jednotlivé nároky na náhradu škody způsobené pracovním úrazem poškozenému vznikly a v jaké výši; b. zabýval se tím, zda a případně v jakém rozsahu škoda vznikla nebo se zvětšila ve smyslu § 2918 o. z. také následkem okolností, které se přičítají poškozenému (v rozsahu těchto okolností potom bude vyloučena odpovědnost žalovaného), přičemž poškozenému se přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, jež přispěly ke škodlivému následku, nemusí se jednat přímo o porušení jeho právní povinnosti (srov. např. rozsudek Nejv. soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3836/2017) a případná míra snížení náhrady se určí podle vzájemného vztahu mezi jednáním škůdce (žalovaného) a dalšími okolnostmi, které mu lze přičítat a které vedly ke vzniku či zvětšení újmy (ohledně jednání žalovaného se v daném případě projeví vázanost soudu rozhodnutím o přestupku), a jednáním poškozeného a dalšími poškozenému přičitatelnými okolnostmi (k těmto otázkám je soud oprávněn provádět vlastní dokazování), čímž se stanoví podíl, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku, když míru spoluúčasti poškozeného nelze určit volnou úvahou soudu podle § 136 o.s.ř.; pro posouzení spoluúčasti poškozeného bude v daném případě významné, zda se pokoušel odvrátit útok žalovaného na zájem chráněný zákonem (jímž je ochrana majetkových práv provozovatele drážní dopravy dle zákona č. 266/1994 Sb. o drahách) a zda k ochraně tohoto cíle volil přiměřené prostředky; mezemi oprávnění pověřené osoby /revizora/ v případě, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani sekundární povinnosti dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, se podrobně zabývá např. rozsudek NSS sp. zn. 1 As 34/2010 ze dne 9. 9. 2010; břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně spoluúčasti poškozeného nese žalovaný – vůči němu musí v tomto bodě případně směřovat poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., a k jeho tíži půjde, nebudou-li okolnosti jednání poškozeného při předmětném incidentu spolehlivě prokázány.

10. Soud po provedeném řízení a zhodnocení důkazů dle ust. § 132 o.s.ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

11. Z výpisu z obchodního rejstříku vzal soud za prokázané, že žalující společnost vnikla datum s předmětem podnikání – pojišťovací činnost.

12. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne datum č.j. Anonymizováno Policie ČR místní oddělení adresa vzal soud za prokázané, že jméno FO dne datum se jako revizor společně dalšími dvěma kolegy a hlídkou Městské policie účastnil provádění kontroly cestujících ve stanici metra Anonymizováno, pod eskalátory, které vedou k nástupišti. V tuto dobu (cca 15.30 hodin) po eskalátorech přijeli dva mladší muži, kteří drželi v ruce mobilní telefony a sdělili, že si právě poslali SMS jízdenku s tím, že si počkají na potvrzení. Revizoři jim oznámili, že do přepravního prostoru musí vstoupil s již platnou SMS jízdenkou, proto byli požádáni o předložení dokladu totožnosti nebo zaplacení přirážky 800 Kč k jízdnému. Oni to odmítli, proto se jméno FO otočil na přítomnou hlídku Městské policie, toho využil jeden z mladíků a dal se na útěk nahoru po eskalátoru. jméno FO je začal ihned následovat. Asi v první čtvrtině muž na eskalátoru upadl a byl vyzván k setrvání na místě. Následně se snažil utéci, a proto jej jméno FO přidržel svou pravou rukou za kabát v oblasti horní části jeho trupu. Muž se začal přetahovat, snažil vymanit se z úchopu a přelézt na vedlejší eskalátor, který byl vypnutý. jméno FO jej stále držel, kdy sebou měl muž agresivně smýkat. Následně se jméno FO podařilo muže stáhnout zpět k sobě na eskalátor, a přitom na něj muž spadl celou svou vahou, když dopadl přímo na kotník jeho levé nohy.

13. Ze spisu Městské části adresa, Oddělení správního řízení, sp.zn. Anonymizováno č. účtu, má soud za prokázané, že původně byl incident prošetřován Policií ČR, místním oddělení jméno FO strana pod sp.zn. Anonymizováno, následně byla věc předána Městské části adresa pro podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, následně byl vydán příkaz Městské části adresa, Úřadu Městské části, odbor občansko-správních agend, oddělení správního řízení ze dne datum č.j. Anonymizováno č. účtu, jímž byl Jméno žalovaného (žalovaný) uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití, že jinému ublížil na zdraví podle ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016, o přestupcích, kterého se z nedbalosti dopustil dne 3.4.2019 v době kolem 15.30 hodin v Anonymizováno, adresa na eskalátoru z nástupiště metra Anonymizováno tím, že coby „černý pasažér“ utíkal před revizorem dopravního podniku, který se jej snažil dostihnout na eskalátoru ve stanici, kdy se snažil smýkáním vymanit z úchopu tohoto revizora a přeskočit na vedlejší eskalátor, revizor jej ale stále držel a snažil se jej stáhnout zpět na eskalátor, kdy při tomto celou svou váhou upadl revizorovi J. jméno FO na jeho levou nohu a tuto mu poranil v oblasti kotníku, přičemž zranění bylo lékařsky ambulantně ošetřeno s vystavenou pracovní neschopností. Žalovanému byl uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne datum, vykonavatelnosti dne datum. Soud měl rovněž k dispozici kamerový záznam, který zachycuje průběh celého incidentu, ze kterého vzal za prokázané, že žalovaný začal utíkat před poškozeným, následně jej poškozený na sebe strhl a žalovaný tak dopadl na poškozeného, aniž mohl pád jakkoli ovlivnit. Ze záznamu je přitom vidět, že žalovaný v době, kdy jej poškozený na sebe strhnul, byl mimo kontakt s poškozeným, nijak jej neohrožoval, ani vůči poškozenému nepůsobil vlastní silou.

14. Z výpovědi svědka tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že cestoval metrem společně se svým synem a žalovaným, kteří si kupovali lístek prostřednictvím SMS. Následně je pod eskalátory zastavili dva revizoři, žalobce a syn svědka jim sdělili, že nemají jízdenku, a poté začal žalovaný utíkat po eskalátorech nahoru. Následně se za ním rozběhl jeden z revizorů. Poté, co jej revizor doběhl, se snažil žalovaný přeskočit vedle na stojící eskalátory, ale revizor jej chytil za oblečení a strhnul zpět na sebe na eskalátory, které se pohybovaly směrem nahoru. Podle svědka se váha revizora mohla pohybovat okolo 100 kg.

15. Z výpovědi svědka tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že cca před dvěma lety na jaře se vracel z prohlídky bytu společně s otcem svědka a žalovaným. V metru na Anonymizováno Anonymizováno si svědek s žalovaným kupovali přes telefon jízdenky v neplacené zóně (otec svědka měl jízdenku k dispozici u sebe). Pod eskalátory je zastavili dva revizoři. Svědek s žalovaným zjistili, že zatím neobdrželi jízdenku, následně žalovaný zpanikařil a začal utíkat po eskalátorech nahoru a jeden z revizorů jej měl následovat. Následně žalovaný přeskočil eskalátory, ale revizor jej přetáhl zpět k sobě, resp. jej strhnul na sebe. V průběhu incidentu svědek obdržel elektronickou jízdenku a žádnou pokutu neplatil. Svědek potvrdil, že s žalovaným společně podniká. Podle svědka byl revizor silnější člověk a oproti žalovanému podsaditější.

16. Z výslechu svědka jméno FO vzal soud za prokázané, že na stanici metra Anonymizováno přistoupil ke kontrole žalovaného (z pozice revizora), který neměl jízdenku, proto jej požádal o zaplacení částky 800 Kč anebo předložení občanského průkazu, aby mohl vystavit pokutu, což žalovaný odmítl. Poté se svědek otočil na příslušníky Městské policie s tím, že je požádá o součinnost, mezitím žalovaný začal utíkat. Svědek běžel za žalovaným, který chtěl přeskočit eskalátor, proto jej svědek chytnul a podle svědka mu měl žalovaný skočit popř. dopadnout na nohu. Upřesnil, že když žalovaný přeskakoval z jednoho eskalátoru na druhý, tak jej držel, aby se žalovanému eskalátor nepodařilo přeskočit a žalovaný mu spadl na nohu. Svědek doplnil, že příslušníci Městské policie stáli dole ve vestibulu cca 2-3 metry za revizory. Svědek v souvislosti s úrazem byl dovezen do nemocnice, kde dostal dlahu na dolní končetinu, po cca 6 týdnech absolvoval magnetickou rezonanci, kde bylo zjištěno, že má kolem kotníku úlomky kostí.

17. Anonymizováno Anonymizováno (jako zaměstnavatel poškozeného), nahlásil pojistnou událost žalobkyni, která ji začala vést pod číslem hodnota a následně ukončil pracovní poměr s poškozeným výpovědí z pracovního poměru ze dne datum z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce dle ust. § 52 písm. d) zákoníku práce (prokázáno z hlášení pojistné události ze dne 13.6.2021, oznámení o registraci pojistné události ze dne 24.3.2020, ze záznamu o úrazu ze dne 18.4.2019, výpovědi z pracovního poměru ze dne 22.4.2021).

18. V souvislosti s pracovním úrazem byl žalobce uznán od 17.7.2020 invalidním a byl mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně, když mělo dojít k poklesu jeho pracovní schopnosti o 35 % (prokázáno z posudku o invaliditě ze dne datum, z rozhodnutí ČSSZ ze dne datum)).

19. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky dopisy ze dne 20.1.2022, 12.1.2022, 22.10.2021, na které reagoval žalovaný prostřednictvím právního zástupce tak, že nárok žalobkyně odmítl (prokázáno z dopisů ze dne 20.1. 2022, 12.2.2022, 22.10.2022, včetně doručenek, z dopisu zástupce žalovaného ze dne 12.11.2021).

20. Z lékařské zprávy ze dne 3.4.2019, vypracované tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že poškozenému byl v souvislosti s pojistnou událostí diagnostikován výron a otok levého zevního kotníku, podle RTG levého kotníku a levé nohy bez zlomeniny.

21. Z listiny označené jako Návštěva ambulance ze dne datum, vystavené tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že v souvislosti s pojistnou událostí přetrvával otok zevního kotníku.

22. Z listiny označené jako Návštěva ambulance ze dne datum vystavené tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že je v souvislosti s pojistnou událostí diagnostikována distorze levého kotníku, otok ustupuje.

23. Z listiny označené jako Návštěva ambulance ze dne datum vystavené tituly před jménem jméno FO vzal soud za prokázané, že je v souvislosti s pojistnou událostí diagnostikována distorze levého kotníku, otok ustupuje.

24. Z listiny Návštěva ambulance ze dne datum vystavené tituly před jménem adresa vzal soud za prokázané, že v souvislosti s pojistnou událostí přetrvává rozsáhlý hematom, dle RTG bez zlomeniny.

25. Z lékařské zprávy tituly před jménem jméno FO ze dne datum vzal soud za prokázané, že , že poškozenému byl v souvislosti s pojistnou událostí diagnostikován výron a otok levého zevního kotníku, podle RTG levého kotníku a levé nohy bez zlomeniny, později dle vyšetření CT z datum diagnostikována nepřihojená abrupce talu.

26. Z daňového dokladu č. hodnota, znějícího na částku 389 Kč vzal soud za prokázané, že lékárna tituly za jménem Anonymizováno vyfakturovala poškozenému dne 29.5.2019 za léky částku 389 Kč.

27. Z paragonu z lékarny Anonymizováno znějícího na částku 399 Kč vzal soud za prokázané, že Lékárna Anonymizováno dne 28. 11. 2019 vystavila účtenku za nákup léků ve výši 399 Kč.

28. Z paragonu z lékárny tituly za jménem Max znějícího na částku 199,- Kč vzal soud za prokázané, že lékárna vystavila dne 9. 4. 2019 účtenku za nákup léků ve výši 199 Kč.

29. Z příjmového dokladu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že Nemocnice Anonymizováno vystavila poškozenému dne 26. 10. 2020 příjmový doklad na částku 300 Kč za rehabilitaci laserem.

30. Z příjmového dokladu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že Nemocnice Anonymizováno vystavila poškozenému dne 29. 10. 2020 příjmový doklad na částku 300 Kč za rehabilitaci laserem.

31. Z příjmového dokladu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že Nemocnice Anonymizováno vystavila poškozenému dne 2. 11. 2020 příjmový doklad na částku 300 Kč za rehabilitaci laserem.

32. Z příjmového dokladu č. Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že Nemocnice Anonymizováno Anonymizováno vystavila poškozenému dne 5. 11. 2020 příjmový doklad na částku 300 Kč za rehabilitaci laserem.

33. Z příjmového dokladu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že Nemocnice Anonymizováno Anonymizováno vystavila poškozenému dne 9. 11. 2020 příjmový doklad na částku 300 Kč za rehabilitaci laserem.

34. Z daňového dokladu č. Anonymizováno ze dne 19.3.2021 vzal soud za prokázané, že poškozený zaplatil dne 19.3.2021 společnosti právnická osoba. plnění částku ve výši 30 Kč.

35. Ze zakázkového listu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že poškozený dne 17. 3. 2021 zaplatil společnosti právnická osoba. zálohu na ortopedické vložky ve výši 300 Kč.

36. Z daňového dokladu č. Anonymizováno ze dne 20.7.2020 vzal soud za prokázané, že poškozenému byl dne 20.7.2020 společností právnická osoba. vystaven daňový doklad na částku 30 Kč.

37. Ze zakázkového listu č. Anonymizováno/Anonymizováno, znějícího na částku 300 Kč vzal soud za prokázané, že poškozenému byl dne 22. 6. 2020 společností právnická osoba. vystaven zakázkový list na ortopedické vložky v částce 300 Kč.

38. Z listiny pokladní doklad MMSKB znějící na částku 3.500 Kč, č. dokladu P02537/2019, vzal soud za prokázané, že poškozený zaplatil dne 30. 10. 2019 Nemocnici milosrdných sester částku 3 500 Kč za rehabilitaci probíhající od 2.10.2019 do 31.10.2019 39. Z příjmového dokladu ze dne 16.9.2022 vzal soud za prokázané, že poškozený dne zaplatil společnosti právnická osoba částku 300 Kč.

40. Z daňového dokladu ze dne 20.7.2020 vzal soud za prokázané, že byla zaplacena jméno FO částka 34,- Kč.

41. Z daňového dokladu Anonymizováno ze dne 19.3.2021, vzal soud za prokázané, že byla zaplacena jméno FO částka 34,- Kč, 42. Z příjmového pokladního dokladu vydaného tituly před jménem jméno FO č. hodnota znějící na částku 4.000,- Kč, vzal soud za prokázané, ze dne 28.1.2021 zaplatil jméno FO částku 4.000,- Kč 43. Z vyúčtování lékařských nákladů ze dne 21.6.2021 znějící na částku 987,- Kč, vzal soud za prokázané, že jméno FO zaplatil za Anonymizováno a Anonymizováno gel částku 987 ,- Kč celkem.

44. Z listin vyrozumívací dopis ze dne 14.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného za dobu od 03.04.2019 do 14.03.2021 vyrozumívací dopis ze dne 17.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.07.2021 do 31.08.2021 vyrozumívací dopis ze dne 17.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.09.2021 do 30.09.2021 vyrozumívací dopis ze dne 17.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.10.2021 do 31.10.2021 vyrozumívací dopis ze dne 17.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.11.2021 do 30.11.2021 vyrozumívací dopis ze dne 17.01.2022 k náhradě ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.12.2021 do 31.12.2021 náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ze dne 12.06.2021 vzal soud za prokázné, že z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele dle vyhlášky ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „vyhláška o zákonném pojištění zaměstnavatele") v rámci pojistné události č. hodnota vyplatil žalobce částku ve výši 10.655,00 Kč představující náklady spojené s léčením, částku ve výši 1.493.450,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného za dobu od 03.04.2019 do 14.03.2021, částku ve výši 128.848,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.07.2021 do 31.08.2021, částku ve výši 64.424,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.09.2021 do 30.09.2021, částku ve výši 64.424,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.10.2021 do 31.10.2021, částku ve výši 64.424,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.11.2021 do 30.11.2021, částku ve výši 64.424,00 Kč jakožto náhradu ztráty na výdělku při rozvázání pracovního poměru poškozeného za dobu od 01.12.2021 do 31.12.2021, tzn. celkem částku ve výši 1.890.649,00 Kč.

45. Z listiny náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti jméno FO za období 3.4.2019 až 30.6.2019 vzal soud za prokázané, že za toto období činil průměrný výdělek poškozeného částku 248 292 Kč.

46. Podle znaleckého posudku soudem povolaného znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace ortopedie a traumatologie, č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum, výslechu znalce na jednání soudu dne 26.6.2025, doplňku znaleckého posudku č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum a doplňujícího výslechu znalce na jednání soudu dne 12. 9. 2025 následkem úrazového děje dne datum byla toliko distorze (výron) levého zevního kotníku poškozeného bez zlomeniny, která si vyžádala léčení po dobu 3 měsíců. Znalec na základě dostupných lékařských zpráv, výsledku RTG vyšetření, magnetické rezonance a CT dospěl k závěru, že důsledkem incidentu ze dne datum došlo u poškozeného k distorzi a pohmoždění v oblasti zevního kotníku a přední části nártu. Dále došlo k drobným oděrkám v oblasti kolene a bérce Tyto však byly bez dalších následků. V bezprostředním odstupu od úrazu lékařské zprávy opakovaně dokumentují poranění, otok a bolestivost v oblasti pod zevním kotníkem a na přední straně nohy. Žádná ze zpráv v období od 3.4.2019 až 3.5.2019 nepopisuje poranění v oblasti vnitřního kotníku, ke kterému jsou směřovány další lékařské zprávy v odstupu více nežli roku, viz zpráva ze dne 11.12.2020, pročež lze usuzovat, že následkem incidentu ze dne datum došlo k poranění vazivového aparátu levého hlezna a nohy pod zevním kotníkem a těžkému pohmoždění nártu na přední straně nohy. Znalec s ohledem na kontinuitu lékařské dokumentace nedospěl k závěru, že by bylo možné přehlédnout současné poranění, které by odpovídalo zlomenině v oblasti vnitřního kotníku a pod ním, a to s ohledem na opakovanou jasnou dokumentaci otoku na zevní straně nohy, tedy pod zevním kotníkem a v přilehlém vazivovém aparátu. RTG snímky levého hlezna a přednoží ze dne datum (den úrazu) pořízené vždy ve dvou na sebe kolmých projekcích po detailním prostudování nevykazují žádné známky zlomeniny v oblasti kostního aparátu. Vyšetření magnetickou rezonancí provedené v odstupu 5 měsíců objektivně vykazuje známky kalcifikace v oblasti vazivového aparátu na vnitřní straně hlezna. Z pohledu diskrepance klinického nálezu i nálezu na RTG v den úrazu a později diagnostikované kalcifikace znalec dovodil, že mohlo dojít k dalšímu poranění v dané oblasti vnitřního hlezna v době mezi úrazem dne datum a datem provedení magnetické rezonance dne 6.9.2019. Alternativně se může jednat také o neúrazovou osifikaci v podobě myositis ossificans v dané oblasti hlezna. CT vyšetření provedené s odstupem 10 měsíců sice dokumentuje stav po zlomenině, avšak nedokladuje stáří této zlomeniny, což je ostatně velmi složité. Může se jednat o změny po předchozím úrazu blíže neuvedeného data, popř. nové trauma v čase mezi úrazem a zobrazením. V doplňku znaleckého posudku znalec opětovně shrnul, že přímé ani nepřímé znaky sledované na RTG snímcích nenaznačují, že by v inkriminovaném čase (datum) došlo ke zlomenině v oblasti hlezna. Ve svém doplňujícím výslechu dne 12.9.2025 znalec dále uvedl, že v období jednoho měsíce od úrazu došlo celkem ke čtyřem vyšetřením kotníku jméno FO, když dvě vyšetření prováděl tituly před jménem jméno FO a dvě tituly před jménem jméno FO a oba lékaři se dobrali shodného závěru, že v souvislosti s úrazem ze dne datum došlo u jméno FO k distorzi kotníku (nikoli ke zlomenině). Znalec uvedl, že distorze kotníku by se hojila 3 měsíce, rekonvalescence probíhá tak, že se většinou dává ortéza nebo se dává sádra, někdy se nepřikládají žádné fixace, většinou se doporučuje ledování a konzervativní léčba, případě fyzioterapie, když je potřeba, v případě poškozeného byla léčba konzervativní, bez potřeby operačního řešení, fixace, ortéza, aplikace lokálních mastí proti otoku, odlehčení o francouzských holích.

47. Soud neměl důvod pochybovat o správnosti nálezu a závěrů znalce. Znalecký posudek i doplněk z hlediska formálního splňují veškeré náležitosti stanovené právními předpisy pro posudek znalce povolaného soudem. Závěry logicky vyplývají z učiněného nálezu a lékařské dokumentace poškozeného (viz též dokazování lékařskými zprávami výše v odůvodnění), znalec své závěry přesvědčivě obhájil i v rámci výslechu znalce na jednáních dne 26. 6. 2025 a 12. 9. 2025.

48. Proto vzal soud ze znaleckého posudku soudem povolaného znalce tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace ortopedie a traumatologie, č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 20.3.2025, výslechu znalce na jednání soudu dne 26.6.2025, doplňku znaleckého posudku č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne 11.9.2025 a doplňujícího výslechu znalce na jednání soudu dne 12. 9. 2025 za prokázané, že následkem úrazového děje dne 3. 4. 2019 byla u poškozeného toliko distorze (výron) levého zevního kotníku poškozeného bez zlomeniny, která si vyžádala léčení po dobu 3 měsíců.

49. Soud nehodnotil důkazy (listinu označenou jako prošetření dočasné pracovní neschopnosti poškozeného ze dne 4.11.2020, listiny označené jako náhrada ztráty na výdělku ze dne 12.6.2021, mzdový listu poškozeného za rok 2019, rozhodnutí Anonymizováno o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ze dne 13.5.2020 ), neboť z ostatních důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

50. Podle § 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „Vyhláška“), jsou zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni všichni zaměstnavatelé. Podle § 2 odst. 1 Vyhlášky má zaměstnavatel právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Podle § 11 odst. 1 Vyhlášky pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.

51. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994, zákona o drahách, může přepravní kontrolor uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování6i , číslo osobního dokladu a u osob, které nedosáhly plnoletosti, osobní údaje zákonného zástupce v rozsahu jméno, příjmení, datum narození a adresa pro doručování. Podle ust. 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdném, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému [odstavec 4 písm. d).

52. Podle § 2910 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

53. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

54. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

55. Pro vázanost civilního soudu pravomocným rozhodnutím, jímž správní orgán vyslovil, že byl spáchán přestupek, ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř., lze použít obdobně závěry judikatury týkající se vázanosti civilního soudu pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu. Platí tak mj. (ve smyslu Stanoviska Nejv. soudu ČR ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78 a nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09, též dle usnesení Nejv. soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4142/2016), že z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu (zde přestupku) konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin (zde přestupek) a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu (zde přestupku) zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku (rozhodnutí o spáchání přestupku) tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale – za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu - též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou.

56. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 7 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. o některých přestupcích, znakem jehož skutkové podstaty je, že fyzická osoba jinému ublíží na zdraví. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění, přičemž postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Zavinění ve formě nedbalosti bylo v dané věci též výslovně shledáno ve výroku rozhodnutí o spáchání přestupku.

57. Rozhodnutí o spáchání přestupku určitým subjektem však neznamená automaticky závěr, že škoda byla způsobena výlučně jeho zaviněním – není tedy vyloučeno, aby soud v civilním řízení shledal, že se na vzniku škody podílel i další subjekt, a učinil tak např. závěr o tom, že poškozený se spolupodílel na vzniku škody ve smyslu § 2918 o.z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.5.2006 sp.zn. 25 Cdo 2086/2005, rozsudek nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2000 sp.zn. 25 Cdo 562/99). Případná míra snížení náhrady se určí podle vzájemného vztahu mezi jednáním škůdce a dalšími okolnostmi, které mu lze přičítat a které vedly ke vzniku či zvětšení újmy (ohledně jednání žalovaného se v daném případě projeví vázanost soudu rozhodnutím o přestupku), a jednáním poškozeného a dalšími poškozenému přičitatelnými okolnostmi (k těmto otázkám je soud oprávněn provádět vlastní dokazování), čím se stanoví podíl, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku.

58. V řízení bylo prokázáno, že poškozený se pokoušel odvrátit útok žalovaného na zájem chráněný zákonem (ochrana majetkových práv provozovatele drážní dopravy dle zákona č. 266/1994 Sb. o drahách. Pokud jde o otázku mezí oprávnění (volby přiměřených prostředků) pověřené osoby /revizora/ v případě, kdy cestující nepředloží platnou jízdenku a následně nesplní ani sekundární povinnosti dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, platí že nelze paušálně vyloučit právo revizora odvrátit tento útok zadržením cestujícího, který se pokouší utéct, tedy pokouší se porušit sekundární povinnost podle § 37 odst. 5 písm. d) zákona o dráhách a uniknout tak následkům jízdy bez platné jízdenky. Právě pokus o únik cestujícího z místa, kde jej revizor vyzval k vyčkání na příchod osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího, je útokem na majetková práva provozovatele, tedy na zájem chráněný zákonem. Nutná obrana je samozřejmě možná jen za podmínky, že revizorovo počínání není zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku. Revizor tedy nesmí volit takové prostředky, které povedou nebo mohou vést k újmě na zdraví "černého pasažéra“ nebo jakékoliv jiné osoby. (srov. např. rozsudek NSS sp. zn. 1 As 34/2010 ze dne 9. 9. 2010.).

59. V řízení bylo prokázáno, že poškozený na sebe žalovaného strhl na eskalátorech a v této souvislosti poškozenému vznikla újma na zdraví (což potvrdil i sám poškozený jméno FO v úředním záznamu o podaném vysvětlení). Soud má za to, že poškozený, byť chránící zákonný zájem dopravce, avšak zcela zjevně nepřiměřeně (taháním za oblečení s následným stržením žalovaného na sebe) ve vztahu k útoku žalovaného (ten již přeskakoval na vedlejší eskalátor ve snaze uniknout) zastavil žalovaného a ohrozil tak zdraví své i žalovaného. V řízení rovněž bylo prokázáno, že v bezprostřední blízkosti incidentu byla přítomna hlídka Městské policie, pročež nejefektivnějším řešením ochrany zájmu chráněného zákonem zcela jistě bylo, aby poškozený ponechal stíhání žalovaného na policii. Poměr intenzity prostředku použitého poškozeným (tahání za kabát za situace, kdy žalovaný přeskakuje a uniká na vedlejší eskalátor, a to v přítomnosti policie, a následné stržení žalovaného) k ochraně před útokem (únik před poškozeným přeskokem na druhý eskalátor za situace, kdy žalovaný byl stejně nakonec dostižen hlídkou Městské policie) žalovaného se tak projeví v poměru účasti poškozeného k účasti žalovaného 90 % : 10 %. Podle § 2918 o.z. se tak škoda vzniklá poškozenému a následný regres žalobkyně snižuje o 90 %.

60. V řízení bylo prokázáno, že poškozený si dne datum při popsané situaci úrazem přivodil pouze distorzi levého kotníku s dobou potřebnou pro léčení, která činí 3 měsíce. Tvrzení žalobkyně, že si poškozený dne datum při popsané situaci úrazem přivodil i zlomeninu, prokázáno nebylo. Rovněž tak absentuje příčinná souvislost mezi úrazem a invaliditou poškozeného, přiznanou na základě zlomeniny levého kotníku, kdy, jak výše uvedeno, tato zlomenina jako následek popsané situaci dne datum prokázána nebyla.

61. Z důkazů uvedených ad 26 až 43 soud nemá soud za prokázané, že částky tam uvedené byly vynaloženy poškozeným na léčbu distorse levého kotníku, kterou si poškozený přivodil při popsané situaci dne 3.4.2019, když částky byly vydávány poškozeným v delším časovém odstupu, než jsou tři měsíce od úrazu.

62. V řízení bylo prokázáno, že průměrný výdělek poškozeného za dobu tří měsíců od úrazu (od 3. 4. 2019 do 30. 6. 2019) činil částku 248 292 Kč. Při míře účasti poškozeného na vzniklé škodě (90 %) činí po tomu odpovídajícím snížení škoda vzniklá poškozenému a regres žalobkyně vůči žalovanému částku 24 892 Kč.

63. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 24 892 Kč, když o příslušenství rozhodl podle § 1970 o. z. a nař. vl. 351/2013 Sb., v závislosti na době splatnosti, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 516 467 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 890 469 Kč sestávající z částky 15 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 12. 11. 2021, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k předžalobní výzvě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 11. 2021, z částky 15 900 Kč za účast při úkonu (nahlížení do spisu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 4. 2022, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 22. 4. 2022, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika k vyjádření žalobkyně) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 6. 2022, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 9. 2022, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 10. 2022, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 31. 10. 2022, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 1. 2023, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 4. 2023, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 8. 5. 2023, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 5. 2023, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 5. 2023, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 8. 2023, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 12. 2023, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 2. 2024, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 27. 5. 2025, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění důkazů k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 6. 2025, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 6. 2025, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (dotazy na znalce) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 7. 2025, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 9. 2025, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 10. 2025, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 10. 2025, z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 27. 11. 2025, z částky 15 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 12. 2025 a z částky 15 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 29. 12. 2025 včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 422 700 Kč ve výši 88 767 Kč, a z částky 5 000 Kč.

65. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát platil znalci částku celkem 17 587 Kč na znalečné za znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, doplněk k němu a účast znalce na dvou jednáních soudu. Z toho částku 10 000 Kč použil stát ze záloh složených účastníky (každý z nich složil částku 5 000 Kč), 7 587 Kč zaplatil z rozpočtových prostředků. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je 1,32 %/98, 69 %. Proto soud z důvodu pouze nepatrného neúspěchu žalovaného v řízení uložil žalobkyni zaplatit plnou náhradu nákladů státu ve výši 7 587 Kč s tím, že žalovaným složená záloha ve výši 5 000 Kč tvoří část nákladů řízení žalovaného, kde žalovanému s ohledem na pouze nepatrný úspěch ve věci soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.