7 C 227/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A, LL. M. sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro ochranu vážnosti a cti dle ust. § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

I. Žaloba s návrhem, že žalovaná je povinna zdržet se dalšího šíření dehonestujících výroků na adresu žalobkyně a dále, že je povinna zaslat k rukám žalobkyně písemnou vlastnoručně podepsanou omluvu za vyřčené, urážlivé a znevažující výroky na adresu žalobkyně tohoto znění: „Vážená Jméno žalobkyně, omlouvám se Vám za to, že jsem při svém výslechu dne 28. 4. 2025 u Obvodního soudu pro Prahu 10 veřejně pronesla urážlivé, nepravdivé a znevažující výroky, které neoprávněně zasáhly do Vaší důstojnosti, cti a vážnosti. Výslovně se omlouvám za výroky týkající se Vašich schopností, vzdělání, údajného tunelování společnosti a za neoprávněné sdělení informací o Vašem mzdovém ohodnocení. Tyto výroky byly nevhodné, neměly oporu ve skutečnosti a mrzí mě, že Vám způsobily újmu. Touto cestou se Vám upřímně omlouvám.“, a dále, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 152 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne 4. 8. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala uložení povinností uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 4. 2025 od 11:30 hod. proběhlo u Obvodního soudu pro adresa ústní jednání ve věci spisová značka o uhrazení částky 691 378,48 Kč, k němuž byla žalovaná předvolána jako svědkyně k podání svědecké výpovědi. Žalobkyně dále vedla, že není účastníkem tohoto řízení a jednání se neúčastnila veřejnost. V rámci své svědecké výpovědi měla žalovaná uvést několik nesouvisejících, zavádějících a nepravdivých tvrzení, z nichž některá sloužila výlučně k dehonestaci osoby žalobkyně a svým obsahem zasahovala do její cti, důstojnosti a dobrého jména. V rámci svědecké výpovědi pak žalovaná měla zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně následujícími pasážemi její výpovědi: a. v čase nahrávky 0:30:45:… oni mají tři dcery, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, tak jejich tři dcery teď vlastně působí ve právnická osoba (pozn. společnost právnická osoba.) a v právnická osoba (pozn. společnost právnická osoba.) a tunelují to do „tévédéčka“ (pozn. společnost právnická osoba)… b. v čase nahrávky 1:14:05:…jméno FO, to je nejstarší dcera jméno FO, Jméno žalobkyně, a jméno FO ju tam nechtěl, protože ona nic neumí a nikde nepracovala a prostě je blbá… c. v čase nahrávky 1:27:45:… Pokud se to týkalo rodinných příslušníků jméno FO, tak oni řekli, kolik mají jeho děti brát peněz. První tam nastoupila jméno FO, ta nejmladší dcera. Pak tam nastoupila jméno FO, ta, co je blbá, ta by nedokončila ani gympl, kdyby jí tam nedotlačili, ale prostě tam se jí dávaly dohody ještě, k tomu hlavnímu pracovnímu poměru se vždycky vypsala nějaká dohoda, která se jim tam dala, aby prostě měly ještě víc peněz. Takže to si pamatuju, si ona, myslím, že měla 50 000… d. v čase nahrávky 1:32:57:…její dcera brala 60 000, 50 plus 10, jako a to tam dělala jakože se stará o nájemníky a jakože je správce budov ve právnická osoba, Jméno žalobkyně, ta nejstarší dcera … e. v čase nahrávky 1:37:54:… to bylo 50 000 hlavní na pracovní poměr, 10 000 dohoda... f. v čase nahrávky 1:54:23:… vlastně tam chodila jméno FO, kdykoliv, nebo i Jméno žalobkyně, protože já jsem dostala pouze jeden klíč … Občas se mě tam začaly ztrácet ty věci a upozorňovala se na to a že prostě třeba tam chyběl mzdový výměr jméno FO nebo tak, jo, prostě takže si tam chodili, jak se jim zachtělo… g. v čase nahrávky 2:44:00:… A má ty klíče dokonce nejenom jakože předsedkyně dozorčí rady, ale i třeba jméno FO, protože když tam jméno FO nebyla a viděla jsem, že mě tam třeba něco zmizelo a stěžovala jsem si, tak tam musela jít jméno FO, když tam jméno FO nebyla… h. v čase nahrávky 2:50:46:… Mně zmizel mzdový výměr a zůstal mě pouze e v tom šanonu, tak jsem si potom udělala kopii a dala jsem to zpátky, ale už jenom v kopii, dala jsem to zpátky do toho do toho jejího. Takže z toho usuzuji, že prostě jméno FO tam asi nešla, ale šla tam jméno FO… 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila až při ústním jednání ve věci. Uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a s žalobou nesouhlasí. Poukázala na to, že výroky byly proneseny při její svědecké výpovědi učiněné v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 10 ve věci sp.zn. 10 C 215/2023. Namítané výroky nejsou ani obsahem protokolu z jednání, jsou zachyceny pouze na CD záznamu z jednání, ke kterému se nelze jen tak dostat, CD opatřil právní zástupce žalované (v tamním řízení), tentýž, který zastupuje žalobkyni v tomto řízení. Uvedla, že tamní žalovaná jí chtěla vtáhnout do uvedeného sporu, nakonec ale vystupovala v procesním postavení svědka a odpovídala toliko na dotazy soudu. Její výpověď nelze hodnotit izolovaně a vytrhávat její jednotlivé výroky z kontextu, ale výpověď je třeba hodnotit jako celek. Dále k tomu při projednání věci uvedla, že v rámci své svědecké výpovědi se vyjadřovala z pozice člena představenstva spol. právnická osoba. Poukázala na to, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. 10 C 215/2023 byly projednávány mzdové nároky. Pokud se vyjadřovala o žalobkyni „že je blbá“ a „že by nedodělala ani gympl, kdyby jí tam nedotlačili“, šlo o její hodnotící soud v kontextu toho, že dle jejího názoru mzda žalobkyně svou výší neodpovídala jejím pracovním schopnostem a pracovním zkušenostem a přesahovala mzdu vysokoškolský vzdělaných osob (inženýrů), když žalobkyně neměla odpovídající pracovní zkušenosti a podle jejího názoru žalobkyně vystudovala gymnázium pouze proto, že její matka byla ve správní radě školy a poskytovala škole sponzorské dary. Pokud při své výpovědi uvedla „tunelují to do TVDéčka“, měla tím na mysli představenstvo a dozorčí radu spol. právnická osoba. a právnická osoba., nikoliv žalobkyni.

3. Žalobkyně k dotazu soudu při projednání věci uvedla, že tři roky před svým pracovním zařazením u spol. právnická osoba. z hlediska pracovních zkušeností dělala chůvu, dále měla brigády jako recepční v obchodní společnosti a rovněž dělala lyžařskou instruktorku ve Špindlerově Mlýně. Její matka byla ve správní radě gymnázia, které studovala, ale jen po dobu 10 měsíců a sponzorské dary gymnáziu byly pouze ve výši 10 tis. Kč.

4. Soud věc projednal při jednání, na němž provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci, přičemž na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze žaloby podané ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp.zn. 10 C 215/2023 (dále jen věc OS P10) soud zjistil, že v tam vedené věci se žalobce tituly před jménem jméno FO domáhal vůči žalované společnosti právnická osoba. zaplacení náhrady za nevyčerpanou dovolenou a zaplacení části náhrady mzdy ve výši 690 378,48 Kč s příslušenstvím.

6. Z CD záznamu jednání konaného ve věci OS P10 dne 28. 4. 2025, jehož podstatné pasáže a jejich přilehlé okolí v rámci dokazování přehrál při nařízeném jednání (jinak se soud v rámci přípravy jednání seznámil s celý záznamem z jednání), soud zjistil, že žalovaná byla k tomuto jednání předvolána jako svědek a v rámci své svědecké výpovědi pak vypovídala po poučení podle § 126 o.s.ř. Dále soud z CD zjistil, že všechny pasáže, jak je žalobkyně popisuje ve své žalobě, a jak jsou uvedené shora v odstavci 1. pod písm. a. až h., jež měly zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, byly vyřčeny žalovanou v rámci její svědecké výpovědi. Žalovaná v rámci výpovědi uvedla, že zpracovávala pro právnická osoba. mzdovou a personální agendu a v této souvislosti obšírně popisovala mocenské vztahy širší rodiny Ďurďákových ve společnosti právnická osoba. a spřízněných společností a mzdové poměry v uvedené společnosti.

7. Z protokolu o jednání ve věci OS Praha10 ze dne datum soud zjistil, že namítané pasáže, jak je žalobkyně popisuje ve své žalobě, a jak jsou uvedené shora v odstavci 1. pod písm. a. až h., nejsou v protokolu uvedeny. Žalovaná při tomto jednání vypovídala v procesním postavení svědka po poučení podle § 126 o.s.ř. Před započetím výslechu žalované bylo ze strany tamní žalované (právnická osoba.) konstatováno, že bude-li ze strany Jméno žalované vydána mzdová a personální dokumentace, pak nelze vyloučit smírné vyřešení věci. Dále z tohoto listinného důkazu soud zjistil, že jednání se uvedeného dne účastnili vyjma soudního senátu pouze právní zástupci účastníků, kdy právní zástupce tamní žalované (právnická osoba.) je totožný s právním zástupcem žalobkyně v právě projednávané věci. Veřejnost se jednání neúčastnila.

8. Soud neměl důvod pochybovat o věrohodnosti shora uvedených důkazních prostředků, když šlo o důkazní prostředky, které soud k návrhu účastníků vyžádal u Obvodního soudu pro Prahu 10.

9. Soud další dokazování neprováděl, když měl za to, že právní posouzení věci lze provést na základě skutkového stavu vyplývajícího ze shora uvedených skutkových zjištěních, na to byli ostatně účastníci upozorněni v úvodu jednání, když jim bylo soudem v úvodu jednání sděleno, že má za to, že ve věci půjde spíše o právní posouzení především v kontextu toho, že žalovaná se měla uvedených zásahů dopustit v rámci plnění své zákonné povinnosti podat svědeckou výpověď. Z uvedeného důvodu proto zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalobkyně spočívající v přehrání celého záznamu z jednání ve věci OS P10 (s tím byl soud seznámen) a účastnickým výslechem žalobkyně (jako důkazního prostředku ultima ratio), a dále důkazní návrhy na svědecké výslechy jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, k prokázání pravdivosti žalobkyní namítaných tvrzení, a dále vyžádání informace u právnická osoba, po jakou dobu byla matka žalobkyně ve správní radě tohoto gymnázia.

10. Na základě shora uvedených skutkových z jištění pak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

11. Žalovaná při jednání dne 28. 4. 2025 ve věci OS Praha 10 vypověděla v rámci své svědecké výpovědi po poučení podle § 126 o.s.ř. pasáže, jak jsou uvedeny shora v odst. 1 pod body a. – h. Tohoto jednání se kromě soudního senátu (ve věci šlo o pracovněprávní nároky), účastnil pouze právní zástupce žalobce a dále právní zástupce žalované právnická osoba. (v substituci tituly před jménem jméno FO), který zastupuje žalobkyni (prostřednictvím téhož substiuenta) i v právě projednávané věci. Veřejnost se jednání neúčastnila. Namítané pasáže jsou zachyceny pouze na CD obsahujícím záznam z jednání, v protokolu z jednání se namítané pasáže nevyskytují.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Podle § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

14. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo, aby byl odstraněn jeho následek.

15. Právní teorie a praxe dovozuje, že pro vznik deliktní odpovědnosti z ochrany osobnosti musí být kumulativně dány obecné hmotně-právní předpoklady, a to existence neoprávněného, resp. protiprávního, zásahu do absolutního práva poškozeného, existence účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka, tj. osobnost člověka ohrozit, či ji porušit, a existence příčinné souvislosti mezi uvedeným zásahem a vznikem účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka.

16. Ve vztahu k ústavnímu požadavku na řádné plnění úkolů moci výkonné a soudní dovodila soudní praxe, že omezení absolutního osobnostního práva ve vztahu k ochraně cti a vážnosti přichází v úvahu do té míry, pokud je to nezbytné pro řádné fungování a plnění úkolů správních orgánů a soudů. Neoprávněnost zásahu je zejména vyloučena tehdy, došlo-li k zásahu v rámci úředního jednání, pokud zásah nevybočil z rámce daného platnými předpisy (srov. například NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 146/2008).

17. V obdobném rozsahu představuje výluku z protiprávnosti zásahu do osobnosti i výkon procesních povinností v rámci svědecké výpovědi. Kupříkladu jestliže svědek, řídící se povinnostmi svědku uloženými, v trestním řízení vypoví, že má za to, že se někdo dopustil trestné činnosti, nejde o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (k tomu srov. např. NS ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 795/2002).

18. Soud se zabýval namítanými výroky z pohledu shora uvedené právní úpravy a judikatury vyšších soudů a dospěl k závěru, že případná odpovědnost žalované za zásah do osobnostních práv žalobkyně je vyloučena především z toho pohledu, že namítané výroky byly žalovanou vyřčeny při plnění její zákonné povinnosti podat svědeckou výpověď (srov. § 126 odst. 1 o.s.ř.), neboť případný zásah (uvedenými výroky) do osobnostních práv žalobkyně nevybočil z rámce daného platnými předpisy. Je tomu tak z následujících důvodů. Žalovaná v kontextu celé své výpovědi v pracovněprávním sporu OS P10 vypovídala z pozice osoby zajišťující personální a mzdovou agendu právnická osoba., a v této souvislosti obšírně popisovala složité mocenské vztahy širší rodiny jméno FO ve společnosti právnická osoba. (viz. protokol z jednání). V této souvislosti pak při svém výslechu žalovaná vyřkla hodnotící soud o žalované, že „je blbá“ a „že by nevystudovala ani gympl, kdyby jí tam rodiče nedotlačili“, kdy tyto její hodnotící soudy vycházely z její vědomosti o tom, jakou má žalobkyně, jako dcera jedné větve rodiny jméno FO, ve společnosti právnická osoba. mzdu a jiné odměny (výši mzdy a odměn žalobkyně nezpochybňovala, jen se ohradila proti jejich zveřejnění žalovanou při její svědecké výpovědi), které žalovaná považovala za neodpovídající jejím pracovním zkušenostem a názoru, že pro výkon své pozice (správce nemovitostí, jak plyne z protokolu o jednání OS P10) nemá odpovídající vzdělání a pracovní zkušenosti, a dále z toho, že žalobkyně studovala gymnázium, kde byla ve správní radě její matka, která zajišťovala pro střední školu sponzorské dary. Pravdivost těchto skutečností (skutkových okolností) ostatně potvrdila při projednání věci sama žalobkyně k dotazu soudu, jakkoliv se je snažila bagatelizovat (délkou působení matky ve správní radě střední školy a výší poskytnutých sponzorských darů), stejně jako skutečnost, že před svým pracovním zařazením ve spol. právnická osoba. měla pracovní zkušenosti pouze jako chůva malých dětí, recepční a instruktorka lyžování ve Špindlerově Mlýně. Jakkoliv soud dospěl k závěru, že svým obsahem výpověď žalované nevybočila z rámce daného právními předpisy, z právě uvedeného je rovněž zřejmé, že žalovaná své hodnotící soudy vznesené v rámci své svědecké výpovědi vyřkla na základě pravdivého skutkového základu, který byl ostatně potvrzen samotnou žalobkyní. I potud v kontextu všech další okolností nelze dojít k závěru o způsobilém zásahu do osobnostních práv žalobkyně zakládajícím odpovědnost žalované.

19. Pokud jde o část výpovědi „…tunelují to TVDéčka“, pak z kontextu celé výpovědi, a dotčené pasáže a jejího bezprostředního okolí, soud uzavírá, že nelze dospět k jednoznačnému závěru, že by se tento výrok měl týkat právě žalobkyně, resp. k takovému závěru nelze dospět vůbec. V kontextu celé výpovědí je totiž vyloučen závěr, že by žalobkyně ze své pozice správce nemovitostí mohla cokoliv „…tunelovat do TVDčka“. Tento výrok se tak k žalobkyni zjevně nevztahoval. Pokud jde o sdělení žalované o výši mzdy žalobkyně ve spol. právnická osoba, toto v kontextu právní podstaty věci OS P10 (pracovně-právní věc) a obsahu svědecké výpovědi žalované nelze ani v nejmenším vnímat jako potenciální (způsobilý) zásah do osobnostních práv žalobkyně, stejně jako všechny ostatní zbývající pasáže výpovědi žalované, jimiž se soud blíže nezabývá v odůvodnění tohoto rozsudku.

20. Soud proto dospěl k závěru, že v dotčených výrocích nelze v kontextu všech zjištěných a shora uvedených skutečností (skutkových okolností) spatřovat neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, a to i přes použité výrazové prostředky expresivnější povahy („je blbá“). Výroky byly užity při výkonu zákonné povinnosti žalované podat svědeckou výpověď a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětné výroky při své účastnické výpovědi učinila svévolně, aniž by byla přesvědčena o jejich správnosti, naopak, své hodnotící úsudky činila na podkladě reálného skutkového základu, který u jednání potvrdila sama žalobkyně.

21. Je současně třeba připomenout, že předpokladem odpovědnosti podle ustanovení § 82 o.z. je existence neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, popřípadě ohrozit, osobnostní práva chráněná zmíněným ustanovením. Takový předpoklad v uvedené věci podle názoru soudu naplněn není. Je tomu tak dle názoru soudu proto, že uvedená sdělení byla žalovanou vyřčena na úředním (soudním) jednání, kterého se, jakkoliv je veřejné, vedle soudních osob účastnili pouze právní zástupci účastníků (ani ne účastníci samotní), kteří jsou vázáni povinností mlčenlivosti ve smyslu ust. § 21 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, stejně jako soudní osoby, jimž povinnosti mlčenlivosti ukládá ust. § 81 odst. 1 zák. č. 6/2002 sb. o soudech a soudcích. Již tato skutečnost sama o sobě vylučuje, aby výpověď žalované v uvedeném řízení byla způsobilá významněji zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně chráněných ust. § 81 odst. 2 o.z. V kontextu takto zjištěných skutkových okolností pak soud tento spor o ochranu osobnosti žalobkyně považuje za uměle vyvolaný (srov. § 8 o.z.), a to tím spíše, jsou-li namítané výroky zaznamenány pouze na CD z jednání, tedy nikoliv současně i v protokolu z jednání.

22. Pokud se žalobkyně dovolávala ochrany osobnosti i prostřednictvím negatorního žádání, tedy aby žalované bylo uloženo zdržet se dalšího šíření dehonestujících výroků na adresu žalobkyně, takový požadavek žalobkyně rovněž nemůže obstát. Je tomu tak proto, že žalobkyně tvrdila pouze jednorázový zásah žalované do její osobnosti (nadto ještě v rámci svědecké výpovědi žalované). Již tato skutečnost sama o sobě v poměrech projednávané věci vylučuje závěr o důvodné obavě, že by se žalovaná mohla nebo měla dopouštět takto namítaného jednání opakovaně. V tomto směru žalobkyně ostatně ani ničeho netvrdila. Z tohoto důvodu pak negatorní žádání žalobkyně nemůže obstát, odhlédne – li již od svého shora uvedeného závěru, že k zásahu do osobnostních práv žalobkyně nedošlo.

23. S ohledem na skutečnost, že soud nedospěl k závěru, že by namítaným jednáním mělo, resp. mohlo, dojít k zásahu do osobnostních práv žalobkyně, shledal nedůvodným i nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 80 000 Kč.

24. Ze shora uvedených důvodu proto soud uzavřel, že žaloba je zcela nedůvodná, a proto ji zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 152 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 000 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 15. 9. 2025 a z částky 4 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 1. 2026 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a, v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 1. 2025 náhrada 6 651,69 Kč za 548 ujetých km v částce 4 551,69 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,0 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 a. t. Právní zástupce žalované není plátcem DPH.

26. Soud nepřiznal žalované náhradu za úkon seznámení se spisem dne 15. 9. 2025, když nejde o žádný z úkonů vyjmenovaných v ust. § 11 a.t., mimo to, tento „úkon“ byl učiněn zcela neúčelně, když žalovaná se k podané žalobě vyjádřila až při projednání věci samé dne 5. 1. 2026.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.