15 C 247/2017

Plný text

: Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce název žalobkyně , IČO , sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému příjmení klub ulice jednota část obce anonymizována tři slova , pobočný spolek, IČO , sídlem adresa žalované , právně zastoupenému titul jméno příjmení , advokátkou, sídlem adresa , o vydání bezdůvodného obohacení 2.444.400 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.028.172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 8. 4. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do částky 1.416.228 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 8. 4. 2016 do zaplacení, zastavuje.

III. Na náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 2.100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou tomuto soudu dne 26. 6. 2017 se žalobce domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.444.400 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha, je ve vlastnictví hl. m. Prahy a v souladu s ustanovením § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze nakládá s takto svěřeným majetkem žalobce a vykonává práva vlastníka ve vztahu ke svěřenému majetku. Žalobce je pronajímatelem výše uvedeného pozemku. Žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 10. 1995 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne [datum] nájemcem pozemku parcelní [číslo] o výměře 4.452 m2, z toho 2.463 m2 parkovací plochy a 1.989 m2 manipulační plochy. Předmět nájmu je vyznačen na situačním plánku, který je nedílnou součástí nájemní smlouvy. Usnesením RMČ [obec a číslo] [číslo] ze dne 24. 4. 2012 bylo schváleno podání výpovědi nájemní smlouvy [číslo] dle ustanovení čl. VI odst. 1 nájemní smlouvy a výpověď nájemní smlouvy byla žalovanému doručena dne 2. 5. 2012. Běh tříměsíční výpovědní lhůty začal dne 1. 6. 2012 a skončil dne 31. 8. 2012. Podle čl. IV odst. 7 nájemní smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že při skončení nájmu uvede žalovaný předmět nájmu do stavu, v jakém mu byl předán a protokolárně vrátí předmět nájmu žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k vrácení předmětu nájmu dopisem [číslo jednací] [spisová značka] [spisová značka] ze dne 21. 8. 2012. Žalovaný předmět nájmu nevyklidil a žalobci nepředal. Dne 20. 8. 2012 podal žalovaný žalobu na určení neplatnosti výpovědi. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [spisová značka] ze dne 6. 6. 2013, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [číslo jednací] ze dne 12. 2. 2014, bylo rozhodnuto, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy se zamítá. Právní moc nastala dnem 19. 3. 2014. Pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha byl žalovaným od 1. 9. 2012 užíván bez platné nájemní smlouvy, tudíž bez právního důvodu. Žalovaný pozemek i nadále užíval pro provozování parkoviště a získával parkovné od majitelů vozidel, kteří na pozemku parkovali vozidla. Žalovaný hradil a hradí za toto užívání částku odpovídající výši nájemného, která byla hrazena žalobci jako pronajímateli v době trvání nájemního vztahu. Předmětem žaloby je období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015. Ve věci byl dne 4. 8. 2017 vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor. Žalovaný uvedl, že za užívání předmětného pozemku hradí řádně a včas žalobcem stanovené nájemné, přičemž žalobce nájemné vyměřuje žalovanému za užívání předmětného pozemku do dnešních dnů. Žalobce finanční plnění, tj. nájemné, hrazené žalovaným řádně a včas, které sám žalobce žalovanému vyměřuje, bez výhrad přijímá a nečiní žádné právní jednání prokazující skutečnost, že toto považuje za splátky bezdůvodného obohacení. Žalobce neunesl důkazní břemeno a jeho nárok uplatněný žalobou je neoprávněný. Podáním ze dne 7. 6. 2019 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1.118.808 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje nutné náklady žalovaného, které vynaložil na pozemek v období od 1. 7. 2014 do 31. 5. 2015, a to úplatu za užívání v celkové výši 285.264 Kč, odměnu pana [příjmení] v celkové výši 234.000 Kč, platbu za osvětlení [právnická osoba] [právnická osoba] v celkové výši 55.638 Kč, platbu za dodávku elektrické energie společnosti [právnická osoba] v celkové výši 56.484 Kč, pronájem kolektoru v celkové výši 14.022 Kč, daň z přidané hodnoty v celkové výši 360.000 Kč a daň z příjmu právnických osob v celkové výši 113.400 Kč. Při jednání před soudem dne 2. 9. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 270.000 Kč. Žalovaný s tímto částečným zpětvzetím při tomtéž jednání vyslovil souhlas. Podáním doručeným soudu dne 14. 9. 2020 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 27.420 Kč, když tato částka představuje náklady na personální zajištění fungování parkoviště panem [příjmení] nad rámec vyčíslení v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 7. 6. 2019. Při jednání před soudem dne 7. 10. 2020 žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. V souladu s ustanovením § 96 odst. 1,2 o.s.ř. soud řízení zastavil v rozsahu žalobcových částečných zpětvzetí žaloby a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem II. výroku rozsudku. Z nájemní smlouvy a z dodatku č. 1 soud zjistil, že dne [datum] účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, předmětem které byl pozemek parcelní [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] o výměře 4.452 m2, z toho 2.463 m2 parkovací plochy a 1.989 m2 manipulační plochy za účelem provozování parkoviště pro osobní vozidla. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Z usnesení schůze Rady Městské části [obec a číslo] konané dne 24. 4. 2012 soud zjistil, že Rada městské části schválila mimo jiné výpověď nájemní smlouvy uzavřené se žalovaným. Z výpovědi nájemní smlouvy soud zjistil, že dopisem ze dne 24. 4. 2012 žalobce vypověděl nájemní smlouvu, kterou žalovaný převzal dne 2. 5. 2012. Z výzvy žalobce soud zjistil, že dopisem ze dne 21. 8. 2012 vyzval žalobce žalovaného k předání předmětného pozemku v termínech 31. 8. 2012 v 10:00 hodin nebo ve 13:00 hodin nebo 3. 9. 2012 v 9:00 hodin. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný dne 20. 8. 2012 podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy dané žalovaným (nyní žalobcem) žalobci (nyní žalovanému) dne 24. 4. 2012. Rozsudkem ze dne 6. června 2013 Obvodní soud pro Prahu 4 žalobu zamítl. K odvolání žalobce (nyní žalovaného) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2014, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Oba rozsudky nabyly právní moci dne 19. 3. 2014. Z valorizací nájemného a splátkového kalendáře soud zjistil, že dopisem ze dne 19. 3. 2013 [právnická osoba] zaslala žalovanému oznámení, že na základě pokynu ÚMČ [obec a číslo], [jméno] městské části [obec a číslo] svým usnesením ze dne 6. 3. 2013 schválila navýšení nájemného od 1. 10. 2013 z částky 15.156 Kč na částku 15.655 Kč měsíčně. Zároveň zaslala splátkový kalendář, bankovní spojení, uvedení variabilního symbolu, částku a datum, kdy má být úhrada za nájemné provedena. Z evidence předpisu a plateb a z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný pod variabilním symbolem a na účet uvedený ve splátkovém kalendáři uhradil dne 10. 12. 2013 částku 15.655 Kč. Z dopisu žalovaného žalobci ze dne 26. 2. 2013 soud zjistil, že žalovaný dne 4. 12. 2012 obdržel výpověď z nájemní smlouvy a snaha o smírné řešení ve prospěch veřejného zájmu nebyla akceptována. Ze zápisu z jednání soud zjistil, že dne 19. 3. 2013 proběhlo za účasti zástupců žalobce i žalovaného jednání, kdy se závěrem všichni přítomní shodli na termínu předání předmětu nájmu, a to ke dni 3. 4. 2013. Dne 3. 4. 2013 proběhlo jednání, kdy předmět nájmu nebyl předán, a proto byl žalovaný upozorněn, že žalobce podá žalobu na vyklizení. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 11. 4. 2013 podal žalobce žalobu na vyklizení pozemku žalovaným. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 10. 2014 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost vyklidit pozemek parcelní [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha. Ze zpětvzetí žaloby soud zjistil, že žalobce vzal dne 18. 12. 2014 žalobu zpět, neboť došlo k dohodě se žalovaným. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2015 č.j. [spisová značka] soud zjistil, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a řízení bylo zastaveno. Ze zápisu z vedení Městské části [obec a číslo] soud zjistil, že dne 1. 12. 2014 [název žalobkyně] vezme žalobu na vyklizení pozemku zpět a OMP připraví podklady pro realizaci vývěsu záměru na provoz parkoviště – pozemek parcelní číslo [číslo] k.ú. [obec]. Ze zápisu z jednání ze dne 24. 11. 2015 soud zjistil, že jednání bylo svoláno za účelem dohody o protokolárním předání parkoviště [ulice] a žalovaný nesouhlasí s dobrovolným předáním parkoviště [ulice] žalobci a je ochoten tento pozemek žalobci protokolárně předat jen za podmínky, že bude ze strany žalobce zajištěno další financování a fungování žalovaného. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení soud zjistil, že dopisem ze dne 23. 3. 2016 žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za roky 2014 a 2015 ve výši 3.259.200 Kč. Soud také provedl důkaz výslechem svědků [celé jméno svědka], který uvedl, že nedovede posoudit, zda proběhlá jednání mohla u žalovaného vyvolat pocit, že je oprávněným uživatelem parkoviště, [celé jméno svědka], který uvedl, že žalovaný parkoviště žalobci předal v únoru 2018 a od této doby přestal platit žalobci nájem, [titul] [celé jméno svědka], který popsal průběh jednání mezi žalobcem a žalovaným o převzetí parkoviště a [celé jméno svědka], který uvedl, že ze strany žalobce byl dvakrát činěn pokus o dobrovolné vyklizení parkoviště, první pokus byl neúspěšný, protože ho zaměstnanci žalovaného odmítli vyklidit. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ NOZ“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud posuzoval danou věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když nájemní smlouva zanikla výpovědí k 31. 8. 2012 a počínaje dnem 1. 9. 2012 se právní vztahy mezi žalobcem a žalovaným řídí dle ustanovení. § 451 a násl, zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen„ OZ“). Dle § 451 odst. 1,2 OZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu. Dle § 458 odst. 1,2,3 OZ musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře. Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný užíval předmětný pozemek bez právního důvodu. Soud se zabýval dobrou vírou žalovaného, zda pozemky užíval od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015 v dobré víře. Dobrou vírou se rozumí přesvědčení obohaceného, že nejedná bezprávně, tedy že oprávněně získal předmět bezdůvodného obohacení a že mu po právu náleží a zároveň toto jeho přesvědčení musí být vzhledem ke všem okolnostem daného případu důvodné (objektivní hledisko). Nestačí proto pouze subjektivní přesvědčení obohaceného, pokud by byly nebo musely být známy takové skutečnosti, které – objektivně posuzováno – byly způsobilé vyvolat pochybnosti o jeho dobré víře. Žalobce se domáhal zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že žalovaný po zániku nájemního vztahu ke dni 31. 8. 2012 užíval předmětný pozemek bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobce obohacoval, na pozemku provozoval parkoviště, z čehož získával užitky v podobě inkasa parkovného od osob, které mu za parkování platily, a to ve výši 135.800 Kč za každý měsíc v období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015. Žalobce se nedomáhá samotného bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku v podobě hodnoty tohoto užívání, ale vydání užitků, které měl žalovaný získat bezdůvodným užíváním předmětného pozemku, ve výši 135.800 Kč, jde tedy o stav předvídaný § 458 odst. 2 OZ, který limituje povinnost povinného k vydání užitků bezdůvodného obohacení tím, že obohacený nejednal v dobré víře. Žalovaný obdržel dne 2. 5. 2012 výpověď z nájemní smlouvy datovanou dne 24. 4. 2012 s výpovědní lhůtou tří měsíců. Podle výpovědi nájem skončil uplynutím tříměsíční lhůty dne 31. 8. 2012. Žalobce dopisem ze dne 21. 8. 2012 vyzval žalovaného k předání uvedeného pozemku. Žalovaný se domáhal určení neplatnosti této výpovědi. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 6. 6. 2013 rozsudek, kterým zamítl žalobu, kterou se žalovaný domáhal určení, že výpověď nájemní smlouvy daná žalobcem dopisem ze dne 24. 4. 2012 je neplatná. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014. Rozsudky nabyly právní moci dne 19. 3. 2014. Rozsudek byl tedy k 1. 7. 2014 pravomocný. Žalovaný se tak nemohl domnívat, že předmět nájmu oprávněně užívá. Není podstatné, jakým způsobem správní firma [právnická osoba] účtovala ve svém účetnictví platby poskytované žalovaným, zda je označovala jako nájemné či bezdůvodné obohacení, když ani tato skutečnost nemůže mít žádný vliv na dobrou víru na straně žalovaného, ani to, že vystavovala do doby vyklizení pozemku splátkový kalendář za užívání pozemku. Dobrá víra žalovaného je vyloučena i tím, že v době, kdy byl splátkový kalendář správní firmou žalovanému zaslán, tedy 19. 3. 2013, proběhlo téhož dne jednání, kdy se závěrem všichni přítomní shodli na termínu předání předmětu nájmu, a to ke dni 3. 4. 2013, tedy i sám žalovaný souhlasil s termínem předání předmětu nájmu žalobci dne 3. 4. 2013. S ohledem na tento svůj postoj žalovaný nemůže následně tvrdit, že k 1. 7. 2014 byl v dobré víře o oprávněnosti užívání předmětu nájmu, na čemž nic nemění skutečnost, že dne 3. 4. 2013 proběhlo jednání, kdy předmět nájmu nebyl předán, ani to, že správcovská firma žalobce dopisem ze dne 19. 3. 2013 oznámila žalovanému valorizaci„ nájmu“. Skutečnost, že žalobce platby od žalovaného přijímal, rovněž nemohla v žalovaném vyvolat dojem o existenci nájemního vztahu, neboť žalovaný předmětný pozemek nadále užíval a musel si být vědom, že takové užívání nemůže být bezplatné, a že tedy žalobce tyto platby přijímá jako náhradu za užívání předmětného pozemku, ať již z jakéhokoli právního titulu. Žalobce žalovaného upozornil, že žalobce podá žalobu na vyklizení, kterou žalobce také podal a žalovaný se s ní seznámil dne 14. 6. 2013. Žalobce po celou dobu dával žalovanému najevo, že není subjektem nájmu k předmětným pozemkům. V období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015 žalovaný nemohl být v dobré víře, že mu svědčí právo užívání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha. Žalovaný je tedy v smyslu § 458 odst. 2 OZ povinen vydat žalobci i užitky z užívání předmětného pozemku v podobě inkasa parkovného od osob, které mu za parkování platily, to však po odečtení nutných nákladů, které na věc vynaložil (§ 458 odst. 3 OZ). Předmětem řízení po třech částečných zpětvzetí žaloby učiněných žalobcem zůstala částka 1.028.172 Kč. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud žalobě co do této částky vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku. Žalobce dopisem ze dne 23. 3. 2016 vyzval žalovaného k zaplacení bezdůvodného obohacení, nejpozději do 15. 4. 2016. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil a ocitl se vůčř žalobci s peněžitým plněním v prodlení, soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 8,05% ročně. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2.100 Kč. Žalobce v řízení nebyl zastoupen advokátem, a proto mu v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. přísluší paušální náhrada za 7 úkonů po 300 Kč (předžalobní upomínka ze dne 23. 3. 2016, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 7. 6. 2019 a ze dne 14. 9. 2020, účast na jednání před soudem dne 2. 9. 2020 a 7. 10. 2020, účast na vyhlášení rozsudku dne 14. 10. 2020).