10 C 121/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 427,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 427,42 Kč, a to ve splátkách po 1 800 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení.

II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 427,42 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 1 808,5 Kč, a to ve splátkách po 700 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 427,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 24. 6. 2023 distančním způsobem se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě vyplatila na jeho účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně smluvených úroků a dalších poplatků. Žalovaný však zcela nedostál svým povinnostem, když dluh splatil toliko částečně. Ke dni podání žaloby dlužil na jistině celkem 20 427,42 Kč, kterouž částku žalobkyně učinila předmětem řízení. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Zejména si měla opatřit údaje o jeho příjmech a výdajích, dále jej lustrovala v různých registrech a vycházela též z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Tyto údaje žalobkyně posoudila dle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 9. 9. 2024, č. j. 10 C 121/2024-43, vyzvána, nechť označí ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení důkazy mj. k jejím tvrzením o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, a to vzhledem k absenci listinných důkazů přiložených k žalobě, jež by byly s to prokázat tato její tvrzení. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 14. 11. 2024, z něhož se oba účastníci řádně omluvili. Soud proto ve věci postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez přítomnosti účastníků.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 24. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala jako úvěrující poskytnout žalovanému jakožto úvěrovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaných úroků a poplatků, a to ke dni 24. 7. 2023 ve výši 37 639 Kč. RPSN činí dle smlouvy 1410,33 %. Smlouva je označena variabilním symbolem , var. symbol, .

7. Z listiny „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a z výpisu účtu č. , č. účtu, za období červen 2023 soud zjistil, že na tento účet byla připsána částka 30 000 Kč pod VS , var. symbol, zaslaná žalobkyní. Vlastníkem tohoto účtu je žalovaný, což má soud za prokázané sdělením Raiffeisenbank z 13. 9. 2024.

8. Z listiny nazvané Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalobkyně počítala u žalovaného s výší čistého měsíčního příjmu ve výši 100 000 Kč (vyplývá též z listiny „Identifikované příjmy“) a pravidelnými výdaji v celkové výši 55 000 Kč s rezervou 750 Kč. Z listiny s názvem obecné principy posuzování a filozofie Společnost pak vyplývá, že žalobkyně vytvořila pro svoje potřeby dokument, v němž deklaruje, jak postupuje či jak by měla postupovat při ověření úvěruschopnosti spotřebitelů.

9. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem ze dne 7. 6. 2024 a podacím lístkem z téhož dne).

10. Z dalších provedených důkazů (souhlas se zpracováním údajů, listina s názvem ověření autorizace totožnosti, kopie občanského průkazu žalovaného, sazebník žalobkyně, listina s názvem údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně) soud neučinil s ohledem na níže uvedené právní posouzení žádné pro věc relevantní skutkové zjištění.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni poskytnutí úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Po zhodnocení shora uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, resp. nepředložila důkazy, které by splnění této její zákonné povinnosti prokázaly. Splnění povinností podle § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., musí poskytovatel úvěru být schopen sám prokázat objektivními podklady, které měl k dispozici a na jejichž základě provedl odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Smysl zákonné povinnosti poskytovatele je v ochraně spotřebitele proti důsledkům možné neznalosti, nezkušenosti, tísně, lehkomyslnosti apod.

17. Žalobkyně se neúčastnila ústního jednání dne 14. 11. 2024, soud ji proto nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., že neunáší břemeno důkazní ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z provedených důkazů, které žalobkyně soudu předložila, je zřejmý toliko (nadto žalobkyní neobjasněný) výsledek lustrace osoby žalovaného, nikoliv však konkrétní kroky a jednotlivá zjištění žalobkyně ohledně skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Nic dalšího než dokumenty formálního charakteru žalobkyně k prokázání splnění své povinnosti týkající se prověřování úvěruschopnosti nepředložila. Ve světle uvedeného tedy nemůže obstát např. tvrzení žalobkyně, že žalovaný v době poskytnutí úvěru dosahoval přijmu 100 000 Kč čistého měsíčně, když žádným předloženým důkazem toto prokázáno nebylo. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného je zřejmé, že žalobkyně s tímto údajem operovala, nikterak však neosvědčila, jakým způsobem se k dané částce dobrala. To samé platí pro v též listině uváděnou částku výdajů žalovaného. Žalobkyně tedy neprokázala, že řádným prověřováním úvěruschopnosti vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, pročež ani neuvedla na pravou míru, zda měla/mohla žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.

18. Protože žalobkyně neprokázala, že splnila svoji povinnost vyplývající ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Žalovanému bylo vyplaceno 30 000 Kč, přičemž na jistině bylo žalovaným vráceno dle tvrzení strany žalující 9 572,58 Kč (žalovaný, který ohledně předmětu sporu zůstal v řízení nečinný, toto nikterak nevyvracel). O tuto částku se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

21. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, žalovaný se neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka 20 427,42 Kč plus úrok z prodlení, který soud za tímto účelem kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (3 147,32 Kč). Žalobkyně pak byla úspěšná co do částky 20 427,42 Kč (což přestavuje 86,55 % z žalované částky), a neúspěšná co do částky 3 147,32 Kč (což přestavuje 13,45 %). Má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 73,10 % (86,55 – 13,45). Náklady řízení žalobkyně činí 2 474 Kč a z toho je:- částka 1 022 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 900 Kč jako odměna advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.,- částka 252 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty [21 % z (900 Kč + 300 Kč)] podle § 137 odst. 3 o. s. ř.Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 808,5 Kč, což odpovídá 73,10 % z částky 2 474 Kč.

23. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný požádal soud o rozložení dluhu na 12 měsíčních splátek s tím, že za poslední rok a půl byl vystaven velkému psychickému nátlaku, který mu způsobuje zdravotní problémy. Soud v souladu s výše citovanými ustanoveními přihlédl k této žádosti, když zejména z výpisu z účtu žalobce se podává, že není v dobré finanční kondici. Za předmětné období žalovaný inkasoval celkem 282 500 Kč a zaplatil 290 363 Kč. Počáteční zůstatek činil 11 404,88 Kč a konečný 3 541,56 Kč. V řízení nevyvstaly indicie, že by na tom byl žalovaný v době rozhodování soudu lépe; jeho žádost spíše svědčí o opaku. Soud se proto domnívá, že v jeho možnostech není uhradit dlužnou částku (včetně nákladů řízení) naráz v zákonné pariční lhůtě 3 dny a uložil zaplatit žalovanému částku v pravidelných splátkách zejména v očekávání absence nutnosti předmětnou částku vynucovat výkonem rozhodnutí. Žalobkyně je navíc společností, která se zabývá poskytováním nebankovních půjček. Lze tedy předpokládat, že rozložení dluhu žalovaného v takové výši do 12 měsíčních splátek neohrozí zásadně její finanční situaci.