22 C 184/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 94 855 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky ve výši 59 641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 641 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 35 214 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 214 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 756 Kč, a to k rukám Jméno advokáta B, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 8. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 94 855 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2024 nabyla od adresa, narozeného datum, bytem adresa (dále také jen „Pojistník“), pohledávku ve výši 94 855 Kč, kterou tvoří rozdíl uhrazeného pojistného a vyplaceného plnění na základě pojistné smlouvy životního pojištění Anonymizováno č. hodnota uzavřené mezi Pojistníkem a žalovanou dne 12. 12. 2007 (dále také jen „Smlouva“). V Smlouvě si smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 1 000 Kč měsíčně. Pojištění na základě Smlouvy zaniklo k datu podání žaloby výpovědí. Protože Smlouva je podle žalobkyně neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem, žalobkyně se domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi Pojistníkem zaplaceným pojistným celkem ve výši 154 000 Kč a plněním poskytnutým žalovanou Pojistníkovi ve formě mimořádných výběrů ve výši 59 145 Kč. Principem investičního životního pojištění podle Smlouvy je skutečnost, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů pojistitele a rozsah pojistného plnění je konstruován pomocí hodnoty účtu pojistníka. Podle čl. XXVI. písm. e) Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Anonymizováno (dále jen „ZPP“) je fondem portfolio investičních instrumentů ve vlastnictví pojistitele složené z dopředu určených typů investic, které se skládá z podílových jednotek stejné hodnoty, podílová jednotka pak vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu dle čl. XXVI. písm. k) ZPP. Účtem pojistníka je dle článku XXVI. písm. q) ZPP individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a za mimořádné pojistné. Dožije-li se pojištěný dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, vyplatí mu pojistitel pojistné plnění ve výši hodnoty účtu pojistníka. Zemře-li pojištěný během trvání pojištění vyplatí pojistitel oprávněné osobě pojistné plnění ve výši pojistné částky pro případ smrti a hodnoty účtu pojistníka (článek IX. odst. 1 a 5 ZPP). Hodnota účtu pojistníka je ve smyslu ustanovení článku XXVI. písm. g) ZPP celkový součet počtu podílových jednotek z jednotlivých fondů (na účtu pojistníka) vynásobených prodejní cenou podílových jednotek příslušných fondů. Hodnota účtu pojistníka, a tedy i výše budoucího pojistného plnění, je ale podle Smlouvy (čl. XI. odst. 4 ZPP) snižována o skrytý poplatek, který představuje rozdíl mezi tzv. prodejní cenou podílových jednotek a nákupní cenou těchto podílových jednotek (cena, za kterou se realizuje nákup podílových jednotek ke dni zaplacení pojistného, nejdříve však k počátku pojištění) zvolených fondů ve výši až 5 % a je uveden v přehledu poplatků (dále také jen „Přehled“), přičemž dopad tohoto skrytého poplatku na budoucí pojistné plnění nemá šanci běžný spotřebitel odhalit. Podle dle čl. XIX. ZPP je žalovaná dále oprávněna snižovat hodnotu účtu pojistníka o různé poplatky, např. poplatky za pojistná rizika, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP, tedy hradit tyto poplatky formou snížení počtu podílových jednotek na účtu pojistníka, a to ve výši uvedené v Přehledu, platnému ke dni vzniku nároku na poplatek, neboť je pojistitel oprávněn jej během trvání pojištění aktualizovat. Přestože budoucí pojistné plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena hodnota účtu pojistníka, Pojistníkovi je jejich výše neznámá, neboť mu nebyl Přehled poplatků předán ani s ním nebyl seznámen. Sazebník poplatků (Přehled poplatků) se nestal součástí Smlouvy a ustanovení pojistné smlouvy (čl. XIX ZPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá a tedy neplatná. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly sjednány. Žalobkyně považuje ujednání Smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky za zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a jde také o ujednání ve smyslu ust. § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dále Smlouva obsahuje ujednání, která nejsou transparentní ve smyslu článku 5 odst. 1 Směrnice, tedy nejenže nejsou srozumitelná z formálního a gramatického hlediska, ale ani z nich spotřebitelé nejsou schopni posoudit ekonomické důsledky. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích je nezbytné pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemůže bez nich Smlouva existovat, a pro je neplatná jako celek podle § 55 a § 56 obč. zák. pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 94 855 Kč dopisem ze dne 31. 3. 2025. Žalovaná však dosud bezdůvodné obohacení žalobkyni nevydala a v rámci svého vyjádření veškeré nároky žalobkyně odmítla.

2. Žalovaná v podání ze dne 8. 10. 2025 uvedla, že žalobou uplatněný nárok za zcela nedůvodný a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že s Pojistníkem uzavřela Smlouvu, která byla ukončena výpovědí Pojistníka dne 30. 10. 2020. Žalovaná Pojistníkovi v průběhu trvání Smlouvy dne 12. 12. 20214 vyplatila mimořádný výběr ve výši 59 145 Kč, po ukončení Smlouvy pak ještě 9. 11. 2020 odkupné ve výši 59 641 Kč, což však žalobkyně v žalobě zamlčela. Žalovaná ale namítla nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto sporu s odůvodněním, že Pojistník Smlouvou po celou dobu jejího trvání nezpochybňoval a nedomáhal se její neplatnosti, ale případně i z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o postoupení pohledávky z 8. 12. 2024 pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem nebo veřejným pořádkem. Obchodní model žalobkyně totiž založen na principu, že nekalými obchodními praktikami založenými na lživé reklamě láká klienty – spotřebitele, kteří v letech 2001 až 2013 uzavřeli smlouvu o životním pojištění s tvrzeními, že spoléhají na podvodnou životní pojistku, pojistné smlouvy přirovnává k cáru papíru a pojistnou ochranu k nefunkční toaletě. Pohledávky od spotřebitelů žalobkyně odkupuje pouze za velmi malou část její hodnoty a nepravdivě to odůvodňují obtížnou vymahatelností pohledávky a vysokými náklady na právní zastoupení. Podle žalované byla Smlouva platně uzavřena. Její součástí byl kromě jiného přehled poplatků a parametrů pojištění (Přehled), se kterým byl Pojistník podrobně seznámen prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele jméno FO., Ze Smlouvy samotné (odstavec 8) vyplývá, že Pojistník si byl vědom, že se z jeho účtu odečítají měsíční poplatky na krytí pojistného rizika, počátečních nákladů, administrativních nákladů, správu fondů a jiných nákladů souvisejících s tímto pojištěním, a tím se snižuje počet podílových jednotek na účtu pojistníka. Výše poplatků na krytí pojistného rizika byla přímo uvedena na straně 1 Smlouvy a výše počátečních nákladů, administrativních nákladů, správu fondů a jiných nákladů je uvedena v Přehledu, a to buď pevnou částkou nebo procentním podílem. O nákladech a poplatcích pojištění byla navíc Pojistník informován průběžně po celou dobu trvání pojištění prostřednictvím každoročně zasílaných rekapitulací stavu Smlouvy. Žalovaná díle odmítla tvrzení žalobkyně, že Smlouva obsahuje zneužívající ustanovení a odkázala přitom na konstantní judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu ČR, podle které pokud je důvodem absolutní neplatnosti pojistné smlouvy neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání, nelze je podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle ust. § 56 odst. 1 obč. zák., tedy zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku s tím, že touto námitkou by se měl soud zabývat s odkazem na hospodárnost řízení přednostně, tedy bez ohledu na to, zda je nárok uplatněn důvodně či nikoliv. Nárok žalobkyně je podle žalované promlčen v tříleté objektivní promlčecí lhůtě, Pojistník v posledních třech letech před podáním žaloby neuhradil žalované žádnou platbu. Ve sporech o platnost smluv o investičním životním pojištění není přitom dán žádný důvod, aby nemohla být aplikována objektivní promlčecí doba.

3. Žalobkyně dále v replice ze dne 19. 1. 2026 uvedla, že námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto sporu není namístě proto, že Smlouva obsahující zneužívající (nepřiměřená ujednání je podle žalobkyně absolutně neplatná s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, přičemž žalobkyně namítá i vadu neurčitosti Smlouvy, kterou obč. zák. vždy spojoval s absolutní neplatností takového úkonu. Žalobkyně dále odmítla tvrzení žalované o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s dobrými mravy s odůvodněním, že je právem spotřebitele naložit se svou pohledávkou i tak, že ji postoupí na třetí osobu, kterou může být nepochybně i společnost, jejíž činnost spočívá ve vymáhání pohledávek, přičemž jde o běžnou praxi. Zároveň se žalobkyně domnívá, že v tomto řízení nemůže být řešena neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, neboť otázku, zda byla pohledávka skutečně postoupena a zda bylo postoupení platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Žalobkyně shrnula, že podle ní je pro danou věc podstatné, že pohledávka je vymáhána z titulu bezdůvodného obohacení žalované, kdy pro vymožení pohledávky v této věci je zásadní pouze to, zda byla Smlouva platně sjednána a pokud nikoliv, jak tvrdí žalobkyně, zda došlo k promlčení nároku z neplatné Smlouvy. Žalobkyně poté zopakovala argumentaci týkající se důvodů neplatnosti Smlouvy a shrnula, že neplatnost Smlouvy je založena na a) existenci zneužívajících smluvních ujednání ve Smlouvě a jejich neoddělitelnosti od zbytku Smlouvy, b) neurčitostí informací o srážkách nákladů a poplatků (s jejich výší nebyl Pojistník seznámen) a neoddělitelnosti dotčených ujednání od zbytku Smlouvy a c) absencí podstatné náležitosti Smlouvy týkající se rozsahu pojistného plnění u všech rizik, kdy pojistné plnění je alespoň z části závislé na výši kapitálové hodnoty pojištění, tedy typicky plnění pro případ dožití. Žalobkyně dále doplnila, že ujednání ve Smlouvě odkazující na Přehled (Sazebník poplatků) naplňují skutkovou podstatu ust. § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák., neboť Pojistník byl povinen plnit podmínky Smlouvy s nimiž nebyl seznámen, přičemž tento závěr byl opakovaně potvrzen Městským soudem v Praze a byť tento jeho závěr podle žalobkyně vyplývá i z rozsudků Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Žalobkyně také dále zopakovala, že Přehled (Sazebník) nebyl řádně včleněn do pojistných podmínek, neboť Pojistník s ním nebyl prokazatelně seznámen v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě, a proto se Přehled nestal součástí Smlouvy. Dále žalobkyně namítla, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není výkonem práva v dobré víře, neboť žalovaná tím těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání v rozporu s ust. § 6 občanského zákoníku. Žalovaná věděla o právních vadách pojistných smluv nejpozději od roku 2018, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy (rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 či Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 nebo i dohledový benchmark a úřední sdělení ČNB č. 3/2012) a prokazuje to i tvorba rezerv žalovanou na životní pojištění poprvé v roce 2018 ve výši 210 mil. Kč, která v dalších letech dále narůstala. Přesto žalovaná vědomě pokračovala v inkasu pojistného a tím se bezdůvodně obohacovala na úkor Pojistníka. Případná akceptace námitky promlčení v případě neplatnosti Smlouvy by byla nepřiměřeně tvrdým postihem pro žalobkyni, a to s ohledem na časovou asymetrii v plnění jednotlivých smluvních stran i z důvodu skutečnosti, z důvodu neplatnosti Smlouvy pouze na straně žalované nebo proto, že žalovaná se vědomě snažila zakrýt před žalobkyní skutečné vlastnosti pojistného produktu. Neplatnost Smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání pak s ohledem na judikaturu SDEU vylučuje promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v plnění na základě Smlouvy v důsledku uplynutí objektivní promlčecí lhůty.

4. Ve svých závěrečných návrzích obě účastnice setrvaly na svých procesních stanoviscích.

5. Při jednání soudu dne 27. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 59 641 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 59 641 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že uvedenou částku skutečně žalovaná zaplatila Pojistníkovi jako odkupné před podáním žaloby.

6. Protože žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, soud řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) zastavil (výrok I.).

7. Ze shodných skutkových tvrzení účastnic a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 8. jméno FO jako pojistník i pojištěný a jméno FO jako pojišťovací zprostředkovatel jednající za žalovanou jako pojistitele dne 12. 12. 2017 podepsali pojistnou smlouvu č. hodnota (Smlouva), jejímž předmětem bylo sjednání investičního životního pojištění Anonymizováno pro případ smrti nebo dožití s pojistnou dobou 40 let, úrazové pojištění pro případ smrti následkem úrazu, trvalých následků úrazu s progresivním plněním , trvalých následků úrazu s progresivním plněním a tělesného poškození úrazem, pojištění pro případ vážných onemocnění a pojištění pro případ pobytu v nemocnici, s počátkem pojištění dne 1. 1. 2008. Na základě Smlouvy se Pojistník zavázal hradit žalované pojistné ve výši 1 000 Kč měsíčně (viz shodná skutková tvrzení účastnic, také Smlouva na č. l. 7 spisu, pojistka na č. l. 8 spisu). Součástí Smlouvy je prohlášení Pojistníka, že před uzavřením Smlouvy byl seznámen s Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění osob, Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Anonymizováno i příslušnými zvláštními a dodatkovými pojistnými podmínkami pro sjednaná riziková pojištění, které jsou nedílnou součástí Smlouvy a které převzal v písemné podobě (viz část J odst. 1 Smlouvy).

9. Pojistník vypověděl Smlouvu dopisem ze dne 3. 9. 2020 (viz shodné skutkové tvrzení účastnic a výpověď pojistné smlouvy na č. l. 54 spisu).

10. Pojistník uhradil v období od 1. 1. 2008 do 2. 10. 2020 žalované na pojistném podle Smlouvy částku v celkové výši 154 000 Kč (viz shodná skutková tvrzení účastnic a přehled plateb na č. l. 19 – 22 spisu).

11. Žalovaná uhradila Pojistníkovi formou mimořádných výběrů částku ve výši 59 145 Kč a dne 30. 10. 2020 odkupné ve výši 59 641 Kč (viz shodná skutková tvrzení účastnic).

12. Prohlášením zde dne 8. 12. 2024 sdělili žalované jméno FO jako postupitel a jméno FO za žalobkyni jako postupníka, že uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil žalobkyni pohledávku za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 94 855 Kč, neboť plnil žalované na základě Smlouvy, která je neplatná (viz prohlášení ze dne 8. 12. 2024).

13. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dne 31. 3. 2025 (viz výzva k vydání bezdůvodného obohacení na č. l. 17), žalovaná však žalobkyni sdělila, že výzvě nelze vyhovět (viz dopis žalované ze dne 4. 4. 2025).

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti.

15. Soud neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele smlouvy adresa, jméno FO, svědků tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO, výročními zprávami žalované za roky 2018 – 2024 a zprávami aktuára žalované za uvedené období, neboť s ohledem na níže uvedené právní posouzení tyto považoval za nadbytečné.

16. Podle ust. § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

17. Vzhledem k výše uvedenému znění 3028 odst. 3 o. z. a skutečnosti, že žalobou uplatněný nárok vznikl podle žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení žalované v důsledku neplatného uzavření Smlouvy dne 12. 12. 2007, je třeba věc po právní stránce posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (obč. zák.).

18. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

19. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

20. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

21. Podle ust. § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

22. Podle ust. § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

23. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

24. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

25. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

26. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že za situace, že žalobkyně se v této věci domáhá po žalované pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované a žalovaná namítla mimo jiné promlčení žalobou uplatněné pohledávky, je pro posouzení sporu „zásadní pouze to, zda byla Smlouva platně sjednána a pokud nikoliv, jak tvrdí žalobkyně, zda došlo k promlčení nároku z neplatné Smlouvy“.

27. Protože žalovaná v řízení namítla promlčení žalobou uplatněného nároku žalobkyně, zabýval se soud nejprve v souladu se zásadou hospodárnosti řízení důvodností této námitky, neboť i v případě, že by soud posoudil Smlouvu jako neplatnou, a tedy by Pojistník nebo žalobkyně, pokud by měla v důsledku postoupení pohledávky aktivní věcně legitimaci, měli nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti žalované (ust. § 451 a § 457 obč. zák.), ale tento nárok byl promlčen, musela by být žaloba zamítnuta (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2268/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020).

28. V souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z. a 3036 o. z. je třeba rovněž otázku promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu plnění Pojistníka žalované na základě neplatné Smlouvy včetně délky promlčecí doby/lhůty uvedeného nároku posuzovat podle obč. zák.

29. Právo se promlčecí buď v subjektivní (ust. § 107 odst. 1 obč. zák.) nebo objektivní (ust. § 107 odst. 2 obč. zák.), když objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to navzdory tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, č. j. 33 Cdo 3113/2023-233).

30. Protože žalovaná namítla promlčení žalobou uplatněného práva pouze v objektivní promlčecí lhůtě a věc lze rozhodnout pouze na základě takto vznesené námitky, přičemž plynutí subjektivní promlčecí doby je dle shora uvedené judikatury v takovém případě pro věc irelevantní, a proto se jí soud nezabýval. Objektivní promlčecí doba počala plynout ohledně částek odpovídajících každé Pojistníkem zaplacené splátce pojistného od okamžiku její úhrady. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla podána 8. 8. 2025, ale poslední splátku pojistného Pojistník zaplatil dne 2. 10. 2020, je podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. právo na vrácení jakékoli částky uhrazené Pojistníkem podle Smlouvy promlčeno.

31. Pokud žalovaná namítala, že objektivní promlčecí dobu nelze v tomto případě zohlednit z důvodu zneužívajících ustanovení ve Smlouvě s ohledem na žalobkyní zmiňovanou judikatury SDEU, soud tuto námitku nepovažuje za důvodnou. I v případě, že by soud shledal Smlouvu neplatnou (vzhledem k níže uvedenému se nebylo třeba touto otázkou blíže zabývat), se žalobkyní tvrzené důvody neplatnosti Smlouvy uvedené v žalobě nebo jejím doplnění spočívají v absenci nebo neurčitosti ujednání o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty Smlouvy o poplatky, přičemž taková ujednání nemohou být zároveň zneužívající, a nemůže proto obstát ani závěr o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí doby (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 nebo ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2298/2025), tedy neuplatní se proto závěry žalobkyně s odkazem na jí zmiňovanou judikaturu SDEU. Zdejší soud má za to, že uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, tedy nemožnost ve Smlouvě absentující nebo neurčitá ujednání zároveň posoudit jako zneužívající, lze vztáhnout i na ujednání ve Smlouvě odkazující na Přehled (Sazebník poplatků), byť podle žalobkyně naplňují skutkovou podstatu ust. § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák. s tím, že Pojistník byl povinen plnit podmínky Smlouvy s nimiž nebyl seznámen a byť tento její závěr podle žalobkyně vyplývá i z rozsudků Městského soudu v Praze v obdobných věcech. Vzhledem k tomu pak nelze přisvědčit ani názoru žalobkyně, že námitkou promlčení se nelze v této věci zabývat přednostně.

32. Žalobkyně dále tvrdila, že k námitce promlčení uplatněné žalovanou nelze přihlížet, neboť byla vznesena v rozporu s dobrými mravy případně, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není výkonem práva v dobré víře, ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Při posouzení této námitky zdejší soud vycházel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, podle které dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť promlčení, přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které včas právo neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 1860/2011). Přitom soulad výkonu určitého práva s dobrými mravy je třeba posoudit individuálně, s přihlédnutím ke všem zvláštnostem konkrétního případu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3891/2013), přitom však rozpor námitky promlčení s dobrým mravy je třeba primárně dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014).

33. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalovaná inkasem pojistného podle Smlouvy na úkor Pojistníka bezdůvodně obohacovala, neboť věděla, že Smlouva je neplatná nebo že se dokonce vědomě snažila zakrýt před Pojistníkem nebo i žalobkyní skutečné vlastnosti pojistného produktu. Toto tvrzení žalobkyně nemůže prokázat ani případná tvorba rezerv žalovanou na životní pojištění, neboť z toho nelze dovozovat neplatnost konkrétní Smlouvy, a proto k tomu soud neprováděl žádné dokazování např. výročními zprávami žalované, případně zprávami aktuára. Naopak chování žalované, která po celou dobu trvání Smlouvy plnila závazky z ní vyplývající, naposledy úhradou odkupného žalobkyni dne 30. 10. 2020, dokládá její tvrzení, že Smlouvu vždy považovala za platnou.

34. S ohledem na charakter a rozsah žalobou uplatněného práva, tím spíše pokud žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tedy postoupené pohledávky, jako v této věci v rámci své podnikatelské činnosti, nelze přisvědčit žalobkyni, že akceptace námitky promlčení v případě neplatnosti Smlouvy je nepřiměřeně tvrdým postihem pro žalobkyni, a to ani z důvodu časové asymetrie v plnění jednotlivých smluvních stran nebo z důvodu neplatnosti Smlouvy pouze na straně žalované.

35. Je možno shrnout, že žalobkyně neuvedla žádné okolnosti, za kterých byla námitka promlčení žalovanou uplatněna a ze kterých by bylo možno dovodit rozpor takové námitky promlčení s dobrými mravy, tedy skutečnosti, že by žalovaná uplatněním námitky zneužila svého práva na úkor žalobkyně nebo že by žalobkyně nemohla uplatnit svůj nárok včas z důvodů zaviněných žalovanou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1201/2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2188/2025).

36. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok II.).

37. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (výrok III.). Řízení bylo výrokem I. tohoto rozsudku částečně zastaveno na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní, přičemž toto částečné zastavení řízení podle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinila žalobkyně podáním žaloby o zaplacení částky, která byla Pojistníkovi uhrazena před postoupením uvedené pohledávky na žalobkyni, tedy právo na náhradu nákladů řízení má v uvedené části řízení žalovaná. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zcela zamítl, a proto byla v této části řízení plně úspěšná žalovaná, které tak podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná má tedy proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení.

38. Náklady řízení žalované činí celkem částku ve výši 16 756 Kč, kterou tvoří: a) odměna za zastupování za dva advokátem žalované učiněné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen „adv. tarif“/, účast na jednání soudu dne 27. 1. 2026 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu), která činí částku 4 900 Kč za každý úkon podle ust. § 7 bod 5. adv. tarifu, celkem částku ve výši 9 800 Kč, a) odměna za zastupování za jeden advokátem žalované učiněný úkon právní služby podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu (účast při jednání dne 29. 1. 2026, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), která činí částku 2 450 Kč podle ust. § 7 bod 5. adv. tarifu, b) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 450 Kč za každý ze shora uvedených tří úkonů právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částka ve výši 1 350 Kč, c) náhrada 21 % DPH ve výši 2 856 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. a d) náhrada hotových výdajů nezastoupené žalované podle ust. § 137 o.s.ř., ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby – vyjádření k žalobě ze dne 8. 10. 2025 podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.