22 C 67/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyní: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o splnění povinnosti předložit podklady, o které se opírá vyúčtování hospodaření s nemovitostí

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném vydání podkladů vztahujících se k vyúčtování nakládání k nemovitostem – pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, jehož součástí je i dům č. p. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na adrese , adresa, , za dobu od 13. 11. 2017 do 31. 12. 2021, o které se vyúčtování opírá, a to zejména příslušné výpisy z účtu, tedy výpisy z účtů obsahující příjmy z předmětných nemovitostí a výdaje s předmětnými nemovitostmi, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 39 389 Kč, a to k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 14. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání vyúčtování nakládání s nemovitostí, a to pozemku par. č. , hodnota, a domu č. p. , hodnota, , který je součástí pozemku par. č. , adresa, za dobu od 13. 11. 2017 do 31. 12. 2020, včetně veškerých dokladů, o které se vyúčtování opírá a dále vydání klíčů od hlavního vchodu a společných prostor v uvedeném domě. V žalobě dále uvedla, že je spoluvlastníkem pozemku par. č. , hodnota, – ostatní plocha, o výměře 169 m2, pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 528 m2, jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , včetně všech součástí a příslušenství (dále také jen „Dům“), vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, na LV č. , hodnota, (dále jen „Nemovitost“), a to s podílem od 13. 11. 2017 o velikosti 1/16, od 14. 2. 2020 o velikosti 1/8 a od 26. 6. 2020 o velikosti ¼. Žalovaný je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na Nemovitosti, dále má ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na Nemovitostech a současně vykonává funkci správce Domu. Žalobkyně dále uvedla, že i přes opakované výzvy neobdržela od žalovaného veškeré potřebné podklady, např. výpisy z účtu žalovaného, na který jsou hrazeny úhrady za užívání prostor v Nemovitosti, veškeré nájemní smlouvy včetně jejich případných dodatků, doklady o provedených revizích v Nemovitosti, a proto žalobkyně nemůže ověřit správnost vyúčtování a posoudit zda z revizí nevyplývají výhrady ke stavu jednotlivých zařízení a protože nemá přístup do Domu, nemůže ani ověřit, v jakém stavu se Dům nachází.

2. Žalobkyně se nejprve domáhala vydání vyúčtování a předložení podkladů za období roků 2017 až 2020, po změně žaloby připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 5. října 2022, č. j. 22 C 67/2022-135, se žalobkyně po žalovaném dále domáhá vydání vyúčtování nakládání s Nemovitostí včetně veškerých dokladů, o které se vyúčtování opírá, a to za období roku 2021 s tím, že žalovaný jí sice v průběhu řízení umožnil nahlédnout do podkladů pro vyúčtování, ale tyto nebyly ani po výzvách kompletní, neboť zejména nebyly zpřístupněny výpisy z účtu, na který nájemci hradí žalovanému platby spojené s užíváním prostor v Domě.

3. Na místo žalobkyně v části řízení, ve kterém se domáhala vydání klíčů od Domu a jeho společných prostor, vstoupila na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 5. října 2022, č. j. 22 C 67/2022-134 společnost , právnická osoba, , která se po změně žaloby připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 23. února 2023, č.j. 22 C 67/2022-241 domáhala uložení povinnosti žalovanému umožnit jí přístup do Domu vydáním klíčů od hlavního vchodu a společných prostor Domu, přičemž na místo společnosti , právnická osoba, posléze na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 10. října 2023, č. j. 22 C 67/2022-258 vstoupila společnost , právnická osoba, , označovaná tehdy jako žalobkyně b).

4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Měl za to, že se žalobkyní komunikoval, poskytl jí dostatečnou součinnost k zajištění jejích práv, když jí poskytl nebo zpřístupnil potřebné podklady pro vyúčtování (peněžní deníky, přehledy plateb, nájemní a pachtovní smlouvy, revizní zprávy), tedy svou povinnost splnil a žalobkyně nebyla dále schopna přesně specifikovat, o které konkrétní další dokumenty má zájem, a proto je navržený petit neurčitý a nevykonatelný. Odmítl i požadavek žalobkyně, respektive jejích právních nástupkyň, na vydání klíčů od Domu a jeho společných prostor s odůvodněním, že Dům je na exponovaném místě, a proto byl za účelem zamezení vstupu do Domu nežádoucím osobám nainstalován elektronický vrátný ovládaný čtečkou čipů, které vlastní pouze nájemci a správa Domu, přičemž je nutné dát přednost ochraně bezpečí nájemníků a jejich majetku před požadavkem žalobkyně neomezeně vstupovat do Domu, přesto ale žalobkyni v přístupu do Domu nebrání, žalobkyni nabídl prohlídku Domu, ta toho však využila pouze jednou.

5. Soud poprvé o věci rozhodl rozsudkem ze dne 11. dubna 2024, č. j. 22 C 67/2022-308, kterým uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni /žalobkyni a)/ vyúčtování nakládání s Nemovitostí za dobu od 13. 11. 2017 do 31. 12. 2021, a to včetně veškerých dokladů, o které se účtování opírá, tedy výpisu z účtu obsahující příjmy z předmětné Nemovitosti a výdaje s předmětnou Nemovitostí (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost umožnit žalobkyni b) , právnická osoba, přístup do Domu vydáním klíčů od uvedeného Domu (výrok II.) a žalovanému uložil i povinnost nahradit náklady řízení žalobkyni /žalobkyni a) – výrok III./ i žalobkyni b) /výrok IV.). Rozsudek odůvodnil tím, že žalovaný sice předal žalobkyni vyúčtování nakládání s Nemovitostí za požadované roky i některé podklady pro tato vyúčtování nebo jí alespoň do nich umožnil nahlédnout, ale odmítl jí předat výpisy z účtů, na který přichází a z kterého odchází peníze související se správou Domu a přisvědčil žalobkyni, že bez nich nelze hospodaření s Nemovitostí, respektive správnost peněžních deníků „objektivně“ přezkoumat, neboť je vyhotovuje výlučně sám žalovaný. Dále zdejší soud dospěl k závěru, že navržený petit není neurčitý ani nevykonatelný, neboť požadované doklady není nutné přesně označit s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 492/2005, přitom ale žalobkyně v průběhu řízení upřesnila, které předložené doklady považuje za nedostačující, tedy proč nepovažuje povinnost žalovaného za splněnou s odkazem na rozhodnutí nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2019, sp., zn. 22 Cdo 2106/2019. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně b) jako aktuální spoluvlastník Nemovitosti má právo na neomezený přístup do Domu za účelem kontroly jeho technického stavu s tím, že námitka žalovaného týkající se ochrany bezpečnosti Nemovitosti a bezpečí či soukromí nájemců je pro posouzení věci irelevantní.

6. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. října 2024, č. j. 29 Co 278/2024-333 potvrdil napadený rozsudek zdejšího soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé II. a ve výroku o nákladech řízení IV. ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným, ale zrušil výrok I. a III. napadeného rozsudku a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že soud I. stupně bez objektivních důkazů vyhověl nároku na předložení vyúčtování nakládání s Nemovitostí za období let 2017 až 2021, aniž by pro takové rozhodnutí měl oporu v dokazování. V části je výrok I. napadeného rozsudku nesprávný proto, že ukládá žalovanému, co již splnil. Pokud pak uložil žalovanému konkrétně povinnost vydat žalobkyni výpis z účtu obsahující příjmy z předmětných nemovitostí a výdaje spojené s předmětnými nemovitostmi s odůvodněním, že bez výpisu z účtu nemůže žalobkyně zkontrolovat správnost údajů v peněžních denících, která žalobce vytvořil, učinil tak soud I. stupně, aniž by pro to měl oporu zákonné normy nebo smluvního ujednání (žádný právní předpis žalovanému neukládá, aby výpis z účtu k vyúčtování předkládal) a aniž by žalobkyně prokázala, že jde o vyúčtování neprůkazné nebo jinak vadné. Vyúčtování musí obsahovat takové náležitosti, aby podalo skutečný obraz o hospodaření, to znamená o podstatných výnosech a nákladech společné věci, kterou je v projednávané věci Nemovitost. Soud bez opory zákonné normy nebo případného smluvního ujednání (které by muselo znít na povinnost správce předkládat spoluvlastníkům výpisy z účtu) nesmí žádnou povinnost uložit. Okolnost, že žalovaný nedodržel smluvní ujednání vést hospodaření s Nemovitostí na samostatném účtu, je podružná, naopak bez významu není to, že žalobkyně bez zbytečného odkladu nevytkla žalovanému žádné vady ani nedostatky vyúčtování a podávala na základě těchto vyúčtování svá daňová přiznání. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 210/2019 dále odvolací soud uvedl, že předložené podklady by však měly spoluvlastníku umožnit získat přehled o právním a faktickém stavu společné věci ke dni skončení spoluvlastnického vztahu, případně za období, za které se domáhá předložení vyúčtování. Jde-li o věc, která je či byla předmětem pronájmu, bude tento požadavek splněn zejména tehdy, bude-li mít spoluvlastník k dispozici podklady, ze kterých bude patrno, komu a za jakých podmínek je (byla) společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno a v jaké výši existuje případně dluh na nájemném, jaké významnější rekonstrukční práce či opravy byly provedeny a za jakých podmínek, jakým způsobem byly zajištěny dodávky služeb a energií, jaké výdaje byly se společnou věcí spojeny apod. Spory o předložení vyúčtování nakládání se společnou věcí nemají být spory o jednotlivé listiny a dokumenty, ale o získání souhrnných informací, které se týkají správy společné věci na podkladě listin a dokumentů, ze kterých budou souhrnné informace vyplývat. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z individuálních skutkových okolností věci, především z nesporné skutečnosti, že žalovaný předkládal žalobkyni za období roků 2017 až 2021 roční vyúčtování s řadou doprovodných dokladů. Je ale otázkou, zda se jednalo o veškeré doklady, respektive veškeré podstatné a rozumně požadovatelné doklady, čímž se soud I. stupně nezaobíral, proto je zjištění skutkového stavu neúplné. Za této situace je v intencích citované judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. července 2006, sp. zn. 22 Cdo 2058/2005 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. 22 Cdo 2106/2019) třeba klást na žalobní tvrzení požadavek upřesnění, v čem žalobkyně spatřuje nedostatečnost vyúčtování a které konkrétní sporné záležitosti potřebuje vyjasnit, příp. které doklady k nim doložit. Pokud výslovně žádá o výpisy z účtu žalovaného, nechť objasní, které prvky vyúčtování bez nich nelze ověřit. Odvolací soud proto uložil soudu I. stupně, aby žalobkyni poučil dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit v tomto směru svá tvrzení a navrhnout k takovým tvrzením důkazy.

7. Soud vázán pokyny odvolacího soudu usnesením ze dne 26. února 2025, č. j. 22 C 67/2022-347 vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila ve lhůtě prodloužené usnesením zdejšího soudu ze dne 19. února 2025, č. j. 22 C 67/2022-343 do 13. 3. 2025 další tvrzení, v čem spatřuje nedostatečnost vyúčtování nakládání se společnou věcí a které konkrétní sporné záležitosti potřebuje nadále vyjasnit, příp. které doklady k nim doložit a které části vyúčtování nelze bez předložení výpisu z účtů žalovaného ověřit a aby k uvedeným tvrzením označila důkazy k jejich prokázání, a to spolu s poučením o následcích nesplnění této výzvy.

8. Žalobkyně k tomu v podání ze dne 12. 3. 2025 uvedla, že nedostatečnost žalovaným předloženého vyúčtování nakládání se společnou věcí spatřuje zejména ve skutečnosti, že v podstatě veškeré doposud předložené dokumenty vztahující se k finančním transakcím /zejména peněžní deníky, přehled plateb apod.) jsou dokumenty jednostranně vytvořené žalovaným, které nejsou a nemohou být pro žalobkyni objektivně přezkoumatelné, a to v podstatě ve všech jejich prvcích. Aniž by žalobkyně předložené dokumenty zpochybňovala nebo s nimi polemizovala, považuje je pouze a jedině za nijak nepodložená tvrzení žalovaného, která je za účelem jejich ověření, zejména jejich správnosti a kompletnosti, třeba objektivním způsobem podložit, aby byl postaven najisto skutečný obraz hospodaření s Nemovitostí, a to například předložením výpisů z účtů zachycujících transakce vztahující se ke společné Nemovitosti. Žalobkyně dále poukázala na lichost námitek žalovaného, které mylně převzal i odvolací soud, že žalobkyně údaje vyplývající z předložených dokumentů nerozporovala, neboť pro absenci objektivních podkladů nemohla žalovaným předložené údaje porovnat, že údaje obsažené ve vyúčtování převzala do svého daňového přiznání, neboť jí ustanovení předpisů upravujících daňové povinnosti nedávala jinou možnost než s údaji předloženými žalovaným dále pracovat. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že není zřejmé, z jakého důvodu žalovaný odmítá předložit žalobkyni výpisy z účtu, prokazující např. výši plateb nájemného v předložených nájemních smlouvách a pro dokreslení okolností této věci i na nesouhlasné stanovisko žalovaného s návrhem žalobkyně na rozdělení Nemovitosti na jednotky a jejich přidělením spoluvlastníkům v souvisejícím sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Nemovitosti, který probíhá mezi účastníky u Obvodního soudu pro Prahu 2. Žalobkyně pak shrnula, že nedostatečnost předloženého vyúčtování spatřuje především v nepřezkoumatelnosti jeho věrohodnosti, kdy bez výpisu z účtu či jiného obdobného dokumentu nelze ověřit žádné prvky předložených vyúčtování.

9. Při jednání soudu dne 13. 3. 2025 soud připustil změnu žaloby tak, že žalobkyně se domáhá po žalovaném vydání podkladů vztahujících se k vyúčtování nakládání s Nemovitostí za dobu od 13. 11. 20017 do 31. 12. 2021, o které se vyúčtování opírá, a to zejména příslušné výpisy z účtu, tedy výpisy z účtu obsahující příjmy z Nemovitosti a výdaje s Nemovitostí.

10. S ohledem na obsah podání žalobkyně ze dne 12. 3. 2025 soud opakovaně poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. i při jednání dne 13. 3. 2025, aby do skončení jednání doplnila další tvrzení, v čem spatřuje nedostatečnost vyúčtování nakládání se společnou věcí, která jí za uvedené období předložil žalovaný a které konkrétní sporné záležitosti potřebuje nadále vyjasnit, příp. které doklady k nim doložit a které části vyúčtování nelze bez předložení výpisu z účtů žalovaného ověřit a aby k uvedeným tvrzením označila důkazy k jejich prokázání, a to spolu s poučením o následcích nesplnění této výzvy.

11. Žalobkyně nejprve zopakovala své stanovisko vyplývající již z jejího podání ze dne 12. 3. 2025 a posléze doplnila, že sporuje především příjmy vyplývající z nájmu prostor v Domě nebo spojených s rekonstrukcí Domu s tím, že má pochyby o tom, že nájemné a náklady za rekonstrukce byly hrazeny v takové výši, jaká vyplývá z peněžních deníků předložených žalovaným. Dále navrhla provedení důkazu listinami ze souvisejícího spisu sp. zn. 16 C 25/2023 vedeného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k Nemovitosti u Obvodního soudu pro Prahu 2 (mající prokázat rozporná tvrzení žalobce v uvedeném řízení, ze kterých žalobkyně dovozuje, že mu současný stav vyhovuje), dále pak v případě, že soud dospěje k závěru, že žalobkyně nemá právo na předložení výpisů z účtu, navrhla, aby soud vyslechl nájemníky z Domu k prokázání tvrzení, jaké nájemné hradí.

12. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že při ústním jednání pouze upřesňovala jí požadované podklady, aniž by měla v úmyslu změnit podanou žalobu, soud ji ani na neúplnost, nesprávnost nebo potřebu změny žaloby nijak neupozornil, nepoučil ji ani nevyzval k nápravě. Byť připustila, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplynul požadavek na doplnění žalobních tvrzení v plném rozsahu, pokud však soud žalobě v předchozím řízení v plném rozsahu vyhověl, mohla žalovaná jen stěží předvídat, že by se postoj nadepsaného soudu zcela diametrálně změnil, aniž by to žalobkyni jakkoliv oznámil. Žalobkyně znovu zdůraznila, že dle jejího přesvědčení výzvě soudu beze zbytku vyhověla, když považuje nedostatečné vyúčtování v celém jeho obsahu, tedy za sporné považuje všechny jeho položky, neboť jejich správnost, úplnost a pravdivost nelze objektivně ověřit. Dále žalobkyně namítla, že výzvě soudu neporozuměla, ale soud jí odmítl výzvu blíže vysvětlit, odmítl provést navržený výslech svědků – nájemců z Domu a ani blíže nevysvětlil, proč tyto navržené důkazy neprovedl. V takovém případě podle žalobkyně nemůže být žaloba zamítnuta, aniž by bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces či jiné základní zásady soudního procesu (zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí, zásada rovnosti účastníků). Vzhledem k tomu žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

13. Žalovaný v závěrečném návrhu uvedl, že nadále považuje nárok žalobkyně za zcela nedůvodný, a proto navrhl žalobu zamítnout. Žalobkyně ani po opakovaných výzvách soudu nesplnila svou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní. Nárok žalobkyně nevznikl, neboť nemá oporu v žádném právním předpisu ani ve smluvní dokumentaci. Dále namítl, že i po změně petitu jej považuje za neurčitý a nevykonatelný, když by jím byla žalovanému uložena povinnost, kterou již dávno splnil. Pokud žalobkyně tvrdí, že bez výpisů z účtů nelze ověřit žádné prvky předložených vyúčtování a že nedostatečnost předloženého vyúčtování spočívá v nepřezkoumatelnosti jeho věrohodnosti, jde o tvrzení liché a nepodložené. Odkázala přitom na rozhodnutí odvolacího soudu a jím citovanou judikaturu s tím, že každý případ musí být posuzován na základě individuálních skutečností, v tomto případě, že žalovaný za uvedené období předložil žalobkyni vyúčtování nakládání s Nemovitostí spolu s doklady, o které se vyúčtování opírá. Proto pokud tyto doklady žalobkyně nepovažuje za dostatečné, musí přesně specifikovat, které záležitosti obsažené ve vyúčtování jsou nadále sporné a které je tedy třeba konkrétními doklady upřesnit. To však žalobkyně neučinila, když její tvrzení o spornosti výše příjmů plynoucích z nájemních vztahů k nemovitosti nebo nákladů s rekonstrukcí Nemovitosti, jsou neurčité, přitom žalovaný žalobkyni předal příslušné nájemní smlouvy, ve kterých je výše nájemného uvedena, stejně jako v případě výdajů na rekonstrukce Nemovitosti, které jsou stejně jako výše nájemného a veškeré další příjmy a výdaje spojené s Nemovitostí uvedeny v peněžních denících, které žalovaný žalobkyni již předal a které si žalobkyně může ověřit z dalších dokladů jí také předaných.

14. Ze shodných skutkových tvrzení a provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

15. Žalobkyně byla v době od 13. 11. 2017 do 30. 3. 2022 spoluvlastníkem pozemku par. č. , hodnota, – ostatní plocha, o výměře 169 m2 a pozemku parc. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 528 m2, jehož součástí je budova č. p. , hodnota, , bytový dům /Dům/, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na LV č. , hodnota, , pro obec Praha, k. ú. , adresa, / Nemovitosti/, a to od 13. 11. 2017 podílu o velikosti 1/16 a od 26. 6. 2020 podílu o velikosti ¼. Žalovaný je vlastníkem podílu o velikosti 1/4 na Nemovitosti a současně společně s , jméno FO, vlastníkem podílu o velikosti ¼ na Nemovitosti, jež je součástí společného jmění manželů (viz výpis z katastru nemovitostí list vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, ze dne 7. 5. 2021 a informace z katastru nemovitostí ze dne 1. 7. 2022).

16. Dne 15. 6. 2006 podepsali žalovaný a ostatní tehdejší spoluvlastníci Nemovitosti smlouvu o obstarání správy nemovitosti a výkonu dalších práv a povinností, jejímž předmětem je úplatné obstarávání správy obytného domu a výkonu práv a povinností vyplývajících ze soukromoprávních i veřejnoprávních vztahů k Nemovitostem ze strany žalovaného (viz čl. I. a II. smlouvy). Veškeré platby nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytů a nebytových prostor včetně záloh a poplatků z prodlení, smluvních pokut budou vybírány správcem na jeho (zvláštní) účet (viz čl. V.). Správce je povinen do tří měsíců po uplynutí příslušného roku zabezpečit provedení písemného vyúčtování příjmů a výdajů, které je povinen předložit všem vlastníkům kdykoliv na jejich vyžádání (viz čl. VIII smlouvy).

17. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k předání podkladů pro vyúčtování hospodaření s Nemovitostí, např. nájemních smluv k bytům v Domě, revizí zařízení v Nemovitosti emaily ze dne 19. 3. 2021 a 26. 3. 2021 (viz email zástupkyně žalobce zástupci žalovaného ze dne 19. 3. 2021 a 26. 3. 2021), k předložení veškerých podkladů, na základě kterých bylo vypracováno vyúčtování za roky 2017 až 2019, včetně demonstrativního výčtu požadovaných dokumentů dopisem ze dne 26. 11. 2020, který je zároveň i předžalobní výzvou nebo dopisem ze dne 4. 2. 2021 (viz dopisy ze dne 26. 11. 2020 a 4. 2. 2021).

18. Žalovaný předal žalobkyni vyúčtování hospodaření s Nemovitostí za roky 2017 až 2021 (viz shodné skutkové tvrzení účastníků) a podklady pro vyúčtování hospodaření s Nemovitostí, a to např. dne 27. 6. 2018 kopie následujících dokladů: smlouva o obstarání správy nemovitosti, zplnomocnění spoluvlastníků pro správce nemovitosti, pojištění nemovitosti a daň z nemovitosti, vzory smluv a přehled nájemného, faktury dodavatelů služeb (viz předávací protokol ze dne 27. 6. 2018), dne 17. 10. 2018 kopie následujících dokladů: dvanáct smluv o nájmu bytu a tři pachtovní smlouvy (viz předávací protokol ze dne 17. 10. 2018), dne 25. 11. 2020 přehledy plateb a peněžní deník za roky 2017 až 2019 (viz dopis ze dne 25. 11. 2020), dne 17. 3. 2021 přiznání k dani z nemovitostí za rok 2020, peněžní deníky kompletní za roky 2017 až 2019, pojistnou smlouvu, smlouvu o zajištění odvozu odpadů, smlouvu o dodávce vody, smlouvu o dílo s , právnická osoba, , smlouvy o nájmu bytů, vyúčtování , právnická osoba, . ze dne 20. 4. 2020, pachtovní smlouvy (viz předávací protokol ze dne 17. 3. 2021), dne 6. 6. 2022 umožnil žalovaný žalobkyni pořízení kopií následujících dokumentů: peněžní deník kompletní za rok 2020, revizní zprávy elektro, plynového zařízení, hromosvodů, protokol o provedení kontroly provozuschopnosti hasicích přístrojů, inspekční zpráva z prohlídky výtahu, zpráva o provedení čištění a kontroly spalinových cest, dodatky k nájemním a pachtovním smlouvám (viz protokol ze dne 6. 6. 2022) a dne 5. 10. 2022 umožnil žalovaný žalobkyni pořízení kopií peněžního deníku kompletního za rok 2021 (viz protokol o poskytnutí dokumentů k nahlédnutí ze dne 5. 10. 2022).

19. Žalovaný však odmítl předat žalobkyni výpisy z bankovních účtů osahující příjmy a výdaje vztahující se k Nemovitosti s odůvodněním, že samostatný účet založený pro správu Domu neexistuje (viz email zástupce žalovaného ze dne 21. 4. 2021).

20. Podle ust. § 1115 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z. „) osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

21. Podle ust. § 1118 o. z. spoluvlastníku náleží vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, i podíl z plodů a užitků ze společné věci.

22. Podle ust. § 1119 o. z. vyúčtování se lze domáhat po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci, při zániku spoluvlastnictví nebo při zániku účasti v něm, anebo z jiných důležitých důvodů.

23. Po posouzení zjištěného skutkového stavu podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

24. Žalobkyně byla v období od 13. 11. 2017 do 30. 3. 2022 menšinovým spoluvlastníkem Nemovitosti s podílem nejprve o velikosti 1/16, posléze až o velikosti 1/4, a proto měla podle ust. § 1115 odst. 1 o. z. a § 1118 o. z. za uvedené období proti správci Nemovitosti právo na vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, jehož součástí je i právo seznámit se s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci, tedy dokladů, o které se toto vyúčtování opírá. Soud v tomto řízení vzal za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k předložení vyúčtování hospodaření s Nemovitostí a souvisejících dokladů za roky 2017 až 2021, a to ve lhůtě po uplynutí doby obvyklé povaze správy společné věci ve smyslu ust. § 1119 o. z. Žalovaný tvrdil a žalobkyně to připustila, že většinu dokladů, o nichž se vyúčtování opírají, tedy např. smlouvy o nájmu či smlouva pachtovní týkající se prostor v Domě, geodetické zaměření Nemovitosti, revizní zprávy k technickým zařízením v Nemovitosti apod., žalovaný žalobkyni nejpozději v průběhu tohoto řízení předal nebo umožnil do nich nahlédnout a pořídit z nich kopie, odmítl však žalobkyni předat výpisy z účtu/ů, na který/é přichází peníze za správu Domu a odchází peníze související se správou Domu.

25. Odvolací soud v usnesení rušícím první rozsudek zdejšího soudu v této věci uvedl, že žádný právní předpis žalovanému neukládá povinnost předložit k vyúčtování konkrétně výpis z účtu, a proto je třeba zkoumat s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem této věci, zda žalovaný žalobkyní předložil veškeré podstatné a rozumně požadovatelné doklady, o něž se vyúčtování opírá. Zdejší soud proto přesně v souladu s pokynem odvolacího soudu poučil žalobkyni podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila, v čem žalobkyně spatřuje nedostatečnost vyúčtování a které konkrétní sporné záležitosti potřebuje vyjasnit, příp. které doklady k nim doložit a pokud výslovně žádá o výpisy z účtu žalovaného, nechť objasní, které prvky vyúčtování bez nich nelze ověřit a aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, a to spolu s poučením o následcích nesplnění této výzvy.

26. Ve sporném řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Žalobce již ve své žalobě je povinen uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o.s.ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (srov. § 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o.s.ř.). Zatímco v žalobě jde o základní nezaměnitelné vylíčení skutku (skutkového děje) neboli – jak správně zdůrazňuje odvolací soud – vymezení předmětu řízení po skutkové stránce tak, aby žaloba byla projednatelná, týká se povinnost účastníka uložená v ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. všech skutečností významných pro rozhodnutí věci. Určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku soudem. Které skutečnosti jsou právně významné, je v zásadě dáno skutkovou podstatou (hypotézou) právní normy, která má být ve věci aplikována. Ve sporném řízení, kde strany stojí proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze sporných stran musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti a označit důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve vzájemné jednotě. Rozsah důkazní povinnosti je zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť, aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků [v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř., které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o.s.ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007).

27. Žalobkyně po výzvě zdejšího soudu doplnila, že nedostatečnost předloženého vyúčtování spatřuje především v nepřezkoumatelnosti jeho věrohodnosti, kdy bez výpisu z účtu či jiného obdobného dokumentu nelze ověřit žádné prvky předložených vyúčtování. Takové doplnění tvrzení žalobkyně ale není dostatečné, neboť se tím tvrzení žalobkyně oproti řízení před prvním rozhodnutím zdejšího soudu fakticky nezměnila. Již z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že každou věc je třeba posoudit individuálně a za situace, že žalovaný předmětná vyúčtování za roky 2017 až 2021 předložil, ale žalobkyně nevytkla žalovanému bez zbytečného odkladu žádné vady či nedostatky těchto vyúčtování, nesdílí odvolací soud pádnost argumentu, že bez výpisu z účtu není možné zkontrolovat správnost údajů v peněžních denících, které vytvořil žalovaný. Pokud žalobkyně po opakované výzvě soudu při jednání dne 13. 3. 2025 doplnila, že především sporuje příjmy vyplývající z nájmu prostor v Domě, neboť má pochyby, že nájemné je hrazeno ve výši vyplývající z peněžních deníků a obdobně to pak platí i pro výdaje za rekonstrukce Domu, ani poté nemá soud povinnost tvrzení žalobkyně za řádně splněnou. Nejenže podle zdejšího soudu jde o opakování předchozích tvrzení žalobkyně pouze jinými slovy, tato tvrzení pak nejsou (v rozporu s výzvou soudu) dostatečně konkrétní, tedy z nich nevyplývá, u kterých konkrétních nájmů prostor v Domě nebo výdajů za rekonstrukce Domu má žalobkyně pochybnost o výši těchto výdajů uvedených v peněžních denících a proč, nadto lze i přisvědčit žalovanému, že i tyto výdaje si žalobkyně může ověřit z nájemních smluv, smluv o dodávkách či revizních zpráv, které žalovaný žalobkyni již předal. S ohledem na závěr soudu o nesplnění povinnosti tvrzení ze strany žalobkyně, soud neprovedl ani k tomu navržené důkazy, neboť aby mohla žalobkyně pro věc relevantní skutečnost prokázat, musí ji nejprve tvrdit, což se nestalo. K důkazu navržené listiny (především protokoly z jednání) ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. , spisová značka, navíc považuje zdejší soud pro posouzení této věci za zcela irelevantní. Protože žalobkyně ani po řádném poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. netvrdila řádně takové skutečnosti, na základě kterých (v případě jejich prokázání) by s ohledem na skutkové okolnosti věci, žalobkyně mohla důvodně požadovat podle ust. § 1118 o. z. i vydání konkrétních dokladů (včetně výpisů z účtu obsahující příjmy a výdaje s Nemovitostí), tedy podstatných a rozumně požadovatelných dokladů ve smyslu shora uvedené judikatury. Žalobkyně proto ve stanovené lhůtě do skončení jednání dne 13. 3. 2025 netvrdila všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, a proto neunesla podle shora uvedené judikatury povinnost (břemeno) tvrzení.

28. Poklud žalobkyně namítala, že soud nevyhověl její žádosti o bližší vysvětlení jeho výzvy k doplnění tvrzení a označení důkazů, soud tuto námitku považuje za nedůvodnou. Výzva k doplnění tvrzení a důkazů adresovaná žalobkyni je určitá a jednoznačná, a proto není soudu zřejmé, co by měl žalobkyni blíže vysvětlovat. Nedůvodná je pak i námitka žalobkyně, že soud bez bližšího vysvětlení neprovedl navržený důkaz výslechy nájemníků v Domě a že to ani nezmínil v protokolu o jednání, když soud nemá povinnost blíže vysvětlovat při jednání, proč neprovede navržený důkaz, ale je to povinen odůvodnit v rozsudku, což učinil. Postupem zdejšího soudu pak nebyly porušeny základní zásady soudního procesu, jak namítá žalobkyně, a to ani zásada předvídatelnosti rozhodnutí nebo zásada rovnosti účastníků. Byť zdejší soud rozhodl o žalobě v prvním rozsudku v této věci jinak (žalobě vyhověl), nelze v případě opačného rozhodnutí argumentovat porušením zásady předvídatelnosti rozhodnutí, pokud zdejší soud postupoval podle pokynů odvolacího soudu a žalobkyni poučil podle ust. § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř., tudíž i žalobkyně, tím spíše, že je zastoupena advokátem, mohla předvídat, že v případně nesplnění výzvy soudu bude žaloba zamítnuta. Pokud pak žalobkyně namítala, že žalobkyni dosud nebylo blíže vysvětleno, proč by měla být zájmům žalovaného poskytována vyšší ochrana než zájmům žalobkyně, nejde o porušení zásady rovnosti účastníků, jak tvrdí žalobkyně, ale pouze o její vlastní vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím věci.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byl žalovaný v řízení plně úspěšný, má proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 39 389 Kč. Tyto náklady tvoří podle ust. § 137 o. s. ř.1) zaplacený soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve výši 2 000 Kč,2) odměna za zastupování žalovaného advokátem, která činí částku ve výši 1 500 Kč podle ust. § 8 odst. 1, 9 odst. 1 a 7 bod 4 podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „adv. tarif“) za následující úkony právní služby z tarifní hodnoty 10 000 Kč,a) příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t.,b) vyjádření žalovaného ze dne 27. 9. 2021 k odvolání žalobce proti usnesení o místní nepříslušnosti podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) adv. tarifu,c) vyjádření k žalobě ze dne 20. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,d) vyjádření k věci po změně žaloby a rozhodnutí o procesním nástupnictví ze dne 23. 11. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,e) účast u jednání soudu dne 25. 11. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,f) replika žalovaného ze dne 20. 2. 2023 k podání žalobkyně ze dne 6. 2. 2023 obsahující návrh změny žaloby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,g) účast u jednání soudu dne 23. 2. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,h) účast u jednání soudu dne 15. 6. 2023 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,i) účast u jednání soudu dne 6. 1. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,j) vyjádření žalovaného ze dne 27. 2. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,k) účast u jednání soudu dne 4. 4. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,l) odvolání žalovaného proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 7. 2024 a jeho doplnění ze dne 26. 7. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,m) účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. 10. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,celkem částka ve výši 18 750 Kč,3) odměna za zastupování žalovaného advokátem, která činí částku ve výši 2 300 Kč podle ust. § 8 odst. 1, 9 odst. 1 a 7 bod 5 podle advokátního tarifu, v aktuálním znění, za následující úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč,a) účast u jednání soudu dne 13. 3. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,b) písemný závěrečný návrh žalovaného podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu,b) účast na jednání soudu dne 27. 3. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu,celkem částka ve výši 6 900 Kč,4) náhrada hotových výdajů advokáta žalovaného, která činí částku 300 Kč za každý již shora uvedený úkon právní služby učiněný do 31. 12. 2024 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 450 Kč za úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 podle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, v aktuálním znění, celkem částka 5 250 Kč,5) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 6 489 Kč.Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalovaného k rukám jeho advokáta.

31. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.