22 C 88/2025
č. j. 22 C 88/2025-81
V PLATNOSTICitované zákony (17)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 5 § 101 § 120 § 137 § 139 § 142 § 146 § 148 § 149 § 151 § 155 § 160 +2 dalších
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2927
- o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, 30/2024 Sb. — § 93
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 8 712 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 8 712 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 712 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši …. Kč, a to k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro, Anonymizováno, Prahu 8 náklady řízení, a to ve výši určené samostatným usnesením.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 39 446 Kč s příslušenstvím. V žalobě dále uvedla, že na základě § 9a zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích jí byla Českou republikou jako vlastníkem dálnic a silnic I. tříd svěřena správa a údržba těchto komunikací. Dne 16. 4. 2022 byla žalobkyni způsobena škoda, když vozidlo Opel Astra, reg. zn. , SPZ, (dále také jen „Vozidlo“), které řídila , jméno FO, , poškodilo na 127,167 km silnice I/3, v katastru obec , adresa, , betonová svodidla, tedy majetek státu, který byl žalobkyni svěřen do správy a na jehož opravu žalobkyně vynaložila částku ve výši 39 446 Kč včetně DPH. Žalobkyně uplatnila uvedenou škodu dne 31. 3. 2025 u žalované, která je pojistitelem Vozidla z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a doložila ji fotodokumentací, fakturou za opravu a rozpisem prací, ale žalovaná ji uvedenou částku neuhradila.
2. Žalovaná v podání ze dne 16. 6. 2055 k věci uvedla, že uvedenou pojistnou událost spočívající ve škodě na betonovém svodidle ze dne 16. 4. 2022 u ní žalobkyně uplatnila dne 28. 3. 2025 a žalovaná z uvedeného titulu uhradila žalobkyni již dne 8. 4. 2025 částku ve výši 30 734 Kč, přestože na likvidaci pojistné události má žalovaná za zákona tři měsíce. Sporná tak zůstala pouze část škody ve výši 8 712 Kč spočívající v neprokázaném dopravně inženýrském opatření.
3. Podáním ze dne 26. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky ve výši 30 734 Kč zpět s odůvodněním, že v důsledku komunikační chyby na straně žalobkyně (předání informace z účtárny na právní oddělení) došlo i přes úhradu částky ve výši 30 734 Kč žalovanou k podání žaloby na zaplacení celé škody ve výši 39 446 Kč. Žalobkyně se proto dále domáhá pouze zaplacení částky ve výši 8 712 Kč spočívající v nezaplacené položce DIO (dopravně inženýrská opatření), přičemž bez uvedených opatření nelze práci na komunikaci vůbec zahájit a běžně nebývá ze strany žalované rozporována.
4. Protože žalobkyně vzala žalobu co do částky ve výši 30 734 Kč zpět, soud řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 13. října 2025, č. j. 22 C 88/2025-35 zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5. 11. 2025.
5. Při jednání dne 4. 11. 2025 žalobkyně doplnila, že sporná zůstává pouze část škody, a to za dopravně inženýrská opatření (DIO) při opravě svodidel spočívajících v instalaci kuželů, kterými je vymezeno místo opravy na komunikaci a také umístění světelného dopravního prostředku firmou , právnická osoba, . Žalobkyně dále vzala žalobu zpět co do úroků z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 734 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že uvedená částka byla žalobkyni uhrazena ještě před podáním žaloby.
6. K tomu žalovaná při jednání dne 4. 11. 2025 uvedla, že žalobkyně uhradila žalované náklady na DIO spočívající ve svislém dopravním značení – kužely bez příčných pruhů ve výši 1 573 Kč, sporné zůstalo pouze DIO spočívající v použití automobilu se světelnou šipkou, neboť v tomto rozsahu žalobkyně škodu neprokázala.
7. Protože žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila, soud usnesením ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 22 C 88/2025-55 řízení zastavil i co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 734 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení.
8. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
9. Dne 16. 4. 2022 v 18:00 hod. došlo na 127,126 m silnice I/3 v katastru obce , adresa, k nehodě (Nehoda) vozidla Opel Astra, reg. zn. , SPZ, (Vozidlo), řízeného , jméno FO, a vozidla Škoda Octavia, reg. zn. , SPZ, . Nehodu zavinila řidička Vozidla , jméno FO, , jejíž Vozidlo bylo v době Nehody pojištěno pro případ vzniku újmy způsobené jeho provozem. Při Nehodě došlo k poškození 13 metrů betonového svodidla, tedy majetku státu, který byl svěřen do správy žalobkyně (viz shodné tvrzení účastníků a potvrzení o účasti na dopravní nehodě PČR ze dne 16. 4. 2022).
10. Žalobkyně dále tvrdí, že při Nehodě vznikla na betonových svodidlech škoda celkem ve výši 39 446 Kč, kterou uhradila za opravu těchto svodidel. Žalovaná sice uhradila žalobkyni dne 9. 4. 2025 z uvedeného titulu žalobkyni částku ve výši 30 734 Kč, ale že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s Nehodou další škoda ve výši 8 712 Kč žalobkyně neprokázala.
11. Podle ust. § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejménaa) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,c) dbát pokynů soudu.
12. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníku ustanovením § 120 odst. 1, větou první, o. s. ř.) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, jestliže zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny (§ 120 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), neumožňuje soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. Důkazní povinnost uložená účastníkům řízení je povinností procesní. O této povinnosti a o z ní vyplývajícím důkazním břemenu je proto soud povinen účastníky (ve smyslu § 5 o. s. ř.) poučit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86 a nález Ústavního soudu ze dne 12. února 1998, sp. zn. IV. ÚS 295/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 10, ročník 1998, pod číslem 21) a poučovací povinnost v tomto směru má podle § 211 o. s. ř. i odvolací soud. V rozsudku ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2005, pod číslem 158 (shodně srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, publikovaný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod číslem 59), pak Nejvyšší soud judikoval závěr, podle něhož soud prvního stupně může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 807/2006, ze dne 24. 7. 2007).
13. Žalobkyně k rozsahu škody vzniklé při Nehodě označila již v žalobě důkaz jednak fakturou , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne 15. 12. 2022 spolu s rozpisem prací, kterou jmenovaný provádějící na objednávku žalobkyně opravu při Nehodě poškozených betonových svodidel vyúčtoval žalobkyni mj. za opravu uvedených svodidel částku celkem ve výši 32 600 Kč bez DPH, tedy částku ve výši 39 446 Kč s DPH, jejíž součástí je i položka DIO (auto se světelnou šipkou, osazení SDZ /svislých dopravních značení/) za částku ve výši 10 285 Kč včetně DPH, ale také fotografiemi z místa Nehody z průběhu opravy. Z těchto důkazů však tvrzení o celém rozsahu škody, tedy i co do částky ve výši 8 712 Kč, však nemá soud za prokázané, když faktura ani rozpis prací bez dalšího výši škody neprokazují a na fotografiích není použití vozidla se světelnou šipkou zachyceno.
14. Po poučení žalobkyně podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nejprve usnesením ze dne 12. srpna 2025, č. j. 22 C 88/2025-29, které bylo žalobkyni doručeno dne 26. 8. 2025 a opakovaně i podle ust. § 118b o. s. ř. při jednání soudu dne 4. 11. 2025, aby žalobkyně označila důkazy k výši (rozsahu) vzniklé škody při Nehodě, respektive označila důkazy k prokázání použití dopravně inženýrských opatření spočívajících v použití vozidla se světelnou šipkou při opravě betonových svodidel po Nehodě dne 16. 4. 2022, žalobkyně označila při jednání důkaz knihou jízd vozidla reg. zn. , Anonymizováno, řidiče , jméno FO, , čestným prohlášením , jméno FO, ze dne 6. 10. 2025, že na závadě , Anonymizováno, dne 9. 12. 2022 realizovali DIO a následně v podání ze dne 14. 11. 2025 ve stanovené lhůtě do 14 dnů od jednání soudu také výslech svědka , jméno FO, , zaměstnance firmy , právnická osoba, , který na místě Nehody potřebná dopravně inženýrská opatření v žalovaném rozsahu realizoval.
15. Ani z dalších navržených důkazů však nemá soud tvrzení o realizaci DIO spočívající v použití vozidla se světelnou šipkou při opravě betonových svodidel po Nehodě, tedy ani o žalobkyní tvrzené výši škody v rozsahu 8 712 Kč, za prokázané, neboť kniha jízd ani čestné prohlášení uvedenou skutečnost neprokazují a nebyla prokázána ani výslechem svědka , jméno FO, , který si již na věc nepamatoval a o realizaci uvedených dopravně inženýrských opatření vypovídal pouze obecně.
16. Protože žalobkyně neprokázala, že jí v příčinné souvislosti s Nehodou vznikla škoda spočívající v nákladech souvisejících s opravou betonových svodidel v rozsahu 8 712 Kč, konkrétně za realizaci dopravně inženýrských opatření – použití auta se světelnou šipkou při opravě, což je podmínkou vzniku odpovědnosti vlastníka či provozovatele Vozidla za uvedenou škodu, a tedy i povinnosti žalované jako odpovědnostního pojistitele Vozidla zaplatit žalovanou pohledávku žalobkyni jako poškozené podle ust. § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dála také jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 93 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a ust. § 3, 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném ke dni 16. 4. 2022. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno o skutečnosti významné podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci podle ust. § 101 písm. b) a ust. § 120 odst. 1 věta první o. s. ř., a to i po poučení soudem podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., a proto soud žalobu zamítl (výrok I.).
17. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (výrok II.). Řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 13. října 2025, č. j. 22 C 88/2025-35 a usnesením ze dne 4. listopadu 2025, č. j. 22 C 88/20025-55 na základě zpětvzetí žaloby žalobkyní, přičemž tato částečná zastavení řízení podle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinila žalobkyně podáním žaloby až po zaplacení uvedené částky, tedy právo na náhradu nákladů řízení má v uvedené části řízení žalovaná. Ve zbytku soud žalobu výrokem I. zcela zamítl, a proto byla v této části řízení úspěšná žalobkyně, které tak podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná má tedy proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení.
18. Náklady řízení žalované činí celkem částku ve výši 12 342 Kč a tvoří jea) odměna za zastupování za čtyři advokátem žalované učiněné úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu) ze dne 16. 6. 2025, z tarifní hodnoty podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu ve výši 39 446 Kč, odměna za tento úkon proto činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 700 Kč, vyjádření k žalobě ze dne 16. 6. 2025 podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) adv. tarifu, z tarifní hodnoty podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu ve výši 39 446 Kč, odměna za tento úkon proto činí podle ust. § 7 bod 5 adv. tarifu částku ve výši 2 700 Kč, účast na jednání soudu dne 4. 11. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, z tarifní hodnoty podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu ve výši 8 712 Kč (z důvodu částečného zastavení řízení usnesením ze dne 13. října 2025, č. j. 22 C 88/2025-35), odměna za tento úkon proto činí podle ust. § 7 bod 4 adv. tarifu částku ve výši 1 500 Kč, účast na jednání soudu dne 16. 12. 2025 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, z tarifní hodnoty podle ust. § 8 odst. 1 adv. tarifu ve výši 8 712 Kč, odměna za tento úkon proto činí podle ust. § 7 bod 4 adv. tarifu částku ve výši 1 500 Kč,celkem odměna činí částku ve výši 8 400 Kč,b) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 450 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku 1 800 Kč ac) náhrada 21% DPH ve výši 2 142 Kč podle ust. § 137 o. s. ř.Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
19. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož ve věci byl vyslechnut svědek , jméno FO, , stát tedy bude hradit podle ust. § 139 odst. 1 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř. uvedenému svědkovi svědečné. Protože ale soud v době vyhlášení rozsudku nerozhodl o svědečném, ale podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. byl soud povinen o náhradě nákladů státu rozhodnout v rozsudku, neboť se jím toto řízení končí, proto rozhodl, že výše této náhrady bude stanovena samostatným usnesením (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), které bude vydáno po nabytí právní moci rozhodnutí o svědečném. O tom, který z účastníků řízení bude hradit náklady státu je soud povinen rozhodnout podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Jelikož žalovaná má právo na náhradu všech nákladů tohoto řízení, je žalobkyně povinna nahradit státu náklady řízení, které v tomto řízení hradil (výrok III.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.