24 C 214/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného <b>I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně částku ve výši 11 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2020, splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci předem. Dlužné výživné za období od ledna 2020 do února 2022 v celkové výši 52 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Tímto se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 30 C 135/2018-43 ze dne 6. 2. 2019.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 domáhá po žalovaném zvýšení výživného z 9 000 Kč měsíčně na 11 000 Kč měsíčně s odůvodněním nárůstu potřeb v souvislosti se zahraničním studiem a stážemi při studiu na [anonymizována čtyři slova], kterou studuje od roku 2015. V roce 2020 absolvovala jeden semestr v rámci programu [příjmení], v jehož rámci bylo zapotřebí pořízení odborné literatury, taktéž se připravuje na zahraniční stáž, pro níž musí doložit jazykový certifikát, přičemž cena zkoušky je více 6 000 Kč, přípravný kurz až 11 000 Kč. V dubnu 2020, během studia v zahraničí, utrpěla úraz, který si vyžádal nákladné léčení včetně rehabilitací, které pojišťovna ani cestovní pojištění plně nehradily. Matka z důvodu pandemie covid-19 nemohla vycestovat, aby se o žalobkyni postarala, žalobkyně tudíž opakovaně kontaktovala otce s žádostí o finanční prostředky na léčbu a léky, otec však nijak nereagoval. Matka pracuje jako ministerský rada u Ministerstva pro místní rozvoj. Otec pracuje u [anonymizována tři slova], pozice a výše příjmu není žalobkyni známa, předpokládá plat cca 30 000 Kč – 35 000 Kč měsíčně. Vedle toho je otec činný ve společnostech [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], v poslední jmenované je jednatelem, příjem z těchto aktivit není žalobkyni znám, ale s ohledem na skutečnost, že si otec platí virtuální sídla těchto firem v centru [obec], předpokládá, že z této činnosti má i příjem. Otec je autorizovaný inženýr a lze předpokládat, že má příjem i z této činnosti. Dne 6. 3. 2019 si založil koncesovanou živnost, projektuje a v několika firmách dělá odpovědného zástupce, kde se podílí na realizací větších zakázek. Taktéž byl jmenován soudním znalcem, zda tuto činnost nadále vykonává, není žalobkyni známo. Náklady na dům na [obec a číslo] hradí výhradně matka, tento jí připadl v rámci vypořádání společného jmění manželů. Otec má dle dohody o majetkovém vypořádání přispívat polovinou, což nečiní. Otec má dále vyživovací povinnost k bratrovi, který aktuálně studuje [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]. Žalobkyni není známo, kde v současné době otec žije, používá virtuální adresu trvalého pobytu v [obec], žalobkyně však předpokládá, že se nadále zdržuje na [obec a číslo], ul. [ulice], jak je uvedeno v seznamu autorizovaných inženýrů.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání dne 22. 2. 2022 se bez omluvy nedostavil. Po celou dobu řízení byl žalovaný nečinný, přestože veškeré výzvy k vyjádření, rozhodnutí soudu, jakož i předvolání k jednání převzal do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky.

3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), přičemž soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Žalobkyně na jednání soudu uvedla, že otec se s ní nestýká, naposledy ho viděla cca před třemi lety. Údajně se ji pokoušel kontaktovat, když jí posílal jeden e-mail na e-mail, který už nepoužívá, pouze chtěl vidět potvrzení o studiu. K jednání u soudu v Kroměříži, kam podal žalobu na zrušení výživného, se nedostavil, žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně se ho snažila sama kontaktovat, nicméně bez odezvy. Žalovaný jí nedává žádné dárky k Vánocům, k narozeninám, poslední dobou nehradí výživné v celé výši. Žalobkyně studuje vysokou školu, taktéž byla na studijním pobytu v zahraničí na [anonymizována dvě slova], kde musela vynaložit náklady na učebnice a studium. Zde si zlomila nohu, matka se snažila zkontaktovat otce, aby ji odvezl za dcerou, aby se o ni mohla postarat, otec začal sprostě nadávat, o zdravotní stav žalobkyně se nezajímal, na léčbu nijak nepřispěl. Z důvodu zvýšení kvalifikace se žalobkyně hlásila na zahraniční stáže, složila jazykový test z angličtiny i příslušný kurz. Žalobkyně žije u matky v rodinném domku v [obec], na bydlení kvůli studiu jí nepřispívá. Po dobu trvání tohoto řízení nechodila ani na brigády, a to z důvodu pracovních povinností nařízených státem za epidemie covid-19. Výživné bratra taktéž nehradí v plné výši, pouze částečně. Dlužné výživné vymáhá exekučně. Otec je stavební inženýr, je zřejmě zaměstnán na [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], žalobkyně však neví, jaké má příjmy. Na internetu dohledala, že působí v několika společnostech a u [jméno] [příjmení], který vyhrál veřejnou zakázku. Žalobkyně neví, jestli má otec novou rodinu a další vyživovací povinnosti. Náklady se žalobkyni zvýšily zejména ve spojení s pobytem a úrazem v zahraničí, musela si vzít půjčku, aktuálně nemá zvýšené náklady ze zdravotních důvodů. Žalovaný nekomunikuje, rodina se jej snažila zkontaktovat, aby pomohl po vichřici, kdy z domu uletěl kus střechy, komunikaci si zobrazil, ale neodpověděl. Dům je po vypořádání SJM ve vlastnictví matky, je na něm stále hypotéka, kterou si rodiče rozdělili, na tu ale také neplatí.

5. Soud pro provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 2. 2012, č. j. P 14/2012-29, pravomocném 5. 4. 2012, byla schválena dohoda rodičů ve věci t.č. nezletilé [jméno] a nezletilého [jméno], jíž se otec mj. zavázal platit na výživné dcery částku 6 000 Kč měsíčně. Rozsudkem téhož soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 30 C 135/2018-43, pravomocném 24. 4. 2019, bylo žalovanému mj. uloženo platit na výživné dcery částku 9 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2018.

6. Z potvrzení o studiu [anonymizována čtyři slova] z 3. 10. 2019 za akademický rok 2019 2020 a z 2. 11. 2021 za akademický rok 2021 2022 soud zjistil, že žalobkyně byla ke dni podání žaloby studentkou 5. ročníku a ke dni rozhodování studentkou 6. ročníku prezenčního studia na [anonymizována čtyři slova], obor [anonymizována dvě slova]. Bratr [jméno] [celé jméno žalovaného] byl v akademickém roce 2019 2020 studentem [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] [obec], konkrétně 3. semestru, jak soud zjistil z potvrzení o studiu ze 4. 8. 2020.

7. Z výpisu z živnostenského rejstříku ve vztahu k žalovanému soud zjistil, že ke dni 24. 4. 2020 (tisk výpisu) byl žalovaný statutárním orgánem ve společnostech [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], odpovědným zástupcem ve společnostech [anonymizována dvě slova], [právnická osoba] a [právnická osoba], jakož i u podnikatele [jméno] [příjmení], sám byl pak zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel. Ze zprávy o hodnocení elektronických nabídek statutárního města Ústí nad Labem z 23. 9. 2019 soud dále zjistil, že [jméno] [příjmení] dal nabídku na stavební úpravy objektu pro pečovatelskou službu, označenou v seznamu č. 3, kterou nacenil na částku 12 858 078,75 Kč vč. DPH, jeho nabídka byla zadavatelem vyhodnocena jako nejvýhodnější, veřejnou zakázku tedy získal.

8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 859 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle něhož vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. Podle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

9. Dle usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3232/15 ze dne 19. 5. 2016 je při posuzování vyživovací povinnosti rodičů k dětem třeba vycházet z § 911 občanského zákoníku, z nějž vyplývá, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem tedy není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (usnesení ze dne 25. března 2014 sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Schopnost samostatně se živit znamená, že dítě je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové. Jinými slovy to znamená, že dítě má určitý trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (nález ze dne 21. dubna 2011 sp. zn. II. ÚS 3113/10). Okolností, která může způsobovat neschopnost dítěte živit se samo, může být mimo jiné také studium na střední, případně vysoké škole.

10. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě, jakož i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo zjištěno, že od roku 2012 byl žalovaný povinen přispívat na výživu dcery částkou 6 000 Kč měsíčně, od roku 2019 pak částkou 9 000 Kč. Od doby posledního rozhodnutí nedošlo ke změně ve studentském statusu žalobkyně (ke dni vyhlášení rozsudku žalobkyně studuje 6. ročník [anonymizována čtyři slova]), přesto došlo k významné změně poměrů na straně žalobkyně zapříčiněných zejména zahraničním studiem, jakož i přípravou na zahraniční stáž zahrnující jazykové zkoušky a kurzy. Zvyšování odborné kvalifikace nad rámec prezenčního studia na vysoké škole je bezesporu řádnou přípravou na budoucí povolání. Je známo, že od roku 2020 do současnosti se ve světě, tedy i v České republice, šíří epidemie covid-19, což několikrát vedlo k zavedení pracovní povinnosti studentů zdravotnických programů. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla ke dni podání žaloby (31. 8. 2020) studentkou 5. ročníku [anonymizována dvě slova] se studijním oborem [anonymizována dvě slova], vztahovala se tato povinnost i na ni. S takovým časovým vytížením měla žalobkyně jen stěží možnost přivydělat si např. na brigádách, které nadto byly velmi omezeny, natož vykonávat soustavnou výdělečnou činnost a uspokojovat tak samostatně všechny své potřeby.

11. Žalovaný je činný pro sedm podnikajících subjektů, přičemž sám je zapsán v živnostenském rejstříku jako podnikatel. [jméno] [příjmení], u něhož žalovaný figuruje jako odpovědný zástupce, získal veřejnou zakázku za nabídnutou cenu 12 858 078,75 Kč vč. DPH. Již během řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 C 135/2018 (naposledy upravovaná vyživovací povinnost) žalovaný nijak nereagoval, neprokázal soudu své příjmy a výdaje a další podklady pro zhodnocení jeho majetkových poměrů, soud tak při stanovování výživného vycházel z fikce výše příjmů v částce 85 250 Kč měsíčně. I v tomto řízení zůstal žalovaný nečinný. Soud proto při rozhodování o zvýšení výživného vycházel z téže výše příjmů žalovaného s předpokladem jeho vysoké podnikatelské aktivity a zvýšení výživného pro žalobkyni z 9 000 Kč měsíčně na 11 000 Kč měsíčně nepovažuje za nijak excesivní.

12. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal výživné ve výši 11 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2020. Zároveň uložil žalovanému uhradit žalobkyni dlužné výživné období od ledna 2020 do února 2022, tedy za období 26 měsíců v rozdílové výši 2 000 Kč za měsíc, když původní výživné činilo 9 000 Kč/měsíc, nově stanovené výživné činí 11 000 Kč/měsíc, tj. v celkové výši 52 000 Kč.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když však úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala.