33 C 158/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 59 175 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 59 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 175 Kč za dobu od 11. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2025 domáhala zaplacení částky 59 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 59 175 Kč za dobu od 11. 4. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně byla zraněna při dopravní nehodě dne 11. 8. 2005, kterou způsobil , jméno FO, jako řidič vozidla registrační značky , SPZ, , za což byl pravomocně odsouzen. Žalobkyně nebyla schopna po nehodě pracovat, byl jí přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a žalovaná jí vyplácela náhradu za ztrátu na výdělku. Po smrti manžela žalobkyně , právnická osoba, byl rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 19. 3. 2018, č. j. R19.3.2018-426/695 421 5543, s účinností od 11. 12. 2017 snížen invalidní důchod žalobkyně a žalobkyni byl přiznán nárok na vdovský důchod. Žalovaná tedy žalobkyni doplácela vyšší částku jako rozdíl mezi valorizovaným výdělkem žalobkyně a tímto nižším invalidním důchodem, přičemž takto postupovala až do roku 2023. V době od 1. 1. do 31. 5. 2023 činil valorizovaný výdělek žalobkyně 22 684 Kč a žalobkyně pobírala vdovský důchod v základní výši 3 900 Kč a procentní výši 8 511 Kč a invalidní důchod ve výši 879 Kč. Žalovaná za leden až březen 2023 uhradila žalobkyni vždy částku 21 805 Kč (tj. 22 684 – 879). V době od 1. 6. 2023 činil valorizovaný výdělek žalobkyně 23 606 Kč a žalobkyně pobírala vdovský důchod v základní výši 4 040 Kč a procentní výši 8 707 Kč a invalidní důchod ve výši 900 Kč. Žalobkyni tak mělo být žalovanou vypláceno měsíčně 22 706 Kč (tj. 23 606 – 900). Žalovaná však dopisem ze dne 21. 4. 2023 sdělila žalobkyni, že od valorizovaného výdělku je třeba odečíst částku invalidního důchodu ve výši 5 798 Kč, neboť při normálním běhu okolností, kdy se vdovský důchod vyplácí pouze po dobu jednoho roku, by žalobkyně pobírala invalidní důchod v uvedené částce. Podle žalované tak žalobkyni správně náleželo za leden až květen 2023 od žalované pouze 16 886 Kč a od června 2023 pouze 17 766 Kč. Žalovaná tedy začala vyplácet pouze částky takto vypočtené, přičemž za duben 2023 vyplatila pouze 2 129 Kč, neboť si na něj započetla podle ní vzniklý přeplatek za leden až březen 2023. S výpočtem žalované žalobkyně nesouhlasila, neboť podle ní má od (valorizovaného) výdělku žalobkyně před vznikem škody být odčítán pobíraný invalidní důchod, nikoli částka, kterou žalobkyně nepobírá. Žalobkyně nesouhlasila s argumentem, že za normálního běhu okolností by žalobkyně po uplynutí jednoho roku od smrti již nepobírala vdovský důchod, neboť za normálního běhu okolností by nedošlo k dopravní nehodě, žalobkyně by neutrpěla závažná zranění a nemusela by se domáhat žádné náhrady za ztrátu výdělku. Rozhodující nadto není hypotetický, nýbrž skutečný stav. Pokud žalovaná při výpočtu renty vychází z plné výše invalidního důchodu, který však žalobkyně fakticky nepobírá, dostává se tento postup do rozporu s kompenzační funkcí náhrady škody. Podle žalobkyně má tedy žalovaná i nadále brát v úvahu tu výši invalidního důchodu, kterou žalobkyně skutečně pobírá. Žalobkyně žalovanou vyzvala k doplacení vzniklého rozdílu, který činí za období od 1. 5. do 31. 5. 2023 částku 24 595 Kč a za období od 1. 6. do 31. 12. 2023 částku 34 580 Kč, před podáním žaloby, nicméně žalovaná dopisem ze dne 10. 4. 2024 plnit odmítla.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznala. Skutková tvrzení žalobkyně nezpochybnila a nerozporovala ani to, jak žalobkyně v žalobě popsala její postup a postoj. Argumentovala nicméně tak, že její postup byl správný. Výpočet renty žalobkyně žalovaná přehodnotila z toho důvodu, že za normálního běhu okolností by byl vdovský důchod žalobkyni vyplácen do konce roku 2022. Krácení invalidního důchodu z důvodu souběhu dvou důchodů nelze přenášet k tíži pojištěného. Renta by měla kompenzovat rozdíl mezi tím, jakého příjmu by poškozený dosahoval nebýt škodné události a po ní. Za normálního běhu okolností by vdovský důchod do této ztráty započítáván nebyl. V důsledku skutečnosti, že žalobkyni byla přiznána invalidita třetího stupně, a tedy vdovský důchod je vyplácen i nadále, je výpočet renty značně ovlivněn. Renta by tedy i nadále měla být vypočítávána na základě původní výše invalidního důchodu. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Ze shodných tvrzení stran, která vzal soud za svá skutková zjištění, a z provedených důkazů učinil soud následující zjištění o skutkovém stavu věci.

4. Žalobkyně byla zraněna při dopravní nehodě, k níž došlo dne 11. 8. 2005 a kterou způsobil , jméno FO, jako řidič vozidla registrační značky , SPZ, , jenž za to byl pravomocně odsouzen (mezi stranami o tom nebylo sporu, přičemž shodný závěr vyplývá též z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 11. 2005, č. j. , Anonymizováno, , a informace o pravomocném ukončení trestního řízení). Žalovaná je povinna žalobkyni plnit z titulu pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla (mezi stranami o tom nebylo sporu). Žalobkyně je invalidní ve třetím stupni (mezi stranami o tom nebylo sporu).

5. V období od 1. 1. do 31. 5. 2023 činila výše valorizovaného výdělku žalobkyně pro účely výpočtu náhrady ztráty na výdělku částku 22 684 Kč a v období od 1. 6. do 31. 12. 2023 částku 23 606 Kč měsíčně (mezi stranami o tom nebylo sporu).

6. Žalobkyni byl přiznán vdovský důchod po zemřelém , právnická osoba, s účinností od 11. 12. 2017, přičemž od tohoto data jí byl přiznán vdovský důchod ve výši 7 992 Kč měsíčně a vyplácený invalidní důchod jí náležel v částce 598 Kč měsíčně (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 19. 3. 2018, č. j. R-19.3.2018 – 426/695 421 5543). Žalobkyně v návaznosti na to uplatnila u žalované požadavek na přepočet vyplácené náhrady za ušlý výdělek (zjištěno z dopisu ze dne 3. 4. 2018).

7. S účinností od 1. 1. 2023 byl zvýšen vdovský důchod žalobkyně na částku celkem 12 551 Kč a invalidní důchod na částku 879 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení o zvýšení vyplácených důchodů ze dne 30. 12. 2022).

8. S účinností od června 2023 byl zvýšen vdovský důchod žalobkyně na částku celkem 13 147 Kč a invalidní důchod na částku 900 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení o zvýšení vyplácených důchodů ze dne 26. 5. 2023).

9. Žalovaná sdělila žalobkyni dopisem ze dne 21. 4. 2023, že od 1. 1. 2023 provedla přepočet, podle něhož nadále vychází pro účely výpočtu renty z odečtení částky invalidního důchodu ve výši 5 798 Kč, neboť vdovský důchod by žalobkyni nebýt nehody již nebyl vyplácen (zjištěno z uvedeného dopisu).

10. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žádala o odstranění toho, co pokládala za chybu žalované (zjištěno z e-mailu ze dne 28. 4. 2023), žalovaná však na svém stanovisku setrvala (zjištěno z dopisu ze dne 8. 6. 2023) a žalobkyni vyplatila za rok 2023 částky podle svého výpočtu (zjištěno z výpisu z účtu za období od února 2023 do ledna 2024; o tom, že žalovaná takto postupovala, ani nebylo mezi stranami sporu). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení částky 59 175 Kč před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 28. 3. 2024 a podacího archu z téhož dne), žalovaná však i poté setrvala na svém postoji (zjištěno z dopisu ze dne 10. 4. 2024).

11. Provedené důkazy soud pokládal za věrohodné, žádná ze stran proti nim ostatně nic nenamítala. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz informací, kterou si podle žalobkyně měl soud vyžádat od zaměstnavatele, u kterého byla žalobkyně zaměstnána, o aktuální výši výdělků v roce 2023 na pozici, kterou dříve zastávala žalobkyně. Ponechávaje stranou poměrnou vágnost tohoto důkazního návrhu je třeba poukázat na to, že žalobkyně netvrdila a v žalobou uplatněném nároku nepožadovala, že by její ztráta na výdělku měla být vypočítávána z vyšší částky než z valorizovaného výdělku, o jehož výši mezi stranami nebylo sporu. Dokazování vedené k aktuálním výdělkům jiných zaměstnanců by tak postrádalo jakoukoli relevanci pro žalobkyní vymezený předmět sporu. Jiné pro věc relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

12. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že žalobkyně byla zraněna při dopravní nehodě dne 11. 8. 2005 způsobené , jméno FO, jako řidičem vozidla registrační značky , SPZ, , jenž za to byl pravomocně odsouzen, že pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla bylo sjednáno u žalované, která žalobkyni plní měsíční rentu, že žalobkyně je invalidní ve třetím stupni, že v období roku 2023 činil valorizovaný výdělek žalobkyně pro účely výpočtu náhrady ztráty na výdělku částku 22 684 Kč do 31. 5. a 23 606 Kč od 1. 6. 2023, že žalobkyně pobírá vdovský důchod po zemřelém manželu , právnická osoba, od 11. 12. 2017, že v roce 2023 činil do května 2023 vdovský důchod žalobkyně celkem 12 551 Kč a invalidní důchod 879 Kč měsíčně a od června 2023 vdovský důchod celkem 13 147 Kč a invalidní důchod 900 Kč měsíčně a že žalovaná vyplatila za rok 2023 žalobkyni rentu ve výši vypočtené do května 2023 na částku 16 886 Kč a od června 2023 na částku 17 766 Kč měsíčně. Žalovaná odmítla žalobkyni doplatit požadovanou částku 59 175 Kč přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Právo žalobkyně na pojistné plnění z titulu náhrady za ztrátu na výdělku (po skončení pracovní neschopnosti) vzniklé v důsledku zranění utrpěného při dopravní nehodě dne 11. 8. 2005 je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 11. 8. 2005 (dále jen „obč. zák.“), a podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 11. 8. 2005 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). S ohledem na to, že ve vztahu k základu nároku na takové pojistné plnění nebyl mezi stranami žádný rozpor, postačuje odkázat v tomto směru ve stručnosti na ustanovení § 427 odst. 2 a § 429 obč. zák. a § 6 odst. 1 a 2 a § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti bez nutnosti jejich podrobnějšího rozboru. Předmětem sporu je, jak má být s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti popsané shora vypočtena výše náhrady.

15. Podle § 445 obč. zák. ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval.

16. Podle § 447 odst. 1 obč. zák. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu.

17. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), z pojištění se poskytují tyto důchody: a) starobní, b) invalidní, c) vdovský a vdovecký, d) sirotčí. Podle odstavce 2 téhož ustanovení výše důchodu se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra se stanoví procentní sazbou z průměrné mzdy a procentní výměra se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu, jde-li o důchody uvedené v odstavci 1 písm. a) a b), nebo z procentní výměry důchodu zemřelého, jde-li o důchody uvedené v odstavci 1 písm. c) a d).

18. Podle § 49 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který a) byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo b) splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod stanovené v § 29 nebo § 31 odst. 1 anebo zemřel následkem pracovního úrazu.

19. Podle § 50 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela. Podle § 50 odst. 2 písm. d) zákona o důchodovém pojištění po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže (…) d) je invalidní ve třetím stupni (…).

20. Podle § 59 odst. 1 věty první zákona o důchodovém pojištění, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu anebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první) a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry, nestanoví-li se jinak v odstavci 2; starobním důchodem se pro účely části věty před středníkem rozumí starobní důchod v plné výši, i když je podle § 37 odst. 1 vyplácen ve výši poloviny.

21. Ke stěžejní otázce, jak má být v tomto případě vypočtena náhrada za ztrátu na výdělku žalobkyně, konkrétně jaká částka má být odečítána s ohledem na žalobkyní pobírané důchody, soud předesílá, že argumentace obou stran k ní měla svou logiku. Žalobkyně se v podstatě opírala striktně o text ustanovení § 447 odst. 1 obč. zák., které zohledňuje „případný invalidní důchod“ (či případný částečný invalidní důchod, což zde však není relevantní, neboť žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, což odpovídá dřívějšímu ‚plnému‘ invalidnímu důchodu). Žalobkyně jej v roce 2023 pobírala v částkách 879 Kč, resp. 900 Kč. Text citovaného zákonného ustanovení nezmiňuje, že by skutečně pobíraná částka měla být nějak upravována, například tak, jak se postupuje v případě pracovních úrazů podle § 271b odst. 1 věty druhé zákoníku práce. Naproti tomu žalovaná se dovolávala toho, že žalobkyně pobírá nižší invalidní důchod jen proto, že současně pobírá vdovský důchod, jehož pobírání není omezeno, a to právě z důvodu invalidity, dobou jednoho roku po smrti manžela žalobkyně. Tento argument tak v podstatě míří k tomu, jaká je funkce daného důchodu, resp. co má v daném případě žalobkyni kompenzovat.

22. Účel invalidního důchodu je zřejmý, jeho funkcí je zajistit pojištěnci příjem na živobytí v situaci, kdy jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla (k tomu srov. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Pokud by žalobkyně pobírala pouze invalidní důchod, byla by od jejího výdělku odčítána pouze výše invalidního důchodu, neboť jiného výdělku žalobkyně nedosahuje (žalovaná ani nic takového netvrdila). Řešený spor je však specifický souběhem vdovského a invalidního důchodu, což má vliv na výši vypláceného invalidního důchodu.

23. Pokud jde o účel vdovského důchodu, je podle mínění soudu nezbytné rozlišit období jednoho roku po úmrtí manžela a období následující. V prvním uvedeném období má přispět ženě k vyrovnání životní úrovně po zániku manželství v důsledku úmrtí manžela, tedy částečně kompenzovat ztrátu části příjmu dosavadního (zákonem mlčky předpokládaného) spotřebního společenství vdovy a zemřelého manžela. V tomto prvním období nemá vdovský důchod žádnou souvislost se zdravotním stavem či pracovní schopností dané ženy. Proto jej nepochybně nelze při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku nijak zohledňovat, neboť neslouží ke kompenzaci toho, co kvůli zhoršení zdraví (zde v důsledku zranění žalobkyně při dopravní nehodě) nastalo.

24. Trvalé vyplácení vdovského důchodu však dle názoru soudu již sleduje odlišný cíl, než je napomoci vypořádat se s náhlým výpadkem příjmu při úmrtí manžela. Ve vztahu k tomu, co je relevantní v nynějším řízení, je nutno poukázat na skutečnost, že ustanovení § 50 odst. 2 písm. d) je v zákonu o důchodovém pojištění přítomno od počátku jeho účinnosti, pouze s tím, že v původním znění zákon pracoval s pojmem plné invalidity, což však lze pro účely nynějšího sporu pokládat za rovnocenné. Dle důvodové zprávy k § 50 návrhu zákona o důchodovém pojištění „délka trvání bezpodmínečného nároku na vdovský důchod po úmrtí manžela je přiměřená k tomu, aby se žena přizpůsobila novým ekonomickým podmínkám. Takové přizpůsobení lze předpokládat u vdov věkově mladších, zdravých a bezdětných. Podmínky pro další poskytování vdovského důchodu se proto navrhuje vázat jen na okolnosti, které ženě fakticky znesnadňují nebo dokonce vylučují výkon zaměstnání.“ Je tedy zřejmé, že záměrem zákonodárce bylo a je rozlišit přechodnou situaci po úmrtí manžela, kdy se vdova musí vypořádat se změněnou ekonomickou situací domácnosti, od následného, někdy i trvalého stavu, kdy vdově v pracovním uplatnění brání konkrétní okolnosti (např. právě invalidita).

25. Za této situace pak v druhém období, tedy po uplynutí jednoho roku po smrti manžela, již vdovský důchod plní přinejmenším zčásti (zde přinejmenším v rozsahu částky odpovídající nesníženému invalidnímu důchodu) i funkci jinou, kdy zajišťuje příjem ženě, která si nemůže (zde pro invaliditu) opatřovat prostředky na živobytí prací. Je třeba poukázat na to, jakým způsobem je upraven souběh vdovského a invalidního důchodu. Dle citovaného ustanovení § 59 odst. 1 věty první zákona o důchodovém pojištění se vyplácí nejvyšší důchod v plné výši a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry. Z toho vyplývá, že žalobkyně má právě s ohledem na invaliditu třetího stupně zákonem garantováno, že jí z důchodového pojištění bude i nadále vyplácena nejméně částka odpovídající invalidnímu důchodu, kterého by dosahovala, kdyby neměla nárok na vdovský důchod. Pokud by totiž byl její invalidní důchod vyšší než vdovský, byl by jí vyplacen invalidní důchod v plné výši (a k tomu polovina procentní výměry vdovského důchodu). Protože je vyšší vdovský důchod, je vyplácen ten (a k tomu polovina procentní výměry invalidního důchodu). Pokud by někdy v budoucnu její nárok na vdovský důchod zanikl (například by se znovu provdala – srov. § 50 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění), odpadl by souběh důchodů a žalobkyně by opět mohla inkasovat invalidní důchod v plné (nijak nekrácené) výši. V této specifické situaci tedy má soud za to, že vdovský důchod žalobkyně, na jehož další pobírání (i po více než roce po úmrtí manžela) má právo právě proto, že je invalidní ve třetím stupni, plní přinejmenším v rozsahu rovnajícím se částce, kterou by žalobkyně pobírala jako invalidní důchod, kdyby neměla nárok na vdovský důchod, stejnou funkci jako invalidní důchod. Je proto potřeba jej při výkladu ustanovení § 447 odst. 1 obč. zák. nejméně v tomto rozsahu zohlednit, jako by šlo o invalidní důchod. Opačný výklad, který by vycházel pouze z doslovného textu zákona, by podle mínění soudu nerespektoval ekonomickou funkci, kterou mají dané důchody vyplácené podle zákona o důchodovém pojištění mít. Ve výsledku by se tedy podle názoru soudu mělo postupovat podle stejné logiky, o niž se opírá již zmíněné ustanovení § 271b odst. 1 věty druhé zákoníku práce, nicméně pochopitelně nikoli z důvodu jeho (byť analogické) aplikace, nýbrž proto, že v obdobné životní a ekonomické situaci by měly platit obdobné úvahy o účelu (funkci) poskytovaného plnění ze sociálního pojištění, což by se mělo obdobně promítat do výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku. Jinak řečeno, byť na předmětnou situaci nelze aplikovat ustanovení § 271b odst. 1 věty druhé zákoníku práce, není nedůvodné postupovat v okolnostech nynější věci obdobným způsobem při výkladu aplikovaného ustanovení § 447 odst. 1 obč. zák.

26. Z vyložených důvodů má soud za to, že žalovaná postupovala v souladu s právem, jestliže pro účely výpočtu náhrady ve formě renty odečetla částku, která by odpovídala nesníženému invalidnímu důchodu žalobkyně, byť ta ji pobírá formálně v rámci vdovského, nikoli invalidního důchodu. Na okraj lze podotknout, že soudu není zřejmé, o co se opíral vyjádřený názor žalované, že nebýt invalidity žalobkyně, byl by jí vdovský důchod vyplácen do konce roku 2022, když k úmrtí manžela žalobkyně došlo podstatně dříve než v roce 2021. Na výsledek sporu to však nemá vliv, neboť žalovaná se v řízení nedomáhala žádného nároku založeného na tom, že by žalobkyni v době před rokem 2023 vyplatila více, než na co měla žalobkyně právo.

27. Soud proto shledal žalobu nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl včetně požadovaného příslušenství.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

29. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 900 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 12. 1. 2026).

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.