33 C 88/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 58 360 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 58 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 360 Kč za dobu od 15. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 1. 9. 2025 domáhal zaplacení částky 58 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 58 360 Kč za dobu od 15. 8. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil následovně. Žalobce uzavřel dne 1. 10. 2010 se žalovanou pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, na pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistným v měsíční výši 800 Kč. Pojištění k datu podání žaloby stále trvalo. Na základě pojistné smlouvy žalobce žalované zaplatil pojistné v celkové výši 182 725 Kč. Žalovaná žalobci vyplatila prostřednictvím mimořádných výběrů částku v celkové výši 124 365 Kč. Jelikož pojistná smlouva byla neplatná, představuje celá žalobcem zaplacená částka snížená o žalovanou vyplacené částky, kdy výsledek činí 58 360 Kč, bezdůvodné obohacení žalované. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřoval žalobce v tom, že pojistné plnění je zčásti „formováno“ umísťováním pojistného do fondů pojistitele, neboť ve sjednaných případech se vyplácí pojistné plnění ve výši hodnoty účtu pojistníka, která je dána prodejní cenou podílových jednotek fondů. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek. Podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat hodnotu účtu pojistníka o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Se sazebníkem poplatků nebyl žalobce seznámen a nebyl mu předán. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, „formování“ pojistného plnění a snižování hodnoty účtu pojistníka o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobce neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 7. 8. 2025, ta však dluh neuhradila. Námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná od roku 2018 musela vědět o neplatnosti předmětné smlouvy a v té době začala tvořit i rezervu na hrazení neplatně sjednaných pojištění.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uzavření pojistné smlouvy mezi stranami potvrdila. Pojistná smlouva zanikla na základě žádosti žalobce ke dni 31. 7. 2025. Žalovaná žalobci vyplatila dne 29. 12. 2014 částku 60 665 Kč, dne 20. 5. 2025 částku 63 700 Kč a dne 7. 8. 2025 částku 201 Kč, celkem tedy 124 566 Kč. Podle žalované byla pojistná smlouva platná a neobsahovala zneužívající ujednání; judikatura Soudního dvora EU týkající se zásady efektivity zde není přiléhavá. Se sazebníkem poplatků byl žalobce seznámen prostřednictvím zprostředkovatelky , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále žalovaná namítla promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to jak při aplikaci dvouleté subjektivní promlčecí lhůty, tak při aplikaci tříleté objektivní promlčecí lhůty, neboť v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobce uhradil celkem 17 600 Kč a v posledních třech letech před podáním žaloby celkem 27 200 Kč. Z hlediska běhu subjektivní lhůty uvedla, že závěr o tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy mohl žalobce učinit již při jejím sjednání, případně po doručení rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 14. 12. 2012; dále byl žalobci dne 28. 6. 2023 zaslán dopis výslovně jej upozorňující na přehled poplatků a parametrů pojištění. Žalobci bylo v roce 2025 vyplaceno celkem 63 901 Kč, tedy více než jeho případný nepromlčený nárok. Námitka promlčení neodporuje dobrým mravům. Žalovaná ke smlouvě celou dobu přistupovala jako k platné, plnila podle ní a žalobce žádné pochybnosti o platnosti smlouvy nevyslovil. Žalovaná tedy navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

4. Soud vzal na základě shodných tvrzení stran za svá skutková zjištění, že mezi nimi byla sjednána pojistná smlouva tak, jak tvrdil žalobce, že žalobce žalované na pojistném zaplatil celkově částku 182 725 Kč, že z celkového pojistného uhrazeného žalobcem žalované uhradil žalobce žalované v posledních dvou letech před podáním žaloby částku 17 600 Kč a v posledních třech letech před podáním žaloby částku 27 200 Kč a že žalovaná žalobci zaplatila celkem 124 566 Kč, z toho v roce 2025 částky 63 700 Kč a 201 Kč.

5. Předmětnou pojistnou smlouvou č. , hodnota, ujednali žalovaná jako pojistitel na jedné straně a žalobce jako pojistník a pojištěný na druhé straně na pojištění , Anonymizováno, s počátkem pojištění dne 1. 12. 2010 na dobu do 30. 11. 2035. Pojištění bylo sjednáno pro případ smrti (s pojistnou částkou ve výši částky 300 000 Kč, nebo vyšší hodnoty účtu pojistníka) a dožití (s pojistnou částkou ve výši hodnoty účtu pojistníka), jiná pojištění nebyla sjednána. Pojistné bylo sjednáno na 800 Kč měsíčně. (vše zjištěno z pojistky k pojistné smlouvy, jejíž sjednání za těchto podmínek nebylo mezi stranami sporné)

6. V pojistné smlouvě nebylo uvedeno, že by pojistník převzal nějaký konkrétní sazebník či přehled poplatků či s ním byl seznámen (o tom mezi stranami nebylo sporu).

7. Soud dále k důkazu provedl soubor dokumentů k životnímu pojištění , Anonymizováno, , o němž mezi stranami nebylo sporu, že se vztahoval k předmětné pojistné smlouvě, z něhož (resp. jednotlivých dokumentů v něm obsažených) zjistil následující. V části B článku 7 informací pro zájemce o pojištění osob označených IO/2010 bylo mj. uvedeno, že „výše pojistného za pojištění pro případ smrti, za riziková a doplňková pojištění sjednaná v rámci investičního životního pojištění nebo životního pojištění s vedením účtu (ve formě měsíčních poplatků z účtu pojistníka) se s věkem pojištěného zpravidla každoročně mění.“ V části B článku 8 téhož dokumentu bylo uvedeno, že „v investičním životním pojištění (viz bod 1 písm. f)) je podíl pojistníka na fondu investičních instrumentů určen počtem podílových jednotek. Podílové jednotky jsou vedeny na účtu pojistníka. Zaplacené pojistné používá pojistitel k nákupu podílových jednotek fondu, které připisuje k dobru na účet pojistníka. Podílové jednotky se nakupují za nákupní cenu. Účet pojistníka se snižuje o poplatky na krytí pojistného rizika, na úhradu počátečních nákladů, nákladů za vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů souvisejících s investičním životním pojištěním. (…) Pojistné plnění je odvozeno od hodnoty účtu pojistníka, která je rovna počtu podílových jednotek vynásobených jejich prodejní cenou. Nákupní a prodejní ceny podílových jednotek stanovuje pojistitel nejméně jedenkrát týdne.“ V článku XIX. odst. 1 zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Perspektiva označených O96310/01 (dále též „ZPP“) bylo mj. uvedeno, že „pojistitel je oprávněn jedenkrát měsíčně snížit hodnotu účtu pojistníka o poplatky za pojistná rizika z pojištění pro případ smrti hlavního pojištěného a ze sjednaných rizikových pojištění, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a na úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „výše poplatků je uvedena v Přehledu, který je pojistitel oprávněn během trvání pojištění aktualizovat. Pojistník má právo u pojistitele do Přehledu nahlížet. Pojistitel sníží hodnotu účtu pojistníka o příslušný poplatek podle Přehledu platného ke dni, kdy mu na poplatek vznikl nárok, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak.“ Podle článku XXXII. písm. x) ZPP se účtem pojistníka rozumí „individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a za mimořádné pojistné“. Podle článku XXXII. písm. j) ZPP se hodnotou účtu pojistníka rozumí „celkový součet počtu podílových jednotek z jednotlivých fondů (na účtu pojistníka) vynásobených prodejní cenou podílových jednotek příslušných fondů“. Podle článku XXXII. písm. g) ZPP se fond skládá „z podílových jednotek stejné hodnoty“. Podle článku XXXII. písm. p) ZPP se podílovou jednotkou rozumí „základní jednotka, která vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu“. Podle článku XXXII. písm. l) ZPP se nákupní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka nakupuje podílové jednotky“. Podle článku XXXII. písm. t) ZPP se prodejní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka prodává podílové jednotky“. V článku X. odst. 1 ZPP bylo uvedeno, že „ceny podílových jednotek tržních fondů pojistitel stanovuje nejméně jednou týdně a zveřejňuje je způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílové jednotky fondu pro běžné a mimořádné pojistné stanoví pojistitel; tento rozdíl může dosáhnout nejvýše 5% nákupní ceny a je uveden v Přehledu.“ (vše zjištěno z uvedeného souboru dokumentů k životnímu pojištění Perspektiva, přičemž z ostatních dokumentů v souboru obsažených soud nic relevantního pro věc nezjistil)

8. Soud dále k důkazu provedl přehled poplatků a parametrů pojištění platný od 1. 4. 2010; v něm bylo mj. uvedeno, že rozdíl mezi prodejní cenou podílových jednotek (za niž prodává pojistník pojistiteli) a jejich nákupní cenou (použitou pro přepočet pojistného na podílové jednotky) činí 3 % z nákupní ceny v neprospěch prodejní ceny; dále zde byly uvedeny měsíční i jednorázové poplatky v různých, většinou fixních částkách (zjištěno z uvedeného přehledu). Žalobce nepotvrdil, že by byl s tímto přehledem seznámen. S ohledem na dále učiněné právní závěry vztahující se i na případ, že by žalobce s přehledem seznámen byl, soud dospěl k závěru, že by bylo nadbytečné otázku seznámení žalobce s ním dále zkoumat. Z toho důvodu neprovedl ani navrhovaný výslech zprostředkovatelky pojistné smlouvy , tituly před jménem, , jméno FO, .

9. Žalovaná vyhotovovala průběžné rekapitulace pojistné smlouvy, a to ke dni 12. 12. 2012, 13. 12. 2013, 9. 12. 2014, 15. 12. 2015, 17. 12. 2016, 16. 12. 2017, 8. 12. 2018, 8. 12. 2019, 8. 12. 2020, 9. 12. 2021, 8. 12. 2022, 8. 12. 2023 a 8. 12. 2024, v nichž žalobce informovala mj. o sjednané době pojištění, pojistných částkách, pojistném a stavu podílového účtu (zjištěno z uvedených rekapitulací). Žalobce nezpochybňoval, že rekapitulace obdržel; soud k tomu podotýká, že by i bylo značně nepravděpodobné, že by žalobce za dobu trvání pojištění žádnou rekapitulaci neobdržel, neboť jinak by se jistě o stav pojištění zajímal.

10. Žalovaná žalobci sdělila, že mu připomíná, že pojištění se řídí přehledem poplatků a parametrů pojištění a oceňovacími tabulkami, sdělením odeslaným mu dle záznamů žalované dne 28. 6. 2023 (zjištěno ze sdělení označeného jako Důležité dokumenty k Vašemu životnímu pojištění a ze záznamu z interního systému žalované). Žalobce nepotvrdil, že by tento dopis obdržel, soud nicméně dospěl k závěru, že jeho doručení žalobci je pro posouzení věci nepodstatné, a proto se touto otázkou dále nezabýval.

11. Žalobce požádal o ukončení pojistné smlouvy žádostí ze dne 27. 5. 2025 (zjištěno z uvedené žádosti). Žalovaná potvrdila obdržení výpovědi potvrzením o přijetí výpovědi ze dne 29. 5. 2025 (zjištěno z uvedeného potvrzení) a následně potvrdila ukončení smlouvy ke dni 31. 7. 2025 (zjištěno z dopisu označeného jako Ukončení pojistné smlouvy ze dne 7. 8. 2025).

12. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby výzvou ze dne 7. 8. 2025, doručenou žalované téhož dne, přičemž ve výzvě požadoval úhradu částky 58 360 Kč do sedmi dnů od doručení (zjištěno z uvedené výzvy a doručenky datové zprávy).

13. Z dalších provedených důkazů (dopis ze dne 30. 5. 2025 na č. l. 34 spisu s přiloženým výpisem z účtu na č. l. 34 p. v. až 43 spisu, tabulka se souhrnem plateb na č. l. 44 spisu, dopis ze dne 22. 12. 2014 na č. l. 45 spisu, přehled inkasní bilance pojistné smlouvy na č. l. 82 až 85 spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

14. Provedené dokazování pokládal soud za dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz výročními zprávami žalované za roky 2018 až 2024 včetně zpráv aktuára za roky 2018 až 2019 a výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , právnická osoba, , to vše k prokázání tvorby rezerv žalovanou na hrazení neplatných pojistek a vyplácení pojistných plnění, neboť z důvodů uvedených níže to nepokládal za podstatné pro rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl důkaz samotným textem pojistné smlouvy, neboť obsah a rozsah pojištění byl zjištěn z pojistky a pro posouzení věci soud shledal, jak bude uvedeno níže, stěžejním obsah pojistných podmínek, které se na pojištění vztahovaly (o tom, že na ně pojistná smlouva odkazovala, nebylo sporu). Jiné pro věc relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplývaly z obsahu spisu.

15. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi stranami byla ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu s počátkem pojištění dne 1. 12. 2010, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a speciálními pojistnými podmínkami. Trvání pojištění bylo sjednáno do 30. 11. 2035. Žalobce vůči smlouvě nevznesl žádné výhrady předtím, než ji vypověděl; nárok na bezdůvodné obohacení uplatnil u žalované poprvé až poté, v srpnu 2025, přičemž plnění požadoval do sedmi dnů od doručení výzvy ze dne 7. 8. 2025 (doručené téhož dne). V souvislosti s pojistnou smlouvou bylo na pojistném uhrazeno celkem 182 725 Kč, z toho v posledních dvou letech částka 17 600 Kč a v posledních třech letech před podáním žaloby částka 27 200 Kč. Žalovaná žalobci zaplatila celkem 124 566 Kč, z toho v roce 2025 částky 63 700 Kč a 201 Kč.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 1. 12. 2010, zejména dle obč. zák. ve znění k uvedenému datu a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, rovněž ve znění účinném k uvedenému datu (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

18. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

19. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

20. S ohledem na to, že předmětný spor se typově podobá jiným sporům projednávaným u zdejšího soudu, v nichž se jiní žalobci domáhali tvrzených nároků z (podle nich) neplatně sjednaných životních pojištění, pokládá soud za vhodné předeslat, že se v tomto řízení zabýval obsahem konkrétní pojistné smlouvy, které se řízení týká. Na její hodnocení nelze mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných, byť do určité míry podobných soudních řízení. V jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Není tedy nijak překvapivé, že v některých sporech mohou soudy dospět k závěru o platnosti pojistné smlouvy, a v jiných naopak k závěru o její neplatnosti.

21. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Obecně lze rovněž mít za to, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

22. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.

23. Z předmětných pojistných podmínek vyplývá, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné se nakoupí podílové jednotky za nákupní cenu a poplatky (včetně případného pojistného za rizikové pojištění) jsou strhávány z účtu pojistníka prodejem podílových jednotek za prodejní cenu (nižší než nákupní, což fakticky představuje další poplatek k tíži pojistníka – pozn. soudu). Struktura i výše poplatků se mohla během trvání pojistné smlouvy měnit, a to v podstatě na základě jednostranného rozhodnutí žalované coby pojistitele. Podle mínění soudu ovšem při zohlednění těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy (a to i při přihlédnutí k přehledu poplatků v té době existujícímu, pokud s ním byl pojistník seznámen) jednoznačně rozpoznat, jaká je a za dobu pojištění bude skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (např. změnou výše poplatků během trvání pojištění). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně na konci pojištění. Pojistná smlouva sice sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet způsobem v podstatě závislým na vůli pojistitele. Pokud by hlavním smyslem smlouvy byla toliko pojistná ochrana proti konkrétním pojistným nebezpečím s finálně definovanými pojistnými částkami, bylo by z pohledu pojistníka vcelku lhostejné, jak pojistitel s pojistným naloží, neboť plnění pro pojistníka (resp. jinou případně oprávněnou osobu) by bylo stále totéž. Nicméně v tomto konkrétním případě je výše pojistného plnění podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě. Uvedenou neurčitost nelze překlenout tím, že o stavu účtu pojistníka žalovaná informovala ve výročních rekapitulacích. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst. Lze dodat, že v případě dlouhodobých právních poměrů je pochopitelné, dochází-li ke změnám v ceně plnění (jako příklad lze uvést poplatek za vedení účtu v bance, který nepochybně může v období let či desítek let vedení účtu dojít změny), nicméně v takových případě, stane-li se daný poměr pro zákazníka nevýhodným, má zpravidla možnost jej ukončit, aniž by tím utrpěl. V případě investičního životního pojištění sjednaného na dlouhou dobu je ovšem situace odlišná, neboť předčasné ukončení s sebou může nést významné finanční nevýhody.

24. Uvedená neurčitost je dle názoru soudu podstatným nedostatkem, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši poplatků není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou“ „složku“ předmětného právního poměru, ostatně ani pojistná smlouva to nijak zřetelně nerozlišovala. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.

25. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023).

26. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobce argumentoval pro aplikaci směrnice (a případně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy). Soud nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře, s nimiž se ztotožňuje. Podle mínění soudu nelze na posouzení daného životního pojištění automaticky přenášet názory, které se objevují např. v souvislosti se spotřebitelskými úvěry, neboť jde o oblast z řady ekonomických a sociálních důvodů povahově odlišnou od pojištění a konkrétní uspořádání, podmínky a rizika takových finančních produktů jsou zcela odlišná od pojištění. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je třeba přistoupit k otázce vypořádání bezdůvodného obohacení z toho vzniklého.

27. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobci tedy vzniklo, v rozsahu toho, co bylo žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplaceno, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

28. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

29. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

30. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

31. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

32. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy započala úhradou jednotlivých plateb pojistného běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna.

33. Soud neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť i žalobce, který podle neplatné smlouvy inkasoval pojistné plnění, by mohl promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat. S ohledem na další okolnosti věci, kdy neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned a veškeré stěžejní argumenty, které žalobce proti smlouvě v žalobě snesl (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), platily zcela stejně v době uzavření smlouvy jako dnes, soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobci nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobci nějak bránila jeho nároky uplatnit, či jej od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobce v uplatnění nároků zdržovala. Takovým počínáním nemůže být údajná tvorba rezerv na nároky z potenciálně neplatných pojištění (i kdyby soud vyšel i bez provedení dokazování k tomu z předpokladu tvrzeného žalobcem, že žalovaná takto skutečně postupovala), neboť žalobce nijak nelimitovalo v možnosti podat žalobu, která je v podstatě žalobou o vrácení všeho, co kdy zaplatil a ještě nevyinkasoval. Ve vztahu k tvrzené tvorbě rezerv lze nadto podotknout, že z ní, i pokud k ní došlo, neplyne závazné posouzení neplatnosti konkrétní předmětné pojistné smlouvy a tvorba rezervy nepředstavuje nic víc než projev rozumné obezřetnosti pro budoucí nejistý vývoj, což je něco, co lze jakékoli pojišťovně jen stěží klást k tíži či na tom budovat rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy.

34. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo, a postupovala a plnila v souladu s jeho podmínkami. Neplatností argumentuje výlučně žalobce, a to teprve poté co pojištění vypověděl. Soud s ohledem na shora řečené mu v tomto dal za pravdu, to však neznamená, že lze žalované v tomto směru přičíst nějaký úmysl se na jeho úkor obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobce žalované nesdělil žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta.

35. V rozsahu částky 155 525 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 31. 8. 2022 je tak nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení promlčen, a to i bez přihlédnutí k částce 60 665 Kč, jež byla dle žalované vyplacena žalobci dne 29. 12. 2014. V posledních třech letech před podáním žaloby žalobce žalované zaplatil toliko 27 200 Kč. Žalovaná žalobci v témže období zaplatila 63 901 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení v nepromlčeném rozsahu tím byl více než plně uspokojen.

36. K otázce vypořádání je namístě poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“37. Soud v nynějším řízení postupoval v souladu s posledně uvedeným názorem. Ohledně aplikace § 107 odst. 2 obč. zák. lze odkázat na shora učiněné závěry. Je třeba zdůraznit, že tento postup je v plném souladu s principem, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, byť se nijak nezabývá otázkou promlčení. Nelze totiž přehlížet, že jestliže obohacenému vzniká povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně actio nata a ochuzenému již začíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta.

38. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, soud se nezabýval možnou aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák., neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobce potenciálně přesahující pouhou otázku doručení či nedoručení rekapitulací pojistné smlouvy. Pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.

39. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

41. Výše náhrady nákladů řízení žalované činí celkem 900 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony (vyjádření k žalobě, příprava účasti a účast na ústním jednání soudu dne 26. 11. 2025).

42. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.