36 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro zaplacení 183 960 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky 120 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 3. 2025 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 50 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 333 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a částku 13 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 199 Kč od právní moci usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 29. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 8. 4. 2025 domáhal původně zaplacení částky 170 761 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně za dobu od 21. 3. 2025 do zaplacení. Podáním ze dne 22. 7. 2025 (sedm dnů před prvním jednání ve věci) vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 12 361 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 3. 2025 do zaplacení (představující bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 17. 10. 2002) a ve výši 108 067 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 3. 2025 do zaplacení z důvodu, že , že žalovaná na nárok uplatněný žalobou částečně plnila, když dne 19. 6. 2025 zaplatila na bankovní účet žalobce částku 108 067 Kč. Celkem tedy žalobce vzal svoji žalobu zpět co do částky 120 428 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 21. 3. 2025 do zaplacení. V rozsahu zpětvzetí, ke kterému došlo před zahájením prvního jednání ve věci samé (a tedy k zastavení řízení v tomto rozsahu nebylo dle § 96 odst. 4 o.s.ř. třeba souhlasu žalované), se kterým žalovaná na ústním jednání dne 29. 7. 2025 vyslovila do protokolu svůj souhlas, soud ve výroku I. rozsudku řízení zastavil.

2. Žalobce se nadále svou žalobou domáhal zaplacení částky 50 333 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení výši 12 % ročně z částky 50 333 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení. Svůj žalobní nárok žalobce na ústním jednání dne 29. 7. 2025 rozšířil o 13 199 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od právní moci usnesení o připuštění změny žaloby, když tato částka má představovat opomenutou kapitálovou hodnotu z pojistné smlouvy 1, která byla vložena na pojistnou smlouvu 2. Soud změnu žalobního petitu na ústním jednání dne 29. 7. 2025 usnesením připustil. Předmětem řízení se tak stala částka 50 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 333 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení a částka 13 199 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 199 Kč od právní moci usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 29. 7. 2025 do zaplacení.

3. Svůj návrh žalobce odůvodnil tak, že dne 17. 10. 2002 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. hodnota, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 1“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 360 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 30. 9. 2008 z důvodu uzavření nové pojistné smlouvy název č. hodnota dne 25. 9. 2008, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 2“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 800 Kč měsíčně. Žalobce zaplatil na pojistném na základě pojistné smlouvy 1 celkově částku 25 560 Kč, žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 1 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 13 199 Kč, která byla vložena na pojistnou smlouvu 2. Žalobce zaplatil na základě pojistné smlouvy 2 na pojistném 158 400 Kč. Na základě obou pojistných smluv tedy žalobce zaplatil celkem 183 960 Kč. Žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 2 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 108 067 Kč. Žalobce se tedy podanou žalobou domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši původně 50 333 Kč s příslušenstvím, po rozšíření žaloby ve výši 63 532 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobce uhradil na základě pojistné smlouvy 2 po odečtení vyplaceného odkupného, neboť je pojistná smlouva 2 neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

4. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy 2 spatřoval žalobce v tom, že podle čl. 1 písm. e) Speciálních pojistných podmínek Investičního životního pojištění název (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „komplexní spojení životního pojištění, doplňkových a úrazových pojištění a investic do investičních podílových fondů. Pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je dle článku 1 písm. m) SPP „soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv“. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě 2 pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy, od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy.

5. Pojistné plnění pro případ dožití upravuje článek 2 písm. d) SPP, který uvádí, že: „Při dožití se sjednaného konce název bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy.“ Při smrti pojištěného pak podle článku 2 písm. a) SPP „vyplatí pojistitel obmyšlenému (v případě, že v době pojistné události není určen nebo nenabude-li práva na pojistné plnění, postupuje pojistitel dle Obecných ustanovení, článku 11, odst. 2 VPP) pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události“ Pojistná plnění za doplňkovou a úrazovou složku jsou upravena ve článku 7 SPP. Rozsah pojistného plnění je tedy konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy 2.

6. Nakládání s pojistným upravuje značně zmateně článek 3 SPP. Ve smyslu těchto ustanovení je pojistné sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů. Následně je umístěno do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, která je dále snižována o další poplatky (např. cena pojištění, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatek) popsané v SPP. Jednotlivé poplatky jsou popsány ve článku 4 SPP.

7. Ze shora uvedeného je zjevné, že o některé poplatky uvedené ve článku 4 SPP 2 se snižuje pojistné, v důsledku čehož není část pojistného umístěna do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a o některé poplatky je kapitálová hodnota snižována přímo. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta.

8. Pojistná smlouva v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný sazebník poplatků (dále jen „Sazebník poplatků“), který je podle článku 4 SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu, který byl žalobci předán, žalobce tento dokument neobdržel ani jiným způsobem, ani s ním nebyl žalovanou seznámen. Dostupným sazebníkem poplatků podle pojistné smlouvy 2 je dokument dostupný na webových stránkách žalované, z jeho obsahu žalobce vychází, ačkoli k pojistné smlouvě 2 se vztahuje sazebník poplatků účinný ke dni jejího uzavření.

9. Sazebník poplatků se tedy nestal součástí pojistné smlouvy 2, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy 2, která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ujednání článku 4 písm. b) až n) SPP.

10. Žalobce dále poukázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ 11. Žalobce dále uvedl, že pojistná smlouva 2 je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřoval ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobce neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy.

12. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva 2 existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce se odkázal na Pokyny o výkladu a uplatňování směrnice 93/13/EHS, které dne 22. července 2019 schválila Evropská komise s cílem zajistit její efektivní aplikaci v členských státech EU a zemích EHP. Uvedl, že v rámci své působnosti má právo EU přednost před vnitrostátními právními předpisy a vnitrostátní orgány, včetně soudů, jsou povinny vykládat vnitrostátní právní předpisy, pokud možno v souladu s právem EU, aby byla zajištěna jeho účinnost. V Pokynech v části 2. 2. je uvedeno: „Nelze-li vnitrostátní právní předpisy, včetně procesních pravidel, vyložit v souladu s právem EU, nesmí je vnitrostátní soudy brát v potaz a musí vycházet přímo z práva Unie. Soudní dvůr potvrdil, že vnitrostátní soudy mají povinnost zajistit plnou účinnost směrnice o zneužívajících ujednáních a na základě své vlastní pravomoci musí v případě potřeby upustit od použití jakéhokoli odporujícího vnitrostátního ustanovení, i když je pozdějšího data.“ Vnitrostátní soudy mají povinnost posoudit zneužívající smluvní ujednání i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti.

13. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 5. 3. 2025, který byl žalované doručen dne 6. 3. 2025, ta však nárok žalobce odmítla.

14. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy 2 se žalobcem potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Uvedla, že smlouva byla na žádost žalobce ukončena ke dni 31. 5. 2025, žaloba byla podána předčasně. Žalobce byl před uzavřením pojistné smlouvy prostřednictvím podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele registrovaného u České národní banky seznámen se Sazebníkem poplatků, ze kterého lze výši poplatků jednoznačně určit. Kromě toho měl žalobce Sazebník poplatků k dispozici kdykoliv na webových stránkách žalované.

15. Žalovaná odkázala na pravomocný rozsudek zdejšího soudu ze dne datum, č. j., podle kterého nelze na hodnocení konkrétní pojistné smlouvy mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných soudních řízení, kde se jiní žalobci domáhali tvrzených nároků z neplatně sjednaných jiných životních pojištění. Soud v tomto rozsudku rovněž konstatoval, že i kdyby pojistná smlouva hypoteticky měla být pokládána za neplatnou pro neurčitost v tom rozsahu, v němž upravovala kapitálovou hodnotu smlouvy, pokládal by to soud za oddělitelné ujednání nemající vliv na platnost zbytku (a tedy rozhodující části) pojistné smlouvy.

16. Žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že by napadená ujednání měla být absolutně neplatná z důvodu jejich zneužívajícího charakteru. Odkázala přitom na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023: „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11.6.2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta, dovodil, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není, pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem.“ 17. Žalovaná namítla promlčení žalovaného nároku, a to jak v subjektivní, tak v objektivní promlčení lhůtě. Uvedla, že námitkou promlčení by se přitom soud měl s odkazem na hospodárnost řízení zabývat přednostně. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a uvedla, že ve sporech o platnost smluv o investičním životním pojištění není dán žádný důvod k tomu, aby nemohla být aplikována objektivní promlčení lhůta.

18. Dále žalovaná namítla započtení vzájemně nepromlčených plnění obou účastníků řízení, s tím že nepromlčené plnění žalobce je nižší než nepromlčené plnění žalované.

19. K vyjádření žalované žalobce replikoval, že Sazebník poplatků nebyl řádně včleněn do pojistných podmínek pojistné smlouvy 2, seznámení se s poplatky nebylo ani běžnou součástí zprostředkovatelského procesu, tudíž s nimi žalobce seznámen nebyl. Dále žalobce replikoval, že vznesená námitka promlčení je v rozporu jak s dobrými mravy, tak judikaturou Soudního dvora Evropské unie, akcentoval důraz na řešení, které odradí podnikatele užívat ve spotřebitelských smlouvách zneužívající ustanovení. Má za to, že jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného zneužívajícího ujednání v pojistné smlouvě promlčen není. Odkázal se na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 29 Co 157/2024 a také na nový rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 98/2025. Žalovaná podle názoru žalobce věděla, že si přivlastňuje majetek žalobce od 8. března 2018, kdy bylo Městským soudem v Praze vydáno rozhodnutí pod sp. zn. 25 Co 430/2017, v rámci kterého soud konstatoval řadu důvodů absolutní neplatnosti pojistné smlouvy název k ohledem na koncept pojistných podmínek, absenci klíčových informací o formování kapitálové hodnoty, neurčitosti a ochrany spotřebitele. Od tohoto data již nemůže účinně uplatnit námitku promlčení a soud k ní nemá přihlížet, případně je na místě aplikovat desetiletou promlčecí lhůtu v souladu s ust. § 107 odst. 2 starého občanského zákoníku.

20. Žalobce zmínil možnost položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie týkající se aplikace směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách v případě pochybností zdejšího soudu o aplikaci této směrnice a judikatury Soudního dvora Evropské unie citované žalobcem.

21. Žalobce dále namítl, že pokud soud dojde k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy 2, měla by vzájemná plnění být vypořádána dle ustanovení § 457 starého občanského zákoníku. Ustanovení je založeno na principu navrácení do předchozího stavu, tedy úplná restituce vzájemně poskytnutého plnění mezi stranami neplatné nebo zrušené smlouvy. Žalobce podotýká, že vzájemné pohledávky z plnění z bezdůvodného obohacení se v intencích § 457 starého občanského zákoníku vypořádávají formálně k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl. Hradil-li žalobce plnění z neplatné pojistné smlouvy, tak zaplacením každé jednotlivé platby vznikla žalované v okamžiku přijetí této platby povinnost tuto platbu žalobci vrátit. To jsou principy synallagmatického právního závazku, které se vztahují na smluvní strany neplatné smlouvy při vypořádání vzájemně poskytnutých plnění. Žalovaná poskytla žalobci první plnění v souvislosti s pojistnou smlouvou až 19. 6. 2025 v souvislosti s úhradou částky ve výši 108 067 Kč. Tato částka byla plněním z neplatné pojistné smlouvy a žalovaná touto platbou fakticky z části splnila svoji restituční povinnost vrátit žalobci jí poskytnuté plnění z neplatné pojistné smlouvy 2, a to do výše 108 067 Kč. V okamžiku, kdy žalovaná plnila, došlo k zúčtování ze zákona, zcela v souladu s principy § 457 starého občanského zákoníku. Plnily-li si smluvní strany vzájemně, pak promlčení podléhá pouze na nárok vzniklý jako rozdíl těchto vzájemných plnění. Je proto nutné vždy určit, k jakému datu se potkaly poslední ze vzájemně zúčtovatelných pohledávek.

22. Soud zjistil tento skutkový stav:

23. Dne 17. 10. 2002 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. hodnota, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 1“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 360 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 30. 9. 2008 z důvodu uzavření nové pojistné smlouvy název č. hodnota dne 25. 9. 2008, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 2“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 800 Kč měsíčně. Žalobce zaplatil na pojistném na základě pojistné smlouvy 1 celkově částku 25 560 Kč, žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 1 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 13 199 Kč, která byla vložena na pojistnou smlouvu 2. Žalobce zaplatil na základě pojistné smlouvy 2 na pojistném 158 400 Kč. Na základě obou pojistných smluv tedy žalobce zaplatil celkem 183 960 Kč. Žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 2 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 108 067 Kč.

24. Součástí pojistné smlouvy 2 jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy název ze dne 1. dubna (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky Investičního životního pojištění název (dále jen „SPP“) (zjištěno z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 25. 9. 2008 na č. l. 20, z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy název na č.l. 14 a ze Speciálních pojistných podmínek Investičního životního pojištění název na č.l. 11, mezi stranami taktéž nesporné). Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobce ze dne 24. 3. 2025 ke dni 31. 5. 2025 (mezi stranami nesporné, taktéž zjištěno z výpovědi pojistné smlouvy ze dne 24. 3. 2025 na č.l. 33 a potvrzení zániku pojištění s výplatou odkupného ze dne 2. 7. 2012 na č.l. 43). Žalobce na základě pojistné smlouvy 2 uhradil žalované platby v celkové částce 158 400 Kč, na základě pojistné smlouvy 1 platby v celkové částce 25 560 Kč, když kapitálová hodnota pojistné smlouvy 1 ve výši 13 199 Kč byla při jejím ukončení vyplacena převedením na pojistnou smlouvu 2 (mezi stranami nesporné, taktéž plyne z přehledu plateb vyhotovených žalovanou na č. l. 34).

25. Jako hlavní pojištění bylo v pojistné smlouvě 2 uvedeno flexibilní životní pojištění pro případ smrti nebo dožití zahrnující pojištění smrti z jakýchkoliv příčin s pojistnou částkou 500 000 Kč a dožití se sjednaného konce pojištění s vyplacením kapitálové hodnoty smlouvy, dále byla sjednána doplňková úrazová složka pojištění zahrnující pojištění smrti následkem úrazu s pojistnou částkou 500 000 Kč, trvalých následků úrazu s pojistnou částkou 500 000 Kč a pojištění denního odškodného a úrazové hospitalizace s pojistnou částkou 50 Kč/den, vše s měsíčním pojistným (za životní pojištění + úrazovou doplňkovou složku) ve výši 800 Kč (zjištěno z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 25. 9. 2008 na č.l. 20).

26. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. hodnota – investiční životní pojištění název ze dne 25. 9. 2008 (na č.l. 20) plyne rozsah pojištění obsahující jednak flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, a dále doplňkovou složku zahrnující pojištění smrti následkem úrazu, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním a pojištění denního odškodného a úrazové hospitalizace. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby se soud blíže nezabýval obsahem pojistné smlouvy 1.

27. Z přípisu nazvaného jako Zánik pojištění ze dne 24. 10. 2008 na č.l. 19 soud zjistil, že pojištění z pojistné smlouvy 1 č. hodnota dle návrhu č. hodnota uzavřeného dne 17. 10. 2002 zaniká na žádost pojištěného a pojistníka dnem 30.9.2008 z důvodu uzavření nové pojistné smlouvy. Přeplatek pojistného ve výši 360 Kč bude převeden ke smlouvě č. hodnota. Pojistníkovi též náleží finanční vypořádání (kapitálová hodnota smlouvy). Z rozpisu pojistného plnění evidovaného pod číslem pojistné události hodnota k pojistné smlouvě č. hodnota na č.l. 19 soud zjistil, že kapitálová hodnota pojistné smlouvy 1 činila ke dni 30. 9. 2008 částku 13 199 Kč a že tato částka byla vyplacena formou převodu k pojistné smlouvě č. hodnota.

28. Nakládání s pojistným upravuje čl. 3 Speciálních pojistných podmínek Investičního životního pojištění název („SPP“) nazvaný jako „Pojistné“ a čl. 4 těchto speciálních pojistných podmínek nazvaný jako „Náklady, poplatky a cena pojištění“. Čl. 3 upravuje hrazení pojistného pojistníkem a obecně definuje alokaci pojistného technickým postupem a časovým postupem. Čl. 4 definuje jednotlivé pojmy jako je cena pojištění, počáteční alokace, marže, administrativní poplatek, managemetn fee, inkasní poplatky, poplatek za zrušení pojistné smlouvy, poplatek za provedení změny do smlouvy a další poplatky. V čl. 4 je také uvedeno, že výše poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků. Platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech obchodních místech (vše zjištěno z uvedených speciálních pojistných podmínek na č.l. 11).

29. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou 2 bylo v období od 16. 10. 2008 do 15. 4. 2025 žalobkyní žalované uhrazeno celkem 158 400 Kč v měsíčních splátkách ve výši 800 Kč a dále byla na pojistnou smlouvu 2 převedena kapitálová hodnota pojistné smlouvy 1 ve výši 13 199 Kč (mezi stranami bylo nesporné, podle přehledu plateb doloženého žalovanou na č.l. 36 a podle vyúčtování pojistné smlouvy č. hodnota na č.l. se jednalo celkem o částku 172 759 Kč včetně kapitálové hodnoty pojistné smlouvy 1 ve výši 13 199 Kč). Dne 18. 6. 2025 žalovaná po odečtení poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč od částky k výplatě po zdanění vyplatila žalobci na ukončení pojistné smlouvy 2 odkupné ve výši 108 067 Kč (zjištěno z výpisu na č.l. 48, výpovědi po 2 měsících na č.l. 49, z vyúčtování pojistné smlouvy na č.l. 50 a z potvrzení právnická osoba na č.l. 65, mezi stranami taktéž nesporné).

30. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 361 Kč, tj. původně žalované částky z pojistné smlouvy 1 výzvou datovanou dne 5. 3. 2025, přičemž ve výzvě požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 361 Kč a náklady právního zastoupení do 14 dnů ode dne doručení výzvy (zjištěno z výzvy na č.l. 13, doručení výzvy žalované bylo mezi stranami nesporné). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 156 000 Kč, tj. části (bez 3 x 800 Kč) původně žalované částky z pojistné smlouvy 2 výzvou datovanou dne 5. 3. 2025, doručenou žalované dne 6. 3. 2025 (což bylo mezi stranami nesporné), přičemž ve výzvě požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 156 000 Kč a náklady právního zastoupení do 14 dnů ode dne doručení výzvy (zjištěno z výzvy na č.l. 18 doručení výzvy žalované bylo mezi stranami nesporné). Pokud se týká částky 13 199 Kč, o kterou žalobce žalovanou částku na ústním jednání rozšířil, pak ohledně této částky žalobce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení nevyzval, stejně jako ohledně žalované částky z pojistné smlouvy 2 ve výši 2 400 Kč (tj. 3 x 800 Kč).

31. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla (bylo mezi stranami nesporné).

32. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz výslechem svědka jméno FO, zprostředkovatele pojištění, k otázce, s jakými konkrétními dokumenty a v jakém rozsahu byl žalobce před uzavřením pojistné smlouvy seznámen, resp. že byl seznámen se sazebníkem poplatků, neboť soud tuto svědeckou výpověď považoval s ohledem na právní posouzení věci za nadbytečné. Soud k důkazu neprováděl a žádné skutkové okolnosti nevyvodil ani z velkého množství rozsudků nižších soudů založenými oběma účastníky.

33. Z dalších provedených důkazů soud žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti nezjistil (zejména z přípisu pojišťovny ze dne 6. listopadu 2022 na č.l. 9, z pojistky č. hodnota na č.l. 9 p.v., Všeobecných pojistných podmínek pojištění osob název ze dne 17. září 2001 na č.l. 16 a ze Speciálních pojistných podmínek flexibilního životního pojištění s připojištěním ze dne 17. září 2021 na č.l. 10, neboť tyto dokumenty se vztahovaly k pojistné smlouvě 1, ohledně které vzal žalobce svoji žalobu zpět).

34. Ani jedna strana k důkazu v koncentrační lhůtě nezaložila samotnou pojistnou smlouvu či její návrh a sazebník poplatků pro investiční životní pojištění (obsahující seznam jednotlivých poplatků a tabulku popisující nákladovost produktu v % pro každý rok trvání pojistné smlouvy). Soudu je však podoba sazebníku poplatků i pojistné smlouvy tohoto pojistného produktu (s ohledem na velké množství sporů z totožných smluv vedených u zdejšího soudu) známa z jeho úřední činnosti, a tedy nepovažoval za účelné a hospodárné z důvodu dodatečného doložení těchto dokumentů žalovanou jednání odročovat, když žalovaná tyto dokumenty ani na prvním jednání ve věci nepředložila. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby pojistnou smlouvu posoudil jako platnou (jak tvrdila žalovaná, s čímž se soud neztotožňuje), na konečných závěrech tohoto rozsudku by takové posouzení v konečném důsledku nezměnilo ničeho.

35. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 17. 10. 2002 uzavřel žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. hodnota, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 1“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 360 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 30. 9. 2008 z důvodu uzavření nové pojistné smlouvy název č. hodnota dne 25. 9. 2008, ve které smluvní strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (dále jen „pojistná smlouva 2“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 800 Kč měsíčně. Žalobce zaplatil na pojistném na základě pojistné smlouvy 1 celkově částku 25 560 Kč, žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 1 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 13 199 Kč, která byla vložena na pojistnou smlouvu 2. Žalobce zaplatil na základě pojistné smlouvy 2 na pojistném 158 400 Kč. Na základě obou pojistných smluv tedy žalobce zaplatil celkem 183 960 Kč. Žalovaná po ukončení pojistné smlouvy 2 vyplatila žalobci kapitálovou hodnotu smlouvy ve výši 108 067 Kč. Pojistná smlouva 2 byla ukončena na základě výpovědi žalobce ze dne 24. 3. 2025 ke dni 31. 5. 2025. Žalobce dne 5. 3. 2025 vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 12 361 Kč na pojistnou smlouvu 1 a bezdůvodného obohacení ve výši 158 400 Kč na pojistnou smlouvu 2. Ohledně žalované částky 13 199 Kč žalobce žalovanou k bezdůvodného obohacení před podáním žaloby nevyzval. V posledních 3 letech před podáním žaloby bylo žalobcem žalované na pojistnou smlouvu 2 zaplaceno celkem 36 plateb, tedy celkem byla zaplacena částka 28 800 Kč.

36. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

37. Platnost předmětné pojistné smlouvy 2 je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 25. 9. 2008, zejména dle obč. zák. ve znění účinném ke dni 25. 9. 2008 a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 25. 9. 2008 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

38. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

39. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

40. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst. Uvedené platí obecně.

41. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

42. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi stranami z dostupných dokumentů zjistit nelze, a to i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků (tím spíše by to pak platilo, pokud by žalobce skutečně se sazebníkem poplatků seznámen nebyl). Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat určité % z počtu počátečních jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Až při ukončení pojištění byla zcela zřejmá nákladová složka tohoto pojistného produktu.

43. Podle mínění soudu jde o podstatný nedostatek, neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, že by neurčitost „investiční složky“ nebránila platnému sjednání rizikového pojištění. Smlouva sama označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ pouze jako připojištění, přičemž dle odstavce 1.5.1 VPP mělo platit, že při zániku hlavního pojištění zaniká též připojištění. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu, tedy že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění a to považovat za platně sjednané, byť bylo pojistné sjednáno pro každou „složku“ samostatnou částkou; a tedy na rozdíl od složky investiční je u složky rizikové zcela zřejmé, jaká je cena pojistné ochrany, tj. kolik žalobce uhradil za připojištění včetně jeho jednotlivých složek.

44. Pojistná smlouva 2 je tedy neplatná pro její neurčitost, bez ohledu na to, zdali žalobce byl či nebyl se sazebníkem poplatků seznámen. I pokud by seznámen byl, neměnila by tato skutečnost ničeho na neurčitosti ujednání ohledně „ceny“ pojistného produktu, když tato neurčitost plyne již se samotného konceptu pojistného produktu, jakož i z vágně vymezených ustanovení čl. 3 a čl. 4 SPP.

45. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení.

46. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“). V aktuálním rozsudku 33 Cdo 3113/2023-233 pak NS uvedl, že pokud je smlouva absolutně neplatná pro neurčitost ujednání spočívající v tom, že smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů, pak vedle toho nemůže obstát závěr, že současně obsahuje nepřiměřená ujednání.

47. Soud proto uzavřel, že předmětná pojistná smlouva 2 byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit, takže prostor pro aplikaci směrnice ani nevznikl. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře jsou zcela přiléhavé okolnostem projednávané věci a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy. Z totožných důvodů není na místě ani položení předběžné otázky o aplikaci směrnice a judikatury SDEU, které by bylo nadbytečné a procesně nehospodárné.

48. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobci tedy vzniklo v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatil, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

49. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

50. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 25. 9. 2008 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

51. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

52. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

53. Soud dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž jejich zaplacením začala běžet objektivní promlčecí lhůta.

54. Pokud se týká subjektivní promlčecí lhůty, pak podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost ale nelze bez dalšího ztotožnit s okamžikem uzavření smlouvy, jak argumentovala žalovaná, nýbrž je třeba ji podle závěrů přijatých v nálezu 53 Co 147/2025 Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, odvozovat od okamžiku, kdy mohl žalobce reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti smlouvy, podle níž bylo plněno. K tomuto okamžiku žalovaná tvrdila, že se jedná právě o okamžik uzavření smlouvy, s čímž se soud neztotožňuje.

55. Současně však platí, že objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Je-li mezi účastníky nesporné, že poslední platba žalobce byla učiněna po podání žaloby 15. 4. 2025 (ta není předmětem žalobního nároku), resp. poslední platba před podáním žaloby byla učiněna 14. 3. 2025, je nárok uplatněný žalobou podanou dne 8. 4. 2025 co do částek zaplacených před 8. 4. 2022 promlčen uplynutím tříleté objektivní promlčecí doby. Tomu odpovídá částka 155 160 Kč. Promlčeny pak nejsou platby uhrazené v období od 8. 4. 2022 do poslední platby dne 14. 3. 2025 před podáním žaloby v celkové výši 28 800 Kč.

56. Nebylo proto nezbytné, aby bylo vedeno dokazování k otázce vědomosti žalobce, o tom, že smlouva není v pořádku, neboť stačí, že došlo k uplynutí jedné z promlčecích dob. Namítá-li žalobce, že na projednávanou věc dopadají závěry rozsudku SDEU ve věci C-485/19, C- 208/20 nebo C- 561/21, a proto nelze stanovit počátek běhu promlčecí doby podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, je nezbytné poukázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, ve věci týkající se rovněž tzv. životního pojištění, podle jehož odůvodnění „závěry rozsudku SDEU C 485/19, v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. (…) je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investici svého druhu. Z daného rozhodnutí Ústavního soudu pak plyne, že u životního pojištění nelze aplikovat závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr. I SDEU uznal, že ochrana spotřebitele nemá absolutní povahu a stanovení přiměřených lhůt pro podání žaloby v zájmu právní jistoty je slučitelné s unijním právem.

57. Nejvyšší soud posléze vztáhl obecná východiska vyplývající z unijního práva a judikatury SDEU na okolnosti nyní posuzované věci a vysvětlil, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS), nýbrž šlo neplatnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv, tj. absence určitého ujednání podle § 37 obč. zák., tedy vadu projevu (srov. rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3579/2022).

58. Ústavní soud závěry obecných soudů týkající se podmínek, za kterých se spotřebitel (i podle unijních předpisů) může domáhat účinné ochrany, nepovažoval za porušující ústavně zaručená práva stěžovatele (srov. již zmiňované rozhodnutí IV. ÚS 2429/23). Na těchto závěrech pak Nejvyšší soud setrvává i po vydání rozsudku SDEU C-521/24, jak plyne z jeho rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3113/2023, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze, na jehož judikaturu o nemožnosti aplikace úpravy týkající se objektivní promlčecí lhůty přitom žalobce opakovaně poukazoval. Nejvyšší soud v něm odkázal na závěry svého rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta. V něm dovodil, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání. Kromě toho má soud v posuzované věci za to, že pojistná smlouva nezakládala nevyvážený vztah, neboť žalovaná (byť na základě neplatné smlouvy) byla po celou dobu trvání pojistné smlouvy (cca 17 let) připravena poskytnout pojistnou ochranu, tj. vyplatit pojistné plnění v případě náhodné události kryté pojistnou smlouvou, jelikož ke smlouvě přistupovala jako k platné. Soudu pak je z úřední činnosti známo, že u jiných smluv tohoto typu žalovaná v případě pojistné události pojistné plnění skutečně vyplácela.

59. Soud zároveň neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť žalobce by rovněž mohl za splnění zákonných předpokladů namítat promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ohledně částek, které by od žalované podle neplatné smlouvy mohl např. v případě pojistné události inkasovat jako pojistné plnění, pokud by k výplatě došlo dříve než v posledních 3 letech. S ohledem na řečené soud nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy; žalobci nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023).

60. Jelikož žalovaná k uzavřené pojistné smlouvě po celou dobu přistupovala jako k platně sjednané, pak po celou dobu jejího trvání byla připravena žalobci poskytnout výplatu pojistného plnění v případě, že by nastala pojistná událost krytá sjednaným připojištěním. Soudu je z úřední činnosti známo, že v jiných případech investičního životního pojištění žalovaná běžně pojistná plnění vyplácela, pokud došlo k pojistné události. Byť tedy sice byla smlouva jako celek sjednána neplatně z důvodů výše uvedených, nelze při posuzování případu prizmatem dobrých mravů či zjevného či nezjevného zneužití práva odhlédnout od záměru žalované v případě pojistné události pojistné plnění žalobci poskytnout; tedy žalobce byl po celou dobu trvání smlouvy sjednaným připojištěním fakticky chráněn, a to po dobu cca 17 let.

61. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky před podáním žaloby (za poslední tři roky před podáním žaloby bylo zaplaceno 28 800 Kč) proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený.

62. V uvedeném tříletém období žalobce žalované zaplatil celkem 28 800 Kč a žalovaná žalobci po podání žaloby zaplatila celkem 108 067 Kč. Vzhledem k neplatnosti pojistné smlouvy vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Zaplacení žalovanou až po podání žaloby není překážkou, když námitka započtení byla žalovanou vznesena v koncentrační lhůtě.

63. Žalovaná uplatnila ve vztahu k nepromlčeným platbám žalobce (celkem 28 800 Kč) námitku započtení vyplaceného odkupného. Soud tento úkon posoudil podle § 457 obč. zák., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal; a v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2847/2015, podle kterého se jedná povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. V případě oboustranné povinnosti vrátit si plnění v režimu § 457 obč. zák. jde o tzv. synallagmatický (vzájemně podmíněný) závazek. Byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá nebo jde-li o plnění, za něž musí být poskytnuta náhrada v penězích (§ 458 odst. 1 obč. zák.), projevuje se specifická povaha ustanovení § 457 obč. zák. i tím, že v soudním řízení o žalobě na vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze nárok na vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1615/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3037/2013). V souladu s těmito pravidly soud postupuje i bez návrhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3763/2011), respektive bez uskutečnění projevu vůle směřujícího k započtení (viz kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1473/2007, a ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007).

64. Soud tedy aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2847/2015, avšak pro úplnost uvádí, že tento rozsudek neřeší vztah zúčtování/započtení a promlčení při postupu podle § 457 obč. zák., resp. otázku promlčení v synallagmatickém právním vztahu neřeší vůbec; zabývá se tím, že není přijatelné řešení, kdy na základě neplatné či zrušené smlouvy by byla k vydání bezdůvodného obohacení, plnění poskytnutého na základě neplatné či zrušené smlouvy, povinna jen jedna strana (žalovaná), aniž by bylo zohledněno plnění, které sama poskytla straně druhé. Vztah zúčtování/započtení v případě aplikace ust. § 457 obč. zák. a promlčení v synallagmatickém právním vztahu neřeší ani žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002, který mj. dopadá na jinou situaci, než je posuzovaný případ.

65. Vztahem vypořádání dle § 457 obč. zák. a promlčením se však Nejvyšší soud ČR zabýval v usnesení sp. zn. 33 Odo 791/2005, kde konstatoval, že: „Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ 66. V souladu s výše citovanou judikaturou soud uzavřel, že proti pohledávce žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná „započetla“ svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení, což je postup, který je souladný jak s ustanovením § 1982 o. z., tak s ustanovením § 580 obč. zák. S ohledem na to, že částka, kterou by měl vydat žalobce žalované, výrazně převyšuje částku, kterou by měla vydat žalovaná žalobci, soud shledal námitku započtení opodstatněnou, nadto aplikoval výše citovanou judikaturu (a tedy by ke stejnému závěru dospěl i pokud by námitka započtení nebyla žalovanou vznesena) a žalobu zamítl v celém rozsahu včetně nepromlčeného nároku na zaplacení částky 28 800 Kč.

67. Nadto soud doplňuje, že podle § ust. 581 odst. 2 obč. zák. nelze započíst pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.

68. Zákon vylučuje možnost jednostranným projevem započíst pohledávky promlčené. Nezáleží přitom na tom, kdy byl učiněn projev k započtení; promlčení se posuzuje k okamžiku, kdy se pohledávky setkaly. Jinak řečeno, pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze použít k započtení), je rozhodující okamžik, kdy dospěla pohledávka později splatná. Žalobce prakticky prosazuje, aby soudy proti odkupnému zaplacenému žalovanou započetly promlčenou část tvrzeného nároku žalobce a minimálně nepromlčenou ji vyplatily, což však výše citované zákonné ustanovení neumožňuje.

69. Pokud totiž žalobci bylo na odkupném dne 18. 6. 2025 vyplaceno 108 067 Kč, tedy v době, kdy právo na případné vyplacení částek uhrazených žalobcem do dne 8. 4. 2022 (3 roky před podáním žaloby) bylo promlčeno, nelze zúčtování provádět způsobem žalobkyní navrhovaným, tedy k okamžiku, kdy promlčeny nebyly. Nadto by daný postup popřel i celý princip institutu promlčení, tedy ochranu dlužníka před časově neomezeným vymáháním dluhu.

70. K obraně žalobce, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy, soud ještě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3594/2018, v němž dovolací soud tuto problematiku podrobně shrnul: „Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti musejí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 444/2018; případně nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95, a ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. IV. ÚS 581/06). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Má-li být námitka promlčení posouzena za rozpornou s dobrými mravy, judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (viz např. odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, či citovaný rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyžaduje, aby účastník, který se domáhá nároku po uplynutí promlčecí doby, nezavinil marné uplynutí této doby. Uplynutí promlčecí doby je třeba považovat za nezaviněné především v takových případech, kdy účastníkovo nejednání (neuplatnění nároku) je s ohledem na konkrétní okolnosti věci možné považovat za projev slušnosti, čestnosti, poctivosti, či je naopak důsledkem neslušnosti, nečestnosti, či nepoctivosti účastníka, jemuž bylo uplynutí promlčecí doby ku prospěchu, nebo je obecně srozumitelné (ospravedlnitelné) s ohledem na výjimečné obtíže, s nimiž bylo uplatnění nároku spojeno (k poslednímu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. IV. ÚS 262/10, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 21/2010). Vznesená námitka promlčení může být v rozporu s dobrými mravy kupříkladu tam, kde žalobce nárok uplatnil opožděně nikoliv pro svou liknavost či nedbalost, nýbrž pro zdrženlivost vůči žalovanému, od nějž důvodně očekával smírné řešení a spolehl se na jeho ujištění, že k uspokojení nároků provede nezbytné právní kroky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013).“ 71. V daném případě není možné dospět k závěru, že by vznesení námitky promlčení ze strany žalované bylo výrazem zneužití práva, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovaná námitku uplatnila jako obranu ve sporu vyvolaném žalobcem. Nadto z předžalobní výzvy žalované ze dne 5. 3. 2025 spolu s dalšími kroky žalobce vyplývá, že žalobce reakci žalované fakticky neočekává, dává jí pouze 14 dní od doručení výzvy na splnění jejího požadavku na zaplacení částky 156 000 Kč s příslušenstvím, teprve poté žádá dopisem ze dne 24. 3. 2025 o ukončení pojistné smlouvy 2 a vyplacení kapitálové hodnoty smlouvy a dne 8. 4. 2025 podává v relativně krátké době žalobu, zatímco ještě 15. 4. 2025 uhradil nekonzistentně se svým předchozím postupem pojistné. Žalobce také netvrdí žádné konkrétní okolnosti týkající se jednání a postupu žalované při uplatnění námitky promlčení, na jejichž základě by bylo možno námitku promlčení posoudit jako odporující dobrým mravům, kromě argumentace rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2018 pod sp. zn. 25 Co 430/2017, se kterou se soud neztotožňuje, když má za to, že závěry jednoho konkrétního rozhodnutí nelze paušálně vztahovat na všechny pojistné smlouvy název bez zhodnocení konkrétních okolností každého individuálního případu. Z tvrzení žalobce, z provedeného dokazování a ani z průběhu řízení nevyplynulo, že by žalovaná udržovala žalobce v mylném přesvědčení, že jím uplatňovaný nárok uhradí dobrovolně, respektive, že by po vzniku nároku svým postupem vůči žalobci jakkoli přispěla k marnému uplynutí promlčecí lhůty. Lze shrnout, že žalobci ničeho nebránilo zahájit řízení o vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. Za této situace nelze vznesení námitky promlčení ze strany žalované kvalifikovat jako rozporné s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).

72. Jelikož žalobce podal žalobu předčasně již 8. dubna 2025, ačkoliv teprve dne 24. 3. 2025 požádal o ukončení pojistné smlouvy a výplatu kapitálové hodnoty pojištění, jakož o detailní vyúčtování vývoje kapitálové hodnoty pojištění, aby poté na výplatu kapitálové hodnoty pojistné smlouvy ani na detailní vyúčtování pojistné smlouvy nevyčkal, avšak současně se choval jakoby byla pojistná smlouva uzavřena platně a 15. 4. 2025 uhradil poslední pojistné ve výši 800 Kč, nemohla být žalovaná ke dni 21. 3. 2025 (od kdy žalobce žádá úroky z prodlení) v prodlení se zaplacením ani uvedené částky 28 800 Kč, soud tedy žalobu zcela zamítl i co do požadovaného příslušenství.

73. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované, a to i v části, ve které bylo řízení zastaveno, neboť žalovaná po podání žaloby vyplatila odkupné. Zastavení řízení zavinil žalobce účelovostí svého postupu, když žalobu podal již 8. dubna 2025, ačkoliv teprve dne 24. 3. 2025 požádal o ukončení pojistné smlouvy a výplatu kapitálové hodnoty pojištění, jakož o detailní vyúčtování vývoje kapitálové hodnoty pojištění, aby poté na výplatu kapitálové hodnoty pojistné smlouvy ani na detailní vyúčtování pojistné smlouvy nevyčkal. Bylo tedy čistě úmyslem žalobce (který sám i přes podanou žalobu postupoval jakoby pojistná smlouva 2 byla uzavřena platně, když ještě 15. 4. 2025 uhradil poslední pojistné ve výši 800 Kč) dosáhnout situace, aby odkupné bylo žalovanou uhrazeno až po podání žaloby. Zastavení řízení v rozsahu výroku I. svým postupem zavinil žalobce.

74. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 200 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (vyjádření ze dne 19. 5. 2025, vyjádření ze dne 23. 6. 2025, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 29. 7. 2025).

75. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

76. S ohledem na rozšíření žaloby na ústním jednání dne 29. 7. 2025 o částku 13 199 Kč na celkovou žalovanou částku 183 960 Kč soud v doplňujícím usnesení dle § 166 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodne o uložení povinnosti žalobci uhradit doplatek na soudním poplatku ve výši rozdílu, který žalobce při podání žaloby skutečně uhradil (8 539 Kč) a který měl uhradit při žalované částce v celkové výši 183 960 Kč (9 198 Kč), který činí 659 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních. Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.