38 C 184/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 83 581 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 83 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83 581 Kč za dobu od 21.6.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 29 705,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13.7.2025 došlou zdejšímu soudu dne 13.7.2025 domáhala zaplacení částky ve výši 83 581 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 83 581 Kč za dobu od 21.6.2025 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 663 Kč měsíčně, pojistná smlouva skončila výpovědí ke dni 30.6.2024. Žalobkyně se domáhala vydání částky 83 581 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobkyní zaplaceným pojistným ve výši 118 677 Kč na jedné straně a žalovanou vyplaceným pojistným plněním ve výši 14 000 Kč a odkupným ve výši 21 096 Kč na straně druhé.

2. Vysvětlila, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro , Anonymizováno, životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy dle čl. 1 písm. i) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

3. Žalobkyně dále poukázala na to, že pojistná smlouva odkazuje na Sazebník poplatků (dále jen „Sazebník poplatků“), se kterým však žalobkyně nebyla seznámena. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobkyně tak tvrdila, že Sazebník poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 4 SPP), která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že uzavřela pojistnou smlouvu s žalobkyní č. , hodnota, na základě návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 31.7.2009 a že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ze dne 30.4.2024 ke dni 30.6.2024, Žalovaná vyplatila dne 7.2.2024 pojistné plnění ve výši 14 000 Kč a rovněž dne 4.7.2024 odkupné ve výši 20 746 Kč, tj. kapitálovou hodnotu k výplatě ve výši 21 096 Kč po odečtení poplatku ve výši 350 Kč.

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobkyně žalované uhradila částku 7 293 Kč (11 x 663 Kč), za poslední tři roky před podáním žaloby pak žalobkyně uhradila žalované částku 15 249 Kč (23 x 663 Kč), současně měla za to, že subjektivní promlčecí doba počala běžet nejpozději od obdržení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 21.1.2010. Žalovaná tak považovala nárok za částečně promlčený ve dvouleté i tříleté promlčecí době. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění, a rovněž že není důvod, aby byla vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Současně vznesla námitku vypořádání vzájemně nepromlčených plnění dle § 457 obč. zák., přičemž měla za to, že finanční plnění žalované převyšuje nárok žalobkyně při aplikaci objektivní i subjektivní promlčecí doby.

7. Žalovaná pojistnou smlouvu považovala za platnou, přičemž měla za to, že žalobkyně byla seznámena se Sazebníkem poplatků při uzavírání smlouvy, rovněž byla o nákladech pojištění pravidelně informována v rekapitulacích (přehledech) pojistné smlouvy. Trvala na tom, že pojistná smlouva neobsahuje zneužívající ujednání a rovněž považovala za promlčené právo namítnout neplatnost pojistné smlouvy ve smyslu § 55 a § 56 obč. zák.

8. Žalobkyně měla za to, že subjektivní promlčecí doba započala běžet až v okamžiku, kdy byla udělena plná moc právnímu zástupci žalobkyně. Trvala na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek, jelikož žalobkyně nebyla seznámena se Sazebníkem poplatků. Žalovaná současně nejednala s odbornou péčí ani v dobré víře, když inkasovala pojistné, přestože byla informována ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019 a ze strany soudů rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, o tom, že pojistná smlouva není sjednána v souladu se zákonem. Jednání žalované nelze považovat za jednání souladné s dobrými mravy nebo jednání v dobré víře, proto ani námitka promlčení není po právu, naopak se příčí dobrým mravům, a nárok žalobkyně tak nemůže být promlčen. V této souvislosti poukázala na výroční zprávy žalované, dle kterých žalovaná od roku 2018 vytváří rezervu na životní pojištění.

9. Žalovaná uvedla, že námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy a poukázala na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze ohledně této otázky.

10. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

11. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , Anonymizováno, životní pojištění č. , hodnota, , produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 19.11.2025). Z návrhu pojistné smlouvy č. , hodnota, ze dne 31.7.2009 (č.l. 39-41) a pojistky ke smlouvě č. , hodnota, (č.l. 9-10, duplicitně na č.l. 44) soud dále zjistil, že předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, počátek pojištění byl od 1.8.2009, žalobkyně se zavázala hradit měsíční pojistné ve výši 663 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31.7.2059; sjednáno bylo základní pojištění pro případ smrti 10 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění plné invalidity s jednorázovou výplatou pojistné částky 1 000 000 Kč, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním od 0,5 % tělesného poškození 1 000 000 Kč a pojištění denního odškodného při úrazu s minimální dobou léčení 8 dnů ve výši 500 Kč/den. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení žalobkyně, že souhlasí s návrhem smlouvy, se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 3 a se Speciálními pojistnými podmínkami pro , Anonymizováno, životní pojištění a potvrzuje jejich převzetí. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) ani pojistka neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

12. Dle čl. 1 písm. g) SPP (č.l. 13-15, duplicitně na č.l. , právnická osoba, ) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Z aktuálního Sazebníku poplatků pro , Anonymizováno, životní pojištění (č.l. 53) soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 %, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

13. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31.12.2009 ze dne 21.1.2010 (č.l. 54) soud zjistil, že žalobkyně byla informována o stavu pojistné smlouvy, v dopise jsou shrnuty základní parametry pojištění, zaplacené pojistné a rovněž je zde uvedena položka náklady na poskytnuté pojistné služby za rok 2009 (pojistné za rizika a poplatky) ve výši 5 306 Kč, stav kapitálové hodnoty smlouvy je uveden „0 Kč“.

14. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 30.6.2024 (viz protokol z jednání ze dne 19.11.2025), konkrétně výpovědí ze strany žalobkyně (k tomu viz dopis žalované ze dne 3.7.2024 na č.l. 96 a formulář ukončení pojistné smlouvy na č.l. 97).

15. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 118 677 Kč a žalovaná vyplatila žalobkyni v průběhu trvání smlouvy pojistné plnění ve výši 14 000 Kč a dále odkupné ve výši 21 096 Kč (viz protokol z jednání ze dne 19.11.2025). Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně uhradila žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 13.7.2022-13.7.2025, když žaloba byla podána dne 13.7.2025) částku ve výši 15 249 Kč (tj. 23 x 663 Kč, k tomu seznam došlých plateb na č.l. 46-49), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 663 Kč, které hradila žalobkyně, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin. Žalovaná uhradila žalobkyni na pojistném plnění částku 14 000 Kč dne 7.2.2024 (viz listina označená jako „výpisy“ ke dni 7.2.2024 na č.l. 42 a oznámení o výsledku šetření pojistné události ze dne 6.2.2024 na č.l. 45). Dále žalovaná uhradila žalobkyni při ukončení pojistné smlouvy dne 4.7.2024 částku 20 746 Kč, soud k tomu uvádí, že dle vyúčtování pojistné smlouvy (č.l. 11, duplicitně na č.l. 50) bylo odkupné 21 096 Kč, avšak od této částky byla odečtena pohledávka žalované za žalobkyní – poplatek ve výši 350 Kč, tudíž žalobkyni byla vyplacena částka 20 746 Kč dne 4.7.2024 (viz listina označená jako „výpisy“ ke dni 7.2.2024 na č.l. 43).

16. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 13.6.2025 (č.l. 7-8 a detail odeslané zprávy na č.l. 12).

17. Ze všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 3 (č.l. 51-52), z dalších rekapitulací a přehledů stavu pojistné smlouvy (č.l. 54 z druhé strany až 67) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výroční zprávy žalované z roku 2018 až 2024 pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedené právní posouzení, stejně tak neprovedl pro nadbytečnost výslech zprostředkovatele , jméno FO, a výpisy z interního systému žalované ohledně doručení výročních dopisů.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 31.7.2009, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

20. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

21. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

22. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

23. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31.12.2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

25. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

26. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

27. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

28. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

29. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

30. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv.

31. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

32. Jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

33. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud má v dané věci za to, že k započetí běhu subjektivní promlčecí doby došlo doručením dopisu ze dne 21.1.2010 žalobkyni, jelikož tento dopis obsahoval rekapitulaci o smlouvě a rovněž obsahoval údaj o stavu kapitálové hodnoty smlouvy a o nákladech na poskytnuté pojistné služby, z tohoto dopisu mohla žalobkyně seznat, že jí jsou strhávány „nějaké“ poplatky, a tedy že smlouva může být neplatná, nejpozději však při obdržení vyúčtování smlouvy, kdy byla žalobkyni sdělena kapitálová hodnota smlouvy k vyplacení.

34. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

35. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 15 249 Kč, žalovaná naproti tomu za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyni uhradila pojistné plnění ve výši 14 000 Kč a rovněž odkupné ve výši 21 096 Kč, resp. 20 746 Kč a započtený poplatek ve výši 350 Kč. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 15 249 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (15 249 Kč), je nižší než částka, kterou jí již vydala (14 000 Kč a 21 096 Kč, tj. celkem 35 096 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

36. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Poukázala i na to, že žalovaná nejednala s odbornou péčí.

37. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná v průběhu trvání smlouvy vyplatila žalobkyni pojistné plnění. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy přistupovala ke smlouvě jako k platné a využívala pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou, žádala o vyplacení pojistného plnění při vzniku pojistné události, a to až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobkyně.

38. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou, resp. této konkrétní pojistné smlouvy. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, natož této konkrétní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, který je soudu z úřední činnosti znám, přičemž soudu je známo, že tento dokument obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

39. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na životní pojištění, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí žalovaná současně nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit, současně má za to, že z tohoto tvrzení žalobkyně nelze ani vyvodit, že by žalovaná nejednala s odbornou péčí.

40. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

41. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

42. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, v tomto případě nadto i dříve skončilo z důvodu výpovědi ze strany žalobkyně). Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

43. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.

44. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

45. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

46. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 29 705,50 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 4 460 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t. za 5 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 28.8.2025, ze dne 6.11.2025 a ze dne 12.11.2025, účast na jednání dne 19.11.2025, tj. celkem 22 300 Kč (5 x 4 460 Kč);b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené 3 úkony, tj. celkem 2 250 Kč (5 x 450 Kč);c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 155,50 Kč.

47. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

48. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.