38 C 227/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 145 288 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 94 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 94 868 Kč za dobu od 7.9.2025 do zaplacení.

II. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 3 745 Kč, který jí bude vyplacen do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Obvodního soudu pro Prahu 8.

III. Žaloba na zaplacení částky 50 420 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 145 288 Kč za dobu od 22.8.2025 do 6.9.2025 ase zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 420 Kč za dobu od 7.9.2025 do zaplaceníse zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně ve výši 14 469 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25.8.2025 došlou zdejšímu soudu dne 25.8.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 145 288 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 145 288 Kč za dobu od 22.8.2025 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5.8.2013 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití; pojištění ke dni podání žaloby stále trvalo. Žalobkyně zaplatila na pojistném během trvání smlouvy částku ve výši celkem 145 288 Kč, žalobkyně neobdržela od žalované v průběhu trvání smlouvy žádné plnění. Žalobkyně se domáhala vydání částky 145 288 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Vysvětlila, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Pojistné je umisťováno do investičních fondů dle čl. 2.1.8.1 Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění , Anonymizováno, (dále jen „ZPP“) tak, že se pojistné použije na nákup podílových jednotek, pojistné plnění pro případ smrti pak odpovídá pojistné částce nebo hodnotě podílových jednotek, pro případ dožití pak hodnotě podílových jednotek; rozsah pojistného plnění je tak konstruován pomocí hodnoty podílových jednotek.

3. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v neurčitosti ujednání o poplatcích. Žalovaná byla dle čl. 2.1.9 ZPP oprávněna snižovat počet podílových jednotek o všechny poplatky, které byly stanoveny ve Specifikaci podmínek pojištění (dále jen „specifikace“). Žalobkyně dále poukázala na to, že pojistná smlouva odkazuje na specifikaci, se kterou však žalobkyně nebyla seznámena, přičemž pojistná smlouva sama neobsahuje ujednání, že by specifikace byla nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Zdůraznila, že specifikace nebyla nedílnou součástí smlouvy, jelikož nebyla žalobkyni nikdy předána; specifikace nadto neobsahovala pouze poplatky, ale i důležitá upřesnění týkající se pojistné smlouvy.

4. Žalobkyně dále uvedla, že pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní) a rozdíl mezi nimi byl až 5 %; hodnota podílových jednotek tak byla snižována za pomoci skrytého poplatku, který představuje rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou. Současně žalobkyně upozornila na to, že hodnota podílových jednotek je snižována o tzv. počáteční náklady (tj. provizi uhrazenou žalovanou zprostředkovateli), přičemž konstrukce účtování počátečních nákladů je pro běžného spotřebitele nepřehledná a spotřebitel nemůže vyhodnotit jejich dopad.

5. Žalobkyně poukázala dále na neurčitost hodnoty podílových jednotek, když tento pojem v pojistné smlouvě není jasně definován a nelze dovodit, jak se hodnota podílových jednotek stanoví, a jaký je tudíž rozsah pojistného plnění. V této souvislosti poukázala na čl. 2.1.10.1 ZPP, dle kterého se rizikové pojistné odečítá z akumulačních podílových jednotek, a na čl. 2.1.11.1 ZPP, dle kterého vzniká akumulovaný dluh, tato ujednání považovala žalobkyně za zneužívající. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně také v čl. 2.13 Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“), dle kterého má žalovaná právo specifikaci měnit či doplňovat, takové ujednání považovala za nepřípustné dle § 56 odst. 3 písm. h) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).

6. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

7. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 5.8.2013 pojistnou smlouvu č. , hodnota, na produkt investiční životní pojištění , Anonymizováno, s počátkem pojištění dne 6.8.2013. Uvedla, že součástí smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a zvláštní pojistné podmínky a specifikace. Součástí pojistné smlouvy bylo hlavní pojištění na investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou dobou sjednanou na 25 let a připojištění, žalobkyně hradila měsíční pojistné 1 016 Kč, přičemž 686 Kč šlo na hlavní pojištění a 330 Kč na připojištění. Žalovaná žalobkyni pravidelně zasílala výroční dopisy, kterými ji informovala o stavu a hodnotě jejího pojištění, včetně strhávaných poplatků, stejně tak jí posílala potvrzení o zaplaceném pojištění pro daňové účely. Dále uvedla, že žalobkyně zaslala žalované výpověď pojistné smlouvy dne 2.7.2025, žalovaná informovala žalobkyni dopisem, že pojistná smlouva zanikne dne 6.9.2025 a že odkupné je 94 868 Kč, tuto částku žalovaná žalobkyni dne 6.9.2025 vyplatila dle ujednání v pojistné smlouvě.

8. Žalovaná smlouvu považovala za platnou i s ohledem na chování obou smluvních stran po dobu trvání smlouvy, žalovaná po celou dobu trvání smlouvy poskytovala pojistnou ochranu. Namítla, že specifikace byla součástí pojistné smlouvy, žalobkyně byla řádně seznámena se specifikací, přičemž sama pojistná smlouva v bodě XII obsahuje výslovný a srozumitelný odkaz na specifikaci a také v bodě XIII prohlášení žalobkyně, že byla se specifikací před podpisem smlouvy seznámena. Zdůraznila, že rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou není skrytým poplatkem, jelikož systém nákupu a prodeje podílových jednotek je transparentně popsán v čl. 2.5 VPP, konkrétní hodnota rozdílu cen je pak uvedena v tabulce ve specifikaci. K výši poplatku žalovaná uvedla, že kapitálová hodnota pojištění (a výše počátečních nákladů, který se z ní počítá) se v čase mění, avšak ke konkrétnímu okamžiku ji lze vyčíslit; jedná se přitom o standardní konstrukci na trhu poskytování investic, rozložení úhrady počátečních nákladů do delšího časového období je prováděno v souladu se zákonem a za účelem ochrany spotřebitele. Žalovaná měla za to, že výše počátečních nákladů je stanovena vzorcem v čl. 2.1.9.1 ZPP, přičemž tato možnost není vyloučena. Výpočet pojistného plnění odvozeného od hodnoty podílových jednotek považovala za určitý a srozumitelný. Stejně tak považovala za standardní vznik akumulovaného dluhu, který je hrazen, jakmile se na účtu pojistníka vytvoří akumulační jednotky. Zdůraznila, že po celou dobu trvání pojištění nedošlo ze strany žalované ke změně smluvních podmínek. Dále uvedla, že pojistná smlouva neobsahovala zneužívající ujednání, současně měla za to, že případně neurčitá ujednání nemohou být zneužívající.

9. Z procesní opatrnosti vznesla žalovaná námitku promlčení žalovaného nároku, nárok je alespoň z části promlčen, přičemž běh subjektivní promlčecí doby odvozovala od doručení výročního dopisu v roce 2020 žalobkyni. Rovněž žalovaná vznesla námitku započtení oproti bezdůvodnému obohacení z titulu vyplaceného odkupného podle § 457 obč. zák. Poukázala na to, že v případě neplatnosti smlouvy by měla být zohledněna rovněž hodnota pojistného krytí, které žalovaná poskytovala žalobkyni na základě pojistné smlouvy, žalovaná totiž nesla pojistné nebezpečí, v tomto rozsahu by se obohatila sama žalobkyně. Žalovaná po celou dobu přistupovala k pojistné smlouvě jako k platné a byla připravena poskytnout pojistné plnění v případě, že by nastala pojistná událost.

10. Žalobkyně dále uvedla, že ohledně subjektivní promlčecí doby žalovaná neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní; na věc ani nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu s ohledem na přítomnost zneužívajících ujednání v pojistné smlouvě a judikaturu Soudního dvora EU. Vznesení námitky promlčení žalobkyně rovněž považovala za výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaná nejpozději od února roku 2018 věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně dohledovým benchmarkem ČNB č. 3/2019 a rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 či Nejvyššího soudu ze dne 13.2.2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 či ve věci sp. zn. 23 Cdo 2865/2016. Žalobkyně tak nárok nepovažovala za promlčený.

11. Na jednání dne 5.1.2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 94 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 94 868 Kč za dobu od 7.9.2025 do zaplacení.

12. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby provedené na jednání dne 5.1.2026 před čtením žaloby soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 94 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 94 868 Kč za dobu od 7.9.2025 do zaplacení. Současně ve výroku II. vrátil žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 745 Kč podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

13. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

14. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 5.8.2013 žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 5.1.2026). Z pojistné smlouvy č. , hodnota, (č.l. 23-24, duplicitně na č.l. 108-109) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 6.8.2013, žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 1 016 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu 25 let, hlavní pojištění bylo pojištění pro případ smrti – 50 000 Kč a pro případ smrti způsobené dopravní nehodou – 500 000 Kč, sjednáno bylo také připojištění – trvalé následky úrazu s progresivním plněním až 500 % - 600 000 Kč, připojištění pro smrt úrazem – 100 000 Kč, denní odškodné s progresivním plněním až 500 % - 300 Kč denně, připojištění hospitalizace úrazem s progresivním plněním až 500 % - 200 Kč denně, připojištění hospitalizace s progresivním plněním až 200 % - 150 Kč denně, placení investic (invalidita) 12 000 Kč. Pojistná smlouva obsahovala v čl. XII. „prohlášení pojistníka a 1. pojištěného“, ve kterém žalobkyně potvrzuje, že před podpisem smlouvy obdržela VPP a ZPP, Nabídku pojištění a Modelový příklad vývoje pojištění; současně žalobkyně prohlašuje, že byla před uzavřením smlouvy jasným a přesným způsobem seznámena se specifikací a bere na vědomí, že aktuální specifikace je k dispozici na webových stránkách žalované.

15. V čl. 1.2.20 VPP (č.l. 19-22, duplicitně na č.l. 102-105) je uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; dle čl. 1.2.5 se investičním fondem rozumí „vnitřní fond zahrnující různé typy investic (portfolio), fond je majetek pojistitele“, v čl. 2.5.1 VPP je uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v čl. 2.5.2 VPP je uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“.

16. V čl. 1.1.1 ZPP (č.l. 10-18, duplicitně na č.l. 77-93) je uvedeno, že investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití je „druh životního pojištění pro případ smrti nebo dožití spojeného s investičním fondem“. Čl. 2.1.

9. ZPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to poplatek na úhradu počátečních nákladů, za správu fondů, za změnu alokačního poměru, za převod podílových jednotek, za vedení účtu pojistníka, za odkoupení akumulačních podílových jednotek, za převod pojištění do splaceného stavu, při zániku pojištění, za investiční autopilot, za poskytování asistenčních služeb, na úhradu nákladů s tím, že „výši poplatků a intervaly jejich splacení stanoví pojistitel ve Specifikaci“, přičemž „k výpočtu se použije prodejní cena akumulačních podílových jednotek platná pro den, ve kterém vznikl nárok pojistitele na poplatek“.

17. Ze Specifikace platné od 1.5.2013 (č.l. 95-96) soud zjistil, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den“, specifikace dále obsahuje tabulku, ve které je v uveden roční poplatek za správu fondu, přičemž ten je procentuální podle konkrétního fondu.

18. Z výročního dopisu ke dni 6.8.2019 (č.l. 76 včetně průvodního dopisu na č.l. 75) soud zjistil, že současná hodnota fondů k 6.8.2019 je uvedena ve výši celkem 41 816 Kč, jsou zde uvedeny stav a pohyby na podílovém účtu v Kč a v jednotkách, včetně sloupečku „odečteno“ („rizikové pojistné, poplatky, převod z fondu,…“) a obdržené platby ve výši 12 192 Kč za období od srpna 2018 do července 2019, v přehledu pojistné ochrany je uvedeno, že je sjednáno pojištění pro případ úmrtí, trvalých následků úrazu, dále odškodnění při úrazu, pro případ hospitalizace a zproštění od placení.

19. Z dopisu ze dne 4.10.2022 (č.l. 98) soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o kontrolu osobních a kontaktních údajů, v dopise je současně uvedeno (bod 4), že výše odkupného je uvedena ve výročních dopisech, které jsou žalobkyni 1 x ročně zasílány; v případě žádosti o předčasné ukončení pojistné smlouvy, bude žalobkyni vyplaceno odkupné ponížené o neuhrazené počáteční náklady a stornopoplatek; dále je zde uvedeno, že počáteční náklady představují náklady spojené s uzavřením pojistné smlouvy (včetně odměny zprostředkovatele), jejím vyhotovením a zavedením do informačního systému, současně žalovaná zaslala znovu žalobkyni specifikaci, přičemž uvedla, že v ní jsou rozepsané jednotlivé poplatky.

20. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 6.9.2025, a to výpovědí ze strany žalobkyně (k tomu protokol z ústního jednání ze dne 5.1.2026, rovněž dopis žalované 8.9.2025 na č.l. 97, výpověď pojistné smlouvy na č.l. 112, dopis žalované ze dne 8.7.2025 na č.l. 113).

21. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 145 288 Kč a žalovaná vyplatila žalobkyni při ukončení smlouvy odkupné ve výši 94 868 Kč dne 6.9.2025 (viz protokol z jednání ze dne 5.1.2026, k tomu rovněž přehled plateb na č.l. 25-28). Soud k tomu konstatuje, že žalobkyně uhradila žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 25.8.2022-25.8.2025, když žaloba byla podána dne 25.8.2025) částku ve výši 34 544 Kč (tj. 34 x 1 016 Kč, soud v tomto ohledu vycházel z pravidelného měsíčního pojistného, které mělo být hrazeno po dobu trvání smlouvy, jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin).

22. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 6.8.2025 (č.l. 34, duplicitně na č.l. 107 a doručenka datové zprávy na č.l. 35).

23. Z potvrzení o zaplaceném pojistném a dalších výročních dopisů (č.l. 57, 58, 59, 60, 61-62,63-64, 65, 66, 67-68, 69-70, 72-73, 74, 75-76, 110, 111), dopisu žalované ze dne 14.8.2023 (č.l. 71), informace o podkladových aktivech fondů (č.l. 94), specifikace platné od 11.10.2021 (č.l. 99-101), dopisu žalované ze dne 15.8.2025 (č.l. 106), zařazení pojistné smlouvy do varianty pro daňové výhody (č.l. 114), dohledového benchmarku č. 3/2019 (č.l. 131-133), dohledového benchmarku č. 3/2012 (č.l. 134-136) a úředního sdělení ČNB ze dne 2.5.2012 (č.l. 137-138) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu znalecký posudek, který navrhovala žalovaná, neboť tento důkaz považoval za nadbytečný s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

24. Soud pro přehlednost shrnuje, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 5.8.2013 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, č. , hodnota, , pojistné bylo sjednáno ve výši 1 016 Kč měsíčně, součástí smlouvy byly VPP, ZPP a Specifikace, se kterými žalobkyně byla seznámena, když toto žalobkyně výslovně prohlásila. K zániku pojištění došlo dne 6.9.2025. Žalobkyně uhradila žalované za období od 25.8.2022-25.8.2025 částku ve výši 34 544 Kč (34 měsíců x 1 016 Kč). Žalovaná uhradila žalobkyni při skončení smlouvy odkupné ve výši 94 868 Kč dne 6.9.2025.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 5.8.2013, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

27. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

28. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

29. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

30. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

31. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

32. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

33. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

34. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

35. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

36. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

37. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv.

38. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

39. Jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

40. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z výročního dopisu ke dni 6.8.2019, nejpozději však počala subjektivní doba běžet obdržením dopisu žalované ze dne 4.10.2022 žalobkyní, přičemž žalobkyně doručení dopisů nerozporovala. Z výročního dopisu mohla žalobkyně seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, výslovně je na poplatky (počáteční náklady) upozorněna žalovanou pak i v dopise ze dne 4.10.2022. Z uvedených listin tak žalobkyně mohla seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

41. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 34 544 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila při ukončení smlouvy odkupné ve výši 94 868 Kč, tj. částku vyšší. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 34 544 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (34 544 Kč), je nižší jak částka, kterou jí již vydala (94 868 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

42. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že ve věci nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, když takový postup by podle ní představoval výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 či Nejvyššího soudu ze dne 13.2.2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 či ve věci sp. zn. 23 Cdo 2865/2016. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila žalobkyni při ukončení smlouvy odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy přistupovala ke smlouvě jako k platné, využívala pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou.

43. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavírané žalovanou, uvedené rozhodnutí se přitom týkalo jiného pojistitele a bylo by s podivem, pokud by se o něm žalovaná dozvěděla a učinila z něj žalobkyní předestřený závěr ohledně konkrétní pojistné smlouvy uzavřené s žalobkyní. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, když nadto Nejvyšší soud v těchto věcech neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Stejný závěr soud učinil i ohledně úředního sdělení ČNB ze dne 2.5.2012 a dohledového benchmarku ČNB č. 3/2012 (na posledně jmenovaný dohledový benchmark žalobkyně neodkazovala, přestože jej založila) a č. 3/2019, když tyto dokumenty obsahují toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřují se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledových benchmarcích je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

44. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

45. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

46. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a specifikace) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného či jako v dané věci při předčasném ukončení smlouvy výpovědí) mělo strhávat 9,5 % z počtu počátečních podílových jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

47. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421 nebo ze dne 26.11.2025, č.j. 33 Cdo 2298/2025-131, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

48. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

49. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i žalobkyni.

50. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku III. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

51. O náhradě nákladů řízení ve výroku IV. soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky ve výši 94 868 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak nebyla úspěšná co do částky 50 420 Kč úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 145 288 Kč za dobu od 22.8.2025 do 6.9.2025 a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 420 Kč za dobu od 7.9.2025 do zaplacení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 65 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 35 %.

52. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnější žalobkyni v částce 14 469 Kč představující 30 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %) z jejich celkové výše 48 229,50 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 3 520 Kč (zaplacený soudní poplatek ve výši 7 265 Kč snížený o vrácenou část soudního poplatku ve výroku II. tohoto rozsudku ve výši 3 745 Kč),b) odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ze dne 24.10.2025, účast na jednání dne 5.1.2026) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), ve výši 6 940 Kč za každý úkon, tj. celkem 34 700 Kč (5 x 6 940 Kč),c) paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. po 450 Kč za 5 úkonů, tj. celkem 2 250 Kč (5 x 450 Kč);d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 7 759,50 Kč.

53. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

54. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.