38 C 279/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně o., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 102 892 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 2 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 686 Kč za dobu od 6.11.2025 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení částky 100 206 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 100 206 Kč za dobu od 6.11.2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 20 582,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7.11.2025 došlou zdejšímu soudu dne 10.11.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 102 892 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 102 892 Kč za dobu od 6.11.2025 do zaplacení. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně pan jméno FO, nar. datum (dále jen „pojistník“), a žalovaná uzavřeli - dne 1.4.2007 pojistnou smlouvu PERSPEKTIVA 4BN č. hodnota, pojistník po dobu trvání smlouvy uhradil na tuto pojistnou smlouvu žalované částku 302 015 Kč a ze strany žalované mu bylo vyplaceno plnění prostřednictvím výběru ve výši 255 298 Kč a odkupné ve výši 3 451 Kč, tj. celkem částka 258 749 Kč (dále jen „pojistná smlouva PERSPEKTIVA“); a - dne 30.10.2006 pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. hodnota, pojistník po dobu trvání smlouvy uhradil na tuto pojistnou smlouvu žalované částku 59 860 Kč a ze strany žalované mu byla vyplacena částka 234 Kč jako přeplatek na zaplaceném pojistném plnění prostřednictvím výběru ve výši 255 298 Kč a odkupné ve výši 3 451 Kč (dále jen „pojistná smlouva FLEXI“).

2. Žalobkyně se tak domáhala vydání částky 102 892 Kč, tj. rozdílu mezi tím, co pojistník žalované uhradil, tj. částkou 302 015 Kč plus 59 860 Kč, a částkou, kterou pojistník od žalované obdržel, tj. částkou 258 749 Kč plus 234 Kč, jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistné smlouvy měla za neplatné pro rozpor se zákonem a evropským právem. Žalobkyně nabyla pohledávku od pojistníka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.10.2025.

3. Vysvětlila, že předmětem pojistné smlouvy PERSPEKTIVA bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. XXVI. písm. e) Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění PERSPEKTIVA O-962-06/01 (dále jen „ZPP“) je fondem portfolio investičních instrumentů ve vlastnictví pojistitele složené z dopředu určených typů investic, které se skládá z podílových jednotek stejné hodnoty, podílová jednotka pak vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu dle čl. XXVI písm. k) ZPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí hodnoty účtu pojistníka. Hodnota účtu pojistníka je snižována o skrytý poplatek, který představuje rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou dle čl. XI odst. 4 ZPP O-962-06/01 a který má vliv na rozsah budoucího pojistného plnění.

4. Rovněž vysvětlila, že předmětem pojistné smlouvy FLEXI bylo pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. a) Speciálních pojistných podmínek pro flexibilního životního pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy dle čl. 1 písm. b) SPP, přičemž dle čl. 2 písm. a) SPP při smrti pojištěného vyplatí pojistitel pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události, je-li vyšší, a dle čl. 2 písm. d) SPP při dožití se sjednaného konce FŽP bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy. I v případě této pojistné smlouvy je rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.

5. Žalobkyně dále poukázala na to, že dle čl. XIX ZPP, tj. u pojistné smlouvy PERSPEKTIVA, je žalovaná oprávněna snižovat hodnotu účtu o různé poplatky, se sazebníkem poplatků však pojistník nebyl seznámen. Stejně tak u pojistné smlouvy FLEXI jsou z kapitálové hodnoty smlouvy strhávány poplatky dle čl. 4 SPP. Proto rozsah budoucího pojistného plnění u obou smluv závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobkyně tak tvrdila, že sazebník poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy PERSPEKTIVA a ani přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy FLEXI, a ustanovení pojistné smlouvy PERSPEKTIVA (čl. XIX ZPP) a pojistné smlouvy FLEXI (č.l. 4 SPP), která jsou na obsahu sazebníku, resp. přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

6. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Pojistník neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistných smluv, neboť ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou spotřebiteli neznámé.

7. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s panem jméno FO, nar. datum, uzavřela pojistnou smlouvu PERSPEKTIVA a pojistnou smlouvu FLEXI, obě smlouvy považovala za platné. Dále uvedla, že pojistník na pojistnou smlouvu FLEXI uhradil částku 58 984 Kč a žalovaná mu vyplatila přeplatek ve výši 234 Kč, přičemž uvedená smlouva byla ukončena výpovědí pojistníka ze dne 25.5.2023 ke dni 31.7.2023. K pojistné smlouvě PERSPEKTIVA uvedla, že pojistníkovi poskytla plnění prostřednictvím výběrů v částce 263 607 Kč a odkupné ve výši 3 451 Kč, uvedená smlouva byla ukončena výpovědí pojistníka ze dne 24.2.2022 ke dni 30.4.2022.

8. Předně měla za to, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, jelikož pojistník po celou dobu trvání platnost smlouvy nezpochybňoval a nedomáhal se její neplatnosti, v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 18 Co 428/2024. Žalobkyně se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, když sama není spotřebitelem. Namítala, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem, přičemž soud by měl přihlédnout k neplatnosti této smlouvy i bez návrhu dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Obchodní model žalobkyně je podle žalované postaven na nekalých obchodních praktikách a lživé reklamě lákající klienty se smlouvami životního pojištění. Žalobkyně odkupuje pohledávky od spotřebitelů za velmi malou část jejich hodnoty, což odůvodňuje obtížnou dobytností a vysokými náklady, přitom žalobkyně podává pouze opakující se žaloby. V počínání žalobkyně lze spatřovat uvádění spotřebitelů v omyl.

9. Žalovaná obě pojistné smlouvy považovala za platné. Pojistník byl seznámen s přehledem poplatků, resp. sazebníkem poplatků, a to prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele. Konstatovala, že pojistníkovi zasílala každoroční rekapitulace (přehledy), ve kterých pojistníka informovala o výši měsíčního pojistného, počtu podílových jednotek a výši poplatků. Odmítla, že by pojistné smlouvy obsahovaly zneužívající ujednání. Současně poukázala na to, že ustanovení nemohou být neurčitá a zároveň zneužívající.

10. Žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k oběma pojistným smlouvám. Měla za to, že nárok je promlčen ve dvouleté subjektivní promlčecí době. U pojistné smlouvy PERSPEKTIVA měla za to, že nárok je promlčen i ve tříleté objektivní promlčecí době, u pojistné smlouvy FLEXI je dle žalované nárok v převážné části promlčen. Současně měla za to, že námitka promlčení je v souladu s dobrými mravy.

11. Žalobkyně odmítla tvrzení žalované ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace, v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 17 Co 196/2025. Trvala na tom, že pohledávka v podobě bezdůvodného obohacení, tj. plnění z neplatné smlouvy, existuje a byla postoupena. Žalobkyně také trvala na tom, že pojistné smlouvy obsahují zneužívající ujednání, a to konkrétně inkorporační klauzuli u pojistné smlouvy PERSPEKTIVA obsaženou v čl. XIX odst. 4 ZPP a u pojistné smlouvy FLEXI obsaženou v čl. 4 SPP. V souvislosti s namítaným promlčením uvedla, že objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož by to bylo v rozporu se zásadou efektivity a judikaturou Soudního dvora EU a jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání. Dle žalobkyně žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor pojistníka nejpozději od roku 2019, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 či Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 nebo ve věci sp. zn. 23 Cdo 2865/2016.

12. Na jednání dne 9.3.2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 686 Kč za dobu od 6.11.2025 do zaplacení.

13. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 2 686 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 686 Kč za dobu od 6.11.2025 do zaplacení (výrok I.).

14. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

15. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že pan jméno FO, nar. 30.11.1976 (dále jen „pojistník“) a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu PERSPEKTIVA 4BN č. hodnota dne 24.3.2007 (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026).

16. Z pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota (č.l. 12) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.4.2007, pojistník se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 667 Kč, přičemž bylo sjednáno pojištění pro případ dožití – aktuální hodnota účtu pojistníka a pojištění pro případ smrti – 50 000 Kč a aktuální hodnota účtu pojistníka, pojistná doba byla sjednána na 34 let do 31.3.2041. Dodatkem ze dne 4.2.2020 bylo zvýšeno měsíční pojistné na částku 2 000 Kč (dodatek na č.l. 94). Pojistka neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

17. Ze Souboru pojistných podmínek pro životní pojištění včetně pojištění PERSPEKTIVA (č.l. 50-57. duplicitně na č.l. 86-93) soud zjistil, že součástí tohoto souboru jsou ZPP, přičemž dle čl. I. odst. 1) ZPP je investiční životní pojištění sjednáno jako pojištění obnosové, dle čl. I. odst. 3) ZPP investiční riziko spojené s investičním životním pojištěním nese pojistník. Podle čl. IV. odst. 2) ZPP uhrazené pojistné se použije na nákup podílových jednotek fondů. Podle čl. XXVI. písm. k) ZPP je podílová jednotka definována jako základní jednotka, která vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu, podle čl. XXVI. písm. e) je fond definován jako portfolio investičních instrumentů ve vlastnictví pojistitele složené z dopředu určených typů investic, fond je založen pro účely investičního pojištění a je spravován pojistitelem nebo pojistitelem pověřeným správcem fondu, skládá se z podílových jednotek stejné hodnoty, podle čl. XXVI. písm. q) ZPP je účet pojistníka definován jako individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a mimořádné pojistné. Dle čl. XIX ZPP s názvem „Poplatky z účtu pojistníka“ je v odst. 1) uvedeno, že pojistitel je oprávněn jedenkrát v každém kalendářním měsíci snížit hodnotu účtu pojistníka o poplatky za pojistná rizika z pojištění pro případ smrti a ze sjednaných rizikových pojištění, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a na úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP, přičemž v odst. 4) je uvedeno, že výše poplatků je uvedena v Přehledu. Z přehledu poplatků a parametrů pojištění (č.l. 112-113) soud zjistil, že obsahuje tabulku F. s názvem Procenta z (prvního) měsíčního pojistného pro stanovení měsíčních poplatků na úhradu počátečních nákladů placených maximálně po dobu 3 let, tabulka obsahuje jednotlivá procenta podle délky pojistné doby a pod tabulkou je uvedeno, že při zvýšení pojistného se zvyšuje i příslušné procento.

18. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena, a to výpovědí ze dne 24.2.2022 ke dni 30.4.2022 (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026, k tomu rovněž dopis žalované na č.l. 16, duplicitně na č.l. 17 a 101, žádost o ukončení pojistné smlouvy na č.l. 100).

19. Z přehledu inkasní bilance (č.l. 130-133) soud zjistil, že pojistník na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 314 012 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná vyplatila pojistníkovi prostřednictvím výběrů částku ve výši celkem 255 298 Kč (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026), a to konkrétně na základě dopisu ze dne 17.3.2013 částku 42 500 Kč, na základě dopisu ze dne 10.12.2014 částku 34 213 Kč dne 12.12.2014 a na základě dopisu ze dne 22.2.2022 částku 178 585 Kč (viz dopis žalované na č.l. 13, duplicitně na č.l. 104, výpis z provozního systému na č.l. 103, dopis žalované na č.l. 14, dopis žalované na č.l. 15, duplicitně na č.l. 102). Mezi účastníky bylo rovněž nesporné vyplacení odkupného při ukončení pojistné smlouvy ve výši 3 451 Kč (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026, k tomu rovněž dopis žalované na č.l. 16). Soud dále konstatuje, že pojistník neuhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby ničeho (tj. za období od 10.11.2022-10.11.2025, když žaloba byla podána dne 10.11.2025).

20. Soud dále vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalovaná a pan jméno FO, nar. datum (dále jako shora „pojistník“) uzavřeli pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. hodnota dne 30.10.2006 (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026).

21. Z návrhu na uzavření pojistné smlouvy Flexibilní životní pojištění FLEXI č. hodnota ze dne 30.10.2006 (č.l. 96-99) a z pojistky k pojistné smlouvě č. hodnota (č.l. 11, duplicitně na č.l. 81) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.12.2006, pojistník se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 292 Kč, přičemž bylo sjednáno pojištění smrti z jakýchkoliv příčin ve výši 10 000 Kč, dále pojištění smrti následkem úrazu 1 000 000 Kč a pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním od 0,5 % těl. poškození 1 000 000 Kč, pojistná doba byla sjednána na 45 let do 30.11.2051. Návrh pojistné smlouvy obsahuje na str. 3 pojistné smlouvy prohlášení pojistníka, že souhlasí s návrhem smlouvy, Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 1 a SPP, zároveň pojistník potvrdil jejich převzetí. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. Pojistník a žalovaná uzavřeli v průběhu trvání smlouvy dodatek č. 1 (viz č.l. 80).

22. Dle čl. 1 písm. a) SPP (č.l. 10, duplicitně na č.l. 79) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy. Dle čl. 1 písm. b) SPP se kapitálovou hodnotou pojistné smlouvy rozumí pojistná rezerva stanovená platnými pojistně-technickými postupy pro jednotlivou smlouvu, vyjádřená v Kč. Podle čl. 3 písm. b) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel bude za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše poplatků se řídí platným sazebníkem. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, administrativní poplatky, management fee, inkasní poplatky. Z aktuálního sazebníku poplatků (č.l. 111), soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 %, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že „nejvýznamnější nákladovou položkou je snížená tvorba kapitálové hodnoty v období prvních 24 měsíců trvání smlouvy (tzv. počáteční alokace), zaplacené běžné pojistné je snižováno – podle sjednané doby trvání smlouvy – o příslušné procento (výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání“, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

23. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze dne 25.5.2023, a to ke dni 31.7.2023 (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026, k tomu rovněž dopis žalované na č.l. 19, duplicitně na č.l. 84, žádost o ukončení pojistné smlouvy na č.l. 85).

24. Ze seznamu došlých plateb (č.l. 134-138) soud zjistil, že pojistník na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 58 984 Kč (k tomu rovněž potvrzení na č.l. 42, 43, 44 a 45 a listina vybrané pohyby na účtu na č.l. 46). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná vyplatila pojistníkovi při ukončení smlouvy odkupné ve výši 234 Kč (viz protokol z jednání ze dne 9.3.2026, k tomu dále vyúčtování pojistné smlouvy na č.l. 18, duplicitně na č.l. 95). Soud k tomu konstatuje, že pojistník uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 10.11.2022 do 10.11.2025, když žaloba byla podána dne 10.11.2025) částku ve výši 2 920 Kč (tj. 10 x 292 Kč, soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 292 Kč, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin. Z oznámení o platbě ze dne 9.3.2026 (č.l. 170) a potvrzení o přijaté transakci ke zpracování (č.l. 171) soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila dne 9.3.2026 částku celkem 2 790,94 Kč, tj. pojistné za období od 27.10.2022 do skončení pojistné smlouvy ve výši 2 686 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení.

25. Z Prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2025 (č.l. 48) soud zjistil, že pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 43 266 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy č. hodnota.

26. Z Prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2025 (č.l. 49) soud zjistil, že pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 59 626 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy č. hodnota.

27. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 24.10.2025 (č.l. 41 a doručenka na č.l. 47).

28. Z přehledů příspěvků produktů spoření na stáří (č.l. 20, 29), z rekapitulací pojistné smlouvy (č.l. 20 z druhé strany až 28, 30 až 39), Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 1 (č.l. 82-83), printscreenů (č.l. 105-110), rekapitulací pojistné smlouvy (č.l. 114-129), rekapitulací a přehledů pojistné smlouvy (č.l. 139-151), dohledového benchmarku č. 3/2019 (č.l. 161-162), úředního sdělení ČNB (č.l. 163-164), dohledového benchmarku č. 3/2012 (č.l. 165-167), soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

29. Soud současně neprovedl k důkazu výroční zprávy žalované za rok 2017 až 2024, zprávy aktuára z let 2018-2019 a svědecké výpovědi pana jméno FO a pana tituly před jménem právnická osoba pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedené právní posouzení. A dále soud neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávající pojistné smlouvy a jméno FO (tj. pojistníka), smlouvu o postoupení pohledávek, včetně komunikace ke smlouvě o postoupení pohledávek, jelikož tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na právní hodnocení věci.

30. Soud pro přehlednost shrnuje, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 1) pojistník a žalovaná uzavřeli dne 24.3.2007 pojistnou smlouvu PERSPEKTIVA č. hodnota, pojistné bylo sjednáno ve výši 297 Kč měsíčně, později zvýšené na částku 2 000 Kč, k zániku pojištění došlo dne ke dni 30.4.2022; pojistník neuhradil žalované za období od 10.11.2022 do 10.11.2025 ničeho; 2) pojistník a žalovaná uzavřeli dne 30.10.2006 pojistnou smlouvu FLEXI životní pojištění č. hodnota, pojistné bylo sjednáno ve výši 292 Kč měsíčně; k zániku pojištění došlo dne 31.7.2023, pojistník uhradil za období od 10.11.2022 do 10.11.2025 uhradil žalované částku ve výši 2 920 Kč (10 x 292 Kč), žalovaná uhradila žalobci odkupné při ukončení smlouvy ve výši 234 Kč a po podání žaloby dne 9.3.2026 částku 2 686 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

32. Soud konstatuje, že platnost pojistné smlouvy PERPSKETIVA č. hodnota ze dne 24.3.2007 a pojistné smlouvy FLEXI životní pojištění č. hodnota ze dne 30.10.2006 je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejich sjednání, tedy k 24.3.2007 v prvém případě a k 30.10.2006 v druhém případě, zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

33. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

34. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

35. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

36. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

37. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

38. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

39. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

40. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

41. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

42. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

43. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

44. Soud se předně zabýval námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně spatřovala důvod neplatnosti smlouvy v porušení zákonných ustanovení, jejichž cílem je ochrana zájmu slabší smluvní strany, konkrétně spotřebitele. Současně tvrdila, že pojistná smlouva je neplatná absolutně, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

45. Žalovaná namítala, že žalobkyně není v projednávané věci aktivně věcně legitimována, neboť postupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně dovozuje svá práva, má být absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná tvrdila, že žalobkyně odkoupila tvrzenou pohledávku za nepatrnou částku a že již z tohoto důvodu nemohla platně nabýt právo, jehož se žalobou domáhá. Tuto námitku však soud neshledal důvodnou. Dle ustálené judikatury, na niž výslovně poukázal i odvolací soud v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 17 Co 196/2025, dlužník nemá k dispozici námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, bylo-li mu postoupení řádně oznámeno; tuto námitku je oprávněn uplatnit pouze postupitel či postupník. Soud proto k tvrzení žalované o údajném rozporu s dobrými mravy nepřihlížel, neboť by se jednalo o námitku, kterou není žalovaná jako dlužník způsobilá účinně vznést (k tomu rovněž rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6.2.2006, č.j. 14 Co 442/2025-215). Soud zároveň neshledal důvodnou ani námitku žalované, podle níž má být postupní smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu údajně nepřiměřeně nízké úplaty za postoupenou pohledávku či postupu žalobkyně při nákupu pohledávek. V obecné rovině je třeba konstatovat, že samotná skutečnost, že pohledávka byla zcizena za cenu nižší, než je její nominální hodnota, nezakládá nemravnost právního jednání, zejména tehdy, když s výší úplaty postupitel dobrovolně souhlasil a tato odpovídala jeho vlastnímu posouzení dobytnosti pohledávky. V posuzované věci přitom pohledávka zjevně vykazovala vysokou míru nejistoty a značná část uplatněného nároku byla již v době uzavření postupní smlouvy promlčena, což je skutečnost mající objektivní dopad na její reálnou vymahatelnost. Není proto nelogické ani nemravné, že úplata byla sjednána v nižší výši; odpovídala faktické hodnotě a míře rizika, které postupník na sebe převzal. Za těchto okolností soud uzavřel, že tato skutečnost nemůže zpochybnit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.

46. Dále žalovaná namítala, že žalobkyně není spotřebitelem, a proto se nemůže dovolávat práv vyplývajících ze spotřebitelské povahy původní pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a žalovanou. Ani tuto námitku soud nevstoupil. Odvolací soud ve shora uvedeném rozhodnutí zdůraznil, že zákon postoupení pohledávek ze spotřebitelských smluv nijak nezakazuje a že postupník, ačkoli sám není spotřebitelem, nabývá pohledávku v rozsahu a povaze, v jaké existovala v okamžiku postoupení. Závěr, že postupník nemůže být spotřebitelem, nevede k popření jeho aktivní věcné legitimace; pouze znamená, že na něj nelze nahlížet jako na slabší stranu sporu pro účely procesních pravidel spotřebitelských věcí. To však nikterak neomezuje samotnou převoditelnost nároku ani oprávnění jej soudně uplatnit.

47. Soud se neztotožňuje ani s tvrzením žalované, že tzv. „spotřebitelská práva“ nejsou převoditelná. Argumentace žalované vychází z judikatury Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího soudu (např. C 89/21 či 30 Cdo 812/2021), která ovšem, jak ostatně vysvětluje rozhodnutí 17 Co 196/2025, řeší výhradně otázku mezinárodní příslušnosti soudů ve spotřebitelských věcech, nikoli otázku převoditelnosti pohledávek nebo aktivní legitimace postupníka. Z těchto rozhodnutí nelze dovozovat jakékoli omezení, které by bránilo tomu, aby postupník uplatnil nárok odvozený z absolutně či relativně neplatné smlouvy, přičemž v dané věci je namítána neplatnost smlouvy absolutní.

48. Z uvedených důvodů soud uzavírá, že žalobkyně je k uplatnění žalobního nároku aktivně legitimována.

49. Dále se soud zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistné smlouvy byly z důvodů uváděných žalobkyní uzavřeny platně, či nikoliv.

50. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

51. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy PERSPEKTIVA ze dne 24.3.2007, resp. pojistné smlouvy FLEXI ze dne 30.10.2006, pak by se v obou případech začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

52. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

53. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že pojistník za tuto dobu žalované na pojistnou smlouvu PERSPEKTIVA č. hodnota ze dne 24.3.2007 neuhradil ničeho. Tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení z této smlouvy je tak kompletně promlčený.

54. Co se týče pojistné smlouvy FLEXI č. hodnota ze dne 30.10.2006 soud v rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že pojistník za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 2 920 Kč, žalovaná naproti tomu za poslední tři roky před podáním žaloby pojistníkovi uhradila odkupné ve výši 234 Kč a rovněž po podání žaloby přímo žalobkyni částku 2 686 Kč. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co pojistníkovi, resp. žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 2 920 Kč) námitku zúčtování vzájemných nepromlčených plnění, což je postup, který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (2 920 Kč), je stejná jako částka, kterou jí již vydala (2 920 Kč), soud shledal námitku zúčtování vzájemných nepromlčených plnění opodstatněnou.

55. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor pojistníka, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017.

56. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná v průběhu trvání smlouvy umožnila pojistníkovi mimořádné výběry kapitálové hodnoty smlouvy a při skončení odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřených pojistných smluv. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám pojistník po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvám jako k platným a využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou, žádala o vyplacení mimořádné výběry, a to až do ukončení pojistných smluv, které skončily výpovědí ze strany pojistníka.

57. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou, resp. této konkrétní pojistné smlouvy. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, natož této konkrétní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledových benchmarků ČNB č. 3/2012 a č. 3/2019 a sdělení ČNB ze dne 12.5.2012, které žalobce založil do spisu, přičemž tyto dokumenty obsahují toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřují se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

58. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na životní pojištění, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí žalovaná současně nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit.

59. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

60. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti obou pojistných smluv je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

61. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smluv mezi pojistníkem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Sazebníku poplatků či Přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi smlouvy) mělo strhávat určité % ze zaplaceného běžného pojistného. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

62. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.

63. Soud shrnuje, že nad rámec závěrů o (částečném) promlčení žalovaného nároku má obě předmětné pojistné smlouvy pro popsanou neurčitost za absolutně neplatné. S ohledem na tento závěr však ani není namístě zkoumat tato ujednání pojistných smluv optikou nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť s ohledem na shora uvedené závěry nelze dále hodnotit něco, co není určitým způsobem ujednáno.

64. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet, resp. nelze uplatnit objektivní dobu pro promlčení, jelikož by to znamenalo porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i pojistníkovi, resp. žalobkyni.

65. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství (výrok II.)

66. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky ve výši 2 686 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak nebyla úspěšná co do částky 100 206 Kč a úroku z prodlení z této částky, úspěšnější žalovaná byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, soud proto přiznal náhradu nákladů řízení žalované. Celková výše náhrady nákladů řízení ve výši 20 582,10 Kč sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2.1.2026, účast na jednání dne 9.3.2026) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), ve výši 5 220 Kč za každý úkon, tj. celkem 15 660 Kč (3 x 5 220 Kč) b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené 3 úkony, tj. celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč); c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 572,10 Kč.

67. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

68. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.