38 C 44/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 198 806 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 95 484,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 198 806 Kč za dobu od 18.2.2025 do 17.6.2025 a z částky 95 484,46 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení.

II. Žaloba na zaplacení částky 103 321,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 103 321,54 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 36 120 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21.2.2025 došlou zdejšímu soudu dne 21.2.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 198 806 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 198 806 Kč za dobu od 18.2.2025 do zaplacení. Uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , Anonymizováno, životní pojištění č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1.6.2010, ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 1 319 Kč měsíčně. Žalobkyně se domáhala vydání částky 198 806 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měla za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje žalobkyní zaplacené pojistné ve výši 198 806 Kč.

2. Vysvětlila, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro , Anonymizováno, životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv dle čl. 1 písm. i) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

3. Žalobkyně dále poukázala na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobkyně nebyla seznámena. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobkyně tak tvrdila, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 4 SPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobkyně zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobkyní uzavřela dne 5.5.2010 pojistnou smlouvu , Anonymizováno, životní pojištění č. , hodnota, s počátkem pojištění od 1.6.2010. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 5 600 Kč na základě pojistné události ze dne 2.7.2021 a ve výši 2 000 Kč na základě pojistné události ze dne 19.7.2014. Dále uvedla, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ke dni 31.1.2024 a za dobu trvání smlouvy žalobkyně uhradila žalované celkem 129 691 Kč.

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Měla za to, že subjektivní promlčecí doba počala běžet již před uzavřením pojistné smlouvy, když již v tento okamžik byla žalobkyně seznámena se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých mohla usuzovat na případnou neplatnost smlouvy, nejpozději však po obdržení první rekapitulace stavu pojistné smlouvy ze dne 20.1.2011. Současně konstatovala, že za poslední tři roky před podáním žaloby žalobkyně uhradila žalované částku 30 241 Kč, nárok tak považovala za částečně promlčený ve tříleté objektivní době. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění. Současně vznesla námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění.

7. Žalovaná pojistnou smlouvu považovala za platnou, přičemž měla za to, že žalobkyně byla seznámena s přehledem poplatků před uzavřením smlouvy, současně poukázala na rekapitulace, které každoročně zasílala žalobkyni. Odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání, v této souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023. Současně měla za to, že právo namítnout neplatnost pojistné smlouvy z důvodu zneužívajících ujednání je promlčeno.

8. Žalobkyně trvala na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek z důvodu existence zneužívajících smluvních ujednání a jejich neoddělitelnosti od zbývajících ujednání pojistné smlouvy. V této souvislosti odmítla, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobkyně skutečně nabyla vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně tak nepovažovala svůj nárok za promlčený. Tvrdila, že žalovaná o vadách pojistné smlouvy věděla, a proto není v dobré víře, těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Žalovaná nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. V této souvislosti poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018.

9. Žalovaná dále uvedla, že dne 17.6.2025 provedla úhradu částky ve výši 31 486,04 Kč, tedy vrátila žalobkyni pojistné ve výši 30 291 Kč uhrazené žalobkyní za dobu tří let před podáním žaloby a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 195,04 Kč, tj. vrátila žalobkyni veškerá nepromlčená plnění dle pojistné smlouvy. Žalovaná dále tvrdila, že napadená ujednání nemohou být neurčitá a současně zneužívající.

10. V podání ze dne 20.6.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, dále vzala žalobkyně částečně zpět žalobu v podání ze dne 18.9.2025, celkem žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 95 484,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 198 806 Kč za dobu od 18.2.2025 do 17.6.2025 a z částky 95 484,46 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení (k tomu rovněž viz protokol ze dne 20.10.2025). V částce jistiny 23 642,73 Kč a 2 726,73 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně zpět žalobu z důvodu plnění žalované, přičemž uhrazenou částku ve výši 31 486,04 Kč započetla dle § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to na splatný úrok, poté na jistinu, v částce jistiny 69 115 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu zpět bez udání důvodu. Žalovaná s druhým částečným zpětvzetím souhlasila, ohledně započtení poukazovala na § 1933 o. z.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 20.6.2025 a 18.9.2025 soud řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 95 484,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 198 806 Kč za dobu od 18.2.2025 do 17.6.2025 a z částky 95 484,46 Kč za dobu od 18.6.2025 do zaplacení. (výrok I.).

12. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

13. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu , Anonymizováno, životní pojištění č. , hodnota, s počátkem pojištění ode dne 1.6.2010, produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 20.8.2025). Z návrhu pojistné smlouvy ze dne 5.5.2010 č. , hodnota, (č.l. 44-45) a pojistky ke smlouvě č. , hodnota, (č.l. 39) soud dále zjistil, že žalobkyně se zavázala platit měsíční pojistné ve výši 300 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 31.5.2028; bylo sjednáno základní pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin 50 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění trvalých následků úrazu s progresí ve výši 250 000 Kč, pojištění denního odškodného při úrazu 200 Kč/den, pojištění hospitalizace při úrazu a nemoci 100 Kč/den. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení žalobkyně, že souhlasí s návrhem smlouvy, se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy , Anonymizováno, a se Speciálními pojistnými podmínkami pro , Anonymizováno, životního pojištění a potvrzuje jejich převzetí. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) či pojistka neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. Rozsah pojištění byl v průběhu trvání smlouvy rozšiřován a byla měněna výše měsíčního pojistného (viz dodatek č. , hodnota, na č.l. 8-9, žádosti o změnu v pojistné smlouvě včetně dodatku č. , hodnota, a 2 na č.l. 54-60, žádost o změnu v pojistné smlouvě a dodatek č. , hodnota, na č.l. 64-68, dodatek č. , hodnota, na č.l. 71, žádost o změnu v pojistné smlouvě, včetně modelace, záznamu z jednání a dodatku č. , hodnota, na č.l. 74-84, žádosti o změnu v pojistné smlouvě včetně dodatku č. , hodnota, na č.l. 108-115). Ze záznamu z jednání ze dne 6.1.2023 (č.l. 81-82) soud dále zjistil, že žalobkyně jednala o změně smlouvy, přičemž v záznamu jednání je prohlášení klienta, ve kterém žalobkyně potvrdila svým podpisem, že žalobkyně byla seznámena „s modelací pojištění, byly jí poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně nákladových parametrů a poplatkové struktuře produktu“.

14. Dle čl. 1 písm. g) SPP (č.l. 12-15, duplicitně na č.l. 46-49) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Z aktuálního Sazebníku poplatků pro pojištění , Anonymizováno, životní pojištění (č.l. 36) soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

15. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31.12.2010 ze dne 20.1.2011 (č.l. 90) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni o stavu smlouvy, v této informaci je mimo jiné uvedeno, jaké je zaplacené pojistné za rok 2010, jaký je stav kapitálové hodnoty smlouvy (0 Kč) a jaké jsou náklady na pojistné služby za rok 2010 (3 185 Kč).

16. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně (viz protokol z jednání ze dne 20.8.2025, k tomu rovněž formulář – ukončení pojistné smlouvy na č.l. 50, dopis žalované ze dne 7.2.2024 na č.l. 51).

17. Ze seznamu došlých plateb (č.l. 40-43) soud zjistil, že žalobkyně na pojistnou smlouvu uhradila žalované částku ve výši celkem 129 691 Kč, žalobkyně uhradila žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 21.2.2022-21.2.2025, když žaloba byla podána dne 21.2.2025) částku ve výši 30 291 Kč (tj. 11 x 1 319 Kč, 10 x 1 286 Kč, 2 572 Kč a správní poplatek 350 Kč), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 1 319 Kč, které hradila žalobkyně od 12.11.2018, které bylo od 13.2.2023 sníženo na částku 1 286 Kč a které vyplývá ze založených listin, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin. Žalovaná uhradila žalobkyni v průběhu trvání smlouvy pojistné plnění ve výši 5 600 Kč na základě pojistné události ze dne 2.7.2011 a ve výši 2 000 Kč na základě pojistné události ze dne 3.9.2014 (viz oznámení o výsledku šetření pojistné události na č.l. 87 a 88). Dále žalovaná uhradila žalobkyni dne 17.6.2025 částku 31 486,04 Kč, tuto částku považovala za vrácené pojistné plnění a poplatky uhrazené žalobkyní za období od 14.3.2022 do 17.2.2024 (k tomu oznámení o platbě ze dne 17.6.2025 na č.l. 138, potvrzení o provedení platby na č.l. 140, doručenka datové zprávy na č.l. 139).

18. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 10.2.2025 (č.l. 17).

19. Z všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy , Anonymizováno, 4 (č.l. 10-11, duplicitně 37-38), dopisu žalované ze dne 17.1.2025 (č.l. 16), vyřízení stížnosti (č.l. 18), rekapitulací stavu pojistné smlouvy a přehledů stavu pojistné smlouvy (č.l. 90 z druhé stany až 96, č.l. 99-105) a dohledového benchmarku č. 3/2019 (č.l. 218-219) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu pro nadbytečnost výslech zprostředkovatelky , jméno FO, s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 5.5.2010, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

23. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

24. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

25. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

27. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

28. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

29. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

30. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

31. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně, či nikoliv.

33. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

34. Jestliže by žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

35. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z rekapitulace stavu pojistné smlouvy ke dni 31.12.2010 ze dne 20.1.2011, nejpozději však počala subjektivní doba běžet dne 6.1.2023, kdy proběhlo jednání o změně pojistné smlouvy a žalobkyně podepsala záznam z jednání, když z výročního dopisu mohla žalobkyně seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, v záznamu z jednání navíc potvrdila, že byla seznámena s poplatkovou strukturou produktu. Z uvedených listin tak žalobkyně mohla seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

36. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobkyně za tuto dobu žalované uhradila celkem částku 30 291 Kč, žalovaná naproti tomu žalobkyni uhradila po podání žaloby částku 31 486,04 Kč (jistina 30 291 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení). Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobkyni zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 30 291 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobkyni (30 291 Kč), je stejná jako částka, kterou jí již vydala (30 291 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

37. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobkyně, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017.

38. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná opakovaně v průběhu trvání smlouvy vyplatila žalobkyni pojistné plnění. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sama žalobkyně po celou dobu trvání smlouvy přistupovala ke smlouvě jako k platné a využívala pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou, opakovaně žádala o vyplacení pojistných plnění při vzniku pojistných událostí, a to až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobkyně.

39. Poukazuje-li žalobkyně na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, které žalobkyně založila do spisu, přičemž tento dokument obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

40. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí žalovaná současně nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví na „krytí potencionálních nároků“ nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit.

41. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

42. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

43. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Sazebníku poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, v tomto případě nadto i dříve skončilo z důvodu výpovědi ze strany žalobkyně). Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobkyně za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

44. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

45. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

46. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení.

47. Soud dále konstatuje, že se neztotožnil s argumentací žalobkyně ohledně započtení plnění žalované, které žalovaná uhradila žalobkyni po podání žaloby. Žalobkyně měla za to, že je namístě postupovat dle § 1932 o. z., a tedy určila, že plnění žalované nejprve započte na úroky z prodlení a až poté na jistinu. Žalobkyně však pomíjí dikci § 1933 odst. 1 o. z. a skutečnost, že žalobní žádání je ve skutečnosti souhrnem jednotlivých dílčích dluhů (na vydání bezdůvodného obohacení ve výši jednotlivých plateb pojistného). Jak soud uvedl již výše, každá jednotlivá platba pojistného má svůj vlastní režim, vlastní počátek promlčecí doby, vlastní příslušenství apod. Jinak řečeno, žalobkyně žalobou nežádá uhradit dluh v celkové výši 198 806 Kč (žalovaná částka) vyplývající z jedné skutkové události (tj. jedno plnění bez právního důvodu či právního důvodu, který odpadl), nýbrž ve skutečnosti žaluje souhrn jednotlivých dluhů – bezdůvodných obohacení ve výši jednotlivých zaplacených pojistných. Jelikož se tedy nejedná o jeden jediný dluh, užije se ustanovení § 1933 odst. 1 o. z. s tím, že žalovaná při plnění jednoznačně specifikovala, na co plní, a sice na nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě plateb pojistného za poslední tři roky před podáním žaloby a na jejich příslušenství, které zcela jasně označila v oznámení o platbě. Soud proto žalobu v rozsahu 6 648,27 Kč s příslušenstvím (tj. rozdíl mezi žalovanou uhrazenou částkou na jistině 30 291 Kč a částkou 23 642,73 Kč, v kterémž rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět), zamítl z důvodu, že žalovaná tuto částku uhradila před vyhlášením rozsudku, čímž splnila dluh dle § 1908 o. z., aniž by žalobkyně vzala v daném rozsahu žalobu zpět.

48. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku II. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

49. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky ve výši 23 642,73 Kč a úroku z prodlení z této částky, naopak nebyla úspěšná co do částky 175 163,27 Kč a úroku z prodlení z této částky (zahrnující částku ohledně, které byla žaloba vzata zpět bez udání důvodu, dále částku ohledně, které žalobkyně nevzala žalobu zpět, a částku, která je promlčena), byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 12 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 88 %.

50. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnější žalované v částce 36 120 Kč představující 76 % (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 88 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 12 %) z jejich celkové výše 47 526,30 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z následujících položek:a) odměna nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za 1 úkon (vyjádření ze dne 11.4.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 300 Kč,b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., přičemža. u úkonů převzetí a příprava zastoupení a vyjádření ze dne 19.6.2025, vycházel soud z tarifní hodnoty 198 806 Kč, tj. 2 úkony po 9 060 Kč. tj. celkem 18 120 Kč (2 x 9 060 Kč),b. u úkonů účast na jednání dne 20.8.2025 vycházel soud z tarifní hodnoty 175 163,27 Kč (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 20.6.2025), tj. 1 úkon po 8 140 Kč, tj. celkem 8 140 Kč (1 x 8 140 Kč),c. u úkonů vyjádření ze dne 1.10.2025 a účast na jednání dne 20.10.2025 vycházel soud z tarifní hodnoty 103 321,54 Kč (s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 18.9.2025), tj. 2 úkony po 5 260 Kč, tj. celkem 10 520 Kč (2 x 5 260 Kč),c) paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. po 450 Kč za 5 úkonů, tj. celkem 2 250 Kč (5 x 450 Kč);d) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 8 196,30 Kč.

51. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

52. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.