38 C 93/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 91 418 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 91 418 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 91 418 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 3.4.2025 došlou zdejšímu soudu dne 3.4.2025 domáhal zaplacení částky ve výši celkem 91 418 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 91 418 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 18.2.2004 pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. , hodnota, , ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobce se tak domáhal vydání částky 91 418 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobcem zaplaceným pojistným ve výši 113 000 Kč na jedné straně a žalovanou vyplaceným odkupným ve výši 21 582 Kč na straně druhé.

2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. a) Speciálních pojistných podmínek pro flexibilního životního pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy dle čl. 1 písm. b) SPP, přičemž dle čl. 2 písm. a) SPP při smrti pojištěného vyplatí pojistitel pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události, je-li vyšší, a dle čl. 2 písm. a) SPP při dožití se sjednaného konce FŽP bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy. Rozsah pojistného plnění je tak konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky, náklady a cena pojistného dle čl. 7 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy.

3. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na platný sazebník poplatků (dále jen „Sazebník poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Sazebník poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 7 SPP), která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobcem uzavřela dne 18.2.2004 pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. , hodnota, s počátkem pojištění dne 1.3.2004. Uvedla, že smlouva byla ukončena ke dni 3.7.2023 z důvodu nezaplacení pojistného. Rovněž potvrdila, že uhradila po ukončení smlouvy žalobci odkupné ve výši 21 582 Kč.

6. Žalovaná tvrdila, že součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky, SPP i Sazebník poplatků, s kterým byl žalobce seznámen. Pojistnou smlouvu považovala za platnou a odmítla, že by smlouva obsahovala zneužívající ujednání. Odkázala v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 a 33 Cdo 499/2023 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2438/2023.

7. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Tvrzený nárok žalobce je dle ní částečně promlčen v objektivní tříleté i subjektivní dvouleté promlčecí době. Subjektivní promlčecí doba dle ní počala běžet od okamžiku uzavření pojistné smlouvy, neboť žalobce byl seznámen se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých by mohl usuzovat na případnou neplatnost pojistné smlouvy. Současně vznesla obrannou kompenzační námitku, resp. námitku započtení vzájemných plnění, když vyplatila žalobci odkupné ve výši 21 582 Kč a žalobce za poslední dva roky před podáním žaloby uhradil žalované částku 500 Kč, resp. za poslední tři roky před podáním žaloby částku 5 000 Kč. Poukázala rovněž na legitimní očekávání, neboť u zdejšího soudu bylo vedeno mnoho jiných skutkově i právně obdobných věcí.

8. Žalobce trval na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek z důvodu existence zneužívajících smluvních ujednání a jejich neoddělitelnosti od zbývajících ujednání pojistné smlouvy. Tvrdila, že žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Navíc to byla žalovaná, která formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářela a rozhodla o jeho obsahu. Žalovaná nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobce skutečně nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tak nepovažoval svůj nárok za promlčený. V této souvislosti odmítl, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly.

9. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

10. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 18.2.2004 žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu Flexibilní životní pojištění č. , hodnota, , produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 22.9.2025). Z pojistky č. , hodnota, (č.l. 12) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.3.2004, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 500 Kč, přičemž základní pojistná částka – pojištění pro případ smrti bylo 30 000 Kč, dále bylo sjednáno připojištění kapitálové hodnoty smlouvy ve výši 30 000 Kč, pojištění pro případ velmi vážného onemocnění ve výši 22 500 Kč a pojištění invalidity ve výši 15 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění pro případ smrti následkem úrazu ve výši 250 000 Kč, pojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresí od 0,5 % trvalého poškození ve výši 250 000 Kč a pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti ve výši 200 Kč/den, pojistná doba byla sjednána na 38 let. V pojistce nejsou zmíněny jakékoliv poplatky či náklady, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

11. V čl. 1 písm. a) SPP (č.l. 10, duplicitně na č.l. 14) je uvedeno, že flexibilní životní pojištění představuje „komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy“. V čl. 1 písm. b) SPP je uvedeno, že kapitálovou hodnotou smlouvy se rozumí „pojistná rezerva stanovená platnými pojistně-technickými postupy pro jednotlivou smlouvu, vyjádřená v Kč“. V čl. 1 písm. c) SPP je uvedeno, že pojistně-technickým obdobím se rozumí „časové období, ve kterém platí parametry smlouvy, ve flexibilním životním pojištění je pojistně-technickým obdobím kalendářní měsíc“. V čl. 7 SPP je uvedeno, že „pojistitel bude za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o technické poplatky kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele (měsíční administrativní poplatek, procentní poplatek z pojistného, snížená tvorba kapitálové hodnoty v období prvních 24 měsíců trvání smlouvy, technický poplatek za správu kapitálové hodnoty a inkasní poplatek v případě měsíčních plateb a plateb poštovní poukázkou – viz platný sazebník poplatků)“.

12. Soud dále na jednání dne 22.9.2025 konstatoval, že mu je s ohledem na velké množství skutkově i právně obdobných sporů z úřední činnosti znám sazebních poplatků ke smlouvám o investičním životním pojištění, přičemž k tomu uvádí, že poplatky jsou v sazebníku poplatků stanovené procentuálně v návaznosti na dobu trvání smlouvy.

13. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 3.7.2023 z důvodu neplacení pojistného (viz protokol z jednání ze dne 22.9.2025, k tomu rovněž dopis žalované ze dne 14.7.2023 včetně vyúčtování smlouvy na č.l. 13, duplicitně na č.l. 30-31).

14. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 113 000 Kč a žalovaná vyplatila žalobci při ukončení smlouvy odkupné ve výši 21 582 Kč (viz protokol z jednání ze dne 22.9.2025). Soud k tomu konstatuje, že žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 3.4.2022-3.4.2025, když žaloba byla podána dne 3.4.2025) částku ve výši 5 000 Kč (tj. 10 x 500 Kč, k tomu seznam došlých plateb na č.l. 25-29 a listina označená jako „výpisy“ na č.l. 41), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 500 Kč, které hradil žalobce a které vyplývá ze založených listin, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin.

15. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 6.3.2025 (č.l. 15).

16. Z všeobecných pojistných podmínek pojištění osob OSO 3 (č.l. 8-9) a vyřízení stížnosti (č.l. 11) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 18.2.2004, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

20. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

21. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

22. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

24. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

25. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

26. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

27. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

28. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

29. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

30. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

31. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

32. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Soud s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

33. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 5 000 Kč, žalovaná naproti tomu žalobci uhradila částku 21 582 Kč jako odkupné. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 5 000 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci (5 000 Kč), je nižší jak částka, kterou mu již vydala (21 582 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

34. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si již od první platby pojistného musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. V této souvislosti žalobce rovněž argumentoval, že to byla žalovaná, kdo formulář návrhu pojistné smlouvy vytvářel a rozhodl o jeho obsahu. Dále argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 či 31 Cdo 1566/2017.

35. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila při ukončení smlouvy žalobci odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám žalobce po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvě jako k platné, využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila z důvodu neplacení pojistného ze strany žalobce.

36. Poukazuje-li žalobce na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavírané žalovanou. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 a sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, když nadto Nejvyšší soud v těchto věcech neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, když soudu je z úřední činnosti tento dokument znám, přičemž je soudu známo, že obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

37. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

38. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

39. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Sazebníku poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v sazebníku poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, v tomto případě nadto i dříve skončilo z důvodu neplacení pojistného). Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

40. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“). Za rozhodné soud současně považuje v této věci i to, že smlouva byla uzavřena v únoru roku 2004, tudíž v době, kdy Česká republika ještě nebyla členem Evropské unie.

41. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

42. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobce, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení.

43. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

44. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem 3 úkony (vyjádření ze dne 11.6.2025 a ze dne 12.9.2025, účast na jednání dne 22.9.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč (3 x 300 Kč).

45. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.