14 C 37/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená bytem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 59 413 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 530 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 470 Kč spolu s příslušenstvím se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 59 413 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně je s účinností ode dne , datum, držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná danou smlouvu podepsala dne , datum, . Úvěr žalované byl poskytnut v částce 46 000 Kč, přičemž k vyplacení došlo téhož dne, tj. , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,60 % p. a. a splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 2 694 Kč splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , to vše dle splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazena částka ve výši 2 694 Kč ze dne , datum, , částka ve výši 2 694 Kč ze dne , datum, , částka ve výši 2 694 Kč ze dne , datum, , částka ve výši 2 694 Kč ze dne , datum, a částka ve výši 1 694 Kč ze dne , datum, . Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč). V důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti a prodlení žalované dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 5, 6, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6. 3 smlouvy, podle něhož žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 5 splatné dne , datum, . K datu , datum, tak došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 50 597,27 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6. 5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne , datum, , až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazena částka ve výši 1 000 Kč ze dne , datum, , částka ve výši 500 Kč ze dne , datum, a částka ve výši 500 Kč ze dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni k dnešnímu dni dluží částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 48 597,27 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem , datum, do zaplacení, kdy žalobkyně ji požaduje pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 9 418,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 45 057,69 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně žádá, aby žalovaná uhradila žalobkyni pohledávku ve výši 49 995 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení částky 51 995 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 389,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 50 995 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 764,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 50 495 Kč v výši 15 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 547,03 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 995 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, , pohledávku ve výši 9 418,20 K a úrok ve výši 64,61 % p. a. z částky 45 057,69 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 276,25 Kč, úrok ve výši 11,75 % p. a. z částky 45 057,69 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 155 174 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se k předmětné žalobě nikterak nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla procesně pasivní.

3. U jednání dne , datum, byla přítomna pouze žalobkyně, ačkoliv bylo řádně vykázáno doručení žalované, přesto nebyla přítomna při jednání. Žalobkyně uvedla, že od podání žaloby k žádným změnám nedošlo. Žalobkyně odkázala na plné znění písemného vyhotovení žaloby. Soud upozornil žalobkyni na výši úroků a posouzení úvěruschopnosti. Soud poučil žalobkyni podle § 118 a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované úvěry řádně splácet a k čerpání a splácení poskytnutých peněžních prostředků. Po takto uvedeném poučení žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost prověřovala tak jak jí ukládá zákon, kdy od žalované vyžadovala tvrzení ohledně výši výdajů, tak i výši příjmů. Žalobkyně uvedla tyto údaje ve formuláři Hodnocení klienta, který je založen ve spise, v němž tvrdila, že má příjmy ve výši 19 000 Kč, což prokázala přehledem transakční historie, ze kterých jí vyplývá, že jí skutečně byly vypláceny pravidelné měsíční příjmy, ve tvrzené výši. Co se týče výdajů vycházela žalobkyně z údajů tvrzených žalovanou, spoléhala se, že byla pravdivá a správná a má za to, že bylo především na žalované, aby tyto výdaje tvrdila. Nicméně v tomto ohledu žalobkyně předložila všechny listinné důkazy, které měla k dispozici.

4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalobkyně je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů. Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , v níž bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 46 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 48 měsíců. Celková výše splátky činila 2 694 Kč, splátky měly být hrazeny nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 64,60 % p. a. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěru činilo 87,62 %. Součástí této smlouvy byl dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru (podpis na dálku, předsmluvní formulář, návrh na uzavření smlouvy, dodatek č. , hodnota, ).

6. Žalované bylo zasláno oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , v němž bylo uvedeno, že se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr, jehož celková výše činila 46 000 Kč. Celkovou částku, kterou měla žalovaná uhradit za poskytnutí úvěru činila 129 312 Kč (oznámení o schválení úvěru).

7. Žalobkyně žalované vyplatila dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, částku 46 000 Kč (dokladu o vyplacení úvěru).

8. V hodnocení klienta žalovaná uvedla, že její měsíční čistý příjem činí 19 500 Kč, výdaje na bydlení hradí ve výši 3 400 Kč, životní minimum v částce 3 860 Kč. Celkem žalovaná uvedla, že její finanční rezerva činila 11 240 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS nebylo ničeho zjištěno a stejně tomu bylo tak i u výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI), v němž byla žalovaná posouzena se skórem 420, tedy do kategorie III. maximálního počtu bodů do interní Score Card, nízké riziko a nejlepší segment klientů (hodnocení klienta, přehled transakcí žalované, kopie OP, výpis SOLUS, výpis z nebankovního registru).

9. Žalovaná uhradila dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, částku 2 694 Kč, dále dne , datum, částku 1 694 Kč, po zesplatnění úvěru uhradila částku 1 000 Kč dne , datum, , částku 500 Kč dne , datum, a částku ve výši 500 Kč dne , datum, . Celkem tedy žalovaná žalobkyni uhradila částku ve výši 14 470 Kč (karta klienta).

10. Žalovaná byla žalobkyní dne , datum, upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, poněvadž splátky č. 5, č. 6 nebyly uhrazeny řádně a včas (dopis ze dne , datum, ).

11. Oznámením ze dne , datum, byla žalovaná vyrozuměna o zesplatnění úvěru a vyzvána k uhrazení celkové částky ve výši 51 995 Kč (dopis ze dne , datum, ).

12. Dne , datum, , byla žalované zaslaná předžalobní výzva, v níž byla žalovaný vyzvána částky ve výši 49 995 Kč spolu s příslušenstvím (předžalobní upomínka, podací arch)

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“14. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.“ Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ „[p]oskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména […] dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele […].“ Podle § 78 odst. 4 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.“ Podle § 78 odst. 5 ZSÚ „[p]ovinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.“15. Podle § 84 odst. 2 ZSÚ „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění účinném do 31. 12. 2023, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, „[j]e-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“18. Shora uvedený skutkový závěr soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZSÚ.

19. Soud posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice tvrdila, že zhodnotila informace získané od žalované, které získala při zpracování žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu. Ze žádosti o poskytnutí úvěru vyplynulo pouze to, že měsíční příjem žalované činil 19 500 Kč, dále že náklady na bydlení byly v částce 3 400 Kč a životní minimum ve výši 3 860 Kč. V této souvislosti byly ze strany žalované podloženy pouze příjmy ze zaměstnání (přehled transakcí) další tvrzení nebyly nikterak doloženy, žalobkyně si tyto tvrzení měla ověřit, tato povinnost ji vyplývá z § 78 ZSÚ.

20. Co se týče výdajů žalované jsou zde pouze vágní informace, a to v podobě výdajů na bydlení včetně uvedeného životního minima. Částka na bydlení ve výši 3 400 Kč je přitom na současné poměry nereálná. Žalovaná nikterak neuvedla, že by sdílela s jinou osobou, kupříkladu i blízkou osobou bydlení. Náklady na bydlení mnohdy přesahují 40 % čistého příjmu, pochopitelně s ohledem na lokalitu. Jinak by to mu bylo, kdyby žalovaná vlastnila nemovitost, v níž pobývá, což však nelze nikterak osvědčit. Absentují zde podstatné informace, z nichž by bylo možné seznat celkovou majetkovou situaci žalované. Tyto informace lze shledat jakožto nedostačující, neboť jsou neurčité. Obdobně jako tomu byla shora uvedeno, nejen výše příjmů, ale rovněž i výše výdajů spotřebitele je rozhodujícím hlediskem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, jak plyne z § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Je možné si část výdajů na zajišťování základních osobních potřeb patrně určit odhadem, jak to činí i zákonodárce například při zřízení institutu životního minima. Takový zjednodušený postup však lze aplikovat jen tehdy, je-li pro odhad výše výdajů k dispozici dostatek ověřených vstupních údajů.

21. V případě nákladů na bydlení je tak zejména potřeba mít ověřeno, zda spotřebitel využívá bydlení nájemní, nebo zda bydlí ve vlastní nemovitosti, neboť výše nákladů spojených s bydlením je u každé z uvedených variant značně rozdílná, přičemž zejména u nájemního bydlení budou náklady na bydlení patrně tvořit největší část výdajů spotřebitele. Jestliže poskytovatel spotřebitelského úvěru rezignuje na ověření přesné výše výdajů spotřebitele, a zároveň neověří ani způsob bydlení spotřebitele, nelze mít za to, že by řádně ověřil výši výdajů spotřebitele podle § 84 odst. 2 věty poslední ZSÚ.

22. Po příjmech a výdajích spotřebitele je dalším neméně významným údajem pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr také způsob plnění dosavadních dluhů podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ. Aby mohl poskytovatel spotřebitelského úvěru daný způsob plnění posoudit, musí nejprve zjistit, zda spotřebitel již měl nebo stále má dluhy a jak dluhy splácí. Zároveň musí sjednané splátky dosud nesplacených dluhů zahrnout též mezi výdaje spotřebitele. Žádné doklady podle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSÚ ohledně ověřování existence a způsobu plnění dosavadních dluhů žalované nebyly soudu předloženy.

23. Jelikož nebylo prokázáno, že by , právnická osoba, ., před uzavřením smlouvy s žalovanou řádně posoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky, s ohledem na § 86 odst. 1 ZSÚ nebyla oprávněna s ní smlouvu uzavřít. Protože smlouvu přes uvedené uzavřela, je tato neplatná podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu přes § 87 odst. 1 větu druhou ZSÚ a podle § 588 o. z., neboť porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť již Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že „[p]ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Povinnost soudu přihlížet k neplatnosti i bez návrhu a bez časového omezení plyne též z článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jak dovodil rovněž Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C‑679/18 (OPR-Finance s.r.o. proti GK). K tomu se sluší poznamenat, že podle čl. XVIII zákona č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů, bude s účinností od 29. 5. 2022 bude § 87 odst. 2 věta druhá ZSÚ výslovně znít: „Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“24. Pokud žalobkyně soudu předložila pouze dokument Hodnocení klienta, jež si žalovaná vyplnila sama, aniž by si žalobkyně zevrubně ověřila informace v němž uvedené, dále výpis ze záznamu z registru SOLUS a rovněž výpis z nebankovního registru klientských informací má prokázané, že žalobkyně splnila svou povinnost ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti, kdy jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně soudu nedoložila žádné další důkazy týkající se příjmů a výdajů žalované, jako např. pracovní smlouvu, platový výměr, důkazy týkající se bydlení (smlouva o nájmu bytu, výpis z katastru nemovitost), výdaje na bydlení, splátky hypotéky apod., kdy poskytovatel je povinen klientem uváděné příjmy a výdaje nejen zjistit, ale zejména ověřit.

25. Protože závazky ze smluv uzavřené mezi žalovanou a , právnická osoba, ., jsou neplatné, jsou si smluvní strany povinny vrátit poskytnutou jistinu. Všechny platby provedené žalovanou je třeba vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy považovat za plnění na jistinu. Žalovaná poskytla žalobkyni jistinu ve výši 46 000 Kč. Žalobkyně celkově i po zesplatnění úvěru uhradila na jistině částku ve výši 14 470 Kč. Celkově tak žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku ve výši 31 530 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a určil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 530 Kč.

26. Jelikož jsou předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, nemohl žalobkyni po právu vzniknout ani žádný další nárok z těchto smluv. Žaloba byla proto zamítnuta též co do smluvních poplatků, smluvních pokut, smluvních nákladů na vymáhání a smluvních úroků kapitalizovaných i nekapitalizovaných. Co se týká zákonného úroku z prodlení z jistiny, pak Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, usměrnil dosavadní soudní praxi, která převážně kvalifikovala nárok na vrácení jistiny úvěru jako bezdůvodné obohacení v režimu občanského zákoníku. Nejvyšší soud vyjasnil, že právní úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje lex specialis, kdy teprve soud svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu. Za takové situace samozřejmě není možno uvažovat o prodlení dlužníka před uplynutím soudem stanovené lhůty, a tedy ani přiznat jakékoli úroky z prodlení. Soud tedy žalobu zamítl v celém zbývajícím rozsahu nad rámec holé nesplacené jistiny (výrok II.).

27. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření jednotlivých úvěrových smluv) je spotřebitel v takovém případě povinen vrátit (toliko) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud určil pariční lhůtu nikoliv dle § 160 odst. 1 o. s. ř. nýbrž lhůtu delší, s ohledem na poměry žalované, které nebyly na jisto postaveny, a především s ohledem na výši dlužné částky, a to ve výši 30 dnů.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Při hodnocení úspěchu a neúspěchu přihlédl soud také k požadovanému příslušenství. Žalobkyně po žalované požadovala úhradu částky ve výši 59 413 Kč s příslušenstvím. Příslušenství pohledávky je tvořeno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 389,96 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 51 995 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ), 764,93 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 50 995 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ), 547,03 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 50 495 Kč ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ), úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 995 Kč od , datum, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku , datum, ve výši 9 800 Kč, úrokem 4 276,25 Kč (úrok ve výši 64,61 % p. a. z částky 45 057,69 Kč od , datum, do , datum, ) a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 057,69 Kč od , datum, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku , datum, ve výši 7 295,95 Kč, tj. celkem 23 074 Kč. Při stanovení poměrů úspěch a neúspěchu soud vycházel z celého předmětu řízení, tj. z jistiny 49 995 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 418,20 Kč a kapitalizovaného příslušenstvím ve výši 23 704 Kč. Úspěch žalobkyně činí celkem 31 530 Kč tedy 38,22 %. Neúspěch žalobkyně činí celkem 40 939Kč (14 470 + 23 704+ 3 395) tedy 61,78. %. Jelikož žalovaná byla tedy v řízení více úspěšná než žalobkyně, ale žádné náklady řízení jí nevnikly, rozhodl soud tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.